Poruchy chování

Asi bych prvně nechala vyšetřit různé věci. No a pak se třeba obrátit na nějakýho odborníka osobně, aby vám na fenku mrknul a řekl, co a jak (např. Eva Štemberová). Pokud by se vyloučil zdravotní problém, asi by to chtělo zapracovat na tom strachu, a to je běh na dlouhou trať a musí se vědět, jak.
A zamezit těmto situacím, například jistit stopovačkou, nenechat fenku odejít tak daleko.

Podle veterináře je fyzicky v pořádku. Jen to ct teda nedělali. Domnívám se, že je to psychické.

Jak jsem psala snažím se tomu předcházet. Jakmile hrozí nějaký stres beru jí na vodítko.

Za dva roky jsme se dopracovali aspoň k tomu, že mě bere jako vůdce v tom ochranářském smyslu, rozumějte většinou při pocitu ohrožení jde nalepená u mě. Ale u manžela vůbec, najednou jako by byl cizí. A to s nim spí v posteli a mazlí se s ním. Já jsem jen na procházky, hraní a žrádlo. Mazlení minimálně a to většinou když se spolu pereme na zemi, tak po hře se chvilku pomazlí, ale to je spíš můj problém, protože každé pohlazení končí válením se po zemi...

Děkuji za doporučení, budeme muset někam zajít. Je mi jí hrozně líto, když dostane ten záchvat paniky je úplně zoufalá.

Daň za pořízení pejska z útulku.

Mispuletta napsal(a):
Podle veterináře je fyzicky v pořádku. Jen to ct teda nedělali. Domnívám se, že je to psychické.

Jak jsem psala snažím se tomu předcházet. Jakmile hrozí nějaký stres beru jí na vodítko.

Za dva roky jsme se dopracovali aspoň k tomu, že mě bere jako vůdce v tom ochranářském smyslu, rozumějte většinou při pocitu ohrožení jde nalepená u mě. Ale u manžela vůbec, najednou jako by byl cizí. A to s nim spí v posteli a mazlí se s ním. Já jsem jen na procházky, hraní a žrádlo. Mazlení minimálně a to většinou když se spolu pereme na zemi, tak po hře se chvilku pomazlí, ale to je spíš můj problém, protože každé pohlazení končí válením se po zemi...

Děkuji za doporučení, budeme muset někam zajít. Je mi jí hrozně líto, když dostane ten záchvat paniky je úplně zoufalá.

Chápu, nicméně mám za to, že ta lítost je tam kontraproduktivní.
Zkuste více používat dlouhé vodítko, stopovačku 10-20m, abyste aspoň zamezili těm krizovým situacím, na které zatím nemáte řešení.
Jinak doporučuju velmi tu Evu Š., pokud máte v dosahu Prahu. Je trochu složitější se k ní dostat (vypisuje teď jen pár hodin měsíčně a jsou asi rychle rozebrané), ale stojí to za to.

Jak bylo napsáno,najděte někoho, kdo s vámi bude pracovat. Něco děláte velmi špatně, pokud máte psa od štěněte a ani po dvou a půl letech nejste schopni odstranit jeho strach. Jasně,pes může být od přírody labil, k tomu se přidal nedobrý start do života, to nic ale nemění na tom,že třeba to procházení okolo plotů se štěkajícími psy by mělo být dávno vyřešeno. Většinou za to může lítost, se kterou lidé k těmto psům přistupují, ale to je naprosto kontraproduktivní a cesta do pekel. Držím palce,ať se zadaří (btw pro vaší jistotu bych nechala ty oči vyšetřit u oftalomologa, ale taky si myslím, že je to spíš psychický zkrat)

Děkuji za doporučení, snad to vyřešíme ať nemusí být pořád na provázku...

tak v tomto případě jí ten provázek může zachránit život
a oni psi na dálku fakt blbě vidí.....

si myslím, aniž by tady o tom padlo slovo, že se s fenkou málo trénuje, na to, jak moc by to potřebovala. Že je málo vedena, obecně.

Vím jaké to je, mám nalezence ze Slovenska, našli jí jak se choulí u hnojiště, olysalá zablešená kostřička. Bylo jí asi 5 let ( teda tvrdili že max 1,5 roku, i na to vypadala, ale po 5ti letech u mě měla mrtvičku a vet řekl, že jí bude spíš 8-10 let). Nedostala jsem k ní žádné informace,ani to, že je nekontaktní. Fenku mi přivezli na půl cesty do ČR. Nechala na sebe sáhnout dobrovolně až po cca třech měsících . Bála se pohybů, zvuků, předmětů. Doma byly další 3 fenky, od kterých mohla zjišťovat, že se nic neděje. I přes to stále po 5ti letech není normální a nepočítám s tím, že někdy bude. Už se nebojí tolik, ale nenadálého zvuku nebo rychlého pohybu se lekne. Pořád je ve střehu, venku když by se lekla, tak uteče a na moje volání nepřijde. Takže jsem i já pořád ve střehu a když vidím případné nebezpečí ( lidi, psi), beru jí včas na vodítko. Občas má den, kdy i na zahradě ke mě nechce přijít, většinou když večer jdeme domů. Musím nechat pootevřený dveře a jít a jí nechat ať si přijde sama. Od přivezení měla panickou hrůzu projít dveřmi. No ale je moje, večer když se ke mě přilepí, vím že mě miluje, stejně jako já jí, ale předchozí asi hrozná zkušenost trvající několik let prostě nikdy nezmizí....

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Musím říct, že faktem je že výcvik u nás začíná a končí povely ,,ke mě, čeká a pac". Kdežto její potenciál by byl určitě větší.

Stydím se, napravíme.

Mispuletta napsal(a):
Musím říct, že faktem je že výcvik u nás začíná a končí povely ,,ke mě, čeká a pac". Kdežto její potenciál by byl určitě větší.

Stydím se, napravíme.

Myslím, že hmn ani tolik nemyslela cviky a triky, ale trénování toho, co je pro fenku problém (tj. spíše výchova).
Ale samozřejmě cviky a triky, pokud to fenku a vás baví, můžou být dobrým doplňkem a způsobem, jak budovat vztah, učit se sobě navzájem rozumět.

To je pochopitelné, zažila roky trýzně, kterou už si nese pořád. Ale naší bylo do půl roka, když jsme si jí přivezli. Naše je z ukrajiny, dozvěděli jsme se to když jsme si jí převzali. Fenku- matku- nejspíš otrávili a štěňata byla 3. Z toho bráška byl údajně silně dominantní a ségry dost šikanoval. Ze začátku bylo znát, že je pro ní boj o žrádlo zcela běžnou záležitostí. Máme ještě jednoho psa (mnohem menšího) bez problémů si před ním lehla a podřídila se mu, ale jakmile jsme nasypali granule odehnala ho od misky a hltala. Časem se naucila, že Prcek dostává misku první a že ona taky dostane svou, kterou vyluxuje, takže se boje vzdala. Když jsme si poridili Prcka byla jsem doma a první rok se mu hodně věnovala. Taky je to zlatej pes. Odvolání bylo možné i u hárající feny na což sem byla náležitě pyšná. U téhle fenky už jsem byla v práci, dvě malé děti a manželská krize. Maximum bylo venčení a učení ke mě a to bylo prostě málo, ale jsme dost společenští a psomilové, tak jsem asi tak nějak čekala, že při návštěvnosti lidí a psů v naší domácnosti prostě zjistí, že je to v pohodě. Zjistila, ale stejně všude číhá smrt a ona ji vidí...

Mispuletta napsal(a):
To je pochopitelné, zažila roky trýzně, kterou už si nese pořád. Ale naší bylo do půl roka, když jsme si jí přivezli. Naše je z ukrajiny, dozvěděli jsme se to když jsme si jí převzali. Fenku- matku- nejspíš otrávili a štěňata byla 3. Z toho bráška byl údajně silně dominantní a ségry dost šikanoval. Ze začátku bylo znát, že je pro ní boj o žrádlo zcela běžnou záležitostí. Máme ještě jednoho psa (mnohem menšího) bez problémů si před ním lehla a podřídila se mu, ale jakmile jsme nasypali granule odehnala ho od misky a hltala. Časem se naucila, že Prcek dostává misku první a že ona taky dostane svou, kterou vyluxuje, takže se boje vzdala. Když jsme si poridili Prcka byla jsem doma a první rok se mu hodně věnovala. Taky je to zlatej pes. Odvolání bylo možné i u hárající feny na což sem byla náležitě pyšná. U téhle fenky už jsem byla v práci, dvě malé děti a manželská krize. Maximum bylo venčení a učení ke mě a to bylo prostě málo, ale jsme dost společenští a psomilové, tak jsem asi tak nějak čekala, že při návštěvnosti lidí a psů v naší domácnosti prostě zjistí, že je to v pohodě. Zjistila, ale stejně všude číhá smrt a ona ji vidí...

Tak to jsou dost hloupé vstupní podmínky - blbá situace doma, pořízení psa s takovým původem (to bude asi z nějakého zachraňovacího spolku a určitě za nemalý adopční poplatek, že jo?), absence zkušeností s takovým psem...

Běžný provoz by na zvyknutí tak možná postačil dobře odchovanému štěněti s "jen" bázlivější povahou, ale určitě ne něčemu takovému.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak to jsou dost hloupé vstupní podmínky - blbá situace doma, pořízení psa s takovým původem (to bude asi z nějakého zachraňovacího spolku a určitě za nemalý adopční poplatek, že jo?), absence zkušeností s takovým psem...

Běžný provoz by na zvyknutí tak možná postačil dobře odchovanému štěněti s "jen" bázlivější povahou, ale určitě ne něčemu takovému.

Tak to, že to byla chyba jsem zjistila záhy, ale vracet zpět jsem jí rozhodně nechtěla. Krom těhle výjimečných zkratů jiný problém nemáme.

janaa napsal(a):
Jak bylo napsáno,najděte někoho, kdo s vámi bude pracovat. Něco děláte velmi špatně, pokud máte psa od štěněte a ani po dvou a půl letech nejste schopni odstranit jeho strach. Jasně,pes může být od přírody labil, k tomu se přidal nedobrý start do života, to nic ale nemění na tom,že třeba to procházení okolo plotů se štěkajícími psy by mělo být dávno vyřešeno. Většinou za to může lítost, se kterou lidé k těmto psům přistupují, ale to je naprosto kontraproduktivní a cesta do pekel. Držím palce,ať se zadaří (btw pro vaší jistotu bych nechala ty oči vyšetřit u oftalomologa, ale taky si myslím, že je to spíš psychický zkrat)

U oftalmologa byla. Oči má v pořádku.

Taky jsem si uvědomila, že jsem udělala zásadní chybu v tom, že jsem se těm situacím prostě vyhýbala. To je fakt. Těžko se zbaví strachu ze štěkajicích psů za plotem když se tomu vyhýbáme 🤦‍♀️🤦‍♀️🤦‍♀️ Přecenila jsem se a podcenila její problémy.

Mispuletta napsal(a):
Taky jsem si uvědomila, že jsem udělala zásadní chybu v tom, že jsem se těm situacím prostě vyhýbala. To je fakt. Těžko se zbaví strachu ze štěkajicích psů za plotem když se tomu vyhýbáme 🤦‍♀️🤦‍♀️🤦‍♀️ Přecenila jsem se a podcenila její problémy.

Ta moje se bojí jakéhokoliv dotyku od cizích lidí. Nepočítaně jsem žádala všechny známé, že jí pochovám, ať jí pohladí, aby si zvykla. Nezlepšilo se to, pes je v křeči, ztuhlá, strachy bez sebe, kdybych jí nedržela, cizí se jí nedotkne. Takže to nemělo žádný účinek.....

aluska napsal(a):
Ta moje se bojí jakéhokoliv dotyku od cizích lidí. Nepočítaně jsem žádala všechny známé, že jí pochovám, ať jí pohladí, aby si zvykla. Nezlepšilo se to, pes je v křeči, ztuhlá, strachy bez sebe, kdybych jí nedržela, cizí se jí nedotkne. Takže to nemělo žádný účinek.....

Ale to je naprosto logické. Strach se neodnaučuju tak,že do něj psa šoupnu. Jeden extrém -vyhýbání se,druhý extrém tohle. Obě cesty vedou jen k většímu strachu

janaa napsal(a):
Ale to je naprosto logické. Strach se neodnaučuju tak,že do něj psa šoupnu. Jeden extrém -vyhýbání se,druhý extrém tohle. Obě cesty vedou jen k většímu strachu

Však jsem s tím včas přestala. Byla to moje první adopťačka a jak říkám, bez žádných informací z útulku

aluska napsal(a):
Však jsem s tím včas přestala. Byla to moje první adopťačka a jak říkám, bez žádných informací z útulku

I útulky jsou dobré a špatné, teď už to nezměníte. Zkuste najít někoho, kdo vám s ní pomůže. Je to škoda mít mladého psa a vzdát to s ním.

kashttan napsal(a):
I útulky jsou dobré a špatné, teď už to nezměníte. Zkuste najít někoho, kdo vám s ní pomůže. Je to škoda mít mladého psa a vzdát to s ním.

Tý mojí je už asi 10. Na cvičák jsme chodily ze začátku. Fungovala krásně, dokud s ní nechtěl pocvičit cvičitel. Nevěřil mi, že se bojí chlapů. Tím jsme skončily, protože už se pořád jenom ohlížela, jestli k ní nejde. Pak jsme chodily chvíli ke cvičitelce, ale taky žádný pokrok. Já už to s ní doklepu

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Nevím, jestli to tady už někdo nenapsal, ale dělá to podle popisu na mě trochu dojem, jako by se po tom delším vzdálení bála trestu. Jako by měla pocit, že se provinila.
Je to teda divné, pokud ji máte od štěněte...ale nestalo se někdy v minulosti, že ji manžel potrestal za útěk? Třeba jenom vyhubováním?
Já mám fenku pinče z útulku, brala jsem si ji až jako dospělou a určitě nebyla vyloženě týraná nebo ze špatných podmínek. Ale je labil a předchozí majitelé ji dle všeho občas za něco potrestali.
Já ji netrestám vůbec, max. výjimečně zvýším hlas, prakticky jenom v případě, že venku chce žrát hnus. Ale ona je schopná se vynervit třeba jenom z důvodu, že důrazněji houknu na druhou fenu (která je pravý opak a vůbec nic si ze mě nedělá).
Jednou, při průjmu, to nevydržela a vykadila se v předsíni. Mně je to úplně jedno, máme lino. Ale ona se evidentně bála trestu, krčila se, couvala.

Terven napsal(a):
Nevím, jestli to tady už někdo nenapsal, ale dělá to podle popisu na mě trochu dojem, jako by se po tom delším vzdálení bála trestu. Jako by měla pocit, že se provinila.
Je to teda divné, pokud ji máte od štěněte...ale nestalo se někdy v minulosti, že ji manžel potrestal za útěk? Třeba jenom vyhubováním?
Já mám fenku pinče z útulku, brala jsem si ji až jako dospělou a určitě nebyla vyloženě týraná nebo ze špatných podmínek. Ale je labil a předchozí majitelé ji dle všeho občas za něco potrestali.
Já ji netrestám vůbec, max. výjimečně zvýším hlas, prakticky jenom v případě, že venku chce žrát hnus. Ale ona je schopná se vynervit třeba jenom z důvodu, že důrazněji houknu na druhou fenu (která je pravý opak a vůbec nic si ze mě nedělá).
Jednou, při průjmu, to nevydržela a vykadila se v předsíni. Mně je to úplně jedno, máme lino. Ale ona se evidentně bála trestu, krčila se, couvala.

Působí to na vás stejně jako na mě. Ona má reakci jako kdyby měla být sešlehána bičem.

Není to tak, že nechce přijít k nám. Ona prostě nechce přijít protože se bojí, že to my nejsme. Manžel je s ní na zahradě, zajde do zahradního domku a když vyleze tak ona stuhne a pak na něj začne štěkat jak zbesilá a ježí se. Když pak dojde blíže tak ona najednou jako mávnutím kouzelného proutku začne vrtět ocasem a žene se k němu. Je jako kdyby byla schyzofrenní. Ta příhoda predevčírem to samé. Utíkala přede mnou a když mě poznala tak mi div neskákala po hlavě štěstím, celou cestu vedle mě až domů poskakovala. Je trošku blázen no... však mi to nějak zvládneme. Včera jsme byli na procházce a byla skvělá. Šla na voditku hezky u nohy, kolem psů za plotem teda ne, to prostě aspoň táhne,aby jsme prošly co nejrychleji, ale jinak je prostě skvělá...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Mispuletta napsal(a):
Působí to na vás stejně jako na mě. Ona má reakci jako kdyby měla být sešlehána bičem.

Není to tak, že nechce přijít k nám. Ona prostě nechce přijít protože se bojí, že to my nejsme. Manžel je s ní na zahradě, zajde do zahradního domku a když vyleze tak ona stuhne a pak na něj začne štěkat jak zbesilá a ježí se. Když pak dojde blíže tak ona najednou jako mávnutím kouzelného proutku začne vrtět ocasem a žene se k němu. Je jako kdyby byla schyzofrenní. Ta příhoda predevčírem to samé. Utíkala přede mnou a když mě poznala tak mi div neskákala po hlavě štěstím, celou cestu vedle mě až domů poskakovala. Je trošku blázen no... však mi to nějak zvládneme. Včera jsme byli na procházce a byla skvělá. Šla na voditku hezky u nohy, kolem psů za plotem teda ne, to prostě aspoň táhne,aby jsme prošly co nejrychleji, ale jinak je prostě skvělá...

Krásná
Nevím, jestli jsem dobře pochopila, máte ji až od půl roku?
Možná to není tak, že by vás na dálku nepoznávala. Třeba ty situaci v ní evokujou cosi zlého, co zažívala v prvním půlroce života a reaguje reflexivně. Třeba bývala zvyklá, že se v dáli objevil člověk a pak se dělo něco nepěkného. No a když přijdete blíž, už vidí, že se nic takového nestane, vidí, že se tváříte přátelsky...
Vyjde-li váš manžel ze zahradního domku, ona prostě vidí obraz chlapa, co vyšel z boudy, spojí si to s tím, co zná z minula a vynerví se. A chvíli to trvá než se hodí zase do klidu.
Jak tady někdo psal, abyste si našli někoho, kdo s vámi bude pracovat, tak s tím bych byla opatrná. Výcvikáři jsou různí, mají různé metody, vaše fenka je uzlíček nervů.
Zdá se mi, že vy jste empatičtí dost, spíš si shánějte informace a pracujte s ní pouze vy. Pokud je z pěti set přivolání problém pouze jedno, tak asi neděláte žádnou zásadní chybu, prostě má za sebou velmi pravděpodobně nějaké trauma. Hrajte si, cvičte, budujte vztah.
Ty štěkající psy za plotem to che dávkovat postupně. Pokud vlezete přímo do štěkající uličky, je to pro ni zřejmě peklo, které nedává. Postavte se někde opodál, kde už je sice slyší, ale ještě je v klidu, chvíli posečkejte a hodně chvalte a pokud je ochotná si vzít pamlsek, pamlskujte. Po několika pokusech, kdy to bude v klidu, se můžete odvážit o pár kroků dál.

Mame doma uplne to same - jak pres kopirak.
Jak vzhledove, tak dle popisu i chovanim.

Na fenecku se musi velmi jemne.
To jak to funguje doma, se - hlavne diky druhemu starsimu psisku co uz doma mame naucila velmi rychle - tam je to bez debat. Misto... Ke mne.... Sedni... Muze... Prines... Fuj... Ne...
Pravidla ji velmi vyhovuji - ale vse dela stale velmi ostrazite, pozvolna.
Diky starsimu psisku si necha i cistit zuby, usi, cesat se atd.

Ale venku - tam je to porad velka neznama.
Bala se aut, autobusu, tramvaji, lidi, zvirat... Ted uz to vse zvlada.

Ale... Nikdy ji nepoustim na volno. Staci aby se lekla blbyho holuba, klaksonu.... a je konec.
Bude mit x minut cerno a pak uz bude pozde....

...v palici ma tolik strachu - ze staci fakt malo a nikdo se ji nedovola, zaleze nekam do doury a bude se tam trast az do skonani veku...

Btw - foto jen k porovnani barev, ocasku atd. ...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Máte doma to stejné včetně okolní přírody? 😁

Ouško4 napsal(a):
Máte doma to stejné včetně okolní přírody? 😁

Stejné do poslední větvičky . To je fotomontáž???

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Stejné do poslední větvičky . To je fotomontáž???

Asi zase rozdvojená osobnost, čemu se divíte?

nebo kvíz "najdi 10 rozdílů"

No tvl to je psycho!

Terven napsal(a):
Asi zase rozdvojená osobnost, čemu se divíte?

Nedalo mi to a zkopírovala jsem si obě fotky do prohlížeče. Když mezi nimi překlikávám, příroda se ani nehne, přesně stejný záběr. Jediné, co se na fotkách mění, je pes. Takže opravdu fotomontáž!

A teď ještě zjistit, kdo je kdo... 🧐

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nedalo mi to a zkopírovala jsem si obě fotky do prohlížeče. Když mezi nimi překlikávám, příroda se ani nehne, přesně stejný záběr. Jediné, co se na fotkách mění, je pes. Takže opravdu fotomontáž!

A teď ještě zjistit, kdo je kdo... 🧐

Nick Victoria se tu vyskytuje už celkem dlouho a pokud se nepletu, má psa z útulku. Tak jestli udělala fotomontáž kvůli srovnání? Aby ten pes byl ve stejným prostředí?
Jinak nevím...

Terven napsal(a):
Nick Victoria se tu vyskytuje už celkem dlouho a pokud se nepletu, má psa z útulku. Tak jestli udělala fotomontáž kvůli srovnání? Aby ten pes byl ve stejným prostředí?
Jinak nevím...

Zrovna to jsem chtěla napsat.

Já jsem i zkoumala, jestli to není stejný pes. Uši normálně klopené, při pozornosti postaví? Ten první - tedy vypadá jako tělo srnky, hlava lišky, ale moc hezký.
Ten druhý vypadá nižší, ale nohy zabořené ve sněhu.
Třeba nám to "holky" objasní :-))

Na té fotce u Victorie je vidět, že byl pes do fotky "vložen" a že byl "odstraněn ocas původního psa . Myslím si, že to bylo čistě jen kvůli srovnání. Ona tam i píše, že foto je k porovnání barev, ocásku..

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mame doma uplne to same - jak pres kopirak.
Jak vzhledove, tak dle popisu i chovanim.

Na fenecku se musi velmi jemne.
To jak to funguje doma, se - hlavne diky druhemu starsimu psisku co uz doma mame naucila velmi rychle - tam je to bez debat. Misto... Ke mne.... Sedni... Muze... Prines... Fuj... Ne...
Pravidla ji velmi vyhovuji - ale vse dela stale velmi ostrazite, pozvolna.
Diky starsimu psisku si necha i cistit zuby, usi, cesat se atd.

Ale venku - tam je to porad velka neznama.
Bala se aut, autobusu, tramvaji, lidi, zvirat... Ted uz to vse zvlada.

Ale... Nikdy ji nepoustim na volno. Staci aby se lekla blbyho holuba, klaksonu.... a je konec.
Bude mit x minut cerno a pak uz bude pozde....

...v palici ma tolik strachu - ze staci fakt malo a nikdo se ji nedovola, zaleze nekam do doury a bude se tam trast az do skonani veku...

Btw - foto jen k porovnani barev, ocasku atd. ...

Juuuu tou fotkou jste mě úplně dostala 😍 už jsem si myslela, že se zas stala nepravděpodobnost a máme dvě chuděrky na jedné vsi 😁 je krásná- naše i vaše. Prostě psiska z útulku jsou vždycky trošku boj, nebo aspoň my máme "štěstí " už na potřetí, asi taky nejsme normální 😆 Tak svý k svému ☺

Jen mě u ní zaráží, že prostě samým šokem ani neví kdo to je. Dnes byla s dětmi na zahradě, já vylezla za plot protože tam nasázeli bobky když jsme šli na procházku a ona na mě štěkala zas jako blázen 🙄

Berte to tak, ze je bazliva natolik, že napred zapne reflex "na obranu" a teprve potom mozek.
Mela jsem bazliveho xRTW, od stenete. Nepoznal me pri dvou situacich - jednou jsem mela destnik a jednou nove zarive bile tricko. Kdyz jsem se napr. vracela domu v necekany cas, potreboval chvily na "prepnuti". Musela jsem vzdycky promluvit, aby mu to doslo.

Mispuletta napsal(a):
Juuuu tou fotkou jste mě úplně dostala 😍 už jsem si myslela, že se zas stala nepravděpodobnost a máme dvě chuděrky na jedné vsi 😁 je krásná- naše i vaše. Prostě psiska z útulku jsou vždycky trošku boj, nebo aspoň my máme "štěstí " už na potřetí, asi taky nejsme normální 😆 Tak svý k svému ☺

Jen mě u ní zaráží, že prostě samým šokem ani neví kdo to je. Dnes byla s dětmi na zahradě, já vylezla za plot protože tam nasázeli bobky když jsme šli na procházku a ona na mě štěkala zas jako blázen 🙄

...nevim proc - diky cemu, nebo jak je to mozne... ale me se fena nikdy nebala, nestekala na me...
Myslim, ze to ma co delat s procedurou jak se k nam dostala. Pani co ji zachranila, ji k nam privedla a vlastne mi ji predala... V podstate sla z ulice od jednoho dobreho cloveka k druhemu.

Ostatnich lidi se boji. Ale zlepseni je.
Prvni rok co byla u nas se bala i meho muze.
Rano kdyz vstaval z postele na nej vrcela, stejne tak kdyz se vracel z prace, nebo jen vstal z gauce...
Ted uz ne. Ale na jeho privolani venku take neprijde - na zahrade ano.

Jak jsem psala - mame jeste druheho starsiho psa, ktereho kopiruje, kdyz si je nejista.
Bez nej by to asi bylo peklo...

Kdo u Vas doma krmi? Venci? A jak funguje doma? Tam posloucha? Stavy zatmeni ma jen venku?

Dobrý den 😜
tak já vidím dva rozdílné psy. Pokud dobře vidím, ale fakt bych se hádala, že jsou dva. Krajina stejná😁.
Dája

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...nevim proc - diky cemu, nebo jak je to mozne... ale me se fena nikdy nebala, nestekala na me...
Myslim, ze to ma co delat s procedurou jak se k nam dostala. Pani co ji zachranila, ji k nam privedla a vlastne mi ji predala... V podstate sla z ulice od jednoho dobreho cloveka k druhemu.

Ostatnich lidi se boji. Ale zlepseni je.
Prvni rok co byla u nas se bala i meho muze.
Rano kdyz vstaval z postele na nej vrcela, stejne tak kdyz se vracel z prace, nebo jen vstal z gauce...
Ted uz ne. Ale na jeho privolani venku take neprijde - na zahrade ano.

Jak jsem psala - mame jeste druheho starsiho psa, ktereho kopiruje, kdyz si je nejista.
Bez nej by to asi bylo peklo...

Kdo u Vas doma krmi? Venci? A jak funguje doma? Tam posloucha? Stavy zatmeni ma jen venku?

Právě, že většinou s ní nejvíc funguji já. Když jsme si jí přivezli tak tíhla víc k manželovi. Tak jsem byla trošku dotčená, že jsem jí dobrá na žrádlo, venčení a hry. Ale jak rostla tak po roce se to začalo otáčet a nakonec ve chvílích kdy jí manžel chtěl pustit ven tak jsem musela udělit souhlas, že může. Jinak seděla a koukala střídavě na mě a střídavě na něj. Teď už chodi páníček s námi tak ho zase přijímá lépe.

Teď mi tak došlo, že já byla s ní a holkama doma častěji a navíc když byl manžel doma tak jsme měli doma dusno(když byla štěně). Možná to vyhodnotila jakože manžel narušuje smečku a od té doby má k němu nedůvěru.... se mnou to vsechno víc prožívala.

Ten stav zmatení má jen venku. Doma je v klidu. Tohle se stává když se kvůli něčemu vystresuje.

Takze - maminka je hlava ... To je super :)
Zkuste ji naucit jeden jediny povel na 100% a sice "sedni".

At udela kdykoli cokoli - "sedni"...

Lekne se, rve...boji se? ..."sedni" - nic vic se po ni nechce.
Nemusi nikam chodit/utikat, nic delat, jen sednout.

Vy si ji chytite - spolu se podivate na to ceho se bala... vyresite - pohoda...

Jednání tohoto psa je naprosto jednoznačně spojeno s traumatem z minulosti a z pachovými vjemy...Někdo tomu psovi hodně ublížil a jeho pach zůstal v povédomí tohoto psa jako prioritní...V novém bydlišti je tento pes traumatizován podobným pachem,který jej psychicky dezorientuje s dopady jeho lability i na nového majitele...Pach původního majitele od narození si pes pamatuje celý život-je neodstranitelný!Osobně doporučuji dalšího plně socializovaného a nebojácného psa jako dlouhodobou terapii...Řimák