SmutnáPsíMáma

XXX.XXX.0.163
Hezké odpoledne,
věřím, že spousta z vás už o pejska přišla a tak mě zajímá- jak dlouho jste truchlili?
Abych popsala svou situaci- pejsek mi umřel před půl rokem, když jsem jej venčila, vystartoval po nás vlčák a já jej nestihla zachránit, bylo mu 7. Vykrvácel mi během několika minut v náručí. Žádného jiného pejska nemám, máme akorát křečici, ale ta je dost nekontaktní a stačí jí, že na nás kouká z dostatečné vzdálenosti. Je to už půl roku a pokaždé, když se jdu ven projí, tak půlku procházky prořvu jako želva a vzpomínám na to, jak kolem mě vždy běhal, kam jsme chodili... myslím, že neuplyne ani hodina, abych na něj nemyslela. Dost mě to začíná omezovat. Neustále mám před očima, jak byl na té zemi přikrčený, celý od krve, krev mu kapala z tlamičky a všude a jen na mě nahoru koukal, ať mu pomůžu. Teď zpětně vím, že jsem mu nemohla nijak pomoci, protože ta zranění byla naprosto neslučitelná se životem a vyčítám si, že jsem mu asi i další bolest způsobila- snažila jsem se mu tu ránu tlačit, ať to tolik neteče a prostě vím, že jsem mu tím akorát způsobila další bolest a zbytečně. Taky si vyčítám, že jsem se s ním nerozloučila lépe, celou dobu co umíral jsem hystericky řvala jako kráva, místo abych ho pohladila a šeptala k němu, určitě musel ten strach cítit...
Od té doby jsem se nedokázala k žádnému psovi přiblížit, z těch větších mám strach a k těm menším jsem prostě odtažitá- nedokážu si k nim najít cestu, a to jsem od děcka psy naprosto zbožňovala. Všude se píše, že nejlepší na smutek je nové štěně- a otec si to vzal k srdci a mě to hrozně děsí. Už měsíce shání štěně a já se hrozně bojím, že nakonec nějaké dotáhne, hlavně teď na Vánoce. Přijde mi to jako vrchol nezodpovědnosti, nemáme pro něj momentálně vhodné podmínky, nehledě na to, že jej chce jen on.
Prostě ty podmínky nejsou ideální a já se uvědomuju, že pokud se tátovi něco nedej bože stane (máma je nemocná a nezvládá už moc chodit, o psa se nepostará), tak ta péče o psa přejde na mě. A já se fakt bojím, že si již k žádnému psovi nedokážu vybudovat vztah, Bert byl prostě dokonalý a nejlepší a já bych je POŘÁD porovnávala. Jasně, že bych se o psa postarala, nikdy bych zvíře nikomu cizímu nedala, ale děsím se toho, že mi zůstane a já ho nebudu mít ráda tolik, jako by si zasloužil.
Přejde to někdy? Ta odtažitost k jiným psům?
Já probrečela asi tři noci, truchlila po něm víc než měsíc. Pak už bych si pořídila další štěně, kdyby nebylo v plánu brzké stěhování. Na jeho počest chodím darovat krev, stále mám jeho fotku jako tapetu v mobilu, stále si vzpomenu na den jeho narozenin, když někam jdu, řeknu si, tady to míval Axi rád. Ale už pro něj nepláču, nebolí mě o něm mluvit nebo na něj myslet. Život jde prostě dál.
Ale ono je to jedno. Každý to má jinak.
Já měla bezmála třináctiletého psa, který byl nemocný tři dny, než jsme ho dali uspat, protože léčit nešlo. Pořád jsem doufala, že se prokáže bakteriální nákaza, která lze léčit ATB. Ale od začátku nám veterináři říkali, že je virová nákaza pravděpodobnější, a ta se léčit prakticky nedá. Měla jsem čas se připravit, mohla jsem udělat tu poslední službičku a zajistit mu bezbolestný odchod. Měli jsme spolu krásný život.
Okolnosti, za kterých jste o psa přišla Vy, jsou traumatizující. Mladý pes, prakticky na vrcholu sil, jeden den, jednu minutu je - a další není. Máte plný nárok truchlit. Netlačte na sebe, nenuťte se do kontaktu se psy. Není žádná předepsaná doba, jak dlouho má smutek trvat.
Truchlení je jako uzdravení. Prostě trvá a má různé projevy.
Nemáte důvod se obávat, že jste psu přitížila svým jednáním; byl pravděpodobně v šoku, tak rychlá ztráta krve musela ovlivnit jeho schopnost vnímat, Vaše pokusy o zastavení krvácení ho nebolely. A že jste plakala - udělala jste to, co by udělal každý na Vašem místě.
Nevím, co je horší, jestli ten pocit viny, nebo ten pocit bezmoci. Vina se dá odčinit, ale s bezmocí se musíme smířit, což mi přijde kolikrát těžší.
Takže chápu, že má slova moc nepomůžou, že Vám nepřinesou útěchu, i když jste nic neudělala špatně.
Pokud jste schopná normálně fungovat, je vše v pořádku. A pokud nejste, není ostuda požádat o radu či pomoc. Rodiče, kamarády, kohokoli. Nikdy jsem nebyla u psychologa, ale přítel byl - a opravdu mu hodně pomohli.
Uživatel s deaktivovaným účtem

tak tak. pokud vás to omezuje, nebojte se vyhledat pomoc psychologa, není to žádná ostuda, nejste blázen, slaboch ani nenormální.
každý to má jinak a oni ty okolnosti smrti taky dělají hodně.
Všechno, co cítíte, je správné- každý člověk to má jinak. Jedná kamarádka si po smrti koně prakticky udělala pomník a vše srovnavala...o nic jiném nemluvila a nic jiného nevnimala...bala jsem se, že se z toho nedostane. Nakonec to přešlo i ji.... Na tohle není žádný návod a dokud se cítíte smutná, je to správně. Až to nebude bolet, bude to správné. Co se stalo, to se stalo... bohužel pro vás máte ten konec svého milovaného psa spojený s příšernými věcmi.
Před půl rokem jsem také přišla celkem nečekaně o psa, onemocněl a za pět dní jsem ho musela nechat uspat, nebylo to řešitelné. Smutná jsem doteď, ale už cca za tři čtyři dny jsem věděla že chci dalšího a začala jsem se poohlížet po štěňatech. Týden po jeho smrti, jsem štěně už měla vybrané,ale musela jsem čekat dva měsíce, než vyroste.
Dejte tomu čas a uvidíte. S otcem je to špatný, dala bych mu najevo svůj postoj, ale dost možná si bude dělat co chce. Je ale šance, že teď štěně ani nesežene....
Uživatel s deaktivovaným účtem

Před sedmi měsíci mě opustila moje psí holka.....mám doma jejího bratra, pořizovali jsme hned další štěně.....i tak Sára mi chybí, chybí mi tak moc, že se na ní raději snažím nemyslet, protože jinak hned řvu...a není to jen truchlení po milovaném psu...ona byla pro mě všechno, takový vztah jsem s žádným ze svých psů neměla a nejhorší je, že možná už nikdy mít nebudu.
Ano k nové feňuli nemám takový vztah, jako jsem měla se Sárou a je docela dobře možné, že ani nikdy mít nebudu, ale tak to se uvidí, až bude dospělá, teď je to pubescent, kterého by člověk několikrát denně nejradši zabil a za okamžik se zase rozplývá, jak je ta holka krásná a hodná.
Přestože mi srdce stále krvácí, přestože jsem zůstala jako sirota bědná, kterou opustil její strážný anděl, tak svojí novou psí holku miluju a nedala bych jí a čekám na okamžik, kdy bude schopná mi říct "neboj, já tě miluju a nedám tě"
V každém případě, pokud nejste na psa připravená, tak to doma řekněte...neřešte to tady s námi, ale s vašimi rodiči, jak to máte a čeho se obáváte...
Já vám řeknu jediné...první štěně, které jsem sehnala a zarezervovala, jsem nakonec nekoupila, protože jsem to psychicky nedala....a to štěňátko by si to nezasloužilo...
Je mi smutno po každém mém psu. Moje poslední dvě holky, opravdu jen moje psi, žádní rodinný, neměli lehký odchod, občas si vyčítám, že to mohlo být i jinak. Jsem ten typ, co mu nový pes pomůže, ale pokud to cítíte takhle, máte to asi jako můj táta. Když odešel náš první pes, kterého táta velice miloval a on jeho, tak mi s mámou a ségrou pořídily po pár týdnech nové štěně. Tátovi trvalo snad půl roku, než ho vůbec pohladil. Ale nakonec mu stejně podlehl i on a třeba žrádlo mu musel dělat jen on, od nás by mu to asi nechutnalo. Držte se, bolest pomine, vzpomínka bohužel ne, ale podá se to, nebojte
Uživatel s deaktivovaným účtem

Mně bylo taky po každém psovi smutno a nejhorší bylo, když jsem se chtěla aspoň trochu vypovídat a tehdejší kamarádka mně odpověděla, ať o tom nemluvím, že to nechce poslouchat.
Já teda neměla nikdy jen jednoho psa, protože bych to bez dalšího nezvládla. Když umřel první, tak jsem ještě dva měsíce slyšela tlapkání na dlažbě. Ale byla spousta práce s těma ostatníma, člověk neměl moc času na to myslet. A tak to bylo i s dalšíma. Se současnýma je ten vztah snad ještě intenzívnější a ten psí život je tak krátkej a strašně rychle uteče...
Udělejte to tak, jak to cítíte vy.
neverend

XXX.XXX.213.247
Já si vždycky říkám že se jen nějaký čas neuvidíme.🙂 Už se na to shledání v nebi těším.🙂
Já o svýho životního parťáka přišla po necelých dvanácti letech. Pes po mém boku prošel jednu z mých nejdůležitějších fází života. Po poněkud divokém dospívání jsem dostala rozum, pořídila si ho, našla si solidní práci, sjezdili jsme spolu po kurzech celou republiku, poznal neskutečně moc lidí a spoustu lidí naučil to, že bojová vemena jsou vlastně super psi. Založil se mnou útulek. S každým novým psem doma si klepal na čelo, esi nejsem jebnutá. Pomohl neskutečnýmu množství psů do nového života tím, že jim ukázal, že lidi jsou fajn a že není potřeba se bát, vychovával agresory, učil je komunikaci. Když na mě jeden z prvních agresorů v mé péči zaútočil, tak s ledovým klidem vstal z toho svýho křesla, skočil mu na záda a dal mu jasně najevo, že tohle si teda dovolovat nebude..
A pak mi z ničeho nic během 24 hodin umřel.
Týden jsem nebyla schopná vstát z postele, nechodila jsem do práce, po baráku jsem se motala jak mrtvola a mechanicky se starala o zbytek psů. Dalších několik dlouhých týdnů jsem po večerech chytala šílený brečící záchvaty.
Dnes je to čtyři a půl roku a stejně tu sedím, píšu a brečím. Dodnes mám na tapetě mobilu jeho a nosím na krku rytinu jeho fotky.
Moji fenku, jeho životní parťačku, to tenkrát rozbilo na mraky. Ještě dlouhou dobu po jeho smrti dělala to, že jsme přišli z venku a ona běžela, celá šťastná, s úsměvem a frkáním, s vrtěním ocásku skočila na postel, aby ho přivítala a opusinkovala a měla hrozný šoky z toho, že už tam vlastně není..
A když se podívám na ty svoje babky, ve věku 11, 13 a 14,5 let a uvědomím si, kolikrát mě to v brzké době ještě čeká...
Dlho. Asi 6 mesiacov mi trvalo,než som si uvedomila,že sa viac urobiť nedalo,že to nie je moja chýba ani vtedajšieho veterinára...že nám bolo so Sawannah dopriatych krásnych 10 rokov a že sme nepremarnili ani sekundu. Že spomienky mi/nám nikto nevezme. Že som rozhodla správne a nechala ju odísť dôstojne a včas,lebo som vedela,že ona by to bez zadnej labky nedala. Že by psychicky nezvládla ležať,nevladat sa pohnúť,nekontrolovat moč a stolicu. Že,že,že...
Na smutenie neexistuje univerzálny vzorec,koľko by malo trvať,koľko by malo byť ok,čo je málo a čo príliš. Lebo viete čo? Žiadne malo či príliš nie je. Riaďte sa srdcom,intuíciou a s.erte na to,čo vám radia a odporúča okolie. Lebo oni nezažili to,čo vy,nešli vašou cestou...
No,tak som si pri písaní toho kolaboratu posmoklila,idem si vyfukat nos a idem usmerniť Nefret,lebo si na gauči naskladala vankúše a skáče po nich ako šialená😉Mimochodom,tiež som o nej pochybovala. Prveho polroka som často v duchu uvažovala,či to bol správny krok a že mierna,tam TO NIEČO asi nie je. A je. Len to bola nechutne dlhá a ťažká cesta. Ale stálo to za to,mám tú najlepšiu partacku a Sawannah v psom nebicku kamošom vykladá,ako sa o mňa jej mladšia ségra stará😉
Uživatel s deaktivovaným účtem

Mimochodom,tiež som o nej pochybovala. Prveho polroka som často v duchu uvažovala,či to bol správny krok a že mierna,tam TO NIEČO asi nie je. A je. Len to bola nechutne dlhá a ťažká cesta. Ale stálo to za to,mám tú najlepšiu partacku
No tak tohle přečtu Gině před spaním, snad budeme mít to štěstí, že to u nás dopadne stejně.....ale ta cesta bude delší....
Celkově si vždycky na Nefretku vzpomenu, když to moje malý bílý pometlo vymejšlí nějaký bejkárny
idem usmerniť Nefret,lebo si na gauči naskladala vankúše a skáče po nich ako šialená
Tak tohle mi vysloveně vyloudilo úsměv na tváři ....než mi do něj Gina šlápla ....aůůůůů ..
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Mimochodom,tiež som o nej pochybovala. Prveho polroka som často v duchu uvažovala,či to bol správny krok a že mierna,tam TO NIEČO asi nie je. A je. Len to bola nechutne dlhá a ťažká cesta. Ale stálo to za to,mám tú najlepšiu partacku
No tak tohle přečtu Gině před spaním, snad budeme mít to štěstí, že to u nás dopadne stejně.....ale ta cesta bude delší....
Celkově si vždycky na Nefretku vzpomenu, když to moje malý bílý pometlo vymejšlí nějaký bejkárny
idem usmerniť Nefret,lebo si na gauči naskladala vankúše a skáče po nich ako šialená
Tak tohle mi vysloveně vyloudilo úsměv na tváři ....než mi do něj Gina šlápla ....aůůůůů ..
Tiež na Vás často myslíme😉A ja sa utešujem,že nie som sama,kto má doma poruchu-myslené so všetkou láskou samozrejme🥰
Andrýsek3
napsal(a):
No já řvu jen to po vás čtu, já to jednou zaručeně nepřežiju. 😪
Každej to musíme přežít.. Nic jinýho nám nezbyde.
Ale teda bolí to ku*evsky strašně moc...
Já když večer tu svoji nejstarší babku pusinkuju, tak jí vždycky říkám jedna pusinka je pro tebe, druhá do nebíčka pro Mafoška, abys mu ji předala, až se potkáte. Další pro tebe a ta druhá zase pro Mafoška.. A tak pořád dokola..
Andrýsek3
napsal(a):
No já řvu jen to po vás čtu, já to jednou zaručeně nepřežiju. 😪
Už ani nevím, jak dlouho jsem truchlila, protože to bylo tak hrozné, že ano, ještě dnes nechápu, že jsem to přežila. Určitě ta největší hrůza, kdy se mnou nebyla domluva, byla nejmíň půl roku, dalšího půl roku jsem se pomalu vracela do života s tím, že kam jsem koukla tam jsem ho viděla a řvala. Minulý týden to bylo 5 let, už brečím jen někdy. Mám tu druhého dědulu, kterého se snažím udržet při životě co nejdýl protože tak nějak tuším, že podruhé to mé tělo už neunese. Jsou to moje děti, dýchala bych za ně. A jak píše Nevered...slibovala jsem mu, když jsem věděla, že umře, že budem brzo zase spolu.
impact
napsal(a):
Každej to musíme přežít.. Nic jinýho nám nezbyde.
Ale teda bolí to ku*evsky strašně moc...
Já když večer tu svoji nejstarší babku pusinkuju, tak jí vždycky říkám jedna pusinka je pro tebe, druhá do nebíčka pro Mafoška, abys mu ji předala, až se potkáte. Další pro tebe a ta druhá zase pro Mafoška.. A tak pořád dokola..
To je krásny zvyk👏🏻
neverend

XXX.XXX.213.247
Tak tohle teda není téma pro mě. 😭😭😭
Uživatel s deaktivovaným účtem

impact
napsal(a):
Každej to musíme přežít.. Nic jinýho nám nezbyde.
Ale teda bolí to ku*evsky strašně moc...
Já když večer tu svoji nejstarší babku pusinkuju, tak jí vždycky říkám jedna pusinka je pro tebe, druhá do nebíčka pro Mafoška, abys mu ji předala, až se potkáte. Další pro tebe a ta druhá zase pro Mafoška.. A tak pořád dokola..
A co vám na to radí lékař?
Možná budete po smrti sama překvapená - osobně to nevidím na žádné nebíčko a šťastné shledání se všemi opusinkovávanými - při pohledu do křišťálové koule z nejasných obrysů tuším buď kremaci, nebo bezobratlé.
U psů máte o variantu víc - ještě je tam kafina, a pak zázrak vzniku nového života povýšením na stále ještě využitelný produkt..
Přežití smutku není ale vůbec povinné, zemřít žalem lze, v některých kulturách je to zvykem i dnes.
Tak, jak jste to napsala, to ale vypadá, že jste spíš na stopě perpetua mobile - pusinka pro tebe, pusinka pro Mafoška do nebíčka, pusinka pro tebe, pusinka pro Mafoška do nebíčka, pusinka pro tebe, pusinka pro Mafoška do nebíčka, pusinka pro tebe, pusinka pro Mafoška do nebíčka.....a jestli neumřeli, slintají po sobě dodnes.
Vytrvejte, možná vás Ig Nobel nemine.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
A co vám na to radí lékař?
Možná budete po smrti sama překvapená - osobně to nevidím na žádné nebíčko a šťastné shledání se všemi opusinkovávanými - při pohledu do křišťálové koule z nejasných obrysů tuším buď kremaci, nebo bezobratlé.
U psů máte o variantu víc - ještě je tam kafina, a pak zázrak vzniku nového života povýšením na stále ještě využitelný produkt..
Přežití smutku není ale vůbec povinné, zemřít žalem lze, v některých kulturách je to zvykem i dnes.
Tak, jak jste to napsala, to ale vypadá, že jste spíš na stopě perpetua mobile - pusinka pro tebe, pusinka pro Mafoška do nebíčka, pusinka pro tebe, pusinka pro Mafoška do nebíčka, pusinka pro tebe, pusinka pro Mafoška do nebíčka, pusinka pro tebe, pusinka pro Mafoška do nebíčka.....a jestli neumřeli, slintají po sobě dodnes.
Vytrvejte, možná vás Ig Nobel nemine.
🤮🤮🤮
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
A co vám na to radí lékař?
Možná budete po smrti sama překvapená - osobně to nevidím na žádné nebíčko a šťastné shledání se všemi opusinkovávanými - při pohledu do křišťálové koule z nejasných obrysů tuším buď kremaci, nebo bezobratlé.
U psů máte o variantu víc - ještě je tam kafina, a pak zázrak vzniku nového života povýšením na stále ještě využitelný produkt..
Přežití smutku není ale vůbec povinné, zemřít žalem lze, v některých kulturách je to zvykem i dnes.
Tak, jak jste to napsala, to ale vypadá, že jste spíš na stopě perpetua mobile - pusinka pro tebe, pusinka pro Mafoška do nebíčka, pusinka pro tebe, pusinka pro Mafoška do nebíčka, pusinka pro tebe, pusinka pro Mafoška do nebíčka, pusinka pro tebe, pusinka pro Mafoška do nebíčka.....a jestli neumřeli, slintají po sobě dodnes.
Vytrvejte, možná vás Ig Nobel nemine.
Saolo někdy je lepší mlčet a vypadat jako bl bec, než promluvit a odstranit veškeré pochybnosti.
Ale jinak jo - při tomhle smutném tématu mě to rozesmálo.
To se fakt nikdo nemůže projevit jako totálně emočně plochej de bil, jako ty.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
A co vám na to radí lékař?
Možná budete po smrti sama překvapená - osobně to nevidím na žádné nebíčko a šťastné shledání se všemi opusinkovávanými - při pohledu do křišťálové koule z nejasných obrysů tuším buď kremaci, nebo bezobratlé.
U psů máte o variantu víc - ještě je tam kafina, a pak zázrak vzniku nového života povýšením na stále ještě využitelný produkt..
Přežití smutku není ale vůbec povinné, zemřít žalem lze, v některých kulturách je to zvykem i dnes.
Tak, jak jste to napsala, to ale vypadá, že jste spíš na stopě perpetua mobile - pusinka pro tebe, pusinka pro Mafoška do nebíčka, pusinka pro tebe, pusinka pro Mafoška do nebíčka, pusinka pro tebe, pusinka pro Mafoška do nebíčka, pusinka pro tebe, pusinka pro Mafoška do nebíčka.....a jestli neumřeli, slintají po sobě dodnes.
Vytrvejte, možná vás Ig Nobel nemine.
....vy jste opravdu emoční dřevák a timto se všem dřevákům omlouvám, protože věřím, že i v některém z nich se při dobré vůli vykřeše trocha citu, na rozdíl od vás....
Odeslo mi jich uz devet.
Prvni pred deseti lety. Osudovy pes. Pan profesor, laska meho zivota, pes na myslenku. Nechala jsem ho odejit pro multiorganove selhani (vek) a kdyz jsem tak stala pred veterinou a koukala na projizdejici tramvaje vedela jsem, ze nemit doma tri dalsi psi holky, skocila bych v tu chvili po nejakou a sla za nim.
Pak odesla prvni fenka z mnozirny.
Pak babka co mela dle nazoru chytrych umrit max. ve trech letech a prezila 3x svoji smrt.
Pak nalezenka, co ji nekdo ve vyrazne pozdnim veku vykopl v zime do pangejtu, aby se nemusel starat.
Pak ma nejlepsi vudci fena, naprosto necekane - ruple aneurisma. Sok jak krava :(
Dva mesice po ni zachranena fenka z retezu, co si nesla psychicke problemy.
Po dalsich dvou mesicich zachraneny labik - blbe ledviny, blbe nohy ... kdo by to lecil, sup s tim pryc :(
Ctrnact dni po nem babka ktera se nehodila, pac zacla stat penize ... spachala v podstate sebevrazdu :( To byl desny rok.
Posledni letos v cervnu, vyhozena utulkacka, na den svych 23 narozenin. Ok, mela vek, ale ...
Nezapomenu nikdy ani na jednoho. Stale na ne myslim, vzpominam ... jen ted uz to jde vic s usmevem, vic vzpominam na spolecne zazitky a hezke chvile ... ale ten osten smutku tam stale je a stale bude, dokud se jednou nesejdem tam nahore vsichni zase spolu.
Jsou to strašně smutné okolnosti za kterých váš pes odešel. Museli jsme nechat psa uspat v létě 2018. Pořád po něm pláču.
Nebyl to hezký konec a horší by snad bylo jen kdyby se mi vytrhl a přejelo ho třeba auto. To bych si vyčítala ještě víc.
Udělala jste v tom šoku co jste mohla, podstatné bylo že jste s pejskem byla. mluvila na něj a držela ho.
naopak narozdíl od vás se vrhám na všechny psy které potkám a po souhlasu majitele hladím a dávám pamlsek které stále u sebe nosím ať jdu pěšky nebo jedu na kole.
A jak píše Sardullah mám strach, že pokud bude nový pes nebude ten vztah takový.
Už bylo rozjednané štěnátko, ale okolnosti to překazily. Možná dobře, třeba ještě nebyl ten pravý čas.
A pro Reptu - držte tu svou blbou hubu.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
A co vám na to radí lékař?
Možná budete po smrti sama překvapená - osobně to nevidím na žádné nebíčko a šťastné shledání se všemi opusinkovávanými - při pohledu do křišťálové koule z nejasných obrysů tuším buď kremaci, nebo bezobratlé.
U psů máte o variantu víc - ještě je tam kafina, a pak zázrak vzniku nového života povýšením na stále ještě využitelný produkt..
Přežití smutku není ale vůbec povinné, zemřít žalem lze, v některých kulturách je to zvykem i dnes.
Tak, jak jste to napsala, to ale vypadá, že jste spíš na stopě perpetua mobile - pusinka pro tebe, pusinka pro Mafoška do nebíčka, pusinka pro tebe, pusinka pro Mafoška do nebíčka, pusinka pro tebe, pusinka pro Mafoška do nebíčka, pusinka pro tebe, pusinka pro Mafoška do nebíčka.....a jestli neumřeli, slintají po sobě dodnes.
Vytrvejte, možná vás Ig Nobel nemine.
Je mi Vás veľmi ľúto. Ste nešťastný človek,ktorý si svoje rozsiahle komplexy rieši tým, že zabŕda do ľudí,čo sú tak silní,že zvládnu odhaliť svoje slabé miesto. Oni sú hrdinovia, Vy chudák, nie opačne. Len toľko.
Uživatel s deaktivovaným účtem

ty jo, brebto, to je neuvěřitelný příspěvek v tématu. master troll? jinak si to nedovedu vysvětlit, to snad nikdo nemůže myslet vážně.
Uživatel s deaktivovaným účtem

arosek
napsal(a):
Odeslo mi jich uz devet.
Prvni pred deseti lety. Osudovy pes. Pan profesor, laska meho zivota, pes na myslenku. Nechala jsem ho odejit pro multiorganove selhani (vek) a kdyz jsem tak stala pred veterinou a koukala na projizdejici tramvaje vedela jsem, ze nemit doma tri dalsi psi holky, skocila bych v tu chvili po nejakou a sla za nim.
Pak odesla prvni fenka z mnozirny.
Pak babka co mela dle nazoru chytrych umrit max. ve trech letech a prezila 3x svoji smrt.
Pak nalezenka, co ji nekdo ve vyrazne pozdnim veku vykopl v zime do pangejtu, aby se nemusel starat.
Pak ma nejlepsi vudci fena, naprosto necekane - ruple aneurisma. Sok jak krava :(
Dva mesice po ni zachranena fenka z retezu, co si nesla psychicke problemy.
Po dalsich dvou mesicich zachraneny labik - blbe ledviny, blbe nohy ... kdo by to lecil, sup s tim pryc :(
Ctrnact dni po nem babka ktera se nehodila, pac zacla stat penize ... spachala v podstate sebevrazdu :( To byl desny rok.
Posledni letos v cervnu, vyhozena utulkacka, na den svych 23 narozenin. Ok, mela vek, ale ...
Nezapomenu nikdy ani na jednoho. Stale na ne myslim, vzpominam ... jen ted uz to jde vic s usmevem, vic vzpominam na spolecne zazitky a hezke chvile ... ale ten osten smutku tam stale je a stale bude, dokud se jednou nesejdem tam nahore vsichni zase spolu.
Jani, já si vždycky říkám, jak ty to všechno stíháš, vždyť ty musíš být nejmíň třikrát naklonovaná. Teď ta Senta, držím moc palce, ať se to povede , vždyť ta fenka se potuluje už půl roku.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
ty jo, brebto, to je neuvěřitelný příspěvek v tématu. master troll? jinak si to nedovedu vysvětlit, to snad nikdo nemůže myslet vážně.
A co je na tom technicky špatně, bodlinko?
Vy jako veterinář musíte o možných variantách konců životů zvířat (a i lidí - to je přece všeobecná znalost) vědět dost - to je prostě realita života, kdo se narodil, tak umře.
Zadavatel vlákna je troll zcela jistě, ale na vylévání srdíček teď v dojemném předvánočním čase vlákno dobré, ne?
Nikdo není ostrov, každému dosud živému nějaký živý někdy odešel, zda blízké zvíře či člověk je v zásadě jedno, ale i smutek by měl být důstojný, a ne se kácet v hysterickém oblouku, byť jen psaném.
A impact bohužel na zádech nosí ceduli s nápisem "Nakopni mne" - je to prostě neodolatelné.
Ale nemyslím si, že by se jí ve skutečnosti stala jakákoliv újma, protože ona žádné takzvané dobré srdce nemá, zas si přitáhne pár psů z cikánských osad a finančně i "citově" se zahojí - mafošek nemafošek.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Stalo se mi to samé, psíčka-skorojezevčíka od štěněte z útulku, 7 let ,mi pokousal voně pobíhající pes, oboustranný hemotorax, pneumotorax, zlomená žebra, krev z něj bublala...zabalila jsem psa doma (stalo se to skoro před barákem) do ručníku a jeli jsme na veterinu.....já tam zkolabovala, protože pes to nepřežil.
Dalšího psa jsme měli za dva roky. A dalšího , současnou, za 3 měsíce po odchodu druhé....
Tenkrát jsem si přála, aby mi někdo dal dalšího psa, já to nějak nedokázala, no nikdo se nenašel, tak jsem to vzala do svých rukou.
Uživatel s deaktivovaným účtem

repto, technická věc je úplně odlišná věc od emocionálního prožitku. blbě se to asi vysvětluje někomu, kdo třeba nikdy žádnej neměl, nebo kdo není schopen vcítění se do druhé osoby.
ale věř mi, že veterinář, který člověku, co mu právě v ordinaci předvádí ten "hysterický oblouk" udělal tu tvojí necitlivou přednášku o hmyzu, končí pod mostem bez klientů.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
A co je na tom technicky špatně, bodlinko?
Vy jako veterinář musíte o možných variantách konců životů zvířat (a i lidí - to je přece všeobecná znalost) vědět dost - to je prostě realita života, kdo se narodil, tak umře.
Zadavatel vlákna je troll zcela jistě, ale na vylévání srdíček teď v dojemném předvánočním čase vlákno dobré, ne?
Nikdo není ostrov, každému dosud živému nějaký živý někdy odešel, zda blízké zvíře či člověk je v zásadě jedno, ale i smutek by měl být důstojný, a ne se kácet v hysterickém oblouku, byť jen psaném.
A impact bohužel na zádech nosí ceduli s nápisem "Nakopni mne" - je to prostě neodolatelné.
Ale nemyslím si, že by se jí ve skutečnosti stala jakákoliv újma, protože ona žádné takzvané dobré srdce nemá, zas si přitáhne pár psů z cikánských osad a finančně i "citově" se zahojí - mafošek nemafošek.
No újma se mi nestala, to máš pravdu. Začala jsem se nahlas smát.
Já jsem totiž poměrně blbuvzdorná a saole zvlášť.
Pravda, je mi líto ostatních, protože nejen po mých, ale i po jejich emocích ses proběhla jak slon v porcelánu a ve snaze ublížit mě, jsi nejspíš zbytečně ranila i ostatní.
Ale mě neraníš. Já jsem se svými emocemi kámoš a nebojím se je ukázat.
Ono totiž nic z toho, co napíšeš, nic nevypovídá o mě. Vážně nic. Ale zato to spoustu věcí vypovídá o tobě. Mě připadá, že si vůbec neuvědomuješ, že s každým takovým útokem shazuješ primárně sama sebe. Mě ne, vážně ne.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
repto, technická věc je úplně odlišná věc od emocionálního prožitku. blbě se to asi vysvětluje někomu, kdo třeba nikdy žádnej neměl, nebo kdo není schopen vcítění se do druhé osoby.
ale věř mi, že veterinář, který člověku, co mu právě v ordinaci předvádí ten "hysterický oblouk" udělal tu tvojí necitlivou přednášku o hmyzu, končí pod mostem bez klientů.
Nikde nepíšu, že veterinář nemá být tváří v tvář majiteli empatický, když mu utrácí zvíře.
Přijde mi ale poměrně úchylné x let po smrti psa druhého z pozůstalých psů pusinkovat s tím, že jedna pusinka je pro něj a ta druhá na předání do nebíčka, až tam ten právě opusinkovávaný konečně bude - přijde vám taková dospělá žena normální?
Mně ne a nijak se za takový názor nestydím. Na diskuzi si může samozřejmě napsat každý kdo chce co, osobní zkušenost s daným člověkem ale nenahradí nic. To už si prostě názor uděláte. A tohle je zas jen střípek do obrazu impact, který tam pasuje jak péérdel na hrnec, a mé komentáře k ní z té osobní zkušenosti vycházejí.
Prosím, aspoň se nesnižuj ke lžím.
Já chápu, že ve snaze ublížit co nejvíc, ve snaze mě maximálně znemožnit a shodit to, co dělám, použiješ úplně cokoliv. Ale vážně je potřeba tak lhát?
My dvě jsme se nikdy nepotkaly. Ty mě prostě jenom nenávidíš a vybrala sis mě jako zdroj vybití svojí frustrace. Nevím proč. Jestli máš sama tak neúspěšný život, že nepřeneseš přes srdce to, že je někdo úspěšný v tom, co dělá...
Těžko říct, no. Jakej je tam tvůj motiv. Každopádně je to primárně špatný pro tebe. Protože ty žiješ s tou nenávistí. Ne já. Já jsem, bohužel pro tebe, naprosto šťastný a spokojený člověk, jehož práce stojí na velmi pevných základech a ať si vymyslíš jakoukoliv lež, nehneš s nimi.
Takový lidi znám.
Taky jsem slyšela - pes je stejně jako člověk ze tří čtvrtin z vody, tak o cos přišla? O dva kýble vody?
Zajímalo by mě, co by řekli někomu, komu zemřel člen rodiny.
S těmi lidmi se už nestýkám.
Fakt si nemyslím, že to je saola. Saola byla hrubá a hubatá, ale nebyla vyloženě zlá a nebyla blbá.
Varaxi
napsal(a):
Takový lidi znám.
Taky jsem slyšela - pes je stejně jako člověk ze tří čtvrtin z vody, tak o cos přišla? O dva kýble vody?
Zajímalo by mě, co by řekli někomu, komu zemřel člen rodiny.
S těmi lidmi se už nestýkám.
Fakt si nemyslím, že to je saola. Saola byla hrubá a hubatá, ale nebyla vyloženě zlá a nebyla blbá.
Byla. Byla úplně stejně zlá a emočně plochá. Možná se normálně v diskuzích posnažila, ale ty útoky na mě jsou naprosto identické. Jenom snaha co nejvíce a za každou cenu ublížit. Klidně i způsoby, které jsou za hranicí normálního chápání. Kdybyste měla tu čest ji poznat tak, jak jsem měla já, věděla byste to též s naprostou jistotou.
Varaxi
napsal(a):
Takový lidi znám.
Taky jsem slyšela - pes je stejně jako člověk ze tří čtvrtin z vody, tak o cos přišla? O dva kýble vody?
Zajímalo by mě, co by řekli někomu, komu zemřel člen rodiny.
S těmi lidmi se už nestýkám.
Fakt si nemyslím, že to je saola. Saola byla hrubá a hubatá, ale nebyla vyloženě zlá a nebyla blbá.
Mýlíte se, je to saola a pokud se vám zdá, že pod nickem repta se projevuje hůře, zřejmě jste nečetla všechna ta starší vlákna.
Našla jsem na to jedinej recept a to nereagovat - nijak - ani pozitivně, ani negativně, prostě nijak. Dělat, že ty příspěvky neexistujou. Reakce, emotivní zejména, jsou přesně to, co tento nick touží vyvolat, takže ignorace je opravdu nejlepším lékem. Krom toho je pokus o diskuzi v tomto případě naprostá ztráta času.
Terven
napsal(a):
Mýlíte se, je to saola a pokud se vám zdá, že pod nickem repta se projevuje hůře, zřejmě jste nečetla všechna ta starší vlákna.
Našla jsem na to jedinej recept a to nereagovat - nijak - ani pozitivně, ani negativně, prostě nijak. Dělat, že ty příspěvky neexistujou. Reakce, emotivní zejména, jsou přesně to, co tento nick touží vyvolat, takže ignorace je opravdu nejlepším lékem. Krom toho je pokus o diskuzi v tomto případě naprostá ztráta času.
Já už o ni tenkrát prohlásila, že by cit, lásku a empatii nepoznala, ani kdyby ji práskla plochou deskou mezi oči a měla jsem svatou pravdu...
Mě Saola asi nijak nevadila, nevím, už si ani nevzpomínám, ale dle mne je to Saola. To, že je bez empatie...beru jak to je, znám takové lidi také. Ani za to nemůžou, dle jiného vlákna...ani nevím, jestli je to výchovou či vrozené? Jen navážení se do druhých a urážení lidí, které vlastně ani neznám...mi vadí. A závist...ta mi vadí ze všeho nejvíc, protože té jsem prostá a nějak ji nechápu...zase já.
Imho lidi, který ještě pod původním nickem urážela v soukromých zprávách, ji taky bezpečně poznali.
To bylo ještě v době, kdy se snažila být naoko hodná saolka a tak se takto projevovala jen ve zprávách.
A za novým nickem si asi myslela, že ji nikdo nepozná a může se projevit na plné čáře.
Proto taky s naprostou jistotou vím, že se repty rýpání do mě, mojí organizace a mé práce se nezakládá na osobní zkušenosti, ale jen na vymyšlených lžích...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Pamatuju z nemoderky ještě nick "plisak". To byla taky kvalita...
Je to jasná Saola, ten nedostatek empatie z ní třískal už dřív na sto honů. Je tu krásně vidět příklad, kdy vysoké IQ je takovým lidem nakonec úplně k ničemu, protože pokud se člověk nedokáže chovat absolutně lidsky, natož v takovém tématu, tak ho stejně nikdo nechce poslouchat, a považuje ho za bezpáteřního hlupáka.
Uživatel s deaktivovaným účtem

No být Saola vulgo Repta, tak bych ze sebe měla fakt radost....už několik hodin příspěvky jen o mně?? tak bych řekla, že se stalo přesně to, co takový člověk chce, proč takové příspěvky píše....
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
No být Saola vulgo Repta, tak bych ze sebe měla fakt radost....už několik hodin příspěvky jen o mně?? tak bych řekla, že se stalo přesně to, co takový člověk chce, proč takové příspěvky píše....
Přesně tak, opět jsme přiložili pod kotel
Dovedu pochopit, že často je ukrutně těžký nereagovat na osobně mířený urážky a evidentní lži, ale bohužel je to jediný účinný řešení.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
No být Saola vulgo Repta, tak bych ze sebe měla fakt radost....už několik hodin příspěvky jen o mně?? tak bych řekla, že se stalo přesně to, co takový člověk chce, proč takové příspěvky píše....
Na druhou stranu já jsem docela ráda, že se tu dnes řeklo nahlas a lidi nezávisle na sobě potvrdili, že je to opravdu ona..
Uživatel s deaktivovaným účtem

impact
napsal(a):
Na druhou stranu já jsem docela ráda, že se tu dnes řeklo nahlas a lidi nezávisle na sobě potvrdili, že je to opravdu ona..
Já to chápu, taky se někdy neudržim a pak jsem tak max na sebe naštvaná, obzvlášť teď když nemám Sáru, tak se občas chytnu na první dobrou, než stačím "dupnout na brzdu a vycouvat".....a o tom to přesně je...přiložit pod kotel...dotyčný má možná prasečí radost z toho, že se mu to zase povedlo.......tak si říkám...máme to zapotřebí?? Jak dlouho sem bude dotyčný přispívat a plivat jed, když na něj nebudeme reagovat?? Bude ho to bavit??
Myslím, že tady na fóru se část z nás zná...ne osobně, ale tak nějak na sebe toho dost vyžblebtáme a já osobně velkou část z vás považuju za svoje internetové přátele....tudíž není nutné před námi vyvracet lži a reagovat na urážky, všichni víme o co jde ....a dotyčný "útočník" stejně dokola mele svou.....takže výsledek není výhra nad bbcem, protože nad tím se vyhrát nedá, toho argumenty neutlučete...
Můžete sepsat román o tom, proč nemá dotyčný pravdu a že se chová tak a tak a že to není hezké a on nakonec napíše "no a co...jahoda" a vyhrál......no tak má tohle smysl ....
Hele já si zas úplně nemyslím, že by stála o to, aby tu byla saola a její nový nick tématem dne. A že by se jí nějak extra líbilo, že se tu sleze skalní ifauna a každej řekne no jo, to je přece saola.
Páč kdyby jí tohle bylo jedno, nebo se jí líbilo to, že má pozornost, tak si rozhodně nezakládá maskovací nick a už vůbec tu nebude čeřit vodu tím, že její zloba pramení z nějaké osobní zkušenosti. Všichni tady totiž víme, že mě osobně nezná a nenávidí mě jen tak, aby mohla někoho nenávidět.
Takže její maskování spíš hovoří o tom, že nechce být zviditelněná.. Můj názor.
Ona chce jenom bodnout, zaútočit a ranit. A viděla mě odhalenou, tak jí to přišlo jako skvělá příležitost. Bohužel se ve své naprosté emoční tuposti nedokáže vcítit ani do ostatních a není tak schopna ani domyslet, že se to nejspíš všechno otočí proti ní...
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Jani, já si vždycky říkám, jak ty to všechno stíháš, vždyť ty musíš být nejmíň třikrát naklonovaná. Teď ta Senta, držím moc palce, ať se to povede , vždyť ta fenka se potuluje už půl roku.
No, za tri dny to bude 7 mesicu.
Doufam teda ze nebude, ale to tak nejak nezalezi na nas, ale spis na ni ...
Uživatel s deaktivovaným účtem

arosek
napsal(a):
No, za tri dny to bude 7 mesicu.
Doufam teda ze nebude, ale to tak nejak nezalezi na nas, ale spis na ni ...
Nejsem v obraze. Senta se zaběhla? Kde a jak vypadá, třeba jsme ji někdo viděli...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Nejsem v obraze. Senta se zaběhla? Kde a jak vypadá, třeba jsme ji někdo viděli...
Už je doma. Po skoro 7 měsících.
https://m.facebook.com/groups/558424824849927/
Uživatel s deaktivovaným účtem

nemam FB, neprohlídnu si nic...
Uživatel s deaktivovaným účtem

https://m.facebook.com/photo.php?fbid=2063975557070483&id=100003741765736&set=a.1444842722317106&source=48
Ani tady? Tady je to veřejně.
Já bych to zkopčila, ale teď nemůžu.
impact
napsal(a):
Tak to je úlet. Ještě včera jsem se tam dívala, že nic.
No, klaplo to vcera v pul jedenacte v noci.
Poslednich 14 dni kdy se definitivne usadila a vracela se na jedno misto ji monitorujem, sledujem, mapujem jeji zvyky ... a madam si to nakraci o dve hodiny pozdeji nez kdykoliv jindy :)
A pak uz to bylo raz naraz a hura na veterinu, takze nejak nebyl prostor informovat sirokou verejnost :D
Zasadni ovsem je, ze alespon jedna dalsi nestastna duse nasla bajecny domov a stravi Vanoce v teple ... kez by tak vsechny, ale to je silna utopie :(
impact
napsal(a):
No jako jste brutální šílenci. V dobrém samozřejmě. Tolik měsíců.. Díky Bohu, že jste to dokázali před zimou. Smekám klobouk před všemi.
Prave bylo potreba co nejdriv. Slo se i do rizika ze nebyla uplne prokrmena a stabilizovana. Ale uz ztracela silu ...
Vcera jsme ji vezli na veterinu s horeckou skoro 40. Ma zanet mocaku jak svina. Sice byla pres pul roku venku, ale diky mizerny strave kozich stylem "tri chlupy v peti radach" ... a o vikendu ma mrznout.
A jako bonus tam zacli courat zvedavci, takze riziko ze ji nejaky aktivni takyzachrance preplasi a ona zas plachne kdo vi kam ... a to by byla konecna :(
No, nastesti to nahore zaridili a dobre to dopadlo. Ale myslim ze jeji straznej andel si ted vzal na rok dovcu a vali si sunky na Havaji :D
Uživatel s deaktivovaným účtem

Jsem jaksi mimo..... Chápu, že utekla ze zahrady, to psi i feny někdy dělají. Proč se nevrátila?
Původně fenka odložená, adoptovaná z útulku ?
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Jsem jaksi mimo..... Chápu, že utekla ze zahrady, to psi i feny někdy dělají. Proč se nevrátila?
Původně fenka odložená, adoptovaná z útulku ?
Taky nevím,...... proč se třeba k někomu nepřipojila když někoho potkala.....
Varaxi
napsal(a):
Já probrečela asi tři noci, truchlila po něm víc než měsíc. Pak už bych si pořídila další štěně, kdyby nebylo v plánu brzké stěhování. Na jeho počest chodím darovat krev, stále mám jeho fotku jako tapetu v mobilu, stále si vzpomenu na den jeho narozenin, když někam jdu, řeknu si, tady to míval Axi rád. Ale už pro něj nepláču, nebolí mě o něm mluvit nebo na něj myslet. Život jde prostě dál.
Ale ono je to jedno. Každý to má jinak.
Já měla bezmála třináctiletého psa, který byl nemocný tři dny, než jsme ho dali uspat, protože léčit nešlo. Pořád jsem doufala, že se prokáže bakteriální nákaza, která lze léčit ATB. Ale od začátku nám veterináři říkali, že je virová nákaza pravděpodobnější, a ta se léčit prakticky nedá. Měla jsem čas se připravit, mohla jsem udělat tu poslední službičku a zajistit mu bezbolestný odchod. Měli jsme spolu krásný život.
Okolnosti, za kterých jste o psa přišla Vy, jsou traumatizující. Mladý pes, prakticky na vrcholu sil, jeden den, jednu minutu je - a další není. Máte plný nárok truchlit. Netlačte na sebe, nenuťte se do kontaktu se psy. Není žádná předepsaná doba, jak dlouho má smutek trvat.
Truchlení je jako uzdravení. Prostě trvá a má různé projevy.
Nemáte důvod se obávat, že jste psu přitížila svým jednáním; byl pravděpodobně v šoku, tak rychlá ztráta krve musela ovlivnit jeho schopnost vnímat, Vaše pokusy o zastavení krvácení ho nebolely. A že jste plakala - udělala jste to, co by udělal každý na Vašem místě.
Nevím, co je horší, jestli ten pocit viny, nebo ten pocit bezmoci. Vina se dá odčinit, ale s bezmocí se musíme smířit, což mi přijde kolikrát těžší.
Takže chápu, že má slova moc nepomůžou, že Vám nepřinesou útěchu, i když jste nic neudělala špatně.
Pokud jste schopná normálně fungovat, je vše v pořádku. A pokud nejste, není ostuda požádat o radu či pomoc. Rodiče, kamarády, kohokoli. Nikdy jsem nebyla u psychologa, ale přítel byl - a opravdu mu hodně pomohli.
Nečetla jsem celé vlákno, rozbrečela mě tak trochu už Vaše slova. Co bych vyzdvihla je, že pocit bezmoci, je brán jako jeden z nejhorších pocitů jaké vůbec jsou...
Jinak my přišli postupem času už asi o 6 nebo 7 psů, z toho jen jeden umřel stářím. Člověk si asi vždy nejvíce pamatuje toho posledního.... V roce 2007 nám našeho milovaného voříška zakousl RR, když byl na vycházce s mojí tetou = panička. Nicméně psy vždy pořizuji já, nějaký čas je mám já a pak je předám rodině (hlavně tetě - ta je milovnice zvířat až to hezký není ) na vesnici. A pak si psa vždy půjčuji jako víkendového... Toto vlákno (zadání) mě donutilo si vzpomenout, jak to tehdy vše bylo a jak selhalo několik veterinářů... Včetně těch na VFU, kteří se k němu navíc chovali VELMI neurvale a on přitom vnitřně krvácel... Když se stav nelepšil a byl přivolán vet k nim domů (aby jej napojil na infúzi), tak se pes šel schovat za mě...no, a už zase brečím! Neuchránila jsem jej, dr. nebyl schopen zakanylovat žílu, udělala jsem to já....je mi špatně!
Zadavatelko, hodně sil přeji!
impact
napsal(a):
Byla. Byla úplně stejně zlá a emočně plochá. Možná se normálně v diskuzích posnažila, ale ty útoky na mě jsou naprosto identické. Jenom snaha co nejvíce a za každou cenu ublížit. Klidně i způsoby, které jsou za hranicí normálního chápání. Kdybyste měla tu čest ji poznat tak, jak jsem měla já, věděla byste to též s naprostou jistotou.
Aha, tak až teď čtu celé vlákno a nechutnosti, co se tu objevily...
V souhlasu s Vámi se domnívám, že "Repta" = "Saola". Kdysi jsem v nějaké diskuzi dala "Reptě" dotaz, zda je "Saola" - neodpověděla mi. Samozřejmě to o ničem nesvědčí, ale můj instinkt mi říká, že jde o jednu osobu...
Otázka víry (co je či není po smrti) je dle mě velmi velmi diskrétní a intimní téma. A nikdo by neměl mít právo navážet se do druhých za (ne)víru. To je na "Reptu", abyste si to zase nevyložila špatně.
A ještě jedna věc: proč by proboha zadavatelka měla být troll?! Trollové tu jsou, a dost ve velkém, ale vyžívají se v jiných tématech...
"Repto", my dvě jsme se zatím nikdy do sporu nedostaly, aspoň o tom nevím. Co ale vím, tak to je to, že jsem Vás vysloveně PROSILA, ať neubližujete druhým. Tato moje prosba pročtením tohoto vlákna trvá, ba dokonce je snad 1000x větší. PROSÍM, nedělejte to!!! Jste vzdělaná, vyjadřujte se k věcem, kde Vaše rady jsou zcela jistě užitečné....ale neútočte na city druhých.
Edit: já nejprve chtěla psát "Impact", ale pak se to zvrtlo a psala jsem víc "Reptě". Tak se omlouvám, že jsem v tom předchozím příspěvku vložila citaci "Impact".
A ještě jedna věc - řada z vás reaguje stylem "na hrubý pytel hrubá záplata". Já to tak nemám (ale nekritizuji ty, co to tak mají). Mám prostě pocit, že vyostřováním diskuze se situace nelepší, a obecně celoživotně, vyjma jednoho nešťastného období, jsem pochodila mnohem víc se vstřícným přístupem. Ne, neobhajuji "Reptu", já ji skutečně a upřímně prosím, ať zanechá svých výpadů.
fikovnice
napsal(a):
Aha, tak až teď čtu celé vlákno a nechutnosti, co se tu objevily...
V souhlasu s Vámi se domnívám, že "Repta" = "Saola". Kdysi jsem v nějaké diskuzi dala "Reptě" dotaz, zda je "Saola" - neodpověděla mi. Samozřejmě to o ničem nesvědčí, ale můj instinkt mi říká, že jde o jednu osobu...
Otázka víry (co je či není po smrti) je dle mě velmi velmi diskrétní a intimní téma. A nikdo by neměl mít právo navážet se do druhých za (ne)víru. To je na "Reptu", abyste si to zase nevyložila špatně.
A ještě jedna věc: proč by proboha zadavatelka měla být troll?! Trollové tu jsou, a dost ve velkém, ale vyžívají se v jiných tématech...
"Repto", my dvě jsme se zatím nikdy do sporu nedostaly, aspoň o tom nevím. Co ale vím, tak to je to, že jsem Vás vysloveně PROSILA, ať neubližujete druhým. Tato moje prosba pročtením tohoto vlákna trvá, ba dokonce je snad 1000x větší. PROSÍM, nedělejte to!!! Jste vzdělaná, vyjadřujte se k věcem, kde Vaše rady jsou zcela jistě užitečné....ale neútočte na city druhých.
impact
napsal(a):
""abyste si to zase nevyložila špatně""
To s tím zubem jsem měla nějaký momentální mentální zatmění.
Já vím, však já se nijak nezlobím... A hlavně jsme si to vysvětlily!
Já se spíš bojím, že ty hospody fakt zas zavřou úplně a na to točený si zajdeme třeba zas až někdy za půl roku, za rok...
Teda nejsem alkoholik , ale jako relax jsem občas do hospůdky na pivko zašla...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Taky nevím,...... proč se třeba k někomu nepřipojila když někoho potkala.....
Protože nebyla socializovana, neznala nic jinýho než dvorek chovatelky. A vrátit domů se nemohla, je to víc než 300 km.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Protože nebyla socializovana, neznala nic jinýho než dvorek chovatelky. A vrátit domů se nemohla, je to víc než 300 km.
Hlavně, že to dobře dopadlo a už se bude mít.......