Euthanasie - je čas se rozloučit?

Když před lety odcházela moje srdeční fenka ( šlo to rychle, během 1 měsíce), dala mi velice silně najevo, že už je čas. Ale já byla sobec, ještě skoro tři dny jsem doufala a za tu dobu, no, nikdy si to neodpustím, stále se jí omlouvám 😥. Tyhle signály ten, kdo svého psa zná, pozná bezpečně. A pokud je nevnímá, dál je to jen o sobeckosti a zbabělosti.

Myslím, že hlavně je to o tom...nebýt sobec...a neprodlužovat z nějakých osobních pohnutek život psa, pokud už ten život není radost.
A za mě raději uspat o týden dřív než o hodinu později.

Souhlasím. On každý tu hranici asi bude mít trošku někde jinde... Popisovala jsem uspání předešlého psa někde vedle - když už se nemohl sám zvednout (bylo to ze dne na den), volala jsem veta. Protože pro mě už to potom není právě ten radostný život.. Ještě jsme zkusili nějakou léčbu, která na pár dní zabrala, zopakovala se... Když ale opět nastalo to, že se pes nezvedl, dokonce si pod sebe načůral, a pozvracel se, tak bylo rozhodnuto... Být to mladší pes, možná ještě zkouším nějakou léčbu, nechám udělat vyšetření, zjistím příčinu, ale u 13ti letého velkého psa už to bylo jedno s druhým a už byl prostě čas.. A bylo to vidět i na psovi, on miloval svoje oblíbená místa na zahradě, a teď už si na ně nemohl sám dojít... Plus jako pes byl celý život čistotný, a myslím, že ani pro něho nebylo příjemné ležet ve výkalech...A ten jeho pohled, mluvil za vše... Jakoby na to už čekal...

Nedávno jsme řešili odchod feny v rodině, a bylo to dost podobný. Měla lepší dny a horší dny, zkoušela se ještě léčba, ale když se i přes tu léčbu vracely ty blbé dny, tak už se to neprodlužovalo.. bylo jí 15....

za mě:

chronické orgánové selhání s příznaky, tzn. chronický ledvinový selhávač s uremickým syndromem, chronický jaterní selhávač s ascitem, chronický kardiak s medikamentózně nezvladatelným otokem plic nebo s ascitem
jakékoliv neřešitelné stavy doprovázené dušností
jakékoliv neřešitelné stavy doprovázené trvalým nechutenstvím nebo nevolností
jakékoliv neřešitelné stavy, které zvířeti znemožňují normálně se jít ven vyvenčit
jakékoliv neřešitelné stavy, které doprovází bolest, jíž nelze rozumně tlumit.

V pátek to byl rok, kdy jsem nechala uspat moji milovanou fenu NO. Do 9 let naprosto zdravá, vysportovaná, mezi námi absoluní vztah, souhra duší, řeč očima. A pak náraz: adenom mléčné žlázy, 2 operace. Nakonec nejhorší, rozjela se jí DM. 3/4 roku byla na vozíku.
Již při objevení nádoru jsem si, zničená bolestí a zlou předtuchou, pořídila štěně fenu NO. Holky se snášely bez problémů, jenže já se musela věnovat výcviku mladé, péče o mojí milovanou, které zapadalo slunce, mi činila hroznou bolest, takže se hodně angažoval manžel.
Nevím, jestli chtěla odejít, ale byla na zadní nohy ochrnutá, plazila se, hlavu však v pořádku, bohužel.
Procházky na vozíku, extrémní zájem o míček, jedla v poho.
Věčnost jsem nemyslela na nic jiného, než kdy to rozhodnu, měla jsem depku. Skončilo to u nás v obýváku, když se vrátila z procházky, ještě se na dvorku napila, sundali jsme jí z vozíku, hladili jí, bylo to rychlé.
Pohřeb, kremaci měla, jak nikdo z rodiny. Její popel nosím v srdíčku na krku, urnu mám v ložnici.
Přestože mám 2,5 letou čubu a 1/2 kluka, oba se snaží a jsou bezva, Regina byla jem jedna jediná. Myslím, že se z toho ani nikdy vzpamatovat nechci, ona byla to nejlepší, co mi život dal, žádný člověk ani děti ne, a to si nestěžuji.
Za mě: já to nepoznala, jestli to mám skončit, musela jsem se rozhonout.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
za mě:

chronické orgánové selhání s příznaky, tzn. chronický ledvinový selhávač s uremickým syndromem, chronický jaterní selhávač s ascitem, chronický kardiak s medikamentózně nezvladatelným otokem plic nebo s ascitem
jakékoliv neřešitelné stavy doprovázené dušností
jakékoliv neřešitelné stavy doprovázené trvalým nechutenstvím nebo nevolností
jakékoliv neřešitelné stavy, které zvířeti znemožňují normálně se jít ven vyvenčit
jakékoliv neřešitelné stavy, které doprovází bolest, jíž nelze rozumně tlumit.

Super, děkuji. Přesně takhle jsem to vlákno myslela. Jako vodítko při rozhodování.

Ještě mi tam chybí kritéria pro staré psy, kterým přestává sloužit hlava. Slepota, hluchota, demence, závratě...

Já nechala na podzim uspat moji nejmilejší fenku, které odcházely játra..

14 let, málo jedla, občas to vyzvracela, bez výhledu na zlepšení. Dala jsem tomu měsíc - léky, dieta. Po měsíci výsledky ještě horší. Určitě by ještě pár týdnů života dala, ale milovala jsem ji tolik, že bych ji nenechala pomalu umírat. 😭

Nečekala jsem, až si sama řekne a nechala ji odejít "v plné síle". Ještě řádně sprdla veterinářku, svého životního nepřítele.

Zlomilo mi to srdce, ale nestálo by mi za to nechat ji se trápit, až už by opravdu nemohla.

Mám to jako Moni nade mnou. Kremace proběhla a popel nosím na krku. Tak je všude se mnou.

Stáváš se zodpovědný za to, cos k sobě připoutal... 💔

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Někdy to může být těžké, protože pes může být držák a bolest nedává najevo.
Nicméně si myslím, že když majitel svého psa zná a mají spolu vztah, tak pozná, že už je čas.

Samozřejmě se nebavíme o tom, když má pes bolesti, ale probíhá léčba s dobrou prognózou. Nebo třeba zatím dobře zabírají léky na bolest, popř. jiná léčba, která pejskovi zkvalitňuje život.

Myslím, že hlavně je to o tom...nebýt sobec...a neprodlužovat z nějakých osobních pohnutek život psa, pokud už ten život není radost.
A za mě raději uspat o týden dřív než o hodinu později.

K poslednímu odstavci - kdy přestává být pro psa život radostí. Jak vám to sdělí? Když kouknu na našeho stařečka, vidím chuť a vůli žít, přestože už mu hlava a tělo neslouží jako dřív.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Super, děkuji. Přesně takhle jsem to vlákno myslela. Jako vodítko při rozhodování.

Ještě mi tam chybí kritéria pro staré psy, kterým přestává sloužit hlava. Slepota, hluchota, demence, závratě...

U nás to zatím skoro u všech psů bylo tak, že hlava sloužila. Předešlý pes viděl, slyšel, vnímal, nebyl mimo.... Ten ještě před ním slyšel špatně, viděl špatně, ale doma se orientoval, neměl moc zubů, ale měkkou stravu snědl... Nechali jsme ho odejít ve chvíli, kdy přestal jíst, respektive proto, že přestal jíst, ne kvůli slepotě a hluchotě...

Ta fena u rodičů, o které jsem psala - neslyšela, viděla. Nějaká demence tam taky byla, a ty poslední dny se právě i tohle zhoršilo, když fena byla hodně zmatená, chodila dokola, zasekávala se třeba pod stolem a tam naříkala... tak to už byl ten čas... (plus ona k tomu ale měla další problémy)....

Za mě - slepota nebo hluchota není důvod k utracení, ale taky záleží, jak se s tím popere ten pes. Za předpokladu, že se nějak naučí orientovat ok... K té demenci - pokud pes občas neví, občas je trochu mimo, tak ok. Ale pokud už je to tak, že je mimo vlastně pořád, nebo že je mimo do takové míry, že si tím třeba sám ubližuje, tak pak už bohužel... Museli jsme v minulosti nechat odejít ne tak úplně starého psa, právě kvůli hlavě.. Měl stavy, kdy byl mimo a byl schopný ublížit nejen sobě, ale i okolí....Zhoršovalo se to...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
K poslednímu odstavci - kdy přestává být pro psa život radostí. Jak vám to sdělí? Když kouknu na našeho stařečka, vidím chuť a vůli žít, přestože už mu hlava a tělo neslouží jako dřív.

Pes, který je "jen starý", to asi nijak nesdělí, od toho je majitel, aby poznal, kdy už je něčeho příliš. Ovšem vím z vlastní zkušenosti, že člověk někdy začne nechtěně trpět provozní slepotou. Jak pečuje o psího seniora den co den, nedojde mu, jak moc pes postupně schází, jak se horší. Hodně v takovou chvíli pomáhá nadhled a názor někoho, kdo je upřímný, kdo se nebojí říct narovinu svůj názor, kdo psa dobře zná a dlouho ho neviděl. "Tohle už není on/ona, ukonči to, ať odejde ještě důstojně a máte pěkné vzpomínky.."

Jinak Bodlinka dokonale vystihla důvody, které by vedly i mě k uspání psa.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Super, děkuji. Přesně takhle jsem to vlákno myslela. Jako vodítko při rozhodování.

Ještě mi tam chybí kritéria pro staré psy, kterým přestává sloužit hlava. Slepota, hluchota, demence, závratě...

Tak za mě hluchota (ta hlavně, protože vidím, že s hluchým psem se dá normálně existovat) ani slepota není důvod k uspání. Částečná ani úplná. Slepý pes dovede vést normální život, byť je to zvykání asi o něco složitější, stejně jako hluchý. Zvykne si. Zvlášť jestli se to plíží pomalu a nestane se to náhle. Navíc, když se to - především ta hluchota - zhoršuje časem, máte celkem dost času se psem pozvolna přejít na posunky a alternativní upozornění na upozornění na sebe než je hlas, protože ze začátku můžete tu "znakovku" ještě kombinovat s hlasem. Ten jen časem zmizí, takže pes ví, co má dělat, jen už ho netrápí nějaký ohňostroje, střelba a takový věci.

Náš první nalezenec NO opravdu celý život neviděl veterináře ani granuli. Nechali jsme ho uspat v 17 letech. Měl zelený zákal pokud si dobře vzpomínám? Už pak špatně chodil ale ven vyšel se vyvenčit, žral do poslední chvíle.
Druhý velký kříženec ve 13 začal hubnout, nechali jsme udělat rozbor krve - selhání ledvin. Takže dieta, odvoz na VFU v Brně, tam ho rozkrmili, měl léky, zdálo se že je vše na dobré cestě.
Pořád byl veselý, chodil na procházky, plaval, nosil míček.
Pak kontrola, dopadla špatně, hodnoty vyšší než před Brnem bylo nám doporučeno ho uspat.
No přesně - uspat psa kterému "jen" nic nechutnalo. Vše ochutnal jednou a pak už nechtěl. Zkoušeli jsme mu dávat všechno možné, bohužel.Poslední dny už to byla jen dětská šunka a piškoty. Vozili jsme ho na infuze, bohužel krev se nezlepšila.
Kromě zhubnutí z 34 na 27 kg se choval pořád "normálně".
Prostě jsme ho uspat nedali, dodnes si to VYČÍTÁM !!! Dál jsme dávali léky, vařili jídlo, kupovali veterinární dietu a příšerně drahé konzervy.
Přežil přesně 21 dní od svého "rozsudku". U vody se mu udělalo špatně, začal se motat, zvracel pěnu.
Jeli jsme bohužel narychlo k majiteli Toníka, nikdo jiný nebyl k dispozici.
Ale byl kupodivu empatický, nechal nás se psem tak dlouho jak jsme potřebovali, zaplatit nic nechtěl. Dodatečně jsme mu donesli lahev tou nepohrdnul.
Do noci ho nechal u sebe,vykopala jsem hrob, v noci jsme ho pohřbili.
Ty tři týdny života za to nestály ale to vím až dnes. Až teď na fotkách zpětně vidím jak byl vyhublý, nám to tak tehdy vůbec nepřipadalo :(
Těžko říct jak to cítil pes, veterináři (i známý z FVU) říkali že bolesti nemá jen že mu je "blbě".
My na něm nepoznali nic. Kromě ztráty váhy byl pořád normální až do poslední chvíle.
za mne je na utracení pes který už nemá žádnou radost ze svého psího života - přestane žrát, nechce na procházky (nemůže třeba už chodit), má nevyléčitelnou nemoc.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Super, děkuji. Přesně takhle jsem to vlákno myslela. Jako vodítko při rozhodování.

Ještě mi tam chybí kritéria pro staré psy, kterým přestává sloužit hlava. Slepota, hluchota, demence, závratě...

Pouhá slepota není důvod k uspání. Mám 15 letou fenu haskyho, slepá asi 6 let, žije si v pohodě, ráda chodí na vycházky, loudi u stolu, orientuje se výborně. Horší to bude až jí odejde,, hlava,,

galina napsal(a):
Pouhá slepota není důvod k uspání. Mám 15 letou fenu haskyho, slepá asi 6 let, žije si v pohodě, ráda chodí na vycházky, loudi u stolu, orientuje se výborně. Horší to bude až jí odejde,, hlava,,

Moje nejstarší bude mít za dva týdny 16 let. Hluchá je totálně, zrak už nic moc, ale pořád jí to krásně běhá. 💗

Aktuální foto. 🥰

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
za mě:

chronické orgánové selhání s příznaky, tzn. chronický ledvinový selhávač s uremickým syndromem, chronický jaterní selhávač s ascitem, chronický kardiak s medikamentózně nezvladatelným otokem plic nebo s ascitem
jakékoliv neřešitelné stavy doprovázené dušností
jakékoliv neřešitelné stavy doprovázené trvalým nechutenstvím nebo nevolností
jakékoliv neřešitelné stavy, které zvířeti znemožňují normálně se jít ven vyvenčit
jakékoliv neřešitelné stavy, které doprovází bolest, jíž nelze rozumně tlumit.

Vidíte...
CRI...
A mě tak mrzí, že někdejší vetka pořád a pořád a pořád chtěla léčit mého kocoura s chronickým renálním selháním!!! Už zvracel, hubl, nežral, dokonce pak už i smrděl dusíkatými látkami... Je mi z toho zle jen na to vzpomenu!!! A přesto vetka stále "léčila" a "léčila"... Měl být uspán dříve (nejm. o dva týdny!)!
Jinak stavy, které popisujete - ano - a z toho nejvíce vypichuji dušnost a bolest - nejhorší subjektivní pocity!

impact napsal(a):
Já nechala na podzim uspat moji nejmilejší fenku, které odcházely játra..

14 let, málo jedla, občas to vyzvracela, bez výhledu na zlepšení. Dala jsem tomu měsíc - léky, dieta. Po měsíci výsledky ještě horší. Určitě by ještě pár týdnů života dala, ale milovala jsem ji tolik, že bych ji nenechala pomalu umírat. 😭

Nečekala jsem, až si sama řekne a nechala ji odejít "v plné síle". Ještě řádně sprdla veterinářku, svého životního nepřítele.

Zlomilo mi to srdce, ale nestálo by mi za to nechat ji se trápit, až už by opravdu nemohla.

Mám to jako Moni nade mnou. Kremace proběhla a popel nosím na krku. Tak je všude se mnou.

Stáváš se zodpovědný za to, cos k sobě připoutal... 💔

"Stáváš se NAVŽDY zodpovědný za to, cos k sobě připoutal... 💔 "

Jen doplňuji a souhlasím...


Stran odpočinku mých zvířecích přátel, tím, že mám velký pozemek, tak je mám všechny pohřbené na chalupě. A Floček je u tety na zahradě - teta mu tam vysázela macešky...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
K poslednímu odstavci - kdy přestává být pro psa život radostí. Jak vám to sdělí? Když kouknu na našeho stařečka, vidím chuť a vůli žít, přestože už mu hlava a tělo neslouží jako dřív.

Pokud SKUTEČNĚ vidíš, cítíš a vnímáš vůli a chuť ještě žít a jsi si tím jistá, já bych ještě neuspávala...

V září minulého roku jsem tu zakládala diskusi ohledně feny s prasklym nádorem. Bylo to malé, ale nebyla jsem si jistá zda je dobře nechat fenu ještě žít. Rady byly různé, veterinář doporučil nechat žít a dávat antibiotika. Na jaře nádor narostl znovu a celkově už bylo vidět že bude konec. Bylo jí 15. Když ten čas přijde, nelze to nevidět.

galina napsal(a):
V září minulého roku jsem tu zakládala diskusi ohledně feny s prasklym nádorem. Bylo to malé, ale nebyla jsem si jistá zda je dobře nechat fenu ještě žít. Rady byly různé, veterinář doporučil nechat žít a dávat antibiotika. Na jaře nádor narostl znovu a celkově už bylo vidět že bude konec. Bylo jí 15. Když ten čas přijde, nelze to nevidět.

Dejte, prosím, odkaz na to vlákno.

Na mobilu to asi neumím, vkládám screenshot

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

galina napsal(a):
Na mobilu to asi neumím, vkládám screenshot

Děkuji!

fikovnice napsal(a):
Pokud SKUTEČNĚ vidíš, cítíš a vnímáš vůli a chuť ještě žít a jsi si tím jistá, já bych ještě neuspávala...

Jsem si NAPROSTO jistá. Zatím. Ale je mi jasné, že se to v takovém věku může celkem rychle změnit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jsem si NAPROSTO jistá. Zatím. Ale je mi jasné, že se to v takovém věku může celkem rychle změnit.

Právě...
Ale když má člověk tu naprostou JISTOTU, tak samozřejmě bych psa ani jiné zvíře ještě neuspávala...

Ale jak jsem opakovaně psala o mých kočkách, tak u toho s CRI jsem neměla jistotu, spíš POCIT, že už by měl odejít. Ale vetka "léčila" a "léčila" a kasírovala a kasírovala... Kdežto, když měl Fido ten kočičí mor, tak už jsem jej chtěla nechat odejít a pomohla mi sousedka - její pohled zvenčí - když mi řekla, že to na odchod ještě nevidí! Takže někdy může paradoxně fakt pomoct i ten objektivní pohled od člověka, který to zvíře téměř nezná.

fikovnice napsal(a):
Právě...
Ale když má člověk tu naprostou JISTOTU, tak samozřejmě bych psa ani jiné zvíře ještě neuspávala...

Ale jak jsem opakovaně psala o mých kočkách, tak u toho s CRI jsem neměla jistotu, spíš POCIT, že už by měl odejít. Ale vetka "léčila" a "léčila" a kasírovala a kasírovala... Kdežto, když měl Fido ten kočičí mor, tak už jsem jej chtěla nechat odejít a pomohla mi sousedka - její pohled zvenčí - když mi řekla, že to na odchod ještě nevidí! Takže někdy může paradoxně fakt pomoct i ten objektivní pohled od člověka, který to zvíře téměř nezná.

'Takže někdy může paradoxně fakt pomoct i ten objektivní pohled od člověka, který to zvíře téměř nezná."

Souhlasím, ale s podmínkou, že je to opravdu objektivní pohled člověka, který ví, o čem mluví.

Já se naštěstí dlouho rozhodovat nikdy nemusela, jezevčík odešel velmi rychle na hemoragický šok po pokousání jiným psem- nešlo podat injekci, na veterině jsme byli do 15 minut, nebožka erdelka měla během 12 hodin 3 epileptické záchvaty, které nikdy neměla a vzhledem k věku 14 let, celkově změněnému stavu čití a celkovému výrazu psa jsem zavolala veta domu a ukončila to. Ve svém věku byla ještě dost čiperná, přišlo to ráz na ráz.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
'Takže někdy může paradoxně fakt pomoct i ten objektivní pohled od člověka, který to zvíře téměř nezná."

Souhlasím, ale s podmínkou, že je to opravdu objektivní pohled člověka, který ví, o čem mluví.

Tak sousedka není MVDr. Je ale fakt, že měla dceru MVDr. a ta měla kočky...
Jinak ale nějaká extra znalkyně koček není. Tehdy mi každopádně ten její pohled na stav kocoura hodně pomohl.

fikovnice napsal(a):
Tak sousedka není MVDr. Je ale fakt, že měla dceru MVDr. a ta měla kočky...
Jinak ale nějaká extra znalkyně koček není. Tehdy mi každopádně ten její pohled na stav kocoura hodně pomohl.

Nemyslela jsem přímo MVDr., ale někoho, kdo má trochu zkušenosti se zvířaty.😉

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nemyslela jsem přímo MVDr., ale někoho, kdo má trochu zkušenosti se zvířaty.😉

Jj, to ona má, jak jsem psala, měly kočky, měly i kóliáka...
Ale dcerka tragicky zahynula .
A sousedka pak dala všechna zvířata pryč. Ale nedělá jí potíže obstarat moje kočky, když jsem pryč, anebo v případě nemoci pomoct - jako teď s tím abscesem!
Ne každý by uměl zvíře dobře fixovat, byť je Fido poločlověk!
Ale shodly jsme se, že netušíme, co bych dělala, kdyby bylo potřeba fixovat prostředního nebo Elsu...
...na druhou stranu byla u mě stran proplachu drénu kámoška (jiná) a že jako co má dělat. Tak já jí říkám, že jí ukážu, jak Fida správně fixovat. No a zrovna šel kolem prostřední kocour, tak jsem jej nečekaně lapla a uzemnila (poněkud přimáčkla k zemi) - ten se tedy divil! Ale ani se neurazil...

Aktualizuji téma...

Stařeček začíná trpět nechutenstvím
Přestává jíst, ještě do něj teda něco dostanu, ale podstrojuju mu na maximum, částečně krmím z ruky. Zatím nehubne, ale... Už se nám to blíží
Navíc i málo pije, už asi nemá takový pocit žízně a taky koordinace je horší, tak víc vody vyžbryndá, než vypije. Začala jsem ho napájet stříkačkou, protože byl dehydrovaný. Už jsme se to oba naučili, celkem ochotně spolupracuje, napoprvé jsem ho málem utopila

Po vyšetřeních už ho tahat nechci, to už snad ani smysl nemá. Špatně od žaludku mu není, nezvrací, ani mu nenavaluje, čůrá, kadí formované bobky přiměřené barvy a konzistence... Prostě stařecké nechutenství a trochu demence, ale v prostoru se ještě orientuje, nebloudí.
To je tak na pytel, že zas budu asi muset rozhodnout já, ale jak??? A hlavně kdy???

Zatím se nezdá, že by se trápil, aspoň ne viditelně...

Jak to vidíte nezaujatým okem?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Aktualizuji téma...

Stařeček začíná trpět nechutenstvím
Přestává jíst, ještě do něj teda něco dostanu, ale podstrojuju mu na maximum, částečně krmím z ruky. Zatím nehubne, ale... Už se nám to blíží
Navíc i málo pije, už asi nemá takový pocit žízně a taky koordinace je horší, tak víc vody vyžbryndá, než vypije. Začala jsem ho napájet stříkačkou, protože byl dehydrovaný. Už jsme se to oba naučili, celkem ochotně spolupracuje, napoprvé jsem ho málem utopila

Po vyšetřeních už ho tahat nechci, to už snad ani smysl nemá. Špatně od žaludku mu není, nezvrací, ani mu nenavaluje, čůrá, kadí formované bobky přiměřené barvy a konzistence... Prostě stařecké nechutenství a trochu demence, ale v prostoru se ještě orientuje, nebloudí.
To je tak na pytel, že zas budu asi muset rozhodnout já, ale jak??? A hlavně kdy???

Zatím se nezdá, že by se trápil, aspoň ne viditelně...

Jak to vidíte nezaujatým okem?

Irmičko, píšete, že ochotně spolupracuje....ja bych asi až by přestal a do jídla I pití a pohybu ho člověk musel nutit....ale to je jen můj pocit

ir.mo

já nemám nějak velkou radu, ale...... co bych nechtěla už za život já, nechci, aby měl i můj parťák. Pro mě to takhle z dálky ještě není o tom odchodu, prostě se mu jen hůř funguje, ale nevidím ho, to je jasný, kdyby si stěžoval, kdyby třeba proťapal noci, byl nějaký neklidný. Moc se držte.

Nevím, jak dlouho je to udržitelné, ale na druhou stranu... on to zatím nevzdává, jeví zájem o pohlazení, o kontakt s ostatními psy, čmuchat si na zahradě, běhá za svým oblíbeným míčkem (pokud se mi ho povede hodit tak, aby ho viděl, protože moc už toho nevidí). V noci normálně spí, venčí se normálně na zahradě. Bolesti spojené s artrózou tlumíme malou dávkou Rimadylu (10mg ráno pro necelých 7 kg psa). Samozřejmě kloubní výživa (Alavis TB).
Přemýšlím, jestli mu nemůžu ještě nějak pomoct, dodat minerály třeba, ale zas abych mu tím nezatížila třeba ledviny...je to už hodně starý pán, 17 let a 9 měsíců. Vitamínů by měl mít snad dost, vařím mu a dostává i pivovarské kvasnice, v těch je toho taky dost.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Ir.mo - je to sladkej dědoušek a podle mě je tady ještě rád. Podrbněte ho na šošoli, mám pro staříky velkou slabost
Ir.mo ještě - pesan, který si poběhne za balonkem, počmuchá si po zahradě - to ještě není o odchodu - zrovna tohle je pro mě signál, že ještě ne - pokud by se k tomu pochopitelně nepojily nějaký bolesti - ale zase - to pak pes prostě nemá zájem o tyhle drobný životní radostě, to jen prostě přežívá, ale Váš dědoušek z mýho pohledu žije, nepřežívá.

Já se přidám ohledně demence. Měla jsem fenku z útulku kříženka husky s NO (asi). Neuvěřitelně žravá. Brali jsme si ji, když ji byly cca 3roky. U nás byla 12let. Vždy měla strach z dělobuchů, bouřek a horkovzdušných balonů. Poslední dva roky už skoro neslyšela, což byla výhoda, kvůli výše uvedenému. Ale už ji zlobily zadní nohy - prostě když stála, začala se postupně spouštět na zadek. Ale zahradu i krátké procházky dávala s přehledem. Pak se přidalo zhoršení zraku, demence a klastrofobie. Měla oblíbené místo na ležení na rohožce před dveřmi. Ty měly ale jen malou stříšku a před deštěm moc neochránily. Prostě si odmítala lehnout jinam. Když jsem ji tam dala jiný pelíšek, odešla pryč úplně. V kotci či kotelně bláznila a chtěla ven. Všichni mě odrazovali od utracení - vždyť je čiperná. Ukončila jsem to ve chvíli, kdy začala kálet pod sebe a s klidem si do toho položila hlavu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já se přidám ohledně demence. Měla jsem fenku z útulku kříženka husky s NO (asi). Neuvěřitelně žravá. Brali jsme si ji, když ji byly cca 3roky. U nás byla 12let. Vždy měla strach z dělobuchů, bouřek a horkovzdušných balonů. Poslední dva roky už skoro neslyšela, což byla výhoda, kvůli výše uvedenému. Ale už ji zlobily zadní nohy - prostě když stála, začala se postupně spouštět na zadek. Ale zahradu i krátké procházky dávala s přehledem. Pak se přidalo zhoršení zraku, demence a klastrofobie. Měla oblíbené místo na ležení na rohožce před dveřmi. Ty měly ale jen malou stříšku a před deštěm moc neochránily. Prostě si odmítala lehnout jinam. Když jsem ji tam dala jiný pelíšek, odešla pryč úplně. V kotci či kotelně bláznila a chtěla ven. Všichni mě odrazovali od utracení - vždyť je čiperná. Ukončila jsem to ve chvíli, kdy začala kálet pod sebe a s klidem si do toho položila hlavu.

Díky za příspěvek 🐾

Takhle daleko zatím nejsme, kdyby jo, tak neváhám ani vteřinu...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nevím, jak dlouho je to udržitelné, ale na druhou stranu... on to zatím nevzdává, jeví zájem o pohlazení, o kontakt s ostatními psy, čmuchat si na zahradě, běhá za svým oblíbeným míčkem (pokud se mi ho povede hodit tak, aby ho viděl, protože moc už toho nevidí). V noci normálně spí, venčí se normálně na zahradě. Bolesti spojené s artrózou tlumíme malou dávkou Rimadylu (10mg ráno pro necelých 7 kg psa). Samozřejmě kloubní výživa (Alavis TB).
Přemýšlím, jestli mu nemůžu ještě nějak pomoct, dodat minerály třeba, ale zas abych mu tím nezatížila třeba ledviny...je to už hodně starý pán, 17 let a 9 měsíců. Vitamínů by měl mít snad dost, vařím mu a dostává i pivovarské kvasnice, v těch je toho taky dost.

..tak jak to popisujete, tak si prostě spokojeně žije, tedy klobouk dolů ohledně toho věku a co vše zvládá...je to kouzelnej dědoušek...posílám mu pusu na ňufák

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já se přidám ohledně demence. Měla jsem fenku z útulku kříženka husky s NO (asi). Neuvěřitelně žravá. Brali jsme si ji, když ji byly cca 3roky. U nás byla 12let. Vždy měla strach z dělobuchů, bouřek a horkovzdušných balonů. Poslední dva roky už skoro neslyšela, což byla výhoda, kvůli výše uvedenému. Ale už ji zlobily zadní nohy - prostě když stála, začala se postupně spouštět na zadek. Ale zahradu i krátké procházky dávala s přehledem. Pak se přidalo zhoršení zraku, demence a klastrofobie. Měla oblíbené místo na ležení na rohožce před dveřmi. Ty měly ale jen malou stříšku a před deštěm moc neochránily. Prostě si odmítala lehnout jinam. Když jsem ji tam dala jiný pelíšek, odešla pryč úplně. V kotci či kotelně bláznila a chtěla ven. Všichni mě odrazovali od utracení - vždyť je čiperná. Ukončila jsem to ve chvíli, kdy začala kálet pod sebe a s klidem si do toho položila hlavu.

..tak tady bych neváhala ani já

Irmo, myslím, že zatím to se starouškem zvládáte. Mě to zatím na uspání nepřijde. A jsem si jistá, že až ten čas bude, tak to poznáte sama, protože svého pejska znáte nejlíp.
Prostě neřešte, užívejte ten čas, co vám zbývá, rozmazlujte.....

Psa který žere, pije, chodí a zajímá ho míček bych neuspávala.
Poznáte to sama kdy je ten pravý čas. Je to úžasný věk. Posílám dědoušovi pohlazení.

GAELLE napsal(a):
Psa který žere, pije, chodí a zajímá ho míček bych neuspávala.
Poznáte to sama kdy je ten pravý čas. Je to úžasný věk. Posílám dědoušovi pohlazení.

Právě, že nepije a žere málo. Kdybych ho nedokrmovala z ruky a nenapájela stříkačkou, tak by to s ním šlo rychle
Ale v protikladu je ten zájem o dění, když je zrovna vzhůru, i když už většinu dne prospí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Právě, že nepije a žere málo. Kdybych ho nedokrmovala z ruky a nenapájela stříkačkou, tak by to s ním šlo rychle
Ale v protikladu je ten zájem o dění, když je zrovna vzhůru, i když už většinu dne prospí.

Ještě, že Vás, ir.mo, ten milý staroušek má, že si s Vaší pomocí, při pití a krmení, může ještě užívat parťáky, procházku, míček i zahradu...přiměřeně věku a kondici. 🌷 Já si taky myslím, že to ještě stojí zato a až ho přestane bavit to, co má rád nebo přijde bolest a bude jen ležet, pak zřejmě přijde jeho čas...když to oba zvládáte, tak je to pořád ještě fajn.
Obdivuji Vás, nevzdáváte to jen tak 👍 a stařík vypadá, že se mu ještě za duhu nechce....🍀
Bude-li i nám v budoucnu dopřáno🙏, mně a běloušovi to, co Vám, ani já to nevzdám a postavím se k tomu obdobně. Mám tedy takovou ideu...uvidíme...
Vám držím palce, ještě se držte 🌷

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ještě, že Vás, ir.mo, ten milý staroušek má, že si s Vaší pomocí, při pití a krmení, může ještě užívat parťáky, procházku, míček i zahradu...přiměřeně věku a kondici. 🌷 Já si taky myslím, že to ještě stojí zato a až ho přestane bavit to, co má rád nebo přijde bolest a bude jen ležet, pak zřejmě přijde jeho čas...když to oba zvládáte, tak je to pořád ještě fajn.
Obdivuji Vás, nevzdáváte to jen tak 👍 a stařík vypadá, že se mu ještě za duhu nechce....🍀
Bude-li i nám v budoucnu dopřáno🙏, mně a běloušovi to, co Vám, ani já to nevzdám a postavím se k tomu obdobně. Mám tedy takovou ideu...uvidíme...
Vám držím palce, ještě se držte 🌷

Díky za milý příspěvek.🌷

Já to v sobě měla nějak nastavené na "když už se sám nenažere, nenapije, nevyvenčí, nepůjdou tlumit bolesti, ochrne apod."
A teď nastávají první 2 body, ale jinak pes ještě jeví o život zájem, tak nad tím dumám. Abych to zas neposouvala donekonečna, protože ten čas prostě přijde...
Ale zatím tam nejsme, tak mu jdu nabídnou druhou večeři a "dotankovat" na noc

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Díky za milý příspěvek.🌷

Já to v sobě měla nějak nastavené na "když už se sám nenažere, nenapije, nevyvenčí, nepůjdou tlumit bolesti, ochrne apod."
A teď nastávají první 2 body, ale jinak pes ještě jeví o život zájem, tak nad tím dumám. Abych to zas neposouvala donekonečna, protože ten čas prostě přijde...
Ale zatím tam nejsme, tak mu jdu nabídnou druhou večeři a "dotankovat" na noc

Držím palce, ať se staroušek drží aspoň tak jak teď ještě dlouho.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Právě, že nepije a žere málo. Kdybych ho nedokrmovala z ruky a nenapájela stříkačkou, tak by to s ním šlo rychle
Ale v protikladu je ten zájem o dění, když je zrovna vzhůru, i když už většinu dne prospí.

Je to asi blbé přirovnání, ale moje babča prostě už tak 6 let před smrtí měla nižší chuť k jídlu a pití jsme jí museli připomínat. Život jí ale bavil a vůbec to nesouviselo s nějakými bolestmi, nechutí do života. Jen jí jako první přestalo bavit jídlo, které dřív hodně milovala. Takže celý život byla obezní a ke stáru zhubla na normální váhu. Dožila se 96 let.
Možná je to u psů jako u lidí, najednou nepociťuje hlad a žízeň, ale se zdravím to nesouvisí.

Trickyvoo napsal(a):
Je to asi blbé přirovnání, ale moje babča prostě už tak 6 let před smrtí měla nižší chuť k jídlu a pití jsme jí museli připomínat. Život jí ale bavil a vůbec to nesouviselo s nějakými bolestmi, nechutí do života. Jen jí jako první přestalo bavit jídlo, které dřív hodně milovala. Takže celý život byla obezní a ke stáru zhubla na normální váhu. Dožila se 96 let.
Možná je to u psů jako u lidí, najednou nepociťuje hlad a žízeň, ale se zdravím to nesouvisí.

Bude to podobné, taky si to myslím a Vaše babička se dožila krásného věku 🍀🌷

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Bude to podobné, taky si to myslím a Vaše babička se dožila krásného věku 🍀🌷

I mě ta paralela napadla, proto píšu o stařeckém nechutenství a sníženém pocitu žízně.
Navíc od té doby, co mě napadlo napájet ho stříkačkou, se zlepšilo i to nechutenství, částečně se na tom asi podílela i dehydratace.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Aktualizuji téma...

Stařeček začíná trpět nechutenstvím
Přestává jíst, ještě do něj teda něco dostanu, ale podstrojuju mu na maximum, částečně krmím z ruky. Zatím nehubne, ale... Už se nám to blíží
Navíc i málo pije, už asi nemá takový pocit žízně a taky koordinace je horší, tak víc vody vyžbryndá, než vypije. Začala jsem ho napájet stříkačkou, protože byl dehydrovaný. Už jsme se to oba naučili, celkem ochotně spolupracuje, napoprvé jsem ho málem utopila

Po vyšetřeních už ho tahat nechci, to už snad ani smysl nemá. Špatně od žaludku mu není, nezvrací, ani mu nenavaluje, čůrá, kadí formované bobky přiměřené barvy a konzistence... Prostě stařecké nechutenství a trochu demence, ale v prostoru se ještě orientuje, nebloudí.
To je tak na pytel, že zas budu asi muset rozhodnout já, ale jak??? A hlavně kdy???

Zatím se nezdá, že by se trápil, aspoň ne viditelně...

Jak to vidíte nezaujatým okem?

Jak jsem Ti psala soukromě, ještě bych počkala...ale stejně nejlépe to vidíš Ty naživo.

Zrzavci napsal(a):
Ir.mo - je to sladkej dědoušek a podle mě je tady ještě rád. Podrbněte ho na šošoli, mám pro staříky velkou slabost
Ir.mo ještě - pesan, který si poběhne za balonkem, počmuchá si po zahradě - to ještě není o odchodu - zrovna tohle je pro mě signál, že ještě ne - pokud by se k tomu pochopitelně nepojily nějaký bolesti - ale zase - to pak pes prostě nemá zájem o tyhle drobný životní radostě, to jen prostě přežívá, ale Váš dědoušek z mýho pohledu žije, nepřežívá.

Přesně takto to vnímám já a nějak tak jsem se to i snažila napsat soukromě! Zájem o hru pro mě nerovná se úvaha (zatím) o jeho odchodu.

A ještě teda píšu veřejně, co mi kdysi řekla vetka když měl Fido tu panleukopenii:"Když zvíře jeví aspoň o NĚCO zájem, obvykle není ještě jeho čas!"
A to NĚCO může být jídlo, hra, mazlení, vycházky,... A ve finále je to pak stejně nejvíc na tom člověku, co s psiskem (či jiným zvířetem) tráví nejvíc času.
Tak přeji "Ir.mě" dobré rozhodnutí ve správný čas a zatím ještě nějakou dobu strávenou se psím dědouškem!

fikovnice napsal(a):
Přesně takto to vnímám já a nějak tak jsem se to i snažila napsat soukromě! Zájem o hru pro mě nerovná se úvaha (zatím) o jeho odchodu.

Já bych to jen nerada prošvihla, aby nekončil život tím, že se zbytečně trápil.

On už je zchátralý celkově, vlastně už v prosinci 2019 jsem s veterinářem vedla debatu, jestli mu vůbec dávat čip. Na těch pár měsíců, co mu zbývá...

A je léto 2022 a stále je tu s námi (čip má)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já bych to jen nerada prošvihla, aby nekončil život tím, že se zbytečně trápil.

On už je zchátralý celkově, vlastně už v prosinci 2019 jsem s veterinářem vedla debatu, jestli mu vůbec dávat čip. Na těch pár měsíců, co mu zbývá...

A je léto 2022 a stále je tu s námi (čip má)

Já myslím, že Ty jsi velmi zodpovědný člověk a že zrovna Tobě nehrozí propásnutí vhodného okamžiku...

Mmch. já chtěla tehdy Fida uspat a až pohled zvenčí - té mé sousedky - mi pomohl pokračovat dál v boji za záchranu jeho života. Ale byla to samozřejmě jiná situace. Relativně mladé zvíře s těžkou infekcí (Zhubl tehdy na méně než polovinu své váhy! Jen kadil krev - děs!).