Klady a zápory při pořízení druhého psa

Děkuji za reakci. Počítám s tím, že to bude časově náročné a jsem tomu schopna obětovat volný čas. Psi jsou mým velkým koníčkem, zajímám se o jejich výcvik, chování, o to, jak "fungují". Whippetku vychovávám od malička, ale přeci jen je to můj první pes, spoustu mě toho za tu dobu naučila a učit stále bude :)
Dávám si záležet na tom, aby měla zvládnutou poslušnost a byla pohodovým parťákem do života. Venku chodí často na volno, naučila jsem na přechodech zastavovat, přivolání má pěkné (ne však stoprocentní, zvěř ještě musíme hodně doladit ). Na vodítku při procházkách a výletech netahá, ale vypjaté situace (např. cestování ve spěchu) zatím nedáváme, ale tam je to hlavně mým stresem, který na ni přenáším. Další věc, se kterou trochu zápasíme, je separačka. Lepší se to, jsme na dobré cestě, ale práce je ještě spoustu a dokud to nezvládneme, druhého psa ani nechci, to by taky mohlo dopadnout zle

Jinak jsme obě aktivní, kromě frisbee a dogdancingu mě zaujala i obedience, dáváme si poslední dobou záležet hlavně na radostném projevu z práce, což je u whippeta občas trochu oříšek . Zároveň je to ta věc, která mě na tréninku s ní nejvíce baví - naučit nepracanta s radostí pracovat. Ráda bych se však sportům věnovala na o něco vyšší úrovni a užila si přirozeného nadšení pracanta, se kterým by práce mohla jít rychleji

Pořízení druhého psa chci dobře zvážit, proto se také ptám na vaše zkušenosti. S financemi by nebyl problém. Jen se trochu obávám společného soužití a zda-li to není příliš náročné na psychiku člověka oba dva zvládnout

Tak na psychiku určitě ano😀 hlavně štěňátko je prostě raubíř a ničitel a je to občas o nervy, protože musíte řešit i druhého psa, aby se necítil odstrčený. Občas mi to přijde jak s dětmi. 😀 Ale určitě to zvládnete, hlavně pevné nervy.

Měla jsem společně dohromady N.O. a chrta(barzoje) Ale obráceně, než u vás. Štěně barzoje jsme kupovali, když ovčandě byli 3 roky. Soužití bylo naprosto v pohodě, ovčanda ji vlastně vychovala, na procházky a všady chodily spolu, ne zvlášť. Akorát na cvičák barzoj nechodil. Potom, když bylo ovčandě asi 5 a barzojce asi 2, jsme do práce potřebovali ještě jednoho N.O., pořídili jsme k nim ještě dospělého psa N.O., takže byli 3.Dvě feny(nekastrované) a pes. Hárání měly tak nějak stejně, prostě v době kdy háraly, pes se oddělil a fertig. K nežádoucímu krytí nikdy nedošlo. Dalo se to zvládnout, ale museli se naučit spolu fungovat. 3 už nebyl jeden nebo dva.Co se procházek týká, pohyb na volno atd. CHodili všady společně, až na vyjímky, cvičák a tak. Taky bylo všechno 3x, očkování, veterina, česání, krmení. Jako do třech, bych už nešla. Je to docela dost, jiný styl výchovy, pořád v pozoru. Taky zvažuju pořízení štěněte ke starší feně, ale bude to to stejné plemeno N.O. a stejné pohlaví. Ty 2 feny, N.O.+barzoj naprostá pohoda.

amalinka napsal(a):
Děkuji za reakci. Počítám s tím, že to bude časově náročné a jsem tomu schopna obětovat volný čas. Psi jsou mým velkým koníčkem, zajímám se o jejich výcvik, chování, o to, jak "fungují". Whippetku vychovávám od malička, ale přeci jen je to můj první pes, spoustu mě toho za tu dobu naučila a učit stále bude :)
Dávám si záležet na tom, aby měla zvládnutou poslušnost a byla pohodovým parťákem do života. Venku chodí často na volno, naučila jsem na přechodech zastavovat, přivolání má pěkné (ne však stoprocentní, zvěř ještě musíme hodně doladit ). Na vodítku při procházkách a výletech netahá, ale vypjaté situace (např. cestování ve spěchu) zatím nedáváme, ale tam je to hlavně mým stresem, který na ni přenáším. Další věc, se kterou trochu zápasíme, je separačka. Lepší se to, jsme na dobré cestě, ale práce je ještě spoustu a dokud to nezvládneme, druhého psa ani nechci, to by taky mohlo dopadnout zle

Jinak jsme obě aktivní, kromě frisbee a dogdancingu mě zaujala i obedience, dáváme si poslední dobou záležet hlavně na radostném projevu z práce, což je u whippeta občas trochu oříšek . Zároveň je to ta věc, která mě na tréninku s ní nejvíce baví - naučit nepracanta s radostí pracovat. Ráda bych se však sportům věnovala na o něco vyšší úrovni a užila si přirozeného nadšení pracanta, se kterým by práce mohla jít rychleji

Pořízení druhého psa chci dobře zvážit, proto se také ptám na vaše zkušenosti. S financemi by nebyl problém. Jen se trochu obávám společného soužití a zda-li to není příliš náročné na psychiku člověka oba dva zvládnout

Whippet pracovním plemenem je a příslušná práce mu přináší obrovské uspokojení. Vámi popisovaná činnost je v nesouladu s pudovým založením plemene. Uplatňujete protipudový výcvik, což je frekventovaná, ale dosti trýznivá kynologická chyba.

vetřelec napsal(a):
Whippet pracovním plemenem je a příslušná práce mu přináší obrovské uspokojení. Vámi popisovaná činnost je v nesouladu s pudovým založením plemene. Uplatňujete protipudový výcvik, což je frekventovaná, ale dosti trýznivá kynologická chyba.

Ani jsem nemusela vyjet nahoru, hned mi bylo jasné, kdo je autorem příspěvku. Amalinko, nenechte se jím rozhodit.

Věřím vetřelci, že jsou aktivity (lov), které ten pes miluje.
Ale kdo a kde mu to může dopřát?

kometa: S čím přesně nesouhlasíte? Se mnou?!

rapotacka11 napsal(a):
Věřím vetřelci, že jsou aktivity (lov), které ten pes miluje.
Ale kdo a kde mu to může dopřát?

Tak coursing se dneska běhá na spoustě místech.

Pokud je teda dostačující taková náhrada 😀

vetřelec napsal(a):
kometa: S čím přesně nesouhlasíte? Se mnou?!

Ne, to ani není nesouhlas. Spíš fascinace, jak stále dokola a bezduše opakujete naučené (nebo opsané) fráze. A pořád čekám(e) na odpověď - máte psa? A jakého?

marcelaamax napsal(a):
Tak coursing se dneska běhá na spoustě místech.

Pokud je teda dostačující taková náhrada 😀

Někde se nedávno objevila veliká spousta divokých králíků bez očí, umírali na ulici,
mohli jste tam pustit vipety.
A co, že si to představuji jak Hurvajs, vzor Vetřelec.

kometa: Tak pokud to není nesouhlas tak je všechno v pořádku. Já to pochopil jako nesouhlas s tím co píšu. Souhlasíte tedy s tím co píšu?

Létající talíř je pro whippeta atraktivní, ale frisbee jako akrobatická show ani ne.

Mám 4 jezevčíky, fena 12 let, nalezenec fena asi 10 let, pes už nechtěný majitelem 8,5 roku a fena 8 let. První a poslední jsou od štěňat, dva prostřední od 5ti a 6ti let. Nikdy jsem o nějakých kladech nebo záporech neuvažovala, prostě jsem chtěla víc psů

Děkuji všem za reakce.
vetřelec: Píšete, že whippet je pracovním plemenem. "Pracantem" neboli pracovním plemenem mám na mysli takové plemeno, které bylo šlechtěno ke spolupráci s člověkem, nikoliv plemeno lovecké.
Ano, rozumím Vašemu názoru a tím, co chcete vyjádřit. Nikdy bych psa nenutila dělat něco, co by ho nebavilo a přinášelo mu určitou "trýzeň". Ani nemíním potlačovat její přirozené pudy, to by jistě chybou bylo. Ani nemám na mysli ji "konvertovat" na něco úplně jiného, než k čemu byla šlechtěna. Pouze chci, aby byla schopna se mnou spolupracovat, dělala to hlavně s nadšením a abych ji byla schopna od zvěře náležitě přivolat. To však neznamená, že bych ji nechtěla umožnit lovit. Jen podle Vašeho příspěvku to vyznělo tak, že bych ji měla nechat dělat to, k čemu je šlechtěna, tudíž vypustit ji do lesa, aby mi nějaké to zvířátko ulovila a čekat, než (a jestli vůbec) se mi vrátí. To mi v dnešní době připadá zcela neetické.

Kupodivu větší zájem než o střapec má o disk. Na dostizích jsme byly, nezaujalo to ani jednu z nás. Coursing je v plánu
No, ale schválně hádejte, kdo přišel se sportem dogfrisbee - právě whippet neříkám, že se tomu chceme věnovat na nějaké vyšší úrovni. Psala jsem, že jsme v začátcích, trénujeme pouze tak, aby ji to bavilo, a zrovna frisbee mi pro ni přijde jako skvělé vybití energie a vyžití.

Já teda nemám zkušenost se soužitím ovčáka a chrta, ale se dvěma psy ano, nebo tedy aktuálně mám psa a fenu. Pes je x AST fena je SBT, ale povahy hodně odlišné. Teda takhle, záleží jak v čem - s oběma sportuji, oba jsou hodně temperamentní, s velkou motivací a i s velkým navázáním na člověka, takže v tomhle jsou stejní. Rozdíl je ve vztahu k cizím lidem a k řešení různých věcí, kdy fena skoro nic neřeší a pes řeší každou blbost... Zjednodušeně řečeno.

Zápory - no ze začátku, když je jeden už dospělý a druhý štěně, tak je to náročnější časově - tedy pro mě bylo. Protože se psem bylo potřeba trénovat tak, jak byl zvyklý, ale štěně jsem na x km na kolobku vzít nemohla. Na druhou stranu štěně zase potřebovalo více kratších procházek denně, kdy někdy s námi šel pes, ale někdy taky bylo potřeba vzít štěně samostatně, abych se mu mohla naplno věnovat, a taky aby si psi zvykali, že budou fungovat i jeden bez druhého. Se štěnětem jsem taky jezdila na cvičák do školičky pro štěnda, sólo, bez psa. Což třeba v zimě vypadalo tak, že jsem přijela z práce, rychle letěla alespoň na hodinu se psem, pak rychle vzít štěně a letět na cvičák, a když jsme se vrátili už za tmy, tak zase ještě vzít psa ,nebo s ním pocvičit. Jo, to jsem občas padala na hubu, ale stálo to za to.

Když už jsou oba psi dospělí, tak už je to mnohem lepší, protože na procházky chodíme společně, tréninky většinou taky, na cvičák jezdí oba. Ale i tak je potřeba čas navíc - na cvičáku to třeba nevnímám, protože už drív jsem tam bývala se známými déle, i když už jsme měli odcvičeno. Ale třeba trénink doma na zahradě zabere prostě dvojnásobek času, protože jdu nejdřív s jedním, pak s druhým. To samé trénink bull sportů, na který jezdíme, nebo třeba kondiční plavání v léte - ale to jak kdy, někdy plavou i spolu.

No pak jsou to všechny výdaje dvakrát. Žrádlo, veterinář... Ale jako největší položky jsou u nás právě tréninky a závody, tam už je to fakt znát.

A výhody - no, já už si nedokážu představit mít jen jednoho psa, mě ti dva prostě vyhovují. Super je, že se vyblbnou dost i spolu. Vy si můžete v klidu dělat nějakou svou práci, a psi se prostě vyřádí. Což samozřejmě neznamená, že byste se jim nemuseli věnovat. Ale já jsem třeba přestala chodit ráno na procházku, a místo toho se psi vyvenčí a následně společně vylítají sami na zahradě. Aktuálně je to pro mě obrovská výhoda, protože se nemůžu moc pohybovat. No a tak psy zaměstnávám hlavně psychicky, ale po pár dnech potřebují i fyzicky vybít. No tak je vypustím na zrahradu a vystačí si samy. To samé i doma, i tam si vyhrají. Dlouhodobě by ta zahrada samozřejmě taky nestačila, ale pár dní to vydrží. Ale tohle je taky dost individuální, může se stát, že si psi tak nesednou, nebudou si spolu tolik hrát...

Pak je asi taky třeba počítat s hlídáním pro dva psy, pokud někam jezdíte bez nich. Ne každý si troufne hlídat společně dva psy. Nebo třeba přeprava v autě, to jsou takové věci, které člověka většinou hned tak netrknou.

amalinka napsal(a):
Děkuji všem za reakce.
vetřelec: Píšete, že whippet je pracovním plemenem. "Pracantem" neboli pracovním plemenem mám na mysli takové plemeno, které bylo šlechtěno ke spolupráci s člověkem, nikoliv plemeno lovecké.
Ano, rozumím Vašemu názoru a tím, co chcete vyjádřit. Nikdy bych psa nenutila dělat něco, co by ho nebavilo a přinášelo mu určitou "trýzeň". Ani nemíním potlačovat její přirozené pudy, to by jistě chybou bylo. Ani nemám na mysli ji "konvertovat" na něco úplně jiného, než k čemu byla šlechtěna. Pouze chci, aby byla schopna se mnou spolupracovat, dělala to hlavně s nadšením a abych ji byla schopna od zvěře náležitě přivolat. To však neznamená, že bych ji nechtěla umožnit lovit. Jen podle Vašeho příspěvku to vyznělo tak, že bych ji měla nechat dělat to, k čemu je šlechtěna, tudíž vypustit ji do lesa, aby mi nějaké to zvířátko ulovila a čekat, než (a jestli vůbec) se mi vrátí. To mi v dnešní době připadá zcela neetické.

Kupodivu větší zájem než o střapec má o disk. Na dostizích jsme byly, nezaujalo to ani jednu z nás. Coursing je v plánu
No, ale schválně hádejte, kdo přišel se sportem dogfrisbee - právě whippet neříkám, že se tomu chceme věnovat na nějaké vyšší úrovni. Psala jsem, že jsme v začátcích, trénujeme pouze tak, aby ji to bavilo, a zrovna frisbee mi pro ni přijde jako skvělé vybití energie a vyžití.

Odvolání chrta od zvěře je protipudové, proto je ovládáme vodítkem. Je to sice antikynologické, ale pokud je to Vaše priorita, doporučuji Vám vynechat coursing úplně - tedy i lure coursing. Je to Vaše zvíře, tak ho motivujte k čemu chcete a uplácejte si z něj třeba plastelínu.

vetřelec napsal(a):
kometa: Tak pokud to není nesouhlas tak je všechno v pořádku. Já to pochopil jako nesouhlas s tím co píšu. Souhlasíte tedy s tím co píšu?

Létající talíř je pro whippeta atraktivní, ale frisbee jako akrobatická show ani ne.

Nemůžu souhlasit, protože vašim příspěvkům nerozumím (a to si myslím, že mám docela slušnou slovní zásobu a cit pro jazyk). Už jsem vás žádala dvakrát, abyste své elaboráty přeložil do "lidštiny." Pro mě je to stejné, jako číst právnický dokument. Po třetí větě vzdávám jakoukoliv snahu.

vetřelec napsal(a):
Odvolání chrta od zvěře je protipudové, proto je ovládáme vodítkem. Je to sice antikynologické, ale pokud je to Vaše priorita, doporučuji Vám vynechat coursing úplně - tedy i lure coursing. Je to Vaše zvíře, tak ho motivujte k čemu chcete a uplácejte si z něj třeba plastelínu.

Tak pokud chcete mít psa celý život na vodítku pro případ, že náhodou potkáte zvěř, tak prosím O to já tedy nestojím.
Jak píšete, ať si každý vychová své zvíře - a víte co, bát se nemusíte, chov stejně v plánu nemáme

marcelaamax napsal(a):
Já teda nemám zkušenost se soužitím ovčáka a chrta, ale se dvěma psy ano, nebo tedy aktuálně mám psa a fenu. Pes je x AST fena je SBT, ale povahy hodně odlišné. Teda takhle, záleží jak v čem - s oběma sportuji, oba jsou hodně temperamentní, s velkou motivací a i s velkým navázáním na člověka, takže v tomhle jsou stejní. Rozdíl je ve vztahu k cizím lidem a k řešení různých věcí, kdy fena skoro nic neřeší a pes řeší každou blbost... Zjednodušeně řečeno.

Zápory - no ze začátku, když je jeden už dospělý a druhý štěně, tak je to náročnější časově - tedy pro mě bylo. Protože se psem bylo potřeba trénovat tak, jak byl zvyklý, ale štěně jsem na x km na kolobku vzít nemohla. Na druhou stranu štěně zase potřebovalo více kratších procházek denně, kdy někdy s námi šel pes, ale někdy taky bylo potřeba vzít štěně samostatně, abych se mu mohla naplno věnovat, a taky aby si psi zvykali, že budou fungovat i jeden bez druhého. Se štěnětem jsem taky jezdila na cvičák do školičky pro štěnda, sólo, bez psa. Což třeba v zimě vypadalo tak, že jsem přijela z práce, rychle letěla alespoň na hodinu se psem, pak rychle vzít štěně a letět na cvičák, a když jsme se vrátili už za tmy, tak zase ještě vzít psa ,nebo s ním pocvičit. Jo, to jsem občas padala na hubu, ale stálo to za to.

Když už jsou oba psi dospělí, tak už je to mnohem lepší, protože na procházky chodíme společně, tréninky většinou taky, na cvičák jezdí oba. Ale i tak je potřeba čas navíc - na cvičáku to třeba nevnímám, protože už drív jsem tam bývala se známými déle, i když už jsme měli odcvičeno. Ale třeba trénink doma na zahradě zabere prostě dvojnásobek času, protože jdu nejdřív s jedním, pak s druhým. To samé trénink bull sportů, na který jezdíme, nebo třeba kondiční plavání v léte - ale to jak kdy, někdy plavou i spolu.

No pak jsou to všechny výdaje dvakrát. Žrádlo, veterinář... Ale jako největší položky jsou u nás právě tréninky a závody, tam už je to fakt znát.

A výhody - no, já už si nedokážu představit mít jen jednoho psa, mě ti dva prostě vyhovují. Super je, že se vyblbnou dost i spolu. Vy si můžete v klidu dělat nějakou svou práci, a psi se prostě vyřádí. Což samozřejmě neznamená, že byste se jim nemuseli věnovat. Ale já jsem třeba přestala chodit ráno na procházku, a místo toho se psi vyvenčí a následně společně vylítají sami na zahradě. Aktuálně je to pro mě obrovská výhoda, protože se nemůžu moc pohybovat. No a tak psy zaměstnávám hlavně psychicky, ale po pár dnech potřebují i fyzicky vybít. No tak je vypustím na zrahradu a vystačí si samy. To samé i doma, i tam si vyhrají. Dlouhodobě by ta zahrada samozřejmě taky nestačila, ale pár dní to vydrží. Ale tohle je taky dost individuální, může se stát, že si psi tak nesednou, nebudou si spolu tolik hrát...

Pak je asi taky třeba počítat s hlídáním pro dva psy, pokud někam jezdíte bez nich. Ne každý si troufne hlídat společně dva psy. Nebo třeba přeprava v autě, to jsou takové věci, které člověka většinou hned tak netrknou.

Krásný příspěvek, moc děkuji za sdílení zkušeností

Nevím, jak fena zadavatelky, ale můj chrťák by bral i čivavu, kdyby jsme mu jí koupili, ten psy miloval. Bohužel, když už jsme měli podmínky pro dalšího psa a už se jen čekalo až bude k odběru, tak se štěňátka nedožil.....

Nicméně musím říct, že i když miloval všechny psy, tak nej zábava byla, když měl možnost se vylítat s jiným chrtem...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nevím, jak fena zadavatelky, ale můj chrťák by bral i čivavu, kdyby jsme mu jí koupili, ten psy miloval. Bohužel, když už jsme měli podmínky pro dalšího psa a už se jen čekalo až bude k odběru, tak se štěňátka nedožil.....

Nicméně musím říct, že i když miloval všechny psy, tak nej zábava byla, když měl možnost se vylítat s jiným chrtem...

No ono co se her týče, tak většina psů dá přednost hře se psem, co má stejný temperament, stejný styl hry. A to má většinou stejné, nebo podobné plemeno.


Když byla fena štěně, tak jsme chodili ven se stendem pastevce (Kao x Sao) a tam hra po chvíli končila ignorancí, protože moje fena chtěla lítat, a lítala. Jenže pastevec s ní ubehnul jedno kolečko, a už byl ko. Pak už jen ležel a číhal, čekal než přiběhne k němu, jak se blížila, tak vyletěl, jenže ji nestihl ani doběhnout a už mu zase zdrhala. Po chvili to obě štěňata přestalo bavit. Podobné to bylo se psem CC, ten taky moc nechtěl běhat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nevím, jak fena zadavatelky, ale můj chrťák by bral i čivavu, kdyby jsme mu jí koupili, ten psy miloval. Bohužel, když už jsme měli podmínky pro dalšího psa a už se jen čekalo až bude k odběru, tak se štěňátka nedožil.....

Nicméně musím říct, že i když miloval všechny psy, tak nej zábava byla, když měl možnost se vylítat s jiným chrtem...

To mě mrzí
Moje fenka jiné psy miluje také, chrty samozřejmě obzvlášť, taktéž bordery - ty ji fascinují, podobně jako mě Je to však žárlivka, myslím, že kdybych domů přinesla dalšího psa, měla by takovou tendenci ho neustále kontrolovat, že by se ani nevyspala

marcelaamax napsal(a):
No ono co se her týče, tak většina psů dá přednost hře se psem, co má stejný temperament, stejný styl hry. A to má většinou stejné, nebo podobné plemeno.


Když byla fena štěně, tak jsme chodili ven se stendem pastevce (Kao x Sao) a tam hra po chvíli končila ignorancí, protože moje fena chtěla lítat, a lítala. Jenže pastevec s ní ubehnul jedno kolečko, a už byl ko. Pak už jen ležel a číhal, čekal než přiběhne k němu, jak se blížila, tak vyletěl, jenže ji nestihl ani doběhnout a už mu zase zdrhala. Po chvili to obě štěňata přestalo bavit. Podobné to bylo se psem CC, ten taky moc nechtěl běhat.

Jo ...já mám podobnej problém s Ginou...zatím jsme nenašli nikoho, kdo by jí vyhovoval stylem hry, takže po nějakém počátečním nadšení si psa přestane všímat a jde si po svém.

Nicméně si pamatuju na velkou lásku mého afgána..slečnu leonbergera...tam to vypadalo tak, že ona šla svým tempem a nebo stála a Lumba kolem ní dělal sprintérský kolečka.....ale přeci jen, když jsme venčili se slečnou afgání, tak to bylo kurňa jiný kafe..........doprčc, že já jsem mu tu afgánku nepořídila, by se to nějak zvládlo ....dneska zastávám názor, když chrta tak teda ne jednoho, ale dva.

Samozřejmě Vám tady všichni popíšou své osobní zkušenosti kolem soužití dvou psů u jednoho majitele. Jenže pro Vás to bude mít téměř nulovou hodnotu. Vy jste samozřejmě jedinec unikátní stejně jako pes kterého máte či budete mít a nikdo na světě nemůže předpokládat co se nakonec ze společného soužití všech zmíněných tvorů včetně Vás vyklube. Pes není auto a tím pádem každý je originál. Prostě může to fungovat a taky nemusí. Pokud bych byl na Vašem místě, tak bych zůstal u toho jednoho pejska. Funguje Vám to dobře předpokládám a tak proč riskovat? Může se totiž lehce stát, že Vám to přivodí víc starostí než užitku.🙂 Může to jednoho z Vašich psů stát zdraví či dokonce i život. NO je docela dobrý bitkař když na to dojde.😀

Vy jste samozřejmě jedinec unikátní stejně jako pes kterého máte či budete mít a nikdo na světě nemůže předpokládat co se nakonec ze společného soužití všech zmíněných tvorů včetně Vás vyklube.

ten palec nahoru byl za toto....

Samozřejmě pořízení druhého psa může přinést komplikace, ale na druhou stranu je spousta z nás, kterým to funguje.
Vycházet z toho, že pes, kterého mám doma znám a dle toho vybírat vhodného parťáka.

Vlastně si neumím představit, že bych se na něco takového ptala....vždycky jsem věděla...moje ovčanda jedině jedináček, můj chrt, ten by naopak parťáka uvítal...moje Sára, tak k té bych dalšího psa nepořzovala, přesto, že celý život žila se psem, tak nový es by nedělal dobrotu........a Jack, tak tam je to složitější, ten by byl raději jedináček, ale zároveň to bez druhého psa nedává........

Takže odpovědět...ano, dva psi jsou super, běžte do toho, nám to funguje...nemusí být tak jednoznačné, že to klapne......

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vy jste samozřejmě jedinec unikátní stejně jako pes kterého máte či budete mít a nikdo na světě nemůže předpokládat co se nakonec ze společného soužití všech zmíněných tvorů včetně Vás vyklube.

ten palec nahoru byl za toto....

Samozřejmě pořízení druhého psa může přinést komplikace, ale na druhou stranu je spousta z nás, kterým to funguje.
Vycházet z toho, že pes, kterého mám doma znám a dle toho vybírat vhodného parťáka.

Vlastně si neumím představit, že bych se na něco takového ptala....vždycky jsem věděla...moje ovčanda jedině jedináček, můj chrt, ten by naopak parťáka uvítal...moje Sára, tak k té bych dalšího psa nepořzovala, přesto, že celý život žila se psem, tak nový es by nedělal dobrotu........a Jack, tak tam je to složitější, ten by byl raději jedináček, ale zároveň to bez druhého psa nedává........

Takže odpovědět...ano, dva psi jsou super, běžte do toho, nám to funguje...nemusí být tak jednoznačné, že to klapne......

Mě se Váš názor také zamlouvá, zvláště ta pasáž o tom jak si nedovedete ani představit, že byste se někoho cizího ptala na názor jestli si pořídit druhého pejska.🙂 Tak to je velmi rozumné a o Vás bych neměl nejmenší starost při pořízení druhého pejska. Víte co děláte.🙂 Akorát palec Vám bohužel dát nemohu jako neregistrovaný.

sardullah: ...a Jack, tak tam je to složitější, ten by byl raději jedináček, ale zároveň to bez druhého psa nedává...

To nechápu - vysvětlit!!!

vetřelec napsal(a):
sardullah: ...a Jack, tak tam je to složitější, ten by byl raději jedináček, ale zároveň to bez druhého psa nedává...

To nechápu - vysvětlit!!!

Nechcete panáka? :-) Jack je jméno psa plemene Ber-ber, co na tom nechápete?

neverend napsal(a):
Mě se Váš názor také zamlouvá, zvláště ta pasáž o tom jak si nedovedete ani představit, že byste se někoho cizího ptala na názor jestli si pořídit druhého pejska.🙂 Tak to je velmi rozumné a o Vás bych neměl nejmenší starost při pořízení druhého pejska. Víte co děláte.🙂 Akorát palec Vám bohužel dát nemohu jako neregistrovaný.

Jen abych to uvedla na pravou míru - nikoho se tu neptám, aby mi sdělil, jestli si druhého psa pořídit, nebo ne. Ptám se na Vaše zkušenosti, zda je to o dost časově náročnější (u štěňátka a prvotní výchovy a výcviku je to samozřejmé), jak to zvládáte, zda od sebe psi hodně odkoukávají apod.
Ano, rozumím tomu, že je každý jedinec jedinečný a děkuji za názor, máte pravdu.
Chtěla jsem si akorát udělat alespoň nějakou představu, jak to jiným funguje a jak by to fungovat mohlo

V tuto chvíli si ohledně druhého pejska nejsem stoprocentně jistá. Ano, whippetka by parťáka jistě ocenila, já také. Připadá mi to podobné, jako když máte jedno nebo dvě děti; mám sourozence a nedokážu si představit být jedináček . Avšak podcenit to nechci, pes je úvazek a dva psi dvakrát tolik.
Je mi jasné, že sednout si můžou a taky nemusí. Předpokládám, že když je whippetka bezproblémová a kamarádská se všemi (pár kamarádek NO má taky a vyřádí se úplně úžasně ) , druhou fenku bych měla od štěněte a zvykaly si na sebe od malička, nemusel by být problém, i když chápu, že se problémy mohou rozvinout i v dospělosti.

vetřelec napsal(a):
sardullah: ...a Jack, tak tam je to složitější, ten by byl raději jedináček, ale zároveň to bez druhého psa nedává...

To nechápu - vysvětlit!!!

Vysvětlím...ve své podstatě by chtěl mít paničku pro sebe, ale zároveň, když přišel o svojí spolubydlu Sáru, tak jsem měla strach, že mi odejde za ní...naprosto apatycký, ležící, kňourající...

Ve své podstatě by mu vyhovoval psí společník, ale aby si ho nějak extra nevšímal, prostě jen aby s ním sdílel domácnost a aby se necpal k paničce, když se s ní zrovna mazlí on...

amalinka napsal(a):
Jen abych to uvedla na pravou míru - nikoho se tu neptám, aby mi sdělil, jestli si druhého psa pořídit, nebo ne. Ptám se na Vaše zkušenosti, zda je to o dost časově náročnější (u štěňátka a prvotní výchovy a výcviku je to samozřejmé), jak to zvládáte, zda od sebe psi hodně odkoukávají apod.
Ano, rozumím tomu, že je každý jedinec jedinečný a děkuji za názor, máte pravdu.
Chtěla jsem si akorát udělat alespoň nějakou představu, jak to jiným funguje a jak by to fungovat mohlo

V tuto chvíli si ohledně druhého pejska nejsem stoprocentně jistá. Ano, whippetka by parťáka jistě ocenila, já také. Připadá mi to podobné, jako když máte jedno nebo dvě děti; mám sourozence a nedokážu si představit být jedináček . Avšak podcenit to nechci, pes je úvazek a dva psi dvakrát tolik.
Je mi jasné, že sednout si můžou a taky nemusí. Předpokládám, že když je whippetka bezproblémová a kamarádská se všemi (pár kamarádek NO má taky a vyřádí se úplně úžasně ) , druhou fenku bych měla od štěněte a zvykaly si na sebe od malička, nemusel by být problém, i když chápu, že se problémy mohou rozvinout i v dospělosti.

Když nebudu brýt v potaz období štěně a mladý pes...tam jistě kařdý počítá s tím, že to časově náročnější bude...
Protože štěně je potřeba naučit, aby fungovalo i samo s vámi bez druhého psa.

U pracovního plemene mi tý práce přijde víc než třeba u toho chrta nebo pastevce a pod, protože u těch nejde o nějaký cílený výcvik, ale o výchovu, o dohodu, jak budeme fungovat...

čím víc věcí budu dělat s každým psem extra, čím víc budou rozdélné nároky pejsků, tak tím víc to logicky zabere času.

Z praktického hlediska je to dle mého...a snad mohu posoudit, měla jsem jak jedináčky, tak dva psy.....jednodušší s jedním psem, finančně je to jednodušší s jedním psem....ono je vlastně všechno tak nějak jednodušší s jedním psem.

Pro mě je nej benefit, že nemusím hledat nějakého psího parťáka na venčení, protože v tom režimu, co funguju já...procházky mimo civilizaci, by můj pes prakticky nepotkal psího kámoše.
A jinak se z toho u mě stal zvyk....nevím, až mi jednou odejde můj psí důchodce, jestli bude situace na to pořídit další štěně, ale zároveň už si neumím představit, že budu mít jen jednoho psa...a to i když by to bylo jednodušší.....

Za normální situace bych vám řekla, že dvě feny můžou být průšvih, že páreček je tak nějak sázka na jistotu, co se fungování pesanů spolu týče, ale jak já to můžu někomu psát, když reálně uvažuju o tom, že bych ke svojí feně následně pořídila další holku....
Je spousta lidí, kterým feny fungujou spolu a je pak jsou lidi, kteří musí držet feny odděleně....

Já jsem za posledních 17 let neměla míň psů jak dva, většinou teda čtyři. Ale mám plemeno, který se v pohodě snese, žádný rvačky u nás nejsou, spíš naopak. Určitě je to i víc starostí, znamená to i více výdajů, ale taky víc legrace a zábavy. Už bych asi nikdy nechtěla jen jednoho psa. Možná až v důchodu, až budu pořád doma.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já jsem za posledních 17 let neměla míň psů jak dva, většinou teda čtyři. Ale mám plemeno, který se v pohodě snese, žádný rvačky u nás nejsou, spíš naopak. Určitě je to i víc starostí, znamená to i více výdajů, ale taky víc legrace a zábavy. Už bych asi nikdy nechtěla jen jednoho psa. Možná až v důchodu, až budu pořád doma.

Sousedi maj 2 feny zlaťáka, sestry. Nějakou dobu se jim dost mydlili. Kolikrát to bylo až na šití. Teď už jsou v klidu, ale jsou už starší.
Když jsem bydlela u rodičů tak feny byly taky většinou 2 (teď má máma teda 3). Nechali jsme si fenku z druhýho vrhu a od tý doby už nebyl nikdy jen jeden pes (kromě asi 2 měsíců po úmrtí jedný feny). Nikdy nebyl žádný problém, ale taky je to relativně nekonfliktní smečkový pes. Vlastně neznám nikoho, kdo by u nás měl problém, ať už šlo o 2 feny, nebo 2 psy.
No já si v půlce února pojedu pro další štěndo. Takže budu mít taky 2 psy-kluky.

elisak napsal(a):
Sousedi maj 2 feny zlaťáka, sestry. Nějakou dobu se jim dost mydlili. Kolikrát to bylo až na šití. Teď už jsou v klidu, ale jsou už starší.
Když jsem bydlela u rodičů tak feny byly taky většinou 2 (teď má máma teda 3). Nechali jsme si fenku z druhýho vrhu a od tý doby už nebyl nikdy jen jeden pes (kromě asi 2 měsíců po úmrtí jedný feny). Nikdy nebyl žádný problém, ale taky je to relativně nekonfliktní smečkový pes. Vlastně neznám nikoho, kdo by u nás měl problém, ať už šlo o 2 feny, nebo 2 psy.
No já si v půlce února pojedu pro další štěndo. Takže budu mít taky 2 psy-kluky.

Feny to můžou dělat, taky znám případy. Ale dá se to řešit. U nás maximálně zavrčení, jsou to samozřejmě žárlivky, takže všichni chtějí pozornost, nejmladší je v pubertě, tak to zkouší. Stačí to hned v začátku utnout a je klid. Venku a při spaní spolu fungují normálně. Pes je takový ochranář smečky, s ním a on s ostaníma vychází naprosto suprově. Dva psy bych ale právě kvůli těm fenám mít nemohla, to by bylo složitější a tak velkej barák zas nemáme.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Feny to můžou dělat, taky znám případy. Ale dá se to řešit. U nás maximálně zavrčení, jsou to samozřejmě žárlivky, takže všichni chtějí pozornost, nejmladší je v pubertě, tak to zkouší. Stačí to hned v začátku utnout a je klid. Venku a při spaní spolu fungují normálně. Pes je takový ochranář smečky, s ním a on s ostaníma vychází naprosto suprově. Dva psy bych ale právě kvůli těm fenám mít nemohla, to by bylo složitější a tak velkej barák zas nemáme.

Oni je maj celoročně venku a servaly se jim vždy, když byly bez dozoru, jinak to zvládli ukočírovat.
No zas mamky feny by doma nedaly dospělou cizí fenu. Proto jsem si já pořídila psa, abych mohla k mamce přijet i se psem. Případně jí tam psa odložit, kdyby jsme chtěli na dovolenou bez psů (to zatím nehrozí).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vysvětlím...ve své podstatě by chtěl mít paničku pro sebe, ale zároveň, když přišel o svojí spolubydlu Sáru, tak jsem měla strach, že mi odejde za ní...naprosto apatycký, ležící, kňourající...

Ve své podstatě by mu vyhovoval psí společník, ale aby si ho nějak extra nevšímal, prostě jen aby s ním sdílel domácnost a aby se necpal k paničce, když se s ní zrovna mazlí on...

Je to srozumitelné, ale když mluvíte o sobě, pište raději v první osobě
Ta hatmatilka pravděpodobně vychází z Vaší zvláštní schopnosti myslet jako čokl..

vetřelec napsal(a):
Je to srozumitelné, ale když mluvíte o sobě, pište raději v první osobě
Ta hatmatilka pravděpodobně vychází z Vaší zvláštní schopnosti myslet jako čokl..

Myslet jako čokl?....no tak to už není lichotka, ani poklona, ale vyznamenání....díky

vetřelec napsal(a):
Je to srozumitelné, ale když mluvíte o sobě, pište raději v první osobě
Ta hatmatilka pravděpodobně vychází z Vaší zvláštní schopnosti myslet jako čokl..

Proč má psát v první osobě, když mluví o svém psu?

vetřelec napsal(a):
Je to srozumitelné, ale když mluvíte o sobě, pište raději v první osobě
Ta hatmatilka pravděpodobně vychází z Vaší zvláštní schopnosti myslet jako čokl..

A že vy máte zvláštnu schopnosť nemyslieť a každú debatu p.o.s.r.a.t. To je tiež umenie! 👌🏻

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Proč má psát v první osobě, když mluví o svém psu?

Asi měl na mysli slovo panička?