Pes vs. dítě

MajkaP napsal(a):
Takže mladší pes je už pryč, ale starší je pořád nespokojený a vrčí na dceru?
Ve vaší situaci asi nikdy nebudete klidná ( oprávněně) aby byl pes s dětmi sám, takže je samotné nenechávejte.

Dekuji za zhodnocení situace. Nenechavam, ale to asi zadny rodič ;)

Malá začíná být živější a roste. Pro psa možná trochu méně čitelná, k tomu měl patrně trochu honičku se zvykáním si na nový domov. To je taky hledání jistot. Zkuste z ní udělat základní pozitivum a brát to zpočátku na jedinou formu komunikace - pamlsek. Pak podle situace.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Malá začíná být živější a roste. Pro psa možná trochu méně čitelná, k tomu měl patrně trochu honičku se zvykáním si na nový domov. To je taky hledání jistot. Zkuste z ní udělat základní pozitivum a brát to zpočátku na jedinou formu komunikace - pamlsek. Pak podle situace.

To děláme, pamlsky si samozrejme moc rad vezme :))) rekla bych, ze se situace o neco lepsi, ale i tak citim, ze mu to neni komfortni a rada bych na tom jejich vztahu zapracovala.

Jestli se to vubec da nekdy změnit

Mě to přijde velmi podobná situace, co jsem měla s irským setrem....pes se dost upnul na mě, se synem docela v pohodě, ale pokud jsem třeba psa mazliva a můj tehdy dvouletý syn se přiblížil, tak pes vrčel. Nejsem psí psycholog, ale mě to přejde od psa jako přivlastňování.
Taky je možné, že dcera do jednoho roku nebyla tolik pohyblivá...a jak rostla a začala chodit???...co já vím....začala se o pejska víc zajímat, třeba mu to není po chuti.

A i když nejsem zastánce toho "já jsem tady alfa a ty jsi až poslední", tak v tomhle případě mě zabralo jediné "já jsem šéf a bude to šlapat podle mě"...pes se v mojí domácnosti může ohradit, ale nebude mi vrčet na dítě pro nic za nic.
Takže pokud jste si jistá, že to není způsobené tím, že by mu dcera, byť v dobré víře, něco provedla a pes si na ní dává pozor, tak bych se přestala se psem tolik crcat...víc povelování a důslednosti....chceš se mazlit?? ano, ale zavrčíš a vypal....

Osobně bych ho do kontaktu nenutila, ale dcera se chová slušně, tak ty budeš taky.

A přiznám se, že já bych naopak psa dovnitř brala...alespoň v době, kdy mám čas a můžu na dítě i psa dohlížet.......ale jak říkám...ubrala bych na projevech "lásky", chovala se klidně, ale rozhodně, spravedlivě....pokud bych k sobě psa volala na hlazení, tak ale ne dřív než bych u sebe měla dceru....aby on přišel jako poslední.

Možná je u vás jiná situace....já defakto popsala jednu z možností, se kterou mám osobní zkušenost

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mě to přijde velmi podobná situace, co jsem měla s irským setrem....pes se dost upnul na mě, se synem docela v pohodě, ale pokud jsem třeba psa mazliva a můj tehdy dvouletý syn se přiblížil, tak pes vrčel. Nejsem psí psycholog, ale mě to přejde od psa jako přivlastňování.
Taky je možné, že dcera do jednoho roku nebyla tolik pohyblivá...a jak rostla a začala chodit???...co já vím....začala se o pejska víc zajímat, třeba mu to není po chuti.

A i když nejsem zastánce toho "já jsem tady alfa a ty jsi až poslední", tak v tomhle případě mě zabralo jediné "já jsem šéf a bude to šlapat podle mě"...pes se v mojí domácnosti může ohradit, ale nebude mi vrčet na dítě pro nic za nic.
Takže pokud jste si jistá, že to není způsobené tím, že by mu dcera, byť v dobré víře, něco provedla a pes si na ní dává pozor, tak bych se přestala se psem tolik crcat...víc povelování a důslednosti....chceš se mazlit?? ano, ale zavrčíš a vypal....

Osobně bych ho do kontaktu nenutila, ale dcera se chová slušně, tak ty budeš taky.

A přiznám se, že já bych naopak psa dovnitř brala...alespoň v době, kdy mám čas a můžu na dítě i psa dohlížet.......ale jak říkám...ubrala bych na projevech "lásky", chovala se klidně, ale rozhodně, spravedlivě....pokud bych k sobě psa volala na hlazení, tak ale ne dřív než bych u sebe měla dceru....aby on přišel jako poslední.

Možná je u vás jiná situace....já defakto popsala jednu z možností, se kterou mám osobní zkušenost

Dekuji moc za zkušenost, on neni zlý, lidi miluje, ale ano. Je to trosku mamanek. Nebo si to aspon mysli a asi nejakym zpusobem bojuje o svou pozici, která bude bohužel pro nej az po dcerach.

Kazdopadne bych mu rada ukázala, ze ona neni nepřítel a kdyz nebude zabedneny blb, tak to bude i pro neho přínosnější :))

Jen si nejsem jista, jestli je to proste jeho povaha a nic s tim nehne a nebo se to da zlepšit a pracovat na tom

kocmanova.kacka@gmail.com napsal(a):
To děláme, pamlsky si samozrejme moc rad vezme :))) rekla bych, ze se situace o neco lepsi, ale i tak citim, ze mu to neni komfortni a rada bych na tom jejich vztahu zapracovala.

Jestli se to vubec da nekdy změnit

Zkuste si udělat nějaké pozitivní rituály, ve kterých bude zapojená dcera. Odcházíme z domu, pamlsek dá dcera. Jdeme společně s malou ven ve stejné časy, pamlsky bude dávat výhradně dcera apod. Třeba to vyjde, když si jí zafixuje jako neobtěžující zdroj. Tak malé dítě uznávat nebude, ale když na něj nebude ječet a mydlit ho do hlavy, což pod vaším dohledem určitě nebude, tak by jí měl pobrat, i když evidentně není zrovna ultra tolerantní salámista.

To prostě musíte vychytat, to převedení na jiné pocity.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zkuste si udělat nějaké pozitivní rituály, ve kterých bude zapojená dcera. Odcházíme z domu, pamlsek dá dcera. Jdeme společně s malou ven ve stejné časy, pamlsky bude dávat výhradně dcera apod. Třeba to vyjde, když si jí zafixuje jako neobtěžující zdroj. Tak malé dítě uznávat nebude, ale když na něj nebude ječet a mydlit ho do hlavy, což pod vaším dohledem určitě nebude, tak by jí měl pobrat, i když evidentně není zrovna ultra tolerantní salámista.

To prostě musíte vychytat, to převedení na jiné pocity.

No jo, ladujem do nej žradlo co to jde, snad to bude mit kromě váhy i jiny efekt :)

kocmanova.kacka@gmail.com napsal(a):
No jo, ladujem do nej žradlo co to jde, snad to bude mit kromě váhy i jiny efekt :)

Všichni moji psi "svoje" děti milovali.....ptotože z mých dětí padaly neustále piškotky, rozdělily se s pejskem o sušenku, při snídani mu podstrčily pod stolem šunčičku.....já pamlskovací nejsem, ze mě něco vypadne tak max odřezek při vaření a samozřejmě když něco jím, tak pes dostane minimálně poslední sousto (aby mu žalem nepusklo srdíčko)......
Nikdy jsem neměla psa, kterého by moje malé děti nějak echt zajímaly.....ovčanda třeba syna střežila jako oko v hlavě, ale držela si odstup.....chrťák, tak ten byl kapitola sama pro sebe......ale jak vzala moje malá dcera pytel piškotků, tak byl ochoten si s ní hrát v obýváku na cvičák....než jí došly ty piškoty.
Když mělo dítě k svačině pribiňák, tak pes dostal vylízat kelímek...jakmile toho bylo dítě fyzycky schopno, tak ho pejsovi drželo samo.

Já si třeba pamatuju když jsem jako mrně jezdila na návštěvy k mojí tetě, ta měla ovčandu, která mě...když si to přehraju zpětně...tak nějak laskavě ignorovala, ale když mi teta dovezla z nákupu metro deserty (takový sladký buchtičky, možná to znáte), tak to jsme si spolu zalezly pod stůl a tam jsme je pěkně spolu snědly.

A opravdu omezte to mamánkovství....nerada to říkám, mám jednoho mamánka doma, ale můžu si to dovolit, protože mám děti dospělý....pes je ve své podstatě strašnej sobec, ale jakože omega sobec....tak je jasný, že se nechce dělit "o maminku".....ono se někdy děti, kterým se narodí mladší sourozenec chovají defakto podobně.......já se teď mazlím s mamkou a do toho se přibatolí malej bráška, tak ho pořádně plácnu, protože chci mít maminku pro sebe......

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Všichni moji psi "svoje" děti milovali.....ptotože z mých dětí padaly neustále piškotky, rozdělily se s pejskem o sušenku, při snídani mu podstrčily pod stolem šunčičku.....já pamlskovací nejsem, ze mě něco vypadne tak max odřezek při vaření a samozřejmě když něco jím, tak pes dostane minimálně poslední sousto (aby mu žalem nepusklo srdíčko)......
Nikdy jsem neměla psa, kterého by moje malé děti nějak echt zajímaly.....ovčanda třeba syna střežila jako oko v hlavě, ale držela si odstup.....chrťák, tak ten byl kapitola sama pro sebe......ale jak vzala moje malá dcera pytel piškotků, tak byl ochoten si s ní hrát v obýváku na cvičák....než jí došly ty piškoty.
Když mělo dítě k svačině pribiňák, tak pes dostal vylízat kelímek...jakmile toho bylo dítě fyzycky schopno, tak ho pejsovi drželo samo.

Já si třeba pamatuju když jsem jako mrně jezdila na návštěvy k mojí tetě, ta měla ovčandu, která mě...když si to přehraju zpětně...tak nějak laskavě ignorovala, ale když mi teta dovezla z nákupu metro deserty (takový sladký buchtičky, možná to znáte), tak to jsme si spolu zalezly pod stůl a tam jsme je pěkně spolu snědly.

A opravdu omezte to mamánkovství....nerada to říkám, mám jednoho mamánka doma, ale můžu si to dovolit, protože mám děti dospělý....pes je ve své podstatě strašnej sobec, ale jakože omega sobec....tak je jasný, že se nechce dělit "o maminku".....ono se někdy děti, kterým se narodí mladší sourozenec chovají defakto podobně.......já se teď mazlím s mamkou a do toho se přibatolí malej bráška, tak ho pořádně plácnu, protože chci mít maminku pro sebe......

Urcite mate pravdu, to mu davam dostatečně najevo, ze uz proste neni on na prvním miste. Coz prave mozna hur snáší a proto zarli.

Urcite to neni tak, ze by nešel ven nebo ho nikdo nepodrbal, ale ten cas co jsem věnovala pouze jemu ted musim proste rozdelit. ( na druhou stranu, pred tim jsem zase byla 8hod denne v praci a on doma taky sam, ted jsem doma 24/7 )

Podle me ( ale to nevim na 100% ) zarli na to, ze jsme vsichni doma a on venku - odsteceny. Jenze ja ho treba zrovna včera vzala dovnitr a on po 20ti minutách začal dychat jak blazen ( mame podlahové topeni, takze mu bylo vedro ) a stal stejne u vchodových dveří...

No budeme muset pomalu, ale jiste.

Také máme doma psa který nemá rád malé děti. Dokud jsou malé a nestojí tak OK, jakmile začnou běhat tak je štípe. Vezme si od nich pamlsek, na pohlazení už ohrnuje pysky a snaží se odejít, a jak může tak dítě štípne. Nejhorší je kdy se s ním dítě chce "kamarádit" a leze za ním, to je opravdu nevrlý. Řešíme to tak, že jak přijde na návštěvu batole, tak pes je vykázán z místnosti do pelechu na chodbu nebo na zahradu, do kontaktu ho vůbec nenutíme, za to riziko to nestojí, i pro to dítě je štípnutí a leknutí asi dost rychlá cesta jak se začít psů bát. S většíma dětma je už zase kamarád - takové 5-6 leté děcko které baví mu nekonečně dlouho házet míček a hrát na honěnou (na rozdíl od dospělých) vysloveně miluje a vyhledává.

kocmanova.kacka@gmail.com napsal(a):
Dobrý den,

jdu si k Vam pro radu. Mam psa ( 6,5let ), byl v rodine prvni. Dcera 2,5 let a nyní druha 7m.

Problem je v tom, ze do nějakého roku mel malou rad - nebo spis ji akceptoval. Po přestěhování ( nevim, jestli to melo zasadni vliv, stěhoval se vícekrát ) mi začal na malou vrčet. Dcera se k němu chová velmi ukaznene, od mala ji učím, jak se k psům chovat. Nikdy na nej neslapla, nijak mu neublížila.

Nyní nastávají situace, ze ho drbu, ona se chce přiblížit a pohladit taky a on zavrci. Neceni zuby, spis výstraha... miluje frisbee a aporty, porad mi je nosí. Jakmile mu ho chce dcera hodit, vezme ho a jde dal.

Do kontaktu ho nenutim, ale rada bych na tom zapracovala. Na prochazce bereme pamlsky, co mu dava. To si v pohode opatrne vezme, ale o vic nestojí.

Mame ho na zahrade, rada bych ho vzala i dovnitř, ale mam strach, co by nasledovalo, kdybych potrebovala treba na wc.

Neni to ve fazi, ze by okolo neho nemohla projit, to ne. On ji akceptuje, ale o její kontakt nestojí.

Mam to respektovat a nechat byt nebo se pokusit nejak navázat “kamarádství”?

Vim, ze asi nikdy nebudou parťáci na zivot a na smrt, jen bych rada předešla strachu, ze by ji něco udelal jen kvuli tomu, ze ho chce pohladit.

Mate s tim nekdo zkušenost?

Diky :)

Myslím, že to stěhování na změnu chování klidně vliv mít může. Někteří psi to řeší. Jinak já osobně nemám ráda rozdělování psů od dětí. My jsme prostě celá smečka a děcko je nový člen. Takže já vše zapojuju dohromady psy i děti. Když se mi narodilo děcko, tak jsem měla smečku 11 psů a pokud by mi pes zavrčel na dítě, co jde k nám, tak by letěl ode mě, protože mi na moje mládě nemá co vrčet. Nechala bych ho chvilku ve vyhazovu a pak ho přivolala a děcko by mu dalo odměnu. Jinak se ale snažím, aby pochopil, že vše, co je pro psa příjemné, tak u toho je dítě. Takže spolu s děckem psy drbem, rozdávají se piškotky, hází se míček, od dvou let už dcera psy krmila......

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mě to přijde velmi podobná situace, co jsem měla s irským setrem....pes se dost upnul na mě, se synem docela v pohodě, ale pokud jsem třeba psa mazliva a můj tehdy dvouletý syn se přiblížil, tak pes vrčel. Nejsem psí psycholog, ale mě to přejde od psa jako přivlastňování.
Taky je možné, že dcera do jednoho roku nebyla tolik pohyblivá...a jak rostla a začala chodit???...co já vím....začala se o pejska víc zajímat, třeba mu to není po chuti.

A i když nejsem zastánce toho "já jsem tady alfa a ty jsi až poslední", tak v tomhle případě mě zabralo jediné "já jsem šéf a bude to šlapat podle mě"...pes se v mojí domácnosti může ohradit, ale nebude mi vrčet na dítě pro nic za nic.
Takže pokud jste si jistá, že to není způsobené tím, že by mu dcera, byť v dobré víře, něco provedla a pes si na ní dává pozor, tak bych se přestala se psem tolik crcat...víc povelování a důslednosti....chceš se mazlit?? ano, ale zavrčíš a vypal....

Osobně bych ho do kontaktu nenutila, ale dcera se chová slušně, tak ty budeš taky.

A přiznám se, že já bych naopak psa dovnitř brala...alespoň v době, kdy mám čas a můžu na dítě i psa dohlížet.......ale jak říkám...ubrala bych na projevech "lásky", chovala se klidně, ale rozhodně, spravedlivě....pokud bych k sobě psa volala na hlazení, tak ale ne dřív než bych u sebe měla dceru....aby on přišel jako poslední.

Možná je u vás jiná situace....já defakto popsala jednu z možností, se kterou mám osobní zkušenost

Pokud by na Vás pes vrčel, když žere ze své misky (taktéž hlídání zdrojů). Řešila byste to stejně? Taky byste ho od misky vyhodila nebo mu ji vzala?

Je to krásné, ale přiznám se, že na to bych nervy neměla - však taky nemám smečku psů :-))
Jenže u vás se museli psi určitě porovnat mezi sebou, asi byste netrpěla, kdyby se rvali o kost, nebo o misku. Zadavatelky pes je mamánek, který si ji nárokuje pro sebe.

A přiznám se, že já bych naopak psa dovnitř brala...alespoň v době, kdy mám čas...

A má čas?
Nechala bych ho venku.

Proto, že nastává tato situace,
pořízení borderky
tady většina lidí
holčičkám rozmlouvá.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je to krásné, ale přiznám se, že na to bych nervy neměla - však taky nemám smečku psů :-))
Jenže u vás se museli psi určitě porovnat mezi sebou, asi byste netrpěla, kdyby se rvali o kost, nebo o misku. Zadavatelky pes je mamánek, který si ji nárokuje pro sebe.

Tak ono psy jsem nejdřív musela srovnat já, protože z těch 11 bylo sedm adopťáků a pár z nich bylo regulérně týraných. Ale ono srovnat....většinou psovi stačí nastavit láskyplný pravidla, ať mamánkovi a nebo adopťákovi....

boroovka napsal(a):
Pokud by na Vás pes vrčel, když žere ze své misky (taktéž hlídání zdrojů). Řešila byste to stejně? Taky byste ho od misky vyhodila nebo mu ji vzala?

No asi takhle....upřímně řečeno nevím, protože pesani na mě ani na moje děti u misky nevrčí....od štěňat učíme, že se nemusí o jídlo hrdlit, že naopak člověk jim do misky přidává a samozřejmě psy zbytečně u misek nerušíme.

Usurpování paničky je možná z pohledu psa bráno také jako zdroj, ale i když nemám ráda nějaká dogmata o alfě a podobně, ale i když mám psí rozmazlence s velmi benevolentní výchovou, tak šéf jsem prostě já a já doma nastavuju pravidla.
A to jak co se psů týče, tak dětí.

boroovka napsal(a):
Pokud by na Vás pes vrčel, když žere ze své misky (taktéž hlídání zdrojů). Řešila byste to stejně? Taky byste ho od misky vyhodila nebo mu ji vzala?

se svou miskou at si dela co chce, ale piskot v moji ruce je muj - a ja reknu, komu ho dam a jestli vubec

Budu asi za "ošklivou", ale já bych někam darovala i toho staršího psa.
V minulé diskusi jste psala, že máte 2, teď píše jen o jednom.

Jako máma si nedovedu představit, že by mé děti (psala jste, že máte ty holčičky dvě) usurpoval můj pes. Psy miluji, ale děti víc.
Být ve Vaší kůži, nechtěla bych dalších cca 8-10 let pořád řešit, kde mám psa a kde holky. Jakou náladu má pes (bude starší a protivnější) a jak moc jsou holky živé, rozeřvané, rozjívené a co na to řekne pes. Nevěřila bych tomu, že to třeba za rok přejde. Ale taky máte ještě jednu, ne? Bych se děsila toho, jak bude reagovat za rok na tu druhou.
Takže i pro klid psa bych ho darovala, nebo poslala za tím mladším (nevím, kde je) nebo dala k rodičům. A dalších 10 a víc let bych o psovi jen snila a holčičkám pořídila na mazlení třeba morčátko.

Huskyjanina napsal(a):
Tak ono psy jsem nejdřív musela srovnat já, protože z těch 11 bylo sedm adopťáků a pár z nich bylo regulérně týraných. Ale ono srovnat....většinou psovi stačí nastavit láskyplný pravidla, ať mamánkovi a nebo adopťákovi....

Jasně, ale bohužel mám pocit, že zadavatelka nezvládá srovnat ani toho jednoho. A přiznám, že bych smečku porovnat taky neuměla. Takové "komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí". Měla jsem štěstí, že jsem své psy nikdy rovnat nemusela, nikdy na mě vrčet nezkoušeli, když nepočítám hru - to je něco úplně jiného. Párkrát, když bylo potřeba, tak mě respektoval i cizí pes, ale to je tak všechno.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jasně, ale bohužel mám pocit, že zadavatelka nezvládá srovnat ani toho jednoho. A přiznám, že bych smečku porovnat taky neuměla. Takové "komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí". Měla jsem štěstí, že jsem své psy nikdy rovnat nemusela, nikdy na mě vrčet nezkoušeli, když nepočítám hru - to je něco úplně jiného. Párkrát, když bylo potřeba, tak mě respektoval i cizí pes, ale to je tak všechno.

Já nemyslím, že u jednoho psa je to o tom "srovnat ho"...ale spíš, dokázat to, aby pes respektoval moje přání nebo jak to nazvat a to není o nějakém výcviku, tam je to bihužel o tom "nákupu v apatyce"

Mě se třeba špatně zadavatelce radí, spíš tak nějak píšu, co bych udělala já...na druhou stranu nevidím v reálu, jak ten pes vrčí, co to znamená, nevidím v reálu, jak n to reaguje zadavatelka, jakým stylem přitupuje dítě k pesanovi, jaký má celkově přístup zadavatelka ke psu.
Ono to může být prkotina...pes si vrkne, třeba proto, že se k němu dítě přižene zezadu, třeba ani nemusí vrčet, že si hlídá paničku...a tam je to taky o něčem jiném, tam bych si psa minimálně zkraje povelem posadila vedle sebe, čelem k dítěti a na psa mluvila ve stylu..."podívej jak nám ta Maruška hezky ťapká, to je ale šikovná holčička, pojď k nám Maruško, uděláme Alíkovi malá, hodná"...klidně psa pohladila za to, že je hodnej....prostě tohle se špatně popisuje, navíc ten postup se pes od psa, situace od situace liší.
Ale taky to prkotina být nemusí a může to být počínající průšvih.

Ale myslím, že striktním oddělováním dítěte a psa...dítě doma, pes venku, se to může ještě zhoršit, pes může ještě víc žárlit....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jasně, ale bohužel mám pocit, že zadavatelka nezvládá srovnat ani toho jednoho. A přiznám, že bych smečku porovnat taky neuměla. Takové "komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí". Měla jsem štěstí, že jsem své psy nikdy rovnat nemusela, nikdy na mě vrčet nezkoušeli, když nepočítám hru - to je něco úplně jiného. Párkrát, když bylo potřeba, tak mě respektoval i cizí pes, ale to je tak všechno.

Když mě přijde, že se plno lidí snaží psa nějak vycvičit a přitom by se měl hlavně vychovávat. Mě jsou hodně sympatický příspěvky Sardullah, protože mi přijde, že to máme tak nějak podobně nastavený. Zrovna o sobě si nemyslím, že bych byla nějakej velkej znalec psích chování, ale klidný jednání jako s parťákem mi zatím vychází a pokud je potřeba použít fyzický trest, tak ho klidně použiju, ale nezneužívám toho...

Fiona.Praha napsal(a):
Budu asi za "ošklivou", ale já bych někam darovala i toho staršího psa.
V minulé diskusi jste psala, že máte 2, teď píše jen o jednom.

Jako máma si nedovedu představit, že by mé děti (psala jste, že máte ty holčičky dvě) usurpoval můj pes. Psy miluji, ale děti víc.
Být ve Vaší kůži, nechtěla bych dalších cca 8-10 let pořád řešit, kde mám psa a kde holky. Jakou náladu má pes (bude starší a protivnější) a jak moc jsou holky živé, rozeřvané, rozjívené a co na to řekne pes. Nevěřila bych tomu, že to třeba za rok přejde. Ale taky máte ještě jednu, ne? Bych se děsila toho, jak bude reagovat za rok na tu druhou.
Takže i pro klid psa bych ho darovala, nebo poslala za tím mladším (nevím, kde je) nebo dala k rodičům. A dalších 10 a víc let bych o psovi jen snila a holčičkám pořídila na mazlení třeba morčátko.

A mam ho dat pryc z důvodu, ze otaci hlavu a nestojí o zajem me dcery? To opravdu ne.

On ji nikdy neublížil, neverim mu a bez dozoru bych je nenechala. Ale to žádného psa a žádným dítětem. Navic jsem schopna je oddělit, on s ni na zahrade funguje normalne, kdyz chce, tak si zaleze, kdyz nechce, lezi a kouka na nas.

Jen jsem chtela poradit, jak ten vztah mezi nimi zlepšit a jestli to vubec jde nebo je to v tom psovi vyryte.

A ja ted nejak nechapu tu vasi větu “jako mama si nedovedu predstavit, ze by muj pes usurpoval deti”. To s Vami souhlasim, ale o usurpaci tady neni řec ;))

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já nemyslím, že u jednoho psa je to o tom "srovnat ho"...ale spíš, dokázat to, aby pes respektoval moje přání nebo jak to nazvat a to není o nějakém výcviku, tam je to bihužel o tom "nákupu v apatyce"

Mě se třeba špatně zadavatelce radí, spíš tak nějak píšu, co bych udělala já...na druhou stranu nevidím v reálu, jak ten pes vrčí, co to znamená, nevidím v reálu, jak n to reaguje zadavatelka, jakým stylem přitupuje dítě k pesanovi, jaký má celkově přístup zadavatelka ke psu.
Ono to může být prkotina...pes si vrkne, třeba proto, že se k němu dítě přižene zezadu, třeba ani nemusí vrčet, že si hlídá paničku...a tam je to taky o něčem jiném, tam bych si psa minimálně zkraje povelem posadila vedle sebe, čelem k dítěti a na psa mluvila ve stylu..."podívej jak nám ta Maruška hezky ťapká, to je ale šikovná holčička, pojď k nám Maruško, uděláme Alíkovi malá, hodná"...klidně psa pohladila za to, že je hodnej....prostě tohle se špatně popisuje, navíc ten postup se pes od psa, situace od situace liší.
Ale taky to prkotina být nemusí a může to být počínající průšvih.

Ale myslím, že striktním oddělováním dítěte a psa...dítě doma, pes venku, se to může ještě zhoršit, pes může ještě víc žárlit....

Není to agrese, je to takove spis bručení. Výstraha - ted ke me nechoď... takze v tu chvili ho odkažu na misto dost rázně.

Kdyz jsme venku, tak třeba se nechá i pohladit a vidim na jeho výrazu, ze mu to neni nepříjemné a je vlastne rád. Jakmile je na zahrade, tak lezi, stáhne usi a otaci hlavu. Jako nech me byt...

Nekdo asi tady rekne, ze je dulezite, aby mel misto kam muze zalezt atd... to ma. Jde o to, ze jdeme na zahradu, holka si hraje na pisku a pak treba za nim jde a ze by ho pohladila. Nema zajem. Respektuji to.

Jen me zajimalo jestli s tim jde neco delat nebo to mam takto nechat byt a hlídat je

kocmanova.kacka@gmail.com napsal(a):
A mam ho dat pryc z důvodu, ze otaci hlavu a nestojí o zajem me dcery? To opravdu ne.

On ji nikdy neublížil, neverim mu a bez dozoru bych je nenechala. Ale to žádného psa a žádným dítětem. Navic jsem schopna je oddělit, on s ni na zahrade funguje normalne, kdyz chce, tak si zaleze, kdyz nechce, lezi a kouka na nas.

Jen jsem chtela poradit, jak ten vztah mezi nimi zlepšit a jestli to vubec jde nebo je to v tom psovi vyryte.

A ja ted nejak nechapu tu vasi větu “jako mama si nedovedu predstavit, ze by muj pes usurpoval deti”. To s Vami souhlasim, ale o usurpaci tady neni řec ;))

Vaše věc.
Psala jste, že na dceru vrčí. A to je ta druhá dcera zatím mimino, které se samo nepohybuje. Takže časem bude na 99% vrčet i na tu druhou.
Chudinky holčičky, z těch takhle pejskařky opravdu nevychováte.

Já bych nechtěla řešit, že můj pes vrčí na mé dítě a možná se to jednou vyhrotí, že ji napadne a já to budu muset řešit. Nebo budu v křeči, dokud bude pes žít.

Jen jsem chtela poradit, jak ten vztah mezi nimi zlepšit a jestli to vubec jde

Koupila bych mu ovečky, byl by jistě spokojený, klidný a pokojný,
uvolněný, v pohodě.
Děti by byly v bezpečí.

Jakmile je na zahrade, tak lezi, stáhne usi a otaci hlavu. Jako nech me byt...
Proč ji tam dovolíte jít a nezabráníte jí v tom.
Proč negacím nepředejdete?

Jde o to, ze jdeme na zahradu, holka si hraje na pisku a pak treba za nim jde a ze by ho pohladila.

No za mě....pokud pes nemá o kontakt s dítětem zájem, tak není úplně dobré, že jde dcera za ním a chce ho hladit....bylo by dle mého lepší zavolat psa k sobě a tak nějak hladit dohromady.

To vrknutí je super, protože pes nějakým způsobem komunikuje.."hele tohle se mi nelíbí, není mi to příjemný" a já mám šanci vymyslet, vyzkoušet, jak to udělat, aby mu to minimálně nevadilo.

Obecně určitě neplatí pravidlo, že správnej pes dítěti neublíží, zkraje to může být vrknutí, pak pes může klidně dítě napomenout a to je hlavně v případě malých dětí dost nebezpečná sranda...tlama psa vychází u větších psů přesně na obličej dítěte.

A ještě bych poznamenala, že někdy mi přijde, že někteří psi berou dítě za jiný živočišný druh, než je dospělák....dítě jinak "voní", jinak se chová, často pro psa nečitelně, nepředvídatelně, někteří psi, obzvlášť trošku labilnější povahy jsou následně ve střehu, někteří možná mají z takového tvora obavy a pak můžou reagovat nepředloženě.

Osobně řeknu, že pokud mám psa, který o hlazení nestojí, tak ani já, dospělá osoba a šéfíček za takovým psem nelezu a nehladím ho...pohladím ho v případě, že je zájem z jeho strany o nějaké pomazleníčko.....a to by to takový pes ode mne "strpěl"....ale proč??...protože já se chci vermomocí s ním mazlit...hlazení psa a nebo mazlindování má být činnost příjemná pro obě strany.

Měla jsem nemazlícího afgána....děti to braly jako samozřejmost a psa opravdu pohladily pouze když si pro pohlazení přišel...1-2x se nechal pohladit...a to by stačilo, já zase jdu. I dcera, které byl rok, když jsme si chrta pořídili, s tím neměla problém....pes ale děti miloval, ale tím svým způsobem....stavíte na zemi kostky, lehnu si k vám, protože je mi s vámi fajn....kdyby ho začaly hladit, tak by znechuceně odešel.....vlezu si k vám do postele, protože je mi s vámi fajn...ale nemazlete mě....

Třeba moje ovčanda, co mi odchovala syna a defakto i vlastně i dceru, tak když už to byla důchodkyně, tak na děti kolikrát taky vrkla a to si jí ani nemusely všímat, třeba se jen okolo honily a většinou odešla pryč....no a já houkla na děti, ať se laskavě zklidněj, že Sárinka už je stará a chce mít klid, tak ať si jdou lítat na zahradu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jde o to, ze jdeme na zahradu, holka si hraje na pisku a pak treba za nim jde a ze by ho pohladila.

No za mě....pokud pes nemá o kontakt s dítětem zájem, tak není úplně dobré, že jde dcera za ním a chce ho hladit....bylo by dle mého lepší zavolat psa k sobě a tak nějak hladit dohromady.

To vrknutí je super, protože pes nějakým způsobem komunikuje.."hele tohle se mi nelíbí, není mi to příjemný" a já mám šanci vymyslet, vyzkoušet, jak to udělat, aby mu to minimálně nevadilo.

Obecně určitě neplatí pravidlo, že správnej pes dítěti neublíží, zkraje to může být vrknutí, pak pes může klidně dítě napomenout a to je hlavně v případě malých dětí dost nebezpečná sranda...tlama psa vychází u větších psů přesně na obličej dítěte.

A ještě bych poznamenala, že někdy mi přijde, že někteří psi berou dítě za jiný živočišný druh, než je dospělák....dítě jinak "voní", jinak se chová, často pro psa nečitelně, nepředvídatelně, někteří psi, obzvlášť trošku labilnější povahy jsou následně ve střehu, někteří možná mají z takového tvora obavy a pak můžou reagovat nepředloženě.

Osobně řeknu, že pokud mám psa, který o hlazení nestojí, tak ani já, dospělá osoba a šéfíček za takovým psem nelezu a nehladím ho...pohladím ho v případě, že je zájem z jeho strany o nějaké pomazleníčko.....a to by to takový pes ode mne "strpěl"....ale proč??...protože já se chci vermomocí s ním mazlit...hlazení psa a nebo mazlindování má být činnost příjemná pro obě strany.

Měla jsem nemazlícího afgána....děti to braly jako samozřejmost a psa opravdu pohladily pouze když si pro pohlazení přišel...1-2x se nechal pohladit...a to by stačilo, já zase jdu. I dcera, které byl rok, když jsme si chrta pořídili, s tím neměla problém....pes ale děti miloval, ale tím svým způsobem....stavíte na zemi kostky, lehnu si k vám, protože je mi s vámi fajn....kdyby ho začaly hladit, tak by znechuceně odešel.....vlezu si k vám do postele, protože je mi s vámi fajn...ale nemazlete mě....

Třeba moje ovčanda, co mi odchovala syna a defakto i vlastně i dceru, tak když už to byla důchodkyně, tak na děti kolikrát taky vrkla a to si jí ani nemusely všímat, třeba se jen okolo honily a většinou odešla pryč....no a já houkla na děti, ať se laskavě zklidněj, že Sárinka už je stará a chce mít klid, tak ať si jdou lítat na zahradu.

Edit: jeste doplním, ze ona si hrála na pisku a on lezel vedle ni u piskoviste.

Jo tak nejak to probíhá u nas. On je s nami rad, lezi u nas, kouká jak si mala maluje s kridou po chodníku, ale o mazleni nestojí.

Chce s nami byt, ale sáhnout na nej muzu jen ja ( kdyz pocitam, ze jsme na zahrade jen ja a holky, jinak lidi mu nevadi, ba naopak...)

Neni to ve fazi, ze by chtela dcera jit na zahradu nebo okolo neho a on by stal najezeny a vrcet. To v žádném případě. To bych resila jinak. Ale spis takove výstrahy...

A on se treba i od ni pohladit necha. Kdyz je u me holka, zavolam ho at si jde pro piskot, ona mu ho da. On si ho opatrne vezme. Tak ji reknu super a ted udelej mala pejskovi... tak ho pohladi a on odejde. Ale sam od sebe, ze by za ni prisel? To neee :)

kocmanova.kacka@gmail.com napsal(a):
Edit: jeste doplním, ze ona si hrála na pisku a on lezel vedle ni u piskoviste.

Jo tak nejak to probíhá u nas. On je s nami rad, lezi u nas, kouká jak si mala maluje s kridou po chodníku, ale o mazleni nestojí.

Chce s nami byt, ale sáhnout na nej muzu jen ja ( kdyz pocitam, ze jsme na zahrade jen ja a holky, jinak lidi mu nevadi, ba naopak...)

Neni to ve fazi, ze by chtela dcera jit na zahradu nebo okolo neho a on by stal najezeny a vrcet. To v žádném případě. To bych resila jinak. Ale spis takove výstrahy...

A on se treba i od ni pohladit necha. Kdyz je u me holka, zavolam ho at si jde pro piskot, ona mu ho da. On si ho opatrne vezme. Tak ji reknu super a ted udelej mala pejskovi... tak ho pohladi a on odejde. Ale sam od sebe, ze by za ni prisel? To neee :)

A on se treba i od ni pohladit necha. Kdyz je u me holka, zavolam ho at si jde pro piskot, ona mu ho da. On si ho opatrne vezme. Tak ji reknu super a ted udelej mala pejskovi... tak ho pohladi a on odejde. Ale sam od sebe, ze by za ni prisel? To neee :)

No a o tom to je....pes je s vámi rád, u malé klidně leží, ale nestojí o pozornost...takže hlazení jen stylem jakým to děláte a je to bez problémů....děcka si zvyknou a jestli se chce malá vermomocí s něčím mazlit, tak až bude větší, tak jí pořiďte dvě morčecí holky, když je správně ochočíte, tak je může hladit od rána do večera

Proč psa nutíte, aby byl v kontaktu s dcerou? Když mu stačí, že je v blízkosti dcery a Vás a ona na něj nesahá, tak ho nenuťte ke kontaktu. Stačí, aby on ji toleroval v nějaké vzdálenosti a ona si ho nevšímala vůbec.

Kdysi jsme měli v rodině fenu, která nesnášela malé děti a byla v té nesnášenlivosti dost ostrá. Neměli ji do štěňátka, možná jí nějaké děti ubližovaly, ale to nikdo nezjišťoval. Prostě se k ní děti nepřibližovaly. Pak jsem se narodila já (jako člen rodiny) a nic se nezměnilo, neměla ráda děti dál. Proto naučili fenu, kam se má přede mnou "schovat" (tj. na místo) a mne, že za fenou se neleze. Fena přede mnou ráda prchla do bezpečí. A já musela taky poslechnout, ať ji nechám být. Když jsem odrostla, ani mne nenapadlo, fenu otravovat a ona si zvykla, že se motám kolem a nevšímala si mne. Pointa je, že fenu nenutili do kontaktu se mnou a proto mi nikdy nic neudělala, ani na mne nezavrčela.

Fiona.Praha napsal(a):
Vaše věc.
Psala jste, že na dceru vrčí. A to je ta druhá dcera zatím mimino, které se samo nepohybuje. Takže časem bude na 99% vrčet i na tu druhou.
Chudinky holčičky, z těch takhle pejskařky opravdu nevychováte.

Já bych nechtěla řešit, že můj pes vrčí na mé dítě a možná se to jednou vyhrotí, že ji napadne a já to budu muset řešit. Nebo budu v křeči, dokud bude pes žít.

Takze za prve - termín “chudinky holcicky”, buďte tak hodná, a nechte si od cesty pro nekoho jineho.

Za druhé - To, ze muj pes zatim nestojí o bližší kontakt s dcerou jeste neznamena, ze ho budu davat pryc. Je to pro nej nový člen rodiny, ktery najednou vyrostl. A bud budeme respektovat to, ze o to nestojí a bude opodál a nebo pochopi, ze neni vetrelec a bude její partak. To ukaze cas.

Pak nemaji byt útulky plne psu, kdyz se lidi hned zbaví psa kvuli tomu, ze nesplňuje nároky deti.

A to, jestli budou nebo nebudou pejskarky, to bude záležet na nich. Ale urcite jim za 10let nebudu rikat - ten pejsek na fotce byl Justy. Byl s nami 6,5 let ale nechtěl si s tebou hrat, tak sel do útulku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A on se treba i od ni pohladit necha. Kdyz je u me holka, zavolam ho at si jde pro piskot, ona mu ho da. On si ho opatrne vezme. Tak ji reknu super a ted udelej mala pejskovi... tak ho pohladi a on odejde. Ale sam od sebe, ze by za ni prisel? To neee :)

No a o tom to je....pes je s vámi rád, u malé klidně leží, ale nestojí o pozornost...takže hlazení jen stylem jakým to děláte a je to bez problémů....děcka si zvyknou a jestli se chce malá vermomocí s něčím mazlit, tak až bude větší, tak jí pořiďte dvě morčecí holky, když je správně ochočíte, tak je může hladit od rána do večera

Dekuji, ale ne. Ja uz o zvířeti nechci ani slyset, bude se mazlit se segrou . Ale jo, ono to takto fungovat bude... jen me spis zajimalo, jestli se to dokáže nekdy zlomit ( treba kdyz jsou deti vetsi ) nebo nejakou metodou je pomalu zblizovat, popripade jakou a nebo to mam takto respektovat a nechat byt.

Jdeme na to pomalu krůček po krucku, aby pochopil, ze ona neni vetrelec, co mu tu hracku ukradne, ale hodi a muze mu hazet ... misto me idealne

ale klidný jednán"í jako s parťákem mi zatím vychází"

A to je právě to "v apatyce nekoupí"

Fiona.Praha napsal(a):
Proč psa nutíte, aby byl v kontaktu s dcerou? Když mu stačí, že je v blízkosti dcery a Vás a ona na něj nesahá, tak ho nenuťte ke kontaktu. Stačí, aby on ji toleroval v nějaké vzdálenosti a ona si ho nevšímala vůbec.

Kdysi jsme měli v rodině fenu, která nesnášela malé děti a byla v té nesnášenlivosti dost ostrá. Neměli ji do štěňátka, možná jí nějaké děti ubližovaly, ale to nikdo nezjišťoval. Prostě se k ní děti nepřibližovaly. Pak jsem se narodila já (jako člen rodiny) a nic se nezměnilo, neměla ráda děti dál. Proto naučili fenu, kam se má přede mnou "schovat" (tj. na místo) a mne, že za fenou se neleze. Fena přede mnou ráda prchla do bezpečí. A já musela taky poslechnout, ať ji nechám být. Když jsem odrostla, ani mne nenapadlo, fenu otravovat a ona si zvykla, že se motám kolem a nevšímala si mne. Pointa je, že fenu nenutili do kontaktu se mnou a proto mi nikdy nic neudělala, ani na mne nezavrčela.

Ja přeci nikoho do niceho nenutim. Ja bud pomalým tempem mu ukazu, ze by to mohlo byt vlastne fajn ( protoze cizi deti mu narozdíl od toho vašeho nevadi, on se mnou absolvoval i X sezeni ve školkách a deti miluje, zarli jen na tu mou...) a nebo respektovat to, ze o ni nema zajem, vykaslat se na snažení a odkázat ho na misto v její přítomnosti

"ale hodi a muze mu hazet ... misto me idealne "

Tohle bych určitě nezkoušela. Na to je dcera malá. Jednou se u hračky srazí a bude malér na světě.
Je malá na to, aby takovou situaci zvládla : "ty sis hračku nevzal? tak já ji hodím ještě jednou"
100x jí můžete říct, že takhle to být nesmí. Je malá, aby to dodržela.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"ale hodi a muze mu hazet ... misto me idealne "

Tohle bych určitě nezkoušela. Na to je dcera malá. Jednou se u hračky srazí a bude malér na světě.
Je malá na to, aby takovou situaci zvládla : "ty sis hračku nevzal? tak já ji hodím ještě jednou"
100x jí můžete říct, že takhle to být nesmí. Je malá, aby to dodržela.

Funguje to v reálu tak, ze on lezi u frisbeecka a ja se pro nej ohnu a podám ho dceři do ruky a ta mu ho hodi... on ho přinese, položí, ja sbírám a hazim ja... a tak na stridacku.

Nekdy, kdyz vidim, ze je v pohode, tak mu reknu, at ho necha byt, dcera se pro nej ohne a on uz vstava a běží směrem, ktery si mysli, ze hodi ( haha, vzdy je to jinam )... ale hracku z huby mu nikdy nebere.

Takze myslite, ze tento postup je špatný?

"Nekdy, kdyz vidim, ze je v pohode, tak mu reknu, at ho necha byt, dcera se pro nej ohne a on uz vstava a běží směrem",

Určitě to takhle mezi dítětem a psem může fungovat. Ale psem, který ví, že dítě je malé, křehké.

Ve vašem případě bych to já nepraktikovala. Vy vidíte, že je v pohodě, ale.....

Já vím, kolikrát jsem měla kousnuté ruce, když jsme se se psem u hračky srazili. Nikdy to nebylo schválně - z jeho strany, vždycky to byla blbá náhoda.´v zápalu hry.

A pak je tam ten moment, kdy odběhnete a dcera si bude myslet - pes leží, vezmu si aportek a hodím.... Ve vašem případě bych trvala na jasném pravidle "hodíš jen když ti ho dám" a nikdy jinak.

Dost podobná diskuse té minulé, kdy jste vlastně vše dělala dobře a když někdo na něco poukázal, tak to vlastně bylo jinak. Také jste se pohoršovala, že byste snad měla jednoho psa dát pryč. A teď už píšete jen o jednom psovi.

https://www.ifauna.cz/psi/diskuse/detail/3716564/pomuze-nam-kastrace


Pak nemaji byt útulky plne psu, kdyz se lidi hned zbaví psa kvuli tomu, ze nesplňuje nároky deti.

To, že jsou útulky plné, je hlavně zapříčiněno tím, že si pořídí psa lidé, pro které platí, jak je tu už napsáno: "komu není z hůry dáno, v apatyce nekoupí".

Fiona.Praha napsal(a):
Dost podobná diskuse té minulé, kdy jste vlastně vše dělala dobře a když někdo na něco poukázal, tak to vlastně bylo jinak. Také jste se pohoršovala, že byste snad měla jednoho psa dát pryč. A teď už píšete jen o jednom psovi.

https://www.ifauna.cz/psi/diskuse/detail/3716564/pomuze-nam-kastrace


Pak nemaji byt útulky plne psu, kdyz se lidi hned zbaví psa kvuli tomu, ze nesplňuje nároky deti.

To, že jsou útulky plné, je hlavně zapříčiněno tím, že si pořídí psa lidé, pro které platí, jak je tu už napsáno: "komu není z hůry dáno, v apatyce nekoupí".

Ja nikde nerikam, ze delam vse dobre. Ja jsem si prisla pro radu a ZKUŠENOST, jestli se da na tom vztahu pomalu pracovat a nebo mu mam dopřát klid. Nic vic, nic min.

Opet jsem vznesla jasny dotaz a opet se najde nekdo, kdo na dalku, aniž by videl psa s dítětem dohromady, jasne zhodnotil situaci, ze me deti jsou chudáci a psa mam dat pryč.

Koukám, ze vy touto stránkou dost žijete podle vašich příspěvku, mozna byste si za ty super rady mohla nechat platit jako psi psycholog

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Nekdy, kdyz vidim, ze je v pohode, tak mu reknu, at ho necha byt, dcera se pro nej ohne a on uz vstava a běží směrem",

Určitě to takhle mezi dítětem a psem může fungovat. Ale psem, který ví, že dítě je malé, křehké.

Ve vašem případě bych to já nepraktikovala. Vy vidíte, že je v pohodě, ale.....

Já vím, kolikrát jsem měla kousnuté ruce, když jsme se se psem u hračky srazili. Nikdy to nebylo schválně - z jeho strany, vždycky to byla blbá náhoda.´v zápalu hry.

A pak je tam ten moment, kdy odběhnete a dcera si bude myslet - pes leží, vezmu si aportek a hodím.... Ve vašem případě bych trvala na jasném pravidle "hodíš jen když ti ho dám" a nikdy jinak.

Je to zvlastni, protoze ja toto treba neznam. On se o hracku ani nepretahuje, jakmile si pro ni jdu, tak ji pusti a ceka, az ji seberu.

Za 6,5let me ani jednou nestipl. Predpokldam, ze to neudela ani u dcery, ale ano. Jista si byt nemuzu a tem situacím predchazim. Vim, ze na ni nevystartuje jen proto, ze by okolo nej prosla. Ale pod stolem bych je spolu rozhodne nenechala.

Taky zvlastni je, ze obecně mu deti nevadi. Ba naopak, vidi je rad. Vadi mu konkrétně jen moje holka, protoze na ni zarli nejspis.

A to podle me vec, s kterou bych mohla delat neco, zapojit ho do společně hry, aby ji nebral jako přítěž. Jen potřebuji nějakého “odborníka”, ktery mi poradi jak na to, abych na neho nešla moc hrr a nebo by mi rovnou rekl kašlete na to, kdyz budete venku, dejte ho na misto...

No a driv, nez nekoho seženu, tak jsem se zkusila zeptat tady, jestli s tim nekdo ma zkušenost.

Dulezite je všeobecně vedet, ze mu cizi deti nevadi

Fiona.Praha napsal(a):
Dost podobná diskuse té minulé, kdy jste vlastně vše dělala dobře a když někdo na něco poukázal, tak to vlastně bylo jinak. Také jste se pohoršovala, že byste snad měla jednoho psa dát pryč. A teď už píšete jen o jednom psovi.

https://www.ifauna.cz/psi/diskuse/detail/3716564/pomuze-nam-kastrace


Pak nemaji byt útulky plne psu, kdyz se lidi hned zbaví psa kvuli tomu, ze nesplňuje nároky deti.

To, že jsou útulky plné, je hlavně zapříčiněno tím, že si pořídí psa lidé, pro které platí, jak je tu už napsáno: "komu není z hůry dáno, v apatyce nekoupí".

Dotaz se týká psa a me dcery, proc bych tu mela psát o dalších členech rodiny proboha?!

Nezlobte se na me, ale Vy byste si vazne mela najít nejaky koníček, tohle uz hranici se závislosti

kocmanova.kacka@gmail.com napsal(a):
Dotaz se týká psa a me dcery, proc bych tu mela psát o dalších členech rodiny proboha?!

Nezlobte se na me, ale Vy byste si vazne mela najít nejaky koníček, tohle uz hranici se závislosti

Jestli stránkou žiji nebo ne, Vám může být jedno.
Platit bych si za rady nechat nemohla, protože za každou odpověď ve stylu "no jo, ale...." by majitel psa dostal pohlavek.

Jste na veřejné diskusi a v té minulé jste popisovala jak máte 2 psy, 2 dcery a manžela. Takže není nic divného na tom, že jsem druhého psa zmínila. Zřejmě se nedozvíme, jak ten dopadl.

Ano, jsem "závislá" na čtení takových příspěvků jako píšete. Ve stylu: Všechno dělám správně, ale nic nefunguje. Pes miluje děti, ale to moje nesnáší. Psi byli parťáci a teď se rvou, asi je vykastruji. Utvrzuje mne to v tom, že by psa opravdu neměl mít každý.
Jo a ještě mne "baví" diskuse na téma Chci psa, nevíte jakého? I když i toho se možná časem dočkám

Mám jen jednoho psa a žádné dítě, ale sama jsem dítě byla a širší rodinou prošlo spoustu psů, tak si dovolím něco málo napsat (případně to ignorujte, chápu, že zkušenosti rodičů mají jinou váhu)... Já bych to nelámala přes koleno. Myslím si, že vztah se bude vyvíjet, jak budou dcery růst a jednat se psy (se psem) více vědomě, racionálně. Na psa bych zbytečně netlačila - když má náladu ok, ale když ji nemá... nechala bych ho být. Ono také uvidíte, jak bude stárnout - z některých se časem stávají větší mazlíci, z někoho je naopak nevrlý dědek. O samotě s dítětem bych ho nicméně nenechávala vůbec, a aktivně bych předcházela situacím, kdy by mohly vznikat třecí plochy (byť při hře).

Já mám takovou zkušenost, že někteří psi jsou vůči dětem empatičtější než jiní a myslím si, že to je nějaké základní nastavení temperamentu, které těžko změníte (a od psa to nemusí být ve zlém - každý si třeba neuvědomuje svou sílu). Ze svého dětství si pamatuji psy, kteří se mnou měli trpělivost a chovali se ke mně ohleduplně, něžně, a pak si také pamatuji takové, kteří byli jako vichřice a nebrali na mě ohledy, takže to obvykle končilo rozedranými koleny a dlaněmi (a litry desinfekce :-) ). Ale i to k životu patří. Myslím si, že Váš primární úkol by měl být zajistit bezpečí pro své děti i svého psa. A Vaše děti i Váš pes by se měli naučit rozpoznat, kdy už atmosféra houstne, a z takové situace prostě odejít.

- zapojit ho do společně hry, aby ji nebral jako přítěž.
Jen potřebuji nějakého “odborníka”,

Na to netřeba odborníka.
Stačí citlivě vnímat.
Takhle malé dítě nemůže být TOMUTO psovi parťákem.
"Dejte" dcerce za parťáka sedmileté dítě. Schválně, jak dlouho
to školáče vydrží, mít za parťáka batole. Tušíte to? Fakt né?
Ten pes má IQ cca sedmiletého děcka a mimi ho otravuje, neví co od
ní může čekat.,

Zažila jsem kdysi psa, který by od jejich děcka nešel na krok,
lepší dozor pro dítě by snad nezajistil nikdo jiný.
Vlastně to bylo vnouče, které tam bylo se sourozenci
na 2 měsíce o prázdninách.
Pes to dítě měl jako své - sám od sebe, nikdo ho nezaučoval.
Byl to kříženec NO a byl ostrý.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mám jen jednoho psa a žádné dítě, ale sama jsem dítě byla a širší rodinou prošlo spoustu psů, tak si dovolím něco málo napsat (případně to ignorujte, chápu, že zkušenosti rodičů mají jinou váhu)... Já bych to nelámala přes koleno. Myslím si, že vztah se bude vyvíjet, jak budou dcery růst a jednat se psy (se psem) více vědomě, racionálně. Na psa bych zbytečně netlačila - když má náladu ok, ale když ji nemá... nechala bych ho být. Ono také uvidíte, jak bude stárnout - z některých se časem stávají větší mazlíci, z někoho je naopak nevrlý dědek. O samotě s dítětem bych ho nicméně nenechávala vůbec, a aktivně bych předcházela situacím, kdy by mohly vznikat třecí plochy (byť při hře).

Já mám takovou zkušenost, že někteří psi jsou vůči dětem empatičtější než jiní a myslím si, že to je nějaké základní nastavení temperamentu, které těžko změníte (a od psa to nemusí být ve zlém - každý si třeba neuvědomuje svou sílu). Ze svého dětství si pamatuji psy, kteří se mnou měli trpělivost a chovali se ke mně ohleduplně, něžně, a pak si také pamatuji takové, kteří byli jako vichřice a nebrali na mě ohledy, takže to obvykle končilo rozedranými koleny a dlaněmi (a litry desinfekce :-) ). Ale i to k životu patří. Myslím si, že Váš primární úkol by měl být zajistit bezpečí pro své děti i svého psa. A Vaše děti i Váš pes by se měli naučit rozpoznat, kdy už atmosféra houstne, a z takové situace prostě odejít.

Mate pravdu, ze každý pes je jiný. Toto je pro mě nové a proto mě zajima, jestli pejska mohu naucit byt v rámci možnosti vstřícný nebo to nelamat pres to koleno a drzet mezi nimi určitou hranici.

Urcite to ukaze čas, a ja během toho budu pomalu pamlskovat jako doteď a davat mu najevo, ze ho mam porad rada, patri mezi nas, ale na dite vrčet nesmí

rapotacka11 napsal(a):
- zapojit ho do společně hry, aby ji nebral jako přítěž.
Jen potřebuji nějakého “odborníka”,

Na to netřeba odborníka.
Stačí citlivě vnímat.
Takhle malé dítě nemůže být TOMUTO psovi parťákem.
"Dejte" dcerce za parťáka sedmileté dítě. Schválně, jak dlouho
to školáče vydrží, mít za parťáka batole. Tušíte to? Fakt né?
Ten pes má IQ cca sedmiletého děcka a mimi ho otravuje, neví co od
ní může čekat.,

Zažila jsem kdysi psa, který by od jejich děcka nešel na krok,
lepší dozor pro dítě by snad nezajistil nikdo jiný.
Vlastně to bylo vnouče, které tam bylo se sourozenci
na 2 měsíce o prázdninách.
Pes to dítě měl jako své - sám od sebe, nikdo ho nezaučoval.
Byl to kříženec NO a byl ostrý.

Mate napady na společnou hru kromě pamlsku a aportu?
Přetahování u nas neni, tak se rada priucim jiným možnostem :)

Fiona.Praha napsal(a):
Jestli stránkou žiji nebo ne, Vám může být jedno.
Platit bych si za rady nechat nemohla, protože za každou odpověď ve stylu "no jo, ale...." by majitel psa dostal pohlavek.

Jste na veřejné diskusi a v té minulé jste popisovala jak máte 2 psy, 2 dcery a manžela. Takže není nic divného na tom, že jsem druhého psa zmínila. Zřejmě se nedozvíme, jak ten dopadl.

Ano, jsem "závislá" na čtení takových příspěvků jako píšete. Ve stylu: Všechno dělám správně, ale nic nefunguje. Pes miluje děti, ale to moje nesnáší. Psi byli parťáci a teď se rvou, asi je vykastruji. Utvrzuje mne to v tom, že by psa opravdu neměl mít každý.
Jo a ještě mne "baví" diskuse na téma Chci psa, nevíte jakého? I když i toho se možná časem dočkám

No vidíte a ja si Vas také muzu predstavit jak chci na základě pár nepeknych vet, které jste na muj ucet použila a treba to ve skutečnosti tak neni a jste fajn zenska.

Proto je fajn drzet se tématu a otazky, na které se clovek v diskuzi ptá a pokud k nemu nemáte co rict, tak nereagovat a nepytvat se v životech.

Přeji Vam mnoho stesti a spousty fajn zážitku v reálném životě

Zadavatelko, po přečtení informací zde i v druhém vlákně o kastraci bych v domácnosti spíše zavedla jasná pravidla a netlačila na to, aby si dítě oblíbil. Každý pes na to prostě není. Z dítěte můžou padat piškoty, ale nutit psa (natož psycho-plemeno s potenciálním nedostatkem pohybu a zaměstnání), aby měl dítě rád, to si neumím představit, k čemu by vedlo - nebo spíš umím, ale moc hezký to asi nebude.

Můj pes se od dětí distancuje, ignoruje je, a pokud by sdílel domácnost s miminkem / batoletem / předškolákem, rozhodně by nebyl nadšený.

Řešení bych viděla v naprosto jasných pravidlech pro dítě i psa. Pokud se psovi něco nelíbí, odchází na místo, kde nebude od dítěte rušen. Například pokud hladím psa, blíží se dítě a pes začne vrčet, dostane povel "na místo" a naprosto v klidu a pozitivně tam odchází a ještě dostane pochvalu a pamlsek. Pokud to nezvládne vykonat sám, nosí doma couračku, za kterou ho na místo odvedu. Nějaká lítost, že to má teď těžké, není na místě, to by akorát přispělo k tomu, že by se také sám litoval o to víc.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zadavatelko, po přečtení informací zde i v druhém vlákně o kastraci bych v domácnosti spíše zavedla jasná pravidla a netlačila na to, aby si dítě oblíbil. Každý pes na to prostě není. Z dítěte můžou padat piškoty, ale nutit psa (natož psycho-plemeno s potenciálním nedostatkem pohybu a zaměstnání), aby měl dítě rád, to si neumím představit, k čemu by vedlo - nebo spíš umím, ale moc hezký to asi nebude.

Můj pes se od dětí distancuje, ignoruje je, a pokud by sdílel domácnost s miminkem / batoletem / předškolákem, rozhodně by nebyl nadšený.

Řešení bych viděla v naprosto jasných pravidlech pro dítě i psa. Pokud se psovi něco nelíbí, odchází na místo, kde nebude od dítěte rušen. Například pokud hladím psa, blíží se dítě a pes začne vrčet, dostane povel "na místo" a naprosto v klidu a pozitivně tam odchází a ještě dostane pochvalu a pamlsek. Pokud to nezvládne vykonat sám, nosí doma couračku, za kterou ho na místo odvedu. Nějaká lítost, že to má teď těžké, není na místě, to by akorát přispělo k tomu, že by se také sám litoval o to víc.

Tak pokud jste to opravdu četla, tak jste i přečetla, ze to takto praktikujem :)

Moje otazka zněla, jestli to tak praktikovat dal a vic neresit nebo je nejaky způsob, jak psa s dítětem sblížit formou her, pamlsku, krmenim apodobne a jestli s tim ma nekdo zkušenost.

Domácnost zatim nesdílí, je na zahrade a v současné situaci je tam i spokojenější

"Tak pokud jste to opravdu četla, tak jste i přečetla, ze to takto praktikujem :)"

nevím, já četla toto:

"Není to agrese, je to takove spis bručení. Výstraha - ted ke me nechoď... takze v tu chvili ho odkažu na misto dost rázně."

a podle písmenek to opravdu není totéž, jako toto:

"Například pokud hladím psa, blíží se dítě a pes začne vrčet, dostane povel "na místo" a naprosto v klidu a pozitivně tam odchází a ještě dostane pochvalu a pamlsek. Pokud to nezvládne vykonat sám, nosí doma couračku, za kterou ho na místo odvedu."

"Opet jsem vznesla jasny dotaz a opet se najde nekdo, kdo na dalku, aniž by videl psa s dítětem dohromady, jasne zhodnotil situaci, ze me deti jsou chudáci a psa mam dat pryč."
vznesla jsi dotaz na dálku
takové jsou i odpovědi, na základě slov, která píšeš

dotaz jako takový je poněkud virtuální a nelze jej jasné a jednoznačně zodpovědět, konkrétně, protože nikdo tady nezná ty hlavní faktory - psa, psovoda, děti, manžela, způsob života, vztahy mezi zúčastněnými.......tohle je hlavně o schopnosti psovoda - empatii, schopnosti psa číst, schopnosti předvídat, o instinktech....ale třeba i o uvědomění si, co je to trest a jaké následky může mít, a pod.

A jestli se dá něco dělat? Dá.
Ale ne každý to zvládne.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Tak pokud jste to opravdu četla, tak jste i přečetla, ze to takto praktikujem :)"

nevím, já četla toto:

"Není to agrese, je to takove spis bručení. Výstraha - ted ke me nechoď... takze v tu chvili ho odkažu na misto dost rázně."

a podle písmenek to opravdu není totéž, jako toto:

"Například pokud hladím psa, blíží se dítě a pes začne vrčet, dostane povel "na místo" a naprosto v klidu a pozitivně tam odchází a ještě dostane pochvalu a pamlsek. Pokud to nezvládne vykonat sám, nosí doma couračku, za kterou ho na místo odvedu."

"Opet jsem vznesla jasny dotaz a opet se najde nekdo, kdo na dalku, aniž by videl psa s dítětem dohromady, jasne zhodnotil situaci, ze me deti jsou chudáci a psa mam dat pryč."
vznesla jsi dotaz na dálku
takové jsou i odpovědi, na základě slov, která píšeš

dotaz jako takový je poněkud virtuální a nelze jej jasné a jednoznačně zodpovědět, konkrétně, protože nikdo tady nezná ty hlavní faktory - psa, psovoda, děti, manžela, způsob života, vztahy mezi zúčastněnými.......tohle je hlavně o schopnosti psovoda - empatii, schopnosti psa číst, schopnosti předvídat, o instinktech....ale třeba i o uvědomění si, co je to trest a jaké následky může mít, a pod.

A jestli se dá něco dělat? Dá.
Ale ne každý to zvládne.

Mate pravdu.

Dostala jsem ponaučení, ze diskuze na internetu vedou spis k debatám, které se ztrácí z kontextu. Neco si člověk muze vzit k srdci, ale je jednoduche pro par jedinců si udelat hned závěr o me, me rodine a mých psech. Přitom nevi, jak spolu fungujeme kazdy den.

Clovek si jde pro radu se situaci, co ho trapi, to pozitivni samozrejme nepíše, protoze na to se nepta :)

Budu se řídit vlastním instinktem a pokud budu mit pocit, ze me deti jsou v reálném ohrožení, budu to řešit osobne s někým kompetentním a nebo po svém.

Je tezke shrnout do par vet celou situaci a me pocity i psi chování.

A pak jsou i osoby, kteří mi prijde, ze se pasou na tom ukazat, ze oni dělají vsechno nejlíp, napsat dve věty, odeslat, ale uz si neuvědomují, ze realita u nekoho jineho muze byt včela jina a fungovat neco jineho.

Kdyz jsem bydlela sama s jedním psem a bez deti, tak jsem si taky myslela, ze vsemu rozumím a sežrala jsem Šalamounovo ho... :)))

kocmanova.kacka@gmail.com napsal(a):
Mate pravdu.

Dostala jsem ponaučení, ze diskuze na internetu vedou spis k debatám, které se ztrácí z kontextu. Neco si člověk muze vzit k srdci, ale je jednoduche pro par jedinců si udelat hned závěr o me, me rodine a mých psech. Přitom nevi, jak spolu fungujeme kazdy den.

Clovek si jde pro radu se situaci, co ho trapi, to pozitivni samozrejme nepíše, protoze na to se nepta :)

Budu se řídit vlastním instinktem a pokud budu mit pocit, ze me deti jsou v reálném ohrožení, budu to řešit osobne s někým kompetentním a nebo po svém.

Je tezke shrnout do par vet celou situaci a me pocity i psi chování.

A pak jsou i osoby, kteří mi prijde, ze se pasou na tom ukazat, ze oni dělají vsechno nejlíp, napsat dve věty, odeslat, ale uz si neuvědomují, ze realita u nekoho jineho muze byt včela jina a fungovat neco jineho.

Kdyz jsem bydlela sama s jedním psem a bez deti, tak jsem si taky myslela, ze vsemu rozumím a sežrala jsem Šalamounovo ho... :)))

A co je špatné na radách keriton a hmn?

Pokud bude pes odeslání na místo vnímat jako trest kvůli vaší dceři, jeho odpor vůči ní se jen zvýší.
Když mu místo toho empaticky ukážete, co může udělat a pochvalou/odměnou potvrdíte, že je to tak OK, napětí by nemělo dále eskalovat, spíš se mírnit. A časem, až bude pro něj dcera čitelná, spolu můžou normálně navázat vztah.

kocmanova.kacka@gmail.com napsal(a):
Mate pravdu.

Dostala jsem ponaučení, ze diskuze na internetu vedou spis k debatám, které se ztrácí z kontextu. Neco si člověk muze vzit k srdci, ale je jednoduche pro par jedinců si udelat hned závěr o me, me rodine a mých psech. Přitom nevi, jak spolu fungujeme kazdy den.

Clovek si jde pro radu se situaci, co ho trapi, to pozitivni samozrejme nepíše, protoze na to se nepta :)

Budu se řídit vlastním instinktem a pokud budu mit pocit, ze me deti jsou v reálném ohrožení, budu to řešit osobne s někým kompetentním a nebo po svém.

Je tezke shrnout do par vet celou situaci a me pocity i psi chování.

A pak jsou i osoby, kteří mi prijde, ze se pasou na tom ukazat, ze oni dělají vsechno nejlíp, napsat dve věty, odeslat, ale uz si neuvědomují, ze realita u nekoho jineho muze byt včela jina a fungovat neco jineho.

Kdyz jsem bydlela sama s jedním psem a bez deti, tak jsem si taky myslela, ze vsemu rozumím a sežrala jsem Šalamounovo ho... :)))

No jo, ale tak to holt na internetových diskuzích, a potažmo sociálních sítích chodí. Je to prostě virtuální realita... Ale zrovna o třeba dlouholetých přispěvatelech iFAUNY si myslím, že vždy (mají-li k problematice co říct) se snaží radit ve prospěch zvířete, ale samozřejmě ne za cenu ohrožení dítěte/rodiny.
No a frustráti, kteří si skryti za rouškou anonymity vybíjejí svoji vlastní nespokojenost se životem, jsou všude. I zde, ale podle mě jsou v naprosté menšině!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A co je špatné na radách keriton a hmn?

Pokud bude pes odeslání na místo vnímat jako trest kvůli vaší dceři, jeho odpor vůči ní se jen zvýší.
Když mu místo toho empaticky ukážete, co může udělat a pochvalou/odměnou potvrdíte, že je to tak OK, napětí by nemělo dále eskalovat, spíš se mírnit. A časem, až bude pro něj dcera čitelná, spolu můžou normálně navázat vztah.

Také jsem s příspěvky "Keriton" a "Hmn_" ve shodě, ani jedna nenapsala nic špatného či od věci.

Kdyz jsem bydlela sama s jedním psem a bez deti, tak jsem si taky myslela, ze vsemu rozumím a sežrala jsem Šalamounovo ho... :)))

No to já jsem si to o sobě spíš začala myslet, když už jsem měla rodinu, na krku barák, zahradu, dvě děti, zvěřinec, vycvičenou ovčandu a ovladatelnýho afgána....všechno mi přijde, že jsem tak nějak pofackovala z jedný vody na čisto....

No a jak jsem starší ten pocit, že jsem mistr světa omeleta, ze mě vyprchává.......resp. moje spí holky...jak donedávna Sára, tak teď i Gina....mě nenechají usnout na vavřínech, někdy mi přijde, že je to souboj inteligencí.

Nejde vůbec o to, jestli se tady někdo chová tak, že sežral Šalamounův exkrement, nejde vůbec o to, že vám to tady dá někdo sežrat.....jde o to vyzobnout si z toho něco, co by mi mohlo být užitečné, i kdyby mi dotyčnej vynadal do bezvědomí, že to dělám blbě.

Sama si někdy při pročítání diskuze řeknu..."tý jó, to je dobrý, to bych mohla zkusit"...někdy to vyjde, něco mi naopak nefunguje vůbec....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A co je špatné na radách keriton a hmn?

Pokud bude pes odeslání na místo vnímat jako trest kvůli vaší dceři, jeho odpor vůči ní se jen zvýší.
Když mu místo toho empaticky ukážete, co může udělat a pochvalou/odměnou potvrdíte, že je to tak OK, napětí by nemělo dále eskalovat, spíš se mírnit. A časem, až bude pro něj dcera čitelná, spolu můžou normálně navázat vztah.

To jste spatne pochopila, tyhle rady ja si beru k srdci a vlastne to byla i jedna z mala užitečných rad :)) je pravda, ze kdyz zabrblal a ja ho odkázala na misto, tak jsem to tedy delala rázně, abych mu dala najevo, ze se to opravdu nesmí a je to spatne...

Že ho mam tedy s radosti a pamlskem odkázat na misto, to me tedy nenapadlo, ale zkusim aplikovat...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Kdyz jsem bydlela sama s jedním psem a bez deti, tak jsem si taky myslela, ze vsemu rozumím a sežrala jsem Šalamounovo ho... :)))

No to já jsem si to o sobě spíš začala myslet, když už jsem měla rodinu, na krku barák, zahradu, dvě děti, zvěřinec, vycvičenou ovčandu a ovladatelnýho afgána....všechno mi přijde, že jsem tak nějak pofackovala z jedný vody na čisto....

No a jak jsem starší ten pocit, že jsem mistr světa omeleta, ze mě vyprchává.......resp. moje spí holky...jak donedávna Sára, tak teď i Gina....mě nenechají usnout na vavřínech, někdy mi přijde, že je to souboj inteligencí.

Nejde vůbec o to, jestli se tady někdo chová tak, že sežral Šalamounův exkrement, nejde vůbec o to, že vám to tady dá někdo sežrat.....jde o to vyzobnout si z toho něco, co by mi mohlo být užitečné, i kdyby mi dotyčnej vynadal do bezvědomí, že to dělám blbě.

Sama si někdy při pročítání diskuze řeknu..."tý jó, to je dobrý, to bych mohla zkusit"...někdy to vyjde, něco mi naopak nefunguje vůbec....

Jsem na tom s “množstvím” podobně... manzel jezdi domu po 19 ( a ne, nejsem panicka, co ma doma chirurga, jak uz tady taky jsem jednou slysela ) starám semi zahradu, barak, 2,5 letou holku, ted 7mesicni a 2 psy na zahrade... a vse fungovalo a ja jsem si rikala, ze je na svete krasne... pak začaly byt problémy a vsichni mi rikali, at je dam od sebe, ze to proste nebude delat dobrotu a ze se mi ulevi... ja se tim dost trápila, radila se s veterináři, pak pejskari a bylo mi receno, ze by nam mohla pomoc kastrace, ale neni to vzdy vsude stejne...

Tak jsem procitala diskuze na internetu, kde mi prislo, ze pise samy veterinář a chce prachy... tak co, clovek se jde zeptat na realne zkusenosti, jestli to tak OPRAVDU je, nebo jsou to kecy.

No to co se strhlo, to jen tak teda nezapomenu. Takovy linč kvuli tomu, ze se snazim zvážit všechna mozna řešení a jdu se POUZE zeptat.

Chapu, ze se tu budou vzdy zastávat zvířat. Ale sakra, kdyby mi na jejich osudu nezalezelo, tak nezakládam diskuzi a rovnou je odvezu pryc, ne?

No nic, trosku jsem se rozvasnila :)))

kocmanova.kacka@gmail.com napsal(a):
To jste spatne pochopila, tyhle rady ja si beru k srdci a vlastne to byla i jedna z mala užitečných rad :)) je pravda, ze kdyz zabrblal a ja ho odkázala na misto, tak jsem to tedy delala rázně, abych mu dala najevo, ze se to opravdu nesmí a je to spatne...

Že ho mam tedy s radosti a pamlskem odkázat na misto, to me tedy nenapadlo, ale zkusim aplikovat...

Pokud bude pes trestán (byť jen negativně podaným odesláním na místo) za projevy toho, že se mu přítomnost dítěte nelíbí, velmi brzy si spočítá, že si má nechat úvodní projevy pro sebe a přejít k dalším krokům vyjadřování nelibosti. Toto pochopil a osvojil si i můj ne příliš bystrý pes.

Když pes neví, co má dělat, jednoduše dělá první věc, co ho napadne. Vašeho napadne vrčení, a pokud ho bude muset vynechávat, jistě se vám další jeho nápady nebudou vůbec líbit. Proto je potřeba ho v klidu, bez negativních emocí, pozitivně, názorně a důsledně naučit, co má v této konrkténí situaci, ve které volí špatné řešení, dělat. Vrčení je "v pořádku" (aspoň víte, co se mu honí hlavou), ale musí jít ruku v ruce se správným řešením, tj. odkráčením na bezpečný místo.

Rozhodně bych hodila za hlavou nějaké umělé zkamarádění. Když budou z dítěte náhodně upadávat mlsky, bude to fajn a pes třeba časem pochopí výhody. Milovat to dítě samotné ale asi nebude, maximálně se jeho averze může zlepšovat s rostoucím věkem a rozumem dítěte.

Prostě nemáte podmínky.

Nedávno jsem malé děti hlídala. Mám malého,
bezproblémového psa a po týdnu jsem padala na ....
Děti na hřiště, pes tam nesmí. Furt jsem byla v nepohodě,
měla jsem výčitky, ať ohledně psa, někdy jsem odbyla děti.
Máte malinké děti, psa. Něco prostě budete šidit a nebude to
podle vyfantazírovaných představ.
Psa nechte venku
a věnujte se mu pořádně, až budete mít hlídání dětí.
A dotaz na kastraci? Ani jste se nemusela ptát, stačilo zde pohledat,
je toho tady dost. Kastrace nevychová, kastráti se taky servou.

Chapu, ze se tu budou vzdy zastávat zvířat.

Né, jen zhodnotíme situaci, my už to máme totiž za sebou
a víme ...dětem se plně věnovat!
(nočník, barvy, hezky mluvit- je toho moc)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pokud bude pes trestán (byť jen negativně podaným odesláním na místo) za projevy toho, že se mu přítomnost dítěte nelíbí, velmi brzy si spočítá, že si má nechat úvodní projevy pro sebe a přejít k dalším krokům vyjadřování nelibosti. Toto pochopil a osvojil si i můj ne příliš bystrý pes.

Když pes neví, co má dělat, jednoduše dělá první věc, co ho napadne. Vašeho napadne vrčení, a pokud ho bude muset vynechávat, jistě se vám další jeho nápady nebudou vůbec líbit. Proto je potřeba ho v klidu, bez negativních emocí, pozitivně, názorně a důsledně naučit, co má v této konrkténí situaci, ve které volí špatné řešení, dělat. Vrčení je "v pořádku" (aspoň víte, co se mu honí hlavou), ale musí jít ruku v ruce se správným řešením, tj. odkráčením na bezpečný místo.

Rozhodně bych hodila za hlavou nějaké umělé zkamarádění. Když budou z dítěte náhodně upadávat mlsky, bude to fajn a pes třeba časem pochopí výhody. Milovat to dítě samotné ale asi nebude, maximálně se jeho averze může zlepšovat s rostoucím věkem a rozumem dítěte.

Zni to logicky, co tady píšete.
Pochopitelne ma prvni reakce byla asi neadekvátní a jako matka i strachujici a odkázala jsem ho na misto a hodne rázně.

Zkusim to pro priste jinak, ale doufam ( doufat muzu ) ze to nenastane, zatim se mi to stalo jen jednou.

Jinak včera jsme seděli a cekali pred obchodem, dcera stala vedle neho a on ji dokonce olizl oblicej, z toho jsem mela Vanoce :)))