
Daruji fenku Jacka Russela

Daruji fenku Jacka Russela. Je zvyklá být venku na zahradě v boudě. Nevhodn...
timmik
XXX.XXX.110.33
Dobrý den. Máme doma skoro tříměsíční štěně Jack Russela. Že kouše ve formě hraní je nejspíš normální, ale někdy je to opravdu bolestivé. Při hraní, když začne kousat do ruk, podstrkuju mu různé hračky, ať kouše do toho a když kousne moc, hlasitě zařvu au a hraní nechám, popř. odejdu z místnosti. Takhle jsem to dělal s předchozím štěňátkem a kousat se odnaučil, nebo aspoň nestiskl tak pevně, ale teď se mi to nedaří. Když mu řeknu fuj, nebo nesmíš, tak přestane, ale za pár vteřin začne znovu. Když to tak opakujem několikrát za sebou, tak se začne vztekat. Chce kousnout, ale ví že nemůže a chňapá po mě. Pak na konec kousne a strašně silně a i když ho okřiknu, dám mu hračku, tak sice přestane, ale zase jen na chvíli. Tohle už nevím, jestli je normální, nebo ne a nevím, zda je chyba i na mé straně. Vím, že si chce hrát, nebo ho bolí zoubky, ale hraček na kousání má spousty a do těch ruk to strašně bolí. Celkem mě to začíná mrzet, protože člověk se těší z práce domů za psem a nakonec si ho nemůže skoro ani pohladit, protože začne kousat do ruk a uší. Začínám se bát, že mu to zůstane. A nikoho jiného tak moc nekouše, jen mě, protože si sním hraju jen já a snažím se sním trávit nejvíc času. Můžete mi prosím poradit, co dělám špatně a jestli bude schopná se to odnaučit? Děkuji
OOO
XXX.XXX.186.211
Máte energické šteňa-takže bude aj neodbytnejšie. Za mňa je to normálne.Keď ste sa vrátil z miestnosti čo urobil? Nechal toho? Ak hej tak by som praktikovala najmä to. Neviem čo ste mali za plemeno predtým ale rozhodne by som nečakala nejake pokľudné poludnia so šteniatkom Russela.Ono 3-mesačné šteňa je malý krokodíl-s ostrými zubami podotýkam- ktorý všade čúra,veľmi rychlo ho prestane niečo baviť a nevie ako sa má správať. Ja by som praktikovala to čo do teraz-hráme sa,chňapne po mne strčím mu do zubov hračku,kusne silno(bud zakvičím-ak to funguje)poviem fuj a nalákam ho na hračku-ak ju odmietne v pokoji odýdem do inej miestnosti-vrátim sa a ak kúše znova urobim presne to isté(fuj-navediem na hračku-ak nefunguje odídem)ak bude fuj alebo hračka fungovať veľa ho pochválim(nie moc hýbať rukami aby sa vam do nich nakoniec nezakusol)a zahráme sa s hračkou.A keď na toto kolečko nemáte náladu(čo by malo byť výnimočne)zoberiete si pamlsky do päste a päsť máte zatvorenú, každé kusnutie ignorujete a lízanie odmeníte pamlskom(roztvoríte päsť).
Bude, sousedovic dospělá raslice mi uši olizuje, zatím mi ho neuhryzla Špatně děláte to, že u hry používáte výrazy jako fuj. Hra není fuj a štěndo moc nechápe, proč na něj řvete fuj, když si jen hraje...Už to tu bylo asi tisíckrát, ale zopakuju. Psu se hračka jen nestrká. S hračkou se musí blbnout. Pokud je tak malá, že vás u hraní kouše do rukou, tak si sežeňte větší. Velmi doporučuju nějaký uzel(pokud o něj má pes zájem, mí velcí psi do uzlu nikdy nekousli) ale spíš nějaký měkký hadr, třeba ten na mytí podlah. My jsme měli dětský froté ručníček. A točit hadrem po zemi kolem sebe, ať za ním musí běhat, nechat chytit a tahat se i něj, ,,bojovat". Samozřejmě nechat pejska včas vyhrát, dříve, než ho hra přestane bavit, ale zase aby už byl vydováděný. Když byli psi větší, lítala jsem s nim po zahradě kolem keřů. Vy máte malého psa, tak stačí po bytě, kolem křesel třeba.
Uživatel s deaktivovaným účtem
timmik
napsal(a):
Dobrý den. Máme doma skoro tříměsíční štěně Jack Russela. Že kouše ve formě hraní je nejspíš normální, ale někdy je to opravdu bolestivé. Při hraní, když začne kousat do ruk, podstrkuju mu různé hračky, ať kouše do toho a když kousne moc, hlasitě zařvu au a hraní nechám, popř. odejdu z místnosti. Takhle jsem to dělal s předchozím štěňátkem a kousat se odnaučil, nebo aspoň nestiskl tak pevně, ale teď se mi to nedaří. Když mu řeknu fuj, nebo nesmíš, tak přestane, ale za pár vteřin začne znovu. Když to tak opakujem několikrát za sebou, tak se začne vztekat. Chce kousnout, ale ví že nemůže a chňapá po mě. Pak na konec kousne a strašně silně a i když ho okřiknu, dám mu hračku, tak sice přestane, ale zase jen na chvíli. Tohle už nevím, jestli je normální, nebo ne a nevím, zda je chyba i na mé straně. Vím, že si chce hrát, nebo ho bolí zoubky, ale hraček na kousání má spousty a do těch ruk to strašně bolí. Celkem mě to začíná mrzet, protože člověk se těší z práce domů za psem a nakonec si ho nemůže skoro ani pohladit, protože začne kousat do ruk a uší. Začínám se bát, že mu to zůstane. A nikoho jiného tak moc nekouše, jen mě, protože si sním hraju jen já a snažím se sním trávit nejvíc času. Můžete mi prosím poradit, co dělám špatně a jestli bude schopná se to odnaučit? Děkuji
Myslím, že už tady bylo několik diskuzí, kde se kousání štěněte řešilo, doporučuju pročíst.
Takže se vyjádřím pouze k tomuto:
Začínám se bát, že mu to zůstane.
Mojí fenu měl nonstop někdo z rodiny zakouslou permanentně v ruce...v tom lepším případě...snad nejhorší bylo, když se jí povedlo zakousnout třeba do nosu a nejen to, neustále na nás útočila a rozhodně to nevypadalo jako hra rozpustilého štěněte, byla dost urputná, vzteklá, zuřivá, odhodlaná nás zahrdlit, nevím jak bych to popsala...to co by možná někdo nazval "agresivní" štěně a dnes (od doby kdy jí to přešlo, kdy z toho vyrostla) je nejen ta nejmazlivější a nejněžnější feňulka na světě, milující pečovatelka, ale i při hře na boj počíná víc než opatrně.
Mě nejvíc pomáhalo umazlit a co nejvíc chodit ven, venku toho bylo tolik k objevování, že na nějaký kousání nebylo ani pomyšlení.
No ale i když přes den máte permanentně zakouslou v ruce "dceru psa Baskervillského", tak večer, když vám usíná spokojeně v náručí, tak jí stejně šeptáte, že to je vaše nejmilovanější a nejhodnější psí holčička a pomalu byste se nad tím roztomilým psím miminkem dojetím rozplakali
timmik
XXX.XXX.110.33
Děkuji za odpovědi. Předchozí pes byl taky Jack Russel, takže s jeho výchovou už jsem si něco zažil, ale vše mi teď připadá mnohem složitější. Sním jsem si taky ledacos zažil a ve finále to byl poslušný pejsek, co poslouchal na slovo. Teda až na nějaké vyjímky.
Tím, že mu podstrčím hračku, neznamená, že mu ji jen dám. Samozřejmě si sním hraju a uzlíků má spousty různých velikostí. Spoustu plyšáků, pískacích hraček atd a dokáže se zabavit čímkoli, třeba jen pet flaškou, nebo kusem papíru. Já vím, že při hraní by se takové výrazy používat neměli, ale bojím se, že by mu takové chování pak zůstalo. Přece jen je to Russel teriér a výchova u něj by se neměla zanedbávat. Byl bych nerad, aby mě v dospělosti neposlouchal a ignoroval mě. Jinak, když zařvu au a odjedu z místnosti, tak mě připadá, že si z toho nic nedělá. Buď de zamnou a snaží se mi jít po nohavicích a když zavřu dveře, tak na ně začne škrábat
Uživatel s deaktivovaným účtem
timmik
napsal(a):
Děkuji za odpovědi. Předchozí pes byl taky Jack Russel, takže s jeho výchovou už jsem si něco zažil, ale vše mi teď připadá mnohem složitější. Sním jsem si taky ledacos zažil a ve finále to byl poslušný pejsek, co poslouchal na slovo. Teda až na nějaké vyjímky.
Tím, že mu podstrčím hračku, neznamená, že mu ji jen dám. Samozřejmě si sním hraju a uzlíků má spousty různých velikostí. Spoustu plyšáků, pískacích hraček atd a dokáže se zabavit čímkoli, třeba jen pet flaškou, nebo kusem papíru. Já vím, že při hraní by se takové výrazy používat neměli, ale bojím se, že by mu takové chování pak zůstalo. Přece jen je to Russel teriér a výchova u něj by se neměla zanedbávat. Byl bych nerad, aby mě v dospělosti neposlouchal a ignoroval mě. Jinak, když zařvu au a odjedu z místnosti, tak mě připadá, že si z toho nic nedělá. Buď de zamnou a snaží se mi jít po nohavicích a když zavřu dveře, tak na ně začne škrábat
No tak u mojí feny i to "aůůůů", které mnozí doporučují a které mnohým funguje, protože by to štěněti mělo říct.."hele kámo uber, to fakt bolí" fungovalo naprosto kontraproduktivně a fena "zaútočila" s ještě větší vervou a zuřivostí....výrazy typu fuj, nesmíš, ne apod. to snad ani komentovat nebudu, to je o ničem, zvýšení hlasu resp. okřiknutí....opět následoval ještě "zuřivější útok"..."vyhození" za dveře, aby se madam uklidnila???......jakmile byla opět vpuštěna, tak hurá zakousnout nějakýho člověka, podstrčení hračky a samozřejmě aktivní hra....no fajn, ale tak max chvilku, protože zakousnout svému člověku ruku, to je top ten. Na tu její "agresivitu" (opravdu berte tohle slovo ve velkých uvozovkách) pomáhalo jedině, když jsme jí i přes kousání hladili a říkali "malá, hodná", to se po nějaké době zklidnila.
Ovčanda zase třeba zakusovala svoje lidi do nohou...naše bábi za sebou v tomhle období tahala koště...a na koštěti zakousnutou ovčandu....ruce jsme měli do krve všichni.
Přijde mi, že ať člověk udělá, co udělá, tak nakonec z toho štěndo prostě vyroste.
Můj současný pes byl troubík, ten nekousal, byl úplně nejhodnější štěňátko na světě, no a dneska, když se s ním chcete v rámci hry prát, tak to jde max chvilku, protože nezná míru a za chvíli jeho kousance prostě bolí, nekouše do krve nebo tak aby člověka zranil, ale bolí to, navíc je jak buldozer, takže jsme si sice užili hezké štěňátkovské období, ale přijde mi, že tím, že nekousal, tak se nenaučil, kde je ta míra.......jako rozumí slovu "opatrně", to tu intenzitu sníží, ale jen na chvilku.
Takže za mě, hrát si, přetahovat se.....my měli plyšáka..krokodýla-maňáska, do tlamy se mu strčila ruka, takže krokouš jako kousal a to bylo top ten...mohlo se zuřivě bojovat a člověka to nebolelo....než ho štěňata rozebrala na atomy...hrát si na honěnou, chodit hodně blbnout ven. Štěňátko učit hrou základní povely, chválit a odměňovat.
timmik
XXX.XXX.110.33
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
No tak u mojí feny i to "aůůůů", které mnozí doporučují a které mnohým funguje, protože by to štěněti mělo říct.."hele kámo uber, to fakt bolí" fungovalo naprosto kontraproduktivně a fena "zaútočila" s ještě větší vervou a zuřivostí....výrazy typu fuj, nesmíš, ne apod. to snad ani komentovat nebudu, to je o ničem, zvýšení hlasu resp. okřiknutí....opět následoval ještě "zuřivější útok"..."vyhození" za dveře, aby se madam uklidnila???......jakmile byla opět vpuštěna, tak hurá zakousnout nějakýho člověka, podstrčení hračky a samozřejmě aktivní hra....no fajn, ale tak max chvilku, protože zakousnout svému člověku ruku, to je top ten. Na tu její "agresivitu" (opravdu berte tohle slovo ve velkých uvozovkách) pomáhalo jedině, když jsme jí i přes kousání hladili a říkali "malá, hodná", to se po nějaké době zklidnila.
Ovčanda zase třeba zakusovala svoje lidi do nohou...naše bábi za sebou v tomhle období tahala koště...a na koštěti zakousnutou ovčandu....ruce jsme měli do krve všichni.
Přijde mi, že ať člověk udělá, co udělá, tak nakonec z toho štěndo prostě vyroste.
Můj současný pes byl troubík, ten nekousal, byl úplně nejhodnější štěňátko na světě, no a dneska, když se s ním chcete v rámci hry prát, tak to jde max chvilku, protože nezná míru a za chvíli jeho kousance prostě bolí, nekouše do krve nebo tak aby člověka zranil, ale bolí to, navíc je jak buldozer, takže jsme si sice užili hezké štěňátkovské období, ale přijde mi, že tím, že nekousal, tak se nenaučil, kde je ta míra.......jako rozumí slovu "opatrně", to tu intenzitu sníží, ale jen na chvilku.
Takže za mě, hrát si, přetahovat se.....my měli plyšáka..krokodýla-maňáska, do tlamy se mu strčila ruka, takže krokouš jako kousal a to bylo top ten...mohlo se zuřivě bojovat a člověka to nebolelo....než ho štěňata rozebrala na atomy...hrát si na honěnou, chodit hodně blbnout ven. Štěňátko učit hrou základní povely, chválit a odměňovat.
Děkuji za odpověď :) Věřím, že jak začne přezubovat, tak se to trošku zklidní :)