Jak naučit psa nevšímat si ostatních psů

Psa, kterýho neudržím, bych vodila na halti ohlávce - aspoň proto, abych ho udržela (klidně ho můžu mít na obojku a přepnout si na ohlávku jen tehdy, kdy máme míjet psa). Pak mám teprve možnost na něčem pracovat a vynutit si poslušnost. Přivolání není dobrovolné, ale povinné, a to zařídím tím, že mám psa na vodítku nebo delší šňůře, pomocí které si ho po vydání povelu přitáhnu. Pokud ho nedokážete přitáhnout, protože nemáte dost síly, je to problém (a halti ohlávka v tom úplně nepomůže, nemůžete ji připnout na stopovačku nebo flexinu, jedině na krátký vodítko).
Bude to tedy vyžadovat práci na ovladatelnosti. Kromě přivolání se hodí učit povely jako stůj, sedni, k noze. Vše se učí nejdřív v lehkým prostředí a postupně se přidává na obtížnosti (obtížnost = vzdálenost od psů) tak, aby to pes ještě zvládal.

Pokud potkáváte pejsky, se kterýma si může hrát, můžete trénovat přivolání i tam. Nechat pejska si hrát a po chvíli ho přivolat, přitáhnout na šňůře, odměnit a zase pustit.

Změna, ke které u vás došlo, nastala tím, že pes zjistil, co může, respektive nemusí. Vychovanýho psa můžete snadno klidně během jednoho týdne naučit, že nemusí poslouchat. Opak se pak učí o něco složitěji...

Myslím si, že někteří psi (ehm, třeba můj) se nikdy nenaučí ignorovat okolní psy, protože prostě mají kontakt se psy vysoko v prioritách. Prací na poslušnosti a ovladatelnosti se ale dá dosáhnout toho, že vám za nima nebude utíkat, nechá se zastavit a počká, až si ho dáte na vodítko, zvládenete kolem psů projít na vodítku, atd.

No ono to nemusí být jen strachová reakce od majitelů malých pejsků.
Já měla fenu, velkou fenu, fenu co cizí psy nesnášela a byla na ně velmi reaktivní a kdyby se k nám řítil takovej halama, tak by mohl taky skončit kousnutej nebo minimálně by mu ostrou reakcí bylo vysvětleno, že k princeznám se nečuchá...
Vy ho neudržíte....kdybych já následně neudržela svojí fenu, tak byste váš pesan mohl skončit napadený mojí fenou.
Další věc, jsou i pejskové nemocní...teď mám doma důchodce, není už dobrý na nohy, nemá zájem o to se kamarádit a kdyby mi k němu běhali psi co se chtějí kamarádit a majitelé je prostě neudrží, tak to bych upřímně byla i hodně sprostá.

To, že štěndo poslouchá...přibíhá na přivolání a následně v nějakém věku to tak nějak není ono a nebo dokonce neposlechne vůbec, tak to se u pubošů stává....normálně to lidi prostě jistí stopovačkou, aby si přivolání mohli "vynutit" tím, že psa prostě přitáhnou.

Ráda bych vám řekla....a jednoduchá rada na to je.....nemůžu, každý pes je jiný. Teď mám mladou pyrenejku a když vidím, že má enormní zájem o cizího psa a že by mohlo nastat to, že mi bude hopsat na vodítku a škubat, tak jí raději posadím a počkám až pes projde....pokud jsem se dostala do fáze, že vidím, že tento postup mi neklapne, tak raději udělám čelem vzad, velím k noze a jdu opačným směrem a teprve až jí pes za náma tak nějak zevšední, fena se přestane otáčet tak teprve posadím a čekám až dotyčný pes projde.
Pokud narazíme na psa, kde se po domluvě s jeho páníčkem můžeme pozdravit nebo i pohrát....tak ale stejně předtím "sedni" klid a teprve na povel "tak pojď, jdeme říct pejskovi ahoj" jdu s fenou k němu.
Taky to nemáme úplně zmáklé na jedničku s hvězdičkou, ale myslím že ještě tak půl roku ...rok a bude to ok :-)

Pokud psa neudržíte, tak zkuste na nějakém klidnějším místě natrénovat chůzi s haltinou-ohlávkou...a používejte jí. Já teda toho nejsem moc velký zastánce, haltinu sice můj pes nosil, ale spíš jako "záchrannou brzdu", ale prostě to nelze chodit se psem, kterého neudržím....
No a víc makejte na poslušnosti, důslednosti....cvičit, cvičit, cvičit....ono se to nezmění ze dne na den, ale člověk nesmí rezignovat a házet flintu do žita, pak by každá procházka byla peklo.

Tu výchovu nemáte zvládnutou. Pořádný vodítko a nepustit. A pořádně zapracovat na poslušnosti. Trénujte doma, na dvorku, zahradě a náročnost pomalu zvyšujte.

Nemáte ho lákat od psů, ale zavolat mu - ke mně. Tečka.
Až přijde, tak mu dát to lákadlo - odměnu. Láká a přemlouvá se štěně, ne dospělý pes.
On asi právě zcela dospěl, povel neuměl zas tolik, jak se myslelo, no a tady to máte :-)
Tak jestli je možnost někde sledovat cizí psy, využila bych toho na nácvik:
"i před psy se poslouchá".
Jděte do nějaké vzdálenosti, co já vím, 30 metrů, cvičte tam, když to bude ok (pes se dívá na Vás, ne co kde lítá, také ho tam vezměte unavenějšího, ne hned ze startu ráno), vzdálenost zkrátíte.
Prostě vyrábím komplikovanější prostředí/vyšší rušení psa.
Vyberte si nový povel-slovo, protože tento už pes moc nebere, a začněte znovu. Od nejlehčího po nejtěžší - doma, doma s návštěvou, na zahradě, na zahradě s lidmi, psy, na louce, náměstí, nádraží... na veřejnosti a kolem lesa atp. jistit stopovacím vodítkem, kteréžto poslouží i pro ten samotný nácvik - vydám povel, vteřinu počkám a buď se pes vydá ke mně, nebo ho jemně přitáhnu.
Také ho od vzruchů nesmíte jen odvolávat, ale ho i pouštět za nimi zpět, aby zábava nekončila tou hrůzou, že ho zapnete k vodítku a odejdete.

intenzivní trénink přivolání na stopovačce, pilovat okamžitou-rychlou reakci, jak obrátku, tak přiběhnutí. Postup klasika - klidné prostředí, ztěžovat postupně

vypilovat povel stůj, taktéž stopovačka atd.

jakoukoliv hru (nejen se psy) započít po klidovém povelu a na povel (třeba předsednutí s očním kontaktem, na povel začít/vypustit do hry) = rituál

hru se psy používat jako odměnu po i jen kraťoučkém poslušnostním cvičeníčku (samozřejmě vypouštím psa do hry až po výše popsaném rituálu)

neboli, učím psa sebeovládání

učit psa i sebe místo hry se psem hrát si s člověkem

za mě - neudržet psa je nepřípustné (však to nemá 80 kg) - tedy trénovat držení psa (rozkročit se, jednu nohu před psa = před jeho těžiště, držím za obojek nebo vodítko hned u obojku) + pilování poslušnosti

pokud možno s ním zatím nechodit do prostředí, ve kterém se ještě neumí ovládat

Až přijde, tak mu dát to lákadlo - odměnu.

Ještě bych pro jistotu dodala....sice to ví "každej", ale co kdyby....odměnou nemusí být jen pamlsek, ale třeba hračka...a nemusí to být jen balónek, ale třeba hračka pískací, kde ten povel můžu následně podpořit i zapískáním hračky.

Prostě najít pro psa motivaci....a i u toho pamlsku bych volila něco pro psa topten i kdyby to měl být grilovaný párek, když to řeknu blbě...

neboli, učím psa sebeovládání

Tohle bych řekla, že je alfa a omega.
Pes asi nebude každého cizího psa ignorovat, jen proto, že já si písknu, tak cizí pes neexistuje, ale měl by se chovat přiměřeně....nemusí dělat jakože druhý pes neexistuje, klidně o něj může projevovat zájem, koukat, vrtět ocasem, ale nebude se mnou cloumat na vodítku, nebude mě nikam vláčet a pod.

Psa, který mě "neslyší, nevidí, nevnímá" bych nepustila v tomhle stavu hrát si se psím kamarádem....nejdřív klid a hrát si půjdeš až já řeknu, že může.
Protože co mu jinak ...co se pes naučí?? I když si budu dělat co chci, tak dosáhnu svého.....a my ho chceme naučit "pokud se budeš chovat slušně......atd atd"

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Až přijde, tak mu dát to lákadlo - odměnu.

Ještě bych pro jistotu dodala....sice to ví "každej", ale co kdyby....odměnou nemusí být jen pamlsek, ale třeba hračka...a nemusí to být jen balónek, ale třeba hračka pískací, kde ten povel můžu následně podpořit i zapískáním hračky.

Prostě najít pro psa motivaci....a i u toho pamlsku bych volila něco pro psa topten i kdyby to měl být grilovaný párek, když to řeknu blbě...

Pořádná odměna je základ, to máte pravdu. Může to být i ta hra se psy, cokoli, z čeho má pes Vánoce. Ale nepískala bych hračkou, co je jeho hračka jako odměna, protože to už je lákání. A když tu hračku mít nebudu, tak pes nepřijde.. třeba.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mám tříletého křížence (bern.salaš.otec výmar.ohař).Do jednoho roku byla jeho výchova hodně náročná.Myslela jsem si však,že jsem to docela zvládla.
Ale asi tak před měsícem se jeho chování změnilo.Přivolání píšťalkou nebo hlasem bylo vždy super.Ale teď ke mně přiběhne až označkuje co chce.Dělá to při každém přivolání.Největší problém mám však s tím,že se chce kamarádit s kolem jdoucími psy.
Už jsem asi vyzkoušela všechno,abych od pejsků odpoutala jeho pozornost a šel se mnou dál.Pokud to je možné vyhýbám se kolemjdoucím psům,avšak někdy to nejde.Bydlím v centru města.Je to čím dál horší.Neudržím ho, nemám na to sílu,vyškubne se mi a s vrtícím ocasem si psa očuchá.Neštěká,neprovokuje,jeho chování je vždy přátelské.
Reakce majitelů zvláště malých psů je velmi nepřátelská.Neodsuzuji je i když si přátelského chování mého psa nevšimnou,mají o svého pejska strach.A ten můj je nemá co otravovat, jen já můžu za to že ho neudržím na vodítku, ani za obojek. Samozřejmě,vím že ho hned přivolat nemá cenu,poslechne až když chce,trvá to sice jen pár vteřin ,ale pro nás je to dlouho.Když potkáme vstřícného páníčka s kamarádským psem,dovolím mu aby si s ním zadováděl.Baví ho to chvilku,pak ke mně přijde a jdeme dál.Nedokážu mu ale "vysvětlit" že ke každému psu nesmí,zvlášť když mu to zakážu.
Poraďte mi.

Dobrých rad jste tu dostala dost. Ještě bych doplnila, že to vše se vám bude snáze plnit, pokud pes bude mít šanci si s ostaníma psama do sytosti vyhrát. Protože pro něj nebudou už taková vzácnost, tak i bude v blízkosti psů líp ovladatelnej. Máte nějaký psí kamarády s kterejma se může pořádně vyblbnout? Nebo aspoň s nima jít na prochajdu?

Základ je vztah mezi daným člověkem a jeho psem, nikoliv odměna.
Nejsem zastáncem bezhlavého odměňování za pouhé naznačení čehokoliv, co by ve třech letech věku již měla být pro psa naprostá samozřejmost, pokud je dle zadavatelky k tomu vychováván odmala.

Aby pes ve třech letech (je dospělý už dávno, ve třech letech hotový jak psychicky, tak fyzicky) najednou z ničeho nic zapoměl přivolání? Jednou, dvakrát se to stát může, ale potřetí za sebou už by k tomu majitel, pokud mu na psu záleží, neměl dát příležitost.
Jako že to zadavatelka psovi trpí takové chování měsíc, místo aby konala?
Ve třech letech zjistila, že psa neudrží? Jak ho držela doteď?
To tři roky uměl netahat na vodítku a najednou bezhlavě startuje?

Jako ano, je jaro, hárají feny, pes může mít potřebu vše přečůrávat a na nic jiného nemá dle svého uvážení čas, ale ty povely, pokud byly tři roky poctivě prováděny, se neztratí a nad uvažováním psa by jeho tříletá výchova měla mít jaksi navrch....
Nechápu....snad je zadavatelka troll, no

No Repto.. snad u cvičení je ta odměna. Za náznaky nedávám odměny, nelákám na nic, odměním splnění požadavku ne vždy a ne vždy stejnou odměnou. A vztah? Když na něj budu ječet, tak to moc odměnění není. I když.. kdo ví, pro každého je odměna něco jiného.
Učit psa, cvičit, může i cizí člověk. A vlastně je to někdy i lepší. Tady jde o naučení a to je technická věc, na to vztah vlastního páníčka netřeba, i když je to samozřejmě výhoda, ale o té technické věci si můžu přečíst, podívat se na video, na psovoda, jak se to dělá správně. Když je to můj pes, mám výhodu, že vím, co má rád, takže odměnou je hra, cizí člověk na to bude muset přijít a zadavatelka to také neví, proto to tak vypadá - jeden z důvodů.
Nevím, jak se něco učí, tak co mám dělat? Prosit ho jako dosud asi ne.
Není v tom nic složitého, na to učení si najdu unavenějšího psa a způsob učení.
Jestli tak strašně vadí odměna, což je i hloupé jedno slovo, kývnutí, mávání, úsměv, tón hlasu a milion dalších věcí, zkuste to jinak - při učení - a pak mi, prosím, nezapomeňte dát vědět, jak to dopadlo, velmi se těším.

megi-the-dog napsal(a):
Pořádná odměna je základ, to máte pravdu. Může to být i ta hra se psy, cokoli, z čeho má pes Vánoce. Ale nepískala bych hračkou, co je jeho hračka jako odměna, protože to už je lákání. A když tu hračku mít nebudu, tak pes nepřijde.. třeba.

Tak já třeba používám vyoperované pískátko z pískací hračky místo píšťalky...zavolám, zapískám....jestli je to lákání je mi celkem fuk aneb alespoň u mojí pastevecký palice účel světí prostředky....

megi-the-dog napsal(a):
No Repto.. snad u cvičení je ta odměna. Za náznaky nedávám odměny, nelákám na nic, odměním splnění požadavku ne vždy a ne vždy stejnou odměnou. A vztah? Když na něj budu ječet, tak to moc odměnění není. I když.. kdo ví, pro každého je odměna něco jiného.
Učit psa, cvičit, může i cizí člověk. A vlastně je to někdy i lepší. Tady jde o naučení a to je technická věc, na to vztah vlastního páníčka netřeba, i když je to samozřejmě výhoda, ale o té technické věci si můžu přečíst, podívat se na video, na psovoda, jak se to dělá správně. Když je to můj pes, mám výhodu, že vím, co má rád, takže odměnou je hra, cizí člověk na to bude muset přijít a zadavatelka to také neví, proto to tak vypadá - jeden z důvodů.
Nevím, jak se něco učí, tak co mám dělat? Prosit ho jako dosud asi ne.
Není v tom nic složitého, na to učení si najdu unavenějšího psa a způsob učení.
Jestli tak strašně vadí odměna, což je i hloupé jedno slovo, kývnutí, mávání, úsměv, tón hlasu a milion dalších věcí, zkuste to jinak - při učení - a pak mi, prosím, nezapomeňte dát vědět, jak to dopadlo, velmi se těším.

Dle mne máte zmatek v kauzalitě.
Ve třech letech ten pes přivolání zná. Tři roky ho to někdo (majitelka asi) učila, nějak uspokojivě fungovali, poslední měsíc ne. Najednou ji ten pes má na salámu (proč, to není úplně podstatné).

Nebudu přehnaně odměňovat psa za to ,že mě má na salámu, tedy že se nakonec s několika přečůracími pauzami konečně možná i uráčí přijít. Dostane na nějakou dobu šňůru, bude ob co chvíli přivoláván z čuchání, u první přečůrací pauzy mu primárně bude jasně vysvětlováno (času mám dost), že takto ne, že správně je rovnou ke mě a že když bude správně rovnou ke mě, tak bude mít klid a vše bude mezi námi v naprostém pořádku.

Protože přece neučím pro psa nový cvik, koriguji zbytečně mou vinou rozběhlé špatné chování. Je mi v tu chvíli úplně jedno, co má pes rád a co je pro něj odměnou. Tohle máme dávno mezi sebou vyřešeno.

"Protože přece neučím pro psa nový cvik, koriguji zbytečně mou vinou rozběhlé špatné chování. Je mi v tu chvíli úplně jedno, co má pes rád a co je pro něj odměnou. Tohle máme dávno mezi sebou vyřešeno."

Já souhlasím, ale taky by se na to dalo dívat tak, že jsem vlastně psa naučila, že poslouchat nemusí, a teď ho budu najednou nutit zase poslouchat. To rozhodně nebude příjemné a on za to nemůže. Klidně bych aspoň při prvních několika nápravných akcích odměnila něčím dobrým.

A pak je možnost, že to pes vlastně doteď tak docela neuměl, jen z dobrý vůle jakžtakž fungoval. A teď došel až k tomu, že zjistil, že výhodnější je se na to fungování vybodnout a dělat si, co chce. Tam je asi potřeba začít s učením trochu od začátku...

Život v reálu ale není jen příjemný, mantinely musíte mít nastaveny vždy.

Nelze vše jen řešit odměnami a znova a znova se vracet a učit od začátku tak základní cvik, jako je přivolání, který 3 roky fungoval ke spokojenosti majitelky.
Za měsíc najednou takový cvik nevyhasne, používáte jej přece xkrát denně.
Pokud ale necháte procházet ze strany psa nedotaženost provádění povelu, zjistí, že přijít nemusí, to je jasné.

Ale není třeba se kvůli tomu vracet na začátek jako u nového cviku, který učím úplně od nuly.

Občas na psa zavolám i něco jiného a on reaguje, takže ten reflex ne.. a když o tom reflexu ani nic nevím, no tak co.. jo, to je přesně ono - fungoval ten pes, protože neměl žádné lepší lákadlo, než měl páníček.. salámek, míček.. a teď ho našel :-)

Repto, můžete mi nějak stručně vysvětlit, jak to teď budete korigovat to špatné chování?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak já třeba používám vyoperované pískátko z pískací hračky místo píšťalky...zavolám, zapískám....jestli je to lákání je mi celkem fuk aneb alespoň u mojí pastevecký palice účel světí prostředky....

Pískátko - píšťalka = tj povel. vs. "hele, pse, mám tvou oblíbenou hračku, pojď si pro ni" :)

megi-the-dog napsal(a):
Pískátko - píšťalka = tj povel. vs. "hele, pse, mám tvou oblíbenou hračku, pojď si pro ni" :)

Výsledek....pes přijde....takže za mě dobrý.....my nikde zkoušky skládat nebudeme, takže je dovoleno vše.

Já už to dnes nepoužívám moc často, aby se to Ginuši neomrzelo, nezevšednělo, ale situace, kdy jí pustím na volno bez stopovačky, aby se vyblbla s jiným psem a pak vidím, jak už o kámoše ztrácí zájem, tak je prostě nebezpečí, že se sebere a půjde si po svém a že tu mojí kotrmelínu nějakým povelem nezastavím.......takže zapískám jako pískací hračka a je u mě okamžitě....jen podotýkám, že u nás to není "hele pse, mám pískací hračku", protože žádnou nemám, jen to pískátko a ani doma si s pískacíma hračkama nehraje, protože jí absolutně nezajímají.
Takže v našem případě to opravdu beru jako píšťalku......spousta lidí používá třeba takovou tu psí vysokofrekvenční, ale tu Ginuša "neslyší"

Mě je tak nějak jedno, jestli mi pes přijde na povel KE MNĚ, POCEM a nebo na lákání "hele mám piškotek...na" a nebo na pískatko z hračky...jsem ráda, že vůbec přijde...jako menší, když ještě byla na jídlo, tak jsem pískala na pískátko a když přišla dostala piškot....teď už si žádnej pamlsek nevezme, ale přijde......a tohle jí dává možnost pohrát si venku s psím kámošem na volno.

Jedinou nevýhodu to má v tom, že většinou se ke mně hrne i ten druhý pes

sardullah: :-) mně je to také jedno, jen to musí fungovat pokaždé :-)
Taky ke mně přišel i ten druhý pes, volala jsem "megý" a přišel i ten druhý, co byl kluk :-) A jindy zas jsem volala a přišla první cizí fena a až po ní moje megý, ale ta cizí se nejmenovala megý :-)

megi-the-dog napsal(a):
sardullah: :-) mně je to také jedno, jen to musí fungovat pokaždé :-)
Taky ke mně přišel i ten druhý pes, volala jsem "megý" a přišel i ten druhý, co byl kluk :-) A jindy zas jsem volala a přišla první cizí fena a až po ní moje megý, ale ta cizí se nejmenovala megý :-)

Můj pes nejraději chodí na přivolání jiných lidí. Páč jinej člověk = jinej pamlsek = tisíckrát lepší pamlsek. A za přivolání přece musí být pamlsek. To je ta moudrost stáří!

Jedinou nevýhodu to má v tom, že většinou se ke mně hrne i ten druhý pes

Jo, přesně. Pinčová, u které mi větší rádius nevadí, protože přivolání má hodně dobrý a po kurzu skoro stoprocentní, neustále přibíhá i za Vikinu
Přesně, jak píše sardullah, žádný zkoušky skládat nepůjdem, takže je mi jedno, na jaký moje slovo nebo můj počin pes přiběhne.
Psi jsou různě motivovatelní a ochotní ke spolupráci. Zatímco u některých perfektní přivolání jde hladce a ještě je u toho pes šťastnej, u jiných to perfektní nikdy nebude anebo by to možná šlo, ale za cenu, kterou bych nechtěla zaplatit.
Musím říct, že mi některý přivolávačský hry z kurzu - ačkoliv jsem zpočátku na ně koukala s nedůvěrou - vylepšily přivolání i u Vikiny. A občas zírám, od jakých lákadel ke mě přiběhne.

Dneska by si každý měl uvědomit, že pokud se nemůže na svého psa dvěstěprocentně spolehnout, tak by ho z vodítka prostě ve veřejném prostoru pouštět neměl. A to nemluvím vůbec o tom, že jsou plemena, u kterých přivolání stoprocentní nevybudujete nikdy.

Nebo holt mít na telefonu 24/7 dobrého právníka.

Ono je to těžké, viz zadavatelka dotazu - zavolám na psa, on zvedne hlavu a čuchá si dál. Zvýším hlas, opakuji povel, pes jde tedy konečně líně ke mě a cestou si ještě třikrát něco přečůrá. A najednou v prostoru mezi mnou a psem jede kolista, motorka, dítě na odrážedle, jiný pes s nikoliv bohulibými úmysly apod. a 100krát se nic nestane a po 101 může být vážný problém.

Tady na diskuzi je každý dle projevu skoro nejlepší pejskař na světě, romantickými fotkami psů bez vodítek se to tu často jen hemží, jsou tady i tací, co nechávají svého psa v terénu poflakovat se daleko za sebou bez jakékoliv kontroly (to už tedy vůbec nechápu), ale hlavně všechno přes ty odměny a hlavně pozitivně motivovat...

Keriton: takhle, když to napíšete, je to roztomilé, že pes chodí na přivolání k cizím lidem, protože cizí pamlsek je lepší, ale nepovažuji to na rozdíl od vás za moudrost stáří, ale za přitroublé hazardování a riskování potenciální rvačky u cizího majitele psa, kdy jeho pes to může vnímat jako oprávněné ohrožení svého zdroje.

och vy/my zdejší tlupo potencionálních pachatelů čehokoliv
se pojďme potencionálně se bodnout............teda se vybodnout....potencionálně na cokoliv.....

och v.le v.le, život je těžkej, co.......

Tady na diskuzi je každý dle projevu skoro nejlepší pejskař na světě, romantickými fotkami psů bez vodítek se to tu často jen hemží, jsou tady i tací, co nechávají svého psa v terénu poflakovat se daleko za sebou bez jakékoliv kontroly (to už tedy vůbec nechápu), ale hlavně všechno přes ty odměny a hlavně pozitivně motivovat...

No tak já teda do klubu momentálně nepatřím a s Ginou asi ani nebudu...má nonstop stopovačku a na volno je opravdu jen vyjímečně, když si hraje s cizím psem a tam, kde vidím široko daleko a i tak dávám sakra pozor na její chování a včas přivolávám.

Popravdě jsem měla jediného psa...ovčandu, kde bych to splňovala, protože i kdyby se při přivolání něco přichomejtlo mezi mě a čubu, tak bych jí stopla povelem, klidně i do lehu...nehledě na to, že ne všude měla "volnou zábavu" někde i když nebyla na vodítku, tak ale šlapala u nohy...myslím, že všichni lidi opravdu nejsou zvědaví na to, že se kolem pohybuje "vlčák" bez vodítka.

Co se týče pozitivní motivace, tak já teda asi nejsem prototyp takového páníčka...pamlskem motivuju tak max štěňata, pak už psům musí stačit slovní pochvala, poplácání a tak......spíš se soustředím na vztah se psem, protože to je dle mého ta nej motivace i pro psy, kteří jinak motivovatelní nejsou.

To nebylo na Vás, sardullah , vy máte tak nějak přirozeně tu lidsko-psí mezidruhovou komunikaci vyladěnou na podobnou vlnu, která je mi velmi blízká, a dlouhodobě oceňuji hlavně u Vás reálný pohled jak na chrty, tak na pastevce.
Ať se Vám daří.

Ale tak byla to chvíli i pěkná diskuze.
Repto, patrně vám uniklo, že užití slova "moudrost" v souvislosti s mým psem je zásadně vždy pouhý vtip. K tomu, jak víte lépe než já, co a jak riskuji atd, myslím nemá smysl se vyjadřovat.

A ví to zadavatelka diskuze?

Repta-a-repta napsal(a):
To nebylo na Vás, sardullah , vy máte tak nějak přirozeně tu lidsko-psí mezidruhovou komunikaci vyladěnou na podobnou vlnu, která je mi velmi blízká, a dlouhodobě oceňuji hlavně u Vás reálný pohled jak na chrty, tak na pastevce.
Ať se Vám daří.

No já to nebrala osobně, spíš jakože nepatřím k těm lidem, co mají dokonalé a stoprocentně spolehlivě fungující psy.....

No nic, jdu posbírat Ginu na zahradu a vzhledem k tomu, že její "reflexní oblouk" je v tomto někdy i 20 minut, tak mi to tak akorát vyjde, než půjdu spát.

Repto,ve veřejných prostorech mám psa vždy na vodítku.Většinou když těsně míjíme cizího psa(když je možnost tak se v poslední době raději vyhneme)tak se mi nečekaně a hodně prudce vyškubne.Nečekaně,protože to dřív nedělal vůbec a teď ne pokaždé.Vyškubne se,když si myslím,že v klidu projdeme.To přivolání se také zhoršilo až v poslední době,reaguje ihned a běží ke mně,cestou však zvedne nohu(jednou a ne třikrát a nic neočuchává) .Jste nepozorný čtenářa velký kritik.Ale píšete co si myslíte,ok. Neporadil jste mi však vůbec nic.Tak podle dobré rady použiji stopovačku. Halti ohlávku a stopovačku jsem dříve hodně používala .Psí kamarády nemáme bohužel.Takže jen náhodně si může pohrát když jdeme na procházku.Moc děkuji těm kteří mi dali praktické rady.Jdu najít stopovačku a ohlávku.

Repta-a-repta napsal(a):
To nebylo na Vás, sardullah , vy máte tak nějak přirozeně tu lidsko-psí mezidruhovou komunikaci vyladěnou na podobnou vlnu, která je mi velmi blízká, a dlouhodobě oceňuji hlavně u Vás reálný pohled jak na chrty, tak na pastevce.
Ať se Vám daří.

Ten postup, jak naučit teď to přivolání, bych nemohla dostat?
Pamlsky ze mě nepadaly nikdy a nezačnou, tak prosím nějaký návod bez nich :-)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Repto,ve veřejných prostorech mám psa vždy na vodítku.Většinou když těsně míjíme cizího psa(když je možnost tak se v poslední době raději vyhneme)tak se mi nečekaně a hodně prudce vyškubne.Nečekaně,protože to dřív nedělal vůbec a teď ne pokaždé.Vyškubne se,když si myslím,že v klidu projdeme.To přivolání se také zhoršilo až v poslední době,reaguje ihned a běží ke mně,cestou však zvedne nohu(jednou a ne třikrát a nic neočuchává) .Jste nepozorný čtenářa velký kritik.Ale píšete co si myslíte,ok. Neporadil jste mi však vůbec nic.Tak podle dobré rady použiji stopovačku. Halti ohlávku a stopovačku jsem dříve hodně používala .Psí kamarády nemáme bohužel.Takže jen náhodně si může pohrát když jdeme na procházku.Moc děkuji těm kteří mi dali praktické rady.Jdu najít stopovačku a ohlávku.

Ohlávka byla na tomto psovi, aj stopovačka?
Viděla jsem jeden takový jev - na ohlávce pes chodil pěkně, hezky páníčka poslouchal, tak asi za rok se ohlávka dala pryč.. a pes najednou neposlouchal :-)
Se té výstroje má využít k nácviku.. tady bych řešila teda víc to vytrhávání se
tím, že naučím reakci - překážka na cestě = k noze. Nebo lidé používají "za paty".
Vytvořit a udržovat tenhle reflex.
On ten pes bude docela milý, ne, ohař a bernie, to nejsou žádní rváči, není v okolí psí hřiště, park, fb venčící skupina? My na vsi taky neměli žádné kamarády, tak jsem jezdila do města, abychom aspoň měli kde trénovat - vidím psa = jdu k noze.
Někde se musí vyhrát, okoukat se mu to, nemít to jako vzácnost.. třeba
https://www.facebook.com/search/top?q=spole%C4%8Dn%C3%A9%20ven%C4%8Den%C3%AD

Jdu najít stopovačku a ohlávku.

tak hlavne neaplikovat tyhle dve veci dohromady.

tak se mi nečekaně a hodně prudce vyškubne.Nečekaně,protože to dřív nedělal vůbec a teď ne pokaždé.Vyškubne se,když si myslím,že v klidu projdeme

tohle by se melo stat presne jen jednou, ze je to necekane. vsechno ostatni, co tu pisete za omacku - je lhani si do vlastni kapsy.
a ztezuje to VAM reseni.

Tohle jste mela resit opravdu ted hned.
nez bude znat povel a chovani - tak porad -zvlast pokud mam psa na voditku, tak ho preci ted hned musim umet mechanicky zabezpecit!

voditko tesne pod krk a proste nevyrazi. kdyz jde zpusobne nepusobi nic, kdyz vyrazi -mam fyzicky na to ho ted hned zastavit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
tak se mi nečekaně a hodně prudce vyškubne.Nečekaně,protože to dřív nedělal vůbec a teď ne pokaždé.Vyškubne se,když si myslím,že v klidu projdeme

tohle by se melo stat presne jen jednou, ze je to necekane. vsechno ostatni, co tu pisete za omacku - je lhani si do vlastni kapsy.
a ztezuje to VAM reseni.

Tohle jste mela resit opravdu ted hned.
nez bude znat povel a chovani - tak porad -zvlast pokud mam psa na voditku, tak ho preci ted hned musim umet mechanicky zabezpecit!

voditko tesne pod krk a proste nevyrazi. kdyz jde zpusobne nepusobi nic, kdyz vyrazi -mam fyzicky na to ho ted hned zastavit.

tohle by se melo stat presne jen jednou, ze je to necekane

Jo, to si taky myslím....když něco pes udělá poprvé...nikdy předtím to neudělal, tak je možné, že situace není dobře zvládnutá, ale příště už raději s touto možností počítám.

Moje fena chodí povětšinou v civilizaci na dlouhém vodítku, jehož konec mám obtočený kolem ruky, nedržím pouze "za ucho", přesně proto, že je to ještě mladý játro a co já vím...vyletí jí před nesem pták, vystartuje a mě vyškubne vodítko z ruky....a když někoho míjíme nebo je větší šrumec, tak velím k noze a druhou rukou chytnu vodítku tak, aby byla feňule nakrátko, takže držím vodítko na dvou místech oběma rukama, je nemožné, aby se vyškubla....já teda vodím na obojku, ale fena má nasazený i postroj na který připínám, když je na flexi a nebo stopovačce, takže kolikrát jí prostě jen drapnu za postroj a přidržím u sebe než se s někým mineme.

Ještě k zadavatelce......s tím "neudržím psa"...počkejte až narazíte na nějakého prchlivějšího pánečka, který vám toho vašeho přátelského psa pořádně nakopne, protože on má na vodítku třeba hárající nebo nemocnou feňuli a nebo prostě nechce, aby jeho pomíka za šedesát tisíc poskákal nějaký velký "vořech"

bych se se psy (zatím) nemíjela v chodu, ale v poloze statické, neboli stojím, pes mi sedí u nohy
ale opět, tohle je o řízeném tréninku, viz výše

Ze sedu má můj pes bezva odraz. A bude mít ohlávku. Se zabije a po cestě zabije paničku. Když nebude mít ohlávku, jen obojek, a panička ho udrží, tak si ublíží pes.

Jak to jako lidé drží vodítko, že neudrží svého psa?
Spíše tím, co očekávám. Já očekávám, že se na nás klidně může řítit auto, pes, kočka, děti, že můj pes bude chtít někoho sežrat,... takže mám vodítko přes sebe a v polovině cca je uzel, lépe se tam drží, když je potřeba, má to něco přes dva metry a tak třetina je na mně, takže pes nemá skoro žádnou sílu, když vyskočí, protože nemá dlouhé vodítko.. a hlavně můj přístup - se mnou žádnej pes vláčet nebude a když už nějaký povel vydám, tak ho splní; řeknu - stůj, tak stojí a neskáče mi na vodítku..
takže ať mám výstroj jakoukoli, když ten povel pes neumí, tak si stejně vyskočí, že..

Také jsem dala obojek výš na krk, než jsme se naučili chovat se přijatelněji, chce to ale to vodítko držet tak v polovině, blíž u psa ještě lépe, aby neměl rozběh.. jinak panička oře asfalt, v hubě bláto, sedřené lokty..
Už otevřeli cvičáky?

hmn_ napsal(a):
bych se se psy (zatím) nemíjela v chodu, ale v poloze statické, neboli stojím, pes mi sedí u nohy
ale opět, tohle je o řízeném tréninku, viz výše

Ještě v souvislosti s tímto....souhlas, když vidím móc nadšení, tak Ginu posadím, než abych riskovala zmítající se čubu snažící se ze všech sil dostat k druhému psu....tohle fakty nechci, aby si myslela, že to takhle může probíhat, není přijatelné, abych já vší silou držela na vodítku zmítající ho se velkého psa.....tak raději ať se naučí, že pokud je z nějakého psa hin a rozrušená, tak si má dřepnout.

Pokud už pohybovou pozici, tak bych zkusila otočit, abych měla psa za zády, po nějaké době nechat psa předejít....není to z očí do očí, tak by to mohlo být jednodušší......alespoň u nás to funguje.....
Někdy se přes rameno domluvím s majitelem druhého psa, že bychom je nechali dojít na naší úroveň a šly kousek vedle nich a pak, že otočíme a půjdeme pryč....většinou s tím nemá nikdo problém, když jim vysvětluju, že je to mlaďoška "ve výcviku" a teda snažím se vybírat pánečky co vypadají rozumně s klidnými psy.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Repto,ve veřejných prostorech mám psa vždy na vodítku.Většinou když těsně míjíme cizího psa(když je možnost tak se v poslední době raději vyhneme)tak se mi nečekaně a hodně prudce vyškubne.Nečekaně,protože to dřív nedělal vůbec a teď ne pokaždé.Vyškubne se,když si myslím,že v klidu projdeme.To přivolání se také zhoršilo až v poslední době,reaguje ihned a běží ke mně,cestou však zvedne nohu(jednou a ne třikrát a nic neočuchává) .Jste nepozorný čtenářa velký kritik.Ale píšete co si myslíte,ok. Neporadil jste mi však vůbec nic.Tak podle dobré rady použiji stopovačku. Halti ohlávku a stopovačku jsem dříve hodně používala .Psí kamarády nemáme bohužel.Takže jen náhodně si může pohrát když jdeme na procházku.Moc děkuji těm kteří mi dali praktické rady.Jdu najít stopovačku a ohlávku.

Jojo....stopovačka, připnutá na ohlávku, je přesně to, co tomu psovi rozjasní život

Pes nemá spolehlivé přivolání, neumí chodit na vodítku, reaguje na psy a naučil se, jak se vymanit z vašeho vlivu, i když držíte druhý konec vodítka.
Jednu každou z těchto situací je třeba řešit hned na místě, jakmile se to stane, a ne že po měsíci takového bordelu si přijdete pro radu, co s tím - to je pozdě a škoda té prodlevy.

Za tři roky jste nepotkali žádného stabilního psího kámoše? Kde proboha žijete?

Klíčem k nápravě by mohly být podrobné informace, jak jste vlastně se psem pracovala ty tři roky zpátky, co doopravdy umí a jak spolu komunikujete - číst umím dobře, děkuji, ale mám bohužel malou fantazii na to, abych si dovedla představit, jak se mi po třech letech intezivní každodenní výchovy a komunikace takhle ve více směrech najednou rozpadne pes (když pominu nádor na jeho mozku a podobné výjimečnosti).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Repto,ve veřejných prostorech mám psa vždy na vodítku.Většinou když těsně míjíme cizího psa(když je možnost tak se v poslední době raději vyhneme)tak se mi nečekaně a hodně prudce vyškubne.Nečekaně,protože to dřív nedělal vůbec a teď ne pokaždé.Vyškubne se,když si myslím,že v klidu projdeme.To přivolání se také zhoršilo až v poslední době,reaguje ihned a běží ke mně,cestou však zvedne nohu(jednou a ne třikrát a nic neočuchává) .Jste nepozorný čtenářa velký kritik.Ale píšete co si myslíte,ok. Neporadil jste mi však vůbec nic.Tak podle dobré rady použiji stopovačku. Halti ohlávku a stopovačku jsem dříve hodně používala .Psí kamarády nemáme bohužel.Takže jen náhodně si může pohrát když jdeme na procházku.Moc děkuji těm kteří mi dali praktické rady.Jdu najít stopovačku a ohlávku.

Díky, že jste se ozvala, mě zajímalo nějaké upřesnění, vaše další reakce! :)
Můj pes byl taky expert na rychlý starty (taky má v krvi ohaře) a když jsme byli mezi psy, bez ohlávky jsem se dlouho nedokázala obejít. A to má pouhých 30 kg. Ještě v jeho devíti letech jsem ohlávku použila na jednom socializačním víkendu. Měla jsem ho třeba na obojku na delším vodítku, a když bylo potřeba, vodítko jsem si zkrátila a přepnula na ohlávku.
Protože když pes vystartuje a člověk půl minuty řeší, aby vůbec zůstal stát na nohou, nestihne psa nijak opravit, zasáhnout, něco řešit. Ohlávka pomůže, že nemusíte pořád hledat ztracenou rovnováhu, ale řešíte psa ve chvíli, kdy něco provádí.

Jinak u nás krom výchovy k ovladatelnosti určitě pomohlo i nasycení potřeby kontaktu se psy. I teď v 13 letech, když pár dní nepotkáme nikoho, s kým by se mohl aspoň pozdravit, už vyhlíží příležitosti a po psech kouká daleko víc. Mám vyhlídnuté časy a místa, kde se vyskytují naši spřátelení psi nebo kdy se venku objevují pejskaři ve větší míře. Kdybysme dlouho nikoho nepotkali, zorganizuju si aspoň jednu procházku tak, abysme prostě někoho potkali.

Protože když pes vystartuje a člověk půl minuty řeší, aby vůbec zůstal stát na nohou, nestihne psa nijak opravit, zasáhnout, něco řešit.

tak hlavne ze jste stihala prepinat

u tohohle proste nejvice funguje prevence.
nemuze me pes opakovane "prekvapovat " tim, ze vystreli. pak se nedivim, ze to resite roky.

Vrátili jsme se z delší procházky.Šli jsme nejdříve kousek za město.Nikde nikdo.Psovi jsem dala volno.Měl halti,celou cestu i když pak kdy byl na volno.Když byl z dosahu,párkrát se jí snažil zbavit.Poslechl,a už to pak neřešil.Stopovačku jsem měla v batůžku,kdyby bylo třeba ji vyměnit za ohlávku.Nejsem troll,jak si myslí Repta .Ale nebylo třeba.Často jsem ho přivolávala,přiběhl bez zastávky.Pochopitelně s odměnou.Pak jsem šla hledat rušivější prostředí.Chodila jsem ulicemi a čekala na pejsky.Když jsem nějakého potkala,dala jsem "lehni" a stoupla jsem na vodítko (vybrala jsem si to s velkým pogumovaným uchem držátka,nesmekne se.Prošlo kolem nás pár psů v ulici i v parcích.Pokaždé to zvládnul suprově,ani náznak,že by chtěl "vyletět".Pochopitelně dobrá odměna.Nakonec (ne japonec) už skoro v naší ulici jsme potkali hodného pána se starší, obézní klidnou fenkou staforda.Zase jsem stoupla na vodítko,stafordka si ho šla prohlídnout,sice můj pes vydával vstřícný zvuk,ale zůstal ležet.Tak jsem ho odměnila a nechala ho ještě pár minut ležet.Halti jsem mu nechala a dala mu volno.Fenku si očichal,a pak o ní hned ztratil úplně zájem a byl dál v pohodě.Ten můj první příspěvek jsem psala,když jsem byla rozčilená z toho jak se choval.Protože když se mi vyškubnul poprvé,fakt jsem to nečekala.Šel na vodítku u nohy.Reagovala jsem ihned a přetáhla ho koncem vodítka s výhružnými slovy.Nějaký čas byl klid,tak jsem myslela,že je to vyřešené.A po nějaké době jsem zjistila,že nebylo.V tom svém příspěvku jsem nenapsala asi to podstatné.To jsem si uvědomila až při zamyšlení co by k takové změně chování mohlo vést.Byla jsem dost dlouho nemocná,takže víc chodil na procházky s někým jiným než se mnou..(.To není omluva,ani lhaní si do vlastní kapsy).Já jsem ho víc zabavovala doma.Naučil se hodně.A bavilo ho to.V době kdy jsem obtížně zvládala chůzi po schodech, jsem ho např.naučila,aby za sebou přivřel dveře na zahrádku, aj.Také díky některým vašim připomínkám jsem si uvědomila,že správné chování se musí upevňovat a ne se spoléhat na to co už umí,brát to jako samozřejmost a pak být nečekaně zaskočena.Zítra pokračujeme v nápravě.Od samého začatku nemusím.Kromě těch dvou problémů,žádné jiné nemám.Zítra pokračujeme v nápravě.Už se těším co kdo na to.I když ...na některé názory až tolik ne.Ale i to patří k diskuzi.

Je vidět, že se snažíte, jen tak dál. Já chválím.

Sarah díky.

Paráda. Tak to má vypadat.
Já si na to upevnění vzpomněla, až když mi megýnka vzala roha za srnou :-)

"správné chování se musí upevňovat a ne se spoléhat na to co už umí"

“Reagovala jsem ihned a přetáhla ho koncem vodítka s výhružnými slovy.Nějaký čas byl klid,tak jsem myslela,že je to vyřešené.A po nějaké době jsem zjistila,že nebylo.”

Tohle už nedělejte... Tohle chování blokuje schopnost učení a kazí vztah, důvěru.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
“Reagovala jsem ihned a přetáhla ho koncem vodítka s výhružnými slovy.Nějaký čas byl klid,tak jsem myslela,že je to vyřešené.A po nějaké době jsem zjistila,že nebylo.”

Tohle už nedělejte... Tohle chování blokuje schopnost učení a kazí vztah, důvěru.

Já myslela, že je to překlep - přitáhla.

To tam fakt je myšleno vážně - přetáhla? To snad ne.

megi-the-dog napsal(a):
Já myslela, že je to překlep - přitáhla.

To tam fakt je myšleno vážně - přetáhla? To snad ne.

Oj, to mě nenapadlo... Snad máte pravdu.

Odetta : Samozřejmě to vím.Bylo to poprvé co jsem kdy psa "přetáhla".A poprvé,kdy mně svým chováním tak moc překvapil.

hm, tak to je divný člověčí reflex, já čekala, že když něco pes nečekaně vyvede, instinkt mi velí zatáhnout za vodítko
To je zrada. 1) jsem tomu dala hlas 2) ten pes neví, co má dělat jinak, proto dělá tohle, neví to, protože mu to nikdo pořádně nevysvětlil, a za to dostal vodítkem

Jdu se dívat na Blacklist.

Meggi: byla to moje okamžitá reakce na to,že mně napristo ignoroval.Přetáhnout psa vodítkem jednou za jeho život jeho dùvěru ke mně nemůže zničit.Ten můj pes ví sakra dobře co má dělat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Meggi: byla to moje okamžitá reakce na to,že mně napristo ignoroval.Přetáhnout psa vodítkem jednou za jeho život jeho dùvěru ke mně nemůže zničit.Ten můj pes ví sakra dobře co má dělat.

jeho dùvěru ke mně nemůže zničit

No a teď tu o Červené karkůlce.
Pokud máte psa splachovacího, co takové chování odpustí, tak bingo a nic se nestalo. Pokud bych já takhle přetáhla svého chrta, tak končím....vlastně si to nedokážu představit u žádného svého psa.....základ je důvěra...já neublížím svému psu nikdy a můj pes neublíží mně NIKDY. Navíc třeba afgán a teď i pyrenejka jsou psi klasickým způsobem špatně motivovatelní. A jedinou motivací, kterou můžu nabídnout je velmi silný vzájemný vztah a láska......

Přetáhnout psa vodítkem, tak to je u mě totální selhání majitele, který za to, že naprosto nezvládl nějakou situaci, tak potrestá psa....

.Ten můj pes ví sakra dobře co má dělat.

Bože kolikrát už jsem tohle slyšela a nebo zde četla

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vrátili jsme se z delší procházky.Šli jsme nejdříve kousek za město.Nikde nikdo.Psovi jsem dala volno.Měl halti,celou cestu i když pak kdy byl na volno.Když byl z dosahu,párkrát se jí snažil zbavit.Poslechl,a už to pak neřešil.Stopovačku jsem měla v batůžku,kdyby bylo třeba ji vyměnit za ohlávku.Nejsem troll,jak si myslí Repta .Ale nebylo třeba.Často jsem ho přivolávala,přiběhl bez zastávky.Pochopitelně s odměnou.Pak jsem šla hledat rušivější prostředí.Chodila jsem ulicemi a čekala na pejsky.Když jsem nějakého potkala,dala jsem "lehni" a stoupla jsem na vodítko (vybrala jsem si to s velkým pogumovaným uchem držátka,nesmekne se.Prošlo kolem nás pár psů v ulici i v parcích.Pokaždé to zvládnul suprově,ani náznak,že by chtěl "vyletět".Pochopitelně dobrá odměna.Nakonec (ne japonec) už skoro v naší ulici jsme potkali hodného pána se starší, obézní klidnou fenkou staforda.Zase jsem stoupla na vodítko,stafordka si ho šla prohlídnout,sice můj pes vydával vstřícný zvuk,ale zůstal ležet.Tak jsem ho odměnila a nechala ho ještě pár minut ležet.Halti jsem mu nechala a dala mu volno.Fenku si očichal,a pak o ní hned ztratil úplně zájem a byl dál v pohodě.Ten můj první příspěvek jsem psala,když jsem byla rozčilená z toho jak se choval.Protože když se mi vyškubnul poprvé,fakt jsem to nečekala.Šel na vodítku u nohy.Reagovala jsem ihned a přetáhla ho koncem vodítka s výhružnými slovy.Nějaký čas byl klid,tak jsem myslela,že je to vyřešené.A po nějaké době jsem zjistila,že nebylo.V tom svém příspěvku jsem nenapsala asi to podstatné.To jsem si uvědomila až při zamyšlení co by k takové změně chování mohlo vést.Byla jsem dost dlouho nemocná,takže víc chodil na procházky s někým jiným než se mnou..(.To není omluva,ani lhaní si do vlastní kapsy).Já jsem ho víc zabavovala doma.Naučil se hodně.A bavilo ho to.V době kdy jsem obtížně zvládala chůzi po schodech, jsem ho např.naučila,aby za sebou přivřel dveře na zahrádku, aj.Také díky některým vašim připomínkám jsem si uvědomila,že správné chování se musí upevňovat a ne se spoléhat na to co už umí,brát to jako samozřejmost a pak být nečekaně zaskočena.Zítra pokračujeme v nápravě.Od samého začatku nemusím.Kromě těch dvou problémů,žádné jiné nemám.Zítra pokračujeme v nápravě.Už se těším co kdo na to.I když ...na některé názory až tolik ne.Ale i to patří k diskuzi.

"V tom svém příspěvku jsem nenapsala asi to podstatné."

jo, to nenapsala
a jinak po jenom dni delat zavery - neni uplne dobre.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
jeho dùvěru ke mně nemůže zničit

No a teď tu o Červené karkůlce.
Pokud máte psa splachovacího, co takové chování odpustí, tak bingo a nic se nestalo. Pokud bych já takhle přetáhla svého chrta, tak končím....vlastně si to nedokážu představit u žádného svého psa.....základ je důvěra...já neublížím svému psu nikdy a můj pes neublíží mně NIKDY. Navíc třeba afgán a teď i pyrenejka jsou psi klasickým způsobem špatně motivovatelní. A jedinou motivací, kterou můžu nabídnout je velmi silný vzájemný vztah a láska......

Přetáhnout psa vodítkem, tak to je u mě totální selhání majitele, který za to, že naprosto nezvládl nějakou situaci, tak potrestá psa....

.Ten můj pes ví sakra dobře co má dělat.

Bože kolikrát už jsem tohle slyšela a nebo zde četla

"a můj pes neublíží mně NIKDY"

Tak to já mám teda pochopení pro to, že člověk vypění a zareaguje blbě, když mu pes udělá něco takovýho nečekanýho a nebezpečnýho, když to doteď nikdy neudělal. Kdyby to přetáhnutí vodítkem mělo být pravidelná reakce, je to samozřejmě nesmysl, ale když se to stalo jednou v momentu překvapení, načež dotyčný začne shánět informace, jak situaci řešit jinak a konstruktivně... tak snad na to nikdo "neumře".

Krátké vodítko měl připnuté k obojku,volným koncem jsem ho "přetáhla".Ani na mně neotočil hlavu.Kdybych si doma raději v klidu promyslela a zavzpomínala na to jak jsem ho vychovávala ve štěněcím a pubertálním věku.Ale já jsem si chtěla popovídat s někým kdo má nějaké zkušenosti .To byla moje velká chyba.Vůbec mně nenapadlo,že tu budou vytrhovány některé moje věty z kontexu a dáván jim úplně jiný smysl. A že reakce některých z vás budou tak jedovaté. .A děkuji všem těm kteří projevili empatii a připomněli mi,jak zkorigovat chování.

Kdybych si doma raději v klidu promyslela a zavzpomínala na to jak jsem ho vychovávala ve štěněcím a pubertálním věku

Některé způsoby mají krátkou trvanlivost.
To je vědecky prokázané - mým psem.

Sardullah: afgána,který ovládá alespoň nějaký základní povel bych chtěla vidět.To by vás jistě opravňovalo k vašim fundovaným příspěvkům.

Petrahei:díky,

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Sardullah: afgána,který ovládá alespoň nějaký základní povel bych chtěla vidět.To by vás jistě opravňovalo k vašim fundovaným příspěvkům.

Ano venku se to defakto smrsklo na jeden jediný povel .."čekej" a pak jsem měla pár okamžiků psa odchytit, než se odpíchne třista z místa a dvěstě v městě, protože v takovém případě už zbývalo jen přivolání a to je u chrta na velký prostor, když se odpíchne a začne šupajdit padesát kilometrů v hodině, tak než se člověk nadechne, zahvízdá a než se chrt velkým obloukem začne vracet zpátky tak je to třeba 50-100 metrů.

Co se týče toho startování "zničeho nic", tak to si myslím, že zná většina majitelů chrtů....chrt loví očima a jeho podstata mu velí začít pronásledovat všechno, co se hýbe...proletí větrem hnaný igelitový pytlík a chrt vypálí za ním a pak teprve analyzuje co to je a jestli má smysl se za tí hnát.

Pro mě jako majitelku chrta to znamenalo jedno jediné, být neustále ve střehu a všechno vidět dřív než pes a nebo nejpozději v okamžiku, kdy pes zbystřil.
Pokud jsem koukala kde co lítá, tak se mnou taky párkrát škubnul.

Samozřejmě chrt uměl všechny základní povely, dokonce dělal i obraty u nohy a plazil se a dělal to přesněji než moje německá ovčanda....ale tak max doma v obýváku, venku to bylo úplně jiné zvíře.

Nyní mám pasteveckou holku a opět to pro mě znamená vidět za roh...sledovat jí...když to řeknu blbě, tak ta umí spolehlivě jenom SEDNI a potom ještě na vodítku povel K NOZE....a tím veškerá pozitiva a sociální jistoty končí.
A přesto fungujeme....ještě je mladá, tak ono se to ještě zlepší, až budem víc sehraný, až dospěje.....ale poslouchat na stopro nebude nikdy, s tím počítám, mám samostatnou pasteveckou jednotku a nutno myslet na to, že jednou z ní bude ředitelka zeměkoule a v některých případech můj názor nebude brát v potaz, protože v tu chvíli to ona bude vědět líp.
A zase je to o tom....vybudovat opravdu pevný vztah.

Jo možná jsem ovlivněná tím, že už několik desetiletí nemám "normálního psa"...afgán, pak velká kříženka bernardýna, která byla velkej radikál s vlastním názorem a teď pastevce.......takže nezklamat důvěru takových zvířat je pro mě priorita číslo jedna.

Myslíte si, že mě nikdy nepřepadnul vztek?? Ještě donedávna jsem si u Giny několikrát denně říkala, že jí prostě zabiju a bude klid. Ale díky mým psům mám zkušenost, že jakákoliv nervozita, prchlivost, netrpělivost nedejbože vztek, je brzda a pes je schopnej se zabejčit a konečná.....vždycky to musím vymyslet, aby pes chtěl. Nemůžu si dupnout a říct "budeš to dělat tak jak jsem řekla a fertig", protože pes mi řekne "a nebudu a co budeš dělat..aha??".....když dojde k situaci, kdy soptím a nejradši bych psa překousla vejpůl, tak raději na psa ani nemluvím, nadechnu, vydechnu, napočítám do deseti, někdy i několikrát a až jsem opravdu klidná...ne že to na oko dělám, to pes pozná...ale opravdu klidná, tak potom začnu se psem komunikovat.......

Nejsem žádnej odborník, kynologický guru a podobně. V životě jsem si vycvičila pouze dva psy ovčandu a irskýho setra, tak aby fungovali na stopro. Dokonce nejsem žádnej pozitivkář a chodící pamlskovník, ale ti moji "složitější" psi mě naučili jedno, že se vždycky se psem dá domluvit po dobrém a pokud to nejde, tak je chyba na mojí straně, protože pes je vždycky dokonalý. To že dělá něco , co nechci, tak to je moje chyba, že jsem ho to nenaučila a nebo něco nedopilovala skoro na úroveň reflexu.
Toť můj názor.

"Nyní mám pasteveckou holku a opět to pro mě znamená vidět za roh...sledovat jí...když to řeknu blbě, tak ta umí spolehlivě jenom SEDNI a potom ještě na vodítku povel K NOZE....a tím veškerá pozitiva a sociální jistoty končí.
A přesto fungujeme....ještě je mladá, tak ono se to ještě zlepší, až budem víc sehraný, až dospěje.....ale poslouchat na stopro nebude nikdy, s tím počítám, mám samostatnou pasteveckou jednotku a nutno myslet na to, že jednou z ní bude ředitelka zeměkoule a v některých případech můj názor nebude brát v potaz, protože v tu chvíli to ona bude vědět líp.
A zase je to o tom....vybudovat opravdu pevný vztah."

noooo
mám ideu, že co chceš do pastevce narvat, tak to musíš učinit v prvním roce života, ještě lépe v prvním půlroce. To jde skoro samo. A zůstává to tam. Včetně toho, že má brát člověka při svém rozhodování v potaz, ba že s člověkem je dobré komunikovat, ba dokonce se ho i ptát. Pak už roste psovo ego a samostatnost a světonázor.......

hmn_ napsal(a):
"Nyní mám pasteveckou holku a opět to pro mě znamená vidět za roh...sledovat jí...když to řeknu blbě, tak ta umí spolehlivě jenom SEDNI a potom ještě na vodítku povel K NOZE....a tím veškerá pozitiva a sociální jistoty končí.
A přesto fungujeme....ještě je mladá, tak ono se to ještě zlepší, až budem víc sehraný, až dospěje.....ale poslouchat na stopro nebude nikdy, s tím počítám, mám samostatnou pasteveckou jednotku a nutno myslet na to, že jednou z ní bude ředitelka zeměkoule a v některých případech můj názor nebude brát v potaz, protože v tu chvíli to ona bude vědět líp.
A zase je to o tom....vybudovat opravdu pevný vztah."

noooo
mám ideu, že co chceš do pastevce narvat, tak to musíš učinit v prvním roce života, ještě lépe v prvním půlroce. To jde skoro samo. A zůstává to tam. Včetně toho, že má brát člověka při svém rozhodování v potaz, ba že s člověkem je dobré komunikovat, ba dokonce se ho i ptát. Pak už roste psovo ego a samostatnost a světonázor.......

Nóoo, tak to jsem si taky myslela...resp. takovou jsem měla ideu a pak jsem měla dost hrůzu, když Gina jako štěně vůbec nekomunikovala....nevím jak to popsat, sice jsem jí vedla na vodítku, ale jak kdyby ke mě vůbec nepatřila....pak se to trochu zlepšilo kolem půl roku, ale žádnej ideál.
To už jsem si říkala, že je to v zadeli, protože co jsem kde rozklikla o pastevcích....já přečtu fakt skoro všechno, tak že se to do něj "musí nahustit" dokud je malej a drží se máminy sukně....takové období jsme měli 14 dní po přivezení domů, než se madam rozkoukala.........
No teď už se z toho nehroutím. Gině byl rok a komunikuje, reaguje (prosím neplést s poslušností)....umí sedni, lehni, dej pac...zvládá chůzi u nohy na vodítku, i když teda pořád ještě pilujeme a hlavně když má volnou zábavu na stopovačce, tak už se mi dlouho nestalo, že bych jí musela přitáhnout, až jsem překvapená, jak dobře chodí na přivolání.
Dokonce kontroluje, kde mě má, to se mi u ní jako u štěněte nestávalo....reaguje na můj hvizd, otočí se a já třeba řeknu..."Ginuš tudy" a ukážu rukou a ona se opravdu začne pohybovat tím směrem.

Upřímně???.......přijde mi, že já jsem neudělala vůbec nic, protože Gině to bylo všechno tak nějak u zadku a najednou je z ní velmi příjemná a hodná holka....sice ještě rozjívený játro, ale tak ještě je mladá....a že se tou úžasnou psí slečnou stala sama bez mého přispění.

Teda holky já docela koukám jaká se tady dělá kovbojka z jednoho přetáhnutí vodítkem ve vyhrocené situaci....

Samozřejmě souhlasím, že se tím nic nevyřeší, dělat by se to nemělo, už vůbec ne nějak pravidelně, ale přeci jen, jsme jenom lidi. A člověk někdy zareaguje "v afektu" jinak, než by chtěl/měl.

Já mám někdy takový pocit, že jsou tady všichni svatí a nikomu nikdy nic neujelo. Že někteří vědí úplně přesně jak se v jakékoli situaci zachovat a jsou si jisti, že by nikdy nepochybili.

Když si vzpomenete na svoje začátky, třeba na úplně prvního psa a jeho nějaký problém, něco co udělal nečekaně, opravdu vám nikdy neujely nervy? Navíc v tomhle případě si myslím, že pes byl tak mimo, že si toho švihnutí ani nevšiml, natož aby tím ztratil důvěru v páníčka. Ale tím se i potvrzuje to, že je to naprosto zbytečné (což ale zadavatelka už ví taky).

Já si taky klidně nasypu popel na hlavu, že když se mi pes poprvé porval, jakože fakt do mrtě, taky v situaci, kdy jsem to já ani majitelka druhého psa nečekala, když jsem ho viděla jak prostě druhého psa rve, tak první, co mě napadlo bylo přesně to samé - vzala jsem konec vodítka psa jsem několikrát přetáhla. Samozřejmě jsem si tím nepomohla vůbec nic, možná jsem to naopak ještě zhoršila, jenže to bylo takové jednání v afektu. Pak jsem se prostě trochu uklidnila, zapojila mozek a psa v klidu vzala za obojek a držela, dokud nepustil. Od téhle doby vím, že v takových situacích je nejdůležitější zachovat chladnou hlavu a jednat v klidu, ale tenkrát poprvé jsem jednala s prominutím jako blbka. Je jasný, že teď už bych to neudělala, ale prostě se stalo...

Ono je něco jiného když se člověk takhle ke psu chová normálně, a že takové znám - celou procházku řev, škubání vodítkem, přetahování vodítkem atd... Ale to není tenhle případ, tihle lidi si to nenechají vymluvit, d.e.b.i.l je dle nich pes a podle toho se k němu chovají... Zadavatelka sama uznala chybu, chce problém řešit a řeší a já jí držím palce .

Ale díky mým psům mám zkušenost, že jakákoliv nervozita, prchlivost, netrpělivost nedejbože vztek, je brzda a pes je schopnej se zabejčit a konečná

Jenže k tomuhle si každej musí dojít... Musí tu zkušenost někde nabrat.. A bohužel je to někdy právě v takhle vyhrocené situaci.

@marcelaamax

Tak já z toho kovbojku rozhodně nedělám....jen jsem podotkla, že jsou i psi, kteří podobné extempóre nemusí odpustit.

A dál mi přijde, že je několik možností, jak pes zareaguje....buď je tak napumpovanej, že si toho ani nevšimne nebo v některých situacích a teď nemyslím, že by to byl případ zadavatelky, se může pes i důrazně ohradit a snad nejhorší varianta za mě je, že se pes může začít bát.....

A jestli jsem svatá??...No to nejsem, já teda nikdy neměla tendenci psa přetáhnout, ale vztekle a hodně nahlas říct, co si myslim, tak to ano, ale....tyhle občasné "úlety" mi možná odpustila ovčanda a ani tak nemůžu říct, že by mi to v něčem pomohlo.....co si budeme povídat, když mi nechce přijít vytlemená poberťačka na zavolání a dělá si ze mě dobrej den, tak to že začnu dupat a být vzteklá tu situaci fááákt nevylepšilo. Jo byla jsem mladá a blbá a začátečník, ale už tam mě ovčanda proškolila v tom, že takhle to fakt nefunguje a že je to cesta víte kam.

O afgánovi ani mluvit nebudu, kdo má kočku, tak ví, jak se umí pěkně urazit a nemluvit a to fááákt nechcete.

Se Sárou nemělo cenu diskutovat....to by dopadlo tak, že bychom na sebe řvaly.

A Gina, tak to je jiná liga.....když člověka opustí pes, se kterým si rozumněl a byly jsme sehraná dvojka a pořídíte si psí mimino, tak prostě občas trpělivost dojde...u Giny zkraje hodně často....ale u ní stačí náznak netrpělivosti v hlase a už si drží odstup.....nejlepší pořízení s ní je, když říkám "Ginuško sem, Ginuško tam, Ginuško prosím mohla bys"....je to samozřejmě s nadsázkou, ale myslím, že výstižné.

Svatozář nemám, ale nesnáším fyzické tresty...nebo v tomhle případě to ani jako trest neberu, ale spíš taková ta situace, kdy dojdou argumenty a tak dojde na facky.
Nechtěla bych, aby mě někdo jednu plácnul a tak to prostě nedělám nikomu a i když mám vztek, tak prostě můj mozek by ani nenapadlo tím vodítkem švihnout.

A ano máte pravdu, člověk musí posbírat zkušenosti.....a mě by možná někdo označil za sraba, ale já zase pokud vidím, že jdu se psem a může nastat situace, kterou nezvládnu, kde by se pes nechoval tak jak si představuju, protože to prostě ještě nemáme dokonale zmáklý, tak otočím a do tý situace vůbec nejdu.

"kde by se pes nechoval tak jak si představuju, protože to prostě ještě nemáme dokonale zmáklý, tak otočím a do tý situace vůbec nejdu"
no dyť
psa, co neudržím, musím vycvičit tak, že to umí i o půlnoci i se zavázanýma očima i furt kdykoli pořád
mně to přišlo docela dobré, dokud jsem nečetla obvyklou hlášku "on sakra ví moc dobře, co má dělat" :-)

Co to vůbec je za název "nevšímat si ostatních psů", dyť ten pes si chce všímat ostatních psů, tak ho nechte a naučte se naučit jeden povel spolehlivě a držet vodítko.

A ano máte pravdu, člověk musí posbírat zkušenosti.....a mě by možná někdo označil za sraba, ale já zase pokud vidím, že jdu se psem a může nastat situace, kterou nezvládnu, kde by se pes nechoval tak jak si představuju, protože to prostě ještě nemáme dokonale zmáklý, tak otočím a do tý situace vůbec nejdu.

Ale tohle je zase situace, kterou čekáte, které se můžete vyhnout. A nebo se nevyhnete, ale budete očekávat co asi nastane a budete to mít "pod kontrolou" (hlavně svoje chování budete mít pod kontrolou). Já mám na myslí takové ty "náhlé" situace, které fakt nečekáte...

No a jinak jo, každej pes je jinej, a to že se něco osvědčilo u jednoho psa vůbec neznamená, že to bude fungovat u dalšího psa. To si myslím, že se shodneme všichni, že každý pes vždycky překvapí s něčím novým . Mě třeba u psa při cvičení fungovala fyzická korekce - prostě ho narovnat rukou k noze, při lehnutí zatlačit lopatky, při sednutí klidně pomoct rukou na zadku... Bral to úplně v pohodě. Ale u feny tohle neexistuje, protože jakmile to udělám, tak ona semnou přestává spolupracovat, to je pod její úroveň a okamžitě jsme docvičily , takže tam jsem to zase musela vymyslet úplně jinak, aby se do požadované pozice dostala bez toho, aniž bych se jí dotkla. Ale ona zase oproti psovi mnohem více reaguje na hlas a na intonaci...

Jé to jsem se zase rozpovídala o něčem jiném. Já jsem tím příspěvkem jen chtěla říct, že zadavatelka si je vědoma své chyby, nevypadá to, že by psa švihala vodítkem běžně a snaží se řešit problémy... A myslím, že už to, že si chybu uvědomuje je úspěch. Takže bychom jí měli držet palce a nepitvat se tady v jednom plácnutí...

@marcelaamax

Tak já teda nemám absolutně problém psa fyzicky zkorigovat....i to by možná někomu bylo proti srsti.

Ano do situace, kde očekávám problém nejdu.

V situaci, kterou neočekávám a pes se mi dostane do stavu, kdy prostě nereaguje, psa normálně odtáhnu, protože myslím, že nemá smysl snažit se něco zkoušet na psa, který "neslyší, nevidí".

Základ všeho je dle mého psa udržet na vodítku, pokud psa neudržím, tak nemám venku nemám co dělat a venčit tak max v režimu jeden pes, dvě vodítka, dva lidi-venčitelé.

A tady zase já bych klidně tu haltinu použila a jsou lidi, co mě za to odsoudí, ale pro mě to je...účel světí prostředky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
@marcelaamax

Tak já teda nemám absolutně problém psa fyzicky zkorigovat....i to by možná někomu bylo proti srsti.

Ano do situace, kde očekávám problém nejdu.

V situaci, kterou neočekávám a pes se mi dostane do stavu, kdy prostě nereaguje, psa normálně odtáhnu, protože myslím, že nemá smysl snažit se něco zkoušet na psa, který "neslyší, nevidí".

Základ všeho je dle mého psa udržet na vodítku, pokud psa neudržím, tak nemám venku nemám co dělat a venčit tak max v režimu jeden pes, dvě vodítka, dva lidi-venčitelé.

A tady zase já bych klidně tu haltinu použila a jsou lidi, co mě za to odsoudí, ale pro mě to je...účel světí prostředky.

Ale jo, já s tímhle souhlasím.

V situaci, kterou neočekávám a pes se mi dostane do stavu, kdy prostě nereaguje, psa normálně odtáhnu, protože myslím, že nemá smysl snažit se něco zkoušet na psa, který "neslyší, nevidí".

Já jsem se do toho asi trochu zamotala. Zkusím to přiblížit zase na té mojí situaci, kterou popisuji výš - kdy se mi pes serval. Byl ještě štěně, druhý pes odrostlé štěně. Znali se od malinka, chodili jsme společně několikrát týdně a psi se parádně vyblbli, x hodin lítali. My jsme mohly klidně sedět na louce a kecat. No a ten den si tam hráli takhle asi hodinu, jako vždycky, všechno v pohodě. Do té doby, kdy jeden ze psů chytil myš. Pak už tekla krev, my se obě šíleně lekliya přesto, že teoreticky jsem věděla, co mám dělat, tak jsem jednala zkratovitě, okamžitě, tak jak jsem "nechtěla"...Samozřejmě mi hned vzápětí došlo, že je to blbost...

Jen jsem tím chtěla říct, že se dokážu vcítit do situace, kdy člověk v afektu něco podělá a pak vzápětí ví, že to byla chyba a nikam to nevedlo... to je celé. A víc bych to asi nerozebírala .

Rozhodně nikde netvrdím, že je v pořádku chodit ven se psem, kterého neudržím, nebo že má smysl zkoušet něco na psa který "nevidí, neslyší"...Ne, nemá to smysl, jenže to někdy člověku dojede až potom, musí si na to přijít...

@marcelaamax

Tak možná je to i o tom, jaké zkušenosti s jakým plemenem pes má.....když se nám na procházce rafli ovčouni a nereagovali na to, když jsme na ně houkli, tak jsme prostě doběhli k nim, každej drapnul svýho, odtáhli jsme je, chvíli šli pod povelem u nohy a nebo na vodítkách a když opadlo napětí a byli v poho, tak se zase vypustili.
Taky psi, co se znali, kámoši v jednu chvíli v dalším okamžiku v sobě......
Kdyby to byli nějací bull psi....zkušenost nemám, jen si to myslím...tak by to asi taková "legranda nebyla.

když to řeknu blbě, tak ta umí spolehlivě jenom SEDNI a potom ještě na vodítku povel K NOZE....a tím veškerá pozitiva a sociální jistoty končí.

boží

Nemůžu si dupnout a říct "budeš to dělat tak jak jsem řekla a fertig", protože pes mi řekne "a nebudu a co budeš dělat..aha??"

tuplovaně boží ....asi bych si potřebovala celej ten váš příspěvek někde archivovat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Meggi: byla to moje okamžitá reakce na to,že mně napristo ignoroval.Přetáhnout psa vodítkem jednou za jeho život jeho dùvěru ke mně nemůže zničit.Ten můj pes ví sakra dobře co má dělat.

Neví!

Terven napsal(a):
když to řeknu blbě, tak ta umí spolehlivě jenom SEDNI a potom ještě na vodítku povel K NOZE....a tím veškerá pozitiva a sociální jistoty končí.

boží

Nemůžu si dupnout a říct "budeš to dělat tak jak jsem řekla a fertig", protože pes mi řekne "a nebudu a co budeš dělat..aha??"

tuplovaně boží ....asi bych si potřebovala celej ten váš příspěvek někde archivovat.

No tak zase mě se to kecá.....protože když člověk vlastní andílka, tak potom je opravdu přetáhnutí vodítkem nemyslitelné, i kdyby byl člověk nej nervák na světě

https://www.youtube.com/watch?v=fPJDFxMuLXk

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No tak zase mě se to kecá.....protože když člověk vlastní andílka, tak potom je opravdu přetáhnutí vodítkem nemyslitelné, i kdyby byl člověk nej nervák na světě

https://www.youtube.com/watch?v=fPJDFxMuLXk

To je boží kukuč ...
.
Máme ve vesnici taky PHP, ale takhle roztomile teda nevypadá, ty očička .

marcelaamax napsal(a):
To je boží kukuč ...
.
Máme ve vesnici taky PHP, ale takhle roztomile teda nevypadá, ty očička .

No uznejte sama, že na tohle se nedá ani křičet ani zvyšovat hlas....to fakt můžete jen Ginuško sem a zlatíčko tam a miláčku prosím nedělej to....

Varování: tohle doma nezkoušejte

Edit: no ona ta vaše usměvavá potvůrka...na tu se přece taky nedá zlobit

tak už je jasný, proč nežere maso, když jí cpou hadrama

Jo tak ona ta naše potvůrka není pořád usměvavá, umí nahodit i dost důležitý výraz, třeba když už je dle ní moc dlouho venku a nikdo se nemá k tomu, aby ji pustil dovnitř (těch uslintaných dveří si nevšímejte, to bych mohla mejt několikrát denně)..

A nebo když je takhle jednou hodinu venku a fakt nemá svůj den - rozkousala botu, poprvé v životě , a hned potom seděla na stole a tvářila se jako královna . Když jsem vyšla ven, tak to s ní ani trochu nehlo, dělala jako by bylo naprosto běžné sedět na stole .

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

lupus4 napsal(a):
tak už je jasný, proč nežere maso, když jí cpou hadrama

Ják hadrama?....to je šála z plyšového medvěda, kterého Gina osobně zakousla.....jednou je to pastevec, tak se musí naučit zatočit s medvědy a vlky....plyšového vlka jsem zatím nesehnala