Protištěkací obojek kvůli miminu?

A co tak jako dělá, ohař, celý den? Chodí po chalupě a vyštěkává? Proč to dělá? Co by mohl dělat místo toho, když nevíme příčinu teda?

S protištěkacím obojkem vám neporadím. Moje děti se taky narodily, když už doma pes byl, takže se psem vyrůstaly. Můj syn jako mimino s německou ovčandou....a ovčanda byla hlídací, takže to štěkání přes den prostě bylo....někdo zazvonil nebo pošťačka házela poštu do schránky nebo když byl malej v kočáru na zahradě, no tak prostě naše fena občas štěkala, soused zapnul cirkulárku, od vedle sekačka.....
Chci říct, že mi jsme nikdy neměli děti-mimina v režimu, že když dítě usne, tak se musí doma šeptat a nesmí se nic dělat......tak max se dalo do postýlky s dětskou chůvičkou, ale život v domá se nezastavil...klidně jsem zapla vysavač a využila toho, že mimino spí.

Co teda já vidím jako problém je váš momentální vztah k čubině a umím si představit, že jak se mimčo narodí tak to bude ještě horší.....a říkám si, že pro budoucí vztah pes-dítě to teda není dobrý. Já si v tomhle období se psy povídala....třeba "buď opatrná Sárinko, panička má v bříšku miminko, tak nemůžeš být hrrr....vidíš" a pohladila jsem si bříško a povídala jsem si s ní nesmysly jakože mi bude pomáhat a bude miminko hlídat a když se malej narodil, tak jsem jí zapojila, dělala mi asistentku, byla psí chůva.
Vím, že se to těžko ovlivňuje....asi čekáte první miminko, tak jste úzkostlivější a starostlivější, než ostřílené matky popř. ty, co se s tím tak necrcaj.....hormony taky asi pracujou, ale mám strach, aby to celé nebyla cesta do pekel.

Ještě bych dodala...je to ohařka...kolik má pohybu, jaké má zaměstnání. Nejjednodušší rada je ...unavenej pes=hodnej pes a u lovečáků ta únava nepřichází po nějaký hodinový procházce např.

Já měla kdysi irského setra...3x denně prochajda v terénu, kde se bavil tím, že pracoval...vyhledával a upozorňoval na zvěř, byť neměl lovecký výcvik. Denně celkem tak 5 hodin venku a doma jsem o něm nevěděla, zalehnul a byl zticha.

A naopak na mých neloveckých a ve své podstatě líných psech jsem viděla, co udělá třeba týden bez procházek, když jsem byla nemocná...byli prostě uštěkaní.

O loveckých psech typu ohař a setr si myslím, že jsou úžasní společníci, ale musí to jít ruku v ruce s tím, že ten pes bude zaměstnaný.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ještě bych dodala...je to ohařka...kolik má pohybu, jaké má zaměstnání. Nejjednodušší rada je ...unavenej pes=hodnej pes a u lovečáků ta únava nepřichází po nějaký hodinový procházce např.

Já měla kdysi irského setra...3x denně prochajda v terénu, kde se bavil tím, že pracoval...vyhledával a upozorňoval na zvěř, byť neměl lovecký výcvik. Denně celkem tak 5 hodin venku a doma jsem o něm nevěděla, zalehnul a byl zticha.

A naopak na mých neloveckých a ve své podstatě líných psech jsem viděla, co udělá třeba týden bez procházek, když jsem byla nemocná...byli prostě uštěkaní.

O loveckých psech typu ohař a setr si myslím, že jsou úžasní společníci, ale musí to jít ruku v ruce s tím, že ten pes bude zaměstnaný.

Tak na to vyžití naráží svým dotazem i megi. Já osobně se domnívám, že dvanáctiletý pes už není takové torpédo, aby řval z nudy. Podle mého názoru je to u této konkrétní feny především zlozvyk.
Asi se tu na mě část osazenstva vrhne, ale já bych v tomto případě ten protištěkač (nebo obecně elektriku) tak docela nezavrhoval. Při správném použití by to mohlo být dobré a navíc rychlé řešení.
Zadavatelko, zkuste zajít na nějaký cvičák a nechte si poradit, jak správně EO použít. Myslím si, že by to mohlo přispět k celkovému zklidnění atmosféry a Vám pomoct k většímu klidu a navrácení vztahu k feně.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A co tak jako dělá, ohař, celý den? Chodí po chalupě a vyštěkává? Proč to dělá? Co by mohl dělat místo toho, když nevíme příčinu teda?

Když pracuju, tak je doma a většinu doby prochrápe. Po práci je jeden nebo druhý vezmeme ven. Dřív chodila dálky s koňma, teď to nemá, nejezdím (měla ještě navíc před dvěma měsíci zákrok, kdy měla řeznou ránu na krku a nemohla mít obojek, takže byla na domácím klidu). Je jí 12, už nepotřebuje neustálé vybití, je to znát (před těma dvěma rokama byla její potřeba aktivit vyšší).
Upřímně, příčina je za mě v její minulosti. Má chorobné nutkání někoho bránit, chránit - akorát to dělá špatným způsobem. Z toho kotce má totálně obroušené zuby, jak se asi zakusovala do mříže, neumí úplně zvládat emoce. To se časem docela srovnalo, zůstalo fakt jen to vyštěknutí na nenadálý podnět. Ostatní zvukové projevy mě zase tak netrápí...
Nejsem žádný výcvikář psů, všechno šlo tak nějak samozřejmě a bokem, tak se ráda nechám poučit. Ale předem říkám, že už se mi hůř hýbe, energii mám tak akorát na to, co dělám teď :-D A manžel není v tomhle nijak angažovaný, jemu by stačila kočka.

Co teda já vidím jako problém je váš momentální vztah k čubině a umím si představit, že jak se mimčo narodí tak to bude ještě horší.....a říkám si, že pro budoucí vztah pes-dítě to teda není dobrý.

Naprostej souhlas, tohle taky vidím jako největší problém. Ohaři jsou ze své podstaty více ukecaní psi, tahle je navíc senior z útulku a má kdovíco za sebou.
Potřebuje hlavně klid, laskavost, trpělivost...chápu, že si člověk neporučí, bohužel, s příchodem mimina naděje na zlepšení asi nebude.
Protištěkací obojek z ní udělá leda ještě většího neurotika než už je.
Blbá situace - pokud už k ní, zadavatelko, máte vztah jakej máte, asi bych jí zkusila najít nějakej klidnej domov u někoho, kdo nečeká rodinu, nemá malé děti a bude tu jenom pro ni. Klidně i do společnosti nějakého dalšího psího seniora, ideálně ohaře.
Neexistuje spolek Ohaři v nouzi, či tak něco? Třeba by poradili nebo by si ji někdo přibral.
Chápu, že už ji nechcete posílat dál s tím, co má za sebou, jenomže to, co ji čeká u vás, bude taky stres.

Protisketaci obojek pro psa je jako kdyz Vam, pokus rikate/projevujete, ze Vas neco trapi/boli/schazi, da na nekdo roubik. Pomohlo by Vam to?

Beia napsal(a):
Když pracuju, tak je doma a většinu doby prochrápe. Po práci je jeden nebo druhý vezmeme ven. Dřív chodila dálky s koňma, teď to nemá, nejezdím (měla ještě navíc před dvěma měsíci zákrok, kdy měla řeznou ránu na krku a nemohla mít obojek, takže byla na domácím klidu). Je jí 12, už nepotřebuje neustálé vybití, je to znát (před těma dvěma rokama byla její potřeba aktivit vyšší).
Upřímně, příčina je za mě v její minulosti. Má chorobné nutkání někoho bránit, chránit - akorát to dělá špatným způsobem. Z toho kotce má totálně obroušené zuby, jak se asi zakusovala do mříže, neumí úplně zvládat emoce. To se časem docela srovnalo, zůstalo fakt jen to vyštěknutí na nenadálý podnět. Ostatní zvukové projevy mě zase tak netrápí...
Nejsem žádný výcvikář psů, všechno šlo tak nějak samozřejmě a bokem, tak se ráda nechám poučit. Ale předem říkám, že už se mi hůř hýbe, energii mám tak akorát na to, co dělám teď :-D A manžel není v tomhle nijak angažovaný, jemu by stačila kočka.

Pak je ještě "pasivní" možnost, jak věc řešit, a to fenu od dítěte částečně oddělovat.
Jak vůbec bude fena na miminko reagovat, víte? Pozvali jste si třeba na návštěvu někoho s miminem nebo byli jste někde? To by mělo patřit k přípravě....

Jě osobně bych takovéto emočně nevyrovnané osobě EO NEdoporučoval.
Jste na to dva, tak holt zapřáhněte manžílka. .. 12ti letou unavit by neměl být zas takový problém...třeba přijde špacírům se psem na chuť

Beia napsal(a):
Když pracuju, tak je doma a většinu doby prochrápe. Po práci je jeden nebo druhý vezmeme ven. Dřív chodila dálky s koňma, teď to nemá, nejezdím (měla ještě navíc před dvěma měsíci zákrok, kdy měla řeznou ránu na krku a nemohla mít obojek, takže byla na domácím klidu). Je jí 12, už nepotřebuje neustálé vybití, je to znát (před těma dvěma rokama byla její potřeba aktivit vyšší).
Upřímně, příčina je za mě v její minulosti. Má chorobné nutkání někoho bránit, chránit - akorát to dělá špatným způsobem. Z toho kotce má totálně obroušené zuby, jak se asi zakusovala do mříže, neumí úplně zvládat emoce. To se časem docela srovnalo, zůstalo fakt jen to vyštěknutí na nenadálý podnět. Ostatní zvukové projevy mě zase tak netrápí...
Nejsem žádný výcvikář psů, všechno šlo tak nějak samozřejmě a bokem, tak se ráda nechám poučit. Ale předem říkám, že už se mi hůř hýbe, energii mám tak akorát na to, co dělám teď :-D A manžel není v tomhle nijak angažovaný, jemu by stačila kočka.

Nejde o fyzickou aktivitu, spíše na hlavu. Naučit se sebeovládání skrz komentáře, jak říká sardullah, a hry, které jdou provozovat doma, na zahradě, tzv. zaměstnat hlavu, naučit psa, co se sebou dělat místo toho, co se mi nelíbí. Jak říká Dasvo, už je to zlozvyk, řekla bych jednoduše "pes je s nervama v kýblu", bude se v tom plácat víc a víc bez pomoci, až si začne kousat tlapu, ocas, a konec. V tom mu obojek vážně nepomůže, protože ten stres je v psovi, je ve vzduchu, od Vás, z minulosti z toho zlozvyku, pes potřebuje ukázat, že to jde řešit i jinak, obojek ten projev utlumí, ale nezakáže psovi si kousat nohu. Ale k tomu přesměrování na jiné chování je potřeba ten člověk, nevím nevím, v situaci, kdy partner na to dlabe a Vy budete mít jiné starosti a už teď jste z toho na nervy.. to je tak jako fakt na darování.

lupus4 napsal(a):
Jě osobně bych takovéto emočně nevyrovnané osobě EO NEdoporučoval.
Jste na to dva, tak holt zapřáhněte manžílka. .. 12ti letou unavit by neměl být zas takový problém...třeba přijde špacírům se psem na chuť

Člověka, který se stran psů neangažuje a stačila by mu kočka a navíc feně v minulosti dal ránu, bych raději vynechala anebo ho využila pouze minimálně v případě nouze.

Dasvo: Děkuji, tohle vcelku souzní s tím, co si laicky myslím. Cvičáky jsou teď otevřené? Upřímně nemám ponětí bohužel... Mám bývalou spolužačku ze střední, která na cvičáku učila, tak se můžu zeptat jí...

sardullah: No ono to nějak bude muset jít, ale to štěknutí je jak výstřel, to si myslím že mimino vzbudit musí (když na to reaguje už teď, v břiše). Ale jo, já si uvědomuju, že jsem přecitlivělá a že ten problém je teď nejvíc ve mně. A že po porodu to možná bude chvíli horší, než se trochu srovnám.
Já byla zvyklá mít psa unaveného díky koním, to teď neplatí, ale nepřijde mi, že by měla zase tak málo pohybu. A na druhou stranu, už občas přijde s nějakým zdravotním problémem, pár dní pajdá a podobně, to má klid úplně (jak jsem zmiňovala, měla před nějakou dobou klid doma celý měsíc - to jsem s ní chodila jen na zahradu) a chování se nemění...
Je to výmaračka, předchozí pes byl také výmarák, nikdy nebyl problém. Druhý pes do party je teď australák, mladší, aktivní pes a u něj teda nepozoruju potíže s nedostatkem vybití.
Vždycky jsem byla ulítlá na zvířata kolem a nikdy v životě by mě nenapadlo, že by mi mohli v těhotenství vadit. Racionální část ví, že to nějak půjde a že se to hlavně srovná a že většina problému je z hormonů a že ty nebudu mít takhle rozházený pořád. Iracionální to moc nezajímá.

Terven: Mohla bych ji poslat dál - ke tchýni, bydlí sama, fenku nám dohodila vlastně ona. Ve smlouvě s útulkem máme, že ji nesmíme nikomu dát, ale to by asi šlo domluvit, jen se bojím, že by se tam zase o tolik lépe neměla. Byla by v bytě a zase od dalších lidí pryč, to ve 12 nemůže být ok...

ainu: Ale ji to asi netrápí/nebolí, jen musí ukázat, že někdo přišel? Navíc ji to neomezuje v ostatních zvukových projevech, může kňučet i pískat, jen ne štěkat... Ale jinak ano, to je přesně ten důvod, proč jsem to tenkrát zkusila a nechala být - taky bych to nechtěla nosit. Můžete mi poradit jiné řešení?

keriton: Myslím, že u ní oddělování by bylo kontraproduktivní. Má neustálou potřebu být s náma (to je logické) a sebrat ji tohle je za mě horší, než sebrat jí možnost štěkat. Na malé děti (1+) reaguje radostně a chce si s nima dost hrát - to vysvětluju, že musí být opatrná. Miminko (párměsíční) viděla před pár týdny poprvé a to si ho očichala a dál si ho nevšímala.

lupus4: Protištěkací obojek ale reaguje na štěkání, nedržím ovládání a nemůžu dávat impulsy - jestli teda máte dojem, že by to tak skončilo. :) Štve mě, ale zase nejsem magor.

Terven napsal(a):
Člověka, který se stran psů neangažuje a stačila by mu kočka a navíc feně v minulosti dal ránu, bych raději vynechala anebo ho využila pouze minimálně v případě nouze.

To sice ano, ale vzít nějakou zodpovědnost za to, že mám ženu, dítě a psa, a společně řešíme problémy, by mi přišlo normální. Můj muž by se obešel bez zvířat zcela a přesto se v provozu psa angažuje.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pak je ještě "pasivní" možnost, jak věc řešit, a to fenu od dítěte částečně oddělovat.
Jak vůbec bude fena na miminko reagovat, víte? Pozvali jste si třeba na návštěvu někoho s miminem nebo byli jste někde? To by mělo patřit k přípravě....

Tak na to mám jinej názor.....pes nemusí reagovat dobře na CIZÍ děti a přesto SVOJE dítě miluje.

Já teda nevím jak ostatní, ale pro mě by taková příprava neměla žádnou vypovídající hodnotu......moje ovčanda děti nesnášela, jednou se mi venku po děcku i ohnala, bylo štěstí, že nedostalo košem....ale když jsem domů přinesla z porodnice syna, tak jsem věděla, že nebude problém....já a fena jsme tým a máme děcko...fertig.

Terven napsal(a):
Člověka, který se stran psů neangažuje a stačila by mu kočka a navíc feně v minulosti dal ránu, bych raději vynechala anebo ho využila pouze minimálně v případě nouze.

Mám stejnej názor......mého manžela bych do výchovy psů nezapojila ani omylem, bůh ví, jak by to dopadlo... ...on je totiž alfa

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak na to mám jinej názor.....pes nemusí reagovat dobře na CIZÍ děti a přesto SVOJE dítě miluje.

Já teda nevím jak ostatní, ale pro mě by taková příprava neměla žádnou vypovídající hodnotu......moje ovčanda děti nesnášela, jednou se mi venku po děcku i ohnala, bylo štěstí, že nedostalo košem....ale když jsem domů přinesla z porodnice syna, tak jsem věděla, že nebude problém....já a fena jsme tým a máme děcko...fertig.

Anebo to může být naopak. Cizí děti mu budou šumafuk, protože nepředstavujou konkurenci, na vlastní může žárlit a nevražit.

Mě teda můj 13letej kříženec ohaře rozčiluje i bez těhotenských hormonů
Na zmírnění vyštěkávání nám pomohlo pár triků, ale neodbouralo to samotný fakt, že "musí" štěkáním komentovat některý věci.
Jednu dobu jsem po něm házela fixy (možno zaměnit za libovolný malý a lehký předmět), abych ho vyrušila a štěkání zanechal. Pomáhalo částečně.
Dnes nejvíc používám, že psa přivolám, on se tím vyruší ze štěkacího módu. Dělá se to ale blbě, pokud pes leží půl metru od člověka, a navíc ledaskterý pes ví, že štěkat se dá i během plnění povelu.
Ale obojí to řeší až tu situaci, kdy pes spustí. Jak to udělat, aby nespustil vůbec? To už bych v tomhle věku neviděla jako něco reálnýho... Ale jsem laik, to by fakt musel asi vidět nějakej odborník.
Napadá mě třeba něco doma natočit a poslat video někomu, komu zaplatíte za radu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak na to mám jinej názor.....pes nemusí reagovat dobře na CIZÍ děti a přesto SVOJE dítě miluje.

Já teda nevím jak ostatní, ale pro mě by taková příprava neměla žádnou vypovídající hodnotu......moje ovčanda děti nesnášela, jednou se mi venku po děcku i ohnala, bylo štěstí, že nedostalo košem....ale když jsem domů přinesla z porodnice syna, tak jsem věděla, že nebude problém....já a fena jsme tým a máme děcko...fertig.

Chápu, spíš si myslím, že když mám psa s "divným" chováním a čeká ho doma taková velká změna, měla bych během těch 9 měsíců aspoň několikrát psovi nastínit, co se zhruba bude dít, že to například pláče. Aby se s tím setkal dřív než na ostro a abych viděla, jak reaguje. Samozřejmě ta reakce může být úplně jiná, až to bude "naše vlastní mládě".
U mýho psa tipuju, že by mě i s tím vlastním stejně poslal do pr... páč je starej a už tak ho prý týráme příliš

Já s ohařem v zádech si myslím, že je to zlozvyk. Šla bych na to režimem, aktivitou, výchovou. A hlavně nějakým “restartem” vašeho vzájemného vztahu. Pokud k ohařce pociťujete takové nepřátelství, ona to cítí a dost možná se Vám snaží “prořvat” do přízně o to víc. Asi bude zrazená, když ji dali v takovém věku pryč, nejspíš je nejistá. Je to kus práce, adaptovat se na takové životní změny!

Ohař potřebuje důsledné, konzistentní, ale zároveň láskyplné vedení. Jsou to inteligentní psi, nemá smysl je tlouct nebo si (ne)verbálně vybíjet zlost, tím si jen zablokujete komunikační kanál. Musíte počítat s tím, že to bude pár týdnů trvat, pokud si to místo elektriky budete chtít odpracovat.

Vytvořte nějaký režim, aby to byla trochu vojna. Ať má fena jistoty, ať ví, co kdy bude, co má čekat a na co být připravená. Jestli je přiměřeně věku zdravá, tak to bude chtít alespoň dvě hodiny denně strávit nějakou fyzickou aktivitou, možná déle. Nechcete ji vyčerpat “k smrti”, ale zdravě unavit. Můžete zkusit nějaké aktivity i doma, je potřeba zabavit jí i hlavu. Hlavolamy, čuchací dečky, atd. Dát jí nějaký úkol a náplň, aby byla důležitá.

Stran toho štěkání... spoustě lze předejít. Štěká, když vcházím do místnosti? No tak si ji zavolám do vedlejší místnosti a vejdeme společně. Když zavrže židle, tak si ji zavolám k židli a ukáži, jak ten zvuk vzniká, vysvětlím, že je to přece jen židle, párkrát jí to předvedu (“No koukej, to je jenom židle. Když ji takhle posunu, tak vrže, vidíš? Ty jsi trubka, ty na ni štěkáš. Hele, co kdybys mi radši přinesla uzlík, budeme se tahat? Už nebruč.”). Když mě bude vyštěkávat z vedlejší místnosti, tak si ji zavolám a zapojím do své aktivity nebo jí dám nějaký úkol - třeba přinést balonek, jít se mnou do kuchyně vařit kafe... Prostě bych ji přesměrovala na jinou činnost a víc zapojila do chodu domácnosti. Ani bych nezvyšovala hlas, ale naopak mluvila tiše, protože pak pes musí zmlknout, aby slyšel, co se mu říká, místo aby se snažil člověka přeřvat.

Já teda musím říct, že co se týče štěkání, tak vlastně ani nikomu nemůžu radit, protože mám sama máslo na hlavě...doma psa, který komentuje skoro všechno. Sice na povel "ticho" ztichne, ale za okamžik blafe znovu......přijde mi, že některé situace tak nějak bez štěkání neustojí....vypravování na procházku, ale i když si beru jen jkafe a jdeme na zahradu, když se zvednu a jdu připravit pejsům jídlo.

A teď jak odešla fena je to ještě horší, možná že už je to i jeho věkem....a řešení...napadá mě jediné - zabít....to je samozřejmě sranda, já sice to blafání umím omezit, ale zabránit tomu nelze.

Protištěkací obojek bych mu teda nedala, protože bych měla strach, aby to psu emočně neublížilo. Jestli správně chápu, tak protištěkací obojek "potrestá" psa, když začne štěkat.....já raději odměním, když přestane štěkat a aby pes byl trestán, protože jsem lenoch líná, neschopná, tak to bych zase emočně neunesla já.

Ale já nejsem objektivní, nepoužívala bych elektrický obojek...teda jen v případě např. hluchého psa a na vibrace apod.

megi-the-dog: Ano, bojím se, že z toho bude větší neurotik. Ona má opravdu problém celkově od chvíle, kdy jsme ji přivezli - neuměla odpočívat, musela pořád něco, vymetala linku, neustále něco bručela. Myslím, že jsme udělali velký posun - umí spát (i když třeba když přijede návštěva, tak je zase zpátky), opravdu se naučila hezky poslouchat, je velmi inteligentní a chce vycházet vstříc, jen si s sebou nese velkou zátěž z minula.
Na nějaké zabavení psa bez pohybu se budu muset podívat, upřímně jsem to opravdu nikdy nepotřebovala, zabavili se tím, že s náma prostě byli a chodili tam, kam my, vídali další psy, zkoumali a podobně... Ale pořád si docela stojím za tím, že se nic už delší dobu nezměnilo - i když měla ještě veškeré možné vybití, tohle dělala pořád, to nenastalo teď (že by to byla reakce na moje chování nebo na menší aktivitu).

Ad zapřažení manžela: Opravdu je to tak, jak píše Terven. On tedy do vztahu přivedl toho prvního výmaráka, ale od doby, co umřel, tak je dost pasivní ke psům. Max s nima jde ven, pohladí je doma, krmí je. Jinak tu ránu já tedy nevnímala přiliš negativně - jako kdyby to tenkrát nezafungovalo, tak to nemá smysl opakovat, ale ona si uvědomila, že to přehnala a už to nikdy neudělala... Tohle je možná trochu výchova jako u koní no, možná se to u psů nenosí? Já tedy nikdy psa uhodit nemusela, ale asi bych reagovala stejně.

keriton: Ona nevyštěkává donekonečna, štěkne třikrát, pětkrát, takže jak píšete, ten povel vykoná hned, všechno v pohodě. Teď ji posílám na vzdálenější místo (je to madam a má tři, které si libovolně stěhuje). Jinak jsem ji i pouštěla třeba záznamy dětského pláče, to ji bylo úplně jedno (zato u australáka jsem ráda, že jsem to udělala, protože ten z toho byl úplně paf).

Odetta: Díky za tipy. :) Líbí se mi praktické ukázky, to jsem asi potřebovala číst. Ono je to s ní složitější v tom, že opravdu štěká jen u člověka na něco dalšího - ať už je u mě nebo u manžela, tak štěká na toho druhého. Za ty dva roky se už ustálila do určitého chování, je to VELKÝ rozdíl. To chování se nezměnilo, ani po mé změně... Ale jak píšete, ona si tím asi nějak upevňuje pozici a přízeň, má dojem, že nám tím dělá službu a radost. Bohužel mám dojem, že to nedělá z nudy a nevybití (to by se ta intenzita měnila). I proto jsem myslela na ten obojek, který by ji prostě vysvětlil, že takhle to nejde, že třeba stačí zabručet...

Celkově, když nad tím tak přemýšlím. Já ji opravdu pryč dávat nechci, předpokládám, že za půl roku už budu zase uvažovat realisticky a až ta domácnost bude zajetá, tak se to zvládne. Jen mě to napadlo jako varianta řešení dopředu, a ne až přivezeme mimino a budu vyschýzovaná 10x víc...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mě teda můj 13letej kříženec ohaře rozčiluje i bez těhotenských hormonů
Na zmírnění vyštěkávání nám pomohlo pár triků, ale neodbouralo to samotný fakt, že "musí" štěkáním komentovat některý věci.
Jednu dobu jsem po něm házela fixy (možno zaměnit za libovolný malý a lehký předmět), abych ho vyrušila a štěkání zanechal. Pomáhalo částečně.
Dnes nejvíc používám, že psa přivolám, on se tím vyruší ze štěkacího módu. Dělá se to ale blbě, pokud pes leží půl metru od člověka, a navíc ledaskterý pes ví, že štěkat se dá i během plnění povelu.
Ale obojí to řeší až tu situaci, kdy pes spustí. Jak to udělat, aby nespustil vůbec? To už bych v tomhle věku neviděla jako něco reálnýho... Ale jsem laik, to by fakt musel asi vidět nějakej odborník.
Napadá mě třeba něco doma natočit a poslat video někomu, komu zaplatíte za radu.

Mně se za boha nedařilo odnaučit fenu řvát na popeláře. To bylo vždycky řevu. A štvala mě. Příšerně. Jenže žádný normální rady a postupy nezabíraly.

Jediný, co fungovalo bylo házet po ní propisky.

Pak jednou v tom svým amoku blbě šlápla, přepadla přes opěrku, nabila si hubu a teprve od tý doby popelářský vůz jen sleduje z okna, ale drží klapačku.
Já ji fakt miluju, ale ten její protivnej hlas mě vytáčí.

Atheira napsal(a):
Mně se za boha nedařilo odnaučit fenu řvát na popeláře. To bylo vždycky řevu. A štvala mě. Příšerně. Jenže žádný normální rady a postupy nezabíraly.

Jediný, co fungovalo bylo házet po ní propisky.

Pak jednou v tom svým amoku blbě šlápla, přepadla přes opěrku, nabila si hubu a teprve od tý doby popelářský vůz jen sleduje z okna, ale drží klapačku.
Já ji fakt miluju, ale ten její protivnej hlas mě vytáčí.

Dasvo napsal(a):
Tak na to vyžití naráží svým dotazem i megi. Já osobně se domnívám, že dvanáctiletý pes už není takové torpédo, aby řval z nudy. Podle mého názoru je to u této konkrétní feny především zlozvyk.
Asi se tu na mě část osazenstva vrhne, ale já bych v tomto případě ten protištěkač (nebo obecně elektriku) tak docela nezavrhoval. Při správném použití by to mohlo být dobré a navíc rychlé řešení.
Zadavatelko, zkuste zajít na nějaký cvičák a nechte si poradit, jak správně EO použít. Myslím si, že by to mohlo přispět k celkovému zklidnění atmosféry a Vám pomoct k většímu klidu a navrácení vztahu k feně.

Částečně s Vámi souhlasím "Dasvo", ale snažila bych se učit ne na elektriku, ale jen na vibrace. Teda jestli to bude mít efekt, samozřejmě netuším.

fikovnice napsal(a):
Částečně s Vámi souhlasím "Dasvo", ale snažila bych se učit ne na elektriku, ale jen na vibrace. Teda jestli to bude mít efekt, samozřejmě netuším.

Já si myslím, že by mohly pomoci vibrace, a nebo zvuk, pípnutí obojku.

To pípnutí aktuálně zkouším na fenu, která mi řve v autě, než vystoupíme a jdeme na procházku. To pípnutí ji vykolejí, takže přestane štěkat a zarazí se, co to bylo. V tu chvíli já mám čas ji vypustit z auta, dokud je zticha . Ale nevím, jak to bude fungovat dlouhodobě. Zkouším tu dobu protahovat, když se rozeřve znova, tak znovu pípnu, ona zase ztichne. A už je to i lepší, že někdy vůbec nezačne ani řvát, když zastavím. Takže já bych řekla, že u nás to zatím funguje, ale fakt nevím, jestli si zachvíli na ten zvuk nezvykne...Jenže to je spíš dobrý na utišení, ale asi to moc neovlivní to, že příště začne zase - u nás teda zatím dobrý, ale to je tím, že ona chápe, že když bude řvát, tak ji z auta nepustím. Jen se nedokáže ovládat mi přijde . Já jsem od toho teda ani moc neočekávala, obojek mám doma a pak mě jen napadlo to vyzkoušet.

Mě se ten protištěkací obojek nelíbí z toho důvodu, že ho neovládá člověk, a tak nějak mi přijde, že ten pes nemusí pochopit, co dělá špatně, že ta rána může přijít v nevhodnou chvíli.

Ještě mě napadá - co ty situace, ve kterých fena štěká, dělat co nejvíc, záměrně? Dát ji třeba něco na žvývkání, něčím zabavit, a manžel ať chodí k vám, pryč, zase k vám... Prostě ji z toho udělat běžnou věc. Když přichází, tak ať ji třeba nosí něco dobrého (vím, že píšete, že se nechce moc zapojovat, ale tak třeba snad tohle by mu nevadilo), třeba si pak fena zvykne, že nosí dobroty, a místo toho aby ho vyštěkala, tak mu půjde naproti pro tu dobrotu.

Já tomu benefitu “vykolejení” u psa, který neštěká kontinuálně, ale štěkne třikrát a zmlkne, moc nevěřím...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já tomu benefitu “vykolejení” u psa, který neštěká kontinuálně, ale štěkne třikrát a zmlkne, moc nevěřím...

Jo to je pravda, mě fena vyloženě řvala, takže to bylo něco jiného.

No asi bych to zkusila přes ty pamlsky, teda pokud je fenka žravá. Buď, že je bude nosit a dávat manžel, a nebo že v době kdy přichází manžel ji budu pamlskovat já, případně třeba i s ní cvičit, hrát si. Ty situace bych záměrně vytvářela a zkoušela u toho s fenou prostě nějak pracovat.

Ale jsou to jen nápady, třeba taky k ničemu.

A už je to i lepší, že někdy vůbec nezačne ani řvát, když zastavím.

Tak to gratuluju a doufám, že vám to vydrží a že jednou ani obojek nebude potřeba.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A už je to i lepší, že někdy vůbec nezačne ani řvát, když zastavím.

Tak to gratuluju a doufám, že vám to vydrží a že jednou ani obojek nebude potřeba.

No krom obojku jsem začala praktikovat naprostej ignor, když začne řvát. V autě jsem se jí nejdřív snažila třeba okřiknout, ale nikdy jsem ji nepustila, dokud nebyla ticho. No ale než nějaké okřikování na ní mnohem lépe funguje ten ignor. To samé i doma - vypravujeme se ven a když to moc trvalo, tak řvala. Ve chvíli kdy začala řvát, tak já jsem se úplně sekla, zastavila a ignorovala. Když ztichla, začala jsem se vypravovat dál, a takhle pořád dokola. No a řekla bych, že tohle mi pomohlo zatím asi ze všech metod nejvíc.

Ale je pravda, že tohle řvaní je úplně něco jiného, než když si pes dvakrát, třikrát štěkne.

marcelaamax napsal(a):
No krom obojku jsem začala praktikovat naprostej ignor, když začne řvát. V autě jsem se jí nejdřív snažila třeba okřiknout, ale nikdy jsem ji nepustila, dokud nebyla ticho. No ale než nějaké okřikování na ní mnohem lépe funguje ten ignor. To samé i doma - vypravujeme se ven a když to moc trvalo, tak řvala. Ve chvíli kdy začala řvát, tak já jsem se úplně sekla, zastavila a ignorovala. Když ztichla, začala jsem se vypravovat dál, a takhle pořád dokola. No a řekla bych, že tohle mi pomohlo zatím asi ze všech metod nejvíc.

Ale je pravda, že tohle řvaní je úplně něco jiného, než když si pes dvakrát, třikrát štěkne.

Já mám také radost, že se vám podařilo přijít na funkční postup a držím palce, aby se podařilo to dotáhnout do konce. Kéž bychom byli (bývali) tak úspěšní i my ostatní

vypravujeme se ven a když to moc trvalo, tak řvala. Ve chvíli kdy začala řvát, tak já jsem se úplně sekla, zastavila a ignorovala. Když ztichla, začala jsem se vypravovat dál, a takhle pořád dokola. No a řekla bych, že tohle mi pomohlo zatím asi ze všech metod nejvíc.

tak tohle mi začal dělat teď , když napadlo a obouvám zimní boty + návleky , on teda neřve, ale poknikuje - jako zrychli ty v, už se nemůžu dočkat...dělám to stejně, přestanu s vypravováním...pomáhá to, jen to prostě ještě dýlejác trvá...
večer když vklouznu jen do bot to neprovádí...je to jen o trpělivosti - kdo z koho
a jelikož já nikam nechvátám, tak má smůlu

Namám vlastní zkušenost, ale třeba by to mohlo pomoct. Samozřejmě to něco stojí.

http://psi.tomczik.cz/reference/mija