XXX.XXX.44.38
Zdravím;),
Chtěla bych znát vaše názory.
Přemýšlím už dlouho nad tím, co je asi nejlepší pro psa.
Obecně.
Jestli žít jako jedináček, ve dvou nebo ve větším počtu?
Pochopitelně za předpokladu, že jsou na to podmínky.(Jasne, že asi nebude vhodný mít v paneláku pět rotvajlerů nebo v kotci 8 Yorků.;) Nebo nebude mít více psíků ten, kdo nemá čas nebo chuť se jim věnovat.
Všude čtu, jak je pes smečkové zvíře, ale čím dál víc se setkávám s názorem, že tri a více psu není ideální stav, že se musí dělit o pozornost a tak.
Je mi jasné, že jsou psi, kteří jiné nesnesou a těm asi život jedináčka plně vyhovuje.
Znám všechny typy: jedináčky, dvojice(těch je asi nejvíce, i já mám 2), mnoho trojic, sousedi mají psů 5, jedna paní dokonce 6 -8 (6 svých + většinou 2 na docasky).Uvádím příklady opecovavanych pejsků, ne psů zavřených někde na dvoře;).
Znám už více případů, kdy ve dvojici zemřel jeden a druhý krátce po něm.
Naposledy x RR v 15 letech a jeho partacka 6 let, zdrava do té doby, umřela do týdne.Patrili kamaradce, ta má nyní 4 adoptacky a min jak tři by prý už nechtěla i proto, aby jeden nezůstal sám.Vsem se věnuje hodně a to hlavně individuálně.
Jaký je prosím ideální počet podle vás?S ohledem spíše na toho psa (psy)a jeho pocity než pánovi finance či časovou náročnost nebo pohodlnost;)
Děkuji;)
Uživatel s deaktivovaným účtem
Pokud by můj pes jedináček měl na vybranou, volil by smečku, ve který by fungovaly základní pravidla psího soužití.
XXX.XXX.39.153
Asi nechápu ten dotaz - co je lepší? Když vzápětí sama odpovídáte, že je to naprosto individuální a vždy záleží na spoustě dalších faktorů.
Uživatel s deaktivovaným účtem
já to "smečkové" beru tak, že je to potřeba sociálních kontaktů, obecně, potřeba být členem smečky. A že potřeba být členem psí smečky se váže k plemeni,a pak samozřejmě k jedinci.
XXX.XXX.44.38
Impact:
Máte pravdu, vyznělo to asi trochu nejasně,psala jsem to narychlo.
Samozřejmě záleží na spoustě faktorů, ale myslela jsem to tak nějak obecně.
Jestli by většina psů, dejme tomu, volila raději pana pro sebe, jednoho parťáka či celou smečku.
Uživatel s deaktivovaným účtem
u me mel a ma počet psu doma - vyvoj
většinou jsme měli jen jednoho doma vždycky. A ne, nestezoval si, ale...
Pak jsem poridila druhého - a od te doby rikam, ze uz jen jednoho psa nechci.
Ten socialni kontakt - co poskytuje jeden pes druhemu -to clovek proste nedokaze.
I kdyby byl se psem 24h nonstop -"blechy" mu vykusovat nebude.
A ted fungujeme rok ve trech. A to je ještě lepsi -pro psy. Pro me uz tolika ne -nemam tri ruce
jen tim, ze jsou tri -nejsou "sparovani" - vhodne se doplnuji, přitom porad funguji se mnou.
kdyz odjedu s jednim, ti dva zbyli si vždycky doma nejak vystaci atd.
Ano, samozrejme ze na sebe muzou narazit 2 - 3 jedinci, co si nesednou a zadna idylka se konat nebude.
I s tim se musí pocitat
XXX.XXX.41.2
Pro psa je určitě lepší smečka, ale ne každá uměle vytvořená smečka funguje.. Určitě si lépe rozumí psi stejného nebo podobného plemene než nějaká nesourodá smečka. Někdy je taky problém mít pohromadě dva samce, nebo dvě samice a smíšené smečky málokdo chce... Každopádně můj závěr je jednoznačný - dobře fungující smečka je pro psa určitě lepší než být jedináček.
XXX.XXX.206.202
U nás taky byl postupný vývoj počtu psů od jednoho po 6, dáno tím, že jsme se kynologii věnovali 3 lidi z rodiny, každý měl svého psa, syn 2 na závody, já feny na chov a nějak tak to vzniklo. Každou chvíli na hlídání další psi z rodiny atd. Momentální domácí smečka pěti fen funguje bez problémů, holky uzavírají různé koalice za účelem hraní si, hlídání apod., ke sporům dochází zcela výjimečně a nikdy to není vážné, ale jen zabručení či ukázání zubů. Pozorovat jejich vzájemnou komunikaci je velmi zajímavé, zvlášť, když do toho zasahují naše 3 kočky, které jsou vlastně polovičními psy, protože je feny vychovaly.
XXX.XXX.197.228
marushka
napsal(a):
Pro psa je určitě lepší smečka, ale ne každá uměle vytvořená smečka funguje.. Určitě si lépe rozumí psi stejného nebo podobného plemene než nějaká nesourodá smečka. Někdy je taky problém mít pohromadě dva samce, nebo dvě samice a smíšené smečky málokdo chce... Každopádně můj závěr je jednoznačný - dobře fungující smečka je pro psa určitě lepší než být jedináček.
Já si teda troufám tvrdit, že dva psi nejsou smečka - neplatí tam zákonitosti smečky a hierarchie, pravém slova smyslu, a dvojice se jako smečka ani nechová.
Samozřejmě ti psi si ta volná políčka doplní lidmi, takže ve finále tam ta hierarchie nějak utvořená je, ale funguje to na jiných principech.
XXX.XXX.197.228
conie
napsal(a):
U nás taky byl postupný vývoj počtu psů od jednoho po 6, dáno tím, že jsme se kynologii věnovali 3 lidi z rodiny, každý měl svého psa, syn 2 na závody, já feny na chov a nějak tak to vzniklo. Každou chvíli na hlídání další psi z rodiny atd. Momentální domácí smečka pěti fen funguje bez problémů, holky uzavírají různé koalice za účelem hraní si, hlídání apod., ke sporům dochází zcela výjimečně a nikdy to není vážné, ale jen zabručení či ukázání zubů. Pozorovat jejich vzájemnou komunikaci je velmi zajímavé, zvlášť, když do toho zasahují naše 3 kočky, které jsou vlastně polovičními psy, protože je feny vychovaly.
Zrovna u těch konfliktů je hodně vidět rozdíl ve fungující "rodinné" smečce, a mezi uměle vytvořeným společenstvím psů. V rodinné smečce nedochazí k tvrdým konfliktům - tam těm psům stačí většinou gesta, ale natvrdo se do sebe nepouští, ani když se mění pozice v hierarchii.
XXX.XXX.149.26
Pes je smečkové zvíře,takže pokud vyrůstá ve smečce od mala,je to pro něj nejpřirozenější a nejideálnější stav. Samozřejmě pokud má někdo psa jako rozmazleného jedináčka nebo psa nesocializovaného už dospělého,tak ten už může být tak daleko,že se prostě nikdy do smečky nezačlení a bude pro něj příjemnější život jen ve smečce lidský. Ale z principu je to jasné, samozřejmě za předpokladu,že smečka funguje,jak má. Pes má pak správné návyky, je ideálně socializovaný,zná psí chování,gesta atd.,nemá nedostatek sociálních kontaktů. Vidím to na mých labinách - obecně retrívři jsou magoři co se týká ostatních psů, maximálně vyhledávají kontakty s ostatními,je vidět,jak jsou v psí společnosti spokojení. Hodně jejich majitelů má problém s tím, že jak retriever vidí psa, může pánovi ruce urvat,aby se k němu dostal. Jasný, to,že rve na vodítku,je o poslušnosti,nicméně tohle hodně vzniká právě z toho,že pes nemá dostatek psích kontaktů a společnosti, po které touží. Moje labiny ani jako štěňata nemají tendence utíkat za jinými psy, samozřejmě,pokud mají možnost, rádi si pohrají, ale pořád koukají po mě,jestli někam nejdeme,nebude se něco dělat, rozhodně pro ně ta psí společnost nehraje prim. Z toho prostého důvodu,že mají svojí smečku, a tím dost psích kontaktů,hrátek,komunikace.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.150.15
Inspektor Pišišvor
napsal(a):
Zrovna u těch konfliktů je hodně vidět rozdíl ve fungující "rodinné" smečce, a mezi uměle vytvořeným společenstvím psů. V rodinné smečce nedochazí k tvrdým konfliktům - tam těm psům stačí většinou gesta, ale natvrdo se do sebe nepouští, ani když se mění pozice v hierarchii.
Mám zkušenost úplně stejnou - psi poznají vzájemnou příbuznost a to nejen - rodič - potomek. Vědí, kdo jsou jejich tety, strejdové, kdo prarodiče atd. Tam skutečně nebývají vážné konflikty. Přijde mi zajímavý, že i když mi odejde malé štěně na výchovu jinam a vrátí se za několik měsíců, tak pořád ví, kdo je jeho krev. Myslím, že příbuznost musí poznávat čichem, jinak si to nedovedu vysvětlit.
XXX.XXX.189.249
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Mám zkušenost úplně stejnou - psi poznají vzájemnou příbuznost a to nejen - rodič - potomek. Vědí, kdo jsou jejich tety, strejdové, kdo prarodiče atd. Tam skutečně nebývají vážné konflikty. Přijde mi zajímavý, že i když mi odejde malé štěně na výchovu jinam a vrátí se za několik měsíců, tak pořád ví, kdo je jeho krev. Myslím, že příbuznost musí poznávat čichem, jinak si to nedovedu vysvětlit.
Tak já bych naopak řekla, že pokud spolu sourozenci nevyrůstají úplně od štěněte, tak později vůbec neví, zde jde o sourozence. Nebo něco jiného asi bude, pokud si chovatel nechá štěně ze svého vrhu, to pak věřím tomu, že ten vztah s matkou štěněte je jiný, než když by si chovatel vzal štěně od jinud.
Se psem jsem párkrát byla za jeho bráchou - když byl štěně, choval se k němu jako ke každému jinému štěněti.
Vědí, kdo jsou jejich tety, strejdové, kdo prarodiče atd.
tohle se mi už vůbec nezdá.
Ale zase se mi zdá, že psi prostě poznají stejné plemeno jako jsou oni sami , což je taky zvláštní, protože pes neví jak vypadá nebo tak . Většinou ta plemena mají třeba podobný styl hry, ale to ten pes taky neví na první pohled - když jsem chodila do školičky na cvičák, kde byla štěnda navolno a hrála si, tak se tam tvořili takové skupinky právě podle plemen, teda štěnda si je tvořila, sama. A když přišlo nové štěně ,tak se většinou tak nějak zařadilo do té skupiny, kam nejvíc zapadalo.
Myslím, že příbuznost musí poznávat čichem, jinak si to nedovedu vysvětlit.
A ještě k tomuhle - s fenou jsem párkrát byla u chovatelky, poprvé cca měsíc po odběru a tam jsem si fakt byla jistá, že ji poznala. I když ona vítá všechny lidi jak blázen, tak tady to bylo prostě jiné. No a potom už ji poznala vždycky. Ale tak to si asi pamatovala i hlas, vzhled, vůni....A jo, asi by takhle stejně poznala i mámu, sourozence. Ale myslím, že prarodiče, tetu a strejdu fakt ne, ani tátu, kterého vlastně nikdy neviděla. S mámou dva měsíce žila, starala se o ni, ví jak "voní", jak vypadá atd... ale jak by mohla poznat tátu, kterého nikdy neviděla? Jako že by každý rod psů měl nějakou specifickou vůni, dle které by se poznávali?
XXX.XXX.148.5
marcelaamax
napsal(a):
Tak já bych naopak řekla, že pokud spolu sourozenci nevyrůstají úplně od štěněte, tak později vůbec neví, zde jde o sourozence. Nebo něco jiného asi bude, pokud si chovatel nechá štěně ze svého vrhu, to pak věřím tomu, že ten vztah s matkou štěněte je jiný, než když by si chovatel vzal štěně od jinud.
Se psem jsem párkrát byla za jeho bráchou - když byl štěně, choval se k němu jako ke každému jinému štěněti.
Vědí, kdo jsou jejich tety, strejdové, kdo prarodiče atd.
tohle se mi už vůbec nezdá.
Ale zase se mi zdá, že psi prostě poznají stejné plemeno jako jsou oni sami , což je taky zvláštní, protože pes neví jak vypadá nebo tak . Většinou ta plemena mají třeba podobný styl hry, ale to ten pes taky neví na první pohled - když jsem chodila do školičky na cvičák, kde byla štěnda navolno a hrála si, tak se tam tvořili takové skupinky právě podle plemen, teda štěnda si je tvořila, sama. A když přišlo nové štěně ,tak se většinou tak nějak zařadilo do té skupiny, kam nejvíc zapadalo.
Myslím, že příbuznost musí poznávat čichem, jinak si to nedovedu vysvětlit.
A ještě k tomuhle - s fenou jsem párkrát byla u chovatelky, poprvé cca měsíc po odběru a tam jsem si fakt byla jistá, že ji poznala. I když ona vítá všechny lidi jak blázen, tak tady to bylo prostě jiné. No a potom už ji poznala vždycky. Ale tak to si asi pamatovala i hlas, vzhled, vůni....A jo, asi by takhle stejně poznala i mámu, sourozence. Ale myslím, že prarodiče, tetu a strejdu fakt ne, ani tátu, kterého vlastně nikdy neviděla. S mámou dva měsíce žila, starala se o ni, ví jak "voní", jak vypadá atd... ale jak by mohla poznat tátu, kterého nikdy neviděla? Jako že by každý rod psů měl nějakou specifickou vůni, dle které by se poznávali?
Vědí, kdo jsou jejich tety, strejdové, kdo prarodiče atd.
tohle se mi už vůbec nezdá.
- mě taky ne. Znám totiž zrovna dva páry sourozenců(v jenom případě dva samci, podruhé pes a fena) kteří musejí být oddělení, protože by se zabili. Dále pak sousedky JRT málem zabily svou matku-babku. Takže tři příklady kdy ne-e, jen z mého bezprostředního okolí
Že pes pozná svou chovatelku mi divné nepřijde, psi si hodně pamatují a chovatelka?...to je přeci taková druhá máma, byla s nima od doby, kdy vykouknuli na svět, zastupuje mámu, pozděj nosí papání...to se myslím jen tak nezapomene.
XXX.XXX.189.249
lesnížínka
napsal(a):
Vědí, kdo jsou jejich tety, strejdové, kdo prarodiče atd.
tohle se mi už vůbec nezdá.
- mě taky ne. Znám totiž zrovna dva páry sourozenců(v jenom případě dva samci, podruhé pes a fena) kteří musejí být oddělení, protože by se zabili. Dále pak sousedky JRT málem zabily svou matku-babku. Takže tři příklady kdy ne-e, jen z mého bezprostředního okolí
Že pes pozná svou chovatelku mi divné nepřijde, psi si hodně pamatují a chovatelka?...to je přeci taková druhá máma, byla s nima od doby, kdy vykouknuli na svět, zastupuje mámu, pozděj nosí papání...to se myslím jen tak nezapomene.
Že pes pozná svou chovatelku mi divné nepřijde
Mě to taky nepřijde divné .
- mě taky ne. Znám totiž zrovna dva páry sourozenců(v jenom případě dva samci, podruhé pes a fena) kteří musejí být oddělení, protože by se zabili.
Když ono tady záleží i na plemeni a neznamená, že když jsou psi sourozenci, tak že se musejí snést. Můj pes by se s jeho bráchou taky zabil - tenkrát jsem to tu psala, když se poprvé natvrdo porvali, v 8mi měsících.
Nicméně pokud si někdo bere dvě štěnda - sourozence, stejného pohlaví, tak taky může nastat problém...
A pak třeba APBT - i když si chovatel nechá štěně, tak ho po pár měsících od matky musí oddělit.....
Ale tak i u "normálních" (v tomto ohledu) plemen bych řekla, že tam jde spíš o to, že pokud spolu ti psi nějakou dobu žijí, tak si vybudují vztah. Ale nemyslím si, že by vyloženě věděli kdo je strejda, teta, táta.....
XXX.XXX.41.2
Já mám rodinnou smečku.. Fena, starší pes, dvouletý syn feny a teď štěně - dcera feny.. Funguje to bezvadně, akorát dědula je teď trochu naprdlej, že ho otravuje štěně a občas bručí, ale vše v mezích normy. Naopak starší brácha je štěstím bez sebe.. Konečně někdo na jeho rozumové úrovni.
Moje zkušenost - bratři se po roce nepoznali, matka svého syna po roce taky nepoznala, teď setkání štěňat po 3 týdnech a taky už k sobě ze začátku jakoby nepatřili. Všichni psi si nakonec sedli a rozuměli si, ale myslím, že to bylo to spíš tím, že jsou si povahově a velikostně podobní, než kvůli příbuznosti.
XXX.XXX.211.224
Já mám psy dva, takže smečka to asi úplně není, ale když je vidím spolu, tak si říkám, že co oni si dají, jim já nikdy dát nemůžu. Přitom je mezi nimi 9 let, a staršímu je už 13, tak to vůbec není o žádným hraní, ale spíš o gestech, náznacích, celkově o jejich poměrně nenápadný komunikaci. Věřím, že vetřech by fungovali ještě líp, ale na ty moc nemám podmínky, a hlavně síly.
Co mi ještě přijde, že ten vztah samec-samec, jak to máme teď je o něco lepší, než u předchozí kombinace pes-fena, ten vztah je takovej vyrovnanější. Teoreticky to může být tím, že jsme kromě pohlaví sjednotili i plemeno, ale moc bych za to nedala.