Max – zažili jste to někdy? Duch?

Stalo. Byl to normální duch, oni je vnímají.

Na duchy nevěřim........ale naprosto přesně vím, že psu do hlavy nevidím, má citlivější smysly a může štěkat kvůli milionu věcí.

mráz mi prošel po celém těle

No tak to mi jde taky, když mě na ranním šeru na procházce kolem temného lesa, fena stopne a začne dunět, to se přiznám, že fakty nezkoumám, co ona vidí, slyší, cítí, beru nohy na ramena a mažu pryč. Musím říct, že nejsem strašpytel, ale v tu chvíli mám fakt strach, protože ona to nedělá často........ne nebojím se, že je tam duch nebo že tam někde v křoví se krčí masovej vrah, ale bojím se divočáka.
Občas...ale fakt max jednou dvakrát do roka...takhle strašidelný zvuk vydá, když se mnou leží v posteli........to se přiznám, že potom jdu pro jistotu prohlídnout barák, jestli někde nehoří, jestli neuniká plyn a tak.......zatím teda nic, ale já jsem pak klidnější. Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych měla myslet na to, že vrčí na ducha

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Na duchy nevěřim........ale naprosto přesně vím, že psu do hlavy nevidím, má citlivější smysly a může štěkat kvůli milionu věcí.

mráz mi prošel po celém těle

No tak to mi jde taky, když mě na ranním šeru na procházce kolem temného lesa, fena stopne a začne dunět, to se přiznám, že fakty nezkoumám, co ona vidí, slyší, cítí, beru nohy na ramena a mažu pryč. Musím říct, že nejsem strašpytel, ale v tu chvíli mám fakt strach, protože ona to nedělá často........ne nebojím se, že je tam duch nebo že tam někde v křoví se krčí masovej vrah, ale bojím se divočáka.
Občas...ale fakt max jednou dvakrát do roka...takhle strašidelný zvuk vydá, když se mnou leží v posteli........to se přiznám, že potom jdu pro jistotu prohlídnout barák, jestli někde nehoří, jestli neuniká plyn a tak.......zatím teda nic, ale já jsem pak klidnější. Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych měla myslet na to, že vrčí na ducha

Asi tak. Můj pes občas vrčí a vystekava směrem ke vchodovym dveřím i když nikdy nikdo nikde nebyl, možná zvenčí slyšel jen ježka nebo kočku, ale pocit nepříjemný. Nicméně určitě bych to neprirovanavala k duchum, na nadpřirozené nevěřím.
Zase venku když jsme, cítím se lépe se psem, protože byť je hodný, je to medved a vzbuzuje respekt už svou velikostí, takže se nebojím, že by si někdo troufnul. Snad časem bude i bránit svou paničku, zatím je to telátko, které jen kouká, když mě někdo morduje (například hra s přítelem 😁)

Mám to podobně, na duchy taky nevěřím, ale docela mě dokáže vyděsit, když pes kouká naježený do prázdna a vrčí - venku ve tmě. Ale co si budeme povídat - někteří z vás tady viděli, jak reagoval na jistý obyčejný kámen , takže si myslím, že vrčet může opravdu na cokoli .

No a dneska jsem zase měla pěkný šok z feny. Ta neštěká téměř vůbec. A já dneska sama doma a čubina vypálila proti francouzským dveřím s takovým štěkotem, který jsem u ní v životě neslyšela. To jsem se jako fakt lekla, co se stalo, co viděla. Vůbec jsem ji nemohla utišit. Pak jsem se šla podívat ven, nikde nic... Tak nevím. Nicméně nemyslím si, že by to byl duch.... No to se takhle snažíte fenu rozštěkat na obranách, kde vydává jen takové skřeky, že si z vás figurant dělá srandu jestli ten pes fakt štěká nebo jestli se dusí a ona si pak doma bezdůvodně spustí takovou parádu .

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Asi tak. Můj pes občas vrčí a vystekava směrem ke vchodovym dveřím i když nikdy nikdo nikde nebyl, možná zvenčí slyšel jen ježka nebo kočku, ale pocit nepříjemný. Nicméně určitě bych to neprirovanavala k duchum, na nadpřirozené nevěřím.
Zase venku když jsme, cítím se lépe se psem, protože byť je hodný, je to medved a vzbuzuje respekt už svou velikostí, takže se nebojím, že by si někdo troufnul. Snad časem bude i bránit svou paničku, zatím je to telátko, které jen kouká, když mě někdo morduje (například hra s přítelem 😁)

Tak jako venku se cítím se svými psy bezpečně.....když se mě sousedka ptala.."hele a to se nebojíš jít defakto za tmy lesem, kolem těch garáží??...co kdyby tě někdo přepadnul", na to jsem jí já říkala.."jo bojim, protože jestli na mě někdo hupsne, tak akorát budu mít popotahovačky, že ho moji pesani zříděj", ale už vidím, jak jde nějakej maniak v pět ráno do lesa, kde nechodí ani noha číhat, jestli okolo náhodou nepůjde nějaká vhodná oběť.........
Ale z těch divočáků mám fakt strach, i když jsme nikdy nezažili blízké setkání "třetího druhu", obávám se hlavně, že bych psy v tomhle případě nebyla schopná odvolat a že by mi je divočák potrhal.
A proto jako dobře vycvičená panička poslechnu instinktu mojí feny a pokud mě stopne a nedá po chvíli pokyn, že je všechno ok a můžeme pokračovat, naopak duní víc a víc, tak zbaběle popadnu svoje krvelačné bestie a opravdu zbaběle odcházím do civilizovanějších končin........a klidně se přiznám, že je ve mě malá dušička a není to příjemný pocit, fakt nezávidím strašpytlům, jestli takové stavy zažívají častěji.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak jako venku se cítím se svými psy bezpečně.....když se mě sousedka ptala.."hele a to se nebojíš jít defakto za tmy lesem, kolem těch garáží??...co kdyby tě někdo přepadnul", na to jsem jí já říkala.."jo bojim, protože jestli na mě někdo hupsne, tak akorát budu mít popotahovačky, že ho moji pesani zříděj", ale už vidím, jak jde nějakej maniak v pět ráno do lesa, kde nechodí ani noha číhat, jestli okolo náhodou nepůjde nějaká vhodná oběť.........
Ale z těch divočáků mám fakt strach, i když jsme nikdy nezažili blízké setkání "třetího druhu", obávám se hlavně, že bych psy v tomhle případě nebyla schopná odvolat a že by mi je divočák potrhal.
A proto jako dobře vycvičená panička poslechnu instinktu mojí feny a pokud mě stopne a nedá po chvíli pokyn, že je všechno ok a můžeme pokračovat, naopak duní víc a víc, tak zbaběle popadnu svoje krvelačné bestie a opravdu zbaběle odcházím do civilizovanějších končin........a klidně se přiznám, že je ve mě malá dušička a není to příjemný pocit, fakt nezávidím strašpytlům, jestli takové stavy zažívají častěji.

Je fakt, že venku dávám jo pozor, kam kouká a kde co se šustne, už jen proto, abych ho od zvěře ideálně odvolala dřív, než vubec nějakou spatří nebo se rozhodne za ní běžet. Na divočák jsme zatim naštěstí nenarazili, vrcholem našich toulek jsou zajíci, bažanti, popřípadě srny - nebo holky na koních, ale kone zná, beru ho k nim odmalička, takže na ne nereaguje.
Na maniaky bacha, 5 ráno je ideální doba, člověk by neřekl, ale je to tak. Nicméně jak říkáte, výhoda velkých psů je ta, že přes ně málokdo půjde. Uvazuju v rámci bezpečnosti k tibetce pořídit ještě moskevaka, ať mám medvědy dva, ale přítel mi to zatím bojkotuje.. 😁

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak jako venku se cítím se svými psy bezpečně.....když se mě sousedka ptala.."hele a to se nebojíš jít defakto za tmy lesem, kolem těch garáží??...co kdyby tě někdo přepadnul", na to jsem jí já říkala.."jo bojim, protože jestli na mě někdo hupsne, tak akorát budu mít popotahovačky, že ho moji pesani zříděj", ale už vidím, jak jde nějakej maniak v pět ráno do lesa, kde nechodí ani noha číhat, jestli okolo náhodou nepůjde nějaká vhodná oběť.........
Ale z těch divočáků mám fakt strach, i když jsme nikdy nezažili blízké setkání "třetího druhu", obávám se hlavně, že bych psy v tomhle případě nebyla schopná odvolat a že by mi je divočák potrhal.
A proto jako dobře vycvičená panička poslechnu instinktu mojí feny a pokud mě stopne a nedá po chvíli pokyn, že je všechno ok a můžeme pokračovat, naopak duní víc a víc, tak zbaběle popadnu svoje krvelačné bestie a opravdu zbaběle odcházím do civilizovanějších končin........a klidně se přiznám, že je ve mě malá dušička a není to příjemný pocit, fakt nezávidím strašpytlům, jestli takové stavy zažívají častěji.

Já se teda přiznám, že někde sama ve tmě vůbec nemám dobrý pocit a jo, asi se i bojím. Jako i když mám psa, který by mě bránil, tak to nemám ráda a když nemusím, tak po tmě sama (se psy) nikam nechodím . "Podvečerní" procházku zásadně absolvujeme ještě za světla - ale stane se, že se vracíme (hlavně v zimě) když už se stmívá, je šero a někdy se vracíme i za úplné tmy. Ale úmyslně bych za tmy nikam nešla. Poslední venčení - u nás kolem půlnoci a pak taky brzké ranní venčení se koná pouze na zahradě a to si ještě rozsvítím . Naštěstí ani psi v tyhle hodiny nemají potřebu někde šmajdat, rychle se vyvenčí a šup zpátky na gauč, do postele.

A co se divočáků týče, tak těch se taky bojím. Hlavně z toho důvodu, že si myslím, že oba psi by po divočákovi na férovku šli a to by asi nedopadlo dobře.

Já si taky myslela, že by erdela divočáka chtěla kontaktovat, kdyby mohla, tak jsem jí je jednou ukázala za plotem, co bude dělat -- musela jsem jí doslova vléct okolo toho plotu....bulina snad ani není pes, tudle na mě malé rochně k ménu úžasu koukalo z křoví na kraji lesa u frekventované stezky , kousek od zahrádek, já v úžasu, pes nic ani jsem jí ho nesnažila ukazovat, jen jsem projíždějící cyklisty na něj upozornila.

Moje reakce, co se týče duchů, byla samozřejmě nadsázka, ale každopádně mají zvířata ještě další, jiné smysly než my. Já tvrdím, že mi ti naši vidí do hlavy. A ještě jedna zkušenost, sice se netýká psů, ale to je jedno. Měli jsme slepice, které se často zdržovaly u jedné zdi. Najednou jako jeden muž letěly v hejnu na druhou stranu zahrady. Jako kdyby se zbláznily. A za cca deset minut se celá ta zeď zřítila, úplně najednou. Ale až za těch deset minut a ne postupně, ale prostě lehla. A že vidí do hlavy. Jdeme cestou, kde jsou pak tři různé odbočky. Já si předem v duchu myslím, kudy půjdeme. Aniž by se psi otočili, zabočí do té správné. Nebo naši papoušci. Když je vše ok, mluví, křičí,.. No ale když mám nějaký problém, něco vnitřně řeším, jsou všichni úplně ticho a je vidět, že vědí.. Zajímavé.

Joo, to že psi vidí do hlavy to znám. Večer se třeba zvednu z gauče, neřeknu ani slovo a jdu na záchod, psi maximálně zvednou hlavu, většinou ani to ne. Ale když se beze slov zvednu a jdu do ledničky nebo do špajzu, tak psi jsou na nohách už v tu chvíli, kdy já se zvedám z gauče . Nebo když třeba jedeme na cvičák - tak už pár metrů před cvičákem psi kňučí, jsou natěšení. Ale pokud okolo máme jen projet, tak jsou v klidu. Vycítí i to, kdy půjdeme na procházku a okamžitě jsou připravení u dveří, aniž by něco řekla. Nebo nedávno když jsme měli jet na víkend pryč, tak už večer předtím ti psi byli úplně jiní, věděli. A nebo když o víkendu jedeme na trénink nebo na výlet brzy ráno - když ve stejnou hodinu vstávám do práce, tak psi odmítají vylézt z postele, ale jakmile máme někam jet, tak jsou hned čilejší... A mohla bych pokračovat ..

A nějaké smysly, které my nemáme zvířata určitě mají. Dodnes si pamatuji jednu zimu, kdy otec něco dělal na zahradě, stál pod střechou - na střeše byla hromada sněhu, která nebyla vidět. Pes se mohl zbláznit, řval a běhal k otcovi, a od něho - jakoby mu říkal ať jde pryč, otec z toho měl srandu, ale pak teda udělal pár kroků ke psovi - a ze střechy se sesypala ta hromada sněhu... Nevím, možná to ten pes i slyšel... Ale tak jsou i ti psi, co rozeznávají záchvaty a podobně, prostě umí něco, co člověk neumí

Tak noční putování na treku jen s čelovkou, svítící oči zvířat, psi neustále ve střehu...paráda největší
hledání stezky a značek no prostě nádhera...
v zimě se psy na bivaku v promrzlém zasněženém lese, nádhernej pocit svobody a volnosti

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

lupus4 napsal(a):
Tak noční putování na treku jen s čelovkou, svítící oči zvířat, psi neustále ve střehu...paráda největší
hledání stezky a značek no prostě nádhera...
v zimě se psy na bivaku v promrzlém zasněženém lese, nádhernej pocit svobody a volnosti

Věřím tomu, že to musí být úžasné

lupus4 napsal(a):
Tak noční putování na treku jen s čelovkou, svítící oči zvířat, psi neustále ve střehu...paráda největší
hledání stezky a značek no prostě nádhera...
v zimě se psy na bivaku v promrzlém zasněženém lese, nádhernej pocit svobody a volnosti

Noc je u nás nej. Všechno zajímavější a dobrodružnější. Akorát my jsme fajnovky ve stanu jen na závodech, i když kolikrát taky dost mimo civilizaci. A ve spacáku nezájem i o zvuky přírody, nějaké štěkání srn apod. je mu šumák, nicméně venku by si asi potrénoval.

ve stanu

nevidíš na nebe, hvězdy

lupus4 napsal(a):
ve stanu

nevidíš na nebe, hvězdy

Já mám takový hybrid Vango Galaxy, tj. kdybych spala v předsíni, tak trochu vidím. Ještě že jsem tu dvoustovku před koncem výroby chytla, už skončili. Ale pro rozmazleného servismana a ještě rozmazlenějšího psa ideální. A já si to užiju venku před spaním, odmalička čumím nahoru místo TV, kdykoliv jsem mimo světelný smog.

Procitam tuhle diskusi lehce se usmivam...

Na "duchy" neverim - ale na neco mezi nebem a zemi verim... (kdyz fena cuci do zdi, tak si rikam, ze je tam hmyzak...)).

A najednou rana.

Spadla fotka z dovci v chodbicce.
Duch? Pretlak? Nahoda?
No nevim... Ale jinak je u nas klid.

Rada bych prilozila foto spadle fotky i reakce psu, ale nemam stazenou nejakou "apku", takze bohuzel.
Muj staricky Samsung uz zadne foto do kompu neposle.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak jako venku se cítím se svými psy bezpečně.....když se mě sousedka ptala.."hele a to se nebojíš jít defakto za tmy lesem, kolem těch garáží??...co kdyby tě někdo přepadnul", na to jsem jí já říkala.."jo bojim, protože jestli na mě někdo hupsne, tak akorát budu mít popotahovačky, že ho moji pesani zříděj", ale už vidím, jak jde nějakej maniak v pět ráno do lesa, kde nechodí ani noha číhat, jestli okolo náhodou nepůjde nějaká vhodná oběť.........
Ale z těch divočáků mám fakt strach, i když jsme nikdy nezažili blízké setkání "třetího druhu", obávám se hlavně, že bych psy v tomhle případě nebyla schopná odvolat a že by mi je divočák potrhal.
A proto jako dobře vycvičená panička poslechnu instinktu mojí feny a pokud mě stopne a nedá po chvíli pokyn, že je všechno ok a můžeme pokračovat, naopak duní víc a víc, tak zbaběle popadnu svoje krvelačné bestie a opravdu zbaběle odcházím do civilizovanějších končin........a klidně se přiznám, že je ve mě malá dušička a není to příjemný pocit, fakt nezávidím strašpytlům, jestli takové stavy zažívají častěji.

No tak já to setkání zažila, a to přímo ve vesnici, kde mám chalupu. Naštěstí jsem byla v autě, byla už tma, pes jel se mnou a najednou začal bublat, ale tak nějak jinak. Koukám a těsně před kapotou napříč silnice mi přechází pomalým krokem bachyně s odhadem nejmíň 10 pruhovanými selaty!!! A to v tom místě normálně chodívám, někdy se psem na volno... Tehdy při nás stáli všichni svatí, že jsme jeli autem...

marcelaamax napsal(a):
Já se teda přiznám, že někde sama ve tmě vůbec nemám dobrý pocit a jo, asi se i bojím. Jako i když mám psa, který by mě bránil, tak to nemám ráda a když nemusím, tak po tmě sama (se psy) nikam nechodím . "Podvečerní" procházku zásadně absolvujeme ještě za světla - ale stane se, že se vracíme (hlavně v zimě) když už se stmívá, je šero a někdy se vracíme i za úplné tmy. Ale úmyslně bych za tmy nikam nešla. Poslední venčení - u nás kolem půlnoci a pak taky brzké ranní venčení se koná pouze na zahradě a to si ještě rozsvítím . Naštěstí ani psi v tyhle hodiny nemají potřebu někde šmajdat, rychle se vyvenčí a šup zpátky na gauč, do postele.

A co se divočáků týče, tak těch se taky bojím. Hlavně z toho důvodu, že si myslím, že oba psi by po divočákovi na férovku šli a to by asi nedopadlo dobře.

Tak já měla vždycky pesany, kteří by mě bránili, akorát u chrt to bylo na pováženou, sice véééliký černý pes, ale s prominutím 25 kilo i s chlupama, to asi nic moc, ale zase jako dokázal se přiřítit jako černej ďábel......tak toho jsem spíš využívala jako prevenci, když třeba už za tmy ...ono v zimě to nemusí být nekřesťanská hodina i procházka v sedm večer je ponořená do tmy....když šla proti nám nějaká mužská postava, tak jsem zbaběle dávala povel "bacha lumpík" a chrťák dělal "zlého psa"

Jako dokud byly štěňata fakty malý, tak se přiznám, že mě ani nenapadlo chodit za tmy do lesa, ale jak fena dospěla a tady bych použila upravenou citaci z jednoho filmu...když se na ní podívám tak vidím hrdost, vidím sílu, vidím pořádnou psí holku, která se s nikym a s ničim nese.re a tohle sebevědomí přenesla i na mě a s ní půjdu klidně o půlnoci na hřbitov (samozřejmě tam asi žádné reálné nebezpečí nehrozí, myslím to spíš tak, že bobříka odvahy bych s ní po boku určitě splnila)

Jako někdo si pořizuje psa, aby si na něm nahonil sebevědomí, možná, že tak budu vypadat taky, ale už si popravdě neumím představit, že budu mít "normálního" psa, proto ....po té, co jsem zjistila jaké to je mít vedle sebe anděla strážného.....je volba dalšího psa pastevec......resp. pes, který má fyzickou i psychickou výbavu na to, aby mě nedal a rozhodně se mě nebude ptát, co má dělat, protože on ví všechno nejlíp.....obrovskej medvěd, který mě bude bránit za cenu vlastního života a je jedno, že za celý jeho život nebude mít příležitost "ukázat, co v něm je" to není důležité, ale já si zvykla chodit v opravdu nekřesťanských hodinách bez bázně opuštěnými místy a ráda bych v tom pokračovala.....a přiznám se, že třeba s ovčounem už bych si tak jistá v kramflecích nebyla......a to jsem měla ovčandu ostrou jak břitva a byť jsem věděla, že by mě bránila, tak ten pocit o andělu strážném jsem neměla nikdy.

Procházky za tmy mám tuze ráda. A bez čelovky, protože potom se mi omezuje vidění, kterého jsou mé oči schopné např. při svitu měsíce. Psa většinou jen tuším, protože naprosto splyne s okolím a já si to užívám. Je klid, nikoho nepotkáváme a když už přece, pak nás obchází obloukem. Fakt je, že chodíme na louku, les je velmi daleko a toho divočáka se nebojím, páč tam asi nikdy nezabloudí. Ale za mě venčení za tmy - top. I pes to má rád.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Na duchy nevěřim........ale naprosto přesně vím, že psu do hlavy nevidím, má citlivější smysly a může štěkat kvůli milionu věcí.

mráz mi prošel po celém těle

No tak to mi jde taky, když mě na ranním šeru na procházce kolem temného lesa, fena stopne a začne dunět, to se přiznám, že fakty nezkoumám, co ona vidí, slyší, cítí, beru nohy na ramena a mažu pryč. Musím říct, že nejsem strašpytel, ale v tu chvíli mám fakt strach, protože ona to nedělá často........ne nebojím se, že je tam duch nebo že tam někde v křoví se krčí masovej vrah, ale bojím se divočáka.
Občas...ale fakt max jednou dvakrát do roka...takhle strašidelný zvuk vydá, když se mnou leží v posteli........to se přiznám, že potom jdu pro jistotu prohlídnout barák, jestli někde nehoří, jestli neuniká plyn a tak.......zatím teda nic, ale já jsem pak klidnější. Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych měla myslet na to, že vrčí na ducha

S tím prasetem jste mi připomněla docela vtipný příběh (ale teda až zpětně, na místě mi tak do smíchu nebylo).
Šli jsme lesem, pět lidí a moje fena, šlo jít jen za sebou, plno větví a špatně průchozí terén, byla jsem vpředu, fena jde vedle mě. Koukám na cestu, abych někam nezahučela a slyším křupat větve. Že nás šlo víc, moc jsem si toho nevšímala, ale šlo to jakoby zleva a Lara se mi tam pořád ohlížela, tak se na ní teda otočím a říkám: "Co tam máš tak zajímavýho, srn..." a proti mě se řítí prase a za ním si všimnu, jak poskakuje malý prase, byli ke mně asi pět metrů, dost blízko na běžící prase.
V hlavě mám zafixované, že prase samo o sobě je ok (pokud se zrovna neřítí přímou čarou proti vám), když ho neprudí pes nebo mu vy neublížíte, tak nemá potřebu vám něco dělat a spíš uteče. Jenže bachnu s malýma mám zase uloženou pod blikací kontrolkou a prostě jsem si z toho málem kákla. Ani nevím, jak se to stalo, najednou jsem měla fenu v ruce a brala roha zpět kudy jsem přišla.
Vtipný na tom je, že jsme se tam všichni tak nějak zamotali do jedný hromady a doopravdy se nikam nepohnuli, nějak to nešlo...a stáli asi dva metry od místa, kudy přebíhali.
Ani jsme nedutali a jenom čuměli. Bachna to brala rovnou čarou, ani se neohlížela, měla nás na háku a za ní 13 selat. Neuvěřitelné, v životě jsem nic takovýho neviděla. Ale lekla jsem se pekelně. Pes ani neštěkl, asi jsme byli totálně zaražení všichni.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Procházky za tmy mám tuze ráda. A bez čelovky, protože potom se mi omezuje vidění, kterého jsou mé oči schopné např. při svitu měsíce. Psa většinou jen tuším, protože naprosto splyne s okolím a já si to užívám. Je klid, nikoho nepotkáváme a když už přece, pak nás obchází obloukem. Fakt je, že chodíme na louku, les je velmi daleko a toho divočáka se nebojím, páč tam asi nikdy nezabloudí. Ale za mě venčení za tmy - top. I pes to má rád.

Mám to stejně. Jednou jsem si byla nucená vzít baterku, protože žádný měsíc, tma jak v pytli, nemohla jsem trefit ani cestu. Neskutečně mne štvalo to omezené vidění. Neumím tak fungovat. Po chvíli jsem baterku zhasnula a snažila se jít rovně, kde jsem tušila, že cesta vede. Jít někdo proti nám, tak ho uvidím, až se srazíme čelem Ale je pravda, že v takové tmě nejdu terénem, kde to neznám, tam by to nejspíš bez baterky nešlo. Ale to bych si zase já neužila vůbec. Jsme na vesnici, je tu klid, náš konec už je částečně neosvětlený, takže když chci, můžu jít kolem potoka v úplné tmě. A klidu. Nemám se tu čeho bát, i když na psa bych absolutně nespoléhala, co se týče úchy.ů, brvou by nehnul Stejně jako Sardullah si nemyslím, že úch.l bude čekat v lese, kde nikdo nejde jak je rok dlouhý, to by ho tam taky mohli najít mumifikovaného

lesnížínka napsal(a):
Mám to stejně. Jednou jsem si byla nucená vzít baterku, protože žádný měsíc, tma jak v pytli, nemohla jsem trefit ani cestu. Neskutečně mne štvalo to omezené vidění. Neumím tak fungovat. Po chvíli jsem baterku zhasnula a snažila se jít rovně, kde jsem tušila, že cesta vede. Jít někdo proti nám, tak ho uvidím, až se srazíme čelem Ale je pravda, že v takové tmě nejdu terénem, kde to neznám, tam by to nejspíš bez baterky nešlo. Ale to bych si zase já neužila vůbec. Jsme na vesnici, je tu klid, náš konec už je částečně neosvětlený, takže když chci, můžu jít kolem potoka v úplné tmě. A klidu. Nemám se tu čeho bát, i když na psa bych absolutně nespoléhala, co se týče úchy.ů, brvou by nehnul Stejně jako Sardullah si nemyslím, že úch.l bude čekat v lese, kde nikdo nejde jak je rok dlouhý, to by ho tam taky mohli najít mumifikovaného

Přesně tak, jdu po paměti a světlo mě při chůzi ruší.

A já zas spoléhám na to, že kdyby už tam ouchyla vyčkával, vybere si nějakou, která sebou nemá čoklisko zvící telete
Nevím, jestli by můj pes hnul brvou, ale bohatě mi stačí, že lidi si myslí, že by hnul

Tak to já, co se světla týče jak kdy....někdy ani ta tma není "tma tmoucí" a člověk se tak nějak orientuje, ale někdy se to fakt nedá, já jdu zkraje po cestě lesem, z docela prudkýho kopce, kde je to samej velkej žudr., výmol a tak...vidim kolikrát fakt kulový....pesany ještě na vodítku, kdyby náhodou byl přeci jen někdo dole u garáží....myslím, že by ho pokládali za nežádoucí osobu, ne proto, že by to byli agresoři, ale zvyk je železná košile a když jsou leta letoucí zvyklí, že je tam pusto prázdno a najednou človíček...no prostě si nelajznu mít je na volno, než zkontroluju, zda je vše ok.

Musím říct, že docela vtipný je, když se v zimě udělá na tom kopci ledová krusta....vidět je sice dobře, ale......v tu chvíli doufám, že mě nikdo nepozoruje, protože v jedný ruce vedu oba psy, které neustále upozorňuju, že musí pomalu a opatrně....stačí lehounké škubnutí vodítkem a letěla bych a druhou rukou se jistím chytáním se za větvičky u kraje cesty...což je pomoc čistě psychologická, protože to jsou kolikrát větvičky v tloušťce slébla trávy..

Takže čelovku sebou nosím, abych se z toho kopce dolu dostala ve zdraví, pak už taky není potřeba, taky jdu po paměti.

To scházení po ledu...jak přes kopírák. Pomalu, pomalu, pozor, šak sebou smýknu a máte mne na svědomí... Vůbec nechápali, o čem panička mele To samé předevčírem. Přes mlýnský náhon někdo před půl rokem zlikvidoval pohodlný přechod, tak jsem někde našla desku a hodila ji tam. Ani deskou se to nazvat nedalo, takový ten první odřezek z kmene. Je velmi tenká, velmi úzká, je to napínavé i když je sucho. Teď po dešti mokrá a já musela mít Worku na vodítku, protože vedle na poli sousedi vypuštěné slepice. Říkám mu: pomalu míšeno, nebo mi to ujede a jsem v potoce. Nííííc, přeběhne na druhou stranu, pokračuje dál, úplně je mu šumák, že já sotva chytám balanc a na desce jsem se udržela snad jen silou vůle

Tak když jdete na treku, kde to neznáte a snažíte se držet tur. značky, aby jste zbytečně "nekufrovali" a je tma jak v (_:_), tak to bez světla nejde.
Když je úplněk, či alespoň trochu vidět tak jen bliknete pro potvrzení a udržení stezky ...
Tam, kde to znám ji nepotřebuju ...

My chodíme za tmy jen s pořádnou baterkou, aby bylo fakt vidět, co je před námi. Jelikož za tmy jsou naše psiska v modu "vyhledej a znič" a to co se za světla toleruje, to za tmy neprojde. Nejlepší je, když do Vás ve tmě na polní cestě mezi vesnicema nakráčí agresivní ožrala, který má pocit, že si může dovolovat na velkýho psa a nemá nejmenší představu, co by rozpoutal.

Divočáky máme všude kolem, takže podobných setkání máme za sebou hodně a naštěstí to zatím vždycky dopadlo ústupem prasat. On by člověk asi musel mít velkou smůlu, aby ta vzdálenost byla tak malá, že se prase rozhodne zaútočit.

TyVed napsal(a):
My chodíme za tmy jen s pořádnou baterkou, aby bylo fakt vidět, co je před námi. Jelikož za tmy jsou naše psiska v modu "vyhledej a znič" a to co se za světla toleruje, to za tmy neprojde. Nejlepší je, když do Vás ve tmě na polní cestě mezi vesnicema nakráčí agresivní ožrala, který má pocit, že si může dovolovat na velkýho psa a nemá nejmenší představu, co by rozpoutal.

Divočáky máme všude kolem, takže podobných setkání máme za sebou hodně a naštěstí to zatím vždycky dopadlo ústupem prasat. On by člověk asi musel mít velkou smůlu, aby ta vzdálenost byla tak malá, že se prase rozhodne zaútočit.

No anebo ta naše situace - bachyně se selaty. A šla veeelmi pomalým krokem.

fikovnice napsal(a):
No anebo ta naše situace - bachyně se selaty. A šla veeelmi pomalým krokem.

No ona se ta prasata naprosto nebojí. Alespoň u nás tedy je jich tolik a žijí v tak těsném kontaktu s civilizací, že je jim to prostě putna. Dost možná by se do Vás skutečně divoká a adekvátně plachá bachyně pustila, ale tihle polodomestikovaní divočáci to prostě neřeší, jsou si jistí, že nepředstavujete ohrožení a nebojí se ani psa, jelikož u nás se pasou za plotem na louce, řvou na ně dva kavkazáci uplně nepříčetní a těm prasatům je to prostě jedno. Dokud na ně ten pes skutečně nezaútočí, tak ani nezvednou hlavu.

TyVed napsal(a):
No ona se ta prasata naprosto nebojí. Alespoň u nás tedy je jich tolik a žijí v tak těsném kontaktu s civilizací, že je jim to prostě putna. Dost možná by se do Vás skutečně divoká a adekvátně plachá bachyně pustila, ale tihle polodomestikovaní divočáci to prostě neřeší, jsou si jistí, že nepředstavujete ohrožení a nebojí se ani psa, jelikož u nás se pasou za plotem na louce, řvou na ně dva kavkazáci uplně nepříčetní a těm prasatům je to prostě jedno. Dokud na ně ten pes skutečně nezaútočí, tak ani nezvednou hlavu.

Tak můj pes by nezaútočil neb je to bojínek. Ale předpokládám, že by vrčel, štěkal,... Každopádně bylo to přímo ve vesnici a já fakt byla ráda, že jsme oba zrovna v autě...a i že jsem nejela nijak rychle. Zastavila jsem a jen jsem zírala.