Jakou největší vylomeninu provedl Váš pes?

No a posledního Fločka nám opět po několikahodinovém hledání přivezla sousedka v autě z vedlejší vesnice, kde sám nikdy nebyl. Měla jsem ho, jako obvykle, na chalupě a zřejmě nějak proklouzl ven. Tehdy při jeho ztrátě příbuzná i plakala a já slzy na krajíčku. Dokonce jsme jeli do sousedních vesnic, ale nějak nás to táhlo na opačnou stranu...

No a sousedka náhodou projížděla vedlejší vesnicí a přímo na BUS zastávce, kde čekalo více lidí na BUS, uviděla mezi nastupujícími pasažéry Flokyho! Bylo štěstí, že jej poznala, bylo štěstí, že tudy tenkrát jela, i to, že se nechal od ní klidně naložit do auta! Pak přijela - my - v té době už půlka rodiny na mé chalupě jsme truchlili a sousedka zvesela:"Vezu Vám cestovatele!"

No já musím říct, že obecně mě vždycky udivilo, jak umí kočka v bytě "zmizet"...to fakt člověk prolezl kde co, hledal všude a kočka...potažmo kocour nikde, tak to jde prohledat ještě venku, jestli náhodou nespadl z balkónu a přijde dom a kocour se rozvaluje na gauči. Dodnes nechápu, nevím, kde byl v takových situacích zalezlej.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No já musím říct, že obecně mě vždycky udivilo, jak umí kočka v bytě "zmizet"...to fakt člověk prolezl kde co, hledal všude a kočka...potažmo kocour nikde, tak to jde prohledat ještě venku, jestli náhodou nespadl z balkónu a přijde dom a kocour se rozvaluje na gauči. Dodnes nechápu, nevím, kde byl v takových situacích zalezlej.

Brácha měl přítelkyni s kocourem a o té si všichni její přátelé mysleli, že jí asi hrabe, protože toho jejího kocoura nikdy nikdo neviděl . Bráchu teda i běhal vítat, tak jí aspoň mohl potvrdit, že to není imaginární kocour a opravdu existuje .

Trickyvoo napsal(a):
Brácha měl přítelkyni s kocourem a o té si všichni její přátelé mysleli, že jí asi hrabe, protože toho jejího kocoura nikdy nikdo neviděl . Bráchu teda i běhal vítat, tak jí aspoň mohl potvrdit, že to není imaginární kocour a opravdu existuje .

Tohle můj peršan dělal taky, jak přišla návštěva, tak byl celou dobu zalezlej. Jenom když přišla mamka, tak tu vítal, protože se o něj starala, když jsme byli na dovolené.

S mamkou jsem si v Ikee koupila svoji první kytku. Zelenec. Vůbec se do teď v kytkách nevyznám, ale nevadí S radostí jsem si ji položila hezky na okno a jako obvykle mě Ikea vyčerpala, tak jsem si dala dvacet. Samozřejmě že kocour mi stihnul tak půlku sežrat než jsem se probudila
A maliňák se mi na obranách dostal v autě z klece, nemám moc bytelnou, vždycky je tam jen chvilku. Zvládnul si zapnout rádio, takže jsem se málem po... když jsem pak nastartovala Nemluvě o tom, že zapnul ještě dálková světla a jelikož řídím teprve chvilku, tak jsem si toho nevšimla a jela po dálnici s dálkáčema a divila se proč ta auta furt blikaj

Jednou jsem byla na velké oslavě narozenin mého kamaráda. Jedna maminka jedla jahodovou buchtu a měla nějaké hodně malé dítě, kterému tu buchtu dávat nechtěla. Tak si nenápadně koukla a dala ruku dolů s tou buchtou, aby dítě nevidělo a najednou cítila, že jí tu buchtu něco vzalo z ruky. Zděšeně se koukla dolů, co se stalo a viděla mého vyvařeného NO odcházet a žvýkat tu buchtu. Prý "tak já to schovávám před svým dítětem a on mi to sežere pes" . Já na to "já se moc omlouvám, můj pes špatně pochopil to gesto, je zvyklý, že mu stejným způsobem dáváme od stolu". Za tři roky jsem se s ní setkala na další velké oslavě a zatímco já jsem si jí nepamatovala, tak ona mi hned řekla " ale my se známe, tvůj pes mi sežral tu jahodovou buchtu". Trochu mi to vrátila, jak jsem něco jedla, tak se ke mě postavilo její dítě a loudilo, co zrovna jím. To jsem teda taky ještě nikdy neviděla.

Já teda nevím, jestli je to k smíchu, moje děti zuřily. Už asi dvakrát nám Dráček sežral, fakt doslova sežral vepřové plátky nachystané na pánev. Vždycky to byla situace, kdy mě náhle někdo vyrušil, jinak samozřejmě vím, že na kuchyňské lince nesmím nic nechávat a hlavně maso. Posledně to bylo o to pikantnější, že jsem odběhla předat štěňátko, vrátila se, osmahla na pánvi cibulku a chci dát plátky, sáhnu do misky a ona prázdná. 😄 No, tak jsem udělala jen dušenou zeleninu s řeckým sýrem. Rozčilovat se už stejně nemělo cenu, hlavně, že mu chutnalo. A večer byl bez večeře, poněvadž vepřové.

Já nikdy nezapomenu na nebožtíka Mafoška, jak jsme byli se Sanáčem na letní škole. On tam byl mezi všema kurzistama fakt za hvězdu. Protože on sám o sobě byl pan Pes. ❤️

Večer se samozřejmě popilo a i když jsem šla pak spát do chatky, tak ten jelimán slyšel kurzisty, jak tam chlastaj a baví se, tak vyskočil z okna a šel se bavit dál. 🤣

Nad ránem si přišel zpátky k chatce a pod oknem na mě začal na drzo štěkat. To nezapomenu, jak mě v té kocovině vzbudil, já vystrčila hlavu z okna a tam on. 🤣 Pustila jsem ho dveřma zpátky a spali jsme. 🤣

A ráno jsem s vytřeštěnýma očima poslouchala historky, jak chodil doprovázet lidi do hlavní budovy na záchod, jak mu v noci házeli aporty, jedni ho dokonce vzali na noc spát do chatky, aby se neztratil. Ale tam si pak vyštěkal, že chce zase pustit ven a šel a v tom kempu si trefil přesně okno do mojí chatky. 🤣

Zpětně se tomu pokaždé zasměju, ale tenkrát na mě šly mrákoty. A to mu byly sotva dva roky. Mladý jelito. 🤦🏻‍♀️

Tak to máma jednou zadělala kynutý těsto na knedlíky...pěkně do mísy, přikryla utěrkou a dala na topení a pak se jde za nějakou dobu podívat, jak jí to kyne a v té míse na tom těstě a na té utěrce ležel a spal kocour.

Kocour mainský mojí dcery, když byl kotě...už jsem to tady snad i někdy psala...si zase pěkně lehnul do hrnce s chladnoucí hrachovou polévkou...a když ho holka přistihla, tak se nechtěl nechat ani chytit, takže ještě zasvinil půlku bytu.

A co psala Sarah o tom ukradeném mase??...Sarah, tak buďte v klidu, vepřový plátky jsou na pohodu. My jednou vařili svíčkovou a jako omega hodně, protože i pro dědu a babi a druhou babi. Tak pak v jednu chvíli jsme všechno maso...teď už nevím jestli dně nebo tři kila vařenýho zadního hovězízího...jsme vyndali z hrnce, abychom tu omajdu dodělali, pak jsme oba někam odběhli a když jsme se vrátili, tak už žádné maso nebylo, afgán to snědl.

Jako afgán byl obecně zlodějský expert. Třeba moje mamka mi hlídala děti...vařila jim oběd, řízky a syn přišel ze školy, zazvonil...babi měla 3 řízky na prkýnku na lince, ještě syrový a jeden ve fázi obalování zůstal v talíři s vajíčkem a všeho nechala a běžela synovi otevřít....chrťák spal v obýváku...když se vrátila, tak chrťák spal v obýváku, ale řízky byly fuč.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No já musím říct, že obecně mě vždycky udivilo, jak umí kočka v bytě "zmizet"...to fakt člověk prolezl kde co, hledal všude a kočka...potažmo kocour nikde, tak to jde prohledat ještě venku, jestli náhodou nespadl z balkónu a přijde dom a kocour se rozvaluje na gauči. Dodnes nechápu, nevím, kde byl v takových situacích zalezlej.

Jj, kočky jsou v tomto fakt neskutečné potfory!!!
Mě třeba i fascinuje, jak mění různě místa po bytě, kde vychrňují.

No a sousedka, co se mi o kočky stará v době mé nepřítomnosti, je šla krmit. Na baštu se dostavili dva, ale nepřišel Fido! Tak také číčala, volala... A v obýváku je takový vyšší válec - viz obrázek. No a prý až cca po 45 min si sousedka všimla, že Fido leží na horní plošině toho válce, a naprosto upřeně, bedlivě, ale mlčky ji pozoruje! Asi jí nějak s válcem splynul (mám jej černé barvy) a Fido se nenamáhal ozvat ani minimňouknutím! Zajímalo by mě, co se jim honí v hlavě... Možná něco ve smyslu:"To jsi fakt tak pitomá/slepá, že mě nevidíš, když ležím asi metr od Tebe?"

A další její návštěva: Prostřední kocour (třeštidlo) prý spal na mé posteli. Ona na něj jej nahlédla, a on se tak lekl, že vyskočil půl metru kolmo vzhůru a plynule zapadl za čelo postele!

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Eleris napsal(a):
S mamkou jsem si v Ikee koupila svoji první kytku. Zelenec. Vůbec se do teď v kytkách nevyznám, ale nevadí S radostí jsem si ji položila hezky na okno a jako obvykle mě Ikea vyčerpala, tak jsem si dala dvacet. Samozřejmě že kocour mi stihnul tak půlku sežrat než jsem se probudila
A maliňák se mi na obranách dostal v autě z klece, nemám moc bytelnou, vždycky je tam jen chvilku. Zvládnul si zapnout rádio, takže jsem se málem po... když jsem pak nastartovala Nemluvě o tom, že zapnul ještě dálková světla a jelikož řídím teprve chvilku, tak jsem si toho nevšimla a jela po dálnici s dálkáčema a divila se proč ta auta furt blikaj

Jej, to mi připomíná, že můj kocour také poslal mail mojí šéfové...
Cca:"Hlsefprrrrmmmm" Bohužel kolem třetí h ráno. Musela jsem pak vysvětlovat, že jsem fakt nebyla na mol opilá....ale že jí holt napsal zprávu můj kocour!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak to máma jednou zadělala kynutý těsto na knedlíky...pěkně do mísy, přikryla utěrkou a dala na topení a pak se jde za nějakou dobu podívat, jak jí to kyne a v té míse na tom těstě a na té utěrce ležel a spal kocour.

Kocour mainský mojí dcery, když byl kotě...už jsem to tady snad i někdy psala...si zase pěkně lehnul do hrnce s chladnoucí hrachovou polévkou...a když ho holka přistihla, tak se nechtěl nechat ani chytit, takže ještě zasvinil půlku bytu.

A co psala Sarah o tom ukradeném mase??...Sarah, tak buďte v klidu, vepřový plátky jsou na pohodu. My jednou vařili svíčkovou a jako omega hodně, protože i pro dědu a babi a druhou babi. Tak pak v jednu chvíli jsme všechno maso...teď už nevím jestli dně nebo tři kila vařenýho zadního hovězízího...jsme vyndali z hrnce, abychom tu omajdu dodělali, pak jsme oba někam odběhli a když jsme se vrátili, tak už žádné maso nebylo, afgán to snědl.

Jako afgán byl obecně zlodějský expert. Třeba moje mamka mi hlídala děti...vařila jim oběd, řízky a syn přišel ze školy, zazvonil...babi měla 3 řízky na prkýnku na lince, ještě syrový a jeden ve fázi obalování zůstal v talíři s vajíčkem a všeho nechala a běžela synovi otevřít....chrťák spal v obýváku...když se vrátila, tak chrťák spal v obýváku, ale řízky byly fuč.

Teda kocour v polévce... Hrachová se změnila z vegetariánské na masový vývar!
No jo, Mainka - ony jsou s tou vodou děsné! Elsa miluje pozorovat třeba déle než hodinu fontánu s pitím, různě do toho pramenu strkat packu, pěkně vodu rozstřikovat, aby měla panička radost ....no a onehdá soused, co bydlí pode mnou:"Prosím Tě, nech si už opravit tu pračku!!! Furt Ti nějak protéká nebo co, máme pořád fleky na stropě!" Tak jsem se jen zeptala, zda mu mám dát nějaké peníze na vymalování a raději jej nechala u té varianty s pračkou. Nějak se mi nechtělo mu říct, že jej vytopila Elsa!

Když byla ještě nebožka fena štěně, mohl jí být tak rok, jeli jsme s dětmi na výlet. Syn byl ještě maličký, v batolecím věku, a udělalo se mu v autě špatně. Zastavili jsme, vyndali poblité dítě, já otírala a převlékala dítě, manžel čistil auto, starší dcera se vztekala, že to smrdí. Prostě radost.😤
Takže manžel vyndal dceru z auta, vrazil jí do ruky štěndo na vodítku, ať se s ním prochází na louce u auta.

Dokončili jsme očistu, naložili syna, zavolali dceru, všichni nasedli a s úlevou, že jsme to zvládli, startujeme... Periferně vidím starší paní v šátku, jak se rozbíhá za naším autem a divoce gestikuluje. Kouknu na ní pořádně, a ona pod pazuchou drží naše štěně 😯. Normálně jsme jí tam zapomněli, dcera na louce pustila vodítko, protože chtěla mamince natrhat kytičku, feňule se vydala na průzkum, paní jí odchytila u sebe na zápraží.
Moc nechybělo a odjeli jsme bez psa...😇

Když se píše o tom jídle.
Moje první fena byla kříženku z útulku, typ NO. Super pes, ale co mi vyvedla. Tehdy jsme v Praze na Petříně měli pronajatou jízdárnu, u Hladové zdi, která nás dělila od rozhledny. Kdo to nezná, je to vrchol kopce,z jedné strany je park až dolů na Smíchov, z druhé strany je Strahov, Pražský hrad, různá velvyslanectví. Ta jsou doleji v kopci.
Jednou se chtěl zákazník projet na koní po Petříně. Jezdit skoro neuměl, tak vyfásl hodnou kobylu a já s ním šla pěšky a vzala si svou fenu. Chodili jsme spolu po parku často, poslouchala na první dobrou, ale teď, když hodina končila a mi se vraceli, zmizela. Byla jsem hrůzou bez sebe, po odchodu zákazníka jsme ji šli s přáteli hledat, s dalšími psy sběhali celý Petřín a nic. Čekala jsem na ní do tmy, ale musela jsem domů, připravit se do práce. Přítel mi odvezl domů, sám jel k své matce, ještě něco si dodělat. Mohlo být k půl jedenácté v noci. Najednou telefon a někdo se německy ptá, zda to jsem já. Moje němčina byla vždy mizerná, ale nějak jsme se dostali k tomu, že je vrátný z německého velvyslanectvi a že mám u něj psa, ať si ho dojdu hned vyzvednout. Ještě mi zpovídal, jak se pes jmenuje ( to a číslo bylo na obojku), pak jak pes vypadá, jak je velký a uspokojen tedy zopakoval, at si dojedu. Já na to, že dojede přítel ( auto jsem neměla) a hned mu volám, nedá se nic dělat, musíš pro ni zajet na německé velvyslanectví. No, je to hodný člověk, tak sed do auta a jel zas nazpátek a fenu dovezl. A vyprávěl. Když dojel pred velvyslanectvi, neměl skoro kde zaparkovat, všude samý extraluxusní bourak s vlaječkama různých států. On v otřískaném Favoritu. Na velvyslanectví se konala obrovská recepce. Když došel na vrátnici, tak ho zas vrátný zpovídal, přítel neumí doteď ani žblebtnout německý, tak to taky byla dobrá komedie. Nakonec ho uznal hodného důvěry, řekl, ať počká, odešel někam do útrob budovy a vrátil se s fenou, totálně přežranou tak, že skoro nemohla chodit. Přítel od něj pochopil, že byla přímo na recepci s velvyslanci. Nežrala ještě dva dny. Tak prosim, ja jsem za zivot byla na pár recepcích, ale moje fena, ta sice byla jen jednou, zato na velvyslanectví, kde hodovala s velvyslanci. Je to už moře let, ale doteď by mi zajímalo, co si tam tak dávala! 🤔😂

Juhaj rozhodně nikdo nepřekoná.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Juhaj rozhodně nikdo nepřekoná.

To teda fakt Juhaj nikdo nepřekoná a brečím tady smíchy, všechno si to představuji v živých barvách....děkuju Juhaj, poslední dobou není k smíchu nikde nic, ale tohle bylo opravdu skvělé🐾 👏😅🎖a já se směju ráda 😉

Už jsem to tu jednou někde psala, jak se naše bulina šla sama vykoupat....
Odjezd z chaty u Lipna, samozřejmě stres, bylo po o, takže ještě horko...a náš pes naznal, že se ještě skočí k Lipnu vymáchat, máme tam loděnici a stálý plac ke koupání. k vodě po cestě cca 400m mezi chatama...
holky šly s odpadem do konťáku a já myslela, že šla s nima, když psina stále nikde, tak jsem si už myslela, že jí naložilo nějaké projíždějící auto, jako chudáka ztraceného psa. Já v mdlobách na pokraji šílenství, 100km před náma a pes nikde. Tak jsem ještě teda pro klid duše skočila k té vodě, no byla tam, bulí úsměv od ucha k uchu , a snažila se rozhejbat někoho ve vodě k hraní....
Velká legrace to ale nebyla...

Když mi bylo 12, tak jsme měli dogu. U domu byla zahrada, na kterou chodila i má teta. Jednou mi táta řekl, že si teta přijde natrhat maliny, ať na ni počkám. Teta přišla a začala trhat a přitom si povídala se psem. Pes jí kradl ty nejzralejší maliny těsně před rukou a měl z toho velkou radost, že na něj teta mluví.
Když jsem viděla, jak si rozumí, sedla jsem na kolo a odjela. Při návratu na mne táta čekal mezi vraty a to už jsem věděla, že je zle. Když totiž on přišel domů, teta stála na popelnici, která byla umístěna ve dvoře a na svetru neměla ani jeden knoflík. Pes spal klidně pod popelnicí a u čumáku měl košík s malinami. Teta nebyla nijak zraněna, jen přišla o ty knoflíky. Jinak to byl velice přátelský a vítací pes...

Trickyvoo napsal(a):
Jednou jsem byla na velké oslavě narozenin mého kamaráda. Jedna maminka jedla jahodovou buchtu a měla nějaké hodně malé dítě, kterému tu buchtu dávat nechtěla. Tak si nenápadně koukla a dala ruku dolů s tou buchtou, aby dítě nevidělo a najednou cítila, že jí tu buchtu něco vzalo z ruky. Zděšeně se koukla dolů, co se stalo a viděla mého vyvařeného NO odcházet a žvýkat tu buchtu. Prý "tak já to schovávám před svým dítětem a on mi to sežere pes" . Já na to "já se moc omlouvám, můj pes špatně pochopil to gesto, je zvyklý, že mu stejným způsobem dáváme od stolu". Za tři roky jsem se s ní setkala na další velké oslavě a zatímco já jsem si jí nepamatovala, tak ona mi hned řekla " ale my se známe, tvůj pes mi sežral tu jahodovou buchtu". Trochu mi to vrátila, jak jsem něco jedla, tak se ke mě postavilo její dítě a loudilo, co zrovna jím. To jsem teda taky ještě nikdy neviděla.

Už jsem se chtěla několikrát zeptat - co je to "vyvařený", tedy jaký je to NO?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Už jsem se chtěla několikrát zeptat - co je to "vyvařený", tedy jaký je to NO?

Já to chápu jako vypraný na vyvářku, tedy malý, zdrcnutý😉

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Už jsem se chtěla několikrát zeptat - co je to "vyvařený", tedy jaký je to NO?

Přesně jak píše Ir.ma. Jakože vypraný na moc stupňů, tak zdrcnutý. Dostali jsme ho s tím , že z něj bude NO. Do velikosti dospělého německého ovčáka dorostly jen uši. Někde pak najdu fotku jako štěně, to jsme byli upřímně zděšený, když se mu ty uši postavily. Přezdívka vyvařený NO mu vznikla tak, že jsme jednou spolu jeli vlakem a chlap, co nastoupil do vlaku se začal zcela upřímně smát, co to mám za vyvařeného NO.

Tak našla jsem dvě, co jsme nafotily, když mu bylo tak 13 let

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Trickyvoo napsal(a):
Přesně jak píše Ir.ma. Jakože vypraný na moc stupňů, tak zdrcnutý. Dostali jsme ho s tím , že z něj bude NO. Do velikosti dospělého německého ovčáka dorostly jen uši. Někde pak najdu fotku jako štěně, to jsme byli upřímně zděšený, když se mu ty uši postavily. Přezdívka vyvařený NO mu vznikla tak, že jsme jednou spolu jeli vlakem a chlap, co nastoupil do vlaku se začal zcela upřímně smát, co to mám za vyvařeného NO.

Tak našla jsem dvě, co jsme nafotily, když mu bylo tak 13 let

Pardon, ale musela jsem. Jako trochu NO vypadá jen jako ležící. Ale ty uši jsou teda boží.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):

Pardon, ale musela jsem. Jako trochu NO vypadá jen jako ležící. Ale ty uši jsou teda boží.

Ano, souhlasím, to tělíčko moc neodpovídalo. Takový jezevčíkoněmecký ovčák možná ještě s basetem nebo s nějakým korpuletnějším psem. Celý roky jsem myslela, že ho máme tlustého a když ke stáru už hodně málo jedl, tak vypadal furt stejně. Když měl jako asi pětiletý náhlý úbytek váhy, tak vypadal taky furt stejně, jen najedhnou zhubl dvě kila a já s ním šla veterináři a on na mě koukal jako na blázna, že jdu s tlustým psem řešit, že hubne .

Trickyvoo napsal(a):
Přesně jak píše Ir.ma. Jakože vypraný na moc stupňů, tak zdrcnutý. Dostali jsme ho s tím , že z něj bude NO. Do velikosti dospělého německého ovčáka dorostly jen uši. Někde pak najdu fotku jako štěně, to jsme byli upřímně zděšený, když se mu ty uši postavily. Přezdívka vyvařený NO mu vznikla tak, že jsme jednou spolu jeli vlakem a chlap, co nastoupil do vlaku se začal zcela upřímně smát, co to mám za vyvařeného NO.

Tak našla jsem dvě, co jsme nafotily, když mu bylo tak 13 let

😂😂 ..."Do velikosti dospělého německého ovčáka dorostly jen uši." ...🤣🤣

To je úžasnej originál!
Moc, moc prosím tu štěněcí fotku 🙏

Trickyvoo napsal(a):
Přesně jak píše Ir.ma. Jakože vypraný na moc stupňů, tak zdrcnutý. Dostali jsme ho s tím , že z něj bude NO. Do velikosti dospělého německého ovčáka dorostly jen uši. Někde pak najdu fotku jako štěně, to jsme byli upřímně zděšený, když se mu ty uši postavily. Přezdívka vyvařený NO mu vznikla tak, že jsme jednou spolu jeli vlakem a chlap, co nastoupil do vlaku se začal zcela upřímně smát, co to mám za vyvařeného NO.

Tak našla jsem dvě, co jsme nafotily, když mu bylo tak 13 let

Děkuji za vysvětlení. Mně připadá gako kříženec welshcorgiho.

Já takhle s nebožkou erdelkou potkala velšteriera.....jsem pána pozdravila...se vám nějak srazil, nesmíte ho prát na devadesát.....

Tak naše historky se psem vtipné nebyly, dvakrát to stálo dost peněz když něco vyvedl.
Ale k tomu jídlu - kdysi se psům za socíku dávalo kde co. Máma mého tehdejšího přítele upekla psovi "omeletu" ze zbytků (staré salámy, brambory od oběda, zbytky zeleniny, zalité vajíčkem) vše samozřejmě nezávadné jen pro lidi už moc nevhodné.
Nechala to psovi zchladit na parapetu venku za oknem.
přítel se vracel v noci do baráku z piva, prolezl psí dírou protože zamčeno a měl hlad.
Zblajznul psovi tu omeletu
Možná vtipná historka byla když jsme německou stranou stoupali s Argem letní cestou na Luzný. Argo klasika chtěl napadnout protijdoucího německého psíčka na vodítku. Kdo tam byl ví jaký je tam terén. Přestože byla pojistka velmi jsem se bála že paní porazí a dojde k úrazu. Takže jsem doslova 34 kg psa srazila mezi šutry do borůvčí a vlastním tělem ho zalehla.
Možná se někdo tomu smál ale já tehdy měla hodně nahnáno.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když byla ještě nebožka fena štěně, mohl jí být tak rok, jeli jsme s dětmi na výlet. Syn byl ještě maličký, v batolecím věku, a udělalo se mu v autě špatně. Zastavili jsme, vyndali poblité dítě, já otírala a převlékala dítě, manžel čistil auto, starší dcera se vztekala, že to smrdí. Prostě radost.😤
Takže manžel vyndal dceru z auta, vrazil jí do ruky štěndo na vodítku, ať se s ním prochází na louce u auta.

Dokončili jsme očistu, naložili syna, zavolali dceru, všichni nasedli a s úlevou, že jsme to zvládli, startujeme... Periferně vidím starší paní v šátku, jak se rozbíhá za naším autem a divoce gestikuluje. Kouknu na ní pořádně, a ona pod pazuchou drží naše štěně 😯. Normálně jsme jí tam zapomněli, dcera na louce pustila vodítko, protože chtěla mamince natrhat kytičku, feňule se vydala na průzkum, paní jí odchytila u sebe na zápraží.
Moc nechybělo a odjeli jsme bez psa...😇

Ježkovy voči, tak já mám historku jak přes kopírák. Opět s minulým Flokym. Ještě žila máma a jely jsme na chalupě na nákup, i s Flokáčem. Mamka už blbě chodila, Flokáč se rval ven z auta. Tak říkám, že nakoupím já, ona ať vezme jen Flokyho ven na vodítku a počkají přímo u auta. Co čert nechtěl, zrovna měl nějak navolno obojek. A chuděra moje mamka (která si ničeho nevšimla) tam tedy stála na domluveném místě a venčila....vodítko s obojkem... A to do té doby než prý k ní přistoupil nějaký pán a velmi udiveně se jí zeptal, co že to dělá a jaký to má smysl. Floky si mezitím čmuchal někde kus od ní v trávě.

juhaj napsal(a):
Když se píše o tom jídle.
Moje první fena byla kříženku z útulku, typ NO. Super pes, ale co mi vyvedla. Tehdy jsme v Praze na Petříně měli pronajatou jízdárnu, u Hladové zdi, která nás dělila od rozhledny. Kdo to nezná, je to vrchol kopce,z jedné strany je park až dolů na Smíchov, z druhé strany je Strahov, Pražský hrad, různá velvyslanectví. Ta jsou doleji v kopci.
Jednou se chtěl zákazník projet na koní po Petříně. Jezdit skoro neuměl, tak vyfásl hodnou kobylu a já s ním šla pěšky a vzala si svou fenu. Chodili jsme spolu po parku často, poslouchala na první dobrou, ale teď, když hodina končila a mi se vraceli, zmizela. Byla jsem hrůzou bez sebe, po odchodu zákazníka jsme ji šli s přáteli hledat, s dalšími psy sběhali celý Petřín a nic. Čekala jsem na ní do tmy, ale musela jsem domů, připravit se do práce. Přítel mi odvezl domů, sám jel k své matce, ještě něco si dodělat. Mohlo být k půl jedenácté v noci. Najednou telefon a někdo se německy ptá, zda to jsem já. Moje němčina byla vždy mizerná, ale nějak jsme se dostali k tomu, že je vrátný z německého velvyslanectvi a že mám u něj psa, ať si ho dojdu hned vyzvednout. Ještě mi zpovídal, jak se pes jmenuje ( to a číslo bylo na obojku), pak jak pes vypadá, jak je velký a uspokojen tedy zopakoval, at si dojedu. Já na to, že dojede přítel ( auto jsem neměla) a hned mu volám, nedá se nic dělat, musíš pro ni zajet na německé velvyslanectví. No, je to hodný člověk, tak sed do auta a jel zas nazpátek a fenu dovezl. A vyprávěl. Když dojel pred velvyslanectvi, neměl skoro kde zaparkovat, všude samý extraluxusní bourak s vlaječkama různých států. On v otřískaném Favoritu. Na velvyslanectví se konala obrovská recepce. Když došel na vrátnici, tak ho zas vrátný zpovídal, přítel neumí doteď ani žblebtnout německý, tak to taky byla dobrá komedie. Nakonec ho uznal hodného důvěry, řekl, ať počká, odešel někam do útrob budovy a vrátil se s fenou, totálně přežranou tak, že skoro nemohla chodit. Přítel od něj pochopil, že byla přímo na recepci s velvyslanci. Nežrala ještě dva dny. Tak prosim, ja jsem za zivot byla na pár recepcích, ale moje fena, ta sice byla jen jednou, zato na velvyslanectví, kde hodovala s velvyslanci. Je to už moře let, ale doteď by mi zajímalo, co si tam tak dávala! 🤔😂

Tak to Flokáč byl jednou dovezen až domů Měšťáky. Znám to z vyprávění - utekl mladejm. Ti jej nas.aní hodiny hledali a pan pes někdy večer slavnostně přifrčel policejním autem neb si to špacíroval někde dost daleko od svého domova. A dokonce z toho nebyla ani pokuta!

A z úplného dětství si vybavuji úúúplně prvního Fločka. Poklidný večer, já u babičky a u dědy, Floček ležel dědovi u nohou... No a děda byl ten večer nějaký nafouknutý (u nás se říkávalo "fundovaný"), tak ucházel a opravdu děsivě smrděl! A to fakt muselo už být něco, když si to pamatuji a bylo mi cca 5 nebo 6 let! Po chvíli babička začenichala a zvýšeným hlasem:"Běž pryč pse! Co jsi kde sežral? To se nedá dejchat, jak dnes prdíš a smrdíš!" A děda samozřejmě ani muk, jen vyvedl chudáka psíka na chodbu.

fikovnice napsal(a):
A z úplného dětství si vybavuji úúúplně prvního Fločka. Poklidný večer, já u babičky a u dědy, Floček ležel dědovi u nohou... No a děda byl ten večer nějaký nafouknutý (u nás se říkávalo "fundovaný"), tak ucházel a opravdu děsivě smrděl! A to fakt muselo už být něco, když si to pamatuji a bylo mi cca 5 nebo 6 let! Po chvíli babička začenichala a zvýšeným hlasem:"Běž pryč pse! Co jsi kde sežral? To se nedá dejchat, jak dnes prdíš a smrdíš!" A děda samozřejmě ani muk, jen vyvedl chudáka psíka na chodbu.

Noo, jednou se mi stalo, že se mi ten vyvařený NO nacpal pod deku a já jsem snědla něco, co mi moc nesedlo, tak sem vypustila "ducha" a pes se tak zavrtěl, ale byl tam dál. Jenže mě to břicho bolelo tak nějak dál a nakonec jsem musela ještě jednou, co už pes teda nevydržel, vylezl ven, seskočil z gauče a přepadle si čichal několikrát k zadku. Asi nemohl uvěřit, že jsem to byla já .No já z toho dostala záchvat smíchu, až mi tekly slzy.

Jo na to schovávání se doma nejsou odborníci jenom kočky, ale i někteří psi . Fenu jsem takhle hledala několikrát, ale to spíš na zahradě - jednou byla zalezlá v autě, které jsem větrala a ani nedutala, i když slyšet mě musela, podruhé ji chlap zavřel v dílně, a to jsme teda hledali fakt dlouho, ona tam po tmě, seděla za dveřmi, ale neozvala se .... No a psa jsem takhle jednou hledala večer když jsem šla venčit, jako 30 kg pes, kterého nemůžete najít v pár místnostech, to už je fakt divný , už mě přepadala panika, že snad jsem ho předtím nenechala venku, v tu dobu jsme ještě neměli úplně ok oplocení. No na gauči byli přehozené deky, a pes zavrtaný pod jednou z nich, ale ještě tak šikovně v místě, kde byly polštářky, že fakt nebyl vidět, a jelikož večer nerad chodí ven, tak ani nedutal.

Pak se mu teda ještě povedlo mě zabouchnout dveře. Fena byla malé štěně, byla zima. Vchodové dveře zamčené, klíče zevnitř, navíc bezpečnostní zámek, já sama doma. Chodila jsem fenu venčit prosklenými dveřmi, které vedou z obýváku na terasu. Bylo to o víkendu večer. Pes zůstal doma, já vyběhla v kraťasech, triku, pantoflích, jen jsem popadla telefon. No fena se vyvenčila, jdeme zpátky, a v tu chvíli pes skočil na dveře, čímž otočil páčku a dveře zabouchl (zvenku není klika, a když se zevnitř zabouchnou, tak se nedají otevřít)... No takže já hoodně nalehko oblečená, fena taky zmrzlá a zůstaly jsme venku. Ještě, že jsem měla ten telefon. Začala jsem nejdříve zkoušet známé, jestli někdo nezná zámečníka, jenže se všichni shodli na tom, že s bezpečnostními dveřmi to nebude jen tak.. No nakonec jsem se domluvila s našima, že přijedou a zkusíme něco vymyslet (bydlí kousek)... Chvíli teda trvalo, než dorazili, já úplně zmrzlá... Ale dobře to dopadlo, nejdříve jsme chtěli rozbít nějaké okno, ale nakonec na to nedošlo, stačila chlapská síla a do dveří v obýváku se pořádně opřít - páčka nebyla úplně dole, takže se to ještě dalo otevřít. V té zimě mně úplně hej nebylo, ale pak už jsme to brali jako vtipnou historku.

No a kradení jídla psem bych mohla taky vyprávět , v tom mámě přeborníka . Nebo už jsem tu tuším psala, že jsem třeba jela na veterinu a v půlce cesty si uvědomila, že jedu sama, že nemám psa - ale tak to nebyla vylomenina psí, ale moje .

Trickyvoo napsal(a):
Noo, jednou se mi stalo, že se mi ten vyvařený NO nacpal pod deku a já jsem snědla něco, co mi moc nesedlo, tak sem vypustila "ducha" a pes se tak zavrtěl, ale byl tam dál. Jenže mě to břicho bolelo tak nějak dál a nakonec jsem musela ještě jednou, co už pes teda nevydržel, vylezl ven, seskočil z gauče a přepadle si čichal několikrát k zadku. Asi nemohl uvěřit, že jsem to byla já .No já z toho dostala záchvat smíchu, až mi tekly slzy.

Jo nám se párkrát stane, že si jeden z psů prdne, znechuceně odejde, vyleze z pod deky, taky čuchá k zadku, a ještě kouká podezíravě na nás - jakože on to snad nemohl být . A fena si jednou prdla ze spaní, a tak se lekla, že vyletěla a začala štěkat .

A fena si jednou prdla ze spaní, a tak se lekla, že vyletěla a začala štěkat


po... moct!


Můj první pes byl velkej šikula, uměl si otevřít dost dveří, nic před ním nebylo jistýho takže
*rozmrazil mrazák
*sežral vánoční cukroví
*vožvejkal nám svatební oznámení ve formě fotografií
*sežral až na dva kousky- ty nám nechal - celou bonboniéru plněnou opravdovým fernet štokem
*sežral před odjezdem celou šišku poličanu (nedostatkový to tehdy salám), kterej vypreparoval z nedobitný tašky tak, že jsme fakt tu štangli hledali a nenapadlo nás, že ji čórnul a hlavně sešrotoval v tak rekordním čase , naopak jsem se bála, že je mu zle, protože chodil furt pít, prozradil ho až provázek s plíškem u něj na pelechu

A naše stará Bubi uměla dělat dokonale neviditelnýho psa- ne jako Gordon od pana Neffa, ale - podezírám jí, že z toho fakt měla zábavu, prostě stoupla si za vás a kopírovala váš pohyb tak, že jste ji prostě neviděli. Doma to nedělala nikdy, výhradně venku, aby si užila trochu tý zábavy, když ji zoufale hledáte a máte ji doslova za zadkem.

Ad ty zavřený dveře - jsem se musela smát zrovna v sobotu. Odjížděli jsme na chvilku něco zařídit a šupli psy ze zahrady do baráku, kde jsme jim nechali z místnosti otevřeno do chodby. Některej z těch tří exprtů ty dveře zabuchnul a my měli výbornej pohled na ty tři, co tam neščastně stáli, cože jako tetkon budou dělat

V top ten Pana Psa bylo, když rozkmital důchodce o dvou francouzských holích k běhu bez nich.
Strašlivě se dodnes stydím a zároveň mi cukají koutky.

Šli jsme kolem zahrádek, kde byl pes zvyklý vídat jednoho konkrétního pána. K tomu se vždycky řítil přískokem vpřed pro podrbání. A jednou tam stál místo známého onen výše popsaný důchodce, který se pohyboval co noha nohu mine. A Pan Pes si ho z dálky spletl a vyrazil k němu ze vzdálenosti cca 50 metrů. Hole vyletěly do vzduchu a pán se rozběhl za branku zahrádky takovou rychlostí, až mi oči lezly z důlků.

Následovaly upřímné omluvy z mé strany, ujišťování, že se nic nestalo ze strany onoho pána, kterému jsem přes plot podávala hole... fakt se stydím, že jsem psa nechala běžet, ale já taky myslela, že tam stojí ten známý.

Výborná téma na pobavenie. No s pažravosťou psov má asi každý istú skúsenosť. U nás vedie historka s našou labradorkou - tá bola mimoriadne vychovaný tvor. V kuchyni na linke mohlo byť položené hocičo - v živote nezožrala nič ani rezne, šunku a pod. No jej excelentná vychytralosť sa ukazovala s jedlom položeným na stolíku v obývačke ( kam mimochodom nemohla chodiť - ostávala vždy pred prahom) V momente keď zistila, že je sama doma sa tam všla pohostiť a bolo úplne jedno čo tam bolo - jablká, hrušky, arašidy ... No infarktový stav som chytila na štedrý deň, kedy som nachystanú obývačku s koláčikmi a ovocím na stolíku nechala s tým, že keď sa vrátime z kostola už pôjdeme iba ku stromčeku (ja tehotná v ôsmom mesiaci -totálne unavená) a prídeme domov - tam binec fakt príšerný - z koláčikov ostali len paperiky zo šuhájd a čokoládové fľaky na koberci plus milión odrobiniek, banány obžuté aj so šupkami, polovica strapca hrozna v nej aj so stopkami - a pes spokojný a nadšený nás vítal. Som bola tak naštvaná, že som jej priala nech jej je zle (potom mi došlo, že požrala hlavne to čo psiská nemôžu) no milostivej nebolo absolútne nič. No a ja som zaiste odolný človek lebo som neporodila predčasne

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
V top ten Pana Psa bylo, když rozkmital důchodce o dvou francouzských holích k běhu bez nich.
Strašlivě se dodnes stydím a zároveň mi cukají koutky.

Šli jsme kolem zahrádek, kde byl pes zvyklý vídat jednoho konkrétního pána. K tomu se vždycky řítil přískokem vpřed pro podrbání. A jednou tam stál místo známého onen výše popsaný důchodce, který se pohyboval co noha nohu mine. A Pan Pes si ho z dálky spletl a vyrazil k němu ze vzdálenosti cca 50 metrů. Hole vyletěly do vzduchu a pán se rozběhl za branku zahrádky takovou rychlostí, až mi oči lezly z důlků.

Následovaly upřímné omluvy z mé strany, ujišťování, že se nic nestalo ze strany onoho pána, kterému jsem přes plot podávala hole... fakt se stydím, že jsem psa nechala běžet, ale já taky myslela, že tam stojí ten známý.

Kriste pane to mi připomnělo Mafovo zápich. 🙈

Měli jsme u nás v takové boční ulici k poli takovou maličkou starou paní, co chodila pořád v předklonu. Ale hodně jako - až tak, že úplně neviděla před sebe. No a Mafoš (černej xbull o váze 35 kilo) měl takovej dementní zvyk všechny skloněný lidi líbat.. 🙈🙈🙈

No, zbytek asi moc popisovat nemusím.. Prostě paní šla přes cestu do popelnice a v ruce měla malý talířek a na něm slupky z brambor a na kostky nakrájený brambory. Viděli jsme ji z dálky, no koho by napadlo, co napadne toho vola.. Paní seškrábla slupky do popelnice a ciputala zpátky a on samozřejmě neměl nic lepšího na práci, jak se k ní s radostí rozběhnout, že ji polóbne. Zřejmě měl dojem, že se sklání k němu.. Nejen, že ji vyděsil k smrti, ale ještě jí ten talířek vysypal, jak si povyskočil. To byl ultratrapas.

Impact, taky ji mohl ještě narovnat!

No fuj, a už se zase stydím...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Impact, taky ji mohl ještě narovnat!

No fuj, a už se zase stydím...

Tvl. Jdem do pekla rovnou. 🙈🤣🤣🤣

Občas mám pocit, že náš dědek byl důstojný pán v letech už jako štěně. Na vylomeniny ho nikdy moc neužilo. Ale plátek sekané ponechaný svému osudu na jídelním stole bylo silné lákadlo. Do onoho památného dne jsme byli přesvědčeni, že naše stěně jezevčíka na lavici navyskočí. Zjevně mu jen chyběla motivace a vyskočil nejen na lavici, ale i na stůl. A tu sekanou dvakrát větší než jeho hlava zhltl po vzoru hroznýše, abychom mu ji náhodou nesebrali.

Krádeže jídla ani nezmiňuju, to už je taková klasika. Akorát náš pes bral rovnou celá kuřata, připravená na uzení. Když byl přistižen, z tlamy mu po stranách trčely jen kuřecí nohy, kuře bylo nacpané v tlamě. Já ty nohy chytila a zavelela "Pusť!" Následovalo skousnutí ještě pevnější a vyčítavý pohled, proč mu to jako chci vzít? Šak se to tady válelo na tom plechu, bezprizorně, bez dohledu...No, známým, kteří si pak uzené kuře odnášeli, jsem tvrdila, že ty dírky jsou od špatného napíchnutí na háček, než šlo kuřítko do udírny (slinty jsem omyla).

Taky nezmiňuju pozdravy do auta. Když u nás přibrzdilo auto, pes byl přesvědčen, že je to kvůli němu a jako správné kontaktní zvíře se k autu vrhal a strkal hlavu do okýnka k dotyčnému, bylo-li otevřené. Chudáci ti, co se chtěli jen zeptat na cestu. A jednou takhle přibrzdili policajti... a dál už tu pohádku znáte

Taky nezmiňuju pozdravy do auta. Když u nás přibrzdilo auto, pes byl přesvědčen, že je to kvůli němu a jako správné kontaktní zvíře se k autu vrhal a strkal hlavu do okýnka k dotyčnému, bylo-li otevřené. Chudáci ti, co se chtěli jen zeptat na cestu. A jednou takhle přibrzdili policajti... a dál už tu pohádku znáte

Tohle mi připomnělo mou fenu....byli jsme na procházce na polňačce, v dálce stálo u cesty auto a kus od něho někdo prořezával stromy, keře.... No myslela jsem, že auto je prázdné a nevšimla si, že má otevřené dveře, takže jsem byla úplně v klidu a fenu nechala běžet přede mnou. No jo, jenže jedny dveře u auta byly otevřené (nebo je někdo otevřel pak), a v autě seděla paní. Fena neskutečně nadšená, že konečně člověk a hupsla do auto, rovnou paní na klín, a začala ji náruživě vítat, nestihla jsem vůbec nic, doběhla jsem, hanbou bych se propadla, navíc bylo mokro, fena špinavá... Moc jsem se omlouvala, naštěstí paní byla v "pracovním" a pejskařka, takže se tomu jen zasmála a fenu ještě pomazlila. Ale i tak jsem se styděla . Od té doby už venku dávám pozor i na auta "odstavená" v přírodě, protože fena má tendence v nich hledat lidi, a pak prostě skákat do aut .

Z mobilu to nedám, ale až budu na počítači, napíšu vám, jak došlo díky Fanynce k utuzovani cesko-vietnamskeho přátelství, to je krásná historka😉

Měla jsem knírače - středňáka. Jednou jsme se šli podívat na západ slunce na nedaleký kopec, odkud byl krásný výhled. Na vršku už někdo seděl a kochal se pohledem do kraje. Zastavila jsem se opodál, abych kochajícího se nerušila a pozorovala, jak se slunce sklání k obzoru. Nádherný pohodový večer. Můj knírač se šmrďolil kolem mě, čenichal si, zkoumal a značkoval okolí. No a tak se nenápadně přišmrďolil až k tomu pánovi a najednou zvedl nohu a pochcal mu záda Asi si chtěl ten zvláštní balvan podepsat.
V tu chvíli jsem pochopila rčení přál si, aby se země otevřela a pohltila ho...

marcelaamax napsal(a):
Jo nám se párkrát stane, že si jeden z psů prdne, znechuceně odejde, vyleze z pod deky, taky čuchá k zadku, a ještě kouká podezíravě na nás - jakože on to snad nemohl být . A fena si jednou prdla ze spaní, a tak se lekla, že vyletěla a začala štěkat .

Tak teď se normálně chechtám nahlas a kdybych to viděla naživo, tak bych si snad ucvrkla!!!
Lekla se vlastního prdu!

fikovnice napsal(a):
Tak teď se normálně chechtám nahlas a kdybych to viděla naživo, tak bych si snad ucvrkla!!!
Lekla se vlastního prdu!

Jo, taky ji mohlo ještě honit její vlastní houno, jako našeho ohaře.

Zrzavci napsal(a):
Jo, taky ji mohlo ještě honit její vlastní houno, jako našeho ohaře.

Taky před ním uskakuje a to 💩 pak lítá vzduchem náhodnými směry? 🤔😂

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Taky před ním uskakuje a to 💩 pak lítá vzduchem náhodnými směry? 🤔😂

Ne běží vyděšeně s očima jak letec při přetížení vpřed a houno vlaje na stéble za ním

Zrzavci napsal(a):
Ne běží vyděšeně s očima jak letec při přetížení vpřed a houno vlaje na stéble za ním

Tak to je ta lepší varianta, jsi mimo dostřel… 😅

Zrzavci napsal(a):
Ne běží vyděšeně s očima jak letec při přetížení vpřed a houno vlaje na stéble za ním

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
V top ten Pana Psa bylo, když rozkmital důchodce o dvou francouzských holích k běhu bez nich.
Strašlivě se dodnes stydím a zároveň mi cukají koutky.

Šli jsme kolem zahrádek, kde byl pes zvyklý vídat jednoho konkrétního pána. K tomu se vždycky řítil přískokem vpřed pro podrbání. A jednou tam stál místo známého onen výše popsaný důchodce, který se pohyboval co noha nohu mine. A Pan Pes si ho z dálky spletl a vyrazil k němu ze vzdálenosti cca 50 metrů. Hole vyletěly do vzduchu a pán se rozběhl za branku zahrádky takovou rychlostí, až mi oči lezly z důlků.

Následovaly upřímné omluvy z mé strany, ujišťování, že se nic nestalo ze strany onoho pána, kterému jsem přes plot podávala hole... fakt se stydím, že jsem psa nechala běžet, ale já taky myslela, že tam stojí ten známý.

Aneb pes léčitel. Nepochází z Lourd?

Xerxes byl klidný důstojný dogák. Chodíval na volno, byl nesmírně přátelský ke psům i lidem. V místním lesoparku bývá občas na okraji odložené nějaké to auto... a v něm nejlevnější hodinový hotýlek... A Xerxes pobíhal, najednou zaběhl k zaparkovanéu autu a než jsem stihla zavolat, otevřeným okýnkem zkoumal, proč se to auto hýbá...

janaa napsal(a):
Z mobilu to nedám, ale až budu na počítači, napíšu vám, jak došlo díky Fanynce k utuzovani cesko-vietnamskeho přátelství, to je krásná historka😉

Tak to se na ty mezinárodní vztahy těším 😃 to zní slibně...

marcelaamax napsal(a):
Jo nám se párkrát stane, že si jeden z psů prdne, znechuceně odejde, vyleze z pod deky, taky čuchá k zadku, a ještě kouká podezíravě na nás - jakože on to snad nemohl být . A fena si jednou prdla ze spaní, a tak se lekla, že vyletěla a začala štěkat .

Tak tohle mě teda rozsekalo

Zrzavci napsal(a):
Ne běží vyděšeně s očima jak letec při přetížení vpřed a houno vlaje na stéble za ním

Holky jako vy my dáváte....si to člověk představí v reálu

Taaakže...Fanynka Fanušenka byla jedinec absolutně exterovertní, věčně veselý, celý život žila v přesvědčení,že svět je jedno velké psí hřiště, lidi na světě,aby jí milovali,a ona milovala je, a pokud došlo k něčemu nepříjemnému,tak to bylo jenom takové nedopatření,které Fanynka hned odpustila. Tehdejší můj přítel mimo jiné vyráběl různé dřevěné výrobky,šperky, a tak jsme jednou jeli do Liberce,kde se v Lidových sadech pořádala nějaká akce, přednášky, venku byl řemeslný prodej. No a Fanušenka jela s náma. Ráno si obešla stánky,seznámila se s ostatníma psékama, a pak začala s náma prodávat. Jednou během dopoledne si zašla na přednášku (jak mi bylo popsáno,nakráčela do sálu,neomylně nakráčela na pódium a tam si sedla naproti přednášejícímu ), tak pak už byla hlídána. Večer akce skončila,my začali balit, čubě dali volno,protože i ostatní stánkaři balili,už byl klid, Fanda skotačila s psíma kámošema, idylka. Dobalíme a Fanda nikde. Volání,pískání, obcházení parku a ostatních stánkařů,čuba prostě nebyla. Přednášková místnost zavřená,takže přednášku nesepisovala,už jsem byla lehce nervozní. Tak jsem zamířila do té hlavní budovy,co tam je, spíš se zeptat,jestli madam někdo neviděl. Už před budovou jsem začala potkávat spoustu vietnamských spoluobčanů, paní v róbách,děti v roztomilých šatičkách, pány v oblecích. Hle,on tam ples česko-vietnamského přátelství. Chvilku se mi žinýrovalo tam vůbec vlézt, já džíny,kanady a mikinu,leč Fanda nikde,tak jsem se odhodlala být za vetřelce. V hale další večerní róby,slavnostní atmosféra, hudba, Fanuška nikde. Tak jsem to tam obcházela, říkám si, tady nebude,co by tu dělala. Když jsem už byla skoro na odchodu, na sekundu se otevřely a zavřely dveře do hlavního sálu, a mě hlavou blesklo,že jsem tam zahlídla nějakou bílou šmouhu. Tak jsem dveře otevřela a doslova zkameněla. Si to představte - velký sál, po obvodu stoly plné jídla, za nimi usazeni načančaný účastníci, na pódiu kapela,co vyhrávala něco skočného, a na parketu asi dvacet vietnamských dětiček, s nima tam řádí Fanda, dospělý k tomu tleskají a hází blondýně roztodivné pochoutky od jejich stolů ani nevím,jak dlouho jsem tam stála,načež se vrhla dopředu,abych čubu odchytla. Když děcka zjistila,že jim chci odvést hvězdu večera, začala kvílet a plakat, dospělý mě začali přemlouvat,ať jí tam nechám, i nějaké nabídky na odkup padly tak jsem jim dala čtvrt hodinu na rozloučení, dala si s panem nejvyšším (konzul, ředitel,náčelník,nevím,prostě top boss) panáka a odcházela za potlesku všech zúčastněných (jasně,potlesk patřil Fandě )

No já přidám jednu ne teda přímo mojí, ale pes v rodině.

Afgán a to jakože Pan pes a ten teda nebude vykonávat velkou potřebu někde v prostoru, ale většinou do křoví, takže to na něj přišlo, zacouval zadkem ke křoví, bohužel tím napružil větve, vykonal potřebu a jak odcházel samozřejmě s tím svým orientálním důstojným výrazem, tak mu to ty napružený větve připlácly na zadek.

Tohle je teda super vlákno. Dobrý nápad Fíkovnice. Taky zrovna dělám smutné věci, tak tohle tady mě krásně rozveselilo. Ani nevím, kterou historku bych vypíchla, dost jsem se doma smála nahlas. Číst to někde ve vlaku nebo venku, tak si lidi myslí, že jsem se zbláznila.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No já přidám jednu ne teda přímo mojí, ale pes v rodině.

Afgán a to jakože Pan pes a ten teda nebude vykonávat velkou potřebu někde v prostoru, ale většinou do křoví, takže to na něj přišlo, zacouval zadkem ke křoví, bohužel tím napružil větve, vykonal potřebu a jak odcházel samozřejmě s tím svým orientálním důstojným výrazem, tak mu to ty napružený větve připlácly na zadek.

Night potřebu rád vykonával na místa vyvýšená (často keře, větve), ale kam s bobkem na pěší zóně andaluského města Antequera?? Na barokní sloupek ze zlatým zdobením a řetězem přímo na hlavním náměstí... A to hovno nespadlo... Ten sloupek jsem pak otírala i vlhčenými ubrousky a vycídila jsem ho do vysokého lesku... Smálo se celé náměstí

hezké bílé městečko v horách...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Když se to stočilo k exkrementům...
Před pár lety, když ještě náš aktuální psí dědek slyšel, při popůlnočním silvestrovském rachejtlovém řádění spoluobčanů vyběhl vystresovaný pes do podkroví k dětem do pokoje a strachy se tam potento.
Nikdo jsme si toho nevšimli, děti už spaly a ráno dcera vstává... a ano, bosou nohou přímo do 💩... 😂😂

Taky se tady dobře bavím, těžko vybrat nejlepší zážitek.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No já přidám jednu ne teda přímo mojí, ale pes v rodině.

Afgán a to jakože Pan pes a ten teda nebude vykonávat velkou potřebu někde v prostoru, ale většinou do křoví, takže to na něj přišlo, zacouval zadkem ke křoví, bohužel tím napružil větve, vykonal potřebu a jak odcházel samozřejmě s tím svým orientálním důstojným výrazem, tak mu to ty napružený větve připlácly na zadek.

..no motýl zásadně při vykonávání této potřeby narve zadek do křoví nebo vysoké trávy aby bylo zachováno dekórum...nicméně takhle kdysi na jaře když kvetou tulipány, šel s venčící tetou ven a začal to ono usazovat do jejich květů, když mi chudera dost obrazně popisovala, jak toho tulipany za přihliženi kolemjdoucích zbavovala, docela jsem se nasmála....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No já přidám jednu ne teda přímo mojí, ale pes v rodině.

Afgán a to jakože Pan pes a ten teda nebude vykonávat velkou potřebu někde v prostoru, ale většinou do křoví, takže to na něj přišlo, zacouval zadkem ke křoví, bohužel tím napružil větve, vykonal potřebu a jak odcházel samozřejmě s tím svým orientálním důstojným výrazem, tak mu to ty napružený větve připlácly na zadek.

Já myslela, že to vystřelil na kolemjdoucí. 🤣🤣🤣

Tak jsem všechno přečetla a dost se zasmála. Psi jsou kouzelní, bez nich by byl zivot o dost chudší. A platí to i pro kocky a dalsí zvířata, i ty rybicky jsou zdrojem zábavy a zlepseni nálady.
Moc mi těší, že se vám můj příspěvek líbil. To by člověk nevymyslel, to je život.
S touto fenkou jsem zažila nejvíc za všech svých psů. A doteď, když se naše parta v Jižních Čechách sejde, přemýšlíme, jak tam vlastně došla, protože každopádně, je to kus cesty. Nakonec se shodném, že prostě šla okouknout památky Malé Strany. Holt kulturní pes, po paničce. 😄 A milovala lidi, úplně si dovedu představit, když viděla plno lidí, jak chodí do baráku, kde to voní, tak se přidala..
Každopádně, byl to skvělý pes a můj nick je její jméno.
Posílám fotky plus mínus jak vypadala v době, kdy se ta recepce konala. Aspoň trochu seriózně vypadala až poslední asi 4 roky života. Jinak vypadala, holt, jako- Juhaj!🙂
Fotky jsou prefocené z fotek, za mého i jejího mládí se o digitálním focení jen obdobně šeptalo.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Nebožka kradla jidlo, kde se dalo.....na procházce batoleti, kterému vlála ručička z kočárku, jemně sebrala sušenku(vzala jí do huby a držela až jí dítě pustilo, dělala to tak u našich dětí) , na pěší zóně oloupila protijdoucího psa-mopse o prasečí ucho, které si hrdě nesl z krámku-vráceno majiteli, dělala to vždy jen tak mimochodem, šla okolo a ham a pokračovala, jako by se nechumelilo, v klidu se posadila před lidi co jedli a dělala tuze hladového ,skoro týraného psa(na to jí ale nikdo neskočil, když si jí prohlídl...doma, když nebyl nikdo doma, se taky obsloužila-sežranej pekáč perníku-jen rohy zůstaly a.t.d. , jsme na ní nastažily i fotopast, stála u stolku v obýváku a koukala na cukroví na dveře na cukroví na dveře, pak si vzala a znova na dveře..komedie jedna.(měla tam 3 kousky) a to ještě stolek několikrát obešla, jestli jí zrak nešálí....zase tu něco nechali a odjeli. jupí

Mi jsme jednou s přítelem šli na procházku na Vyšehrad. Cestou jsme si každý koupili hranolky s párkem a tatarkou, které jsme cestou pojídali. Proti nám šla starší paní se stříbrným pudlíkem, asi malým typem, už přesně nevím. Usli jsme ještě docela kus cesty, když nás přinutil otočit se hlasitý křik. Za námi se řítila s řevem ona dotyčná dáma a za námi šel dotyčný pudlík. Po zadních a předními usilovně prosil! 😅

Tak tady slíbená fotka Stypíka jako štěněte. Kvalita nic moc, je to skenované z fotky.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

juhaj napsal(a):
Tak jsem všechno přečetla a dost se zasmála. Psi jsou kouzelní, bez nich by byl zivot o dost chudší. A platí to i pro kocky a dalsí zvířata, i ty rybicky jsou zdrojem zábavy a zlepseni nálady.
Moc mi těší, že se vám můj příspěvek líbil. To by člověk nevymyslel, to je život.
S touto fenkou jsem zažila nejvíc za všech svých psů. A doteď, když se naše parta v Jižních Čechách sejde, přemýšlíme, jak tam vlastně došla, protože každopádně, je to kus cesty. Nakonec se shodném, že prostě šla okouknout památky Malé Strany. Holt kulturní pes, po paničce. 😄 A milovala lidi, úplně si dovedu představit, když viděla plno lidí, jak chodí do baráku, kde to voní, tak se přidala..
Každopádně, byl to skvělý pes a můj nick je její jméno.
Posílám fotky plus mínus jak vypadala v době, kdy se ta recepce konala. Aspoň trochu seriózně vypadala až poslední asi 4 roky života. Jinak vypadala, holt, jako- Juhaj!🙂
Fotky jsou prefocené z fotek, za mého i jejího mládí se o digitálním focení jen obdobně šeptalo.

Nedivím se, že páni diplomati neodolali. Je kouzelná .

Když já si vzpomenu na naší první japončici.... Odmalička pilovala styl jak se dostat k a vychlastat co nejvic chlastu. Od piva, přes likéry, víno, fernety, rumy až po vodku a slivovici... Brala všechno. Jakmile se pilo a ona se nachazela v danem prostoru to kde byl alkohol se nesmělo na jedinou vteřinu spustit z očí...
Nejradši měla když se jelo na Orlík pod stan. Pivo misto v petkach tehdy bylo staceno do kyble s vikem... Vteřina nehlidani kýble a víko dole a pes v kybli nataženej a jel... Sklenička na stole? Otevřená lahev? Šup bylo to na boku a co tam zbylo se transportovalo do psi tlamky... Uměla to holka neskutečně rychle.
A jo. Holt původ se projevil. Jako štěně byla dovezená z Ruska😂😂

Tohle téma už tu jednou bylo a nevím kdo psal historku o feně NO, která při hromadném nástupu před závody vyblila paničky tuším červená tanga. Vcelku. Moc jsem se pobavila

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak tohle mě teda rozsekalo

Mě taky, totálně! Máme přízemní smýšlení!!!

Trickyvoo napsal(a):
Tohle je teda super vlákno. Dobrý nápad Fíkovnice. Taky zrovna dělám smutné věci, tak tohle tady mě krásně rozveselilo. Ani nevím, kterou historku bych vypíchla, dost jsem se doma smála nahlas. Číst to někde ve vlaku nebo venku, tak si lidi myslí, že jsem se zbláznila.

Já se zde také směju nahlas! Kdyby mě někdo viděl, pomyslí si něco o bláznovství. Prd feny od Marcely...a já se chechtala jak pitomá, i teď znovu!

Přišlo mi, že se zas nějak moc hádáme, do toho zase úmrtí vícero pejsků...tak jsem si říkala, že by to chtělo něco pro pobavení a aspoň chvilkové zapomenutí na ty smutné věci.

lenocka napsal(a):
Tohle téma už tu jednou bylo a nevím kdo psal historku o feně NO, která při hromadném nástupu před závody vyblila paničky tuším červená tanga. Vcelku. Moc jsem se pobavila

Ježiš, tak o tom tématu nevím a o té historce už vůbec a opět se tu směju nahlas!

Jo a já si pamatuji téma, kde jsme psali, jak mluví a co říkají naši psi! To byla taky super debata!

Trickyvoo napsal(a):
Tak tady slíbená fotka Stypíka jako štěněte. Kvalita nic moc, je to skenované z fotky.

Žiš ten byl boží! Vlčák varianta brod :-) a nebo corgi varianta vlčák :-)

Trickyvoo napsal(a):
Tak tady slíbená fotka Stypíka jako štěněte. Kvalita nic moc, je to skenované z fotky.

Jako na té druhé fotce vypadala Lara jako malá. Ale podle vašich fotek výše se oba vyvíjeli poněkud jiným směrem.

Abych přidala taky svou trošku, pokusím se to moc nerozvléct a vystihnout to hlavní...

No, mám pár rodinných známých a příbuzných, se kterými se nechci moc vídat, zvlášť když se třeba ani neohlásí a jelikož to mám k babičce přes chodník a někdo jede k nim, mají někteří konkrétní pocit, že cestou tam nebo zpět se můžou stavit i tady.
Pro tyhle konkrétní případy jsem Laře vymyslela zajímavou prácičku - že kdykoli je uslyšíme, děláme, že nejsme doma. To znamená "od oken, k zemi, schovat se a ani nedutat", oni chvíli klepou, zavolají do okna a pak seznají, že nejsme doma.

No, jednou mi Laru hlídala mamka, když jedna z vyvolených zrovna byla na návštěvě a byla slyšet z verandy u babičky. Mamka přišla venčit a Lara nikde. Mamka chodila tam a zpátky, volala a pes nikde. Prý už byla zoufalá, brečela, že co se stalo, kam pes zmizel. Dotyčná navíc udělala tu chybu, že jí šla pomoct a volaly na ni obě. Jenže už musela jet, tak moc nepomohla a odjela. Jakmile odfrčela, Lara vylezla ze skříně přivítat mámu.

No, mamka to nevěděla, že před ní předstíráme, že nejsme doma, tak jsem jí to pak dodatečně vysvětlovala. Když se pak mamky ptala, jestli se pes našel a kde byl, tak zalhala a řekla, že moc tvrdě spala a neslyšela je.

Jakmile odfrčela, Lara vylezla ze skříně přivítat mámu.

Lara partysáánka!

Nevim jestli to sem zrovna patří,ale měli jsme kdysi fenku pinče.Já měla na plotně nějaké jídlo, nebylo mi nějak dobře i lehla jsem si, že jen na moment,než to začne vařit.Samozřejmě jsem usnula.Vzbudila mě fenka, štěkala, skákala po mně.Všude kouř a smrad,hrnec zničený.Možná mě zachránila od požáru.Potom později jsme měli fenku mopse,ta milovala lidi a děti zvlášť.Hlavně ty co měly v ruce něco k jídlu.Vždy se šikovně přitočila, udělala ty svoje cukrbliky a už byl rohlík její.
Ani lízátkem nepohrdla.Stalo se to jen párkrát,aby jste si nemysleli, že jsme ji takto nechali krást.

fikovnice napsal(a):
Já se zde také směju nahlas! Kdyby mě někdo viděl, pomyslí si něco o bláznovství. Prd feny od Marcely...a já se chechtala jak pitomá, i teď znovu!

Přišlo mi, že se zas nějak moc hádáme, do toho zase úmrtí vícero pejsků...tak jsem si říkala, že by to chtělo něco pro pobavení a aspoň chvilkové zapomenutí na ty smutné věci.

Je fajn že jste tady založila takové téma.A nejste sama kdo potřebuje trochu toho rozptýlení...

Atheira napsal(a):
Jako na té druhé fotce vypadala Lara jako malá. Ale podle vašich fotek výše se oba vyvíjeli poněkud jiným směrem.

No hned, jak jsem fotky Stypíka uviděla, vzpomněla jsem na Vás, že je tam podobný Vaší Larunce 😍

Mí napsal(a):
Je fajn že jste tady založila takové téma.A nejste sama kdo potřebuje trochu toho rozptýlení...

Mí napsal(a):
Je fajn že jste tady založila takové téma.A nejste sama kdo potřebuje trochu toho rozptýlení...

Jinak já to v tom prvním příspěvku vzala tak nějak na sebe, ale je mi jasné, že je zde více lidí smutných, zas odešli nějací psí parťáci, pak tu byla taková hádající se témata...takže určitě mi nešlo primárně o to pobavit sebe samu.

Já si někdy říkám, že bych mohla mít asistenční kočku - protože jak není něco ok, hned to hlásí.
Pravidelně mi oznamuje, že se začala vařit voda v hrnci - ale nehlásí, když se vaří konvice :-) Tak já mohu hodit na plotnu jídlo a jít se třeba osprchovat nebo usnout, protože se to nepřipálí. Teda když má Kocour otevřeno do pokoje.
Když je někdo na chodbě před bytem, dojde se zeptat, zda je to v pořádku.
Když někdo zaklepe na dveře, tak řve jak protrženej a běží se mnou ke dveřím vynadat lidem, co rušej.
Onehdá mi přišel říct, že mi přetéká dřez.

Ještě než jsme měli barák zateplenej, chodil venku po parapetu. Protože do pokoje nemá přístup, chodil si sednout zvenčí za okno (4. patro) a koukal se mnou na televizi přes okno Já si ho nevšímala, a tak se stalo, že jsem ho takhle jednou nemohla najít. Tak jsem si říkala, že je venku, koukám po parapetu, nikde nic, pod bytovkou taky nic, tak co už, Kocour spadl a odešel nebo si ho někdo vzal Večer přišla sousedka z vedlejšího bytu s Kocourem v náručí. Prý k nim odpoledne přišel koukat na televizi a vypadalo to, že se neumí na konci parapetu otočit, tak si ho vzali domů. A že se mu tam líbilo a jim se taky líbil, tak si ho nechali do večera Do té doby jsem netušila, že parapet vede až k sousedce.

Pak mi ho přinesli ještě asi třikrát (nevěřili mému ujištění, že se vážně otočit umí), než dům zateplili.

Teď je tak tlustej, že by se na ten parapet nevešel

Tak u nás se toho asi nejvíce navyváděl náš první pes z dětství haskoun a začalo to vlastně už pár dní po jeho příchodu. Mamka hystericky nesnášela cokoliv, co vypadalo jako myš, jenže náš Beník, už po pár dnech si jako štěnátko chytl svou první myšičku na zahradě a šel ji slavnostně ukázat mamce. Ta s křikem utíkala do domu, což Ben vyhodnotil zřejmě tak, že toto je ta největší sranda a utíkal si pro lepší "úlovek". Soused měl k nám přiraženou takovou starou stodolu plnou nějakých jeho zvířat a slepic, kolem které se běžně pohybovali potkani a ten prcek už v průběhu těch pár dní, co u nás byl zřejmě objevil, že tam někde u plotu leží takový starý, vyschlí obří potkan. Šel na jisto a vracel se s obřím mrtvým potkanem, zatímco mamka vycházela z domu s nějakými dezinfekčními hadříky a mlékem (zřejmě proti otravě). Vzhledem k poměru tehdejších velikostí to spíše vypadalo, jako by ten potkan levitoval směrem k mamce. Nejsem si jistý, jestli sousedi tenkrát nevolali policii, protože po té co si mamka uvědomila, co vidí a odhodila mléko do vzduchu, to pak znělo, jako když mamku někdo vraždí. Každopádně nakonec byla za jeho schopnosti ráda, protože se tím pak vyřešil letitý problém se sousedovic potkany, kteří už k nám nepáchli a pokud ano, bylo to velmi rychlé.

Můj aktuální buldok se toho vlastně ani tak moc nenavyváděl, spíš dělá takové mikroblbiny, největší ptákovinu co asi provedl, tak to bylo na procházce při konci podzimu, jsme se šli projít kolem jednoho rybníka, který má takový prudký břeh a našeho Pabla (který měl tehdy asi 5 měsíců) uprostřed procházky napadlo z ničeho nic se rozběhnout a skočit šipku ze srázu do toho rybníka. Bohužel zjistil, že neumí plavat a já jsem musel do naha a skočit šipku za ním ho zachránit, no vyblil hodně vody a vzhledem k tomu, že jsme to měli k autu asi 3km, tak jsem se rychle osušil trenkama, navlékl zbytek věcí a pádili jsme k autu, protože bylo tak těsně nad nulou tenkrát. Byla z toho jenom nějaká chřipečka, ale trvalo další rok, než jsme ho znovu dostali vůbec do vody. Dodnes sebe vidím jak nechápavě čumím na tu tlustou prcku jak vyskočí do vzduchu a mizí za horizontem břehu rybníku :)

Já už jsem to tu asi taky někde psala, ale naše druhá mopsina Hupi byla strašnej akčňák, říkali jsme jí mopsteriér. Už jako malé loztomilé placaté štěkanátko nám v nestřežené chvilce rozebrala lino v předsíni na milimetrové puzzle. Když jsme nebývali doma a nechávali mopsle samotné, byly zavřené v kuchyni. Na jídelním stole se nám již delší čas povalovala taková ta plastová krabička Ferrero Rocher, ležela tam bez povšimnutí asi měsíc. Jednoho dne jsme se vrátili domů a celá krabička byla sežraná - dodnes nechápu za a) jak se proboha pidimopsle dostala na jídelní stůl a za b) jak si dokázala se svojí placatkou ty jednotlivý bonbónky vybalit z toho staniolu, protože ten se válel všude kolem

Takový šikovný mopsíček to byl

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Trickyvoo napsal(a):
Tak tady slíbená fotka Stypíka jako štěněte. Kvalita nic moc, je to skenované z fotky.

No tak to je božánko...ty ušiska

My máme doma takový tým. Bratrova přerostlá šeltie (Max) a moje štěně stafík (Dorian). Už od prvního dne jsou naprosto nerozluční a milují společné procházky. Před cca měsícem jsme vyrazili jako obvykle na louku, aby se vylítali a posadili se s bráchou na lavičku a z dálky sledovali jak poskakují a lítají ze strany na stranu. Najednou jsme viděli Maxe jak skočil čumákem šipku do země. Trochu jsme se tomu zasmáli a nechali to být. Najednou jsem viděla, jak Max něco vyhazuje do vzduchu a štěně to nadšeně chytá a háže nad sebe po vzoru staršího, tak jsem se šla podívat co se děje. No ukázalo se, že štěně dostalo od staršího psa obrovskou myš na hraní. Když jsem štěně donutila, aby stále z části živou myš pustilo, starší pes ji popadl do tlamy, ze které mu v ten moment koukal jenom ocas. Max s Dorianem v závěsu vystřelili jako blesk směrem ode mě a než jsem se stihla rozkoukat, tak myš zmizela u staršího v žaludku. K večeru už byla myš vyzvracená na gauči stále celkem v celku...

K večeru už byla myš vyzvracená na gauči stále celkem v celku...

Jo, taky dobrá chuťovka

Atheira napsal(a):
Jako na té druhé fotce vypadala Lara jako malá. Ale podle vašich fotek výše se oba vyvíjeli poněkud jiným směrem.

Však vaše Lara je prostě nádherná. Když jsem jí tu viděla poprvé, tak jsem si říkala, že asi vzdálená příbuzná Stypíka .

No tak to je božánko...ty ušiska

No pak už se nám takhle líbil, ale když člověk dostane jakože německého ovčáka, pak už teda ví, že to tak nebude (byli jsme rádi), ale pak se mu postavilo jedno ucho a my jen "proboha, co to je za plachťáky, snad mu do toho ta hlava doroste", tak trochu jo, ale jinak jsme všude poslouchali, že má uši jako liška, co to máme za netopýra a ten náš pes na všechny koukal s těmi nastraženýma ušima, takže vypadaly ještě větší a bylo vidět, že pořád nechápe, co se jim jako nezdá.
No brácha ho brával do náručí a vždy mu řekl "já vím, že jsi velký vlčák" a na to mu vždy dal hlavu na rameno, jakoby tomu rozumněl .

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No hned, jak jsem fotky Stypíka uviděla, vzpomněla jsem na Vás, že je tam podobný Vaší Larunce 😍

Ale jenom, když má nožičky schované v tašce 🙈

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale jenom, když má nožičky schované v tašce 🙈

molok napsal(a):
Tak u nás se toho asi nejvíce navyváděl náš první pes z dětství haskoun a začalo to vlastně už pár dní po jeho příchodu. Mamka hystericky nesnášela cokoliv, co vypadalo jako myš, jenže náš Beník, už po pár dnech si jako štěnátko chytl svou první myšičku na zahradě a šel ji slavnostně ukázat mamce. Ta s křikem utíkala do domu, což Ben vyhodnotil zřejmě tak, že toto je ta největší sranda a utíkal si pro lepší "úlovek". Soused měl k nám přiraženou takovou starou stodolu plnou nějakých jeho zvířat a slepic, kolem které se běžně pohybovali potkani a ten prcek už v průběhu těch pár dní, co u nás byl zřejmě objevil, že tam někde u plotu leží takový starý, vyschlí obří potkan. Šel na jisto a vracel se s obřím mrtvým potkanem, zatímco mamka vycházela z domu s nějakými dezinfekčními hadříky a mlékem (zřejmě proti otravě). Vzhledem k poměru tehdejších velikostí to spíše vypadalo, jako by ten potkan levitoval směrem k mamce. Nejsem si jistý, jestli sousedi tenkrát nevolali policii, protože po té co si mamka uvědomila, co vidí a odhodila mléko do vzduchu, to pak znělo, jako když mamku někdo vraždí. Každopádně nakonec byla za jeho schopnosti ráda, protože se tím pak vyřešil letitý problém se sousedovic potkany, kteří už k nám nepáchli a pokud ano, bylo to velmi rychlé.

Můj aktuální buldok se toho vlastně ani tak moc nenavyváděl, spíš dělá takové mikroblbiny, největší ptákovinu co asi provedl, tak to bylo na procházce při konci podzimu, jsme se šli projít kolem jednoho rybníka, který má takový prudký břeh a našeho Pabla (který měl tehdy asi 5 měsíců) uprostřed procházky napadlo z ničeho nic se rozběhnout a skočit šipku ze srázu do toho rybníka. Bohužel zjistil, že neumí plavat a já jsem musel do naha a skočit šipku za ním ho zachránit, no vyblil hodně vody a vzhledem k tomu, že jsme to měli k autu asi 3km, tak jsem se rychle osušil trenkama, navlékl zbytek věcí a pádili jsme k autu, protože bylo tak těsně nad nulou tenkrát. Byla z toho jenom nějaká chřipečka, ale trvalo další rok, než jsme ho znovu dostali vůbec do vody. Dodnes sebe vidím jak nechápavě čumím na tu tlustou prcku jak vyskočí do vzduchu a mizí za horizontem břehu rybníku :)

To mi připomnělo něco podobného
Když měl maliňák asi půl roku, tak se na procházce podél Labe najednou rozhodl skočit z mola za něčím do vody. V zimě, všude sníh. Vyplavat jakž takž zvládnul i když vyplaval pod to molo a musela jsem mu nějakou dobu vysvětlovat, že odtamtud musí vylézt z boku Rok a půl pak do vody jedině po břicho. Na obranách si hlubší potok hezky obešel, aby nemusel za rukávem náhodou zkusit plavat a ani aporty do vody nefungovaly. Naučil se, že pro ně doplave feňule a na břehu jí je může sebrat
Teprve minulý týden poprvé plaval za klackem kousek od břehu stylem "máchám packama výš než mám hlavu" a byl za to náležitě odměněn Ve dvou letech

Eleris napsal(a):
To mi připomnělo něco podobného
Když měl maliňák asi půl roku, tak se na procházce podél Labe najednou rozhodl skočit z mola za něčím do vody. V zimě, všude sníh. Vyplavat jakž takž zvládnul i když vyplaval pod to molo a musela jsem mu nějakou dobu vysvětlovat, že odtamtud musí vylézt z boku Rok a půl pak do vody jedině po břicho. Na obranách si hlubší potok hezky obešel, aby nemusel za rukávem náhodou zkusit plavat a ani aporty do vody nefungovaly. Naučil se, že pro ně doplave feňule a na břehu jí je může sebrat
Teprve minulý týden poprvé plaval za klackem kousek od břehu stylem "máchám packama výš než mám hlavu" a byl za to náležitě odměněn Ve dvou letech

Buďte ráda, že nemáte buldoka, protože byste skákala z mola za ním

molok napsal(a):
Buďte ráda, že nemáte buldoka, protože byste skákala z mola za ním

Neměla jsem k tomu daleko jak zmizel na nějakou dobu pod hladinu, ale asi by mě ani nenapadlo se svlíknout Jsem teda ráda, že to nebylo potřeba. Půl hodiny cesty pěšky a ještě přes město by se mi teda mokrý nechtělo
Fena zase vodu miluje a vždycky i snad v tom největším suchu najde tu největší a nejšpinavější kaluž kde se vyválí

"máchám packama výš než mám hlavu" a byl za to náležitě odměněn

Dejte mu do tlamy poleno ( dost dlouhé a silné jak udrží ) a nebude moct zvedat nohy nad vodu a bude plavat jako vydra.

Psi v zimě ve vodě....kapitola sama pro sebe :

Plaval nám pes v přehradě a hrál si na ledoborec. Kachny na ledě popobíhaly, led je unesl, ale psa ne. Vletěl na led, propadl se a pak kachny popobíhaly po ledě a on dělal v ledu vodní brázdu. Naštěstí to vzdal dřív, než jsme pro něj museli do vody a vrátil se.

Spíš k pobavení... zavolala jsem na svého retrívra a dodala povel k noze. Měl však zrovna rozečteno, takže nereagoval hned. K mému překvapení se mi k noze přiřadil a posadil černý labrador. V tu chvíli můj retrívr zvedl hlavu, že tedy už jde, zarazil se, chvíli udiveně kouká. za okamžik nasadí výraz "psa máš, proč otravuješ mě" a znovu se otočí ke křoví a pokračuje v činnosti. S majitelkou toho černého labradora jsme se od srdce zasmály.

Ten můj se jmenuje Frodo, většinou na něj volám Frodí. Její labrador se jmenuje Fredy, tak měl pocit, že to patřilo jemu

No z tých najnovších zážitkov spomeniem dva - no skôr chyba naša, že sme nepredpokladali, že máme tak poslušného psa Tak minulý týždeň sme prišli z práce a nákupu domov. Psica vítač samozrejme obiehala ako kométa. Moja zlatá polovička si psicu naučila, že keď príde z práce vždy jej dá hneď pri aute mäsko z vlastného obedu, ale ako ju učíme brať na povel tak jej pekne dal ľahni, mäsko položil pred ňu (chúďa hyptnotizovala ten kúsok) a ja som otvorila kufor na aute a vravím drahému vezmi ten nákup - no pes v momente poslúchol a mäso bolo v ňom . Druhý kúsok sa podaril zas mojej polovičke už pred časom - to som iba začínala učiť také že prines. No motali sme sa okolo domu - pes s nami a aj kocúr pobehoval okolo. Drahý sa chvíľu naťahoval so psom o lano, potom ich to prestalo baviť a kocúr sa tam tmolil okolo Tak zo srandy vraví: " Sally prines Ričiho" A Sally ho doniesla - jemne bez ujmy - oni sú kamoši, len my sme čumeli ako teľatá. Aby ste verili, že u nás fungujú pes a mačka ako dvojka prikladám foto

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Musím napsat, že tohle vlákno mi moc baví. Každý den čekám na nové historky, většinou se člověk od srdce zasměje, čeho jsou chlupáči všeho schopni. 😁
Vzpomněla jsem si na takový příběh, odehrál se v širší rodině, není moc veselý, ale celá rodina situaci sledovala s napětím. Tak snad to nevadí, že ho napíšu.
Sestra mojí babičky se provdala do takové minivesničky kousek od Benešova. Barák strýce stál ještě kousek za vesnicí, taková skoro polosamota. Bylo to vlastně malé hospodářské stavení. Domek, navazovaly chlívy, po nich obrovská stodola, s patrem, které sahalo až nad ty chlívy. Někdo z předků si chtěl ulehčit práci, tak do patra nevedl žebřík, jak to bývá, ale dřevěné schody.
Teta měla dvě děti. Dcera se provdala do Benešova, syn byl starý mládenec a po smrti rodičů tam zůstal sám.
Ačkoli vždy měli psa, nijak vzorně se o něj nestarali, většinu času prožil u boudy. Ale když tam pán zůstal sám, změnilo se to. Nejprve měl kokřici, která s ním bydlela v domě a po jejím odchodu si přivezl fenku voříška, takovou chlupatici ve velikosti toho kokra. Jenže tahle fena při hárání byla mistrem úniků a vždy z toho byla štěňata, která moc dobře nedopadla. Nakonec panova sestra toho měla dost a fenu nechala vykastrovat. Jenže.
Pán si všiml, že fena hodně často chodí do stodoly, ale myslel, že na myší. Jednou šel po zápraží a uslyšel štěkot. Jenže nezjistil odkud. Tak to nechal být, ale situace se několikrát opakovala. Podnikl pátrání a s údivem zjistil, že na patře půdy je pes. Fena zřejmě po zkušenostech, že jí štěňata hned sebral, jedno odstěhovala na patro stodoly, kde ho i vychovala. Vlastně ho zahlédl jen jednou. Zato štěkat ho slyšel mockrát. Tak mu tam nosil vodu a žrádlo a nechal ho tam. Rodina chtěla psa nějak odchytit, ale majitel byl proti, tak se nic nedělo, no, možná 10 let. Fena už nějakou dobu nebyla, pán byl starý a tak měl jen toho neviditelného psa. Jenže, pak pán zemřel a co se psem. Dcera sestry pána, milovnice zvířat, zorganizovala akci a psa se nakonec podařilo chytit. Měla ho nějakou dobu i doma, jenže to moc nešlo. Jednoho psa už měla, dvě děti, z toho dcera trpí vážným zdravotním problémem a navíc žijí v paneláku. Tak mu našla novou rodinu u starších lidí s baráčkem, tudíž všechno vlastně dobře dopadlo.
Vůbec nejzajímavější je to, že pejsek, ač už starší, se všemu přizpůsobil naprosto bez problémů a byl i velmi čistotný. Asi už měl poustevnického života taky plný zuby! 😁

juhaj napsal(a):
Musím napsat, že tohle vlákno mi moc baví. Každý den čekám na nové historky, většinou se člověk od srdce zasměje, čeho jsou chlupáči všeho schopni. 😁
Vzpomněla jsem si na takový příběh, odehrál se v širší rodině, není moc veselý, ale celá rodina situaci sledovala s napětím. Tak snad to nevadí, že ho napíšu.
Sestra mojí babičky se provdala do takové minivesničky kousek od Benešova. Barák strýce stál ještě kousek za vesnicí, taková skoro polosamota. Bylo to vlastně malé hospodářské stavení. Domek, navazovaly chlívy, po nich obrovská stodola, s patrem, které sahalo až nad ty chlívy. Někdo z předků si chtěl ulehčit práci, tak do patra nevedl žebřík, jak to bývá, ale dřevěné schody.
Teta měla dvě děti. Dcera se provdala do Benešova, syn byl starý mládenec a po smrti rodičů tam zůstal sám.
Ačkoli vždy měli psa, nijak vzorně se o něj nestarali, většinu času prožil u boudy. Ale když tam pán zůstal sám, změnilo se to. Nejprve měl kokřici, která s ním bydlela v domě a po jejím odchodu si přivezl fenku voříška, takovou chlupatici ve velikosti toho kokra. Jenže tahle fena při hárání byla mistrem úniků a vždy z toho byla štěňata, která moc dobře nedopadla. Nakonec panova sestra toho měla dost a fenu nechala vykastrovat. Jenže.
Pán si všiml, že fena hodně často chodí do stodoly, ale myslel, že na myší. Jednou šel po zápraží a uslyšel štěkot. Jenže nezjistil odkud. Tak to nechal být, ale situace se několikrát opakovala. Podnikl pátrání a s údivem zjistil, že na patře půdy je pes. Fena zřejmě po zkušenostech, že jí štěňata hned sebral, jedno odstěhovala na patro stodoly, kde ho i vychovala. Vlastně ho zahlédl jen jednou. Zato štěkat ho slyšel mockrát. Tak mu tam nosil vodu a žrádlo a nechal ho tam. Rodina chtěla psa nějak odchytit, ale majitel byl proti, tak se nic nedělo, no, možná 10 let. Fena už nějakou dobu nebyla, pán byl starý a tak měl jen toho neviditelného psa. Jenže, pak pán zemřel a co se psem. Dcera sestry pána, milovnice zvířat, zorganizovala akci a psa se nakonec podařilo chytit. Měla ho nějakou dobu i doma, jenže to moc nešlo. Jednoho psa už měla, dvě děti, z toho dcera trpí vážným zdravotním problémem a navíc žijí v paneláku. Tak mu našla novou rodinu u starších lidí s baráčkem, tudíž všechno vlastně dobře dopadlo.
Vůbec nejzajímavější je to, že pejsek, ač už starší, se všemu přizpůsobil naprosto bez problémů a byl i velmi čistotný. Asi už měl poustevnického života taky plný zuby! 😁

Také něco přidám, ale je to teda spíš moje nepozornost
To si tak jednoho poklidného večera spíte a najednou se z obýváku začne ozývat bolestný žalozpěv. Vy se budíte se ztuhlou krví v žilách, nechápete co se stalo. Dle projevu vám v obýváku bolestivě umírá pes a asi jsou to jeho poslední minuty života. Vběhnu do obýváku s telefonem v ruce, připravena obvolávat pohotovosti. Rozsvěcím. Očekávám nejhorší... A tam vidím nešťastného psa sedícího nad miskou vody. Furt nechápu co se děje. Jdu si psa prohlédnout blíž. V tom mě upoutá agresivní pohyb v misce... Kde sedí pořádně nasranej rak, který mi v noci asi zdrhnul z ubykace, protože jsem jí zapomněla zamknout. Naštěstí to oba přežili bez úhony.

jezevčice vylezla na strom, včera, dolů už neuměla

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

aluska napsal(a):
jezevčice vylezla na strom, včera, dolů už neuměla

Chtěla mít lepší výhled?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Chtěla mít lepší výhled?

Spíš šmejdila, jestli tam nestaví kosáci hnízda. Baví jí vraždit mladý kosáky

aluska napsal(a):
Spíš šmejdila, jestli tam nestaví kosáci hnízda. Baví jí vraždit mladý kosáky

To bych tady radši nezveřejňovala.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To bych tady radši nezveřejňovala.

co naděláš, když jsou na jaře psi na zahradě a občas nějakej kosák vypadne z hnízda, to bych tam ty hafany vůbec nemohla pouštět vyvenčit

aluska napsal(a):
co naděláš, když jsou na jaře psi na zahradě a občas nějakej kosák vypadne z hnízda, to bych tam ty hafany vůbec nemohla pouštět vyvenčit

To sice jo, ale kosáci opouštějí hnízdo dřív, než umí pořádně lítat, takže to nemají moc šancí.

Je to těžký, no. Proto mám kocoury domácí a čisté svědomí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To sice jo, ale kosáci opouštějí hnízdo dřív, než umí pořádně lítat, takže to nemají moc šancí.

Je to těžký, no. Proto mám kocoury domácí a čisté svědomí.

no pes nemůže bejt čistě domácí

aluska napsal(a):
no pes nemůže bejt čistě domácí

To nemůže, ale můžete zabránit kosům, aby u vás hnízdili. Na vraždění kosat bych nervy neměla.

aluska napsal(a):
co naděláš, když jsou na jaře psi na zahradě a občas nějakej kosák vypadne z hnízda, to bych tam ty hafany vůbec nemohla pouštět vyvenčit

Oni ti kosáci a i drozdi to tak mají, že opouštějí hnízdo ještě neschopní letu. Lidi je považujou za vypadlý z hnízda a často se je snaží zachraňovat, ale není to tak. Je to u kosů normální jev - rodiče je pak krmí na zemi.
U vás na zahradě moc šancí nemají.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To nemůže, ale můžete zabránit kosům, aby u vás hnízdili. Na vraždění kosat bych nervy neměla.

Orionko, jak přesvědčíte kosy, aby někde nehnízdili? Máte návod? Prolézat stromy, setřásat hnízda, nebo jak to udělat?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Orionko, jak přesvědčíte kosy, aby někde nehnízdili? Máte návod? Prolézat stromy, setřásat hnízda, nebo jak to udělat?

Nevím, jak je zahrada velká a kolik je tam potenciálních míst vhodných pro hnízdění kosů. Ale na normální zahradě se dají rozmístit plašiče ( určitě na ten strom na fotce s jezevčicí - ten je pro hnízdění ideální ), když někde léta bydlím, tak vím, kde kosi hnízda mívají a budu plašit, ať si jdou jinam. Možná, že si vyberou stejně nebezpečné místo, ale já bych na jejich likvidaci psem nervy neměla a tak bych se snažila, aby mi tam nehnízdili. Nakonec třešně a rybíz před ptáky lidi taky ochrání.

Aha, plašiče, ty zaberou jistě jen na kosáky?
Ech, z komára velblouda. Z jezevčíka na starý túji je vrah kosů. Sítě na vše! Kosy, stromy, keře, hlavně jezevčíky! Ti vlezou všude!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Aha, plašiče, ty zaberou jistě jen na kosáky?
Ech, z komára velblouda. Z jezevčíka na starý túji je vrah kosů. Sítě na vše! Kosy, stromy, keře, hlavně jezevčíky! Ti vlezou všude!

Se přiznám...a nemyslím to nijak blbě nebo rejpavě - tenhle příspěvek nechápu.
Netuším, jestli jste na straně kosů nebo jezevčíků nebo na čí...
Mí psi jsou pro mě středobod vesmíru, ale stačí mi, že cca 1 x za měsíc to odskáče myš.
Aby vraždili ptáky, ježky...na to nemám koule, snažila bych se tomu všemožně zamezit.
Edit. - ty plašiče asi zaberou na cokoliv, co by plánovalo se zabydlet v tom keři...a o to jde...nebo v čem je problém? Omlouvám se, fakt si asi sedím na vedení...

Já to zase trochu odlehčím. Onehdy jsem byla s naším ohaříkem ráno na prochajdě. On na stopovačce, protože přivolání u něj v 10ti měsících nebylo stoprocentní, hlavně když ho něco v dáli zaujalo. Tentokrát byl ale v klidu a pobíhal jen okolo, kdo by taky kromě nás a🦌coural v půl sedmé po poli. Nejak jsem si neuvědomila, že držím vodítko jen lehce a ztrácím ostražitost.😳😴 Nevím, co ho v ten moment zaujalo, ale už jsem viděla jen zadní packy hooodně daleko v poli. Nevýchovně jsem začala ječet "stůj" a "ke mně", ale moc jsem nevěřila, že mě na tu dálku slyší, když já už ho ani nevidím. Představovala jsem si to nejhorší. Naštěstí ani ne za půl minuty vidím bílohnědou skvrnu, jak se blíží a má něco v tlamě. Krásně předsedl a s výrazem 😇mi to podával. Byl to sáček se svačinou, hezký zabalený chleba a pití v tetrapaku🧃🥪. Kde to sebral ráno v poli???🙉

Jsem na straně ptáků i psů. Nevím, nakolik Aluska psala svou odpověď ironicky, mně to tak vyznělo. Když se píše o vylomeninách psů.
Plašit si plašičem ptáky na zahradě kvůli jezevčíkovi lezoucím po tůji, nepřijde vám to na palici?
Taky se mi stalo, že pes ulovil nedopeřené mládě kosa nebo špačka, dokonce jednou chytil za letu vrabce do huby. I ježka na zahradě ulovil, skalpoval a sežral. Ale kvůli tomu nebudu dělat ze psů vrahy a vymýšlet nesmyslná řešení. I přes prevenci vše nejde uhlídat.
Přijde mi, že v poslední době se vytrácí v diskuzích humor, nadsázka, točí se dokola přiblblé dotazy. Inu transformace přichází. (A to teď, Terven, vůbec nemyslím na vás a sem, jen celkově.)

aluska napsal(a):
no pes nemůže bejt čistě domácí

Však píšu, že je to těžký. Teoreticky vysledovat dobu, kdy mláďata opouštějí hnízdo a mít pak psy pod dohledem. Ale prakticky asi ne moc realizovatelné, no.

Mně by rozhodně nebylo šumák, že moji psi kosátka loví. Kór, když je drobné ptactvo obecně na ústupu.

Tak jestli je jezevčoun takový lezec,tak bych ho za to chválila,a máte plašič v praxi,pokud se tam půjde podívat každý den,tak tam přeci kosáci nebudou hnízdit, a je vyřešeno zas bych neblbla, ta příroda si umí poradit, jednou mi kamarád ornitolog říkal, že u ptačích prvorodičů většina prvních ptáčat nepřežije,protože zvolí špatně místo pro jeho stavbu. Musí se to naučit.

janaa napsal(a):
Tak jestli je jezevčoun takový lezec,tak bych ho za to chválila,a máte plašič v praxi,pokud se tam půjde podívat každý den,tak tam přeci kosáci nebudou hnízdit, a je vyřešeno zas bych neblbla, ta příroda si umí poradit, jednou mi kamarád ornitolog říkal, že u ptačích prvorodičů většina prvních ptáčat nepřežije,protože zvolí špatně místo pro jeho stavbu. Musí se to naučit.

Když ono těch hnízdních příležitostí jaksi ubývá čím dál tím víc. Už jsem psala, že můžu akorát skřípat zubama, když vykáceli stromy kolem našeho školního areálu. Od té doby nevidím kvíčaly, čížky a žluvu už nejspíš v létě taky neuslyším.

Chodím na ornitologické vycházky, tak si myslím, že se v problematice orientuji.

janaa napsal(a):
Tak jestli je jezevčoun takový lezec,tak bych ho za to chválila,a máte plašič v praxi,pokud se tam půjde podívat každý den,tak tam přeci kosáci nebudou hnízdit, a je vyřešeno zas bych neblbla, ta příroda si umí poradit, jednou mi kamarád ornitolog říkal, že u ptačích prvorodičů většina prvních ptáčat nepřežije,protože zvolí špatně místo pro jeho stavbu. Musí se to naučit.

Tak pod tenhle příspěvek se podepisuju, naprostý souhlas

Kosáci mi na zahradě hnízdí. Některé roky jsem i kosím rodičům pomáhala s přikrmováním..když se třeba vylíhla paterčata.
Za celou tu dobu, co bydlíme v baráku...30 let..,se Sáře povedlo zakousnout jedno nešikovné kosí mládě a jedno nešťastnou náhodou spadlo do bazénu a utopilo se.
Myslím, že naopak díky tomu, že kosi hnízdí na zahradě, kde jsou psi a tudíž se jí kočky v celku vyhýbají, tak mají kosí prckové podstatně větší šanci na přežití jak v hnízdě, tak po opuštění hnízda.

Volně hnízdící ptáci prostě žijou ve světě, kde číhá nebezpečí. No a když mají smůlu, tak prostě vyberou místo na hnízdo, které není bezpečné. A je jedno, jestli to bude zahrada se psy a nebo jim zamezíme v hnízdění a oni popolétnou dál a tam jim hnízdo vybere bezprizorní čičina.

Tak já dám jeden z mnoha úspěchů mojí milované australačky. Bydlíme u vody a jednou ráno jsme byli venčit a najednou vidím jak se moje milovaná holčička v něčem válí. Celá nadšená se letí pochlubit jak je voňavá. Neuvěřitelný smrad, fakt příšerný. Posílám fenu do vody aby aspoň trochu přestala smrdět. Nepomáhá. Nakonec končí ve sprše, šamponuju ji asi na 6x. Strávili jsme v koupelně snad 2 hodiny. Hotovo, potřebuju něco koupit v obchodě tak odjíždím.
O asi čtyři hodiny později se vracím, už od brány ke mně letí psi, holčička má nasazený nejšťastnější výraz. Je cítit na 15 metrů. Maminka byla psy vyvenčit. Myslela jsem že mě klepne. Tak jsme si dali koupací opáčko. Výdrž lahvičky šamponu byla přesně jeden den.

Soucítím s Vámi Evy:))!
Mně se tahle pes vyválel v celý mršině divočáka.. Byla jsem zvyklá na leccos, ale tohle byl fakt extrém:)))
Mám teď pro tyhle případy vyvedenou na zahradu hadici s teplou vodou :)

Tak u nás teraz nič také nevystrojili Ale včera sa porcovala kačica a takto to u nás vyzerá v kuchyni Máme zbuzerovane psiska a aj kocúra 😜

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Evv napsal(a):
Tak já dám jeden z mnoha úspěchů mojí milované australačky. Bydlíme u vody a jednou ráno jsme byli venčit a najednou vidím jak se moje milovaná holčička v něčem válí. Celá nadšená se letí pochlubit jak je voňavá. Neuvěřitelný smrad, fakt příšerný. Posílám fenu do vody aby aspoň trochu přestala smrdět. Nepomáhá. Nakonec končí ve sprše, šamponuju ji asi na 6x. Strávili jsme v koupelně snad 2 hodiny. Hotovo, potřebuju něco koupit v obchodě tak odjíždím.
O asi čtyři hodiny později se vracím, už od brány ke mně letí psi, holčička má nasazený nejšťastnější výraz. Je cítit na 15 metrů. Maminka byla psy vyvenčit. Myslela jsem že mě klepne. Tak jsme si dali koupací opáčko. Výdrž lahvičky šamponu byla přesně jeden den.

Válecích zážitků máme mnoho. Nevím, co je nejhorší : Ryby na břehu přehrady v totálním rozkladu, zdechlá srnka též téměř rozpadlá, ale nejstrašnější jsou lidské exkrementy ( no prostě ho... ) - to se asi lid nepsí mstí za všechny psí, které zůstanou ležet :-((. Nejstrašnější to bylo v parku zámku Lednice, který jsme navštívili o dovolené a vraceli jsme se do penzionu. Takže očista byla v Dyji, hodněkrát za den opakovaná, než jsme si troufli naložit psici do auta a vrátit se na ubytování.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Válecích zážitků máme mnoho. Nevím, co je nejhorší : Ryby na břehu přehrady v totálním rozkladu, zdechlá srnka též téměř rozpadlá, ale nejstrašnější jsou lidské exkrementy ( no prostě ho... ) - to se asi lid nepsí mstí za všechny psí, které zůstanou ležet :-((. Nejstrašnější to bylo v parku zámku Lednice, který jsme navštívili o dovolené a vraceli jsme se do penzionu. Takže očista byla v Dyji, hodněkrát za den opakovaná, než jsme si troufli naložit psici do auta a vrátit se na ubytování.

Pro mě teda byla dosud nejhorší ta sto let zdechlá ryba, kterou se Floky navoněl! Vézt jej pak v autě bylo utrpením pro celou osádku. Jsou to už roky a úplně se mi ten smrad vybavil...a chybí mi tu zvracející smajlík!

Na podobné vylomeniny,zvlášť na výletech,dovčách,když je člověk ubytován v cizích peřinách, ale i na doma,jsou super suché parfemované šampony. Fakt perfektně vyčistí a neutralizují pachy

janaa napsal(a):
Na podobné vylomeniny,zvlášť na výletech,dovčách,když je člověk ubytován v cizích peřinách, ale i na doma,jsou super suché parfemované šampony. Fakt perfektně vyčistí a neutralizují pachy

Já jsem se zase dočetla, že pach v autě odstraní jedlá soda nebo prášek do pečiva.
Asi jde o to, jaký pach :-))

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já jsem se zase dočetla, že pach v autě odstraní jedlá soda nebo prášek do pečiva.
Asi jde o to, jaký pach :-))

Jj,jedlá soda, kečup,ocet...to jsou takové babské rady,že to jsou pohlcovače pachů. Ale jak píšete,není pach jako pach

Šla jsem jednou s rotvajlerem kolem řeky, kde se nedávno prohnala velká voda a on našel kbelík, ve kterém byly pravděpodobně kdysi naloženy ryby v sádle - teď už žluklém. Nevím, jak se mu to podařilo, ale byl tím naparfémovaný celý. Také se mu jindy podařilo vyválet v lidském průjmu a nejzvláštnější na tom je, že nikdy nešel tak vzorně nalepený u mé nohy jako v tyto dny. Asi mě měl hodně rád a chtěl ať z toho mám také něco já.

amstafron napsal(a):
Šla jsem jednou s rotvajlerem kolem řeky, kde se nedávno prohnala velká voda a on našel kbelík, ve kterém byly pravděpodobně kdysi naloženy ryby v sádle - teď už žluklém. Nevím, jak se mu to podařilo, ale byl tím naparfémovaný celý. Také se mu jindy podařilo vyválet v lidském průjmu a nejzvláštnější na tom je, že nikdy nešel tak vzorně nalepený u mé nohy jako v tyto dny. Asi mě měl hodně rád a chtěl ať z toho mám také něco já.

Jj, Floky byl navoněný také veelmi nadšený a nechápal, že se mi jeho voňavka nelíbí!