Vrčí a pak vystartuje

Když jsem byla tehu,pořídili jsme si ji ...
... hm, to bylo moudré
Takže je to bytový pes?
- jsme se v posteli hnuli a třeba se jí i dotkli a začala vždy hned vrcet..
- rušíte ji, ona nemá své místo - pelech, křeslo?
- ráda bych ji nějak odnaučila to vrčení a vzápětí vystartovani.
Myslím si že to dělá strachy.. má strach totiž z cizích lidí i děti.
Prostě k nim.nejde a schovává se..
A proto vrčí v posteli?
Zajímavá teorie
Nepouštějte ji do postele.
Dala bych ji pryč (k babičce ap.)
Nebudete na ní mít čas. Dítě by Vás mělo plně zaměstnat.
Nepouštějte k ní cizí děti, nenervujte ji tím.

rapotacka11 napsal(a):
Když jsem byla tehu,pořídili jsme si ji ...
... hm, to bylo moudré
Takže je to bytový pes?
- jsme se v posteli hnuli a třeba se jí i dotkli a začala vždy hned vrcet..
- rušíte ji, ona nemá své místo - pelech, křeslo?
- ráda bych ji nějak odnaučila to vrčení a vzápětí vystartovani.
Myslím si že to dělá strachy.. má strach totiž z cizích lidí i děti.
Prostě k nim.nejde a schovává se..
A proto vrčí v posteli?
Zajímavá teorie
Nepouštějte ji do postele.
Dala bych ji pryč (k babičce ap.)
Nebudete na ní mít čas. Dítě by Vás mělo plně zaměstnat.
Nepouštějte k ní cizí děti, nenervujte ji tím.

Souhlasím víceméně... ale babičce bych ji nedávala. Je to danajský dar. Pokud nemá babička zkušenosti, kdo ví, jak by to dopadlo pro babičku.

rapotacka11 napsal(a):
Když jsem byla tehu,pořídili jsme si ji ...
... hm, to bylo moudré
Takže je to bytový pes?
- jsme se v posteli hnuli a třeba se jí i dotkli a začala vždy hned vrcet..
- rušíte ji, ona nemá své místo - pelech, křeslo?
- ráda bych ji nějak odnaučila to vrčení a vzápětí vystartovani.
Myslím si že to dělá strachy.. má strach totiž z cizích lidí i děti.
Prostě k nim.nejde a schovává se..
A proto vrčí v posteli?
Zajímavá teorie
Nepouštějte ji do postele.
Dala bych ji pryč (k babičce ap.)
Nebudete na ní mít čas. Dítě by Vás mělo plně zaměstnat.
Nepouštějte k ní cizí děti, nenervujte ji tím.

Dala bych ji pryč (k babičce ap.)
Nebudete na ní mít čas. Dítě by Vás mělo plně zaměstnat.

Tím jako chcete říct, že každá žena která otěhotní by měla dát psa pryč, protože automaticky na něj nebude mít čas? . Znám plno matek, které po porodu měly na psa víc času než předtím, když chodily do práce. Za prvé s ním byly doma pořád, za druhé i s kočárem se chodí na procházky a tak se prostě ke kočáru vezme pes.....I na cvičák nám jezdí maminky s kočárem, nebo s "vajíčkem" a jsou tam s prckem klidně půl dne... Ono všechno jde, ale musí se chtít.

marcelaamax napsal(a):
Dala bych ji pryč (k babičce ap.)
Nebudete na ní mít čas. Dítě by Vás mělo plně zaměstnat.

Tím jako chcete říct, že každá žena která otěhotní by měla dát psa pryč, protože automaticky na něj nebude mít čas? . Znám plno matek, které po porodu měly na psa víc času než předtím, když chodily do práce. Za prvé s ním byly doma pořád, za druhé i s kočárem se chodí na procházky a tak se prostě ke kočáru vezme pes.....I na cvičák nám jezdí maminky s kočárem, nebo s "vajíčkem" a jsou tam s prckem klidně půl dne... Ono všechno jde, ale musí se chtít.

Ale nechat si takového psa k miminu? Za pár měsíců začne dítě lézt, pak chodit, a neustále hlídat nespolehlivého psa, který vyjíždí na paničku a nemá rád děti?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale nechat si takového psa k miminu? Za pár měsíců začne dítě lézt, pak chodit, a neustále hlídat nespolehlivého psa, který vyjíždí na paničku a nemá rád děti?

Bohužel musím v tomhle případě souhlasit. Ten pes se podle popisu nebojí,ten pes je rozmazlenej spratek,což je výsledek vašeho chování k němu. Na tom jste měli začít pracovat už dávno, a když byl čas. Sesumírujte si v hlavě,zda jste ochotní a máte čas všechno přehodnotit a změnit, nastavit jasná pravidla, důslednost, trénovat neustále a dokola, ideálně pod vedením někoho zkušeného. A jestli máte čas k tomu pečovat o děcko. A prostor na to je oddělovat,protože opravdu až dítě začne lízt a nedejbůh psa otravovat, tak tady je výsledek jasnej

Tak psa rozhodně pryč nedám..
Čas na ni mám.. chodíme ven, cvičíme prostě vše..
Dítě sice mě zaměstná, ale pejsek nestrada..
Jako opravdu pryč ne..
Malá už chodí.. lezla.. psa otravovala a pes nic.. ještě se k ní víc tulil ..


Jinak má svůj pelíšek.. od lidí se drží od malička dál i když jsme pomalu ji učili že může jít že neublíží..
Naši malou úplně miluje..
Ale prostě cizí děti od nich utíká i od lidí.
Povelů umí,poslechne na slovo.. ale asi jak tu psaliy, že nemá klid..
Budu víc směřovat do pelíšku. A ne s ní v posteli..

Děkuji za komentář.
Ona všechny poveli umí..
Dokonce ani netrestame..
Ale přijde večer a hups do postele.. i když je odkázána do pelíšku tak hups do postele až mi usnem..

A holt jak nemá to svoje pohodlí tak vrčí a vyjede..


V rodine se lidi ani děti neboji.. miluje je..
Ale cizí opravdu od nich utíká když si ji chtějí pohladit.. jinak je prostě ignoruje..

S tou postelí bych to tedy udělala tak, že pes bude spát v jiný místnosti, aby do postele prostě v noci nelezl.

A se strachem z lidí a dětí by opravdu bylo potřeba něco dělat. Nespoléhejte na to, že zatím je to dobrý a zatím se nic nestalo. Až se jednou něco stane, bude to průšvih a bude mnohem těžší to nějak vyřešit. Řešte to předem, aktivně. Zaměřte se na to a zkuste dosáhnout toho, aby se ten její strach zmenšoval. Pokud nevíte, jak na to, nejlepší je poradit se s někým osobně, kdo s tím umí dobře zacházet.

Děkuji za reakci..
Pracujeme na tom aby strach měla menší a pomalinku ji učíme k lidem..
Ale na tohle určitě bude lepší odborná pomoc..
S peliskem vždy ho měla v místnosti kde jsme spali.. tak přesunem do jiné..
Děkuji...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
S tou postelí bych to tedy udělala tak, že pes bude spát v jiný místnosti, aby do postele prostě v noci nelezl.

A se strachem z lidí a dětí by opravdu bylo potřeba něco dělat. Nespoléhejte na to, že zatím je to dobrý a zatím se nic nestalo. Až se jednou něco stane, bude to průšvih a bude mnohem těžší to nějak vyřešit. Řešte to předem, aktivně. Zaměřte se na to a zkuste dosáhnout toho, aby se ten její strach zmenšoval. Pokud nevíte, jak na to, nejlepší je poradit se s někým osobně, kdo s tím umí dobře zacházet.

Já sem v tomhle jinýho ražení. Nezavírala bych ho jinam, protože tím se nic nenaučí. Pokud pes na mě v posteli vrčí a řeknu mu dolů, tak půjde,i kdybych ho měla "skopnout". Prostě ho nohou odsunu až na kraj s mým oblíbeným "vypadni"

Huskyjanina napsal(a):
Já sem v tomhle jinýho ražení. Nezavírala bych ho jinam, protože tím se nic nenaučí. Pokud pes na mě v posteli vrčí a řeknu mu dolů, tak půjde,i kdybych ho měla "skopnout". Prostě ho nohou odsunu až na kraj s mým oblíbeným "vypadni"

Tak ano, já bych taky volila jiný postup, ale nebudu ho radit lidem, který neznám, neviděla jsem, nevím, jaký je pes, jak si s ním ne/rozumí nebo jak vážné jsou ty starty. Aby pak neskončili v hlavních zprávách na nově.

Tak ona odejde když ji to řeknu.. ale usnu a je tam v mžiku hned.. ale to už třeba nevrací.. jestli vu, že pak by musela pryč.. tak je potichu..

Tím jako chcete říct, že každá žena která otěhotní by měla dát psa pryč

Ano.
Každá, která se takto zeptá.

Kdyby se nezeptala a psa rovnou dávala pryč, tak byste ji odsoudila ještě víc

Paní psa pryč dát nechce, což chápu, a má snahu s tím něco dělat....

Nechat psa v širší rodině není dát psa pryč.
Ale mně je fuk, co udělá .

Tak já sem se zeptala...protože jsem si tu četla různé rady, jsou tu i chovatele a ty co cvičí psi..
Takže proto..
V tom.pripade když dítě bude zlobivé.. mám ho taky dát pryč aniž bych zkusila s tím něco dělat?
Asi jste nikdy neměla problém abyste se někde radila...

Jinak ty co mi poradili.. zkusime.. už i mi radili ty co cvičí psi.. ať má pelech jinde a rázně vyhnat z postele.. a nedovolit ji vstup do ložnice..bude to prý boj, ale naučí se..
Tak i vim že ohledně pelechu jste tu někdo psal.. tak moc děkuji..
Se strachem z lidí, už mám domluvené na cvičáků..

upřímně, pokud je to strachoprd, tak bych to fakt nějakým rázným vyháněním neřešila......

"rázně vyhnat z postele.. a nedovolit ji vstup do ložnice..bude to prý boj, ale naučí se.."
no, něco se naučí jistě

zadavatelko, tak bereš jako dobrou tu první radu zde - hlavně netrestat?nebo ne?

Tak my jsme ani do teď netrestali..
Vždy jsme vyhnali do postele, ale usnuli jsme a vrátila se..
Ale to už prostě byla potichu.. radši..
Aby nesla zas zpět do pelechu..

Určitě.. paní hodně ví a tak si beru řadu k srdci.. postupně přesunout do pelechu.. jak v noci na spaní tak přes den bez gauče..
Zbytečné ji nestresovat ještě víc...

Kontakt s lidma budem řešit na cvičáku..
I jsme dostali rady jak můžeme zkoušet když jsme doma..

Tak já nevím, jsem asi jediná, komu to přijde divný???
Sama mám "postelový" psy a v životě se mi nestalo, že by na mě pes zavrčel, nebo projevil nějakou nevoli, když se v posteli pohnu, to spíš, když se moc "hejbu", tak znechuceně odchází, když je to moc ruší. Psy mám dle mého rozmazlené na max a neumím si představit, že by kvůli rozmazlenosti takhle reagovali. Abych se v posteli bála otočit, že po mě pes vyletí....
Nemyslím si, že to má něco společného s bázlivostí k cizím lidem...v posteli přeci pes nespí s cizími lidmi, tak max by se mohl cítit nejistě se svými lidmi...a to já neznám.

Osobně, pokud by se pes v posteli choval takhle, tak bych ho poslala dolů, dala bych mu klidně k posteli pelech, ale vy stylu...nelíbí se ti to, tak si lehni na svůj pelech a to i kdybych ho měla z postele posílat několikrát za noc.

Moji pesani na mě v posteli nevrčí, ale občas vrknou na sebe, když se nějak "nemůžou poskládat na svoje místa"...ano i v posteli mají svoje místa....no tak to jdou dolu okamžitě a bez diskuzí....moje postel...moje pravidla, komu se to nelíbí, tak ať maže na svůj pelech.

Jaaninaa napsal(a):
Tak my jsme ani do teď netrestali..
Vždy jsme vyhnali do postele, ale usnuli jsme a vrátila se..
Ale to už prostě byla potichu.. radši..
Aby nesla zas zpět do pelechu..

Určitě.. paní hodně ví a tak si beru řadu k srdci.. postupně přesunout do pelechu.. jak v noci na spaní tak přes den bez gauče..
Zbytečné ji nestresovat ještě víc...

Kontakt s lidma budem řešit na cvičáku..
I jsme dostali rady jak můžeme zkoušet když jsme doma..

Jen taková malá rada z vlastní zkušenosti....čím víc budete vy sebejistá a rozhodná, ale opravdu to člověk tak musí mít, ne si jenom říkat "musím být sebevědomá", čím víc vy budete suverénní a klidný vůdce, který není nejistý a někdy stačí opravdu, že člověku ta nejistota jen bleskne hlavou. Čím víc budete říkat psovi, co má v daných situacích dělat, čím víc ho přesvědčíte, že vy všechno vyřešíte, že to máte pod kontrolou a že se nemusí bát, tak tím líp pro psa.

Já mám doma psa-bázlivku....pes je k cizím nekontaktní už od štěněte....ano ani jako malé a roztomiloučké štěňátko neměl zájem se s nimi kamarádit a já nejsem člověk, co by to nějak lámal přes koleno a "učil" psa být kontaktní......je pár lidí, které dobře zná a nemá s nima problém. Ostatní - cizí lidi mu držím od těla, neučila jsem ho být kontaktní, naučila jsem ho...neboj se, já ty cizí lidi nenechám, aby na tebe sahali, když nechceš, ty to řešit nemusíš, já tě nedám.

Tak na mě psi taky v posteli nikdy nezavrčeli, teda vlastně vůbec nikdy na mě nezavrčeli, krom hry. V posteli je u psa vrcholem to, když se hodně otáčím, hýbu, že si hlasitě naštvaně "oddechne", odfuní a kousek se posune. S fenou nehne vůbec nic. Oba spí nejradši nalepení na mně, takže každej můj pohyb cítí.

Nicméně třeba známí mají psa, který večer už chce mít svůj klid, chce spát (a to podotýkám, že je mladej) a když se ho nějak v posteli nebo na gauči dotknou, tak se taky ozve a zavrčí. Kdybych takového psa měla, tak by prostě v posteli nespal...Jsou psi, kteří když spí, tak potřebují svůj klid - tak potom ať spí v pelechu a tam je nikdo rušit nebude

mi to nepřijde ani divné ani nedivné, neb z příspěvků zadavatelky nemám žádný obrázek jejich žití se psem

jenom mi zase přijde kapku neshodné takové "vyhnali" a "netrestáme".....jako vždy.....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
mi to nepřijde ani divné ani nedivné, neb z příspěvků zadavatelky nemám žádný obrázek jejich žití se psem

jenom mi zase přijde kapku neshodné takové "vyhnali" a "netrestáme".....jako vždy.....

Plus na slovo poslouchá, ale vrčí a startuje.

rapotacka11 napsal(a):
Když jsem byla tehu,pořídili jsme si ji ...
... hm, to bylo moudré
Takže je to bytový pes?
- jsme se v posteli hnuli a třeba se jí i dotkli a začala vždy hned vrcet..
- rušíte ji, ona nemá své místo - pelech, křeslo?
- ráda bych ji nějak odnaučila to vrčení a vzápětí vystartovani.
Myslím si že to dělá strachy.. má strach totiž z cizích lidí i děti.
Prostě k nim.nejde a schovává se..
A proto vrčí v posteli?
Zajímavá teorie
Nepouštějte ji do postele.
Dala bych ji pryč (k babičce ap.)
Nebudete na ní mít čas. Dítě by Vás mělo plně zaměstnat.
Nepouštějte k ní cizí děti, nenervujte ji tím.

Co je to za blbost, že s dítětem není čas na nic dalšího? Já jsem si právě jako těhotná koupila konečně svého prvního psa. A to v době, kdy se pleny praly a žehlily a z dětské výživy byly k prodeji jen ovocné přesnídávky, takže se vařilo. A přesto jsem se krásně stihla věnovat jak dítěti,tak štěněti.

Nemluvila jsem o Vás.
Zadavatelka je šikovná jako Vy a zvládne to
dobře, času má moře, jak píše.
Gratuluji. Oběma.

Možná to netušíte, ale v té době jsem žila.
O plenách, o vaření něco vím.
I o tom, že psů bylo málo, mohli
být na volno atd.
Ale jak říkám. Zadavatelka to zvládne.
Zase nějakou chytrost napište.
Ráda se přiučím.

rapotacka11 napsal(a):
Nemluvila jsem o Vás.
Zadavatelka je šikovná jako Vy a zvládne to
dobře, času má moře, jak píše.
Gratuluji. Oběma.

Možná to netušíte, ale v té době jsem žila.
O plenách, o vaření něco vím.
I o tom, že psů bylo málo, mohli
být na volno atd.
Ale jak říkám. Zadavatelka to zvládne.
Zase nějakou chytrost napište.
Ráda se přiučím.

Proč tolik sarkazmu?
Zdá se, jakoby dnešní maminky nezvládali 1-2 děti, při všech vymoženostech.
Měla jsem na základce spolužáky z rodin s více dětmi,jedněch bylo 11. A nezdálo se, že by nějak strádali.
Jedno dítě + pes, je brnkačka. Pokud není miminko nemocné a maminka lenošná. Nebo hysterka, která má uklízení jako koníčka. S pejskem si mamina může i oddechnout, od neustále péče o miminko.I nejmilovanější potomek může tu a tam lézt na nervy.

sisi58 napsal(a):
Proč tolik sarkazmu?
Zdá se, jakoby dnešní maminky nezvládali 1-2 děti, při všech vymoženostech.
Měla jsem na základce spolužáky z rodin s více dětmi,jedněch bylo 11. A nezdálo se, že by nějak strádali.
Jedno dítě + pes, je brnkačka. Pokud není miminko nemocné a maminka lenošná. Nebo hysterka, která má uklízení jako koníčka. S pejskem si mamina může i oddechnout, od neustále péče o miminko.I nejmilovanější potomek může tu a tam lézt na nervy.

Štěně a dítě, potažmo dvě malé děti???...nevidím problém, to jsem dávala "s prstem v nose", ne že bych se chtěla vychvalovat, ale tvrzení, že při malém dítěti není na štěně čas......naopak mi přijde, že se to "pofackuje" tak nějak najednou, přijde mi naprosto logické si pořídit štěně právě když jsem na mateřské a mám na něj čas.....když děti povyrostou, začnou chodit do školky, do školy, začnou úkoly, učení, já začnu chodit do práce, toho času je pak podstatně míň, ale to už máme doma dospělého a vychovaného psa, takže to vidím jako výhodu.
Samozřejmě nikomu svůj názor nenutím.

Nebudete na ní mít čas. Dítě by Vás mělo plně zaměstnat.

Dětem jsem se věnovala na max, moje děti vyrostly se psy, potažmo se štěnětem, není to přeci o tom, že pokud si člověk pořídí štěndo, tak tím ošidí dítě, naopak to beru pro dítě jako velké plus, když vyrůstá se psem.
Chápu, že některé maminky toho mají nad hlavu i s jedním zdravým miminkem a nestíhají, ale mě to stále uvádí v úžas.

Také jsem měla dvě malé děti a štěně.Když bylo mladšímu 7 měsíců,přivezli jsme k čuvačovi štěně berňáka.A to jsme ještě měli kozy,ovce,3 býky,králíky,drůbež.Vychovávala jsem štěně i děti najednou,na cvičák jezdily děti se mnou,bylo nás tam mamin několik,navzájem jsme si děti hlídali.Děti se naučily pohybovat mezi psy,nikdy tam nebyl žádný problém.Jezdili jsme i na ukázky výcviku na tábory a různé akce a také s dětmi.Skládali jsme i zkoušky se psy.Ono psi i děti se musí naučit,že se jim člověk nebude věnovat 24 hodin denně a že se také musí zabavit sami.Naše děti i děti bratra vyrostli na dvoře s čuvači a berňákem,nikdo tam s nimi neseděl a nehlídal je a žádný pokousaný nebyl.Tolik času,jako na mateřské jsem na štěně nikdy neměla.Obdobně je to nyní i s vnoučaty.

sisi58 napsal(a):
Proč tolik sarkazmu?
Zdá se, jakoby dnešní maminky nezvládali 1-2 děti, při všech vymoženostech.
Měla jsem na základce spolužáky z rodin s více dětmi,jedněch bylo 11. A nezdálo se, že by nějak strádali.
Jedno dítě + pes, je brnkačka. Pokud není miminko nemocné a maminka lenošná. Nebo hysterka, která má uklízení jako koníčka. S pejskem si mamina může i oddechnout, od neustále péče o miminko.I nejmilovanější potomek může tu a tam lézt na nervy.

Přesně tak. Já zvládala mimino a 11 psů.

Huskyjanina napsal(a):
Přesně tak. Já zvládala mimino a 11 psů.

Hlavně ti psi jsou občas dost pomoc. Když se mimino jen tak probudí a v ohrádce má na sebe přicuclé psy, tak místo paniky a řevu zas usne. Většinou. Jednou jsem to viděla live, často se to řeší všude. A psí děti jsou vůbec v pohodě. Socializované, psychicky oká a lepší imunita, samozřejmě. Setkají se se vším, co lze venku najít, a máma nebývá magor, co má 24/7 v ruce rozprašovač s desinfekcí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Štěně a dítě, potažmo dvě malé děti???...nevidím problém, to jsem dávala "s prstem v nose", ne že bych se chtěla vychvalovat, ale tvrzení, že při malém dítěti není na štěně čas......naopak mi přijde, že se to "pofackuje" tak nějak najednou, přijde mi naprosto logické si pořídit štěně právě když jsem na mateřské a mám na něj čas.....když děti povyrostou, začnou chodit do školky, do školy, začnou úkoly, učení, já začnu chodit do práce, toho času je pak podstatně míň, ale to už máme doma dospělého a vychovaného psa, takže to vidím jako výhodu.
Samozřejmě nikomu svůj názor nenutím.

Nebudete na ní mít čas. Dítě by Vás mělo plně zaměstnat.

Dětem jsem se věnovala na max, moje děti vyrostly se psy, potažmo se štěnětem, není to přeci o tom, že pokud si člověk pořídí štěndo, tak tím ošidí dítě, naopak to beru pro dítě jako velké plus, když vyrůstá se psem.
Chápu, že některé maminky toho mají nad hlavu i s jedním zdravým miminkem a nestíhají, ale mě to stále uvádí v úžas.

..prvního psa, když dceři byl rok, byla jedináček, takže psa měla jako kámoše na všechno.....chodily jsme spolu procházkou (tedy ona částečně vezena v sedačce) na cvičák, ona si pohrála s dětmi, já odcvičila a šlo se domů procházkou zpátky.....bylo to moc fajn a času bylo opravdu dost.....ráno vyspávala s tatínkem a já letěla na stopy.....a tak podobně......moc ráda na to vzpomínám.....

..nevím, ale ač jsem pleny prala a žehlila, vařila dětská jídla, uklízela, nějak jsem toho času měla oproti dnešním matkám a jejich výdobytkům jako jednorázové pleny, hotová jídla a další, času dost.....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..nevím, ale ač jsem pleny prala a žehlila, vařila dětská jídla, uklízela, nějak jsem toho času měla oproti dnešním matkám a jejich výdobytkům jako jednorázové pleny, hotová jídla a další, času dost.....

...a vnuk teď vyrůstá stejně.....

Koukám na tu všeobecnou idylku. Měla jsem to tak podobně. Štěně jsem pořizovala, když byly mladšímu synovi tři roky. Dřív jsem nechtěla. Bydleli jsme v bytě, a vůbec jsem si nedovedla představit, jak to dělám s miminem, když štěně pořebuje každou chvíli ven, abych ho naučila co nejdřív čistotnosti. Oblíct sebe, mimino, to dát do kočárku, popadnout štěně, a se vším se dostat z domu tak včas, aby se štěně nevyvenčilo dřív než venku, je poměrně složitý a skoro nadlidský úkol. A k tomu ještě o čtyři a půl roku starší syn, kterého bych nemohla nechat samotného doma. I s tříleťákem to bylo náročné. Starší už chodil do školy, a malého nešlo nechat doma a odběhnout se psem ven.
Venku se to dá zvládnout docela dobře, když se jezdí s kočárkem, ale ne, když chce batole chodit. Rychlost chůze a vratkost dítěte se moc neslučuje s rychlostí a potřebami korekce štěněte. Hodiny na pískovišti před domem taky nejsou pro psa, natož pro štěně, to pravé ořechové. Dřív nebo později tak člověk dospěje k tomu, že si uvědomí, že jednoho nebo druhého šidí a musí dělat kompromisy. Není to o nestíhání domácnosti, vaření, atd., ale o tom, že se nerozdvojíte, a dobu, kterou byste se mohli věnovat jen dítěti, číst si s ním, malovat, hrát, tak musíte rozdělit mezi dítě a psa. Jiné je to s dospělým psem, kdy ho nepotřebuje člověk vychovávat, a tolik se mu věnovat jako štěněti.
Celé dětství moji synové prožili se psem. Nemyslím si, že strádali, to fakt ne. Ale bylo to trochu jiné dětství než dětství kamarádů, kde psy neměli, protože u nás jsme se psem museli pořád počítat a přizpůsobovat tomu dovolené, výlety a prostě celý život. A já si čím dál častěji - jak stárnu - říkám - neochudila jsem je o něco? Pes byl a je můj koníček, nebyla jsem příliš sobecká?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Koukám na tu všeobecnou idylku. Měla jsem to tak podobně. Štěně jsem pořizovala, když byly mladšímu synovi tři roky. Dřív jsem nechtěla. Bydleli jsme v bytě, a vůbec jsem si nedovedla představit, jak to dělám s miminem, když štěně pořebuje každou chvíli ven, abych ho naučila co nejdřív čistotnosti. Oblíct sebe, mimino, to dát do kočárku, popadnout štěně, a se vším se dostat z domu tak včas, aby se štěně nevyvenčilo dřív než venku, je poměrně složitý a skoro nadlidský úkol. A k tomu ještě o čtyři a půl roku starší syn, kterého bych nemohla nechat samotného doma. I s tříleťákem to bylo náročné. Starší už chodil do školy, a malého nešlo nechat doma a odběhnout se psem ven.
Venku se to dá zvládnout docela dobře, když se jezdí s kočárkem, ale ne, když chce batole chodit. Rychlost chůze a vratkost dítěte se moc neslučuje s rychlostí a potřebami korekce štěněte. Hodiny na pískovišti před domem taky nejsou pro psa, natož pro štěně, to pravé ořechové. Dřív nebo později tak člověk dospěje k tomu, že si uvědomí, že jednoho nebo druhého šidí a musí dělat kompromisy. Není to o nestíhání domácnosti, vaření, atd., ale o tom, že se nerozdvojíte, a dobu, kterou byste se mohli věnovat jen dítěti, číst si s ním, malovat, hrát, tak musíte rozdělit mezi dítě a psa. Jiné je to s dospělým psem, kdy ho nepotřebuje člověk vychovávat, a tolik se mu věnovat jako štěněti.
Celé dětství moji synové prožili se psem. Nemyslím si, že strádali, to fakt ne. Ale bylo to trochu jiné dětství než dětství kamarádů, kde psy neměli, protože u nás jsme se psem museli pořád počítat a přizpůsobovat tomu dovolené, výlety a prostě celý život. A já si čím dál častěji - jak stárnu - říkám - neochudila jsem je o něco? Pes byl a je můj koníček, nebyla jsem příliš sobecká?

No ono to v bytě fakty není jednoduchý, ohledně vynášení štěněte....

Co se týče toho ostatního....já si k malým dětem právě pořizovala chrta, protože tam odpadá spoustu práce s výcvikem, který stejně nemá smysl a tím, že bydlíme na konci města, tak ani nebyl problém s tím, že by batole chtělo chodit....štěně na volno, takže v poho. Pískoviště na zahradě....
Hraní, malování a já nevím co ještě, tak to je při chrtovi taky pohodička, protože ten si vzal svoje hračky, odnesl si je do jiné části pokoje a tam si hrál, když trochu povyrostl, tak dost času trávil ležmo u dětí a naopak třeba syn, který moc nemluvil, toho chrťákovi při té příležitosti dost navyprávěl.

A já si čím dál častěji - jak stárnu - říkám - neochudila jsem je o něco?

No vidíte to a já si naopak připadám ochuzená o to, že jsem jako dítě nevyrůstala se psem....zaplať pánbůh za pobyty u tety, která psa vždycky měla, to bylo pro mě top ten.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Koukám na tu všeobecnou idylku. Měla jsem to tak podobně. Štěně jsem pořizovala, když byly mladšímu synovi tři roky. Dřív jsem nechtěla. Bydleli jsme v bytě, a vůbec jsem si nedovedla představit, jak to dělám s miminem, když štěně pořebuje každou chvíli ven, abych ho naučila co nejdřív čistotnosti. Oblíct sebe, mimino, to dát do kočárku, popadnout štěně, a se vším se dostat z domu tak včas, aby se štěně nevyvenčilo dřív než venku, je poměrně složitý a skoro nadlidský úkol. A k tomu ještě o čtyři a půl roku starší syn, kterého bych nemohla nechat samotného doma. I s tříleťákem to bylo náročné. Starší už chodil do školy, a malého nešlo nechat doma a odběhnout se psem ven.
Venku se to dá zvládnout docela dobře, když se jezdí s kočárkem, ale ne, když chce batole chodit. Rychlost chůze a vratkost dítěte se moc neslučuje s rychlostí a potřebami korekce štěněte. Hodiny na pískovišti před domem taky nejsou pro psa, natož pro štěně, to pravé ořechové. Dřív nebo později tak člověk dospěje k tomu, že si uvědomí, že jednoho nebo druhého šidí a musí dělat kompromisy. Není to o nestíhání domácnosti, vaření, atd., ale o tom, že se nerozdvojíte, a dobu, kterou byste se mohli věnovat jen dítěti, číst si s ním, malovat, hrát, tak musíte rozdělit mezi dítě a psa. Jiné je to s dospělým psem, kdy ho nepotřebuje člověk vychovávat, a tolik se mu věnovat jako štěněti.
Celé dětství moji synové prožili se psem. Nemyslím si, že strádali, to fakt ne. Ale bylo to trochu jiné dětství než dětství kamarádů, kde psy neměli, protože u nás jsme se psem museli pořád počítat a přizpůsobovat tomu dovolené, výlety a prostě celý život. A já si čím dál častěji - jak stárnu - říkám - neochudila jsem je o něco? Pes byl a je můj koníček, nebyla jsem příliš sobecká?

Nějak se mi u vás vytratil váš manžel a otec dítěte. Vše jste musela dělat sama?

sisi58 napsal(a):
Nějak se mi u vás vytratil váš manžel a otec dítěte. Vše jste musela dělat sama?

Manžel a otec dětí chodil do práce. A po práci taky nebyl vždycky doma, nebo měl své zájmy. Jasně, že s dětmi býval, ale nijak pravidelně.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No ono to v bytě fakty není jednoduchý, ohledně vynášení štěněte....

Co se týče toho ostatního....já si k malým dětem právě pořizovala chrta, protože tam odpadá spoustu práce s výcvikem, který stejně nemá smysl a tím, že bydlíme na konci města, tak ani nebyl problém s tím, že by batole chtělo chodit....štěně na volno, takže v poho. Pískoviště na zahradě....
Hraní, malování a já nevím co ještě, tak to je při chrtovi taky pohodička, protože ten si vzal svoje hračky, odnesl si je do jiné části pokoje a tam si hrál, když trochu povyrostl, tak dost času trávil ležmo u dětí a naopak třeba syn, který moc nemluvil, toho chrťákovi při té příležitosti dost navyprávěl.

A já si čím dál častěji - jak stárnu - říkám - neochudila jsem je o něco?

No vidíte to a já si naopak připadám ochuzená o to, že jsem jako dítě nevyrůstala se psem....zaplať pánbůh za pobyty u tety, která psa vždycky měla, to bylo pro mě top ten.

Já jsem o přítomnost psa své děti neochudila, ale právě proto, že jsme psa měli, tak kluci nepoznali, jaké to je, po něm toužit. A nevím, jestli by toužili. To nelze zjistit. Já jsem v dětství psa neměla, ani příbuzní. Už jsem to tu psala mockrát, že svého psa jsem mohla mít od 14 let, před tím jsem si psy půjčovala.

"Dala bych ji pryč (k babičce ap.)"

Fakt rada k nezaplacení. Nezvládám psa, hodím ho na krk babičce! Jak to bude pokračovat, až děti povyrostou?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..nevím, ale ač jsem pleny prala a žehlila, vařila dětská jídla, uklízela, nějak jsem toho času měla oproti dnešním matkám a jejich výdobytkům jako jednorázové pleny, hotová jídla a další, času dost.....

Neměla jste internet, facebook, aukro, ifaunu.....A co já vím, jak se všechny ty weby jmenují? Dopoledne v televizi maximálně Zemědělský magazín.....Když jste si chtěla pokecat s kámoškou, vzaly jste děti do parku a nevisely na telefonu, či FB........

"A já si čím dál častěji - jak stárnu - říkám - neochudila jsem je o něco? Pes byl a je můj koníček, nebyla jsem příliš sobecká?"

Bylo to vaše rozhodnutí a děti teď mají celý dospělý život na to, aby se rozhodly zase oni, čemu se chtějí věnovat.

Třeba, když se narodila vnoučata, měla jsem já psy a doma taky měli celé dětství psy.
Dnes jsou vnoučata samostatná a ani jeden nechce o psu doma slyšet. Jejich rozhodnutí. Neříkám, že konečné, třeba jednou až budou mít rodiny, změní názor.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"A já si čím dál častěji - jak stárnu - říkám - neochudila jsem je o něco? Pes byl a je můj koníček, nebyla jsem příliš sobecká?"

Bylo to vaše rozhodnutí a děti teď mají celý dospělý život na to, aby se rozhodly zase oni, čemu se chtějí věnovat.

Třeba, když se narodila vnoučata, měla jsem já psy a doma taky měli celé dětství psy.
Dnes jsou vnoučata samostatná a ani jeden nechce o psu doma slyšet. Jejich rozhodnutí. Neříkám, že konečné, třeba jednou až budou mít rodiny, změní názor.

Já si zase říkám, že když moje děti prožily celý život se psy a ví, co to obnáší, tak prostě nespadnou do skupiny..

Jé pořídíme si tohle roztomiloučké štěňátko...může být doufám 10 hodin doma samo...ono dělá loužičky a bobany ...a když jsme nebyli doma, tak nám rozkousal půlku bytu....venku nepřijde na zavolání.....a za rok (možná dříve) v inzerci:
z důvodu alergie daruji ročního psa.

A jestli se jednou rozhodnou, že si chtějí psa pořídit, tak budou v té skupině "mám vhodné podmínky" a vím do čeho jdu