Příčina úmrtí???

To je mi moc líto, ale bez pitvy vám to s jistotou nikdo nepoví Nicméně dobrmani jsou jako plemeno zatíženi na degenerativní onemocnění srdce, takže názor veterinářky mohl být klidně správný. Ale jak jsem již psala, bez pitvy se to zjistit nedá.. Výčitky určitě nemějte.

Já bych se přikláněla k otravě. JInak dobrmani taky trpí na měďnou toxikózu.

Vzhledem k tomu, že to byl dobrman, bych se přikláněla k vadě srdce. Vyšetření, které proběhlo před rokem, nemusí nic znamenat, protože bohužel kardiomyopatie se může projevit během pár měsíců. Přičemž podle statistik cca 25% postižených jedinců umírá náhle, bez předchozích příznaků.

Pulsující břicho - torze. Otrava tak rychlá není. Srdce je zase rychlejší. Je mi to líto Nemusela běhat, někdy stačí, když se pes v lehu přetočí.

bez pitvy se to už nedozvíte............je mi fenky moc líto. Držte se.

Přikláněla bych se k tomu srdci,ale pravdu se nedozvíte. To,že měla výsledky před rokem v pořádku,nic neznamená. Zažila jsem u našeho knírače, že v květnu měl vše na jedničku, v srpnu jsme ho nechávali uspat kvůli nádoru,který komplet prorostl srdce. A dobrmani na srdeční problémy hodně trpí. Kdyby se to stalo v noci, tak byste nic neviděli a ráno přišli do boudy k mrtvému psovi.

Torzi jsem viděla 3x u svých psů,tohle torze na 100% nebyla,spíš to srdce.

Torze nebo srdce...nebo fatální epi záchvat. K prvním dvěma dg. mi nesedí to zvedání předních tlapek, dezorientace, atd.

fikovnice napsal(a):
Torze nebo srdce...nebo fatální epi záchvat. K prvním dvěma dg. mi nesedí to zvedání předních tlapek, dezorientace, atd.

I ta epi, ale zná někdo psa, co by měl záchvat první a poslední? Nikdy jsem o tom neslyšela.

lesnížínka napsal(a):
I ta epi, ale zná někdo psa, co by měl záchvat první a poslední? Nikdy jsem o tom neslyšela.

tak on to nemusel byt první zachvat. jen první, co videli.
a to vysetreni srdce -jestli se nepletu -tak jedine , co potvrzuje, ze v tu chvili je pes zdravy.

lesnížínka napsal(a):
I ta epi, ale zná někdo psa, co by měl záchvat první a poslední? Nikdy jsem o tom neslyšela.

"zvedala zcela nepřirozeně přední nohy až do úrovně hlavy" .... to je něco velmi divného. Možná zadavatel z prožitého šoku situaci zveličil či chybně popsal. Pokud ne, tak mi z toho vychází prostě nějaký neurologický problém... Jinak v humánní medicíně - ano - bohužel jsem se setkala s případem, kdy dítě dostalo svůj první epi záchvat, ten přešel do epi statusu a dítě zemřelo.

Proč jste nenechal udělat pitvu? Měl byste jasno. Vše, co tu zazní, budou jen dohady...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Proč jste nenechal udělat pitvu? Měl byste jasno. Vše, co tu zazní, budou jen dohady...

Protože umřela doma. My jsme taky neudělali a také jsem chtěla. Chtěla jsem vědět, na co opravdu umřel, taky byly jen dohady. Ale vozit mrtvého psa na veterinu na pitvu a pak? My jsme ho chtěli pochovat doma. Nikdo by ani nebyl schopný řídit, byli jsme v šoku, stejně jako zadavatel. Museli jsme vykopat poměrně velký hrob ve zmrzlé zemi...

lesnížínka napsal(a):
Protože umřela doma. My jsme taky neudělali a také jsem chtěla. Chtěla jsem vědět, na co opravdu umřel, taky byly jen dohady. Ale vozit mrtvého psa na veterinu na pitvu a pak? My jsme ho chtěli pochovat doma. Nikdo by ani nebyl schopný řídit, byli jsme v šoku, stejně jako zadavatel. Museli jsme vykopat poměrně velký hrob ve zmrzlé zemi...

Nezlobte se na mě, ale když chci vědět, na co pes umřel, tak zařídím pitvu. Jinak se o příčině budu dohadovat do smrti. Určitě jde domluvit předání těla po pitvě k pohřbení.

I my jsme kopali hroby v zimě. Jeden v lednu, druhý ten rok v prosinci. Kangem.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nezlobte se na mě, ale když chci vědět, na co pes umřel, tak zařídím pitvu. Jinak se o příčině budu dohadovat do smrti. Určitě jde domluvit předání těla po pitvě k pohřbení.

I my jsme kopali hroby v zimě. Jeden v lednu, druhý ten rok v prosinci. Kangem.

A není to tak, že když jde pes na pitvu, tak už ho pak nemůžete převzít zpět k vlastnímu pohřbení?

"Nezlobte se na mě, ale když chci vědět, na co pes umřel, tak zařídím pitvu. Jinak se o příčině budu dohadovat do smrti. Určitě jde domluvit předání těla po pitvě k pohřbení."

třeba protože některé z nás to tak zasáhne, že na nějaké otázky (na ty faktické, mechanické opakování pročpročproč dáme....) se mozek zmůže až někdy až.......

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Nezlobte se na mě, ale když chci vědět, na co pes umřel, tak zařídím pitvu. Jinak se o příčině budu dohadovat do smrti. Určitě jde domluvit předání těla po pitvě k pohřbení."

třeba protože některé z nás to tak zasáhne, že na nějaké otázky (na ty faktické, mechanické opakování pročpročproč dáme....) se mozek zmůže až někdy až.......

Takže automaticky předpokládáte, že člověk, který je i při smutku z odchodu blízké bytosti schopen zařídit pitvu, není tím odchodem zas tak zasažen? Co je to za podivný myšlenkový pochod?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Takže automaticky předpokládáte, že člověk, který je i při smutku z odchodu blízké bytosti schopen zařídit pitvu, není tím odchodem zas tak zasažen? Co je to za podivný myšlenkový pochod?

opět ta absence výrokové logiky.....
z mého textu nic jiného, než co bylo napsáno, automaticky nevyplývá
podivný myšlenkový pochod není můj....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
opět ta absence výrokové logiky.....
z mého textu nic jiného, než co bylo napsáno, automaticky nevyplývá
podivný myšlenkový pochod není můj....

Klidně je můj. Ne, nedovedu si představit, že bych vůbec něco zařizovala .. Už to, že jsme museli vymyslet, kam ho pochovat, aby to nevadilo za pár let atd. byl nadlidský výkon. Ne, já u smrti blízkého neumím uvažovat racionálně a věcně. Nějaká pitva mne napadla až bůhví kdy, možná za týdny. Musela bych mrtvého psa vézt 25km na veterinu, o které jsem v tu chvíli už nechtěla ani slyšet. A jak píše Maruška, ani doteď nevím, jestli lze po pitvě vzít psa domů.

lesnížínka napsal(a):
Klidně je můj. Ne, nedovedu si představit, že bych vůbec něco zařizovala .. Už to, že jsme museli vymyslet, kam ho pochovat, aby to nevadilo za pár let atd. byl nadlidský výkon. Ne, já u smrti blízkého neumím uvažovat racionálně a věcně. Nějaká pitva mne napadla až bůhví kdy, možná za týdny. Musela bych mrtvého psa vézt 25km na veterinu, o které jsem v tu chvíli už nechtěla ani slyšet. A jak píše Maruška, ani doteď nevím, jestli lze po pitvě vzít psa domů.

Chápu to. V některých případech jsem taky nevěděla, proč pes umřel, ale v jeho 15ti letech mi to bylo i celkem jedno. Ale na co vám budou zdejší odpovědi x lidí, že to mohlo být to nebo ono? Z toho zadavatel stejně nebude vědět vůbec nic.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Takže automaticky předpokládáte, že člověk, který je i při smutku z odchodu blízké bytosti schopen zařídit pitvu, není tím odchodem zas tak zasažen? Co je to za podivný myšlenkový pochod?

Píše "nekteré z nás to tak zasáhne..." a z toho vy si vyvodíte to, co píšete? O podivnosti myšlenkových pochodů bych pomlčela

Terven napsal(a):
Píše "nekteré z nás to tak zasáhne..." a z toho vy si vyvodíte to, co píšete? O podivnosti myšlenkových pochodů bych pomlčela

Odchod mých psů mne zasáhl vždycky. Hodně. Ale kdybych potřebovala zjistit příčinu smrti, tak bych to i přes smutek a psychické rozpoložení zařídila. Pohřbít psa a pak se dohadovat a ptát na co zemřel, je jako ty časté dotazy, jestli někdo neví, z jakých plemen se "skládá" pes, jehož si tazatel vzal z útulku. V obou případech je jediná možná odpověď - NE, NEVÍME.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Odchod mých psů mne zasáhl vždycky. Hodně. Ale kdybych potřebovala zjistit příčinu smrti, tak bych to i přes smutek a psychické rozpoložení zařídila. Pohřbít psa a pak se dohadovat a ptát na co zemřel, je jako ty časté dotazy, jestli někdo neví, z jakých plemen se "skládá" pes, jehož si tazatel vzal z útulku. V obou případech je jediná možná odpověď - NE, NEVÍME.

A to já si myslím, že většina autorů těch vámi zmíněných dotazů nečeká jasné rozlousknutí. Prostě si jdou popovídat, zjistit postřehy a zkušenosti jiných...diskuzi neberou jako on-line poradnu, nýbrž jako pokec a tak je to dle mého správně.
A ty tipovačky u útulkových mixů jsou vyloženě zábava, umím se vžít do pocitu novopečeného majitele takového přírůstku. Prostě se chtějí pochlubit, zjistit, co v psisku vidí ostatní. Pokud bych si donesla domů vořecha, udělám to samé a soudě podle reakcí, tipovací diskuze jsou tu celkem v oblibě. A někdy je z toho psiska předek určitého plemene jasně patrný, což třeba laik nepozná a v útulku mu řeknou naprostý nesmysl...netřeba každému hned doporučovat, ať se raduje z krásného pejska a dá pokoj.
A netřeba brát diskuzi tak smrtelně vážně. Všichni holt nejsme dokonalí, občas děláme chyby, občas jsme "chytří" až potom - mně se to třeba děje běžně - a občas míváme potřebu to s někým probrat.

Děkuji všem za vaše příspěvky.Pravda je taková,že bez nezrealizované pitvy se skutečnou příčinu smrti Sáry už nikdy nedozvím.Neměl jsem ale sílu a ani pomyšlení ji vézt mrtvou na veterinu. Důstojně jsme ji doma pohřbili a přeji si,aby čas co nejrychleji tuto bolest utišil a zůstaly jen krásné vzpomínky....

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

karbi napsal(a):
Děkuji všem za vaše příspěvky.Pravda je taková,že bez nezrealizované pitvy se skutečnou příčinu smrti Sáry už nikdy nedozvím.Neměl jsem ale sílu a ani pomyšlení ji vézt mrtvou na veterinu. Důstojně jsme ji doma pohřbili a přeji si,aby čas co nejrychleji tuto bolest utišil a zůstaly jen krásné vzpomínky....

Moc krásný hrobeček jste jí udělali. Vím...všechno už k ničemu, nebolí to míň. Držte se

karbi napsal(a):
Děkuji všem za vaše příspěvky.Pravda je taková,že bez nezrealizované pitvy se skutečnou příčinu smrti Sáry už nikdy nedozvím.Neměl jsem ale sílu a ani pomyšlení ji vézt mrtvou na veterinu. Důstojně jsme ji doma pohřbili a přeji si,aby čas co nejrychleji tuto bolest utišil a zůstaly jen krásné vzpomínky....

Hrobeček krásný... ale... fakt je na něm kříž??

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hrobeček krásný... ale... fakt je na něm kříž??

My jsme u rodičů měli taky na psím hrobečku křížek, i když ani nejsme věřící. Pro nás to byl spíše symbol toho hrobu. Aby bylo všem jasné, že je tam hrob. Já nemám ani oficiálně udělaný hrob, Beruška je prostě pod kytičkama(doslova) a má tam postavenou lucerničku se svíčkou.

My jsme na tom prvním měli psí tlapku z kamínků. Jak jich časem přibývalo, tak už nic, jen trávu. Nejsem věřící a mám to trošku jinak, ani já nechci mít hrob na hřbitově. A celkově mám pohled na smrt jiný, než většina lidí, která se o ní ani nechce bavit, protože je to pro ně tabu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
My jsme na tom prvním měli psí tlapku z kamínků. Jak jich časem přibývalo, tak už nic, jen trávu. Nejsem věřící a mám to trošku jinak, ani já nechci mít hrob na hřbitově. A celkově mám pohled na smrt jiný, než většina lidí, která se o ní ani nechce bavit, protože je to pro ně tabu.

Moje kamarádka má psí hrobečky...zatím dva..."označené" velkým kamenem a okolo nasázené kytky........
Já psy nepohřbívám...za prvé nemám moc velkou zahradu a nevím, kam bych je "dala", aby to v budoucnu nevadilo a za druhé, třeba se jednou budu muset odstěhovat...barák jsou vlastně samý schody a vim já, jak na tom časem zdravotně budu?,.......a při představě, že tam psy nechám "cizím lidem"

Musím říct, že hodně pejskařů na mě kouká divně, že nechám psa po utracení na veterině, ale tohle mám zase jinak já......celý život mého psa pro něj dělám max, aby byl šťastný......jsem s ním do posledního vydechnutí a pak už je to jenom mrtvé tělo a já mám svědomí vůči svému psu čisté.
Lidem můžu připadat cynická, ale já osobně to mám taky tak....až budu po smrti, tak je mi jedno, co se mnou bude...prostě jsem mrtvá a fertig....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Moje kamarádka má psí hrobečky...zatím dva..."označené" velkým kamenem a okolo nasázené kytky........
Já psy nepohřbívám...za prvé nemám moc velkou zahradu a nevím, kam bych je "dala", aby to v budoucnu nevadilo a za druhé, třeba se jednou budu muset odstěhovat...barák jsou vlastně samý schody a vim já, jak na tom časem zdravotně budu?,.......a při představě, že tam psy nechám "cizím lidem"

Musím říct, že hodně pejskařů na mě kouká divně, že nechám psa po utracení na veterině, ale tohle mám zase jinak já......celý život mého psa pro něj dělám max, aby byl šťastný......jsem s ním do posledního vydechnutí a pak už je to jenom mrtvé tělo a já mám svědomí vůči svému psu čisté.
Lidem můžu připadat cynická, ale já osobně to mám taky tak....až budu po smrti, tak je mi jedno, co se mnou bude...prostě jsem mrtvá a fertig....

Úplně to chápu. My je sice na zahradě máme, ale to bylo totiž tak, že my je nechali umřít doma a nikam jsme je nechtěli vozit. Pravděpodobně tady v domku taky nezůstaneme, už teď lituju, že máme dvoje schody a ne jen něco menšího přízemního, hlavně kvůli psům, a taky je to náročný na úklid a vůbec si neumím představit, jak bych to dělala v důchodu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Moje kamarádka má psí hrobečky...zatím dva..."označené" velkým kamenem a okolo nasázené kytky........
Já psy nepohřbívám...za prvé nemám moc velkou zahradu a nevím, kam bych je "dala", aby to v budoucnu nevadilo a za druhé, třeba se jednou budu muset odstěhovat...barák jsou vlastně samý schody a vim já, jak na tom časem zdravotně budu?,.......a při představě, že tam psy nechám "cizím lidem"

Musím říct, že hodně pejskařů na mě kouká divně, že nechám psa po utracení na veterině, ale tohle mám zase jinak já......celý život mého psa pro něj dělám max, aby byl šťastný......jsem s ním do posledního vydechnutí a pak už je to jenom mrtvé tělo a já mám svědomí vůči svému psu čisté.
Lidem můžu připadat cynická, ale já osobně to mám taky tak....až budu po smrti, tak je mi jedno, co se mnou bude...prostě jsem mrtvá a fertig....

Tak to máme úplně stejně - za živa bych pro zvířata dejchala, co s nima bude po smrti příliš neřeším, nepřipadá mi to podstatné. Pokud jsem za jejich života něco zanedbala, kytičkou na hrobečku to nezachráním.
A možná to někoho pobouří, ale s lidma to mám podobně. Myslím si, že je třeba mít čisté svědomí, pokud jsou naživu. Nijak přehnaně nelpím na pietě a okázalosti hrobů.
Asi to máme v rodině, protože si pamatuju, jak se moje máma kdysi bavila se zaměstnancem pohřební služby, kolik by stála oprava náhrobku. Když uslyšela cenu, spráskla ruce: "Jéžiši, to já bych chtěla, aby si ty peníze radši užili živí lidi..."
Kdysi na toto téma pěkně mluvil Marek Eben - že se ženou nemají moc hezký vztah k hrobům.
Na druhou stranu mě nepohoršuje kříž na psím hrobečku, lidské kvality hodnotím podle jiných měřítek než podle pochybné úcty k symbolům.

My máme psy pohřbené na zahradě, svou velikostí to umožňuje. Jsou bokem a přesto s námi. Každý má nad sebou větší kámen jiné barvy a jinou koniferu. Kolem tráva. Předpokládáme, že zahrada zůstane naše i nadále. Kdysi v padesátých letech ji doslova vydupal ze země můj dědeček. Vznikla na místě písecu, kam lidi po válce vozili všechno možné z vybombardovanych domů. Hrozně se tam nadělali celá rodina včetně mé maminky, která na ní už 22 let bydlí. Takže k ní máme určitý vztah. Vůbec neodsuzuji, když někdo nechá psa na veterině a neřeší pohřbívání, či kremaci. Kdybychom neměli kam psy uložit, možná bych to taky tak řešila. Nakonec, v našich srdcích zůstávají napořád.

Psa mám pochovaného na dvorku pod kuchyňským oknem. Na hrobě má kámen a své oblíbené buxusy na které tak rád čúral..............představa nechat psa odvézt do kafilerie by byla pro mne naprosto nezkousnutelná.Veterinář naštěstí tělo vydal a můj dům je mezi dvěma vodními příkopy takže s pohřbením do země problém nebyl. I když kopat hrob v +35C nic moc :( Kopala jsem sama, přítel byl nemocný. Některé mé kamarádky mají zvířata doma v urničkách..................každý to máme nějak ..........

Jako kremace by pro mě byla velmi přijatelné řešení, ale na rovinu...sice nejsem skrblík, ale ty prachy raději "nasypu" do nového-živého psa.
Jako třeba když na to myslím, tak mi přijde, že by si to ten pes zasloužil být u nás pohřbený, ale ve finále tomu psovi už je to prostě jedno, jako určitě na mě nekouká někde shůry jeho duch a neříká si...teda ta panička, to je potvora, ani mě nepohřbila.
Nejdůležitější pro mě je, abych si poté, co mě pes opustí neříkala...měla jsem bejt na něj hodnější, měla jsem ho víc rozmazlovat, měla jsem se mu víc věnovat......to by pro mě byla strašná představa.

Třeba mě je sice jedno, kde spočinu, ale dětem říkám, ať mě nedávají na hřbitov, ať prostě není nikde "tady odpočívá v pokoji naše máma"...navíc na věky věkův bydlet s mrtvolama brrrrrr ....takže někam rozprášit do přírody...ideální moje představa je nasypat někam do řeky a já už si někam doplavu
Jde mi spíš o to, aby pak necítili povinnost mi jít na dušičky zapálit svíčku na hrob a koupit nějakou děsnou umělou kytku.

Co vy víte, jestli ti psi na nás někde z vrchu nekoukaji? Na kremace mám stejný názor. A vlastní posmrtné spočinutí? Moje děti na hřbitov nechodí. To zajišťujeme mamka, sestra a já. A ne že by v dětství se mnou nechodily... Tak je jasné, že za mnou by tam šly tak na dušičky a na Vánoce. Možná.

Nejdůležitější pro mě je, abych si poté, co mě pes opustí neříkala...měla jsem bejt na něj hodnější, měla jsem ho víc rozmazlovat, měla jsem se mu víc věnovat......to by pro mě byla strašná představa.
přesně, přesně...opět to mám úplně stejně.
A u mě k tomu přistupuje ještě takovej detail - kobyla pro mě není určitě míň než pes a tu prostě nepohřbím ani kdybych chtěla, na tu ta kafina čeká tak jako tak.

Nejdůležitější pro mě je, abych si poté, co mě pes opustí neříkala...měla jsem bejt na něj hodnější, měla jsem ho víc rozmazlovat, měla jsem se mu víc věnovat......to by pro mě byla strašná představa.
No, tak nevím jak vy, vyčítat a trápit se s tím asi nebudu, ale říkat si to budu stejně vždycky...vždycky jsou a budou nějaké rezervy. S pohřbíváním sebe to mám jednodušší - spálit a rozprášit v zahradě, v lese...Děti nemám, takže není nikdo, kdo by mi kdy na hrob chodil. Sama taťkovi moc nechodím(a prarodičům) protože jak tam tak stojím, představuju si akorát tak ten rozklad těla a říkám si: stejně tam ten taťka není, jestli někde je, tak tady jistě ne, fuj, co by tady taky dělal...

Uplne Vas chapu.
Hrbitov - jako hrbitov mi nevadi. Ba naopak. Vetsinou moc pekna a klidna mista.
Ale hrbitov = na svatky tam "musime zajet" dat svicku, kytku + to pocochrat smetackem...., protoze se to nosi....?
Blbost.
Na kazdyho, kdo "mi" umrel si vzpomenu i bez hrobu xkrat za tyden (jednoduse mi chybi).
I bez svici, kytek a smetaku.
A to ze jednou umrem vsichni je taky jisty.... tak proc tim sakra nekoho trapit?

karbi napsal(a):
Děkuji všem za vaše příspěvky.Pravda je taková,že bez nezrealizované pitvy se skutečnou příčinu smrti Sáry už nikdy nedozvím.Neměl jsem ale sílu a ani pomyšlení ji vézt mrtvou na veterinu. Důstojně jsme ji doma pohřbili a přeji si,aby čas co nejrychleji tuto bolest utišil a zůstaly jen krásné vzpomínky....

Na veterinu nemá smysl kadáver vozit, když tak na SVÚ.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Co vy víte, jestli ti psi na nás někde z vrchu nekoukaji? Na kremace mám stejný názor. A vlastní posmrtné spočinutí? Moje děti na hřbitov nechodí. To zajišťujeme mamka, sestra a já. A ne že by v dětství se mnou nechodily... Tak je jasné, že za mnou by tam šly tak na dušičky a na Vánoce. Možná.

Jo s tím hřbitovem to máme stejně....máme tam 3 hroby a chodíme já a mamka, přesně když byly děti malý, tak jsem je brala se mnou, teď je z toho pálení svíček na dušičky...to musím říct, že moje dospělé děti chodí rády....chodíme až po setmění resp. už za hodně velkého šera a celý hřbitov svítí.....
Ale jak už jsem říkala i mamce...až tady nebudeš, tak je jasný, že budu chodit já, dokud budu moci, ale myslím, že mnou to končí.

lesnížínka napsal(a):
Nejdůležitější pro mě je, abych si poté, co mě pes opustí neříkala...měla jsem bejt na něj hodnější, měla jsem ho víc rozmazlovat, měla jsem se mu víc věnovat......to by pro mě byla strašná představa.
No, tak nevím jak vy, vyčítat a trápit se s tím asi nebudu, ale říkat si to budu stejně vždycky...vždycky jsou a budou nějaké rezervy. S pohřbíváním sebe to mám jednodušší - spálit a rozprášit v zahradě, v lese...Děti nemám, takže není nikdo, kdo by mi kdy na hrob chodil. Sama taťkovi moc nechodím(a prarodičům) protože jak tam tak stojím, představuju si akorát tak ten rozklad těla a říkám si: stejně tam ten taťka není, jestli někde je, tak tady jistě ne, fuj, co by tady taky dělal...

Tak já teda nějaký rezervy měla u chrta...dodnes si pár věcí vyčítám ne že bych ho bila, ale párkrát dostal pořádně vynadáno a bylo to způsobeno mojí netrpělivostí, tím že toho měl člověk s dvěma malýma dětma až nad hlavu, no nafackovala bych si, a to už je chrťák deset let po smrti....u současných psů je ale moje svědomí opravdu čisté.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jo s tím hřbitovem to máme stejně....máme tam 3 hroby a chodíme já a mamka, přesně když byly děti malý, tak jsem je brala se mnou, teď je z toho pálení svíček na dušičky...to musím říct, že moje dospělé děti chodí rády....chodíme až po setmění resp. už za hodně velkého šera a celý hřbitov svítí.....
Ale jak už jsem říkala i mamce...až tady nebudeš, tak je jasný, že budu chodit já, dokud budu moci, ale myslím, že mnou to končí.

Tohle si pamatuju z dětství, taky jsme chodívali a svítily celé hřbitovy. Já už jsem to praktikovat s dětmi nemohla, protože jsme se odstěhovali 200 km daleko a bohužel nešlo vždy na Dušičky tam zajet. Ve vzdálenější rodině jsme taky měli několik neprovdaných pratet, které mají hrob tak daleko, že už prostě není, kdo by to udržoval.

Dva psy jsem pochovala na zahradě, ale ta bohužel není nafukovací, takže třetího jsem sama odvážela do kafilerie... Děsný zážitek.. psa uspávali na veterině, já zdopovaná lexauriny (aby bylo jasno, normálně je neužívám :-D ), ale psa si tam odmítli nechat, protože další den byl státní svátek.. Takže mi nezbylo, než psa naložit a jet do kafilerky sama. Dodnes mě to straší.. Vím, že je to iracionální a zemřelému už je jedno, co se s jeho tělem děje, ale pro příště (a doufám, že to dlouho nebude) chci trochu důstojnější pohřeb.

marushka napsal(a):
Dva psy jsem pochovala na zahradě, ale ta bohužel není nafukovací, takže třetího jsem sama odvážela do kafilerie... Děsný zážitek.. psa uspávali na veterině, já zdopovaná lexauriny (aby bylo jasno, normálně je neužívám :-D ), ale psa si tam odmítli nechat, protože další den byl státní svátek.. Takže mi nezbylo, než psa naložit a jet do kafilerky sama. Dodnes mě to straší.. Vím, že je to iracionální a zemřelému už je jedno, co se s jeho tělem děje, ale pro příště (a doufám, že to dlouho nebude) chci trochu důstojnější pohřeb.

No tak tohle si představit nedovedu

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No tak tohle si představit nedovedu

No věřte mi, že tohle pro mě byla poslední kapka a už jsem na tu veterinu víckrát nevkročila.

marushka napsal(a):
No věřte mi, že tohle pro mě byla poslední kapka a už jsem na tu veterinu víckrát nevkročila.

No tak my když jsme byli s chrťákem na "poslední" injekci, tak jsme byli v sobotu (teda nevím jak to funguje, jestli ještě v sobotu odváželi) a nikdo neřekl...tak tady ho máte, odvezte si ho sami, zítra je neděle.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hrobeček krásný... ale... fakt je na něm kříž??

Vracím se ke staršímu tématu. Hrob nádherný, stydím se - takto krásný hrob nemají ani moji rodiče. Mám je pohřbené na naší chalupě, nechtěla jsem je mít na klasickém hřbitově...
Je-li na tom psím hrobě kříž, tak se však přidávám k "Balu" - také se mi to nelíbí či se spíše podivuji.
Zakladateli přeji hodně síly , aby překonal velmi velmi smutné období. A prosím, aby se event. nenechal rozhodit mým názorem. Je to o mém osobním nastavení, v co věřím či co vyznávám. On si může na svém pozemku dělat cokoli...