Plemena bez typického psího pachu?

Nevím, ale anální žlázky mají všichni ...

shiba inu

Samojed. Jeho srst taky není cítit psinou, dokonce tak nějak i voní.

Basenji. Ale loví a neposlouchá. Já je miluji, ale uznávám, že to není pes pro každého.

lesnížínka napsal(a):
Samojed. Jeho srst taky není cítit psinou, dokonce tak nějak i voní.

Potvrzuji. Ale taky to není pes pro každého, má svá specifika, která ne každému vyhovují.

moji dlouhosrstí jezevčíci nejsou cítit, i když jsme denně v lese. Nekoupu je jak je rok dlouhej, jenom kdyby se v něčem vyváleli. Mám je v bytě, v noci v posteli a fakt nesmrdí

A jaký je typický psí pach? Mně totiž psi voni a nějak teda nevím, jestli to teda spíš nemá smrdět. 😂

Vipeta mají u syna, necítím nic.🙂

Já teda většinou necítím nic ani u nás a skoro mě to mrzí.
Vikina nevoní jako pes vůbec, pinčová jen trochu. Přechozí fena voněla víc a teď mi to chybí

To asi bude záležet i na tom, jaký má kdo nos.
Vlčí špic, jakolabrador, čivava - ze všech toho psa cítím. Nevoní mi to.
Voní mi kočky.

Mně třeba vysloveně nevoní hladkosrstí psi různých plemen (bull, ohaři, dalmatini, dobrmani). Ten pach je úplně jiný, než u dlouho a drsnosrstých, i když úplně nemůžu říct, že by smrděli. Zvláštní.
Jinak z chrta jsem opravdu necítila nic a co mě překvapilo, necítím nic ani z dlouhosrstých belgických ovčáků, respektive mi přijde, že se navoní od vypraných lůžkovin apod.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Potvrzuji. Ale taky to není pes pro každého, má svá specifika, která ne každému vyhovují.

Však mě znáte, nedoporučila bych ho absolutně nikomu, ale beru to jako odpověď na ten pach

lesnížínka napsal(a):
Však mě znáte, nedoporučila bych ho absolutně nikomu, ale beru to jako odpověď na ten pach

Jo jo, já to nemyslela na vás, ale obecně, protože samojed je velice líbivý pes, a snadno může dojít k podcenění plemenných specifik.

lenocka napsal(a):
Mně třeba vysloveně nevoní hladkosrstí psi různých plemen (bull, ohaři, dalmatini, dobrmani). Ten pach je úplně jiný, než u dlouho a drsnosrstých, i když úplně nemůžu říct, že by smrděli. Zvláštní.
Jinak z chrta jsem opravdu necítila nic a co mě překvapilo, necítím nic ani z dlouhosrstých belgických ovčáků, respektive mi přijde, že se navoní od vypraných lůžkovin apod.

Tohle přesně potvrzuju. Boxeři, bullové, ohaři... přijde mi, že smrdí. Stačí mi je pohladit a pak je cítím z ruky. Vždycky! A to nejde o zanedbaný psy, ale prostě leda je vyprat s těma lůžkovinama, nevím. I proto bych si jen tak asi nevybrala hladkosrstýho psa, mám to podvědomě spojený s tím smrádkem.

Tak já jsem asi trochu divná, protože mi třeba Fidouš voní a občas mu očichávám i packy (chybí mi tady červenající se smajlík). Co si pamatuju, tak naši pudlíci taky nebyli nijak cítit, pokud teda někam nehodili záda
Ovšem typický silný psí odér má třeba xlabrador mých rodičů, to je kus psa a když náhodou navlhne, tak je to ještě intenzivnější.

Potkala jsem na výstavě komondora,to tedy byl opravdu puch.Mi voní koně...

pipet napsal(a):
To asi bude záležet i na tom, jaký má kdo nos.
Vlčí špic, jakolabrador, čivava - ze všech toho psa cítím. Nevoní mi to.
Voní mi kočky.

Kolega si vodil do práce leonbergera. Hned ve výtahu jsme všichni věděli, že už je v práci.

Atheira napsal(a):
Tohle přesně potvrzuju. Boxeři, bullové, ohaři... přijde mi, že smrdí. Stačí mi je pohladit a pak je cítím z ruky. Vždycky! A to nejde o zanedbaný psy, ale prostě leda je vyprat s těma lůžkovinama, nevím. I proto bych si jen tak asi nevybrala hladkosrstýho psa, mám to podvědomě spojený s tím smrádkem.

Tak já to mám zase přesně naopak 🤣. Mě hladkosrstí psi ,opecovavani a chovaní doma, nesmrdí 😀. Z ruky je teda nikdy necítím. A možná je fakt, ze člověk necítí svoje psy, ze je zvyklý, ale několik lidi nezávisle na sobě se mě ptalo, jak je možný, ze moji psi vůbec nejsou cítit 🤷‍♀️.

To, ze pohladim psa a cítím ho z ruky, se mi stává především u psů chovaných venku.

Tak boxer mi smrděl i když byl opečovávaný a bydlel v paneláku.
Azinka (naše první basenji) s jednou boxerkou kamarádila, hodně se spolu vyblbli, ale pak jsem z Aziny cítila tu boxerku ještě půl dne a navíc byla od ní celá oslintaná...

elisak napsal(a):
Tak boxer mi smrděl i když byl opečovávaný a bydlel v paneláku.
Azinka (naše první basenji) s jednou boxerkou kamarádila, hodně se spolu vyblbli, ale pak jsem z Aziny cítila tu boxerku ještě půl dne a navíc byla od ní celá oslintaná...

Tak boxery znám aktuálně 4 a nesmrdi ani jeden 😀, jo, ze slintaji, to jo..

Ono to asi bude individuální, myslím, ze se to nedá třídit podle plemen - jakoze tohle plemeno smrdí a tohle ne. Znala jsem jednoho shi-tzu, který fakt smrděl, věděli o tom i majitele, řešili to, ale přesto netvrdím, ze smrdí všichni jedinci plemene shi-tzu 😉.

U nás psi nebyli cítit,
ale že i pes, který nesmrdí , dokáže
zasmradit sedačku v autě, na které
ho vozí, to jsem si vyzkoušela, když
mě na jeho místo posadili a vezli do lázní.
Proto v úvodu zmiňuji análky.
Upozorňuji, že auto nesmrdělo a bylo
čisté. Přesto se mi ten psí odér podařilo
nabrat do šatů.

Mě třeba přijde, že bordery vůbec nesmrdí. Naopak si k těm mým schválně čuchám, protože mi voní a to je koupu tak 1x ročně

marcelaamax napsal(a):
Tak já to mám zase přesně naopak 🤣. Mě hladkosrstí psi ,opecovavani a chovaní doma, nesmrdí 😀. Z ruky je teda nikdy necítím. A možná je fakt, ze člověk necítí svoje psy, ze je zvyklý, ale několik lidi nezávisle na sobě se mě ptalo, jak je možný, ze moji psi vůbec nejsou cítit 🤷‍♀️.

To, ze pohladim psa a cítím ho z ruky, se mi stává především u psů chovaných venku.

Ono to asi fakt bude hodně individuální. Pokud se tedy nebavíme o psech, kteří smrdí všem, protože prostě fakt smrdí a nikdo se o to nestará.
Takový ten "osobní" odér, co má úplně každý. Někdo ho cítí, někdo ne. Někomu voní, někomu ne. Jako když pohladím psa chovaného venku, kterému se nikdo moc nevěnuje, tak smrdí jinak než ten smrad z hlazení těhlech psů, ale obojí je mi nepříjemný.

Třeba mám fakt perlu, kterou si nejsem schopná vysvětlit.
Nemám ráda smrad koček. Kočičina mi vadí asi nejvíc ze zvířecích smradů (a to mi nevadí zvířata, která fakt smrdí - myši, fretky, ačkoli je cítím, nevadí mi). Cítím to v bytě jakmile navštívím majitele koček... Ale zrzavý kočky mi neva. Fakt nechápu, jak je to možný. Doopravdy si myslím, že to možný být nemůže. Pořád je to kočka, je přece jedno, jakou má barvu. Ale v bytech, kde jsou rezáči, mi nevadí být a tu kočičinu necítím. Kdežto nedávno si jedna kamarádka, co měla dva zrzky, přitáhla mourovatou a už tam cítím ten ekl, co ze všech koček.

S těma kočkama se musím přidat. Nevím teda jak zrzavky, ty jsme doma nikdy neměli (mamka kočkomil), ale obecně mi puch koček vadí strašně. I u kamaráda, který má doma naklizeno tak, že by se tam fakt dalo jíst z podlahy je ta kočičina prostě cítit a to má jednu kastrovanou kočku.

Mají mizerný záchod - stelivo.

rapotacka11 napsal(a):
Mají mizerný záchod - stelivo.

Jo, to tvrdí všichni majitelé koček. Pak k těmhle perfektním majitelům, co to mají zaručeně správně a u nich to nesmrdí, vlezu domů a smrdí to u nich stejně jako u všech ostatních.

Jo, tak kočky taky cítím hned, co vejdu do bytu/baráku. A cítila jsem takhle u babičky i kočku, která se chodila vencit výhradně ven, takže stelivem nebo špatně vycistenym záchodem to nebylo.

Myslím si, že páníčkovi většinou jeho pes nesmrdí, asi už je na ten pach imunní A je jedno, jestli psů nebo koček. S těma kočkama...musím to z návštěv vytáhnout On asi nikdo nebude rád říkat...no ano, je u vás smrad z koček. Ale zajímalo by mě to, protože barák je velký a kočičí WC kočky používají spíš vyjímečně, jinak chodí ven. Já samozřejmě nic necítím

Já myslím, že psí pach nejvíc vynikne v bytě, kde bydlí. Myslím, že jsem zatím vždy už při vstupu do dveří poznala, že dotyčný mají psa. Z některých psů to tak čpí, že je i nerada hladím. Asi to máme rodový postižení. Táta to má taky tak, ale přitom byl od mala v domácnosti se psem.

lesnížínka napsal(a):
Myslím si, že páníčkovi většinou jeho pes nesmrdí, asi už je na ten pach imunní A je jedno, jestli psů nebo koček. S těma kočkama...musím to z návštěv vytáhnout On asi nikdo nebude rád říkat...no ano, je u vás smrad z koček. Ale zajímalo by mě to, protože barák je velký a kočičí WC kočky používají spíš vyjímečně, jinak chodí ven. Já samozřejmě nic necítím

Já si tohle myslím taky, ze člověk je vůči tomu pachu imunní. Ale právě mi to trochu vyvrací to, ze mi fakt už par lidi řeklo, ze nasi psi cítit nejsou, a to byli především lidi, kteří psi nemusí, a říkali to prave proto, ze je to překvapilo. Už jsem to tu psala - říkali mi to i nasi, kteří jsou proti tomu, aby byl velký pes doma, a doted jsou udiveni, ze nám psi nesmrdi. A to oni by mi to dali “sežrat”. Pak jsem se ptala dalších návštěv, u kterých vím, ze by mi to řekli, a nikdo psy necítil.

No a další věc pak je, ze mám par známých, kteří sami o svych psech tvrdí, ze smrdí, ze je to štve a snaží se s tím něco dělat…

Ještě jsem chtěla dopsat, že venku chovaný pes bude 100% smrdět víc, protože neleží na čistých podlahách, v duchnách a nepere se mu co týden pelech, protože stejně leží ve vykopané jámě pod chvojkou Když přijdete z venku se psem do bytu, tak mu minimálně otřete packy, u nižších celý podvozek, protože si ten binec nebudete tahat do baráku. To s venkovním psem nikdo dělat nebude, když si stejně jde lehnout pod chvojku

lesnížínka napsal(a):
Ještě jsem chtěla dopsat, že venku chovaný pes bude 100% smrdět víc, protože neleží na čistých podlahách, v duchnách a nepere se mu co týden pelech, protože stejně leží ve vykopané jámě pod chvojkou Když přijdete z venku se psem do bytu, tak mu minimálně otřete packy, u nižších celý podvozek, protože si ten binec nebudete tahat do baráku. To s venkovním psem nikdo dělat nebude, když si stejně jde lehnout pod chvojku

Hele ale na druhou stranu znám i venkovní psy, kteri nesmrdi, nebo alespoň mě ne. Některého venkovního psa cítím už na metr, když ho pohladim, tak ho cítím z ruky a někdy mám ruku i špinavou. Ale někteří čistě venkovní psi mi nesmrdi. Třeba kamarádky CC - je ciste venku, lehává na trávě , v hlíně, v noci v boude, a ten vyloženě voní 😀

Až jednou
se zvláštní náhodou stane, že se u vás
ocitne kočka a budete ji cítit, měňte, hledejte
a zkoušejte stelivo.
A vězte, je to jenom tím.
Tělo zdravé kočky nesmrdí, ani kdybyste chtěly.
To co z ní vychází "puší".
Na to ale stačí vhodné stelivo.
Tedy nestačí nasypat lehce na dno, je třeba tam dát
pořádnou vrstvu a nešetřit.
Kočka to zahrabe, dobré stelivo pohltí pachy
a tak to zkrátka je.
Nepotřebuji si nic nalhávat, vyzkoušela jsem
hodně levné a to je jako by byl v bedýnce písek=smrdí.
Trochu dražší funguje.

marcelaamax napsal(a):
Já si tohle myslím taky, ze člověk je vůči tomu pachu imunní. Ale právě mi to trochu vyvrací to, ze mi fakt už par lidi řeklo, ze nasi psi cítit nejsou, a to byli především lidi, kteří psi nemusí, a říkali to prave proto, ze je to překvapilo. Už jsem to tu psala - říkali mi to i nasi, kteří jsou proti tomu, aby byl velký pes doma, a doted jsou udiveni, ze nám psi nesmrdi. A to oni by mi to dali “sežrat”. Pak jsem se ptala dalších návštěv, u kterých vím, ze by mi to řekli, a nikdo psy necítil.

No a další věc pak je, ze mám par známých, kteří sami o svych psech tvrdí, ze smrdí, ze je to štve a snaží se s tím něco dělat…

Tuhle teorii mi nabourali lidi, co jsme potkali loni ve městě.
Viděli basenji a hned se k nám hrnuli, že basenjíka měli taky a že jsou úžasní, jen ta jejich (ne)poslušnost. A že teď mají kraťandu, že chtěli něco vycvičitelnýho, když jim basenjík odešel. Tak si chválili jaká je to s ní pohoda, poslouchá, jde jí pouštět navolno, ale je cítit jako pes...

rapotacka11 napsal(a):
Až jednou
se zvláštní náhodou stane, že se u vás
ocitne kočka a budete ji cítit, měňte, hledejte
a zkoušejte stelivo.
A vězte, je to jenom tím.
Tělo zdravé kočky nesmrdí, ani kdybyste chtěly.
To co z ní vychází "puší".
Na to ale stačí vhodné stelivo.
Tedy nestačí nasypat lehce na dno, je třeba tam dát
pořádnou vrstvu a nešetřit.
Kočka to zahrabe, dobré stelivo pohltí pachy
a tak to zkrátka je.
Nepotřebuji si nic nalhávat, vyzkoušela jsem
hodně levné a to je jako by byl v bedýnce písek=smrdí.
Trochu dražší funguje.

Nevím , nechci se dohadovat. Ale babičky kočka vypadala zdrave, alespoň na pohled, měla krásnou lesklou srst, ale proste v baráku jsem ji cítila, stelivo doma vůbec neměli, chodila jen ven. Další kamarádka má dvě kočky, v obrovském baráku. Záchod se stelivem je dole v chodbě, a čistí ho několikrát denně, přesto ty kočky cítím i v druhem patře baráku, kde záchod a stelivo vůbec není. A nemůžu ani rict vyloženě, ze by to byl smrad (nebo pro někoho asi jo), ale proste cítit jsou. A taky jsou opecovavany a vypadají zdrave.

Ještě mám jednu teorii, stejně jako u lidí. Některým lidem někteří lidi voní, jiní zase ne. Co to ovlivňuje? No i rasa, co si budem namlouvat. Taky hormony, strava, hygiena, smrdí i určité nemoci...asi tisíc věcí Sama mám sebe jako zářný příklad. Když jsem přechodila žloutenku, ještě rok potom jsem smrděla. Potila jsem se jak kráva(nikdy předtím jsem se nepotila, takřka vůbec) a ten pot byl odporně smradlavý. Ač jsem se sprchovala 4x denně, pořád jsem ze sebe ten puch cítila. Trvalo to nejmíň půl roku, cpala jsem do sebe ostropestřec a naštěstí to přešlo. Bylo to děsné pro mě, ani nechci pomyslet, co si říkali kolemjdoucí

lesnížínka napsal(a):
Ještě mám jednu teorii, stejně jako u lidí. Některým lidem někteří lidi voní, jiní zase ne. Co to ovlivňuje? No i rasa, co si budem namlouvat. Taky hormony, strava, hygiena, smrdí i určité nemoci...asi tisíc věcí Sama mám sebe jako zářný příklad. Když jsem přechodila žloutenku, ještě rok potom jsem smrděla. Potila jsem se jak kráva(nikdy předtím jsem se nepotila, takřka vůbec) a ten pot byl odporně smradlavý. Ač jsem se sprchovala 4x denně, pořád jsem ze sebe ten puch cítila. Trvalo to nejmíň půl roku, cpala jsem do sebe ostropestřec a naštěstí to přešlo. Bylo to děsné pro mě, ani nechci pomyslet, co si říkali kolemjdoucí

Něco podobného mám na mysli taky.
Zdravá kočka nesmrdí?
No asi podle kritérií, která určují, co už je smrad.
Že je ale nějak cítit je prostě fakt. Protože každý tvor má svůj pach, který mu určuje právě nejen zdravotní stav.

A stejně, jako někomu voní parfém yz, jinému se z něj navaluje, mně smrdí všechny kočky kromě zrzavejch a boxeři, ohaři a bullové. A fakt jim nemusí nic zdravotně být.

Atheira napsal(a):
Něco podobného mám na mysli taky.
Zdravá kočka nesmrdí?
No asi podle kritérií, která určují, co už je smrad.
Že je ale nějak cítit je prostě fakt. Protože každý tvor má svůj pach, který mu určuje právě nejen zdravotní stav.

A stejně, jako někomu voní parfém yz, jinému se z něj navaluje, mně smrdí všechny kočky kromě zrzavejch a boxeři, ohaři a bullové. A fakt jim nemusí nic zdravotně být.

Ty jo by mě zajímalo, jako fakt, jestli by ti smrděl i Cooper 🤣. On má úplně bozi srst, leskne se jak psí kulky a je hebouckej a vonavouckej 😆. Ale je to mix bulla a nejspíš ohare, takže by ti asi smrděl 🤣ne, chapu, ze každý to má jinak. Já miluju tu hladkou srst; někdo jiný se zase rad zaboří do pořádného kožichu 😃.

Ale nemám to teda takhle vyloženě vyhraněné podle plemen. Už jsem viděla bully, kteří mi smrdeli, stejne tak bully, kteří nesmrdi. To samé ohari, boxeři. A stejne tak psy s kozichem - třeba bernak, znám jich víc, některý mi smrdí, jiný ne. Fakt nemám žádné plemeno, kde bych mohla říct, ze každý jeho jedinec mi smrdí nebo nesmrdi.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak já jsem asi trochu divná, protože mi třeba Fidouš voní a občas mu očichávám i packy (chybí mi tady červenající se smajlík). Co si pamatuju, tak naši pudlíci taky nebyli nijak cítit, pokud teda někam nehodili záda
Ovšem typický silný psí odér má třeba xlabrador mých rodičů, to je kus psa a když náhodou navlhne, tak je to ještě intenzivnější.

Nejste divná, psí tlapy luxusně voní - je to taková směs hlínotrávy -kdysi jsem o tom pachu psích tlap četla nějaký pojednání
O tom pach krátkosrsťáků - je fakt, že jsou cítit specificky, vidím (teda cítím) to na pinčovej. Ale pro mě je to vůně. Konečně mám pocit, že mám psa, protože Vikina není cítit nijak, pokud nepoužije parfém
Občas mi teda smrdí psi s klasickou podsadou - ovčáci, goldeni apod., zvlášť jsou-li navlhlí.

Psí nohy mi taky voní.

marcelaamax napsal(a):
Ty jo by mě zajímalo, jako fakt, jestli by ti smrděl i Cooper 🤣. On má úplně bozi srst, leskne se jak psí kulky a je hebouckej a vonavouckej 😆. Ale je to mix bulla a nejspíš ohare, takže by ti asi smrděl 🤣ne, chapu, ze každý to má jinak. Já miluju tu hladkou srst; někdo jiný se zase rad zaboří do pořádného kožichu 😃.

Ale nemám to teda takhle vyloženě vyhraněné podle plemen. Už jsem viděla bully, kteří mi smrdeli, stejne tak bully, kteří nesmrdi. To samé ohari, boxeři. A stejne tak psy s kozichem - třeba bernak, znám jich víc, některý mi smrdí, jiný ne. Fakt nemám žádné plemeno, kde bych mohla říct, ze každý jeho jedinec mi smrdí nebo nesmrdi.

Jojo, je to udržovanej krasavec. Ale stejně by mi asi nevoněl. Třeba konkrétně ten boxer, jedna známá taky, že ten její nesmrdí. Jo, ona je z něj cítit aviváž z dek, ale za tou aviváží to tam prostě je.
A zrovna těch bulloidních kříženců je všude fakt mraky a hlavně ti menší se hned hrnou hladit a i když se smějou a je vidět, že žijou fajn život, všichni páchnou.
Nicméně asi by to pro mě nebylo kritérium k tomu, čího psa mám ráda víc a míň. Já, ač tady teda nadávám na kočičinu, tak jsem na zvířecí smrady docela tolerantní, pokud to teda není dlouhodobě zanedbaný, to už je ale něco úplně jiného než o čem se tu bavíme.

Atheira napsal(a):
Psí nohy mi taky voní.

A co takhle štěněcí čumáčky? To zboznuju, když jsme doma měli vrh stenat, tak jsem se toho vůbec nemohla nabazit 😄

marcelaamax napsal(a):
A co takhle štěněcí čumáčky? To zboznuju, když jsme doma měli vrh stenat, tak jsem se toho vůbec nemohla nabazit 😄

Takhle miniaturní štěňata jsem nikdy neviděla. Já štěňata znám jenom v tý fázi, kdy jakmile se k nim obličejem přiblížíš, ukousnou ti nos a vydlabou oči.

Souhlasím s vůní tlapek:-))) Mam to ted stejne, ale je jeste stěně, tak treba pozdeji to bude jiné.. Ted ji je cmucham a voni mi to:-D Je to kratkosrsta něm. pinčice, i srstí mi voni, no uvidim casem, jestli bude u nas citit.. Jinak mame v baraku taky kocku, norskou lesni a kdo k nam prijde, tak mi uz mockrat lidi rekli, ze vubec neciti, ze tu takova velika kocka bydli. Pravda je, ze ona doma vubec nechodi na wc, pouze ven vzdy chce pustit. A ma fakt voňavou srst, ale mozna je to tim, ze ma tu samocistici. A jinak me se navaluje, kdyz citim malyho mokryho chlupatyho psa. Mamka mela shi-tzu a to jsem fakt nedavala, i kdyz jsem ho milovala. Mozna fakt zalezi na konkretnim plemeni, mela jsem akita-inu a ta taky vonela, tam jsem psinku vubec necitila. Mozna fakt ten typ samocistici srsti?

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

marcelaamax napsal(a):
A co takhle štěněcí čumáčky? To zboznuju, když jsme doma měli vrh stenat, tak jsem se toho vůbec nemohla nabazit 😄

Já jsem na zvířata úch.l, asi se mi tam prostě nějak posunulo to, co mělo být k dětem. Své psy opusinkovávám pořád. Beruška to rád neměl, toho jsem ,,nutila" a dělala si z něho legraci, jak mu to vadilo a uhýbal. Worunka...ten prostě toleruje všechno všem, takže i kdyby mu to vadilo, asi by to najevo nedal. Takže od božího rána, co mu nesu homeopatika, když ještě leží ho muckám. To mu rovnou opusinkuju stokrát hubu, čumáček, okousám ušínky, opusinkuju pacinky...a tak jedu pokaždé, když jsem s ním chvíli v klidu. Teď v zimě ještě hezky voní senem Dítě mám problém i chytit za ruku, když chce, abych ho vedla.

Mozna fakt ten typ samocistici srsti?


Tu má každá kočka.

rapotacka11 napsal(a):
Mozna fakt ten typ samocistici srsti?


Tu má každá kočka.

Myslela jsem u psů:-) Jinak u kocek jsem to mela napsat jinak- bezudržbovou. Nektery dlouhosrsty se musi vycesavat, ty norsky ne, jen kdyz meni na jare a na podzim srst. Nase miluje cesani kartacem na hlave:-D Kazdy den to ma jako ritual:-)

Myslím, že to mají i psi.
Při línání je dobře je vyčesávat.

Atheira napsal(a):
Psí nohy mi taky voní.

.mně zase uši, asi jsem u...., ale moc ráda k nim dovnitř čichám....motýl je zase všem velmi rad ošetřuje, má kamarádku šeltinku a ta je z toho vždycky celá rozvrkočená a naše kocky mu ty svoje také nabízí....jo s těma tlapka kdysi někdo tvrdil že k tlapkam psů velmi rádi voní autisté....

rapotacka11 napsal(a):
Myslím, že to mají i psi.
Při línání je dobře je vyčesávat.

Urcite, u te Akity jsem vycesala na jare pytel chlupu. Mohlo z toho byt nekolik svetrů:-D

BlueBee napsal(a):
Myslela jsem u psů:-) Jinak u kocek jsem to mela napsat jinak- bezudržbovou. Nektery dlouhosrsty se musi vycesavat, ty norsky ne, jen kdyz meni na jare a na podzim srst. Nase miluje cesani kartacem na hlave:-D Kazdy den to ma jako ritual:-)

Worka-samojed, má samočistící.

Shiba postrádá typický psí zápach.

Packy pusujem taky, voní mi

Mě třeba smrdí ovčáci a to jakože hodně.

"....jo s těma tlapka kdysi někdo tvrdil že k tlapkám psů velmi rádi voní autisté...."

ale tak já myslím, že vyrůstat o něco málo později, možná by mě i psychologové do nějaké kategorie vrzli, neboť ve školce jsem se silně stranila kolektivu, hrála si zásadně sama a ve škole mi prvních pár let ostatní děcka přišla fakt divná a otravná... Ale tehdá se to ještě tolik neprožívalo

Já teda musím říct, že Barney (kříženec labíse) věkem cítit je. Nevadí mi to, když přelíná, tak má krásmou jemnou, lesklou srst a čucham k němu pořád a je prostě cítit (voní) psem, ale nevadí mi to. Když si čuchnu na místa, kde leží, tak je to cítit taky. Ale minulý podzim teda opravdu smrděl, měl nějaké lehké zdravotní problémy, i to jídlo bylo zrovna nějak nevychytané a byl celej takovej mastnej a opravdu smrděl i na dálku, a když jsem ho pohladila, tak jsem si i já honem musela umýt ruce, fakt ble. Pak se to upravilo, potom co přelinal a i se zkorigovalo jídlo a už do něj zase můžu zabořit hlavu. Ale cítit jako pes je.

To je zajímavé s těmi tlapkami, přitom pes tam má potní žlázy. Asi si je prostě stihne utřít do gauče, no :-)

lesnížínka napsal(a):
Já jsem na zvířata úch.l, asi se mi tam prostě nějak posunulo to, co mělo být k dětem. Své psy opusinkovávám pořád. Beruška to rád neměl, toho jsem ,,nutila" a dělala si z něho legraci, jak mu to vadilo a uhýbal. Worunka...ten prostě toleruje všechno všem, takže i kdyby mu to vadilo, asi by to najevo nedal. Takže od božího rána, co mu nesu homeopatika, když ještě leží ho muckám. To mu rovnou opusinkuju stokrát hubu, čumáček, okousám ušínky, opusinkuju pacinky...a tak jedu pokaždé, když jsem s ním chvíli v klidu. Teď v zimě ještě hezky voní senem Dítě mám problém i chytit za ruku, když chce, abych ho vedla.

Tak to mám stejně Jakýhokoliv psa oňuchňám od hlavy až k patě, ale například mojí skoro dvouletý nevlastní sestřičky jsem se dotkla zatím jen jednou Ale aporty, co odkoukala od psů a tahá je i v hubě (uvnitř), ji zvládnu házet, ale to je tak vše A nejvíc mě vytáčí, když mi někdo tvrdí, že se to změní. Mění se to, ale k horšímu

A nejvíc mě vytáčí, když mi někdo tvrdí, že se to změní. Mění se to, ale k horšímu

Nebude to žárlivost?

rapotacka11 napsal(a):
A nejvíc mě vytáčí, když mi někdo tvrdí, že se to změní. Mění se to, ale k horšímu

Nebude to žárlivost?

Jsem se konečně dokopala k registraci
Asi nerozumím. Žárlivost na co? Nemám k děckům žádný vztah a ani nechci, to asi nebude ze žárlivosti Jen nechápu potřebu cizích lidí mi do toho kecat a přesvědčovat mě o něčem, co se jich netýká A kdo mě zná a vidí moje reakce na děti, tak mi už i věří

Eleris napsal(a):
Jsem se konečně dokopala k registraci
Asi nerozumím. Žárlivost na co? Nemám k děckům žádný vztah a ani nechci, to asi nebude ze žárlivosti Jen nechápu potřebu cizích lidí mi do toho kecat a přesvědčovat mě o něčem, co se jich netýká A kdo mě zná a vidí moje reakce na děti, tak mi už i věří

Rapotacka myslela, jestli nejste moc mladá a nežárlíte na malé, nové sourozence
20let jsem poslouchala: počkej, to se změní, uvidíš, začnou ti tikat biologické hodiny...No někdy v 35letech už někteří začali pochybovat, mojí mamce už bylo jasné, že to nepůjde. Když mi muž ve 40 řekl, že o děti nestojí, jestli já je chtít nebudu, on určitě ne....skákala jsem metr vysoko, byl to pocit, jako by mě pustili z basy. Dětí mého bratra se nedotknu, nebo jen pod nátlakem že to dítě za mnou samo přijde. Ale ani to nějak nehrozí, ty děti ten nezájem vycítí stejně, jako ti psi ten zájem Není mi opravdu ani příjemné se dítěte dotknout, nikdy by mě nenapadlo ho pohladit či tak něco, neomatlávám ani lidi Přesto ještě mamka občas v euforii: čichni si k malému, on tak hezky voní ještě miminem. Prchám, nebo řvu něco ve stylu: necpi mi ho pod nos, mě to nezajímá. Je mi 50!

lesnížínka napsal(a):
Rapotacka myslela, jestli nejste moc mladá a nežárlíte na malé, nové sourozence
20let jsem poslouchala: počkej, to se změní, uvidíš, začnou ti tikat biologické hodiny...No někdy v 35letech už někteří začali pochybovat, mojí mamce už bylo jasné, že to nepůjde. Když mi muž ve 40 řekl, že o děti nestojí, jestli já je chtít nebudu, on určitě ne....skákala jsem metr vysoko, byl to pocit, jako by mě pustili z basy. Dětí mého bratra se nedotknu, nebo jen pod nátlakem že to dítě za mnou samo přijde. Ale ani to nějak nehrozí, ty děti ten nezájem vycítí stejně, jako ti psi ten zájem Není mi opravdu ani příjemné se dítěte dotknout, nikdy by mě nenapadlo ho pohladit či tak něco, neomatlávám ani lidi Přesto ještě mamka občas v euforii: čichni si k malému, on tak hezky voní ještě miminem. Prchám, nebo řvu něco ve stylu: necpi mi ho pod nos, mě to nezajímá. Je mi 50!

Jestli to tak myslela, tak já žárlit opravdu nepotřebuju Kdybych nechodila k tátovi na cvičák, tak se s touhle rodinou ani nevídám a už mi dávno není 15
Mě nezajímají ani fotky miminek, takže vám naprosto rozumím a mám to stejně. Jo, táhne mi teprve na 26, ale dost pochybuju, že se to někdy zlomí a navíc o tom hned informuju případně partnery, že děti neee, to radši 10 psů

Holky, holky, já vám to vymlouvat nebudu, ale nechápu to.
Cizí děti mě taky nijak neberou, ale vlastní dítě to je bomba! A vnouče je ještě větší bomba!
Ten pocit, když se z toho protivného puberťáka vyloupne rozumný mladý muž, se kterým si máte co říct, a vztah rodič - dítě získá jiný rozměr...
Psy miluji, ale dítě by mi nemohli nahradit. Možná kdybych dítě neměla a nezažila jaké to je...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Holky, holky, já vám to vymlouvat nebudu, ale nechápu to.
Cizí děti mě taky nijak neberou, ale vlastní dítě to je bomba! A vnouče je ještě větší bomba!
Ten pocit, když se z toho protivného puberťáka vyloupne rozumný mladý muž, se kterým si máte co říct, a vztah rodič - dítě získá jiný rozměr...
Psy miluji, ale dítě by mi nemohli nahradit. Možná kdybych dítě neměla a nezažila jaké to je...

Vy jste jak mamka poslední pokus byl: ale bráchovy děti milovat budeš, to budou ,,naše" děti(myšleno ne sestřenek, kamarádek, sousedek, ale naše geny ) Ne, nemá to žádný vliv, nezajímají mě. Myslím jako příbuzní ano, ale ne jako děti. Snad se dožiju toho, že se s nima bude dát mluvit jako s dospělýma lidma, řeči dětí mě absolutně nezajímají. Ráda jim někdy v budoucnosti odpovím na různá proč, ale nebudu teď s nima hrát ty hry na...blbosti, nevím jak to jinak nazvat

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Holky, holky, já vám to vymlouvat nebudu, ale nechápu to.
Cizí děti mě taky nijak neberou, ale vlastní dítě to je bomba! A vnouče je ještě větší bomba!
Ten pocit, když se z toho protivného puberťáka vyloupne rozumný mladý muž, se kterým si máte co říct, a vztah rodič - dítě získá jiný rozměr...
Psy miluji, ale dítě by mi nemohli nahradit. Možná kdybych dítě neměla a nezažila jaké to je...

Já jsem taky typ, kterej cizí děti nemusí, nic mu neříkají. Nerozplývám se nad nima, nad kočárkama se musím přemáhat a nutit do společensky přijatelné konverzace
Ale přesně - vlastní děti jsou bomba. Úplně mě to pohltilo.
Na vnouče jsem se ještě necítila zralá a musela jsem se babičkování učit. Ale teď můžu říct, že taky bomba

Musím se taky přidat. Teď, když manžel odešel, jsem fakt ráda, že ty děti mám. Vím, že ten, kdo děti nemá a nechce je, to nikdy nepochopí, není v mojí kůži. Cizí děti taky nemusím a nikdy jsem nebyla ta matka, která by se na lavičce v parku bavila s ostatníma matkama o plínkách, kašičkách a podobně. Nad cizíma dětma jsem se nikdy nerozplývala a třeba teď mě v restauraci, když se chci v klidu najíst, cizí děti obtěžují už jen svou přítomností, když tam řvou a běhají. Ale vlastní děti jsou úplně něco jinýho. Když jsou u mě doma, je tu taková ta rodinná pohoda, přestože už jsou dospělí, nejmladší má zítra 21. narozeniny. Prožívám s nimi všechny úspěchy a neúspěchy a prožívám je ráda. To se těžko vysvětluje někomu, kdo to nezažil. To pouto se vytvoří už narozením a život s vlastním dítětem vás hrozně moc obohatí, i když si to jako bezdětní nemyslíte. Často vás vlastní dítě přivede ke koníčku, ke kterému byste se jinak vůbec nedostali, protože by vás to nenapadlo. Je toho hodně, co bych k tomu mohla říct, snad bude stačit fotka z Vánoc, který mám nejradši právě kvůli tomu, že se vždycky všichni pravidelně setkáváme.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

To pouto se vytvoří už narozením a život s vlastním dítětem vás hrozně moc obohatí, i když si to jako bezdětní nemyslíteTo pouto se vytvoří už narozením a život s vlastním dítětem vás hrozně moc obohatí, i když si to jako bezdětní nemyslíte
Hele,tohle generalizuješ, já si určitě myslím,že tě život a výchova dětí obohatí a je to super a vůbec, a přesto jsem děti nechtěla (i když já jsem typický případ,kdy vím,že to pramení z dětství a proč). Jinak paradoxně mě děti vždycky zbožňovaly,jak jsem někam přijela,tak všechna děcka kolem mě, kreslily mi obrázky a furt mě vyžadovaly Možná je to tím,že jsem k nim přistupovala jak k dospělým, páč já jsem jako děcko taky nesnášela,když na mě dospělý šišlaly a nebyly schopný se mnou komunikovat na inteligentní úrovni, ovšem já jsem nebyla úplně standardní děcko každopádně brácha má děti tři a loni poprvé u mě na týden byla 11letá neteř a pohoda,ale to už je takový rozumný věk. Nad kočárkama a žvatlajícíma batolatama jsem se taky nikdy nerozplývala a nic roztomilýho mi na nich nepřišlo. Ovšem já se většinou nerozplývám ani nad štěňatama a už se těším, až mi vyrostou

janaa napsal(a):
To pouto se vytvoří už narozením a život s vlastním dítětem vás hrozně moc obohatí, i když si to jako bezdětní nemyslíteTo pouto se vytvoří už narozením a život s vlastním dítětem vás hrozně moc obohatí, i když si to jako bezdětní nemyslíte
Hele,tohle generalizuješ, já si určitě myslím,že tě život a výchova dětí obohatí a je to super a vůbec, a přesto jsem děti nechtěla (i když já jsem typický případ,kdy vím,že to pramení z dětství a proč). Jinak paradoxně mě děti vždycky zbožňovaly,jak jsem někam přijela,tak všechna děcka kolem mě, kreslily mi obrázky a furt mě vyžadovaly Možná je to tím,že jsem k nim přistupovala jak k dospělým, páč já jsem jako děcko taky nesnášela,když na mě dospělý šišlaly a nebyly schopný se mnou komunikovat na inteligentní úrovni, ovšem já jsem nebyla úplně standardní děcko každopádně brácha má děti tři a loni poprvé u mě na týden byla 11letá neteř a pohoda,ale to už je takový rozumný věk. Nad kočárkama a žvatlajícíma batolatama jsem se taky nikdy nerozplývala a nic roztomilýho mi na nich nepřišlo. Ovšem já se většinou nerozplývám ani nad štěňatama a už se těším, až mi vyrostou

Taky jsem byla radši, když povyrostli a mohla jsem se s nima normálně domluvit. A popravdě, kdybych nezačala už v 21ti, tak později bych do toho asi nešla mít tři, to člověk nic moc neřeší, jestli to zvládne nebo ne. S nejmladším, který se mně narodil ve 33, mám vztah trochu jinej, než s těma staršíma, to už jsem brala trochu jinak.
Já chápu, že někdo děti nechce a ani si nemyslím, že je každá žena mít musí. Moje dcera děti taky nechce a snacha se do toho taky nehrne, takže vnoučata nemám, ale nehroutim se z toho. Je to jejich život, jejich volba, nekecám jim do toho, mám psy. 😉

Když mě při představě, že bych měla dítě, doslova jímala hrůza Měla jsem stavy, když jsem si představila, že bych měla dítě a hrozné sny, že budu mít dítě a budila jsem se hrůzou, že to tak bude. Myslíte, že takový člověk by byl z dítěte nadšený? Jak se člověk, když teda ta dítka jak říkáte ani nemusí rozhodne, že to vlastní mít bude? Tak tam něco musí být, že ho chce, ne? Tato alternativa v mé hlavě nebyla a není, ani jen pomyšlení, že by se to mohlo stát. Kdybych nedejbože otěhotněla, ani sekundu bych nepřemýšlela, že si dítě nechám. Za mě díky bohu za HA, protože z toho smradu z gumy se mi navalovalo a měla jsem po chuti na sex. Nebo...možná to tak i má fungovat?? Mě obohacuje život bez dítěte a to doslova Brácha mi občas říká: ty voe, víš kolik stojí v Praze dítě?!?

lesnížínka napsal(a):
Když mě při představě, že bych měla dítě, doslova jímala hrůza Měla jsem stavy, když jsem si představila, že bych měla dítě a hrozné sny, že budu mít dítě a budila jsem se hrůzou, že to tak bude. Myslíte, že takový člověk by byl z dítěte nadšený? Jak se člověk, když teda ta dítka jak říkáte ani nemusí rozhodne, že to vlastní mít bude? Tak tam něco musí být, že ho chce, ne? Tato alternativa v mé hlavě nebyla a není, ani jen pomyšlení, že by se to mohlo stát. Kdybych nedejbože otěhotněla, ani sekundu bych nepřemýšlela, že si dítě nechám. Za mě díky bohu za HA, protože z toho smradu z gumy se mi navalovalo a měla jsem po chuti na sex. Nebo...možná to tak i má fungovat?? Mě obohacuje život bez dítěte a to doslova Brácha mi občas říká: ty voe, víš kolik stojí v Praze dítě?!?

Tenhle stav naprosto chápu, je mi skoro 33, takže jestli bych se k dítěti měla rozhoupat, tak by bylo skoro na čase a vůbec se mi do toho nechce. A ty noční můry, že jsem těhotná nebo že mám dítě, mám taky. A je to takovej ten stav, že když se vzbudím, tak se bojím znovu usnout.
Akorát já zatím nevím, jak to dopadne a vzhledem k tomu, jak to mám teď se psem, tak dítě teď není na pořadu dne...

lesnížínka napsal(a):
Vy jste jak mamka poslední pokus byl: ale bráchovy děti milovat budeš, to budou ,,naše" děti(myšleno ne sestřenek, kamarádek, sousedek, ale naše geny ) Ne, nemá to žádný vliv, nezajímají mě. Myslím jako příbuzní ano, ale ne jako děti. Snad se dožiju toho, že se s nima bude dát mluvit jako s dospělýma lidma, řeči dětí mě absolutně nezajímají. Ráda jim někdy v budoucnosti odpovím na různá proč, ale nebudu teď s nima hrát ty hry na...blbosti, nevím jak to jinak nazvat

Háček je v tom, že když člověk neinvestuje čas a energii do dětí, nevytvorite si s nimi vztah a když už jsou pak rozumné a dá se s nimi mluvit, nebudou ony mít zájem se s vámi bavit.

Je to jako se psy. Když se jim věnujete, oni vám to vrátí.

Joohana napsal(a):
Háček je v tom, že když člověk neinvestuje čas a energii do dětí, nevytvorite si s nimi vztah a když už jsou pak rozumné a dá se s nimi mluvit, nebudou ony mít zájem se s vámi bavit.

Je to jako se psy. Když se jim věnujete, oni vám to vrátí.

Ale tak to já zase přežiju, já o to nijak zvlášť nestojím. Já ráda mluvím s lidma staršíma až starýma. Ráda poslouchám, jak žili a tak. Starosti mladých lidí jdou úplně mimo mě. Mladá jsem byla, to už mám za sebou

elisak napsal(a):
Tenhle stav naprosto chápu, je mi skoro 33, takže jestli bych se k dítěti měla rozhoupat, tak by bylo skoro na čase a vůbec se mi do toho nechce. A ty noční můry, že jsem těhotná nebo že mám dítě, mám taky. A je to takovej ten stav, že když se vzbudím, tak se bojím znovu usnout.
Akorát já zatím nevím, jak to dopadne a vzhledem k tomu, jak to mám teď se psem, tak dítě teď není na pořadu dne...

Slyšela jsem jednou takový výstižný výrok: Dítě přijde svým způsobem vždycky nevhod.

A je to tak. Člověku se obrátí život vzhůru nohama. Vždycky by se dal najít důvod, proč ještě počkat. Ale paradoxně, čím déle se to oddaluje a rozvažuje, tím těžší to pak je. Člověk už není tak tvárný, energie ubývá, těžko se vystupuje ze zaběhlých kolejí.

lesnížínka napsal(a):
Ale tak to já zase přežiju, já o to nijak zvlášť nestojím. Já ráda mluvím s lidma staršíma až starýma. Ráda poslouchám, jak žili a tak. Starosti mladých lidí jdou úplně mimo mě. Mladá jsem byla, to už mám za sebou

Dobré ránko 😜
a proto dělám canisterapii. Tohle mě naplňuje a baví ( starší lidičky jsou hooodně vděční za Vaší návštěvu a povídání si sněma).
Děti i mě maji rádi, ale já jen ty odrostlé a rozumné co už se dá snímá hrát lajda, schovávačka......
Dája

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Slyšela jsem jednou takový výstižný výrok: Dítě přijde svým způsobem vždycky nevhod.

A je to tak. Člověku se obrátí život vzhůru nohama. Vždycky by se dal najít důvod, proč ještě počkat. Ale paradoxně, čím déle se to oddaluje a rozvažuje, tím těžší to pak je. Člověk už není tak tvárný, energie ubývá, těžko se vystupuje ze zaběhlých kolejí.

Tak já to měla jinak. Pořád bylo spoustu času mít dítě. Neměla jsem to tak, že bych dítě odkládala, ale neměla jsem pocit, že bych je měla mít. Taky mě cizí děti nebavily. Z nějakého důvodu ale já bavila je. Když do mě lidi rýpali, tak jsem říkala do čtyřiceti času dost, dost to lidi vytáčelo a říkali mi, že až změním názor, tak to nepůjde, že už budu stará. Pak jsem potkala mého muže a s ním jsem začala cítit tu potřebu zahnízdit, bylo mi 39, rozhodli jsme se, že chceme dítě, ale nebudeme to hrotit, otěhotněla jsem hned a asi hormony nebo co, ale jsem šťastná máma a své dítě miluju, dokonce mi už i sem tam nějaké cizí dítě přijde roztomilé. Nelituji, že jsem ho neměla dřív, měla jsem ho v ten správný čas. Pobavila mě kolegyně z práce, když jiná kolegyně řekla "tak jsi se dočkala", tak ona na to" jak dočkala? Ona jede podle plánu "

lesnížínka napsal(a):
Když mě při představě, že bych měla dítě, doslova jímala hrůza Měla jsem stavy, když jsem si představila, že bych měla dítě a hrozné sny, že budu mít dítě a budila jsem se hrůzou, že to tak bude. Myslíte, že takový člověk by byl z dítěte nadšený? Jak se člověk, když teda ta dítka jak říkáte ani nemusí rozhodne, že to vlastní mít bude? Tak tam něco musí být, že ho chce, ne? Tato alternativa v mé hlavě nebyla a není, ani jen pomyšlení, že by se to mohlo stát. Kdybych nedejbože otěhotněla, ani sekundu bych nepřemýšlela, že si dítě nechám. Za mě díky bohu za HA, protože z toho smradu z gumy se mi navalovalo a měla jsem po chuti na sex. Nebo...možná to tak i má fungovat?? Mě obohacuje život bez dítěte a to doslova Brácha mi občas říká: ty voe, víš kolik stojí v Praze dítě?!?

Taky kdybych náhodou otěhotněla, tak mám volbu jasnou, že si dítě nenechám Já teda to beru z více pohledů a důvodů proč dítě nechci, nejenom že k nim nemám vztah. Ale děsí mě i představa pupku a porodu, natož pak uřvanýho dítětě A momentálně jsem i po rozchodu s přítelem, kde byl hlavní důvod to, že jsem si až moc zvykla na samotu a vyhovuje mi to s psiskama a přítel mi jaksi nakonec překážel Natož abych měla doma ještě děcko

Eleris napsal(a):
Taky kdybych náhodou otěhotněla, tak mám volbu jasnou, že si dítě nenechám Já teda to beru z více pohledů a důvodů proč dítě nechci, nejenom že k nim nemám vztah. Ale děsí mě i představa pupku a porodu, natož pak uřvanýho dítětě A momentálně jsem i po rozchodu s přítelem, kde byl hlavní důvod to, že jsem si až moc zvykla na samotu a vyhovuje mi to s psiskama a přítel mi jaksi nakonec překážel Natož abych měla doma ještě děcko

Mně to teda přijde dost smutné...
Ale asi jsme lidé různí a někomu je lépe single, já jsem holt klasický rodinný typ.😇