Dobrý den,
máme 17ti měsíčního puberťáka, kterého jsme si vzali z dočasné péče. Už když jsme si pro něj jeli (brali jsme si ho v jeho dvou měsících), tak byl bázlivý. Jeho ségra se k nám hnala, jako klasické štěně a on stál opodál a spíše se nás bál. Nutno dodat, že byl z nalezeného vrhu nejmenší.
Od štěňátka ho sebou bereme všude kde se dá a je zvyklý být mezi lidmi. Snažili jsme se nepodcenit socializaci, ale zároveň ho do ničeho netlačit (vzhledem k bázlivější povaze).
Pejsek si lidí nevšímal, ale nebyl přímo mazlivý, což jsme neřešili. Poslední půl rok se jeho chování zhoršilo a z cizích lidí má větší strach. Občas na ně zavrčí a párkrát zkusil vycenit zuby. To se vždy stane jen když jsou cizí lidé v bezprostředním kontaktu a všímají si ho, nikdy tak nereaguje v tramavji, v parku ani ve městě - lidi prostě neřeší, dokud neřeší ani oni jeho. Mám ale ztrach, aby se to neprohlubovalo a nepřevrhlo se to v agresi.
Je mi jasné, že ta chyba je někde na naší straně, jen bohužel nevím kde. Korona situace tomu moc nepřidala, protože je daleko méně v kontaktu s lidmi. Na konci léta jsem začala hledat individuální konzultace a trénink, ale to kvůli nynější situaci také padlo.
Nepotřebuji aby z něj byl vítací typ, jen bych byla ráda, aby se zbytečně nestresoval a cizí lidi vyignoroval a třeba si šel po svých, ale aby situaci nezačal řešit samá. Proto jí chci začít řešit já, ale nechci napáchat ještě víc škody.
Momentálně jsem zaseklá v situaci, kdy ho do kontaktu nijak nenutím, abych předešla situacím, které nedokážu zvládnout, čímž mu ale dávám prostor pro to, aby si zvykl, že bát se je ok. Snažím se ho nechlácholit, lidi upozorňuju, aby se na něj nehnali, pokud si lidí vůbec nevšímá, ale k nim sám přijde tak ho chválím. Moc ale nevím, jak dál.
Neměl byste pro mě prosím někdo nějaké rady, alespoň něž se vymotáme z lockdownu a budeme to moc řešit na tréninku?
Budu ráda za jakékoliv tipy! Děkuju moc...
Děláte to dobře.
Já bych naučila svého psa povel, který splní 100%, a použila v situaci, kdy na něj někdo mluví nebo chce sahat a psovi se to nelíbí. Dřív než se naštve a třeba zavrčí. Tak místo toho, aby to řešil sám, splní povel a Vy to vyřešíte za něj, že řeknete tomu člověkovi, aby na něj nemluvil, nesahal. Třeba povel "domeček" nebo "za paty", prostě něco, kdy se dostane z prostoru mezi Vámi a tím člověkem, který se mu nelíbí.
Něco ve stylu, když se pes ježí a řeší ostatní psy stejného pohlaví, tak se posadí zády k tomu kolemjdoucímu psovi a kouká se paničce do očí.
Dá se určit, jaký kříženec Váš pes je?
Uživatel s deaktivovaným účtem

Nejhorší bude. až vy začnete být nervozní, jestli něco provede nebo ne. Pes to vycítí a vaši nervozitu sdílí.
Nejlíp to poznáte podle toho, jestli je "bázlivější" s vámi víc, než s jiným doprovodem. Možná s někým, kdo nic moc neřeší, bude klidnější.
Jestli se prohlubuje vaše nervozita, bude se prohlubovat i jeho "bázlivost".
Fiona.Praha
napsal(a):
Děláte to dobře.
Já bych naučila svého psa povel, který splní 100%, a použila v situaci, kdy na něj někdo mluví nebo chce sahat a psovi se to nelíbí. Dřív než se naštve a třeba zavrčí. Tak místo toho, aby to řešil sám, splní povel a Vy to vyřešíte za něj, že řeknete tomu člověkovi, aby na něj nemluvil, nesahal. Třeba povel "domeček" nebo "za paty", prostě něco, kdy se dostane z prostoru mezi Vámi a tím člověkem, který se mu nelíbí.
Něco ve stylu, když se pes ježí a řeší ostatní psy stejného pohlaví, tak se posadí zády k tomu kolemjdoucímu psovi a kouká se paničce do očí.
Dá se určit, jaký kříženec Váš pes je?
Dobrý den,
moc děkuji za odpověď! Je hodně podobný Západosibiřské lajce, jen v lehčím provedení. Ale těžko říct. Máma vypadá stejně jako on a ostatní štěňata jsou stejná až na dvě, která vypadají spíš jako NO. Těžko říct, co tam vše je.
Takže cílem tohohle povelu je, aby se od člověka odvrátil a otočil se/přišel ke mě? Určitě to vyzkoušíme.
On se odvolat nechá snadno. V budoucnu bych ráda docílila toho, abych ho nemusela po očku hlídat pokaždé, když se k němu někdo (např v práci) přitočí...
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Nejhorší bude. až vy začnete být nervozní, jestli něco provede nebo ne. Pes to vycítí a vaši nervozitu sdílí.
Nejlíp to poznáte podle toho, jestli je "bázlivější" s vámi víc, než s jiným doprovodem. Možná s někým, kdo nic moc neřeší, bude klidnější.
Jestli se prohlubuje vaše nervozita, bude se prohlubovat i jeho "bázlivost".
Dobrý den,
je mi jasné, že i to tam hraje velkou roli. Samozřejmně po jsem po těch situacích, kdy reagoval vrčením znervoźněla. Ale snažím se pracovat i na sobě, teď je to v takových vlnách, kdy z většiny jsem v klidu, ale občas bohužel někde hluboko na vteřinu zpanikařím a je mi jasný, že on to moc dobře ví.
Děkuji za reakci
DorotaFra
napsal(a):
Dobrý den,
moc děkuji za odpověď! Je hodně podobný Západosibiřské lajce, jen v lehčím provedení. Ale těžko říct. Máma vypadá stejně jako on a ostatní štěňata jsou stejná až na dvě, která vypadají spíš jako NO. Těžko říct, co tam vše je.
Takže cílem tohohle povelu je, aby se od člověka odvrátil a otočil se/přišel ke mě? Určitě to vyzkoušíme.
On se odvolat nechá snadno. V budoucnu bych ráda docílila toho, abych ho nemusela po očku hlídat pokaždé, když se k němu někdo (např v práci) přitočí...
Přesně tak, cílem je, aby pes toho otravu neřešil a nechat to Vás. A aby na něj ten cizí otrava nedosáhl, tak aby se Váš pes "schoval za Vaše záda". Pokud to bude dobře fungovat a získá jistotu, časem se to naučí sám i bez povelu - jejda, tenhle člověk se mi nelíbí, oběhnu tě a teď půjdu chvíli z druhé strany
Tak to je velký pes.
Na toho se "dobře" sahá, i když sedí
Fiona.Praha
napsal(a):
Přesně tak, cílem je, aby pes toho otravu neřešil a nechat to Vás. A aby na něj ten cizí otrava nedosáhl, tak aby se Váš pes "schoval za Vaše záda". Pokud to bude dobře fungovat a získá jistotu, časem se to naučí sám i bez povelu - jejda, tenhle člověk se mi nelíbí, oběhnu tě a teď půjdu chvíli z druhé strany
Tak to je velký pes.
Na toho se "dobře" sahá, i když sedí
No právě :D Velikost tak akorát na pohlazení.
Akorát mám v tomhle případě trochu strach, aby se tím pak nenaučil to, že nemusí přijít do kontaktu s cizími lidmi a že od všeho z čeho má strach může odejít...
Pro mě by byli ideální stav a výsledek, kdyby nebyl vyděšený z kontaktu s cizími lidmi a nechal se sebou případně manipulovat. Je mi jasné, že z něj nebude k cizím mazel, ale ráda bych, aby ke kontaktu s cizími lidmi přistupoval jako k něčemu, co k životu patří. Ať už by šlo třeba o zkoušení postroje, nebo o fyzioterapii...
Nemáte někdo ještě další rady a zkušenosti prosím? :))
Uživatel s deaktivovaným účtem

Můj názor - zanedbali jste to ve štěněcím období, což ovšem udělá fůra lidí. Štěně se bojí a "nic neříká", tak to lidi tolik neřeší a nepracují na socializaci tak, jak by měli. Jenže pak štěně doroste, zesílí, přidá se sebevědomí, a s tím u řady psů přichází nové řešení strachu, tj. preventivním odehnáním/útokem na nebezpečné objekty. Věk vašeho pejska a období, kdy to řešíte, tomu odpovídá.
Já bych psovi dala pohodlný náhubek všude, kde jsou "ohrožující objekty". Pomůže to zajistit bezpečí a lidé také snáze pochopí, že to asi nemá jen tak na ozdobu. O to klidněji pak můžete nacvičovat správný kontakt.
Myslím si, že to přes internet nevyřešíte. Práce s bázlivkou je vyšší dívčí, někdo vám tu může poradit různý věci, ale vás a vašeho psa nevidíme a vy taky nevidíte, jak si rádcové představují provedení svých rad. Pokud jste na dosah Prahy, doporučuju začít chodit čas od času k Evě Štemberový nebo k nějakým takovým podobným odborníkům.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Můj názor - zanedbali jste to ve štěněcím období, což ovšem udělá fůra lidí. Štěně se bojí a "nic neříká", tak to lidi tolik neřeší a nepracují na socializaci tak, jak by měli. Jenže pak štěně doroste, zesílí, přidá se sebevědomí, a s tím u řady psů přichází nové řešení strachu, tj. preventivním odehnáním/útokem na nebezpečné objekty. Věk vašeho pejska a období, kdy to řešíte, tomu odpovídá.
Já bych psovi dala pohodlný náhubek všude, kde jsou "ohrožující objekty". Pomůže to zajistit bezpečí a lidé také snáze pochopí, že to asi nemá jen tak na ozdobu. O to klidněji pak můžete nacvičovat správný kontakt.
Myslím si, že to přes internet nevyřešíte. Práce s bázlivkou je vyšší dívčí, někdo vám tu může poradit různý věci, ale vás a vašeho psa nevidíme a vy taky nevidíte, jak si rádcové představují provedení svých rad. Pokud jste na dosah Prahy, doporučuju začít chodit čas od času k Evě Štemberový nebo k nějakým takovým podobným odborníkům.
Na socializaci jsme pracovali, ale je mi jasné, že ne správně, protože to bychom nebyli v té situaci, ve které jsme teď.
Děkuji moc za radu s náhubkem i za radu s paní Štemberovou. Jsme z Prahy, takže to není problém. Měli jsme jít na konzultaci k Radce Spudilové, ale to teď kvůli situaci bohužel není možné.
DorotaFra
napsal(a):
Pro mě by byli ideální stav a výsledek, kdyby nebyl vyděšený z kontaktu s cizími lidmi a nechal se sebou případně manipulovat. Je mi jasné, že z něj nebude k cizím mazel, ale ráda bych, aby ke kontaktu s cizími lidmi přistupoval jako k něčemu, co k životu patří. Ať už by šlo třeba o zkoušení postroje, nebo o fyzioterapii...
Nemáte někdo ještě další rady a zkušenosti prosím? :))
Aha, tak to jsem špatně pochopila.
Myslela jsem, že Vám jde o cizí lidi venku, kteří by na něj chtěli sahat, mluvit nebo být moc blízko.
Nepotřebuji aby z něj byl vítací typ, jen bych byla ráda, aby se zbytečně nestresoval a cizí lidi vyignoroval a třeba si šel po svých, ale aby situaci nezačal řešit samá.