Desocializace městského psa na vesnici

Přidejte téma
Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Gures

17.12.2020 12:52
Gures

XXX.XXX.0.123

Mám pětiletého křížence středního vzrůstu (klasický Von Banhof) který od mala vyrůstal ve městě, absolutně nekonfliktní, přátelský a hravý se všemi psy. Už asi 3/4 roku žijeme na chalupě na malé vesnici (žena má jisté chronické problémy a tak se vyhýbáme promořeni ve velkém městě zatímco já můžu pracovat z domu) a za tu dobu se náš chlupáč totálně desocializoval. Místňáci (místní psi) jsou trvale skoro všichni za plotem, kde akorát agresivně dorážejí ... minimum lidí chodí někde na procházky se psem a pokud ano, tak drtivá většina psů se ani tak nechce na neutrální půdě s naším psem kámošit. Když jsem s ním zavítal na víkend do Prahy, tak pes byl jednak ustrašený ze všech těch aut a hluku a pak se choval jak poloblázen v parku, se všemi se chtěl náletem okamžitě hrát, což způsobovalo i některé konfliktní reakce od psů typu "hele, tady se takto teda fakt nehrajeme".

Ani nehledám nějakou konkrétní radu (vím, že stačí trpělivost, psa postupně zase zvykat na vše jako od štěněte, jak se chovat k druhým psům jakmile se covid situace snad očkováním uklidní a my se vrátíme do města), jen jsem spíše chtěl rozproudit diskuzi, zda někdo přestěhováním, totální změnou prostředí, zažil také různé desocializační projevy psa , zda mu to vadilo, nějak to řešil, nebo to nechal tak prostě být, pokud pes nezměnil návyky k rodině a jemu samému.

Uživatel s deaktivovaným účtem

17.12.2020 13:45
Uživatel s deaktivovaným účtem

Upřímnou soustrast.
Zažila jsem totéž, s tím rozdílem, že jsme měli horší výchozí bod. Pes psy strašně řešil, měl tendence po nich startovat a jen díky životu na sídlišti a potkávání mnoha psů denně se to dalo zvládat, pracovat na zlepšení atd.

Po přestěhování na vesnico-město se pes strašlivě zhoršil a mně bylo jasný, že s tím nic neudělám, dokud budeme bydlet tam. Možnost sociazlizovat tam byla nulová až záporná.... Měla jsem z toho šílenou depku. Občas jsme vyrazili někam do většího města na socializaci, domlouvala jsem se s lidma přes internet, ale rozhodně to nešlo třeba každej víkend.
Postupně jsem si na tu hrůzu zvykla, měli jsme tam zase víc přírody, tak jsme trajdali po lesích. Na provoz si až tak neodvykl, to mu nikdy nevadilo.

Konečný řešení "psí otázky" nastalo až po dalším přestěhování "do normálu", kde jsme zase začali potkávat psy a po čase se pes opravdu naučil jakžtakž slušnýmu mezipsímu chování.

neverend

17.12.2020 15:56
neverend

XXX.XXX.213.247

Já neříkám desocializace, ale že se konečně chová jako normální pes.😀 Hlídá si pozemek, také mě brání před vetřelci, cizí pes je hrozba. Prostě přirozenější chování psa. Asi po třech až čtyřech měsících byl z Belinky (NO) zcela jiný pes než když jsem jí bral z útulku. Ale věří mi a třeba na klinice když byla na operaci dělohy stala se miláčekem i doktora.🙂 Dlouho prý neviděl tak milého německého ovčáka. 🙂 Ovšem je pravda že člověk s ní musí trochu jinak než se psy co nezažili opuštění svým pánem. Už jsme na tom dobře, ale dřív měla obavy aby jí zase člověk někde nenechal.😒 Teď už je zřejmě dostatečně ujištěna o tom že patříme k sobě až do smrti.🙂

Uživatel s deaktivovaným účtem

17.12.2020 21:23
Uživatel s deaktivovaným účtem

Normálka. Spousta pejskařů (většinou seniorů) kolem nás jezdí "na letní byt". Vesnice nebo hory, kam se pak v zimě vrací akorát na lyže. Když po létě zahučí zpátky do toho rachotu kolem Staromáku, tak jejich psi jsou totální mimoňové a trvá to vždycky tak 14 dní, než přepnou za zimní sezónu do statusu měšťák. Jediný, komu to bylo šumák, byla samojedka odvedle. Tu zajímalo akorát to, že na horách tropy moc často nejsou.

18.12.2020 09:24
marcelaamax

XXX.XXX.189.249

Tak já mám zkušenosti jen s víkendovým pobytem ve městě, větším. To když byl pes štěně (cca do roka, možná dvou). Tam jsme potkávali psa na každém rohu, všude. Pak jsme přes týden bydleli na malé vesničce, kde se psem ven nechodí nikdo, ale venčila jsem párkrát do týdne společně s kamarádkou a do toho jezdila jednou týdně do psí školky. Když jsme pak na víkend byli zase ve městě, pes nic neřešil. Naopak bych řekla, že to bral tak, že na cvičáku a ve městě jsou psi normálka, ale pokud jsme náhodou potkali psa ve vesnici, kde to bylo fakt výjimečné, tak tam to bylo jiné. Ty dva roky jsme takhle fungovali úplně v pohodě, někdy jsme byli na vesnici klidně i dva měsíce a až po tom zase město a ok. Někdy jsme zase byli déle ve městě. (Nepočítám do toho doby, kdy jsme řešili problém, že mi pes chtěl zabít každého psa na potkání - ale to vůbec nemělo souvislost město x vesnice, to byl jiný problém)...

Aktuálně žijeme na úplně malinkaté vesnici, za celou procházku většinou nepotkáme živou duši a když pak jedeme do města, tak psi jsou v pohodě i tam. Rozdíl je v tom, že oni cizí psi ignorují, nevyhledávají je a nechtějí si hrát.

Myslím, že to bude dost i o povaze psa, že to každý bude snášet jinak.

Přidejte reakci

Přidat smajlík