Pětimesíční stěně tahá na vodítku,stopovačce, skáče po lidech

A jak se to teda učí? Ať se podívám do jaké diskuze chci, všude se píše, že když pes táhne na vodítku tak se zastavit nebo změnit směr 🙏 a to jsem jich projela opravdu hodně i tady ....

Iveta1992 napsal(a):
A jak se to teda učí? Ať se podívám do jaké diskuze chci, všude se píše, že když pes táhne na vodítku tak se zastavit nebo změnit směr 🙏 a to jsem jich projela opravdu hodně i tady ....

A nechcete si třeba přečíst nějakou odbornou literaturu, podívat se na výuková videa a v úplně nejlepším případě se zvednout od internetu a jít s tím psem pracovat za odborníkem mezi ostatní pejskaře? Víte ona internetová diskuze nemusí být vždy studnice moudrosti a když, stejně je dost často nejlepší praktická ukázka a eliminace Vašich chyb "live"...

Iveta1992 napsal(a):
A jak se to teda učí? Ať se podívám do jaké diskuze chci, všude se píše, že když pes táhne na vodítku tak se zastavit nebo změnit směr 🙏 a to jsem jich projela opravdu hodně i tady ....

V pohodě, učíte to dobře, já jsem to nedělala jinak a osvědčilo se. Jen musíte být trpělivá, u každýho štěněte to trvá jinak dlouho, nejmladší fenku mám takovou střelu, že u ní to trvalo skoro do roka. Ale naučila se. A teď ve třech letech a po štěňatech chodí pěkně u nohy a hlídá si mě.
U vás je to samozřejmě umocněný i tím křížením těchto dvou plemen.

Na výuková videa jsem samozřejmě koukala. Nejsem úplně tak tupá 😀 a uz se koukám po cvičáku ale musím najít takový, kde se cvičí o víkendech, neboť já odpoledne zkrátka pracuji a dopoledne nemá snad žádný, co jsem koukala.

Myslím,že to budu mít dost podobne. No nic jiného než vydržet a být důsledná mi asi nezbývá....

Iveta1992 napsal(a):
Myslím,že to budu mít dost podobne. No nic jiného než vydržet a být důsledná mi asi nezbývá....

Asi tak. Někdy krize přijdou a pocity, že to člověk dělá blbě, taky. To je přirozené. Ale trpělivost je největší ctnost :D za dva týdny můžete být třeba už někde jinde.

Jinak jsem nikde nenapsala, že jste tupá nebo, nebo jsem jakkoli nepoukazovala na Vás intelekt. Ale co čekáte, že Vám bude zde odpovězeno na otázku, když se s její odpovědí už zaobírala hromada knih a naučných videí?

Já to chápu 😀 to byl jen můj dodatek, s vámi to nemá nic společného...i tak děkuji za odpovědi.

A čo tak nechodiť? Zobrať ju na vodítku niekde pred nákupné centrum , do parku, na stanicu - proste niekde kde sa to hemží ľuďmi a sadnúť si tam na lavičku a len tak sedieť tam s pripnutým psom - neriešiť ju hlavne ak by vystrájala iba sedieť a pozorovať ruch. Keď sa ukľudní tak by sme pár metrov išli ďalej a zopakovať sadnem, sedím a čumím. No to iba ako taký tip. Môže - nemusí fungovať. Šteniatko sa možno potrebuje presvedčiť, že ľudí je kopec a asi to nie je žiadna vzácnosť za ktorou by bolo nutné sa pachtiť. A pri tom obchode - myslím, že hlavne sa k nej nevracajte kým vyvádza - zastante meter od nej nech Vás vidí ale kým jančí iba pokojne stojte dajte jej kľudne povel napr. sadni, kľud, čakaj a pod. A až keď sa čo i len na dve sekudy skľudní vykročte k nej - začne jančiť stojím a čakám Keď sa hodí do pokoja (relatívneho - podľa postupu cvičenia) pristúpim k nej a odmením. Ak doma funguje tak to pôjde podľa mňa ľahko - iba musíte teraz pracovať na jej sebaovládaní - je to šteniatko to sa poddá - len dôslednosť a vydržať

Děkuji za odpověď. Včera jsem s ní byla u řeky, kde je taky stánek s občerstvením. Sedla jsem si s ní na lavičku a lidi tam bylo opravdu hafo ( do stínu samozřejmě). Vyváděla tak, že jsem se nemohla ani napít. Kdokoliv prošel, chtěla automaticky skákat. Vřeštěla jak pominutá. Sedět nevydrží ani omylem.. ale budeme to trénovat a snad se někam posuneme. S tím pred obchodem taky vyzkouším. Ona jak mě vidí, že jdu zpátky, tak by byla snad byla schopna urvat i zábradlí. Ale právě přesně dělám asi tu chybu, že k ní letím hned.

Já osobně bych teda v dnešní době kdy se psi neustále ztrácí, chodila nakupovat bez psa a nenechávala ho někde uvázaného.
Když začne vyvádět zkoušeli jste hračky a přetahovat se, přesunout tím pozornost na sebe? Když je z části ovčák třeba by to fungovalo. Maliňák mi ve vzruchu taky nereaguje na pamlsky i když by se jich běžně užral, ale do peška se zakousne vždycky :)

Já radit nebudu, zrovna u pyrenejky to byl v pubertě boj. Vy máte pětiměsíční čubinu....mě fena do takových 6-7 měsíců netahala vůbec a pak to začalo. Dělala divadlo, hlavně čím víc lidí-diváků, tak bylo divadlo větší. Neskutečný. Jako já volila klasické metody, zastavování a čekání na povolení vodítka a nebo hned na začátku pokud je prostor, tak jsem měnila rychle směr...deset kroků dopředu, deset napravo, deset zpátky...aby se začala soustředit. To mi musím říct zabíralo líp, než to zastavování, ale problém je v tom, že jsem potřebovala relativně klidné místo s dostatkem prostoru pro taková pořadová cvičení.
No dneska je z ní mladá slečna....přes dva roky...a chodíme na pohodu. Je teda fakt, že někdy má svůj den, ale tam je spíš to tahání, že má "svůj den", ale to už na ní vidím, když vylezeme z baráku, že je taková trucovitá a pak je prochajda nebo alespoň ta část, než se čuba srovná do latě, tak trochu boj jí vysvětlit, že mě teda nikam vláčet nebude, ale to už je opravdu zcela vyjímečně.

A když jsem měla ovčandu, tak ta byla puberťák na zabití, to jsem si i říkala, že ta snad nikdy pořádně poslouchat nebude, ale tak nevzdaly jsme to, makaly a pak najednou holce padly dva roky a jako kdyby jí přes noc vyměnili a poslouchala jak hodinky...když to řeknu blbě, tak na volno u nohy bych s ní prošla kdykoliv, kdekoliv, třeba i Václavák.

Jinak určitě to, co píšou holky výše.

No. My to máme do krámu poměrně daleko a je to fakt malý krámek, kde čeká třeba 5 minut. Pak se pokračuje s dětmi na procházku ale to vlastně není procházka ale horor. Synovi jsou tři roky a samo sebou chce lítat ale Minnie prostě za ním a nepůjde normálně ani náhodou. To samé když jde malý před námi v klidu. Nebo tak táhne za ostatníma lidma. Někdy mám pocit, že nemůžeme dojít absolutně nikam. Dokonce ani ta změna směru ji moc netankuje. Přijde mi, že ji je naprosto jedno, jestli se dusi nebo nedusi. Včera se z toho dokonce už pozvracela....ale trvám si na svém a vytrvavam

Iveta1992 napsal(a):
No. My to máme do krámu poměrně daleko a je to fakt malý krámek, kde čeká třeba 5 minut. Pak se pokračuje s dětmi na procházku ale to vlastně není procházka ale horor. Synovi jsou tři roky a samo sebou chce lítat ale Minnie prostě za ním a nepůjde normálně ani náhodou. To samé když jde malý před námi v klidu. Nebo tak táhne za ostatníma lidma. Někdy mám pocit, že nemůžeme dojít absolutně nikam. Dokonce ani ta změna směru ji moc netankuje. Přijde mi, že ji je naprosto jedno, jestli se dusi nebo nedusi. Včera se z toho dokonce už pozvracela....ale trvám si na svém a vytrvavam

Víte co já vidím jako problém....to společné chození i se synem....vy potřebujete štěně něco naučit, cvičit to netahání. Zkraje nejlépe v co nejklidnějším prostředí, ale nemůžete hlídat syna a do toho plnohodnotně cvičit se štěnětem.
Navíc netahání na vodítku...tam nejlépe štěně nejdřív utahat, vylítat, nějaký aportíky třeba, pocvičit nějaký sedni, lehni, samozřejmě v rámci nějaké hry a v klidnějším prostředí trénovat i tu chůzi......

Upřímně by mi asi přišlo lepší jestli máte možnost, aby vám malého někdo pohlídal, vyrazit s čubinou sama a nejlépe, jestli nebydlíte v nějaké vhodné lokalitě, tak naložit do auta a někam popojet.

A za mě teda úplně nejlépe začít chodit na cvičák.

Hlídání nemám žádné. Prostě nemůžu ho někomu dát. Ale nezlobte se. Můj syn, je vychovaný a nemusím na něj řvát jak ostatní maminky...

Iveta1992 napsal(a):
Hlídání nemám žádné. Prostě nemůžu ho někomu dát. Ale nezlobte se. Můj syn, je vychovaný a nemusím na něj řvát jak ostatní maminky...

Řvát nemusíte, ale on běhá. A čuba za ním. Tak když máte děti/syna vychované/ho, ať chodí za vámi. A vy se můžete soustředit na čubu. Nezlobíme se.

Mimochodem, stejně jako dítě, ani ten pes se v tomhle věku nezvládne soustředit víc než pár minut. Takže drilování hodinu na dvou kilometrech je odsouzeno k neúspěchu, bohužel. Chtělo by to krátké úderné procházky v častějším intervalu, a nebo přesně jak píše sardullah, nejdřív vyblbnout, a trochu to tělíčko utahat, a pak teprve vyrazit někam.

Podle toho, co píšete, jste na děti a psa sama. To je fakt nedobrá kombinace. Jeden nebo druhý bude muset během procházek na druhou kolej. Jestli děti jsou vychované, je rozhodnutí celkem jasné. Nemám psa ani děti, tak to berte jen jako názor laika.

Tak samozřejmě, než začneme cvičit je řádně vybehana 😊neprobíhá to tak, že sotva vylezeme z baráku, tak po ní chci aby chodila poslušně. Na děti nejsem sama. Jen mám prostě muže, který je hodně v práci. A vidíme se až večer...

Iveto, podívej se zde :

https://www.koira.cz/project/videoteka/

doporučují shlédnout vše
krom těch o vodítku a buď se mnou - konkrétních videí na tento problém

a - tohle je s temperamentním psem trošku běh na dlouhou trať

Děkuji 😊

Ten pes ...... to jste chtěla, to jste potřebovala?
Chudák pes. Vás nelituji, byla to vaše volba.

Já když jsem vzala ven vnoučata
a dospělýho, vychovanýho psa,
akorát mě to deptalo.
Děti mají své potřeby(hřiště)
a vaše štěně zase své. Rozhodně jiné než tříleté dítě.
Venčit zvlášť a taky vás to bude deptat.
Máte i jiné povinnosti.

Ale je to marný. Pětiměsíční pes nepůjde celou
procházku u nohy.
A chce víc než procházku.
Stopy (třeba) jste zkoušeli?

Kdy se zeptáte na el. obojek, haltinu, ostnáč?

Proboha proč chudák pes? Já ji nechám vybehat a pak prostě po ní pozaduji, aby netahla a že mají děti jine potřeby, vykladejte někomu jinému a ne mě. Moji děti nemají rady hřiště. Za to velice rady chodí. A to i po horách. Váš příspěvek je dost zcestny. To, tě někomu vysedavaji děti na hřišti od nevidim do nevidim, neznamená, že to tak mají i ty moje. To jste mě teda pobavila 😀 a co ty vaše? Sedí u PC celý dny?

A ostnac si používejte sama....

Iveto, technická poznámka k tahání :

občas vodím divokého hovíka
a začala jsem vodit na obojku, šňůra protažená pod přední nohou = při tahu se pes neškrtí, nemůže dojít k poranění krku
ono to funguje jako haltina

Koukala jsem na ty videa od vás už 😊moc mi to pomohlo...děkuji. A tohle jsem teda ještě nezkoušela.

Celé jsem to přečetla, na jednu stranu chápu zadavatelku, že chodit zvlášť se psem a zvlášť s dítětem je časově a i psychicky náročné a někdy neproveditelné, když není hlídání toho doma zanechaného prvku.
Ale na druhou stranu mi z toho jde hlava kolem - proč tak velký pes k tak malému dítěti, když nevím neznám a učím se za pochodu?
Vychází mi z toho velké očekávání - pes u nohy, dítě běží napřed a já si pokojně šlapu na výletě. Neříkám, že to není možné, ale je za tím práce a hlavně práce se psem.
Rad tady padlo mnoho a dobrých, určitě si z toho zadavatelka něco vybere a zkusí.

Mě osobně překvapil útočný tón posledních příspěvků a tvrzení, že nechá fenku vyběhat a pak teprve po ní něco chce. Ale kde se ta fenka vyběhá, když dle prvního příspěvku neexistuje jí pustit navolno?

JInak když pes táhne, je dobré si dát vodítko za zády a jakoby pod zadek - táhne pak celou vaší váhu a jde mu to hůře, taky vám nevytáhne ruku a když chcete zabrat, dá se do toho vodítka jakoby přisednout.
Vyzkoušeno s 50kg howavartem, já 60 kg a šlo to.

Je na stopovacce, která má 18m...ona dal prostě nejde. Reagovala jsem útočně pouze na komentář, kde se zmiňuje, že pes je chudák. Nikde není napsáno, jakého psa si mohu pořídit k dětem. My zkrátka hodně chodíme. Nejsme ti, co sedí zabedneni doma nebo jak už jsem zmínila na hřištích. Naposled jsme byli dva měsíce v Norsku v horách a tři týdny v Alpách...chudák pes by to byl v případě, kdyby nechodil takřka ven, jako se to běžně děje.

Pak tedy prepinam na vodítko, protože když člověk přijde do města, stopovacka je nic moc.

Iveta1992 napsal(a):
Hlídání nemám žádné. Prostě nemůžu ho někomu dát. Ale nezlobte se. Můj syn, je vychovaný a nemusím na něj řvát jak ostatní maminky...

Je úplně jedno, že máte vychované dítě....jde o to, že nelze se naplno věnovat štěněti.
To nebylo myšleno špatně, jakože jestli byste nemohla dát syna někomu pohlídat a jít se štěndem sama.
Prostě i když je dítě vychované, tak už je to rozptylující faktor, jak pro štěně, tak pro vás.

Já měla ovčandu, co poslouchala na myšlenku, bez vodítka u nohy kdykoliv, kdekoliv, měla jsem k ní i malé děti a na procházky jsme chodili. A přesto všechno byly ty prochajdy...nevím, jak to nazvat, takové hektičtější, fena se méně soustředila na mě, protože musela dávat pozor "aby se jí nerozutekly děcka"...prostě se nás snažila držet v hloučku.....když jí nějaký děcko popoběhlo víc dopředu a nebo naopak se zpozdilo, tak už byla u něj, abychom ho neztratily.
Když bych s ní třeba chtěla na takové prochajdě pocvičit, tak by jí zase děcka rozptylovala....jako cizí děti by jí byly putna, ale "vlastní", tak to je něco jinýho.

Je to stejná situace, jako když si pořídíte štěně a doma už jednoho psa máte. Na jednu stranu vám služebně starší vychovaný pes určitě pomůže, ale taky je nutné brát štěně zvlášť a pracovat s ním extra.

Máte křížence pracovních plemen, ten pes potřebuje makat...v tomhle věku už je to opravdu na cílené cvičení...ne dlouho v kuse, ale na té poslušnosti už je nutné pracovat. A takový omílaný základ je, že psa učíme nejdříve v klidnějším prostředí, kde ho pokud možno nic nerozptyluje a až to umí, tak postoupíme o krok dál.

No asi nejsem takový talent, ale upřímně si neumím představit, že bych neměla možnost se štěnětem venku pracovat sama...jako, aby tam bylo jen štěně a já, žádný další člen naší rodiny, ať už by to bylo dítě, babička, partner a nebo další pes.

Tak už chápu ;-)
Sama mám roční ACD, takže o potřebné aktivitě psa něco vím
Škoda, že už minula ta doba malého štěňátka, které se drží páníčka a nadšeně se k němu vrací i z pár mětrů ... ale i tak určitě není nic ztracené, zkoušejte to, vytrvejte, ty videa od hm jsou dobré, praktikuji něco podobného, zkuste každý den krůček, ono to půjde.
Jen to bude stát nervy, čas a sílu (hlavně psychickou).
V okolí není psí školka či cvičák? Že by se tam na oploceném pozemku mohla fenka navolno družit se psy a jejich páníky a poznat, že i tak lze fungovat? To by taky pomohlo.

Jste psala, že vybíhá a tahá i na té stopovačce.

Proč jste na té dvoukilometrové procházce musela 70x zastavovat, když na stopovačce pes nejde dál než na konec stopovačky? To jste ty dva kilometry šli nejspíš civilizací, že? Tak to pro vás zatím asi nebude vhodná trasa. Choďte jinudy.

Já to chápu, ale co potom, když mi takto startuje i za ostatními dětmi a lidmi? Těžko najdu místo, kde vůbec nikdo není. Tady chodí hodně lidí se psama, je tu dost lidí, kteří jezdí na kole a můžu pokračovat.
Ona jak někoho vidí, okamžitě letí za ním a můžete volat a je vám to k prdu. Proto i používám stopovacku. Pohlazení od někoho cizího nestačí. Ona prostě skáče jako diva a já v tu chvíli neexistuji. Můžu ji přivolavat ( ano, tohle nemáme ještě zmaknute perfektně), skákat, dělat kraviny, běžet jinam a ji to prostě nezajímá. V ten moment prostě neexistuji. Ovšem doma, doma poslouchá opravdu na slovo.

Jojo, přesně. Civilizaci ....

Ano, ano je. Ale mají to na termíny a další je až v září. Nicméně jdeme tam na 100%

Iveta1992 napsal(a):
Je na stopovacce, která má 18m...ona dal prostě nejde. Reagovala jsem útočně pouze na komentář, kde se zmiňuje, že pes je chudák. Nikde není napsáno, jakého psa si mohu pořídit k dětem. My zkrátka hodně chodíme. Nejsme ti, co sedí zabedneni doma nebo jak už jsem zmínila na hřištích. Naposled jsme byli dva měsíce v Norsku v horách a tři týdny v Alpách...chudák pes by to byl v případě, kdyby nechodil takřka ven, jako se to běžně děje.

Je fakt fajn, že jste byli dva měsíce v Norsku a tři týdny v Alpách, ale to je úplně jedno z hlediska psa. Chodit můžete kdekoliv.
Problém je, že chodíte se psem ven jen s dítětem a nemůžete se tak soustředit plně na psa. Pes to ví. Pořídila jste si křížence, kde se vůbec nedá odhadnout povaha. Otázkou je proč tohoto psa? Proč tuto kombinaci plemen? Když nemáte čas se psovi věnovat samostatně. Vašemu psovi je 5 měsíců, je to ještě úplné děcko, štěňátko, co se všechno učí a objevuje a zkouší. Vy ho musíte učit a naučit, ale hlavně si s ním budovat vztah, aby vás poslouchal z lásky, ne pro kus žvance (pamlsek). Postupovat pomalu, krok za krokem, byť to bude trvat dlouho.
Prosté chození ven není zrovna uspokojující aktivita, když jenom jdete. Pes potřebuje zaměstnat jak fyzicky, tak psychicky, a prostá chůze, byť dlouhá, je spíš opruz, než co jiného. Musíte s ním venku cvičit, a to ne tak, že si řeknete - tak, teď cvičíme, ale jdete se psem na vodítku, dáte povel "k noze", psa upravíte pomocí vodítka k noze, pochválíte, pořád jdete se psem u nohy, pak dáte povel "sedni", jak sedne pochválíte, a tak podobně další vhodné cviky. Předpokladem ale je, aby pro něj už byly známé, aby věděl, co po něm chcete. Cviky by měly být samozřejmou součástí procházky, ne nějakého cvičebního bloku, protože jsou to cviky pro život, jsou potřebné v různých situacích.
Jo, a psa bych k obchodu nebrala. Ne, dokud nebude umět povel "zůstaň".

Ale já s ní cvičím. Umí už naprosto perfektně lehni, sedni, dej pac, chodí mezi nohama, propletani mezi nohama, umi aportovat...jediný problém má toto. Samozřejmě, že když se jde ven, tak celou nejde ale taky procvicujeme.
Povel zůstaň ji pravda moc nejde. A i to přivolání není perfektní ale snažím se to s ní všechno trénovat.
Nechci být rypava ale ukažte mi reálně lidi, kteří dají například děti na hlídání a jdou sami se psem ven. Já prostě v mém okolí takové lidi nemám.

Iveta1992 napsal(a):
Já to chápu, ale co potom, když mi takto startuje i za ostatními dětmi a lidmi? Těžko najdu místo, kde vůbec nikdo není. Tady chodí hodně lidí se psama, je tu dost lidí, kteří jezdí na kole a můžu pokračovat.
Ona jak někoho vidí, okamžitě letí za ním a můžete volat a je vám to k prdu. Proto i používám stopovacku. Pohlazení od někoho cizího nestačí. Ona prostě skáče jako diva a já v tu chvíli neexistuji. Můžu ji přivolavat ( ano, tohle nemáme ještě zmaknute perfektně), skákat, dělat kraviny, běžet jinam a ji to prostě nezajímá. V ten moment prostě neexistuji. Ovšem doma, doma poslouchá opravdu na slovo.

tak práve preto mi vychádza z toho, že je to proste reaktívnejší pes. Môj laický názor - pracujte na sebaovládaní, aby sa skľudnila. My sme sa učili takú somrinku ako "kľud" - pes si ľahne na bok a položí na zem aj hlavu a chvíľu vydrží v kľude. Nakoniec som zistila aké super cvičenie to bolo u veterinára - proste na stole "kľud" a vydržala ☺ A aj kŕmime tak že si sadne pred misku (pozerá do misky ako čisté utrpenie) a až na povel sa do nej pustí. Teraz už dávame pamlsok aj jej na labku keď leží a až na povel si ho zje - ale trvalo to pár mesiacov naučiť to. A chodili sme sedávať na námestie... Pôjde to, ale musíte vydržať - nečakať zázrak na počkanie A ak sa dá nájdite jej parťáka na vybehanie aby vedela, že aj vybehať sa jej dovolite a dokonca aj so seberovným parťákom

A tuhle kombinaci plemen...no co k tomu říct. Dáma měla tři štěňátka a neměla na ně čas a byly dost zanedbané. Dvě štěňátka šla do nových domovů a jedno zůstalo. Tak jsem si ho vzala já...

S tou miskou to děláme taky 😊 a docela ji to jde. To s tím povelem ,,klid " to je dobrý nápad...

Pokud umí perfektně sedni lehni, tak když vidíte, že se blíží lidi nebo cyklista, tak si psa posaďte nebo položte, a ať v té pozici vydrží, dokud "nebezpečí" nepomine. Musíte konfliktním situacím předcházet, i takto se to dá vyřešit.

Jelikož moje Piraňa také ráda utíká za cyklistama, pač jako super zábava a ještě je pase, trénujeme povel "Oči" na ten povel na mě upře zrak a věnuje mi plnou pozornost, momentálně je jí rok a měsíc a na 98% okolo může frčet cyklista, babetista, skatebordista...prostě cokoliv a ona sedí a čučí mi do očí dokud nedostane ňamku a pochvalu. Netroufnu si napsat na 100% pač je to jen zvíře a já jen člověk
"Oči" se velmi jednoduše cvičí - dám si pamlsek mezi rty (pro slabší povahy, co nechtějí olizovat sušené plíce dám ruku před pusu) a vydám povel, jakmile se pes podívá, pouštím pamlsek a pochvala. Učí se to rychle a dobře.
U nás momentálně stačí udělat jen ČČ a už mám její pohled.

Tak jen dávám jako možnost, co můžete zkusit. A trénovat nejdřív doma, pak postupně přidávat vzruchy doma a pak venku.

Iveta1992 napsal(a):
Ale já s ní cvičím. Umí už naprosto perfektně lehni, sedni, dej pac, chodí mezi nohama, propletani mezi nohama, umi aportovat...jediný problém má toto. Samozřejmě, že když se jde ven, tak celou nejde ale taky procvicujeme.
Povel zůstaň ji pravda moc nejde. A i to přivolání není perfektní ale snažím se to s ní všechno trénovat.
Nechci být rypava ale ukažte mi reálně lidi, kteří dají například děti na hlídání a jdou sami se psem ven. Já prostě v mém okolí takové lidi nemám.

Cvičíte. To víme.
Se štěnětem někde v lesoparku, u vody atd., je třeba si hrát,
honit se , schovávat a hledat, i odložit ...
Celá rodina.
Děti minimálně
od deseti let.
Je to zábava, radost, ale .
Pak chvílemi hru proložit cvičením.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pokud umí perfektně sedni lehni, tak když vidíte, že se blíží lidi nebo cyklista, tak si psa posaďte nebo položte, a ať v té pozici vydrží, dokud "nebezpečí" nepomine. Musíte konfliktním situacím předcházet, i takto se to dá vyřešit.

Ano, to je pravda, ale ne vždy cyklistu vidíte či slyšíte. Vím z vlastní zkušenosti, super věc když cyklista smykem zabrzdí za posledním koněm na vyjížďce, protože do poslední chvíle myslí, že se mezi ten strom a koně vejde, a pak čumí, že se kůň plaší
Se psem je to to samé, ne vždy je vidím jako první a ne vždy oni jedou tak, aby zvládli zastavit, pokud by za zatáčkou někdo nebo něco bylo.

A opravdu nechodím po cyklostezkách, se psem i s koněm se pohybuji po lesních cestách, ale v očích cyklistů je cyklostezka celý svět ... a ano, nemám je ráda. A ano, vím, že nejsou všichni stejní, ale bohužel ta hulvátská většina převažuje

Iveta1992 napsal(a):
Já to chápu, ale co potom, když mi takto startuje i za ostatními dětmi a lidmi? Těžko najdu místo, kde vůbec nikdo není. Tady chodí hodně lidí se psama, je tu dost lidí, kteří jezdí na kole a můžu pokračovat.
Ona jak někoho vidí, okamžitě letí za ním a můžete volat a je vám to k prdu. Proto i používám stopovacku. Pohlazení od někoho cizího nestačí. Ona prostě skáče jako diva a já v tu chvíli neexistuji. Můžu ji přivolavat ( ano, tohle nemáme ještě zmaknute perfektně), skákat, dělat kraviny, běžet jinam a ji to prostě nezajímá. V ten moment prostě neexistuji. Ovšem doma, doma poslouchá opravdu na slovo.

No z vašeho popisu si myslím, že neučíte, jen se vlastně snažíte fyzicky zabránit tomu taháníí, aby neskákala. A teď nedělám chytrou, jeden čas byla moje pyrenejka taky na pěstičku. Ne teda na lidi, ona je nekontaktní, ale psy, kola....to byl děs.
To jsem opravdu nnaložila do auta a jela do městského parku, kde se pohybovali psi na vodítkách i lidi na kolech, ale zároveň tam bylo dost místa, abych si od takového psa držela distanc...abych si čubinu odvedla na takovou vzdálenost, kde už začala vnímat a pak jsme šly směrem ke psu, zatáhla, začala vyvádět, tak otočka, zase až tam, kde už byla v klidu a znovu. Třeba když jsme chtěly jít pozdravit našeho parkového kámoše, tak jsem se s ní otočila třeba 6x, než pochopila, že jinak než v klidu se k němu nedostane. Tak jako mám fenu pasteveckou, s poslušností jsme na štýru a tak jsem se zaměřila na jeden povel a to je sedni....
I dneska se stane, že jí nějaký pejsek zajímá moc moc moc....že si i na vodítku poskáče...zatancuje a to jí teda na férovku posadím, protože kdybych v tomhle jejím rozpoložení šla směrem ke psu, tak by určitě měla tendence tahat.
Když byla mladší, tak když nebylo zbytí a viděla jsem, že situaci nejsem schopná ukočírovat, tak, jak si představuju...fena už nevnímala...tak jsem se raději otočila a šla úplně jinudy, než abych jí defakto jenom držela a protáhla okolo....to opravdu dělám pouze když není zbytí, vyhnutí.

Ono o tom to je...doma poslouchá na slovo, protože tam jí nic neruší, nerozptyluje, tam to zná a nějaké pocvičeníčko je pořád forma zábavy...no a venku je tolik zajímavých věcí

Je, děkuji. To budu muset teda dělat s tou rukou, protože pamlsky já mezi rty prostě nedám 😀

No, asi tak nějak. Cyklisti to je peklo samo o sobě. Ségra takhle uprostřed pole trénovala svého psa a najednou se tam vyritil chlap na horaku a samozřejmě ještě měl kecy, že ona je, no to tady nemůžu ani říct ..a že nemá mít psa,.když ho nezvládá. Uprostřed pole by nikdo cyklistu nečekal, že jo.

Já si taky myslím, že potřebujete nějaký čas, kdy budete jenom spolu a kdy budete štěně učit a mít ten komfort, že mu budete moct věnovat plnou pozornost. Já jsem teď v situaci, že nám k (už dospělýmu) psovi přibylo roční mrně a řeším to tak, že vstávám o hodinu a půl dřív a jdu se psem, než se ostatní vzbudí. Díky tomu mám hodinu, kdy se můžu věnovat jenom jemu a procházku šiju jemu na míru. Přes den pak jdem jen na technickou a na večerní procházku už jdeme i s mužem, takže jdeme někam, kde se dá udělat nějaký kompromis, například že jeden blbe se psem v řece a druhý s dítětem.
Mnohem důležitější mi ale přijde ta ranní hodina, kdy mě má pes jenom pro sebe a můžeme něco pocvičit, nebo jenom blbnout, a to mám už dospělýho, relativně rozumnýho psa, zatímco vy máte štěně, který to podle mě potřebuje mnohem, mnohem víc.

Jen jsem diskuzi proběhla, tak nevím, zda to to padlo.
To pravidlo od jednoduchého ke složitějšímu.
To pravidlo o nerušném a rušném prostředí.

Pokud nemá štěně naučenou dobrou chůzi na vodítku v rušném prostředí (kdy předtím se to dokonale naučil v nerušném prostředí), kdy s ním jdu sama, nelze očekávat, že bude zvládat totéž, jde-li s námi dítě - jeho parťák.
tedy nadriluju chůzi u nohy doma - v obýváku, v kůchni, v předsíni, pak přidám chodbu baráku, či domu, pak prostor před domem, či zahradu, pak liduprázdnou ulici, pak sem tam dospělého člověka, pak sem tam nějaký cizí dítě a až to pěkně umíme za plného provozu, mohu s sebou vzít i své dítě a......začít se věnovat tomu cviku za těchto podmínek. Znamená to tedy, že se nemohu věnovat dítěti - musí se mu věnovat někdo jiný. Jinak to nenacvičím.

"Nechci být rypava ale ukažte mi reálně lidi, kteří dají například děti na hlídání a jdou sami se psem ven. "

prosím tady
já jsem hlídač
tedy psa i dítěte
ven s každým zvlášť
nebo dělám babku a mamka psovoda a jdou "psí" trasou
nebo já jsem psovod a mamka je mamka
ale každá máme vždy jen jednu funkci

Ale já s ní cvičím. Umí už naprosto perfektně lehni, sedni, dej pac, chodí mezi nohama, propletani mezi nohama, umi aportovat...jediný problém má toto. Samozřejmě, že když se jde ven, tak celou nejde ale taky procvicujeme.

Máte psí mimino. Jaké jste měla nároky na vaše dvouleté děcko? V 5 měsících, ještě před pubertou (psa), si fakt nemůžete myslet, že máte něco nacvičeného naprosto perfektně. Nemáte!
Tak trochu jste štěně začala učit pár cviků- ty důležité i ty zcela zbytečné. Jenže vy byste teď měla vychovávat a primárně cvičit to, co mu případně zachrání život. Proplétání mazi nohama je možná fajn sranda, ale sama vidíte, k čemu vám to je na prochajdě. (A to vám rozradím vám tajemství, že v pubetě zapomene úplně všechno, tedy především to důležité).

Když jdete ven s dětmi... tak fenka je primárně součástí smečky těch dětí, proto chce běžet s nimi. To je naprosto normální. Zatím se svými zkušenostmi nemáte šanci, že budete pro štěně zajímavější. Smiřte se s tím, že zatím budete muset venku trénovat bez dětí, od jednodušších podmínek po ty složitěhjší. Smiřte se s tím, že ještě řadu měsíců bude trvat, než vaše (vychované děti vyběhnou a váš vychovaný pes zůstane u vás - do té doby s ním budete muset mnoho cvičit (zatímco o děti se bude starat někdo jiný).

Pro vás dobrá zpráva: podle toho, co píšete, máte úplně normální štěně.
Takže teď záleží na vás, co nastudujete.

No to je sice hezký ale já nemám svoji rodinu a partnerovo rodina bydlí až na Vysočině. Kámošky nechtějí malého hlídat, protože je alergický na kde co a nesmí jist XY věci...má strašný alergický reakce. A bojí se toho....
Pro rejpali připomínám, že nemá žádné alergie na zvířata...😀

Nechci být rypava ale ukažte mi reálně lidi, kteří dají například děti na hlídání a jdou sami se psem ven. Já prostě v mém okolí takové lidi nemám.

nemám děti, zato tři psy. Z toho ten třetí je útulková stará fena, kterou jsme si přivezli před měsíceeeem a něco- možná před dvěma, to není relevantní. Co ovšem je podstatné, že pokud ji něco chci učit - a zrovna to tahání jsme taky řešili, protože táhla jako kráva, tak prostě nejdřív doma na zahradě, a pak hezky s ní samostatně, případně jen s tím psem, na kterého se můžu spolehnout, že s ním nebudu muset nic řešit, protože poslechne na pětníku a okamžitě. Pokud beru druhou fenu, nebo je beru všechny tři, nemůžu s ní řešit něco, co ji potřebuju učit, to nejde. Takže ano, prostě jen s tím, koho potřebuju učit, pokud budu chtít naučit dítě bezpečně přecházet ulici, tak si s sebou taky nevzemu zmítající se uzel chlupů. Jinak min. přijdu o nerv a toho, koho potřebuju učit nejen, že nic nenaučím,a le ještě ho zprudím tak, že mě zrovna nebude oblibovat.

Nechci být rypava ale ukažte mi reálně lidi, kteří dají například děti na hlídání a jdou sami se psem ven. Já prostě v mém okolí takové lidi nemám.

Naprosto normmálka - o děti se staral manžel a já šla se psem na cvičák. Nebo prostě sama cvičit- procvičovat.
Dohromady s malými dětmi cvičit nejde. I na cvičáku je to s malými dětmi a mladým psem složitější. Pro začátečníka dokonce skoro neřešitelné.

Iveta1992 napsal(a):
No to je sice hezký ale já nemám svoji rodinu a partnerovo rodina bydlí až na Vysočině. Kámošky nechtějí malého hlídat, protože je alergický na kde co a nesmí jist XY věci...má strašný alergický reakce. A bojí se toho....
Pro rejpali připomínám, že nemá žádné alergie na zvířata...😀

To je pochopitelná situace, musíte operovat s tím co máte ...
Zkuste třeba večer, když příjde muž domů, mu na 20 min nechat dítě a jít se psem pryč - na zahradu, ven, i k tomu krámu, i když bude zavřený, prostě buďte těch 20 min jen sama se psem a to i v hlavě - neřešte, co se děje doma, co musíte ještě udělat, co zítra nakoupit apod. buďte ten čas jen a jen se psem tělem i duší, vemte s sebou hračku, pokud je hračková, poberte cestou klacek a tahejte se o něj a pak hoďte povel, co umí, třeba sedni. Provede, pochvala a zase blbneme. Po chvíli znovu a zase pochvala a hra/pamlsek a pak jí normálně řekněte "a teď něco zkusíme ..." a učte povel, co už tak neumí. A pak pochvala, blbneme cestou zpět a hotovo. Stačí to, důležité je to nastavení "jsem tu teď a tady s tebou, buď ty se mnou a bude to fajn"
A nesnažit se mít hned vše perfektní, chvalte i malé pokroky.
Máte psí mimino, to půjde

"Nechci být rypava ale ukažte mi reálně lidi, kteří dají například děti na hlídání a jdou sami se psem ven. Já prostě v mém okolí takové lidi nemám."

I když byla dcera malinká, chodila jsem denně sama se psem večer, když už spinkala a manžel byl doma. A to jsem neměla štěně, ale dospělého vychovaného psa.

Caty napsal(a):
"Nechci být rypava ale ukažte mi reálně lidi, kteří dají například děti na hlídání a jdou sami se psem ven. Já prostě v mém okolí takové lidi nemám."

I když byla dcera malinká, chodila jsem denně sama se psem večer, když už spinkala a manžel byl doma. A to jsem neměla štěně, ale dospělého vychovaného psa.

No nevím jak ostatní matky, ale i když nemám štěně, mladého psa, nepotřebuju reálně cvičit, tak když byly děti malé, tak taková prochajda se psem sama, bez dětí...paráda, člověk si vyčistí hlavu, odfrkne si a zase může být matkou na plnej úvazek.

Já teda byla tak krkavčí, že jsem o víkendu šoupla děti k babičce a nebo je nechala doma s manželem a šla jsem si zajezdit na koni.

Tak jdu s novou zprávou 😀včera jsme byli venku a dokonce společně. Minnie táhla, zkoušela jsem se zastavit a dělat různé zvuky ale to ji netankovalo. Tak jsem si zkusila vymyslet svoje vlastní slovo, krátké ,,čik". Neptejte se jak mě to napadlo 😀 důležité bylo, že to neznala a okamžitě reagovala. Tedy když už byla vybehana a tahala i tak, použila jsem toto slovo a ona okamžitě pribehla ke mně a posadila se. A fungovalo to tak celou dobu a i dneska ráno, kdy jsem vyrazila sama. 🙏

Iveta1992 napsal(a):
Tak jdu s novou zprávou 😀včera jsme byli venku a dokonce společně. Minnie táhla, zkoušela jsem se zastavit a dělat různé zvuky ale to ji netankovalo. Tak jsem si zkusila vymyslet svoje vlastní slovo, krátké ,,čik". Neptejte se jak mě to napadlo 😀 důležité bylo, že to neznala a okamžitě reagovala. Tedy když už byla vybehana a tahala i tak, použila jsem toto slovo a ona okamžitě pribehla ke mně a posadila se. A fungovalo to tak celou dobu a i dneska ráno, kdy jsem vyrazila sama. 🙏

Netrénujete na soutěž, kde musí být všechno předpisové. Takže pokud vám tohle funguje a vyhovuje, tak je to prostě....účel světí prostředky.

Iveta1992 napsal(a):
Tak jdu s novou zprávou 😀včera jsme byli venku a dokonce společně. Minnie táhla, zkoušela jsem se zastavit a dělat různé zvuky ale to ji netankovalo. Tak jsem si zkusila vymyslet svoje vlastní slovo, krátké ,,čik". Neptejte se jak mě to napadlo 😀 důležité bylo, že to neznala a okamžitě reagovala. Tedy když už byla vybehana a tahala i tak, použila jsem toto slovo a ona okamžitě pribehla ke mně a posadila se. A fungovalo to tak celou dobu a i dneska ráno, kdy jsem vyrazila sama. 🙏

Skvělé, máte začátek a teď už to půjde

Nikde není psáno, že musíte používat zavedené povely (pokud nehodláte skládat zkoušky) - já mám třeba "hačni" "drž hubu" "ležíme a spíme" mj. naprosto nepředpisové, ale fungují.
Kobyla mi zvedá nohy na pokyn "tlapičku" a a místo koňáckého "ustup" jí říkám "uhni se, broučku" a fungujeme tak už 5 let ku spokojenosti nás obou

To je super 😀 zkoušky určitě skládat nebudeme. Jsem ráda, že něco funguje 😀

Vám nechci kazit radost, ale jen pokyn/povel neni to, co funguje.
Dulezite je to, co po nem NASLEDUJE.

To neni o nejakych zkouskach - to je o pochopeni metodiky, jak se pes (zvire) uci.

Pokud zustanete jen u slova/zvuku, co ho vytrhne z tahu, zaujme - a proto se vraci, zastavi - kouzlo brzy vyprcha.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vám nechci kazit radost, ale jen pokyn/povel neni to, co funguje.
Dulezite je to, co po nem NASLEDUJE.

To neni o nejakych zkouskach - to je o pochopeni metodiky, jak se pes (zvire) uci.

Pokud zustanete jen u slova/zvuku, co ho vytrhne z tahu, zaujme - a proto se vraci, zastavi - kouzlo brzy vyprcha.

kouzlo brzy vyprcha

Tak to je zase oravdu fakt.
Bylo by dobré ten "zvuk" zafixovat jako povel nejlépe nějakou odměnou za provedení.

Taky se mi náhodně objevilo zázračné slovíčko. Jak jsme doma řekla Ňufiky, ňufiky...tak to pyrenejku zaujalo tak, že okamžitě tradá ke mně......no tak jí to fascinovalo asi 14 dní a teď se můžu "uňufíkovat" a už jí to nezajímá.

Taky za to má odměnu. Uvidím no.