Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků
31.1.2021 14:20
Elliee

XXX.XXX.107.9

Dobrý deň. Musím sa vyrozprávať z nášho problému.
Nášmu 12,5 ročnému yorkshirovi diagnostikovali zlyhanie obličiek. Kreatinín mal 299 a ureu 39. Odporúčili nám ho hneď utratiť, ale my sme nesúhlasili. Bojovali sme 10 mesiacov, pričom jeho hodnoty sa držali v priemere na Krea 161 a urea v priemere 22. Niekedy boli výsledky ešte nižšie. Zdalo sa nám, že psík ožil, všetko ho bavilo, hral sa, no mali sme problémy so stálym nechutenstvom. Týždeň jedol diétu, potom 2 týždne nechcel diétu, tak som mu varila alebo som ho kŕmila striekačkou, pričom prežíval stresy. Potom papal len konzervy 3 týždne, potom opäť 2 týždne nechcel diétu atp. Snažila som sa čo najrýchlejšie ho potom nakŕmiť a snažila som ho chváliť a potom aj rozptýliť. Keby nemal tie problémy s papaním, tak by ste povedali, že je úplne zdravý.
Mal obdobia lepšie, kedy sa zdalo, že ho nič nebolí a niektoré dni bol zas viac unavený, ale nikdy nevyzeral ako pes na utratenie. Miloval prechádzky, tešil sa keď niekto prišiel, bol veselý. Počas tých 10 mesiacov prekonal 2x zápal semenníka, liečil sa mesiac ATB, potom sa museli nasadiť lieky na prostatu a dokonca sa mu objavili problémy s artrózou, tak aj na to sa dali lieky. Začiatkom decembra sa však začalo niečo horšiť. Dovtedy sme chodili aj každý deň na podkožné infúzie. Začal polehávať a neustále sa triasť. Tipovali sme to na tú artrózu a RTG to potvrdil, pričom sa tam objavila aj displázia bedrových kĺbov. Začal strašne krívať, no potom sa zdalo, že mu tie vitamínové doplnky na kĺby, keďže nemohol nič na bolesť, začali zaberať a jeden deň som ho skoro nespoznala, behal, lietal, šalel sa ako šteniatko.
Začiatkom januára však bol strašne bolestivý, netušili sme, čo sa deje...neustále sa triasol, nechcel ani chodiť, polehával, tak sme dali spraviť CRP, ktoré mu vyšlo vyššie, nasadili sa ATB, ale nezaberali. Strašne mu slzili očká, doslova mu z nich každú minútu kvapkalo, tak som si všimla, že si ich aj veľmi škriabe a bolia ho. Našla som mu tam mierne začervenanie, tak som poprosila veterinárku, aby mu dala nejakú masť. Napadlo nás spraviť ešte aspoň obličkové hodnoty, pričom sa kreatinín zvýšil na 338, ale ureu mal stále iba 22, z toho by s určite netriasol, viem zo skúsenosti. (triasť sa začal až pri hodnote 27 a vyššie) Vetka dala druhé antibiotiká, ktoré začali zaberať v priebehu jedného dňa, očká prestali slziť, psík ožil, vonku bol opäť malý prieskumník v snehu :), hrali sme sa atď. Na tretí deň od užívania ATB sa už vôbec netriasol, bol úplne normálny. Akurát ho začalo trošku motať, asi 2x zvracal celý obsah žalúdku od raňajok, ale chodil svižne, ako mládenec, bol šťastný a veselý. Večer však dostal nejaké kŕče, pričom evidentne nebol pri vedomí, hlavička mu padala, ale pišťal. Celé to trvalo asi pol minútu, ani nie.
Bohužiaľ nám uhynul :( a ja mám výčitky z celých tých 10 mesiacov, že sme ho mohli uspať hneď na začiatku, ale keď si pomyslím, koľko pekných dní ešte zažil...mám výčitky, že toho bolo na mňa strašne veľa - lieky, kŕmenie, celé dni s ním, vypĺňanie mu čas programom, aby bol šťastný a občas som sa neudržala a bola som na neho zlá. Dostal aj po zadku, pretože mal obdobia, kedy odvracal hlavičku od všetkého, a ja som to psychicky nezvládla. Chcela by som asi len nejaké slová útechy alebo odsúdenia, či sme spravili dobre, že sme mu pretiahli život, či to za to stálo, či pri obličkách môže mať veľké bolesti, atď.
Nechcem už pri inom psíkovi spraviť rovnakú chybu, ale ako môžete dať potom psíka utratiť, keď sa mu stav aj výsledky zlepšia? :( Mám obrovské výčitky svedomia, pretože to bol môj prvý psík. Ešte podotýkam, že všetky vyšetrenia sme od veterinárky museli pýtať my. Ona to stále zvaľovala na obličky alebo kĺby. Druhý veterinár nebol otvorený, lebo bol vianočný čas vtedy. Neverím, že by obličky za 3 dni išli úplne dole. To by bol ako otrávený, ale on vôbec nebol. Myslíme si, že to bola asi mozgová príhoda.
Ďakujem za akékoľvek odpovede, rady alebo povzbudenia. Sú to už tri týždne, ale neviem sa tým zmieriť.

Uživatel s deaktivovaným účtem

31.1.2021 14:36
Uživatel s deaktivovaným účtem

to si musíte obhájit sama před sebou.

Uživatel s deaktivovaným účtem

31.1.2021 15:03
Uživatel s deaktivovaným účtem

Já vás chápu, taky jsme se v tom pěkně plácali, když jsme se rozhodovali, kdy je čas nechat odejít naši fenku. Neměla tedy žádnou vážnou nemoc, odcházela pozvolna na stáří. Nejdřív jí vypověděly službu uši, pak oči, pak pobolívaly nožky, než "se rozešla"... ale pořád měla zájem o život, o kontakt, o žrádlo, ve svém prostředí fungovala, jen na zahradě občas někde "zabloudila" a pak naříkala, dokud jsme ji nevysvobodili. Kvalitní život už to úplně nebyl, na druhou stranu ale jevila chuť žít... Nechali jsme ji uspat, až když jí přestávaly poslouchat zadní nohy a přidaly se zažívací obtíže. Sice jsme v té době mohli ještě zkusit léčbu antibiotiky, třeba by se ještě na chvíli zlepšila, ale celkově už nám přišlo, že je čas se rozloučit.

Bylo to těžké rozhodování, odhadnout správný čas, snažili jsme se zodpovědně postarat. Ale zpětně si myslím, že jsme to zbytečně o něco přetáhli. Nebo taky ne. Na tohle neexistují jednoznačné odpovědi...

31.1.2021 16:11
Elliee

XXX.XXX.107.9

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
to si musíte obhájit sama před sebou.

To nedokážem. Nedokážem to triezvo posúdiť. Nebola by som spokojná ani s jedným rozhodnutím. Ani utratiť, ani nenechať trpieť. Neprišlo mi to vtedy, že by sa trápil nejak veľa. Teraz mám ale zmiešané pocity.

Felies

31.1.2021 17:25
Felies

XXX.XXX.107.9

Vkladám jeden príspevok od českého veterinára:

"Utrpení je utrpení. Utrpení je, když se zvíře trápí. Teď spíš je otázka, co je zbytečné utrpení, protože nikdy klient, nebo neříkám nikdy, ale dokonce velmi často, to je skoro denní chléb, že se potýkáme s tím, jenom ať to zvíře netrpí. Ale tak to samozřejmě není. Kolikrát v životě každý z nás trpěl, ať už fyzicky nebo psychicky. A já jim vždycky říkám, že jako mně už dostkrát bylo hodně mizerně a nikdy jsem teda nepřemejšlel tím, že z posledních sil se dovalím na Nuslák a skočím. Tak se to prostě nedá dělat. Utrpení k životu patří a pokud je k tomu rozumný výhled na zlepšení nebo nevíme, jestli ten výhled neexistuje, tak bysme měli dát tomu zvířeti čas. A velmi často tak, jak už jsem dneska uváděl opakovaně, to prostě k tomu vede. Takže utrpení k životu určitě patří, jenom je potřebné posoudit, kdy je to utrpení zbytečné, to znamená, kdy nemáme výhled na to, že se to zvíře zlepší, že mu ulevíme. A když potom k tomu dojdeme, tak potom je samozřejmě čas sáhnout k eutanazii."

Uživatel s deaktivovaným účtem

31.1.2021 17:48
Uživatel s deaktivovaným účtem

ano. je to všechno o prognóze.

pokud mám psa já nevím se zlomenou nohou, tak to určitě hodně bolí, ale zašroubujeme, léky na bolest, rehabilitace a super. nebo když budu mít zvíře s akutním selháním ledvin, tak léčit to není chyba, i když tomu zvířeti je samozřejmě špatně, ale po několika dnech vidím, jestli bude víceméně zdravé nebo jestli špatný

problém jsou špatný dlouhodobý prognózy, kdy prostě máte diagnózu, která to zvíře zabije a je jen otázka kdy. a teď se to postupně horší, ale ne lineárně, spíš jako dobré dny špatné dny ale nakonec je dobrý den to co bylo špatný den před měsícem, ale člověk to vidí až zpětně.

Uživatel s deaktivovaným účtem

31.1.2021 17:56
Uživatel s deaktivovaným účtem

Když ono je to těžké... Jednak každý má svůj úhel pohledu a druhak když to člověk musí řešit a rozhodovat se. Na jedné straně chceme svého pejska udržet u sebe co nejdéle, na straně druhé víme, že vyléčení či zlepšení nepřijde... Pak také ta ekonomická stránka...
Myslím si, že jako ve většině případů, i zde funguje zlatá střední cesta. Nevzdávat boj hned na začátku nebo když je naděje na zlepšení či uzdravení, ale pokud je jasné, že toto už nehrozí, tak se rozloučit...
Každopádně ve Vašem případě je už dobojováno, takže se pro Boha tím už netrapte! Nic s tím nezměníte, jen se budete zbytečně trápit! Po přečtení Vašich vět si myslím, že byl pejsek šťastný. Byl milován a opečovávan. Ne každý má takové štěstí! Proto vězte, že jste v tu chvíli dělala, co bylo ve Vašich silách a dle svých aktuálních pocitů.
Nyní to všechno z hlavy pošlete pryč za pejskem a pořiďte si nového. Dle vlastní zkušenosti rychle zapomenete na bolest, protože všechen čas a myšleny Vám vyplní nový tvoreček, který Vás bude provázet dalšími a dlouhými roky! ;) A hlavně nemyslet na to, jak to bude s umíráním toho nového!
Držte se!

31.1.2021 17:59
janaa

XXX.XXX.43.243

Nemusíte si ke každýmu tématu zakládat nový nick. V jednom píšete, jak všichni veterináři ihned psy utrácejí,tady se ptáte, zda jste nenechali psa trpět moc dlouho..... hoďte to za hlavu a přestaňte řešit, každý odchod je těžký a nikdy,ale opravdu nikdy, si nejste stoprocentně jistí, jestli nešlo něco udělat líp,dřív,později....prostě ne, to souvisí s tou láskou, kterou ke zvířeti cítíme a tou bolestí,co přichází s jejich odchodem. Nemá cenu se tím trápit

Přidejte reakci

Přidat smajlík