Naši adopťáci

Vypadá pořád jak malý roztomilý štěkanátko

Druhej adopťák je pes s PP. Volala mi kamarádka, přesně rok po úmrtí jedné mojí jezevčičky, že se k ní dostal 6ti letý pes s PP,že majitel ho už nechce, jestli bych ho nechtěla, že je zanedbanej a já dala do kupy lidožravku Bess. Řekla jsem jí že ne, že to s pinďourama neumím, celej život jsem měla jen fenky. Ale že popřemýšlím a třeba mě někdo napadne. Ráno jsem se na něj jela podívat a nevím proč jsem si vzala vodítko a obojek. Jak jsem otevřela dveře od auta, tak si pes okamžitě nastoupil a co jsem měla dělat. Odjel se mnou domů. Podvyživenej cca tříkilovej pes, zdál se mi celej divnej, tak jsem ho vzala na Dornovku. Měl zlomený žebro, zablokovanej kříž, posunutou pánev, vyosenou kyčel a rameno, rotaci jednoho krčního obratle a posun dvou krčních obratlů. Zubní kámen jako prase. Po roce z něho byl chovný pes, do roka a půl český šampion, do dvou let český veterán šampion. Oddanějšího tvora jsem ještě neměla, ten pes mi odezírá snad myšlenky. A před skoro dvěma lety jsem si nechala po něm pejska a už je uchovněnej a vystavujem

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vypadá pořád jak malý roztomilý štěkanátko

nikdo mi nevěří, že žere lidi

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

aluska napsal(a):
nikdo mi nevěří, že žere lidi

Je krásná! To je občas nevýhoda, já tedy nemám adoptaky, ale můj Černý tibetak taky moc rád žere lidi, přitom ty jeho očička a on je takový miloucky medvídek... A k tomu zrani si ještě i zavrti ocáskem, přesto, že oči má temné jako satan v tu chvíli, lidi vidí jen že vrtí ocáskem. Takže vím, jak se cítíte se psem, u kterého musíte dávat pozor ať někoho nezahryzne 😁

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je krásná! To je občas nevýhoda, já tedy nemám adoptaky, ale můj Černý tibetak taky moc rád žere lidi, přitom ty jeho očička a on je takový miloucky medvídek... A k tomu zrani si ještě i zavrti ocáskem, přesto, že oči má temné jako satan v tu chvíli, lidi vidí jen že vrtí ocáskem. Takže vím, jak se cítíte se psem, u kterého musíte dávat pozor ať někoho nezahryzne 😁

jo, ona vypadá roztomile, ale už má 6x lejtko a 3x koleno. Naposledy mršina jedna asi před měsícem. A to jsem pořád ve střehu. Měla jsem jí na krátkým vodítku, protože jsem z dáli viděla souseda, že jde na lesní cestě proti nám. Tak jí hned připínám a vedu nakrátko. Jenže ta potvora si vyskočila do vejšky, takže tu dýlku vodítka použila vodorovně a hryzla ho do kolena......naštěstí měl dlouhý kalhoty, ale měl tam šrám

aluska napsal(a):
nikdo mi nevěří, že žere lidi

Tomu fakt nerozumim

Adopťačka č. 1:
Po smrti naší úplně první mopsinky nám doma zůstala akční Hupina (PP jméno Whoopie). Jelikož byla odjakživa samorost, druhého psa nijak nepotřebovala a žila plnohodnotně bez něj, ačkoliv s Ašinkou byla od malička. Nám ale po letech začal druhý mopsík chybět a shodli jsme se, že štěně nechceme - je s tím moc práce a navíc jsme absolutně nechtěli podporovat místní chov. Koukala jsem různě po netu po útulcích, ale mops žádný. Pak jsem objevila spolek zachraňující placky a dala si ho na FB do sledování. Po pár měsících na mě vykouklo malé jednooké stvoření s pracovním jménem Whoopi - osud? Jeli jsme se jen podívat. Ona byla fakt taková malinká černá hromádka neštěstí, která se pomalu bála hnout, ale jakmile jsem jí začla drbat, úplně se roztekla a držela jak hluchý dveře. Byla fakt v dost blbým stavu - jedno oko vyteklý sklivec, tudíž slepý, druhý oko z půlky pokrytý pigmentem, tudíž napůl slepý. Hluchá jak poleno. V hubě jí po vykutání kamenolomu zbyly tři zuby. Místo pacek ploutve, protože zřejmě strávila život v kleci bez pevné podlážky, takže měla totálně propadlé klenby. Atrofované svaly na zadních nohách, že sotva šla a když, tak byla celá prohnutá s břichem až na zemi. Neznala misku s vodou a tudíž neuměl pít, musela jsem jí ze začátku dávat vodu do žrádla. Kdykoliv se člověk dotkl zadku, v panice prchala (asi jí bili?). A celkově malinká, podražená, vycucaná. Vzhledem k minulosti byla extrémně závislá na psech - jakmile z dohledu ztratila psa, následovala panika. No neberte to, roztomilost sama
A tak jsme jí nastěhovali domů k Hupině, holky se sžily, sice vedle sebe spíš tak jako existovaly, ale žily spolu a Šťopka (jak jsme jí přejmenovali) byla spokojená, protože druhého psa měla a to jí stačilo. Časem se z ní stal pěkný osvalený buclatý mopsík, takový, jak má správný mops vypadat. Chodila na procházky, spokojeně si čmuchala pesemesky a za drbání by položila život. Je to dodnes ten nejhodnější pejsek, co znám, kam jí posadím, tam jí najdu, vůbec o ní celé dny nevíme až na dobu, kdy je čas žrádla. To se z ní stává ďáblík a dokud nedostane nažrat, tancuje kolem mě a chrochtá a chrochtá Je už celá šedivá, ale doufám, že tu s námi bude do nekonečna, je těžce návyková

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

krásná holka a mají super jména , hezčí než moje Lidožravá Slovenská Besstie

Moc, moc, moc hezký téma 👍

Adopťačky č. 2+3:
Vloni na jaře jsme přišli o Hupinku, po těžkém průběhu psincáku ve 13 letech se jí rozjela těžká cukrovka a prostě se nám nepovedlo vychytat dávky inzulínu a já jí už nedokázala dál trápit...
A tak nám doma zbyla ze dne na den samotná a opuštěná Šťopka bez druhýho psa. Myslela jsem, že po těch letech, co jí máme, to dá v pohodě. Ale nedávala to - nespala, blbě žrala, odmítala chodit na zahradu atd. Takže jsme akutně sháněli staršího nebo starýho mopse, což rok po covidu byl fakt nečekaný problém. Nakonec se mi ozvala Eliška z hospicu u Brna, že má mopse tři: starou 12 letou Matyldu a pak další dvě, ty ale že musí jít spolu, protože jsou spolu od malička 11 letá Berenika a 12 letá Ginna. Poslala fotky a chlap ihned rozhodl, že bereme ty dvě A tak jsme se pro ně vydali přes celou republiku a dovezli je domů. Vystoupily tenkrát z auta, rozhlídly se po domě a zahradě a ve vteřině jakoby tam žily odjakživa. Trochu jsem pátrala po jejich minulosti a podle původních očkováků, které jsme k nim dostali, jsem zjistila, že jsou obě papírové a dohledala jejich PP jména. Se Šťopkou si sedly naprosto neuvěřitelně a stala se z nich nerozlučná tlupa. Bohužel Ginnuška u nás byla jen rok, sebrala nám jí hnusná zákeřná rakovina Byla obrovská osobnost, na všechno měla svůj názor a ráda o všem diskutovala. Páníček jí strašně miloval a její odchod ho dost vzal... Beunka naproti tomu nám od začátku přišla taková lehce retardovaná , načež jsme po asi měsíci zjistili, že je úplně hluchá. Ona je pravej mops, takovej milej a milující tvoreček, naprosto nezákeřná a hrnoucí se pro podrbání ke každýmu a olíznout každýho psa, co se objeví poblíž. S Ginnou a Šťopkou (teď už jen se Š) měly takový rituál, kdy si vzájemně třeba hodinu v kuse oblizujou hlavy, huby, uši... No prostě se strašně milujou.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

To je fakt moc hezký téma
Já jsem strašně moc chtěla druhýh psa. A strašně jsem toužila po nějakým, kterej by mi dal to, co mi nemůže dát Vikina. Ona je sice miláček k sežrání, kterej denně skládá bobříka roztomilosti, moje miminko a můj životní pes, ale já jsem díky ní zjistila, že vlastně toužím po přesným opaku.
V užším výběru byli pudl, trpasličí pinč a číňan, čili do šicojezevčíkoida fakt daleko.
Obdivovala jsem všechny pinče, co jsem potkala, mluvila s majiteli, mohla jsem na nich oči nechat (na těch pinčích).
Díky kolegovi jsem už měla dohodnutou návštěvu 11 měsíční toy pudličky s pp nevhodné do chovu...na poslední chvíli jsem návštěvu odřekla.
Můj zachranitelskej pud mi velel dát domov pejskovi z útulku, takže jsem tak dlouho sledovala fb profily svých oblíbených útulků, dokud na mě nevykoukla ona - a řízením osudu trpasličí pinč
Téměř okamžitě jsem volala, následovala návštěva. Majitelka útulku si mě pamatovala ze Šustova workshopu, na kterým jsem byla s Vikinou, takže jsem byla vylustrovaná rychle
Převoz domů byl v plánu před víkendem, aby byl čas na adaptaci. Ale uprostřed týdne majitelka útulku volala, zdali by šlo přijet hned. Že pinčový parťačka už odjela do novýho domova a ona sama v kotci šílí. A že všechno bude lepší než kotec.
V prvních dnech doma nebyla schopná existovat bez kontaktu s člověkem. Nebyla schopná usnout jinak než na člověku.
Když poprvé usnula s Vikinou na křesle, musela jsem to vyfotit- přikládám. Další foto je v oblečku od Samohýlu po tchýnině jorčici. To jsem si ještě bláhově myslela, že v tom může přežít zimu...dneska to jistí jedině Hurtta Extreme Warmer
Poslední fota jsou skoro současný. Splněnej sen

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Můj první samostatný pes, fenka z útulku Troja, jménem Juhaj
A proč Juhaj? . Protože když jsme jí odváželi, přítel pravil, že kouká jako juhaj.
Ale to jsem koukala já, co si to odvážím. Jela jsem pro dospělou, malou , nejlépe bílou fenu a odvážela si sice fenku, ale štěně do 4 měsíců, černou a v dospělosti měla 30 kg.😂
Ale byl to osud a krásných 13 let společného života.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Ja si loni v zari osvojila Frankieho, ktereho se predchozi majitel z osobnich duvodu musel vzdat. Nasli ho asi jako 4mesicniho nekde na benzince privazaneho a pak stravil necele 4 roky u predchozich panicku. V zasade strasne super pes, s kazdym kamos, jenom velmi zanedbali socializaci, spatne se seznamuje s jinymi psy a boji se asi milionu veci, vycvik taky skoro nula bodu, ale tak vidim po roce nejake pokroky :)
Je to tajemny mix - asi neco oharoidniho s bullikoidnim, je stihly a dlouhy, ale ma srandovne velkou a placatou hlavu :)

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Já přidám postupně naše adopťáčky a dočasky, co s námi žili a nynější holčičky.

Naše první fenka, vůbec první pes, byla 9 letá kříženka amerického stafordšírského teriéra. Byla to vyloženě dáma, jak přišla, zapadla a byla naše. Naneštěstí u předchozího majitele byla asi posílána na kočky, takže těch několik roků, co s námi žila, měla naše čičina trochu vojenský režim, kdy jsme museli střídat psa a kočku s námi. Kočka chodila i ven, tak to nebyla až taková újma, ale poté si ještě spoustu let užívala s námi vevnitř a ráda :-))
Dastynka, adopťanda, nám dělala radost cca 4,5 roku, ačkoliv to zpočátku tak vůbec nevypadalo, protože sotva přišla, měla pyometru a my, ač tehdy těžcí laici, jsme si naštěstí všimli. Operace dopadla, ale byla za 5 minut 12. Ještě několik dní měla kapačku na doma, ale překonala to a byla nejšťastnější pejsek, co zažíval konečně domov, teplo a všudypřítomné blaho, včetně plné misky (nonstop - ale byla moudrá, udržovala štíhlou linii, žádný další pes už takovou výsadu neměl :-) ). Předchozí majitel byl pofidérní známý staršího sourozence, kterého náhle zavřeli a šel sedět na poměrně dlouhou dobu. Bydleli s čubou v autě, jedli když na to bylo (ale je fakt, že raději dal nažrat jí, o to zas nic...) a měla šílenou artrózu v kyčlích, což se zimou moc dobře nefungovalo. Nicméně byla u nás, byla šťastná a my taky. Jezdila s námi i ke koním, jen měla pocit, že jde asi o chodící řeznictví, stačí si kousnout.. Ale v úctyhodné vzdálenosti s námi chodila i na procházky :D
Nedlouho poté přišly nádor mléčné žlázy, které se nechaly odoperovat, o dva roky později bohužel přišly i na druhé liště a prognóza nebyla dobrá, objevily se metastázy v plicích. Já si tehdy ve 14 letech vyškemrala pejska, protože už jsem si nedovedla představit život bez psa. A nastalo záhy seznamování se psem, přičemž jsme věděli, že úplně snášenlivá není. Ovšem u ní byl ten efekt úplně dechberoucí, jelikož strašně ožila, vdechlo jí štěně nový dech a byla asi ještě šťastnější, než do té doby.. Spinkaly spolu bok po boku, s žádným jiným psem už moje lištička nikdy neměla tak hezký vztah, jí měla vyloženě ráda..
Odešla obklopená námi 13.1.2012, veterinářka přijela k nám, vyloženě jí vítala. Ač pořád žrala, vyloženě už bylo vidět, že je bolavá, padala na rovině, inkontinenci vzal ďas, ale to štěstí v očích už nebylo. Byla nám asi vážně vděčná... Bolí to dodnes, ale už jsou tam i s mojí lištičkou, tak snad jsou holky spolu zase šťastné jako tady na zemi...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

jana.jenickova napsal(a):
Já přidám postupně naše adopťáčky a dočasky, co s námi žili a nynější holčičky.

Naše první fenka, vůbec první pes, byla 9 letá kříženka amerického stafordšírského teriéra. Byla to vyloženě dáma, jak přišla, zapadla a byla naše. Naneštěstí u předchozího majitele byla asi posílána na kočky, takže těch několik roků, co s námi žila, měla naše čičina trochu vojenský režim, kdy jsme museli střídat psa a kočku s námi. Kočka chodila i ven, tak to nebyla až taková újma, ale poté si ještě spoustu let užívala s námi vevnitř a ráda :-))
Dastynka, adopťanda, nám dělala radost cca 4,5 roku, ačkoliv to zpočátku tak vůbec nevypadalo, protože sotva přišla, měla pyometru a my, ač tehdy těžcí laici, jsme si naštěstí všimli. Operace dopadla, ale byla za 5 minut 12. Ještě několik dní měla kapačku na doma, ale překonala to a byla nejšťastnější pejsek, co zažíval konečně domov, teplo a všudypřítomné blaho, včetně plné misky (nonstop - ale byla moudrá, udržovala štíhlou linii, žádný další pes už takovou výsadu neměl :-) ). Předchozí majitel byl pofidérní známý staršího sourozence, kterého náhle zavřeli a šel sedět na poměrně dlouhou dobu. Bydleli s čubou v autě, jedli když na to bylo (ale je fakt, že raději dal nažrat jí, o to zas nic...) a měla šílenou artrózu v kyčlích, což se zimou moc dobře nefungovalo. Nicméně byla u nás, byla šťastná a my taky. Jezdila s námi i ke koním, jen měla pocit, že jde asi o chodící řeznictví, stačí si kousnout.. Ale v úctyhodné vzdálenosti s námi chodila i na procházky :D
Nedlouho poté přišly nádor mléčné žlázy, které se nechaly odoperovat, o dva roky později bohužel přišly i na druhé liště a prognóza nebyla dobrá, objevily se metastázy v plicích. Já si tehdy ve 14 letech vyškemrala pejska, protože už jsem si nedovedla představit život bez psa. A nastalo záhy seznamování se psem, přičemž jsme věděli, že úplně snášenlivá není. Ovšem u ní byl ten efekt úplně dechberoucí, jelikož strašně ožila, vdechlo jí štěně nový dech a byla asi ještě šťastnější, než do té doby.. Spinkaly spolu bok po boku, s žádným jiným psem už moje lištička nikdy neměla tak hezký vztah, jí měla vyloženě ráda..
Odešla obklopená námi 13.1.2012, veterinářka přijela k nám, vyloženě jí vítala. Ač pořád žrala, vyloženě už bylo vidět, že je bolavá, padala na rovině, inkontinenci vzal ďas, ale to štěstí v očích už nebylo. Byla nám asi vážně vděčná... Bolí to dodnes, ale už jsou tam i s mojí lištičkou, tak snad jsou holky spolu zase šťastné jako tady na zemi...

Váš krásný příběh mi při čtení před očima "běžel" jako film, ve kterém jsem se na chvíli ztratila z té všední reality...a taky jsem se opět dojala,😪 čím jsem starší, tím více se dojímám 🤷‍♀️ děkuji i za fotky, které milý příběh dokreslily...🌷

Tak jo.
Dočasky jsem začala dělat s jednou jedinou podmínkou, že si žádného psa nikdy nenechám a všem se opravdu pokaždé najdou nové rodiny.

Ze všech zachráněných psů, co mi takhle prošli domácností, jsem si nejmíň sedla se Zuzkou, kříženkou jezevčíka z odhalené množky v jednom brněnském bytě.
Zuzanka od začátku nebyla moje krevní skupina, ani se mi vzhledově vůbec nelíbila. Ani povahou (taková malá sveřepá tvrdohlavá zrzavá sviňucha).
Tak kterej pejsek myslíte, že mi tady zůstal? 😂😂
Jakože nikdy, fakt nikdy, neříkej nikdy?
(další dočaskář, co prostě proti své vůli vyměkl 😂), aneb už ji z tý inzerce stáhněte, ona asi vážně chce bydlet u nás. 😂
Takže takhle jsem přišla k jezevčíkovi. Doprdelepráce. ❤️

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Ouško4 napsal(a):
Tak jo.
Dočasky jsem začala dělat s jednou jedinou podmínkou, že si žádného psa nikdy nenechám a všem se opravdu pokaždé najdou nové rodiny.

Ze všech zachráněných psů, co mi takhle prošli domácností, jsem si nejmíň sedla se Zuzkou, kříženkou jezevčíka z odhalené množky v jednom brněnském bytě.
Zuzanka od začátku nebyla moje krevní skupina, ani se mi vzhledově vůbec nelíbila. Ani povahou (taková malá sveřepá tvrdohlavá zrzavá sviňucha).
Tak kterej pejsek myslíte, že mi tady zůstal? 😂😂
Jakože nikdy, fakt nikdy, neříkej nikdy?
(další dočaskář, co prostě proti své vůli vyměkl 😂), aneb už ji z tý inzerce stáhněte, ona asi vážně chce bydlet u nás. 😂
Takže takhle jsem přišla k jezevčíkovi. Doprdelepráce. ❤️

Nemohla bych dělat dočaskářku, chtěla bych si je pak nechat všechny, kteří by překročili náš práh....a teda obdivuji Vás, že zvládáte teď už své 3 pejsky a ještě zaučujete na domov množky nebo toulavky...klobouček 🌷mne by muž vynesl v zubech 😃😉

Ouško4 napsal(a):
Tak jo.
Dočasky jsem začala dělat s jednou jedinou podmínkou, že si žádného psa nikdy nenechám a všem se opravdu pokaždé najdou nové rodiny.

Ze všech zachráněných psů, co mi takhle prošli domácností, jsem si nejmíň sedla se Zuzkou, kříženkou jezevčíka z odhalené množky v jednom brněnském bytě.
Zuzanka od začátku nebyla moje krevní skupina, ani se mi vzhledově vůbec nelíbila. Ani povahou (taková malá sveřepá tvrdohlavá zrzavá sviňucha).
Tak kterej pejsek myslíte, že mi tady zůstal? 😂😂
Jakože nikdy, fakt nikdy, neříkej nikdy?
(další dočaskář, co prostě proti své vůli vyměkl 😂), aneb už ji z tý inzerce stáhněte, ona asi vážně chce bydlet u nás. 😂
Takže takhle jsem přišla k jezevčíkovi. Doprdelepráce. ❤️

Jsem toho názoru, že žít s čímkoli, co má byť jedinej gen jezevčíka, může jedině masochista - jezevčíkáři prominou

Pejska jsme chtěli už dlouho. Bohužel jsem alergik, vadí mi podsada srsti. Možností byl bišonek nebo maltézák, tam jsem měla vyzkoušené, že alergii nemám. Tak jsem sledovala skupiny maltézáčků v nouzi, sledovala útulky. Narazila jsem na štěňátka v záchranné stanici, ale na Slovensku. To by znamenalo, že pro něj musíme jet 600km tam a 600km zpět. No jak to asi dopadlo?
V květnu jsme adoptovali maltézáčka, pejsek v té době 6 měsíců. Jako mimčo zachráněný z množky na Slovensku. Spolu s rodiči a 5 sourozenci čekali 5 měsíců v kotci, než skončí soud, aby mohli do adopce. Bylo zakázáno s nimi jakkoli manipulovat.
Samozřejmě i přes zákaz se zaměstnanci snažili je trochu socializovat, umýt je, ale třeba na procházku nemohli.
Vybrali jsme si toho, co se držel vzadu, byl bojácnější než ostatní. Nebyl zvyklý na hlazení, na vodítko, neslyšel na žádné jméno.
První dva dny nechtěl skoro papat, ani čůrat. Nevěděl, že když se jde ven, tak se tam čůrá. Byl pořád jen v kotci. Vůbec neznal pamlsky, nechtěl si je ani vzít. Ale nechal si všechno líbit - mytí, fénování, hlazení. Akorát byl pořád vystrašený. Z cizích lidí měl hrůzu, schovával se za nás, oči vytřeštěné, uši stažené. S pejsky problém neměl, se všemi si chtěl hrát.
Po pár dnech začal dělat obrovské pokroky. Do 14 dní jsme ho naučili sedni, lehni, dej pac, nesmíš, jdeme, fuj, pusinku, popros a pracovali jsme na ke mně. Strašně rychle chápe, učí se a miluje piškotky. Je to zlatíčko. Z lidí má pořád strach, když je na něj někdo cizí moc hrrr nebo když potkáme děti a ječí. Ale jinak se už nechá pohladit, dokonce má na sídlišti oblíbence, za kterými pro pohlazení běží.
První fotka Daxíka v záchranné stanici, druhá fotka po týdnu, třetí fotka dnes.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

aluska napsal(a):
Druhej adopťák je pes s PP. Volala mi kamarádka, přesně rok po úmrtí jedné mojí jezevčičky, že se k ní dostal 6ti letý pes s PP,že majitel ho už nechce, jestli bych ho nechtěla, že je zanedbanej a já dala do kupy lidožravku Bess. Řekla jsem jí že ne, že to s pinďourama neumím, celej život jsem měla jen fenky. Ale že popřemýšlím a třeba mě někdo napadne. Ráno jsem se na něj jela podívat a nevím proč jsem si vzala vodítko a obojek. Jak jsem otevřela dveře od auta, tak si pes okamžitě nastoupil a co jsem měla dělat. Odjel se mnou domů. Podvyživenej cca tříkilovej pes, zdál se mi celej divnej, tak jsem ho vzala na Dornovku. Měl zlomený žebro, zablokovanej kříž, posunutou pánev, vyosenou kyčel a rameno, rotaci jednoho krčního obratle a posun dvou krčních obratlů. Zubní kámen jako prase. Po roce z něho byl chovný pes, do roka a půl český šampion, do dvou let český veterán šampion. Oddanějšího tvora jsem ještě neměla, ten pes mi odezírá snad myšlenky. A před skoro dvěma lety jsem si nechala po něm pejska a už je uchovněnej a vystavujem

U nás je to trochu divočejší, chlap, protože ho ani zlí psi nekoušou občas přijde s kouzelnou větou, víš miláčku, tam a tam mají hafika, (hafik =50 a víc kg) a hafik je malinko rozmazlený, už pokousal xy lidí, ale on není zlý, jen má osobnost a pokud si ho nevezmeme, tak neskončí hezky. No přece to té osobnosti neuděláme 😁. A šup, hafík je do týdne u nás v ložnici. Bohužel velké plemeno, většinou vyšší věk, už jsem jich několik museli vyprovodit po pár letech za duhový most. Vždycky se pak zařekneme, že už další ne. Stejně to neklapne. No manžel má bohužel několik vážných nemocí, tak může pouze velmi omezeně pracovat, tak prostě zachraňuje, k hafíkům přibyli kočičky a já vydělávám na veterináře, geriatrická péče je přece jen náročnější. Už 7 let pořád říkám, letos doděláme omítku na domě, asi ani letos to nebude 😁, ikdyž čert to vem, ty ztracené a znovu nalezené chlupaté duše ta to stojí.

Terven napsal(a):
Jsem toho názoru, že žít s čímkoli, co má byť jedinej gen jezevčíka, může jedině masochista - jezevčíkáři prominou

Jedině jezevčík do domácnosti. A ještě lepší jsou rovnou čtyři a z toho jedna lidožravá Slovenská Besstie

My máme zatim jen zkušenost s virtuální adopci dvou mopsich holek. Nejsou schopny jít zatim do adopce.
Bohužel obě mají za sebou krutou minulost ,klasicky doslouzily v mnozirne a pak byly vyhozeny jako kus odpadku.
Par let byly spolu v adopci, bohužel majitelka již jejich péči a výlohy nezvládla, tak jsou zpět v útulku.
Jsou cca 7let staré... zdravotní problémy od zubů, očí, kamenů, nožek,páteře až po neschopnost chodit

Přikládám jednu fotku, aby si lidé opravdu dobře rozmysleli, kde a od koho si vybírají štěňata. Že někteří lidé pro peníze jsou schopni opravdu obludnych činů ...

Trochu dobrého nakonec, že se holky v útulku pomalu dávají po zdravotní stránce do kupy a ty strašné rány v trislech jsou již minulostí

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

můj druhej útulkáč byl slepý NO který se bál naprosto všeho. šla jsem si do útulku pro půlroční štěně křížence NO, který je údajně hrozně agresivní a už pokousal 2 lidi (ježíš jak já tenkrát nadávala nad tím popisem) čehož jsem se nebála po zkušenostech s týraným křížencem staforda,taky jsme si poradili a byl to nakonec miláček (ale chlapy neměl rád nikdy,když navíc cítil alkohol rovnou kousal). no a dopadlo to tak, že jsem odcházela s cca 1,5 ročním slepým psem, který strachy čůral při jakékoliv manipulaci, byl těžce podvyživený a vodítko neznal.... ale byla to láska na první pohled, začátky velmi náročné ale po půl roce to byl parťák a nikdo mi nechtěl věřit že nevidí.
no a po delší pauze jsme na jaře 2020 začali shánět štěně, a jelikož jsme se neshodli na konkrétním plemeni tak útulkáče, manžel trval do půl roku, já bych klidně do roka. jenže covid, takže útulky vymetené- nakonec jsem v září jela na slovenské hranice pro naši bílou myš, která nejdřív byla rezervovaná (což jsem normálně obrečela, ikdyž jsem si vždycky říkala že si nesmím "dělat naděje" dokud psa neuvidím naživo a do té doby se mi to dařilo,ani jsem nikdy inzeráty neukazovala dcerám) ale nedopadla předadopční kontrola takže nahonem se řešila u nás- ve středu jsem volala na inzerát, ve čtrvtek mi paní volá zpátky že je teda volná, v pátek předadopční kontrola a v neděli jsem si pro ni jela.
jako vyškolila mě jako žádnej pes před tím, je tam čivava,jrt a dál netušíme, paličatá,uštěkaná,chytrá,lovec, hyperaktiv-úpřímně přesně pes jakýho jsem nechtěla, ale potřebovala
první fotka je z inzerce, druhá je hned v autě na hranicích a třetí asi měsíc stará

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

smekám klobouk, všem....

RozaTonda-mopsi napsal(a):
My máme zatim jen zkušenost s virtuální adopci dvou mopsich holek. Nejsou schopny jít zatim do adopce.
Bohužel obě mají za sebou krutou minulost ,klasicky doslouzily v mnozirne a pak byly vyhozeny jako kus odpadku.
Par let byly spolu v adopci, bohužel majitelka již jejich péči a výlohy nezvládla, tak jsou zpět v útulku.
Jsou cca 7let staré... zdravotní problémy od zubů, očí, kamenů, nožek,páteře až po neschopnost chodit

Přikládám jednu fotku, aby si lidé opravdu dobře rozmysleli, kde a od koho si vybírají štěňata. Že někteří lidé pro peníze jsou schopni opravdu obludnych činů ...

Trochu dobrého nakonec, že se holky v útulku pomalu dávají po zdravotní stránce do kupy a ty strašné rány v trislech jsou již minulostí

To je hrozné, chudinky... Od čeho jsou ty rány v tříslech?

Já mám pár klasických a neklasických adopťáků. První byl černý labrador Sam, to nebyla klasická adopce,já tehdy chtěla něco jako kokra z útulku,tehdejší přítel se dozvěděl o labradorovi vyřazovaném ze slepeckého výcviku od soukromé výcvikářky. Já tehdy považovala labíky za deb.ly,žádnýho jsem nechtěla, ale lepší nějakej pes než žádnej,tak jsme pro něj jeli. Totálně zlomený vyděšený zvíře,co se počůralo,pokadilo,když na něj člověk promluvil, měl šílený strach z klacků,lopat,deštníků atd. Nakonec Pan pes,osudový zvíře, pes,kterýho všichni jiní psi respektovali, agresoři se tvářili,že ho nevidí, totální mazel a závislák,díky němu vznikla moje láska k plemeni.
Ferda - toho jsme neadoptovali, toho si Sam našel,když na večerní procházce slezl v Praze pod most do Rokytky a štěkal tak dlouho,až jsem se šla podívat,co to tam je, a tam z mostu shozený štěně. Pokousanej od potkanů, jedna kyčle vykloubená,druhá zlomená v růstový zóně. Kříženec jagoše,povaha stoprocentní jagoš,ten mi ukázal,co si se svejma výcvikářskejma schopnostma můžu
Baruška - šéf od bývalýho manžela si pořídil labinu, nezvládl jí,protože si myslel,že mu bude dělat trpaslíka na zahradě. Jeli jsme si pro ní ze dne na den,jinak jí nechá utratit. Čuba nic neuměla, venku si zdrhla na čtyři hodiny do lesa,kde hlásila zvěř, no,poděs. Do půl roku vyhrála první zkoušky,můj první šampion práce, zakladatelka chovu.
Dollynka - na FB na mě vykoukla fotka stařičký papírový labradorky, 14 let, kterou našli vyhozenou na silnici. Chovka už neexistovala,původní majitel jí prý v pěti letech prodal,nevěděl komu. Prostě jsem jí tam nemohla nechat, v kotci chodila do kruhu a řvala,řvala a řvala, k tomu ukrutný průjmy. Mělo to být na chvilku, na konec z toho byl skoro rok a půl u nás.
No a pak placatky, Kevin přišel první, po smrti Samouška, rychloakce, Bella o rok později,kdy nečekaně umřela Fanynka,prakticky ze dne na den, a mužský prohlásil,že máme nějak málo psů. Chtěla jsem něco hodnýho,zdravýho a bezproblémovýho, a vyfasovala Bellinu,zabíjáka,hysterku a chodící sbírku zdravotních diagnóz fyzických i psychických

janaa napsal(a):
Já mám pár klasických a neklasických adopťáků. První byl černý labrador Sam, to nebyla klasická adopce,já tehdy chtěla něco jako kokra z útulku,tehdejší přítel se dozvěděl o labradorovi vyřazovaném ze slepeckého výcviku od soukromé výcvikářky. Já tehdy považovala labíky za deb.ly,žádnýho jsem nechtěla, ale lepší nějakej pes než žádnej,tak jsme pro něj jeli. Totálně zlomený vyděšený zvíře,co se počůralo,pokadilo,když na něj člověk promluvil, měl šílený strach z klacků,lopat,deštníků atd. Nakonec Pan pes,osudový zvíře, pes,kterýho všichni jiní psi respektovali, agresoři se tvářili,že ho nevidí, totální mazel a závislák,díky němu vznikla moje láska k plemeni.
Ferda - toho jsme neadoptovali, toho si Sam našel,když na večerní procházce slezl v Praze pod most do Rokytky a štěkal tak dlouho,až jsem se šla podívat,co to tam je, a tam z mostu shozený štěně. Pokousanej od potkanů, jedna kyčle vykloubená,druhá zlomená v růstový zóně. Kříženec jagoše,povaha stoprocentní jagoš,ten mi ukázal,co si se svejma výcvikářskejma schopnostma můžu
Baruška - šéf od bývalýho manžela si pořídil labinu, nezvládl jí,protože si myslel,že mu bude dělat trpaslíka na zahradě. Jeli jsme si pro ní ze dne na den,jinak jí nechá utratit. Čuba nic neuměla, venku si zdrhla na čtyři hodiny do lesa,kde hlásila zvěř, no,poděs. Do půl roku vyhrála první zkoušky,můj první šampion práce, zakladatelka chovu.
Dollynka - na FB na mě vykoukla fotka stařičký papírový labradorky, 14 let, kterou našli vyhozenou na silnici. Chovka už neexistovala,původní majitel jí prý v pěti letech prodal,nevěděl komu. Prostě jsem jí tam nemohla nechat, v kotci chodila do kruhu a řvala,řvala a řvala, k tomu ukrutný průjmy. Mělo to být na chvilku, na konec z toho byl skoro rok a půl u nás.
No a pak placatky, Kevin přišel první, po smrti Samouška, rychloakce, Bella o rok později,kdy nečekaně umřela Fanynka,prakticky ze dne na den, a mužský prohlásil,že máme nějak málo psů. Chtěla jsem něco hodnýho,zdravýho a bezproblémovýho, a vyfasovala Bellinu,zabíjáka,hysterku a chodící sbírku zdravotních diagnóz fyzických i psychických

Ti labradoři jsou u tebe fakt osud, to je jak z románu.
Pamatuju Samíka, Ferdu a Barušku.

Jestli je myšlen adopťák i od prvních majitelů, tak jsme měli celkem 3 fenky, jednu teda pořád mám, Nelinku, ta už byla z útulku.
Nejdřív jsme si našli někde na bazoši v inzerci Maggii, půlroční černou kříženku labradora. Chtěli jsme parťačku pro starší fenku GR, kterou jsme si tehdy, jak už to bývávalo, pořídili z neznalosti bez PP. A pak jsme teda usoudili, že bude nejlepší poohlídnout se v útulcích nebo v inzerátech, kde pejska darují. Maggie byla absolutní asociál, což jsme zjistili až doma....nesnesla se s žádnou fenou, šíleně se bála bouřky, neuměla vůbec chodit na vodítku. Navíc byla i podvyživená. Za těch cca 10 let se nám ten strach z bouřek podařilo částečně eliminovat, chodit se naučila nejen na vodítku, ale i volně u nohy, ale samotářem zůstala do konce života, nejradši lehávala venku pod boudou, kde si vyhrabala díru. V 10 letech se jí udělala větší bulka na mléčné liště, kterou jsme nechali vyoperovat, pak to bohužel šlo velice rychle a do 2 měsíců jsme ji museli nechat uspat.
Další osvojená fenka byla taky od prvních majitelů, shodou okolností opět z Brna, majitelé se stěhovali do nového bytu a tam byl povolen jen jeden pes, takže druhý mladší musel pryč. Rommy byla 4 měsíční hnědá kříženka labradora, byla hodná, mazlivá, opak Maggie. Bohužel v necelých 5 letech začala kulhat a na rtg se zjistil osteosarkom. Bylo to na Vánoce a další rok v dubnu jsme ji museli nechat uspat, to už jsme si potom i vyčítali, že už bylo pozdě. Umřela tedy dřív než Maggie.
A protože goldenka Sára byla zase skoro sama, s Maggií se spíš jen tiše trpěly, tak jsme hned v květnu přivezli z útulku ve Slezských Pavlovicích Nelinku, béžovou kříženku labradora, tehdy roční. V útulku byla pár dní, umřela jí panička a rodina se postarala jen o děti, psa nikdo nechtěl. Letos v květnu jí tedy bylo 12 let. Našla jsem zatím jenom její fotku, Maggii a Rommy vložím, až se trošku pohrabu v PC.
Nelinka byla vždycky takové hodné telátko a jak už jsem psala jinde, dnes už je víceméně senilní, zajímá ji jen mazlení, teplá postel a jídlo.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Jezis, tohle tema u nas bude na roman :D

Prvni adoptovana byla Borka, i kdyz to nebyla klasicka adopce, ale koupe uz dospele feny od pani, co udajne rusila chov. Takze jsme vycvakla 20 000 za totalni psychickou trosku, coz ale tak nejak lezlo postupne, pac tehda jsme tech zkusenosti mela fakt minimum. Prosli jsme si brutalni strachovou agresi a dalsima vymozenostma, ale ve finale z ni byla neuveritelne vyrovnana a skvela fena, uzasna pracantka. Jen stenda u nas nikdy nemela, byt byla porizovana "na chov" :D Dozila se u nas krasnych 13 let.

Gwen - babka nalezene (asi) vyhozena v lese. Odhadem ji bylo asi 12,5, nador na vajecnikach, brutal podvyziva, spondyloza, artroza a jine diagnozy, pro ktere uz se asi doma nehodila. Jedinej bilej retrivr v nasi smecce, dala holka 2,5 roku.

Happy - tak nejak probehl internetem inzerat na hledani noveho domova fene co zivorila privazana na rezetu mezi harampadim, kdesi v zahradkarske kolonii. Jo, ja tehda delala jen ridice a "dohlizitele na povahu" ... a babka uz u nas zustala. Bylo ji 12, autoimunitni zanet kuze, separacni uzkost, obsese, spondyloza, artroza, ke konci uz ji zlobilo srdicko. Ale umela bajecne bucet a bucela na nas cca 2 roky :)

Imir alias Mirecek - jedinej labuna co u nas kdy byl. Medved nalezenej kdesi u Plzone, bylo mu 14+ a pan starosta za nej nechtel platit utulek. Tak ho soupli do venkovniho kotce, kde byla bouda, do ktere se nevesel. Co na tom ze kotec nebyl kryty a byl konec listopadu ... a kdyz to nestastny blbe chodici zviratko prostydlo, promoklo a prestalo chodit uplne, bylo manazersky rozhodnuto ze bude humanne utracen. Bez porady s veterinarem. No co, dal u nas 9 mesicu, odesel na ledviny, protoze to prochaldnuti pro nej fakt bylo spatne. Ale verim ze se mu unas libilo, hlavne holky on miloval :)

Kitty - goldenka, 13,5. Opustena rodinou po umrti panicky, byla urcena k utraceni. Psychciky nezvladla prechod, byla u nas tri tydny, kdy s nami naprosto nekomunikovala, ignorovala nas, nezajimalo ji nic a nikdo. Po trech tydnech mi v noci prisla do postele, pritulila se, polozila hlavu na rameno ... a prestala dychat :( Jeji rozhodnuti ktere jsem ani po tech letech neprodychala ... ne kvuli ni, ale kvuli tem ldiem co ji zavrhli. V rodine kde to znala a kde byla zvykla mohla v klidu zit dalsi rok, dva :(

Nessy - mamincina kryska vasiliska. 11 let, krizenec retrievera, spice a veverky. Porizena z utulku jako rocni, ale za ty roky je porad stejne hystericka a rozmazlena. Presne jak to ma byt (ok, ta hysterie by byt nemusela, ale to dela jen mamince, me ne :))

Masa - neuveritelny krizenec knirace, ktera se dozila na den presne 23 let. Jako fakt. A jako druhy fakt byla u nas rok a kousek a duvodem odevzdani do utulku jejim prvnim a jedinym majitelem byl fakt, ze se ve svem veku obcas doma pocurala. Jako ja bych chtela ve veku cca sto let plus byt ve stavu, kdy se jen obcas pocuram :D

Lea - krizenka GR a setra, coz z ni dela velmi schopnou a velmi samostatnou lovkyni :D Ma v hajzlu oba lokty (po operaci), obe kycle (operovat nelze) a presto kdyby mohla, veme caru klidne na dve hodiny. Vodu miluje tak ze si do ni sama skace sipky a u toho vesele steka, smecku miluje tak, ze k ni odmita pustit ostatni psy (ted uz je to lepsi, ale stale je trosku rasistka na cerny :D). Je palicata, samostatna, rychla a premejsli - desna kombinace :) Je ji cca 12 let a ja tise doufam, ze mi bude lezt na nervy jeste hodne dlouho.

Otis - krizenec GR ze Slovenska, autista, idealista, klokan, utekar, pan "tlapicka", postrach dek a pelechu ... ted zorvna bojuje se selhanim jater. Ale zda se ze uspesne! Je mu 12,5 a pokud se jatra vzpamatuji, tipuju ze tu patnactku pokori :)

Dobrý den 😜,
pane jo, tohle je nejkrásnější téma. Moc se mi líbí Váš všech psaný text a až to chytá za 💓. Díky, že ještě egzistuji takový lodičkové s tam ohromným a hodným ❤️. Děkuji a smekám.
Dája

arosek napsal(a):
Jezis, tohle tema u nas bude na roman :D

Prvni adoptovana byla Borka, i kdyz to nebyla klasicka adopce, ale koupe uz dospele feny od pani, co udajne rusila chov. Takze jsme vycvakla 20 000 za totalni psychickou trosku, coz ale tak nejak lezlo postupne, pac tehda jsme tech zkusenosti mela fakt minimum. Prosli jsme si brutalni strachovou agresi a dalsima vymozenostma, ale ve finale z ni byla neuveritelne vyrovnana a skvela fena, uzasna pracantka. Jen stenda u nas nikdy nemela, byt byla porizovana "na chov" :D Dozila se u nas krasnych 13 let.

Gwen - babka nalezene (asi) vyhozena v lese. Odhadem ji bylo asi 12,5, nador na vajecnikach, brutal podvyziva, spondyloza, artroza a jine diagnozy, pro ktere uz se asi doma nehodila. Jedinej bilej retrivr v nasi smecce, dala holka 2,5 roku.

Happy - tak nejak probehl internetem inzerat na hledani noveho domova fene co zivorila privazana na rezetu mezi harampadim, kdesi v zahradkarske kolonii. Jo, ja tehda delala jen ridice a "dohlizitele na povahu" ... a babka uz u nas zustala. Bylo ji 12, autoimunitni zanet kuze, separacni uzkost, obsese, spondyloza, artroza, ke konci uz ji zlobilo srdicko. Ale umela bajecne bucet a bucela na nas cca 2 roky :)

Imir alias Mirecek - jedinej labuna co u nas kdy byl. Medved nalezenej kdesi u Plzone, bylo mu 14+ a pan starosta za nej nechtel platit utulek. Tak ho soupli do venkovniho kotce, kde byla bouda, do ktere se nevesel. Co na tom ze kotec nebyl kryty a byl konec listopadu ... a kdyz to nestastny blbe chodici zviratko prostydlo, promoklo a prestalo chodit uplne, bylo manazersky rozhodnuto ze bude humanne utracen. Bez porady s veterinarem. No co, dal u nas 9 mesicu, odesel na ledviny, protoze to prochaldnuti pro nej fakt bylo spatne. Ale verim ze se mu unas libilo, hlavne holky on miloval :)

Kitty - goldenka, 13,5. Opustena rodinou po umrti panicky, byla urcena k utraceni. Psychciky nezvladla prechod, byla u nas tri tydny, kdy s nami naprosto nekomunikovala, ignorovala nas, nezajimalo ji nic a nikdo. Po trech tydnech mi v noci prisla do postele, pritulila se, polozila hlavu na rameno ... a prestala dychat :( Jeji rozhodnuti ktere jsem ani po tech letech neprodychala ... ne kvuli ni, ale kvuli tem ldiem co ji zavrhli. V rodine kde to znala a kde byla zvykla mohla v klidu zit dalsi rok, dva :(

Nessy - mamincina kryska vasiliska. 11 let, krizenec retrievera, spice a veverky. Porizena z utulku jako rocni, ale za ty roky je porad stejne hystericka a rozmazlena. Presne jak to ma byt (ok, ta hysterie by byt nemusela, ale to dela jen mamince, me ne :))

Masa - neuveritelny krizenec knirace, ktera se dozila na den presne 23 let. Jako fakt. A jako druhy fakt byla u nas rok a kousek a duvodem odevzdani do utulku jejim prvnim a jedinym majitelem byl fakt, ze se ve svem veku obcas doma pocurala. Jako ja bych chtela ve veku cca sto let plus byt ve stavu, kdy se jen obcas pocuram :D

Lea - krizenka GR a setra, coz z ni dela velmi schopnou a velmi samostatnou lovkyni :D Ma v hajzlu oba lokty (po operaci), obe kycle (operovat nelze) a presto kdyby mohla, veme caru klidne na dve hodiny. Vodu miluje tak ze si do ni sama skace sipky a u toho vesele steka, smecku miluje tak, ze k ni odmita pustit ostatni psy (ted uz je to lepsi, ale stale je trosku rasistka na cerny :D). Je palicata, samostatna, rychla a premejsli - desna kombinace :) Je ji cca 12 let a ja tise doufam, ze mi bude lezt na nervy jeste hodne dlouho.

Otis - krizenec GR ze Slovenska, autista, idealista, klokan, utekar, pan "tlapicka", postrach dek a pelechu ... ted zorvna bojuje se selhanim jater. Ale zda se ze uspesne! Je mu 12,5 a pokud se jatra vzpamatuji, tipuju ze tu patnactku pokori :)

Dovolím si napsat: jste skvělá. Tolik důchodců a tak smutné osudy. Já bych to psychicky nedala. Fajn, že jsou ještě silní lidé. 🌹

Jste báječní, všichni.
Doufám, že jednou taky dáme domov nejednomu staršímu pejskovi a uděláme mu u nás krásný konec života.

juhaj napsal(a):
Dovolím si napsat: jste skvělá. Tolik důchodců a tak smutné osudy. Já bych to psychicky nedala. Fajn, že jsou ještě silní lidé. 🌹

Ja myslim ze skveli jsou jini lide ;)

Imho duchodci maji sve nesporne kouzlo. Nezdrhaj. Az na cestne vyjimky :D

A me desne bavi ta jejich moudrost a nadhled, to vedomi ze svet neutece, ze nema smysl se za necim honit jak posuk ... a pak jim hrabne, chytnou druhy dech a jsou jak stenatka, nez nekde upadnou :)
A navic si to kompenzuju i mladejma, takze vekovej prumer smecky drzime na rozumnych cca 7 letech :D

arosek napsal(a):
Ja myslim ze skveli jsou jini lide ;)

Imho duchodci maji sve nesporne kouzlo. Nezdrhaj. Az na cestne vyjimky :D

A me desne bavi ta jejich moudrost a nadhled, to vedomi ze svet neutece, ze nema smysl se za necim honit jak posuk ... a pak jim hrabne, chytnou druhy dech a jsou jak stenatka, nez nekde upadnou :)
A navic si to kompenzuju i mladejma, takze vekovej prumer smecky drzime na rozumnych cca 7 letech :D

Možná mají své kouzlo, ale jen co se nacpou do vašich srdcí, je čas na loučení.
Tolik staroušků a loučení by mi utrhlo srdce.
Fakt smekám .

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je hrozné, chudinky... Od čeho jsou ty rány v tříslech?

Nemůže se postavit na zadní a majitelka neřešila, rozedřela si to jak se místo chůze jen plazila po předních a břiše

Proti vám všem jsem břídil.

Útulkačku máme jednu, nar 05/2012. Je to wořech wořechovič, takový kudrnatý podkoleňák s ušima dolů, takže co si z ní člověk vystříhá, tím je - pudl, knírač nebo mládě medvěda. V útulku zůstala sama, nikdo ji nechtěl (5 sourozenců a máma už byli adoptovaní). Tak jsme si ji jako 3 měsíční z útulku odvedli.
Bylo to labilní vyděšené štěně, které se bálo všech a všeho. Po určité době našla jistotu v ostatních 2 domácích pesách (vyrovnaných teriérkách) a je z ní vychovaná, mazlivá, šikovná, trošku labilní pesa, ale... bojí se bouřky, ohňostrojů a petard celý život, lehce se přetáčí, vlastní lidi miluje, o cizí nestojí a je schopná kousnout. Nevím čím to je, ale lidi by si chtěli hladit zrovna ji. Takže s ní musíme být neustále ve střehu.
To, že voříšci jsou zdraví u ní teda rozhodně neplatí, je alergická na lepek a kuře.

První pes, děti u školy našly v krabici v hadře zabalené ještě slepé štěně. Bylo to v březnu, ale zrovna moc teplo nebylo. Maminka dětí nelenila a hnala na veterinu, tam zjistili hladové, podchlazené štěně, prakticky naumření, paní to nevzdala, zahřívala ho vlastním tělem, krmila nejspíš z flaštičky. Když bylo jasné, že tohle štěndo přežije, tak vyslala svého dospělého syna, ať mu sežene nový domov, protože doma už měli psy tři. Tak se dostalo k nám. Jako dárek pro mého tátu ho přinesl brácha s tím, že bude NO. Moje máma řekla, buď já nebo pes, ale my jí vysvětlili, že by skončil nejspíš v útulku, protože ho nikdo nechce. Štěně střelhbitě pochopilo koho si musí naklonit, tak na mamku házelo ty nejsmutnější pohledy, nejvíc na ní mávalo ocáskem "přece mě nevyhodíš, když tě mám tak rádo". No vyměkla a dovolila, že teda ho nevyhodíme, ale bude jen venku a na chodbě. Štěně makalo dál na dobývání tohoto odpůrce psů, takže když zhruba za 2 měsíce sousedka oznamovala, že i u nich dovolila psa, ale taky jen venku, maximálně na chodbě, jako náš Styp, tak se na ní mamka podívala a řekla "Náš Styp? Ten už může všechno." Ano, po 14 dnech se probojoval do kuchyně. My pak byli v obyváku a on na nás koukal z kuchyně a až jednou mamka pravila "a kdepak je náš hafulenka" a on usoudil, že nyní prolomil obranu a vyrazil do obyváku, vyskočil na gauč a nadšeně mamce olízl nos, dostala záchvat smíchu a nedokázala ho vyhodit. Tahali jsme ho všude kde do šlo a dost často i kde to nešlo. Babička, máma mé mámy, taky zvířata doma nechtěla, jen řekla "to jsem zvědavá, kdy vás ten pes přestane bavit", tak jí lehl k nohám, dělal tam vzorňase, takže po dvouhodinách chtěla jít na záchod, ale nechtělo se jí, protože jí pejsek tak pěkně hřál nohy, tak ho nechtěla vyrušit. No tenhle zvláštní talent ho provázel celý život, tedy že lámal jednoho odpůrce psů za druhým, stačila jedna nejapná poznámka na jeho adresu a postaral se, aby odpůrce změnil názor. Třeba můj kamarád, co nemá rád psy, pak na jeho adresu řekl, že takový pes by mu nevadil. Byl to prostě úžasňák a díky svému sranda vzhledu, tj. velké uši německého ovčáka a malé jezevčíkovité tělo, vyloudil úsměv na rtech nejednomu člověku. Stejné oblibě se ale netěšil u psů, byl několikrát potrhán a nejspíš jen proto, že blbě čuměl, nevím. S fenama naopak vycházel velmi dobře.
Dožil se 14-ti let, zemřel nám týden před vánoci, zřejmě na akutní selhání jater, ledvin...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Trickyvoo napsal(a):
První pes, děti u školy našly v krabici v hadře zabalené ještě slepé štěně. Bylo to v březnu, ale zrovna moc teplo nebylo. Maminka dětí nelenila a hnala na veterinu, tam zjistili hladové, podchlazené štěně, prakticky naumření, paní to nevzdala, zahřívala ho vlastním tělem, krmila nejspíš z flaštičky. Když bylo jasné, že tohle štěndo přežije, tak vyslala svého dospělého syna, ať mu sežene nový domov, protože doma už měli psy tři. Tak se dostalo k nám. Jako dárek pro mého tátu ho přinesl brácha s tím, že bude NO. Moje máma řekla, buď já nebo pes, ale my jí vysvětlili, že by skončil nejspíš v útulku, protože ho nikdo nechce. Štěně střelhbitě pochopilo koho si musí naklonit, tak na mamku házelo ty nejsmutnější pohledy, nejvíc na ní mávalo ocáskem "přece mě nevyhodíš, když tě mám tak rádo". No vyměkla a dovolila, že teda ho nevyhodíme, ale bude jen venku a na chodbě. Štěně makalo dál na dobývání tohoto odpůrce psů, takže když zhruba za 2 měsíce sousedka oznamovala, že i u nich dovolila psa, ale taky jen venku, maximálně na chodbě, jako náš Styp, tak se na ní mamka podívala a řekla "Náš Styp? Ten už může všechno." Ano, po 14 dnech se probojoval do kuchyně. My pak byli v obyváku a on na nás koukal z kuchyně a až jednou mamka pravila "a kdepak je náš hafulenka" a on usoudil, že nyní prolomil obranu a vyrazil do obyváku, vyskočil na gauč a nadšeně mamce olízl nos, dostala záchvat smíchu a nedokázala ho vyhodit. Tahali jsme ho všude kde do šlo a dost často i kde to nešlo. Babička, máma mé mámy, taky zvířata doma nechtěla, jen řekla "to jsem zvědavá, kdy vás ten pes přestane bavit", tak jí lehl k nohám, dělal tam vzorňase, takže po dvouhodinách chtěla jít na záchod, ale nechtělo se jí, protože jí pejsek tak pěkně hřál nohy, tak ho nechtěla vyrušit. No tenhle zvláštní talent ho provázel celý život, tedy že lámal jednoho odpůrce psů za druhým, stačila jedna nejapná poznámka na jeho adresu a postaral se, aby odpůrce změnil názor. Třeba můj kamarád, co nemá rád psy, pak na jeho adresu řekl, že takový pes by mu nevadil. Byl to prostě úžasňák a díky svému sranda vzhledu, tj. velké uši německého ovčáka a malé jezevčíkovité tělo, vyloudil úsměv na rtech nejednomu člověku. Stejné oblibě se ale netěšil u psů, byl několikrát potrhán a nejspíš jen proto, že blbě čuměl, nevím. S fenama naopak vycházel velmi dobře.
Dožil se 14-ti let, zemřel nám týden před vánoci, zřejmě na akutní selhání jater, ledvin...

Někteří psi to tak mají,přesně tohle dělala labina Fanynka, zaměřila se v davu na jediného člověka,co neměl rád psy, a přesvědčila ho,že to nemyslí vážně,jen ještě neprozřel

Fiona.Praha napsal(a):
Možná mají své kouzlo, ale jen co se nacpou do vašich srdcí, je čas na loučení.
Tolik staroušků a loučení by mi utrhlo srdce.
Fakt smekám .

Jo, to je stinna stranka tehle veci :( Nejhorsi byl asi rok 2019, kdy odesla naprosto nahle a necekane Cirilka (nase od stenete) a za ni vzorne uposlechli rozkazu vudkyne smecky adoptaci Happy, Imir a Kitty (ok, Kitty Cirdu nezazila, ale i tak). Pak jsme rpave usoudila ze potrebuju neco trochu "mladsiho" a Prisla Leona a po ni neplanovane Otik. A zas mam tri cca stejne stary seniory kteri nejspis pujdou tesne za sebou ... to jsou ty moje plany, co stejne nikdy nevyjdou :D

Ale jinak me prijde spis desna predstava ze to zviratko umre nekde samo v utulku nebo v pangejtu, opustene a nechtene, zrazene lidmi ktere milovalo. Tak nejak se snazim jim ukazat, ze ne vsichni na svete jsou smejdi bezcitni, ze je ma nekdo rad, ze na nich nekomu zalezi. Vsichni mi odesli v naruci, vedeli ze pro ne nekdo bude smutnit ... a oni to vedi. A ta radost v jejich ocich za tu trochu smutku na nasi strane proste stoji.

Timík náš adoptovaný pejsek číslo 2.
Těsně před vánoci zemřel Stypík. Byly to hodně smutné vánoce, najednou nikdo nestepoval pod stromečkem a nedomáhal se rozbalování dárků. Bylo po něm smutno a nejvíc smutný byl můj táta. Přestal jezdit na kole a byl viditelně sklesklý. Mně se taky stýskalo, tak jsem začala hledat v inzerátech a v nabídce útulků. Jeden pejsek mě zaujal hned. Bylo to štěně kříženec drsnosrtého jezevčíka. V útulku ho našli hozeného za plotem pár dní po vánocích. Nicméně dál jsem procházela každý den inzeráty a pak nazávěr koukala na fotky toho, co mě zaujal. Pak mi koncem ledna brácha říká, jestli náhodou nekoukám na nějaké psy, že ten táta vypadá čím dál hůř a chtělo by to něco nového. Hned jsem mu ukázala toho, co jsem měla v merku a on ať do toho útulku zavolám. No paní se začala rozplývat, skoro mi přišlo, že kdyby neměla už nějaké psy doma, tak si ho vezme. Měla jsem zrovna odpolední, tak jsem se zetpala, jestli počkají do úterý příštího týdne, že prý ne, kdo dřív přijde ten dřív mele. Tak se tam brácha teda vypravil a vzal sebou tátu a ten, ač tvrdil, že místo Stypíka žádného nového psa nechce, tak se ptal, jak ho povezou domů. No přijeli tam, pejsek energicky vyběhl z kanceláře, brácha koukl na tátu a bylo jasné, že ho berou. Já pak volala domů z práce a prý mamka mi o něm něco řekne a mamka jen "je to takové malé nic a je to všude". To teda byl, malý čipera, takže když jsem navrhovala jména, líbilo se všem Tim, jakože "Ty míčku" na něj sedí . Nebylo jednoduché ho unavit, docela nás všechny dostal do formy, i ten táta lítal s ním na kole 3x denně. K tátovi hodně přilnul a chodil s ním i na záchod. Když pak začal mít táta potíže se stabilitou a někdy upadl, tak se ten pes pod něj mačkal, aby ho postavil zpátky na nohy. Měl panickou hrůzu z dětí a rachotu. Dítě se mi narodilo, když mu byly čtyři roky a byl fatk problém ty dva skamarádit, nakonec ale si i k ní chodil lehnout a nechal se od ní hladit. Zemřel náhle asi na infarkt v devíti letech.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Tim, jakože "Ty míčku" na něj sedí

Před asi 20ti lety mi vyprávěla paní ze sídliště, která měla psa Jonáše, že našli psa někde u chalupy, kterou měli. Nechali si ho doma, vyvěsili inzeráty, nahlásili v nejbližším útulku a na obecní úřad (tak, jak se to před internetem dělalo). Psa chodili venčit na chalupě i v Praze a lidé se jich ptali, jestli je to jejich pes. Nejdřív vysvětlovali, že nalezenec a nechtěli ho dát do útulku,..... no a pak je to přestalo bavit tak na otázku "To je váš pes?", odpovídali "Jo, náš". Až z bezejmenného psa byl Jonáš. Nikdo se o něj nepřihlásil, tak si ho nechali.

Naše poslední adopťačka Šakal, kterou jsem tu ani nestihla představit, měla včera dost hnusnej epi záchvat s lehounkou předzvěstí už v pátek večer. Doufám, že to byl ojedinělý případ a nebude se to opakovat. Čím dál víc, častěji a ještě jednou víc mě osud přesvědčuje o tom, že život je ku*va

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Naše poslední adopťačka Šakal, kterou jsem tu ani nestihla představit, měla včera dost hnusnej epi záchvat s lehounkou předzvěstí už v pátek večer. Doufám, že to byl ojedinělý případ a nebude se to opakovat. Čím dál víc, častěji a ještě jednou víc mě osud přesvědčuje o tom, že život je ku*va

Aaach jo, to je tedy smutné. Tak na oplátku držím pěsti já, ať se to proboha neopakuje!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Naše poslední adopťačka Šakal, kterou jsem tu ani nestihla představit, měla včera dost hnusnej epi záchvat s lehounkou předzvěstí už v pátek večer. Doufám, že to byl ojedinělý případ a nebude se to opakovat. Čím dál víc, častěji a ještě jednou víc mě osud přesvědčuje o tom, že život je ku*va

Jak ji je dnes? Doufám a držím též palce, ať je v pohodě!!!!

Od nedělního záchvatu je ok, jen mi přijde ještě víc akční. Ale mam zas další schýzu - celý odpoledne a večer jí pozoruju, jestli se ve spánku necuká

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Od nedělního záchvatu je ok, jen mi přijde ještě víc akční. Ale mam zas další schýzu - celý odpoledne a večer jí pozoruju, jestli se ve spánku necuká

Ono by to neprobíhalo ve spánku. Cukání při snění je přirozené...ale samozřejmě Vaše obavy plně chápu.

fikovnice napsal(a):
Ono by to neprobíhalo ve spánku. Cukání při snění je přirozené...ale samozřejmě Vaše obavy plně chápu.

Naší druhé mopsli se záchvaty spouštěly vždy při usínání.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Naší druhé mopsli se záchvaty spouštěly vždy při usínání.

To ano, ale jsem přesvědčená, že přímo ve spánku epi neprobíhá. Jinak u lidí se někdy dokonce doporučuje spánková deprivace, resp. alespoň se nepřespávat - nadměrné spaní jako spouštěč fungovat může. Ale pak už ten samotný záchvat probíhá samozřejmě v obluzeném vědomí, ale ne ve spánku. Tak jsem to myslela.

fikovnice napsal(a):
To ano, ale jsem přesvědčená, že přímo ve spánku epi neprobíhá. Jinak u lidí se někdy dokonce doporučuje spánková deprivace, resp. alespoň se nepřespávat - nadměrné spaní jako spouštěč fungovat může. Ale pak už ten samotný záchvat probíhá samozřejmě v obluzeném vědomí, ale ne ve spánku. Tak jsem to myslela.

Už rozumím.

Efe-to mě mrzí, a velký záchvat? Přeju,ať je to ojedinělé a je holčička v pořádku

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Od nedělního záchvatu je ok, jen mi přijde ještě víc akční. Ale mam zas další schýzu - celý odpoledne a večer jí pozoruju, jestli se ve spánku necuká

Jo pamatuju si dobře, jak jsme pozorovali naší ovčandu...ne teda ve spánku, ale když začala trajdat po místnosti...jestli to není předzvěst záchvatu. Byl to děs, psychicky vyčerpávající.
Držím palečky, ať je těch záchvatů co nejméně.

janaa napsal(a):
Efe-to mě mrzí, a velký záchvat? Přeju,ať je to ojedinělé a je holčička v pořádku

No trval (nekonečně dlouho samozřejmě) odhadem tak 2-3 minuty, velká křeč, máchání všema nohama, pěna od huby, fialovej jazyk, pokadila se... Pak tři hodiny zmateně pobíhala po baráku, odmítala si lehnout a odpočívat. Pak se trošku prospala a zase dobrý. Raději si zajišťuju Diazepam díčpky, ať je mám doma.

Efe, to mě mrzí, že má Šakal takové trápení. Kéž by to byla jednorázová akce, ale je dobře, že se pro všechny případy připravujete…

Naštěstí mám s epi zkušenosti ještě od Hupinky, ta ale nikdy takto silný záchvat neměla. Ale aspoň člověk hned nepanikaří.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Naštěstí mám s epi zkušenosti ještě od Hupinky, ta ale nikdy takto silný záchvat neměla. Ale aspoň člověk hned nepanikaří.

To je velká výhoda. Pamatuju si, i když je to asi jedenáct let, živě ten šok z prvního ohaříkova záchvatu - spadl v křečích z postele, byl to grand mal… Myslela jsem si tehdy, že umírá, že ani nestihneme dojet na pohotovost. Čirá hrůza.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je velká výhoda. Pamatuju si, i když je to asi jedenáct let, živě ten šok z prvního ohaříkova záchvatu - spadl v křečích z postele, byl to grand mal… Myslela jsem si tehdy, že umírá, že ani nestihneme dojet na pohotovost. Čirá hrůza.

To jsem naštěstí nezažila, ani si to nechci představovat... Ale on člověka dostatečně vyšokuje asi jakýkoliv záchvat, když je první. Mně hodně pomáhá vědomí, že v záchvatu ten pes nevnímá (ani bolest).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To jsem naštěstí nezažila, ani si to nechci představovat... Ale on člověka dostatečně vyšokuje asi jakýkoliv záchvat, když je první. Mně hodně pomáhá vědomí, že v záchvatu ten pes nevnímá (ani bolest).

Každopádně držím palce a živě si umím představit tu noční paranoiu
Mimochodem, v neděli jsme cestou domů z Českýho Švýcarska zajeli okouknout Novinskej viadukt a napadlo mě, jestli vám nešmejdíme někde za humny...
Pletu se?

Terven napsal(a):
Každopádně držím palce a živě si umím představit tu noční paranoiu
Mimochodem, v neděli jsme cestou domů z Českýho Švýcarska zajeli okouknout Novinskej viadukt a napadlo mě, jestli vám nešmejdíme někde za humny...
Pletu se?

Hodně blízko

Terven napsal(a):
Každopádně držím palce a živě si umím představit tu noční paranoiu
Mimochodem, v neděli jsme cestou domů z Českýho Švýcarska zajeli okouknout Novinskej viadukt a napadlo mě, jestli vám nešmejdíme někde za humny...
Pletu se?

I my to máme blízko. Jste mi připomněla - kamarád měl pod viaduktem chalupu, občas jsme u něj po nějaké akci spávali. Hrozně ráda jsem pozorovala z postele, když jel tmou po viaduktu svítící vláček, to byly fajn doby. Bohužel čas všechno odvane ...

Ze všech nejblíž to mám já. Ráno jsem přes něj jela a večer pojedu zas :-))

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ze všech nejblíž to mám já. Ráno jsem přes něj jela a večer pojedu zas :-))

My bychom totiž vopravdicky měly sednout na kůň a sejít se někde na půl cesty

my se taky hlásíme, že to máme za humny... no skoro

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
my se taky hlásíme, že to máme za humny... no skoro

Na vás jsem myslela...přemítala jsem, kdyby se Yoda vynořil zpoza roští, jestli by si Vikina troufla otevřít hubu, jak je jejím zvykem anebo by oněměla hrůzou

Jinak, máte tam, děvčata, krásně. Tady ty severní lokality a i Českej Ráj mě berou za srdce mnohem víc než Šumava, kterou mám skoro za humny. Šumavu znám od mala a připadá mi taková melancholická až depresivně laděná.
Když jsem se cca ve 20 letech ocitla poprvé v Českým Ráji, připadala jsem si jako v ráji
Typ krajiny mi vyhovuje mnohem víc, víc z toho cítím historii, kořeny...či jak to říct.
A podobně i ty severní hory a České Švýcarsko

Terven napsal(a):
Na vás jsem myslela...přemítala jsem, kdyby se Yoda vynořil zpoza roští, jestli by si Vikina troufla otevřít hubu, jak je jejím zvykem anebo by oněměla hrůzou

Jinak, máte tam, děvčata, krásně. Tady ty severní lokality a i Českej Ráj mě berou za srdce mnohem víc než Šumava, kterou mám skoro za humny. Šumavu znám od mala a připadá mi taková melancholická až depresivně laděná.
Když jsem se cca ve 20 letech ocitla poprvé v Českým Ráji, připadala jsem si jako v ráji
Typ krajiny mi vyhovuje mnohem víc, víc z toho cítím historii, kořeny...či jak to říct.
A podobně i ty severní hory a České Švýcarsko

Já bych řekla, že v ČR je krásně všude, kam vytáhnete pátý. Jak ostatně dokazuje xerxova svými fotkami a ostatní taky.
A Slovensko? Taky.

Terven napsal(a):
Na vás jsem myslela...přemítala jsem, kdyby se Yoda vynořil zpoza roští, jestli by si Vikina troufla otevřít hubu, jak je jejím zvykem anebo by oněměla hrůzou

Jinak, máte tam, děvčata, krásně. Tady ty severní lokality a i Českej Ráj mě berou za srdce mnohem víc než Šumava, kterou mám skoro za humny. Šumavu znám od mala a připadá mi taková melancholická až depresivně laděná.
Když jsem se cca ve 20 letech ocitla poprvé v Českým Ráji, připadala jsem si jako v ráji
Typ krajiny mi vyhovuje mnohem víc, víc z toho cítím historii, kořeny...či jak to říct.
A podobně i ty severní hory a České Švýcarsko

"Když jsem se cca ve 20 letech ocitla poprvé v Českým Ráji, připadala jsem si jako v ráji
Typ krajiny mi vyhovuje mnohem víc, víc z toho cítím historii, kořeny...či jak to říct."

Byla jsem prvně v Českém Ráji v 17 letech a taky jsem měla a od té doby mám podobné pocity, jako Vy...🙂musím zase někdy vyrazit...

abych neplevelila adopťáčky - tak se přesunu s Rájem do venčení...

Na to se musím mrknout. Ale mám to daleko.

Môj prvý pes. Anglický kokeršpaniel. Čierny s pálením.

Ten deň,ako sa k nám dostal,bol proste kúzelný. Mala som 11 a ležala som s odpornou nádchou doma. Cez obed doletel domov otec a buchol mi do postele malé,ušaté psie miminko a celý vysmiaty sa opýtal,či sa mi páči. No zalaskovana som bola na prvý pohľad a bolo to vzájomne😍Ten pes bol celý jeho život mojim tieňom. Ale pekne po poriadku. Hodinu po príchode otca ma prišla skontrolovať mamina a keď videla,že na konci postele odfukuje nový nájomník,zavolala otcovi,zvreskla naňho:"Buď ty alebo ten pes,vyber si!" a treskla telefónom. Vtedy ešte mobily až tak neficali a čudujem sa,že to pevná linka prežila bez ujmy.

Nakoniec to prežil bez ujmy aj otec,žiadne sťahovanie národov sa nekonalo. Domov prišiel krotky ako baránok s tým,že psík u nás len prečká zimu a fakt pôjde o dom ďalej. Ehm,bol marec a on samozrejme zartoval.Mama naňho zvreskla znovu,či je úplne bezcitne h.o.v.a.d.o.,keď donesie domov živú bytosť a potom by mu našiel iny domov a bolo. Ja som na to išla viac lišiacky a fešáka pomenovala Frederick,lebo som vedela,ako mamina miluje to meno.

Frederick mal nakoniec aj PP,jeho chovateľka rušila chov a jeho nikto nechcel. Ak by ho otec nevzal,asi vieme,ako by skoncil. Mal smolu,bol čierny s pálením,nie zlatý...vlastne nemal smolu,ale obrovské šťastie a my ešte väčšie,lebo zakotvil u nás a hoci sa dožil len 5 rokov,boli to krásne roky. Len privriem oči a vidím,ako sa vozíme na bicykli,on sedí ako kráľ v košíku a vánok mu strapati tie jeho obrovské uši. Bol to prvý živý tvor,za ktorého som mala plnú zodpovednosť. Môj prvý psí chlapček. Môj kráľ Fredy💙

A zasa smoklim,ja som v tom slabý kus.

Najdokonalejšia tema tu, miliónkrát ďakujem za každú zachránenu psiu dušičku. Ste najlepší😍

domi.t napsal(a):
Môj prvý pes. Anglický kokeršpaniel. Čierny s pálením.

Ten deň,ako sa k nám dostal,bol proste kúzelný. Mala som 11 a ležala som s odpornou nádchou doma. Cez obed doletel domov otec a buchol mi do postele malé,ušaté psie miminko a celý vysmiaty sa opýtal,či sa mi páči. No zalaskovana som bola na prvý pohľad a bolo to vzájomne😍Ten pes bol celý jeho život mojim tieňom. Ale pekne po poriadku. Hodinu po príchode otca ma prišla skontrolovať mamina a keď videla,že na konci postele odfukuje nový nájomník,zavolala otcovi,zvreskla naňho:"Buď ty alebo ten pes,vyber si!" a treskla telefónom. Vtedy ešte mobily až tak neficali a čudujem sa,že to pevná linka prežila bez ujmy.

Nakoniec to prežil bez ujmy aj otec,žiadne sťahovanie národov sa nekonalo. Domov prišiel krotky ako baránok s tým,že psík u nás len prečká zimu a fakt pôjde o dom ďalej. Ehm,bol marec a on samozrejme zartoval.Mama naňho zvreskla znovu,či je úplne bezcitne h.o.v.a.d.o.,keď donesie domov živú bytosť a potom by mu našiel iny domov a bolo. Ja som na to išla viac lišiacky a fešáka pomenovala Frederick,lebo som vedela,ako mamina miluje to meno.

Frederick mal nakoniec aj PP,jeho chovateľka rušila chov a jeho nikto nechcel. Ak by ho otec nevzal,asi vieme,ako by skoncil. Mal smolu,bol čierny s pálením,nie zlatý...vlastne nemal smolu,ale obrovské šťastie a my ešte väčšie,lebo zakotvil u nás a hoci sa dožil len 5 rokov,boli to krásne roky. Len privriem oči a vidím,ako sa vozíme na bicykli,on sedí ako kráľ v košíku a vánok mu strapati tie jeho obrovské uši. Bol to prvý živý tvor,za ktorého som mala plnú zodpovednosť. Môj prvý psí chlapček. Môj kráľ Fredy💙

A zasa smoklim,ja som v tom slabý kus.

Najdokonalejšia tema tu, miliónkrát ďakujem za každú zachránenu psiu dušičku. Ste najlepší😍

Domi krásný příběh a nemáte i fotku?

Trickyvoo napsal(a):
Domi krásný příběh a nemáte i fotku?

Skúsim sa pohrabat v starých albumoch😊Ak nájdem,samozrejme nahrám.

Já jsem de-facto adopťákem začínala. Moje kamarádka pořídila pro brantrance psa- nečekaný to dárek, klasika. A nikdo o něj nestál. Já jsem tu černou kuličku v té době hlídala, protože jsem byla nemocná - rozumnějmež jsem tak nějak cíleně byla za školou a když se pak zjistilo, že toho prdíka černýho nikdo nechce a skončí bůhví jak, spustila jsem doma kampaň. Velkokampaň. Máma s námi byla sama, starostí nad hlavu, psa nechtěla, ale už jsem byla velká holka nějakejch sedmnáct a tak mi na to nakonec kývla, věděla, že umím dodržet slovo a tak Murphy byl můůůůůj!! Konečně pes!! Sto let jsem o něj doma bojovala, tahala domů kde co z ulice a teď konečně!! Bylo mi jedno, co z něj vyroste jen jsem mámě tvrdila, že rozhodně, rozhodně nebude velkej a pak jsem měla chvíli staženou záď, když začal narůstat do dýlky, naštěstí to vejškou nikdy k tý dýlce nedotáhnul . Byl mi parťákem dlouhých, dloooouhých skorem sedmnáct let. Odskákal všechny moje chyby a nevědomosti, jak to tak bývá, ale i přes to fungoval suprově. Pak přišly vižly a tak teď mám v současnosti druhou vižlí bábrdli z útulku a obě jsou skvělý, skvělý. Bubi byla naprosto geniální a BubiZwei jí zdatně sekunduje. To, že nese stejný jméno je dáno tím, že ona je dokonalá kopírka Bubinky - vzhledově, povahou i projevem. Nemá to zatím hozený tak, jako Bubi, která všechno, opravdu úplně všechno od prvního momentu, kdy k nám přišla až do toho úplně posledního dělala s láskou pro mě a mě to dodnes nepřestává udivovat, jak to bylo neskutečný a co všechno mi tahle psí duše dala. BubiZwei je trošku svéhlavička, ale má nás mocinky moc ráda a užívá si důchodu stejně aktivně, jako Bubinka a i se občas snaží i poslouchat . A já jsem první Bubrdlíně moc vděčná i za to, že mi ukázala tu cestu k tomu, vzít si domů starýho pejska. Je to něco úplně jiného, než když si člověk vezme vymazlený ščendo. Procházíte úplně jinejma věcma, dimenzema a dostáváte úplně jiný věci a je to mocinky moc fajn. Jsem ráda, že jsem nebyla srab a šla do toho, protože jsem se toho taky původně kdysi bála, vzít si starýho pejska. Leč je to nejbáječnější věc, kterou jsem v životě mohla začít dělat. Až situace na stavbě dovolí, a pokud budou i finance, ráda bych ještě nějakýho opravdu staříčka, který bude rád, že se vybatolí na to zápraží a bude mu tam dobře. No a vlastně jsem si neuvědomila, že...... Taliprdová, to je taky second hand - germánská ohařice z pátý ruky od myslivců z kotce, kde kdyby se nenašel hodný blbec jménem můj manžel , tak by asi neskončila dobře, protože na ni nikdo neměl trpělivost, náladu a chuť s ní pracovat, protože je opravdu rozstřelená v makovici a tak si ji přehazovali jako horkej brambor a nikdo jí nechtěl. Až ten hodnej blbec jménem můj manžel a tím jí nejspíš zachránil život, protože a netrvalo by dlouho a někdo z nich by ji střelil, páč co s takovým jelitem. Pořídit si jako prvního psa slušnýho potížistu byla pro něj vyloženě výhra v loterii.To, že jsem je oba neubezdušila dodnes nechápu. Asi je mám ráda, nebo co. Takže já mám vlastně taky slušnou sbírku adopťáků, když na to tak teď koukám :- )

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No trval (nekonečně dlouho samozřejmě) odhadem tak 2-3 minuty, velká křeč, máchání všema nohama, pěna od huby, fialovej jazyk, pokadila se... Pak tři hodiny zmateně pobíhala po baráku, odmítala si lehnout a odpočívat. Pak se trošku prospala a zase dobrý. Raději si zajišťuju Diazepam díčpky, ať je mám doma.

Efe - úplně se to ve mě sevřelo, když jsem to četla. Nezažila jsem a modlím se, abych nezažila, ale musí to být šílený, šílený, hrozný. Moc držím palce, moc moc, kvůli vám všem a především kvůli Šakalovi, aby se to nějak porovnalo a jak píše Odetta, byla to třeba jednorázovka. Dejte jí, prosím, hudlana na šošoli a sobě sklenici prosecca - to je lék na šécko stejně jako čekuláda. :-)

Jo a vlastně fotky....ale to asi nemusím, oni jsou fšicí dost profláklý, že jo.

Bohužel u nás vývoj moc dobrý není. Včera večer začaly Šakynce opět záškuby hlavou. Volala jsem na vet, zda máme jet, poradili dát Diazepam. Dostala ho, ale moc to nezabralo, jakmile byla vzhůru, hlava se jí klepala, když spala tak ok. Celou noc jsem s ní proležela na gauči a ráno jsme ji naložili do auta a jeli do Prahy, protože záškuby neustávaly. Dopodrobna jsem vyložila co a jak (první záškuby v pátek večer, v sobotu ok, v neděli dopoledne velký záchvat, v pondělí ok, včera celou noc záškuby), vzali jí krve - vše v pořádku, sono břicha a rtg hrudníku - také v pořádku - byla obava z případných metastáz po odebraných mastocytomech před cca 4 měsíci. Idiopatická epilepsie je vzhledem k věku téměř vyloučena, takže bohužel zůstává jen jedna možnost a to, že je něco špatně v mozku - nádor, hematom, infekce, cokoli...
Takže dostala léky (fenobarbital ) a budeme muset vydržet čekat na případný nástup účinku, asi tři až čtyři týdny. Pokud nezaberou, půjde na MRI hlavy.

Chjo, člověk si řekne, jak se ten pejsek má konečně poprvé ve svým životě dobře a ona ho sejme takováhle hnusárna

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Bohužel u nás vývoj moc dobrý není. Včera večer začaly Šakynce opět záškuby hlavou. Volala jsem na vet, zda máme jet, poradili dát Diazepam. Dostala ho, ale moc to nezabralo, jakmile byla vzhůru, hlava se jí klepala, když spala tak ok. Celou noc jsem s ní proležela na gauči a ráno jsme ji naložili do auta a jeli do Prahy, protože záškuby neustávaly. Dopodrobna jsem vyložila co a jak (první záškuby v pátek večer, v sobotu ok, v neděli dopoledne velký záchvat, v pondělí ok, včera celou noc záškuby), vzali jí krve - vše v pořádku, sono břicha a rtg hrudníku - také v pořádku - byla obava z případných metastáz po odebraných mastocytomech před cca 4 měsíci. Idiopatická epilepsie je vzhledem k věku téměř vyloučena, takže bohužel zůstává jen jedna možnost a to, že je něco špatně v mozku - nádor, hematom, infekce, cokoli...
Takže dostala léky (fenobarbital ) a budeme muset vydržet čekat na případný nástup účinku, asi tři až čtyři týdny. Pokud nezaberou, půjde na MRI hlavy.

Chjo, člověk si řekne, jak se ten pejsek má konečně poprvé ve svým životě dobře a ona ho sejme takováhle hnusárna

Je to smutný...ale je třeba se na to podívat tak, že ta hnusárna by ji sejmula, ať by byla kdekoli. Že je zrovna u vás, je pro ni výhra...prostě, když už ta ošklivá nemoc musí přijít, nejlepší varianta je v milující rodině.
Že je to pro člověka na bednu, to je mi jasný.
U těchhle adopťáků ve zralým věku je blbý, že si s sebou organismus táhne hříchy z minulého života. Dlouho se zadělávalo na problémy a když najednou pejsek má teplo domova a zajištěný potřeby, problémy vylezou na světlo

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Bohužel u nás vývoj moc dobrý není. Včera večer začaly Šakynce opět záškuby hlavou. Volala jsem na vet, zda máme jet, poradili dát Diazepam. Dostala ho, ale moc to nezabralo, jakmile byla vzhůru, hlava se jí klepala, když spala tak ok. Celou noc jsem s ní proležela na gauči a ráno jsme ji naložili do auta a jeli do Prahy, protože záškuby neustávaly. Dopodrobna jsem vyložila co a jak (první záškuby v pátek večer, v sobotu ok, v neděli dopoledne velký záchvat, v pondělí ok, včera celou noc záškuby), vzali jí krve - vše v pořádku, sono břicha a rtg hrudníku - také v pořádku - byla obava z případných metastáz po odebraných mastocytomech před cca 4 měsíci. Idiopatická epilepsie je vzhledem k věku téměř vyloučena, takže bohužel zůstává jen jedna možnost a to, že je něco špatně v mozku - nádor, hematom, infekce, cokoli...
Takže dostala léky (fenobarbital ) a budeme muset vydržet čekat na případný nástup účinku, asi tři až čtyři týdny. Pokud nezaberou, půjde na MRI hlavy.

Chjo, člověk si řekne, jak se ten pejsek má konečně poprvé ve svým životě dobře a ona ho sejme takováhle hnusárna

Chudinka malá...budu moc držet palečky, aby jí ty léky zabraly

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Bohužel u nás vývoj moc dobrý není. Včera večer začaly Šakynce opět záškuby hlavou. Volala jsem na vet, zda máme jet, poradili dát Diazepam. Dostala ho, ale moc to nezabralo, jakmile byla vzhůru, hlava se jí klepala, když spala tak ok. Celou noc jsem s ní proležela na gauči a ráno jsme ji naložili do auta a jeli do Prahy, protože záškuby neustávaly. Dopodrobna jsem vyložila co a jak (první záškuby v pátek večer, v sobotu ok, v neděli dopoledne velký záchvat, v pondělí ok, včera celou noc záškuby), vzali jí krve - vše v pořádku, sono břicha a rtg hrudníku - také v pořádku - byla obava z případných metastáz po odebraných mastocytomech před cca 4 měsíci. Idiopatická epilepsie je vzhledem k věku téměř vyloučena, takže bohužel zůstává jen jedna možnost a to, že je něco špatně v mozku - nádor, hematom, infekce, cokoli...
Takže dostala léky (fenobarbital ) a budeme muset vydržet čekat na případný nástup účinku, asi tři až čtyři týdny. Pokud nezaberou, půjde na MRI hlavy.

Chjo, člověk si řekne, jak se ten pejsek má konečně poprvé ve svým životě dobře a ona ho sejme takováhle hnusárna

to je mi líto...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Bohužel u nás vývoj moc dobrý není. Včera večer začaly Šakynce opět záškuby hlavou. Volala jsem na vet, zda máme jet, poradili dát Diazepam. Dostala ho, ale moc to nezabralo, jakmile byla vzhůru, hlava se jí klepala, když spala tak ok. Celou noc jsem s ní proležela na gauči a ráno jsme ji naložili do auta a jeli do Prahy, protože záškuby neustávaly. Dopodrobna jsem vyložila co a jak (první záškuby v pátek večer, v sobotu ok, v neděli dopoledne velký záchvat, v pondělí ok, včera celou noc záškuby), vzali jí krve - vše v pořádku, sono břicha a rtg hrudníku - také v pořádku - byla obava z případných metastáz po odebraných mastocytomech před cca 4 měsíci. Idiopatická epilepsie je vzhledem k věku téměř vyloučena, takže bohužel zůstává jen jedna možnost a to, že je něco špatně v mozku - nádor, hematom, infekce, cokoli...
Takže dostala léky (fenobarbital ) a budeme muset vydržet čekat na případný nástup účinku, asi tři až čtyři týdny. Pokud nezaberou, půjde na MRI hlavy.

Chjo, člověk si řekne, jak se ten pejsek má konečně poprvé ve svým životě dobře a ona ho sejme takováhle hnusárna

dopr.....prčice nestačej. Pravdu má ale Terven - potkalo by jí to a byla by třeba bůhví, kde. Ne u vás s péčí a milující náručí, kdy není sama.A to není ani trochu málo. drže se a já držím ty palce.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Bohužel u nás vývoj moc dobrý není. Včera večer začaly Šakynce opět záškuby hlavou. Volala jsem na vet, zda máme jet, poradili dát Diazepam. Dostala ho, ale moc to nezabralo, jakmile byla vzhůru, hlava se jí klepala, když spala tak ok. Celou noc jsem s ní proležela na gauči a ráno jsme ji naložili do auta a jeli do Prahy, protože záškuby neustávaly. Dopodrobna jsem vyložila co a jak (první záškuby v pátek večer, v sobotu ok, v neděli dopoledne velký záchvat, v pondělí ok, včera celou noc záškuby), vzali jí krve - vše v pořádku, sono břicha a rtg hrudníku - také v pořádku - byla obava z případných metastáz po odebraných mastocytomech před cca 4 měsíci. Idiopatická epilepsie je vzhledem k věku téměř vyloučena, takže bohužel zůstává jen jedna možnost a to, že je něco špatně v mozku - nádor, hematom, infekce, cokoli...
Takže dostala léky (fenobarbital ) a budeme muset vydržet čekat na případný nástup účinku, asi tři až čtyři týdny. Pokud nezaberou, půjde na MRI hlavy.

Chjo, člověk si řekne, jak se ten pejsek má konečně poprvé ve svým životě dobře a ona ho sejme takováhle hnusárna

Bože, "Efe", to mě tak moc mrzí!!!
Přesto, já si před cca 4 dny říkala, že tentokrát už to nedám - tu nemoc. Jasně, ani náhodou jsem ještě nevyhrála, ale je to lepší . A proto Vám chci napsat, že naděje umírá poslední! Např. moje známá první epi záchvat v cca 50 letech a byla to benigní záležitost. Uzavřeno jako stav po prodělané fokální encefalitidě, je na lécích a bez problémů... Moc na Vás a na pesanku myslím!

Efe,držím palce. Nicméně ze svého okolí znám několik psů,u kterých se idiopatická epina projevila až v dospělosti,tak bych ještě neházela flintu do žita. Myslím na vás,Kevin posílá jednoočkovej blízanec

Šakal všem děkuje za držení palců, naštěstí ji neopouští dobrá nálada ❤️

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Efe, to tedy držím Šakalce palce, ať léky zaberou a je trápení u konce

Nemoci a trápení už bylo moc. Nekdo to uz musí prolomit konečně!
A Sakalka se svojí dobrou náladou a tolika zatnutými palci je 100% adept

Kolik ji je, prdelce?

Odhadovaný věk podle veterinářů 9 až 10 let. Nám se podle chování zdá mladší.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Odhadovaný věk podle veterinářů 9 až 10 let. Nám se podle chování zdá mladší.

Ale šedivá je dost ...
Tonik v necelych 9 ti tak šedivý nebyl ... nestihl nám zešedivět prdolka

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

šedivění je hodně individuální. Betka byla na sedmi letech šedivá hodně (nejen hlavu, ale i přední nohy), Night skoro vůbec... A žíhaňáci Xerxes i Arona černé masky taky potratili již asi na 4 letech...

Hupi byla šedivá od dvoj let - po štěňatech.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
šedivění je hodně individuální. Betka byla na sedmi letech šedivá hodně (nejen hlavu, ale i přední nohy), Night skoro vůbec... A žíhaňáci Xerxes i Arona černé masky taky potratili již asi na 4 letech...

A to máte pravdu !
I každý člověk je šedivý jindy.nekdo ve 30ti je bílý a druhý v 70ti skoro vůbec:-)

Napsala jsem blbost... přišla mi prostě v obličeji nějak starší než ten náš Tonda...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
šedivění je hodně individuální. Betka byla na sedmi letech šedivá hodně (nejen hlavu, ale i přední nohy), Night skoro vůbec... A žíhaňáci Xerxes i Arona černé masky taky potratili již asi na 4 letech...

Tak, tak....
bavili jsme se o tom kdysi na cvičáku a shodli se, že některým psům (tmavým, samozřejmě) se objevujou šediny už ve 2-4 letech.

JInak, co se týče té idiopatické epilepsie - znám fenu, které se objevila v sedmi letech a pokud Šakala má věk nejistý, může to být.

Kéž by. To by znamenalo, že by to ty léky měly pořešit.

lidožravá Besstie, odhadovaný věk 10-12 let, šedivej celej čumáček a v lese lítá jak praštěná. Když něco honí, chodí domu až poslední

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Kéž by. To by znamenalo, že by to ty léky měly pořešit.

A já držim, držim, držim, aby to klaplo.

aluska napsal(a):
lidožravá Besstie, odhadovaný věk 10-12 let, šedivej celej čumáček a v lese lítá jak praštěná. Když něco honí, chodí domu až poslední

Čučí stejně jako Bubrdle. Která mi přijde, že poslední dobou trochu "ke sluchu přišla". Ondynoj nám vypálil srnec před nosama a ani š´topku nenapla, podařilo se mi ji dovolat k sobě. Kéž by se to naučila, mně ta šťopka hrozně nebaví. Hlavně teď v zimě, to bé krušný období. Tma, mokro a štopka ve společnosti tří čoklů a slepý psovodky, to bé nářez

Terven napsal(a):
Tak, tak....
bavili jsme se o tom kdysi na cvičáku a shodli se, že některým psům (tmavým, samozřejmě) se objevujou šediny už ve 2-4 letech.

JInak, co se týče té idiopatické epilepsie - znám fenu, které se objevila v sedmi letech a pokud Šakala má věk nejistý, může to být.

Můj první pes - černej jak uhlík a dlouhovlasej, začal šedivět až úplně hrozně pozdě, takže když pak můj první ohařík začal naopak, jak to vižly mají často, šedivět na čunesu po šestým roce už, tak jsem propadla deprézi, že mu něco je

Zrzavci napsal(a):
Můj první pes - černej jak uhlík a dlouhovlasej, začal šedivět až úplně hrozně pozdě, takže když pak můj první ohařík začal naopak, jak to vižly mají často, šedivět na čunesu po šestým roce už, tak jsem propadla deprézi, že mu něco je

Já miluju to Vaše výrazivo!

Zrzavci napsal(a):
Čučí stejně jako Bubrdle. Která mi přijde, že poslední dobou trochu "ke sluchu přišla". Ondynoj nám vypálil srnec před nosama a ani š´topku nenapla, podařilo se mi ji dovolat k sobě. Kéž by se to naučila, mně ta šťopka hrozně nebaví. Hlavně teď v zimě, to bé krušný období. Tma, mokro a štopka ve společnosti tří čoklů a slepý psovodky, to bé nářez

no, tahle čumí že by jí jeden dal korunu a pak rafne souseda do kolena, přinese domů už jenom kůži z ježka, nebo přijde po honičce se zajícem a vybírám z ní trny z ostružin ....

fikovnice napsal(a):
Já miluju to Vaše výrazivo!

No jo mám ho takový, řekněme, že rozvolněnější

Zrzavci napsal(a):
No jo mám ho takový, řekněme, že rozvolněnější

Úplně nej je: bude = bé

fikovnice napsal(a):

Úplně nej je: bude = bé

To kupodivu nejni můj vynález, to jsem si přinesla z jedný starý divoký psí diskuze, kde se to používalo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Šakal všem děkuje za držení palců, naštěstí ji neopouští dobrá nálada ❤️

....i my s Kelišem moc a moc držíme palce i tlapky

Všem moc děkujeme za podporu. Momentálně je Šakal brutálně sjetá z léků, motá se jak vožralá, padá, naráží do věcí, ale krom mírné zmatenosti je veselá, dokonce si včera hrála a hryzala mě do rukou a zavrtávala se do mě (cca podruhé za celou dobu, co ji máme). Dalším účinkem léků je bohužel šílená žravost, jakmile se mihnu kolem kuchyně nebo nedejbože klapnu hubou, už je nastartovaná a dost nevybíravě vyžaduje příděl. Co je ale dobré je, že zcela přestaly záškuby hlavou - ťuk ťuk! Tyhle nežádoucí účinky léků by údajně měly po stabilizaci hladiny účinné látky v krvi vymizet. Takže prostě musíme vydržet. Je dost těžký hlídat vožralýho a nestabilního, ale zároveň akčního psa, aby si někde neublížil.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Všem moc děkujeme za podporu. Momentálně je Šakal brutálně sjetá z léků, motá se jak vožralá, padá, naráží do věcí, ale krom mírné zmatenosti je veselá, dokonce si včera hrála a hryzala mě do rukou a zavrtávala se do mě (cca podruhé za celou dobu, co ji máme). Dalším účinkem léků je bohužel šílená žravost, jakmile se mihnu kolem kuchyně nebo nedejbože klapnu hubou, už je nastartovaná a dost nevybíravě vyžaduje příděl. Co je ale dobré je, že zcela přestaly záškuby hlavou - ťuk ťuk! Tyhle nežádoucí účinky léků by údajně měly po stabilizaci hladiny účinné látky v krvi vymizet. Takže prostě musíme vydržet. Je dost těžký hlídat vožralýho a nestabilního, ale zároveň akčního psa, aby si někde neublížil.

Kdyby ty vedlejší účinky byly příliš výrazné, dá se dávka navyšovat postupně. Mně pes po nasazení léků “ochrnul” na zadní, takže se musela snížit dávka a zvyšovala se postupně, nikoli skokově. Tak jen tip, ale asi s tím máte nějakou zkušenost. Nezapomeňte pravidelně kontrolovat játra, ale to Vám určitě řekl vet.
Hlavně že přestaly ty záškuby. Moc držím palce, ať léky zaberou (a nežádoucí účinky co nejdříve pominou), Šakal toho má spoustu před sebou. Má štěstí, že vás má.

O tom případném ochrnutí právě vím, takže tohle mi zatím přijde (asi?) v normě. Nicméně dnes vedoucí spolku, ze kterého Šakala máme, bude ještě konzultovat dávkování s majitelem kliniky a hlavním vetem. Na kontrolu jdeme za dva týdny, pro stanovení hladiny léku v krvi. O játrech samozřejmě vím, bude dostávat ostropestřec.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
O tom případném ochrnutí právě vím, takže tohle mi zatím přijde (asi?) v normě. Nicméně dnes vedoucí spolku, ze kterého Šakala máme, bude ještě konzultovat dávkování s majitelem kliniky a hlavním vetem. Na kontrolu jdeme za dva týdny, pro stanovení hladiny léku v krvi. O játrech samozřejmě vím, bude dostávat ostropestřec.

..moc a moc držím palce....

Tak to jsou relativně dobré zprávy,věřím,že dávku vyladíte

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Všem moc děkujeme za podporu. Momentálně je Šakal brutálně sjetá z léků, motá se jak vožralá, padá, naráží do věcí, ale krom mírné zmatenosti je veselá, dokonce si včera hrála a hryzala mě do rukou a zavrtávala se do mě (cca podruhé za celou dobu, co ji máme). Dalším účinkem léků je bohužel šílená žravost, jakmile se mihnu kolem kuchyně nebo nedejbože klapnu hubou, už je nastartovaná a dost nevybíravě vyžaduje příděl. Co je ale dobré je, že zcela přestaly záškuby hlavou - ťuk ťuk! Tyhle nežádoucí účinky léků by údajně měly po stabilizaci hladiny účinné látky v krvi vymizet. Takže prostě musíme vydržet. Je dost těžký hlídat vožralýho a nestabilního, ale zároveň akčního psa, aby si někde neublížil.

Efe jsem ráda, že záškuby přestaly a držím Šakalíně palce dál, aby se podařilo srovnat dávkování a bylo jí zase fajn. A je moc fajn, že má vás, myslím jako celou smečku. Není na to sama.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Všem moc děkujeme za podporu. Momentálně je Šakal brutálně sjetá z léků, motá se jak vožralá, padá, naráží do věcí, ale krom mírné zmatenosti je veselá, dokonce si včera hrála a hryzala mě do rukou a zavrtávala se do mě (cca podruhé za celou dobu, co ji máme). Dalším účinkem léků je bohužel šílená žravost, jakmile se mihnu kolem kuchyně nebo nedejbože klapnu hubou, už je nastartovaná a dost nevybíravě vyžaduje příděl. Co je ale dobré je, že zcela přestaly záškuby hlavou - ťuk ťuk! Tyhle nežádoucí účinky léků by údajně měly po stabilizaci hladiny účinné látky v krvi vymizet. Takže prostě musíme vydržet. Je dost těžký hlídat vožralýho a nestabilního, ale zároveň akčního psa, aby si někde neublížil.

"Efe", nepřestávám držet pěsti!
A prosím, napíšete, jaké léky přesně užívá?

fikovnice napsal(a):
"Efe", nepřestávám držet pěsti!
A prosím, napíšete, jaké léky přesně užívá?

Phanaemaletten 15 mg, v dávkování 1,5-0-1,5

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Phanaemaletten 15 mg, v dávkování 1,5-0-1,5

Fenobarbital...
Ta žravost mě trochu překvapuje, vše ostatní sedí. Jinak dávku opatrně titrovat, barbituráty nemají žádné antidotum!

Žravost a žíznivost je prý u psů normální. Zbytku Vašeho sdělení nerozumím, ale jsme pod vet kontrolou, určitě ví, co dělají a z toho, co jsem zatím načetla, máme standartní průběh.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Žravost a žíznivost je prý u psů normální. Zbytku Vašeho sdělení nerozumím, ale jsme pod vet kontrolou, určitě ví, co dělají a z toho, co jsem zatím načetla, máme standartní průběh.

Opatrně dákovat,protože při předávkování nejde dát nic na potlačení účinku

janaa napsal(a):
Opatrně dákovat,protože při předávkování nejde dát nic na potlačení účinku

Aha. Ale tak znova - jsme pod vet kontrolou, dávkování taky stanovili oni dle váhy, tak asi ví, co dělají. Je to opravdu dobrá klinika.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Žravost a žíznivost je prý u psů normální. Zbytku Vašeho sdělení nerozumím, ale jsme pod vet kontrolou, určitě ví, co dělají a z toho, co jsem zatím načetla, máme standartní průběh.

Jako že se nemá jít hned s plnou dávkou, ale spíš začít s nižšími a dle potřeby navyšovat. Antidotum = protijed. Třeba benzodiazepiny jej mají, barbituráty bohužel ne. I proto se v minulosti tolik lidí úspěšně zasebevraždilo barbituráty, i M. Monroe.

Tak včera po konzultaci s majitelem kliniky a zároveň vrchním vetem nám bylo řečeno, že můžeme snížit dávky na 1-0-1, aby nebyla tak sjetá. Tak uvidíme.

Efe,
tak snad dobrá zpráva, když ustal hlavní problém.!

Žravost ... je snad mopsí přirozenost... aspoň u nás, stačí jít pomalu, potichu k lednici a už cítíte pohledy v zádech, stačí otevřít pusu, že se jen zhluboka nadechnete a už máte společnost

V noci, jelikož mě vzbudí jak Roza chrápe si chci otevřít noční stolek a vyndat špunty do uší. Ona i v tom spánku slyší, že něco vyndavám a než si dám špunty už stojí u postele a kouká co to mám

RozaTonda-mopsi napsal(a):
Efe,
tak snad dobrá zpráva, když ustal hlavní problém.!

Žravost ... je snad mopsí přirozenost... aspoň u nás, stačí jít pomalu, potichu k lednici a už cítíte pohledy v zádech, stačí otevřít pusu, že se jen zhluboka nadechnete a už máte společnost

V noci, jelikož mě vzbudí jak Roza chrápe si chci otevřít noční stolek a vyndat špunty do uší. Ona i v tom spánku slyší, že něco vyndavám a než si dám špunty už stojí u postele a kouká co to mám

No a teď si tu přirozenou mopslí žravost představte o tři levely vejš...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No a teď si tu přirozenou mopslí žravost představte o tři levely vejš...

To by musela bejt mrtvá, páč Kevin je schopen se udusit žrádlem i bez prášků

V tom případku je naše Bubrdle mopsle v ik-ik-eL balení , ta je žrádlem taky posedlá, včera mi normálně žrala houby na vídeňskou omáčku . Musíte ji bacit litinovou pánví, aby spala. Pak teda nevnímá, páč už je za celej ten den tak úplně už vyřízená, ani ten syreček u čumáčku neregistruje.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Jo houby... musela jsem teď projít celou zahradu a sesbírat všudypřítomné babky, protože Šakal se rozhodla, že žere syrové houby. Ešče že nám tu nerostou muchomůrky!

Moc držím palce Šakaličce ❤️❤️❤️

já musím mít oplocený záhonky s mrkví, lidožravka by sežrala všechny 4 velký záhony za jeden den. Takhle jim mrkev vytrhávám a dávkuju, i tak jí klidně sežere třeba kilo a pak se..e oranžový bobky , vlastně jen pokousanou slisovanou mrkev . Maliny a ostružiny byly oholený do její výšky na zadních

Taky moc držím palce

aluska napsal(a):
já musím mít oplocený záhonky s mrkví, lidožravka by sežrala všechny 4 velký záhony za jeden den. Takhle jim mrkev vytrhávám a dávkuju, i tak jí klidně sežere třeba kilo a pak se..e oranžový bobky , vlastně jen pokousanou slisovanou mrkev . Maliny a ostružiny byly oholený do její výšky na zadních

Šakal jede na jabkách, ve velkym. Taky ji musím hlídat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jo houby... musela jsem teď projít celou zahradu a sesbírat všudypřítomné babky, protože Šakal se rozhodla, že žere syrové houby. Ešče že nám tu nerostou muchomůrky!

červená muchomůrka je léčivá, takže to by šlo.
Já jsem se musela dneska ráno smát. Mám takový odchodový rituál - jde se do prasé = dingáče pro opuštěný pejsky. Položím před psy, ti musí čekat a až mezi dveřma dostanou povel, že vezmi. Někdy to dávám do krabičky papírový, když nějaký nasyslím, páč to je pak přeci větší zábava si to vydolovat, ulovit, propracovat se k tomu (a já pak jen uklidím hromadu bordela, až přijdu domů, že jo ) No a Bubrdle zatím dlouho ještě čekat nevydrží a pokud jo, tak zas pak neví, ešivá už si to může vzít. Nicméně dneska se nám to trošku povedlo a ona se na svou krabičku od čaje vrhla s tak nadšeným a roztomilým gezichtem, že by ji člověk umuchloval

Aluška, efe - jste troškaři dámy. U nás teď padají ořechy ve velkým-máme dva obrovský ořešáky, jako že opravdu ve velkým, včera to dalo půlku velký papírový bedny! No a protože všichni tři ohaříci jedou vlašáky ve velkým, moje každodenní výzva je, co nejrychlejš to vysbírat. A je to peklo teda. Jedu jak fretka a pak jsem vyřízená .
Předevčírem jsem tak makala, že jsem nečuměla, kam šlapu, po jednom jsem uklouzla, padla s prominutím doslova na držku a celá ta mikina plná vysbíranejch ořechů se mi kurnik vysypaláááá!

O ořešáku mi nemluvte. Letos je obalenej jak blázen, v neděli jsem taky sbírala, trhala a loupala (i přes rukavice mám černé palce). A právě se modlim, aby ho neobjevila Šakal neb se nachází vedle oblíbeného houbového místa!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
O ořešáku mi nemluvte. Letos je obalenej jak blázen, v neděli jsem taky sbírala, trhala a loupala (i přes rukavice mám černé palce). A právě se modlim, aby ho neobjevila Šakal neb se nachází vedle oblíbeného houbového místa!

Šakalka se prostě připravuje na zimu, jako pravej vesnickej burák, sebere, uskladní a sežere co jde. My to taky tak děláme Ešče musí začít štípat dříví
Ořechů je letos hooodně hodně moc a já mám hooodně, hodně moc, co dělat teda

Zrzavci napsal(a):
Aluška, efe - jste troškaři dámy. U nás teď padají ořechy ve velkým-máme dva obrovský ořešáky, jako že opravdu ve velkým, včera to dalo půlku velký papírový bedny! No a protože všichni tři ohaříci jedou vlašáky ve velkým, moje každodenní výzva je, co nejrychlejš to vysbírat. A je to peklo teda. Jedu jak fretka a pak jsem vyřízená .
Předevčírem jsem tak makala, že jsem nečuměla, kam šlapu, po jednom jsem uklouzla, padla s prominutím doslova na držku a celá ta mikina plná vysbíranejch ořechů se mi kurnik vysypaláááá!

Naštěstí ořešák nemáme, jinak bych taky závodila se psama

Předevčírem jsem tak makala, že jsem nečuměla, kam šlapu, po jednom jsem uklouzla, padla s prominutím doslova na držku a celá ta mikina plná vysbíranejch ořechů se mi kurnik vysypaláááá! - to se musím chechtat, mě se zase v lese protrh velkej pytel plnej praváků, když jsem chytala lidožravku

Překvapuje mě, že máte všichni tolik ořechů. 😳 Hodně prolézám staré sady (ochutnávám různá jablíčka 🤓), co tu v okolí jsou, a ořechy téměř nejsou. Ale máme hodně hub, tak aspoň něco.

Já mám letos všeho obaleno - borůvky, jabloně, víno a i ten ořešák. On je mladý (tak 20 let cca) a takhle hodně moc rodí poprvé.

Zrzavci napsal(a):
Aluška, efe - jste troškaři dámy. U nás teď padají ořechy ve velkým-máme dva obrovský ořešáky, jako že opravdu ve velkým, včera to dalo půlku velký papírový bedny! No a protože všichni tři ohaříci jedou vlašáky ve velkým, moje každodenní výzva je, co nejrychlejš to vysbírat. A je to peklo teda. Jedu jak fretka a pak jsem vyřízená .
Předevčírem jsem tak makala, že jsem nečuměla, kam šlapu, po jednom jsem uklouzla, padla s prominutím doslova na držku a celá ta mikina plná vysbíranejch ořechů se mi kurnik vysypaláááá!

Hele, bacha na ty ořechy ...já je podezírám, že přivodily Vikině tu slinivku, jsou tučný jako blázen.
Myslím, že zrovna plaka tu psala, že to samý slyšela od veta, stran slinivky a ořechů.
U nás už jsou tabu a Vikina to kupodivu akceptuje. Kolem tureckých lísek procvičujeme rychlou chůzi u nohy a jakmile jsme v bezpečné vzdálenosti, tak vééliká odměna

Zrzavci napsal(a):
červená muchomůrka je léčivá, takže to by šlo.
Já jsem se musela dneska ráno smát. Mám takový odchodový rituál - jde se do prasé = dingáče pro opuštěný pejsky. Položím před psy, ti musí čekat a až mezi dveřma dostanou povel, že vezmi. Někdy to dávám do krabičky papírový, když nějaký nasyslím, páč to je pak přeci větší zábava si to vydolovat, ulovit, propracovat se k tomu (a já pak jen uklidím hromadu bordela, až přijdu domů, že jo ) No a Bubrdle zatím dlouho ještě čekat nevydrží a pokud jo, tak zas pak neví, ešivá už si to může vzít. Nicméně dneska se nám to trošku povedlo a ona se na svou krabičku od čaje vrhla s tak nadšeným a roztomilým gezichtem, že by ji člověk umuchloval

"...jde se do prasé..."

Já už zas nemůžu!!!

Terven napsal(a):
Tak, tak....
bavili jsme se o tom kdysi na cvičáku a shodli se, že některým psům (tmavým, samozřejmě) se objevujou šediny už ve 2-4 letech.

JInak, co se týče té idiopatické epilepsie - znám fenu, které se objevila v sedmi letech a pokud Šakala má věk nejistý, může to být.

Malina se jako šedivá narodila. U ní fakt lidí nejsou schopný odhadnout věk. I někoho překvapilo, že je teprve štěně. Když teda to štěně byla. Teď je to už puberťačka.

Trickyvoo napsal(a):
Malina se jako šedivá narodila. U ní fakt lidí nejsou schopný odhadnout věk. I někoho překvapilo, že je teprve štěně. Když teda to štěně byla. Teď je to už puberťačka.

A což pepřák v předcích :-)) ?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A což pepřák v předcích :-)) ?

Tuhle Atheira psala, že Malina má v předcích kde co, asi i rejžák, takže proč ne pepřák

Terven napsal(a):
Hele, bacha na ty ořechy ...já je podezírám, že přivodily Vikině tu slinivku, jsou tučný jako blázen.
Myslím, že zrovna plaka tu psala, že to samý slyšela od veta, stran slinivky a ořechů.
U nás už jsou tabu a Vikina to kupodivu akceptuje. Kolem tureckých lísek procvičujeme rychlou chůzi u nohy a jakmile jsme v bezpečné vzdálenosti, tak vééliká odměna

Taky bych se těch ořechů bála, jak píšete v souvislosti s tou slinivkou..už se to tu psalo. Ovšem bělouš si žádnejch ořechů vůbec ani nevšimne. Moožná tak kdyby padaly ze stromu vyloupaný, tak třebas?? Ale on je asi z Marsu, protože za ty 3 roky nesežral ani stéblo trávy...ani když to viděl u kámošky Žofky...od té okoukal jen požírání sedmikrásek, ovšem minimálně, tak 1 nebo 2 max. Teď už je uvědomělý, že míjí i pohozený rohlík, ale možná, kdyby dostal klíče a šel ven sám, že by si dal rád...netuším 🤷‍♀️ale ty ořechy by asi stejně minul.😉
Rychlá chůze u nohy kolem lískáčů mě pobavila, protože si to představím a už se usmívám 😁 Ony ty Vaše modelky jsou hrozně šikovný obě!

Ještě doplním, že když k nám přišel, tak jsem mu tahala pohozený "dobroty" z huby nějaký ten týden a naučil se, ale ani v tu dobu tu trávu nežral...je to vůbec možný a normální?? Já fakt dalšího takovýho psa z Marsu neznám 🙈

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Taky bych se těch ořechů bála, jak píšete v souvislosti s tou slinivkou..už se to tu psalo. Ovšem bělouš si žádnejch ořechů vůbec ani nevšimne. Moožná tak kdyby padaly ze stromu vyloupaný, tak třebas?? Ale on je asi z Marsu, protože za ty 3 roky nesežral ani stéblo trávy...ani když to viděl u kámošky Žofky...od té okoukal jen požírání sedmikrásek, ovšem minimálně, tak 1 nebo 2 max. Teď už je uvědomělý, že míjí i pohozený rohlík, ale možná, kdyby dostal klíče a šel ven sám, že by si dal rád...netuším 🤷‍♀️ale ty ořechy by asi stejně minul.😉
Rychlá chůze u nohy kolem lískáčů mě pobavila, protože si to představím a už se usmívám 😁 Ony ty Vaše modelky jsou hrozně šikovný obě!

Ještě doplním, že když k nám přišel, tak jsem mu tahala pohozený "dobroty" z huby nějaký ten týden a naučil se, ale ani v tu dobu tu trávu nežral...je to vůbec možný a normální?? Já fakt dalšího takovýho psa z Marsu neznám 🙈

"Vahine", a bělouš je vlastně co? Něco z knírače, něco z patterdalea nebo jiného teriéra...nebo se pletu?

fikovnice napsal(a):
"Vahine", a bělouš je vlastně co? Něco z knírače, něco z patterdalea nebo jiného teriéra...nebo se pletu?

Knírač s maltézákem dle odhadu spolku. Podle mne knírač a protože má kapku drobnější hlavu, tak tam toho maltézáka taky vidím...povaha knírač určitě...jináč nevím.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Knírač s maltézákem dle odhadu spolku. Podle mne knírač a protože má kapku drobnější hlavu, tak tam toho maltézáka taky vidím...povaha knírač určitě...jináč nevím.

Jj, maltézák mě tedy moc nenapadl, ani stavbou těla. Knírač celou dobu naopak ano.

fikovnice napsal(a):
Jj, maltézák mě tedy moc nenapadl, ani stavbou těla. Knírač celou dobu naopak ano.

Když jsem měla možnost porovnat naživo s bílou kníračkou s PP, tak trochu mixlej bude, ale tu srst, tu teda nevyhrál a asi i tou kastrací zřídla...ale tak ho obléknu, když uznám za vhodné a je to.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když jsem měla možnost porovnat naživo s bílou kníračkou s PP, tak trochu mixlej bude, ale tu srst, tu teda nevyhrál a asi i tou kastrací zřídla...ale tak ho obléknu, když uznám za vhodné a je to.

Přesně tak! A vlastně ta běloskvoucí barva mi zas připadá taková maltézácká, ale v genetice barev se nevyznám.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak včera po konzultaci s majitelem kliniky a zároveň vrchním vetem nám bylo řečeno, že můžeme snížit dávky na 1-0-1, aby nebyla tak sjetá. Tak uvidíme.

Tahle dávka se mi líbí víc. Já bych se vysokýho dávkování bála.
Mamky fena (12 kg) měla záchvaty pořád tak vet pořád navyšoval dávkování. To nepomáhalo tak se jelo na konzultaci ještě jinam a tam se veterinář zděsil, že toho bere hrozně moc. Že jí z toho už otéká mozek a záchvaty jsou z toho. Takže snížil dávky na těch 1-0-1 s tím, že nějaký záchvaty budou. Na týhle dávce měla větší záchvat tak 1x za 1-2 týdny a 1-2x denně jen křeče v hubě. Víc se četnost snížit nepovedla

elisak napsal(a):
Tahle dávka se mi líbí víc. Já bych se vysokýho dávkování bála.
Mamky fena (12 kg) měla záchvaty pořád tak vet pořád navyšoval dávkování. To nepomáhalo tak se jelo na konzultaci ještě jinam a tam se veterinář zděsil, že toho bere hrozně moc. Že jí z toho už otéká mozek a záchvaty jsou z toho. Takže snížil dávky na těch 1-0-1 s tím, že nějaký záchvaty budou. Na týhle dávce měla větší záchvat tak 1x za 1-2 týdny a 1-2x denně jen křeče v hubě. Víc se četnost snížit nepovedla

Díky za zkušenost.

Trickyvoo napsal(a):
Tuhle Atheira psala, že Malina má v předcích kde co, asi i rejžák, takže proč ne pepřák

Pepřák, myšlen knírač pepř+sůl :-)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pepřák, myšlen knírač pepř+sůl :-)

Ano, pochopila jsem, ale líbilo se mi použít to trochu jinak

Zrzavci napsal(a):
Aluška, efe - jste troškaři dámy. U nás teď padají ořechy ve velkým-máme dva obrovský ořešáky, jako že opravdu ve velkým, včera to dalo půlku velký papírový bedny! No a protože všichni tři ohaříci jedou vlašáky ve velkým, moje každodenní výzva je, co nejrychlejš to vysbírat. A je to peklo teda. Jedu jak fretka a pak jsem vyřízená .
Předevčírem jsem tak makala, že jsem nečuměla, kam šlapu, po jednom jsem uklouzla, padla s prominutím doslova na držku a celá ta mikina plná vysbíranejch ořechů se mi kurnik vysypaláááá!

Jak já vám s těma ořechama rozumím , máme tři obrovské ořešáky a peklo to opravdu je, to souhlasím.. Každý den nasbírám minimálně kýbl ořechů, no a stejně prostě někde zapomenu, protože to padá úúúúpně všude.

Psi to mají zakázané, protože to žerou i se skořápkama, hlavně pes, a žrali by to fakt ve velkým. Navíc mě vet upozorňoval, že stačí jeden jediný ořech s nějakou plísní a je vymalováno. Fena to pochopila, přestala je žrát. Se psem je to horší, on ví, že nesmí, ale zkouší to. I když teď poslední dobou se mi to docela daří, najde ořech, podívá se na mě, vidí můj vražedný výraz, vyplivne ořech a jde si pro dobrotu . By se mi hodilo ho naučit třeba to nosit na jedno místo, nebo rovnou do té bedny .

A celkově by u nás teda žádná úroda neměla šanci, kdyby byla v dosahu psa, on očeše všechno. Ale on se s tím nepárá, závidím ožrané maliny ve výšce, kam pes dosáhne, u nás v nestřeženém okamžiku pes trhá celé větve

marcelaamax napsal(a):
Jak já vám s těma ořechama rozumím , máme tři obrovské ořešáky a peklo to opravdu je, to souhlasím.. Každý den nasbírám minimálně kýbl ořechů, no a stejně prostě někde zapomenu, protože to padá úúúúpně všude.

Psi to mají zakázané, protože to žerou i se skořápkama, hlavně pes, a žrali by to fakt ve velkým. Navíc mě vet upozorňoval, že stačí jeden jediný ořech s nějakou plísní a je vymalováno. Fena to pochopila, přestala je žrát. Se psem je to horší, on ví, že nesmí, ale zkouší to. I když teď poslední dobou se mi to docela daří, najde ořech, podívá se na mě, vidí můj vražedný výraz, vyplivne ořech a jde si pro dobrotu . By se mi hodilo ho naučit třeba to nosit na jedno místo, nebo rovnou do té bedny .

A celkově by u nás teda žádná úroda neměla šanci, kdyby byla v dosahu psa, on očeše všechno. Ale on se s tím nepárá, závidím ožrané maliny ve výšce, kam pes dosáhne, u nás v nestřeženém okamžiku pes trhá celé větve

Hele, tak to já mám obří ořešák, vysokej jak barák...a chodí mi na něj sousedi. Ostatně jako na vše - na třešně, na víno, na jablka, dokonce v minulosti i na obilí...

fikovnice napsal(a):
Hele, tak to já mám obří ořešák, vysokej jak barák...a chodí mi na něj sousedi. Ostatně jako na vše - na třešně, na víno, na jablka, dokonce v minulosti i na obilí...

Já si netroufnu ani odhadovat, jak dlouho tu musí ty stromy být, ale jsou fakt obrovské, vysoké. My teda většinu ořechů rozdáme rodině a známým, protože toho je fakt mraky.

marcelaamax napsal(a):
Já si netroufnu ani odhadovat, jak dlouho tu musí ty stromy být, ale jsou fakt obrovské, vysoké. My teda většinu ořechů rozdáme rodině a známým, protože toho je fakt mraky.

Já bych klidně také rozdávala...ale krádež mi vadí, logicky. Jinak měli jsme ořešáky dva. A ten první byl úúúplně boží - obří papíráky z něj byly - rozmáčkla jsi je normálně v hrsti! A pak jej jiný soused skácel, bez dovolení, prý hrozil jeho pád na střechu JZD budovy (kterou nám mmch. JZD zabralo a vrátili až po revoluci).

marcelaamax napsal(a):
Já si netroufnu ani odhadovat, jak dlouho tu musí ty stromy být, ale jsou fakt obrovské, vysoké. My teda většinu ořechů rozdáme rodině a známým, protože toho je fakt mraky.

Marci, a jak se máš jinak, je něco nového...když tak do SZ...?
Ty nechodíš do "Koronaviru", já teď bojovala s vážnou nemocí, ale ťuky ťuk na dřevo...snad OK!

Tak po snížení dávkování se opět objevily záškuby hlavou - ne tedy v takovém rozsahu, ale sem tam ano.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak po snížení dávkování se opět objevily záškuby hlavou - ne tedy v takovém rozsahu, ale sem tam ano.

Ach jo, to mě mrzí. :-( Na druhou stranu, nemusí to nutně nic znamenat, ty první 2-3 týdny se mohou záchvaty objevovat častěji, než se vytvoří stálá hladina a ustane to… Ale určitě to konzultujte s vetem. Snad se to podaří vychytat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ach jo, to mě mrzí. :-( Na druhou stranu, nemusí to nutně nic znamenat, ty první 2-3 týdny se mohou záchvaty objevovat častěji, než se vytvoří stálá hladina a ustane to… Ale určitě to konzultujte s vetem. Snad se to podaří vychytat.

Jj, zatím jsem v klidu, hlavně že nemá záchvaty jako takové (ťuk ťuk). Za týden a půl jedeme na kontrolu a zjistit hladinu léku v krvi, vše si zapisuju a natáčím.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak po snížení dávkování se opět objevily záškuby hlavou - ne tedy v takovém rozsahu, ale sem tam ano.

Hele,ale tak jestli tomu dobře rozumím,tak "dobrá" zpráva je, že to opravdu vypadá na epi,a ne na nádor,výduť atd.,protože na to by barbituráty nezabraly,ne? Každopádně držím palce

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jj, zatím jsem v klidu, hlavně že nemá záchvaty jako takové (ťuk ťuk). Za týden a půl jedeme na kontrolu a zjistit hladinu léku v krvi, vše si zapisuju a natáčím.

Ach jo, ach jo, ach jo, broušek malá. Ale to co píše Odetta a to co asi i vy sama víte, tak to nezní úplně katastroficky ? Přidávám na intenzitě drženi palcůch.

Terven napsal(a):
Hele, bacha na ty ořechy ...já je podezírám, že přivodily Vikině tu slinivku, jsou tučný jako blázen.
Myslím, že zrovna plaka tu psala, že to samý slyšela od veta, stran slinivky a ořechů.
U nás už jsou tabu a Vikina to kupodivu akceptuje. Kolem tureckých lísek procvičujeme rychlou chůzi u nohy a jakmile jsme v bezpečné vzdálenosti, tak vééliká odměna

Já to vím, proto taky furt sbírám jako magor, v úterý jsem ani nepřehodila hadry, jen jsem shodila kabelku a v hadrech do práce lítala po zahradě jak šílená a sbírala. Páč vypustit je musíme, aby si ulevili, kdyby měli čekat, než to sesbírám, to by se nedočkali. Ty ořešáky jsou dva, v podstatě to nejde úplně vyladěně vychytat. Je to jiný, kolem stromu jít a jiný ho mít na tý zahradě a to hned dvakrát.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jj, zatím jsem v klidu, hlavně že nemá záchvaty jako takové (ťuk ťuk). Za týden a půl jedeme na kontrolu a zjistit hladinu léku v krvi, vše si zapisuju a natáčím.

..moc a moc držím palce....

janaa napsal(a):
Hele,ale tak jestli tomu dobře rozumím,tak "dobrá" zpráva je, že to opravdu vypadá na epi,a ne na nádor,výduť atd.,protože na to by barbituráty nezabraly,ne? Každopádně držím palce

No to je právě to, co nevim. Jestli ty srágory dokážou ten mozek oblbnout i v jiných případech, než je epi. Na to se musím zeptat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No to je právě to, co nevim. Jestli ty srágory dokážou ten mozek oblbnout i v jiných případech, než je epi. Na to se musím zeptat.

Ty barbituráty prostě snižují záchvatou aktivitu mozku. I kdyby ty záchvaty byly způsobeny třeba nádorem. Ale pevně věřím, že ne a přidávám se k držení všech tlapek!

Díky.

Pozdrav od Šakala. Nechci to zakřiknout, ale po snížení dávky se po pár dnech srovnala v podstatě do normálu a posledních pár dnů už ani nepozoruju záškuby hlavou, tak snad

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pozdrav od Šakala. Nechci to zakřiknout, ale po snížení dávky se po pár dnech srovnala v podstatě do normálu a posledních pár dnů už ani nepozoruju záškuby hlavou, tak snad

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pozdrav od Šakala. Nechci to zakřiknout, ale po snížení dávky se po pár dnech srovnala v podstatě do normálu a posledních pár dnů už ani nepozoruju záškuby hlavou, tak snad

AAAAAAAAA!!! HURÁÁÁÁ!

MILÁ PRTKO ŠAKALÍ
ZOBTEJ PRÁŠKY,
JAKO HRÁŠKY
AŤ MŮŽEŠ ŘÁDIT DO PLNEJCH
AŤ MŮŽEŠ SBÍRAT OVOCÍČKO
TY PLACATÁ ŠAKALIČKO



Trocha poézie nikoho nezabije a nejmíň Šakala,
který fšemu odolá.

Made my day 🤣❤️

Bubrdle připíjí Šakalovi na zdravíčko!

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pozdrav od Šakala. Nechci to zakřiknout, ale po snížení dávky se po pár dnech srovnala v podstatě do normálu a posledních pár dnů už ani nepozoruju záškuby hlavou, tak snad

Zrzavci napsal(a):
Bubrdle připíjí Šakalovi na zdravíčko!

..kvalitní bílé vinečko?

Včera jsme vyvezli vesnický buranky do Prahe. Šakal šla na kontrolní odběry a chtěla jsem nechat zkouknout Beunce útvar na ml. liště, který jsme objevili před dvěma týdny. Šťopka dělala holkám psychickou podporu. Beunky útvar je naštěstí jen cysta (ufff) a Šakalovy výsledky krve budeme mít až v pátek nebo v pondělí.
Nejvtipnější byla Beuna, vlezla do čekárny, rozhlídla se, nahrbila se a hodila bobana přímo doprostřed místnosti. Ostuda jak bič. No jak říkám, burani v Praze no...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Včera jsme vyvezli vesnický buranky do Prahe. Šakal šla na kontrolní odběry a chtěla jsem nechat zkouknout Beunce útvar na ml. liště, který jsme objevili před dvěma týdny. Šťopka dělala holkám psychickou podporu. Beunky útvar je naštěstí jen cysta (ufff) a Šakalovy výsledky krve budeme mít až v pátek nebo v pondělí.
Nejvtipnější byla Beuna, vlezla do čekárny, rozhlídla se, nahrbila se a hodila bobana přímo doprostřed místnosti. Ostuda jak bič. No jak říkám, burani v Praze no...

tak držíme palce, aby výsledky dopadly co nejlíp

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Včera jsme vyvezli vesnický buranky do Prahe. Šakal šla na kontrolní odběry a chtěla jsem nechat zkouknout Beunce útvar na ml. liště, který jsme objevili před dvěma týdny. Šťopka dělala holkám psychickou podporu. Beunky útvar je naštěstí jen cysta (ufff) a Šakalovy výsledky krve budeme mít až v pátek nebo v pondělí.
Nejvtipnější byla Beuna, vlezla do čekárny, rozhlídla se, nahrbila se a hodila bobana přímo doprostřed místnosti. Ostuda jak bič. No jak říkám, burani v Praze no...

pardon, to nejde, prostě

Gratulujueme metači bobkůch a držíme palce Šakalíně

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..kvalitní bílé vinečko?

Depa - pívo jako primittífff. Ale kvalitní, z malýho pívováru.

Zrzavci napsal(a):
Depa - pívo jako primittífff. Ale kvalitní, z malýho pívováru.

..tak to pak jo....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Včera jsme vyvezli vesnický buranky do Prahe. Šakal šla na kontrolní odběry a chtěla jsem nechat zkouknout Beunce útvar na ml. liště, který jsme objevili před dvěma týdny. Šťopka dělala holkám psychickou podporu. Beunky útvar je naštěstí jen cysta (ufff) a Šakalovy výsledky krve budeme mít až v pátek nebo v pondělí.
Nejvtipnější byla Beuna, vlezla do čekárny, rozhlídla se, nahrbila se a hodila bobana přímo doprostřed místnosti. Ostuda jak bič. No jak říkám, burani v Praze no...

Jak výmluvně uměla Beunka sdělit, že jim na to se.e

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Včera jsme vyvezli vesnický buranky do Prahe. Šakal šla na kontrolní odběry a chtěla jsem nechat zkouknout Beunce útvar na ml. liště, který jsme objevili před dvěma týdny. Šťopka dělala holkám psychickou podporu. Beunky útvar je naštěstí jen cysta (ufff) a Šakalovy výsledky krve budeme mít až v pátek nebo v pondělí.
Nejvtipnější byla Beuna, vlezla do čekárny, rozhlídla se, nahrbila se a hodila bobana přímo doprostřed místnosti. Ostuda jak bič. No jak říkám, burani v Praze no...

Akorát jdu mrknout, jak je Šakalkovi a vy si vyletite po Praze

Tak držím palce a dejte vědět. Vyvíjí se to snad nadějně

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Včera jsme vyvezli vesnický buranky do Prahe. Šakal šla na kontrolní odběry a chtěla jsem nechat zkouknout Beunce útvar na ml. liště, který jsme objevili před dvěma týdny. Šťopka dělala holkám psychickou podporu. Beunky útvar je naštěstí jen cysta (ufff) a Šakalovy výsledky krve budeme mít až v pátek nebo v pondělí.
Nejvtipnější byla Beuna, vlezla do čekárny, rozhlídla se, nahrbila se a hodila bobana přímo doprostřed místnosti. Ostuda jak bič. No jak říkám, burani v Praze no...

Efe, jak Vám (Šakalce) dopadly výsledky?

Chci se zeptat, když vybíráte adopťáka..
Poohlížíte se po určitém typu, rase nebo Vám padne do oka nějaký pejsek a pokud odpovídá
cca velikosti, věku je Vám to jedno ?

Já stále nejsem schopna chtít jiného psa než mopse, nevím, zda je to tím, že je ještě brzy po odchodu Tondy (necelé 3 měsíce) a hledám podvědomě náhradu za něj nebo má někdo prostě takto vyhrazený vkus ?

Chtěli jsme původně až nebudou mopsíci akčnějšího pejska, protože dost výletíme a některé cesty jsou extrém a my psí otroci

Jenže já teď prostě hledám zase jen mopse.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Já to chápu, kouzlo mopse, bez ohledu na zdravotní problémy plemene, je prostě neodolatelné a trvalé

Jinak my v pátek s placatkama absolvovali komplet prohlídku v narokoze - u Kevina bylo jasné, že se budou trhat zuby,a Bella se jinak vyšetřit nedá. Kevin je nakonec o sedm zubů chudší a vyděsil nás,když mu začalo kolabovat během narkozy dýchání. Bellinka k práškům na srdce už vyfasovala i léky na odvodnění,srdíčko je zase o chlup větší a hlavně už je vidět edém. Na rentgenu měla i zvětšená játra, naštěstí krev OK,tak dostane ostropestřec a snad se to zlepší. Kromě tradičního Cytopointu na alergie ještě dostala Librelu na bolest od bloklý krční páteře. Kreditka zase zařvala. A já od nedělě Bellu naklikávám, chtěla bych s ní začít cvičit (či se spíš pokusit) metodiku ošetření se souhlasem, protože s její neschopností manipulace a ošetření se brzy můžeme dostat do bodu,kdy to bude boj o holej život snad se zadaří

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

RozaTonda-mopsi napsal(a):
Chci se zeptat, když vybíráte adopťáka..
Poohlížíte se po určitém typu, rase nebo Vám padne do oka nějaký pejsek a pokud odpovídá
cca velikosti, věku je Vám to jedno ?

Já stále nejsem schopna chtít jiného psa než mopse, nevím, zda je to tím, že je ještě brzy po odchodu Tondy (necelé 3 měsíce) a hledám podvědomě náhradu za něj nebo má někdo prostě takto vyhrazený vkus ?

Chtěli jsme původně až nebudou mopsíci akčnějšího pejska, protože dost výletíme a některé cesty jsou extrém a my psí otroci

Jenže já teď prostě hledám zase jen mopse.

Mám to stejně, příště to bude asi zase další bělouš, nemůžu za to 🤷‍♀️

janaa napsal(a):
Já to chápu, kouzlo mopse, bez ohledu na zdravotní problémy plemene, je prostě neodolatelné a trvalé

Ano, jsou úžasní. Povahově, vzhledově,..
To dýchání v létě je bídné, proto jsme chtěli aktivního společníka.

A ja teď v inzerátech jedu očima jen po mopsech

Nechci mimino , ale pomoct nejakemu 3,4,5,6 let starému mopsikovi
Si tak odůvodnuji, že kámoš k Rozarce, který ztratil třeba rodinu jako my Toncika by byl šťastný.

A až nebudou tyhle dva bude ten aktivnější pejsek... ze ?
jenže jak to tak vidím, pochybuji, že ti pak bude něco jiného

Chodí kolem nás stará paní, taky měla mopsika ,zemřel a syn ji dal jezevčíka. Paní chodí kolem nás, vždycky se zastaví, hladí Rozičku, že si nemůže na toho svého zvyknout (má ho už dva roky!) A že by chtěla mopse. Kolikrát ji "načapu" jak nám stojí u plotu a povídá si s Rozou

No, právě nevím... myslíte, že to není teda jen hledání náhrady, ale mopsí celoživotní láska?

Ježiš,já nedávno viděla na FB úplně ideální mopsí holčičku

janaa napsal(a):
Jinak my v pátek s placatkama absolvovali komplet prohlídku v narokoze - u Kevina bylo jasné, že se budou trhat zuby,a Bella se jinak vyšetřit nedá. Kevin je nakonec o sedm zubů chudší a vyděsil nás,když mu začalo kolabovat během narkozy dýchání. Bellinka k práškům na srdce už vyfasovala i léky na odvodnění,srdíčko je zase o chlup větší a hlavně už je vidět edém. Na rentgenu měla i zvětšená játra, naštěstí krev OK,tak dostane ostropestřec a snad se to zlepší. Kromě tradičního Cytopointu na alergie ještě dostala Librelu na bolest od bloklý krční páteře. Kreditka zase zařvala. A já od nedělě Bellu naklikávám, chtěla bych s ní začít cvičit (či se spíš pokusit) metodiku ošetření se souhlasem, protože s její neschopností manipulace a ošetření se brzy můžeme dostat do bodu,kdy to bude boj o holej život snad se zadaří

Ouuuuu, tak zuby byly Tonikovi osudné:-( jen čištění a vytrhnutí 2. Nezvladl

Kolik je Vaším pejskům? Netušila jsem, že je to kromě Efe ještě jiná mopsařka

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mám to stejně, příště to bude asi zase další bělouš, nemůžu za to 🤷‍♀️

I vy jste mopsí člověk?

RozaTonda-mopsi napsal(a):
Ouuuuu, tak zuby byly Tonikovi osudné:-( jen čištění a vytrhnutí 2. Nezvladl

Kolik je Vaším pejskům? Netušila jsem, že je to kromě Efe ještě jiná mopsařka

Já chovám labíky,ale mám adoptované dvě placatky, mopse Kevina a buldočku Bellinku Kevinkovi je 5,5 a Belle bude v listopadu 7

RozaTonda-mopsi napsal(a):
I vy jste mopsí člověk?

Ne, to ne, ale mají kouzelné hubičky 😍...myslela jsem to tak, že jsem zatížená zase na to svoje- na knírače a jejich křížence...a tuším, že příště to tak bude zase....v tom to máme podobné, že inklinujeme pořád k těm samým slaďoušům 😉

janaa napsal(a):
Jinak my v pátek s placatkama absolvovali komplet prohlídku v narokoze - u Kevina bylo jasné, že se budou trhat zuby,a Bella se jinak vyšetřit nedá. Kevin je nakonec o sedm zubů chudší a vyděsil nás,když mu začalo kolabovat během narkozy dýchání. Bellinka k práškům na srdce už vyfasovala i léky na odvodnění,srdíčko je zase o chlup větší a hlavně už je vidět edém. Na rentgenu měla i zvětšená játra, naštěstí krev OK,tak dostane ostropestřec a snad se to zlepší. Kromě tradičního Cytopointu na alergie ještě dostala Librelu na bolest od bloklý krční páteře. Kreditka zase zařvala. A já od nedělě Bellu naklikávám, chtěla bych s ní začít cvičit (či se spíš pokusit) metodiku ošetření se souhlasem, protože s její neschopností manipulace a ošetření se brzy můžeme dostat do bodu,kdy to bude boj o holej život snad se zadaří

😵 7 zubů najednou? Nebylo to tím množstvím, ty problémy? Co Vám na to řekl doktor?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
😵 7 zubů najednou? Nebylo to tím množstvím, ty problémy? Co Vám na to řekl doktor?

S tím dýcháním? Pro placatky je narkoza vždycky rizikovější,bohužel. Takže jasný,byl to velký zákrok,ale zase ne extra delší,než kdyby se ty zuby jen čistily On má ty zuby děsný, před dvěma lety už šly ven asi tři, zuby mu rostou ve dvou řadách,různě se propletly, takže není šance je udržet čistý. On je teda stejně nepotřebuje, ten by i celou krávu spolkl vcelku

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
😵 7 zubů najednou? Nebylo to tím množstvím, ty problémy? Co Vám na to řekl doktor?

Množství zubů s tím nesouvisí. Viz janaa. Naopak, těm psům se uleví.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mám to stejně, příště to bude asi zase další bělouš, nemůžu za to 🤷‍♀️

Jako že plémě je Vám jedno, ale záleží Vám na bílé barvě?
Měla jsem to tak s Flokym. Černý s pálením - byl třetí v pořadí...

RozaTonda-mopsi napsal(a):
Ano, jsou úžasní. Povahově, vzhledově,..
To dýchání v létě je bídné, proto jsme chtěli aktivního společníka.

A ja teď v inzerátech jedu očima jen po mopsech

Nechci mimino , ale pomoct nejakemu 3,4,5,6 let starému mopsikovi
Si tak odůvodnuji, že kámoš k Rozarce, který ztratil třeba rodinu jako my Toncika by byl šťastný.

A až nebudou tyhle dva bude ten aktivnější pejsek... ze ?
jenže jak to tak vidím, pochybuji, že ti pak bude něco jiného

Chodí kolem nás stará paní, taky měla mopsika ,zemřel a syn ji dal jezevčíka. Paní chodí kolem nás, vždycky se zastaví, hladí Rozičku, že si nemůže na toho svého zvyknout (má ho už dva roky!) A že by chtěla mopse. Kolikrát ji "načapu" jak nám stojí u plotu a povídá si s Rozou

No, právě nevím... myslíte, že to není teda jen hledání náhrady, ale mopsí celoživotní láska?

Není to hledání náhrady, je to prostě láska k plemeni. Když člověku to plemeno povahově sedne, zná jeho plusy a mínusy, tak prostě už jiný nechce.

Já jsem člověk vižlí, k našemu ohaři jsem si vzala z útulku před lety starou vižlí bábrdli. Je ale pravda, že bych bývala brala předtím i jakéhokoliv jiného psa, kdyby to byl dřív manžel akceptoval - že psi budou dva a jeden z útulku. Bylo mi jedno jaký bude, jen si musíme sednout a to se prostě pozná, jestli si člověk s tím psem sedí. Nicméně, vižla je prostě moje srdcovka. Takže když se pak ta stará babča objevila v útulku, tlačila jsem hodně a společně jsme manžela ukecaly :-) Když před lety odešla, nastala taková germánská vsuvka. A teď, když se otvírají možnosti, jak pomoci psům v nouzi tak i další pesan do smečky byla vižla z útulku, která téměř dokonale kopíruje tu první, až neuvěřitelně. Prostě jejich povaha je úžasná.
Takže - pokud vám placatej čumes chybí, potřebujete ho a oba s tím souhlasíte, tak proč váhat, proč do něj nejít? Nebude úplně stejnej, jako Toníček, ale bude to placatka. A pokud takhle skvěle akceptujete to omezení, které k nim patří, tak lepšího páníka těžko bude pesan hledat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ne, to ne, ale mají kouzelné hubičky 😍...myslela jsem to tak, že jsem zatížená zase na to svoje- na knírače a jejich křížence...a tuším, že příště to tak bude zase....v tom to máme podobné, že inklinujeme pořád k těm samým slaďoušům 😉

Jo ták, takže barva je Vám fučík, ale musí to být kníračisko!

janaa napsal(a):
Jinak my v pátek s placatkama absolvovali komplet prohlídku v narokoze - u Kevina bylo jasné, že se budou trhat zuby,a Bella se jinak vyšetřit nedá. Kevin je nakonec o sedm zubů chudší a vyděsil nás,když mu začalo kolabovat během narkozy dýchání. Bellinka k práškům na srdce už vyfasovala i léky na odvodnění,srdíčko je zase o chlup větší a hlavně už je vidět edém. Na rentgenu měla i zvětšená játra, naštěstí krev OK,tak dostane ostropestřec a snad se to zlepší. Kromě tradičního Cytopointu na alergie ještě dostala Librelu na bolest od bloklý krční páteře. Kreditka zase zařvala. A já od nedělě Bellu naklikávám, chtěla bych s ní začít cvičit (či se spíš pokusit) metodiku ošetření se souhlasem, protože s její neschopností manipulace a ošetření se brzy můžeme dostat do bodu,kdy to bude boj o holej život snad se zadaří

Ajaj, to musel být nerf :-( . Chudáci vy, on i dochtor. Ještě, že to dopadlo takhle. Držím palce, aby se nacvičení podařilo.

RozaTonda-mopsi napsal(a):
Chci se zeptat, když vybíráte adopťáka..
Poohlížíte se po určitém typu, rase nebo Vám padne do oka nějaký pejsek a pokud odpovídá
cca velikosti, věku je Vám to jedno ?

Já stále nejsem schopna chtít jiného psa než mopse, nevím, zda je to tím, že je ještě brzy po odchodu Tondy (necelé 3 měsíce) a hledám podvědomě náhradu za něj nebo má někdo prostě takto vyhrazený vkus ?

Chtěli jsme původně až nebudou mopsíci akčnějšího pejska, protože dost výletíme a některé cesty jsou extrém a my psí otroci

Jenže já teď prostě hledám zase jen mopse.

Chápu, u mě jedině jezevčík

RozaTonda-mopsi napsal(a):
Chci se zeptat, když vybíráte adopťáka..
Poohlížíte se po určitém typu, rase nebo Vám padne do oka nějaký pejsek a pokud odpovídá
cca velikosti, věku je Vám to jedno ?

Já stále nejsem schopna chtít jiného psa než mopse, nevím, zda je to tím, že je ještě brzy po odchodu Tondy (necelé 3 měsíce) a hledám podvědomě náhradu za něj nebo má někdo prostě takto vyhrazený vkus ?

Chtěli jsme původně až nebudou mopsíci akčnějšího pejska, protože dost výletíme a některé cesty jsou extrém a my psí otroci

Jenže já teď prostě hledám zase jen mopse.

mně to bylo vlastně jedno, trvala jsem jen na fence velikost kolem 10-12kg, manželova podmínka byla do 6měsíců, já bych si klidně vzala staršího. chtěla jsem něco "středně aktivního", ne loveckýho. Ale je pravda že cíleně adopťáka jsem hledala poprvý, před tím se u mě psi tak nějak vyskytli jo a vlastně kdysi jsem si šla podle inzerátu v novinách (za dob před internetem ) pro půlroční štěně NO do místního útulku, nakonec jsem ale odcházela s cca 1,5 roku starým, slepým, týraným uzlem nervů (taky NO) no a někde mezitím proběhl i nějakej pes s PP, každopádně teď vím že už zůstanu u adopťáků, časem bych ráda něco většího, ale to je hudba daleké budoucnosti. jinak já bych asi zůstala u bullů, ale to mi neprojde u manžela, navíc hodně cestujeme a spoustu zemí má omezení pro bull psy která nejsem ochotná akceptovat
a ještě poslední vsuvka- běloba je neuvěřitelnej hyperaktiv a lovec tělem i duší... takže odříkaného největší krajíc ale já říkám že mám přesně toho psa, kterýho jsem nechtěla ale potřebovala

janaa napsal(a):
Ježiš,já nedávno viděla na FB úplně ideální mopsí holčičku

nevím jestli myslíte tuhle, ale v útulku v Táboře jedna je

PájaKiarka napsal(a):
nevím jestli myslíte tuhle, ale v útulku v Táboře jedna je

Jsou tam dvě placatky. Podle věku možná i máma s dcerou. Mají krásná květinová jména Pelargonie a Fuchsie :). https://www.utulektabor.cz/psi-k-adopci/

A víte, co je na tom všem nejlepší? Že když jsme pořizovali úplně první mopsli, tak já jí strašně, ale fakt straaaašně nechtěla!!!! Nakonec jsem se podvolila, protože manžel prohlásil, že buď mops nebo nic. No a jak to dopadlo, už všichni víte... Oni jsou opravdu jedineční, takže se nepřemáhejte a prostě jděte zase do mopsíka. Navíc jeden mops v rodině je prostě tak nějak divně málo. A adoptovat se dá i mladé zdravé zvíře

Ad. výsledky: je to dobré, hladina fenobarbitalu v krvi je pod referenčním rozmezím, ale přesto zabírá, tzn. že při případném zhoršení stavu máme obrovský prostor pro případné navyšování dávky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ad. výsledky: je to dobré, hladina fenobarbitalu v krvi je pod referenčním rozmezím, ale přesto zabírá, tzn. že při případném zhoršení stavu máme obrovský prostor pro případné navyšování dávky.

Super, mám radost!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ad. výsledky: je to dobré, hladina fenobarbitalu v krvi je pod referenčním rozmezím, ale přesto zabírá, tzn. že při případném zhoršení stavu máme obrovský prostor pro případné navyšování dávky.

YOOODLEYYYDÝÝÝ! Vooona je čikovnáá, močikovná. Šakalína prdelína

Fčéra šikovně čuměly, fšeckny tři. Neb jsem si dovolila marodit a celej bóží den ležet a neposluhovat... Až z toho chudák Šakal taky odpadla

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Fčéra šikovně čuměly, fšeckny tři. Neb jsem si dovolila marodit a celej bóží den ležet a neposluhovat... Až z toho chudák Šakal taky odpadla

Odpadla a postavily se jí z toho uši

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ad. výsledky: je to dobré, hladina fenobarbitalu v krvi je pod referenčním rozmezím, ale přesto zabírá, tzn. že při případném zhoršení stavu máme obrovský prostor pro případné navyšování dávky.

Tak to jsou super zprávy, moc to Vám, a hlavně mopslici přeji!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Fčéra šikovně čuměly, fšeckny tři. Neb jsem si dovolila marodit a celej bóží den ležet a neposluhovat... Až z toho chudák Šakal taky odpadla

Heleďte, já se vzepřela Fidovým vrtochům, neb předposlední noc to bylo ven, dom, ven, dom, atd. Tak jsem mu přestala dělat výtahářku a snažila se o spánek spravedlivých. Z něj mě vyrušil zvuk trhání papíru!!! No co myslíte? Ta svině mi rozšklubala můj lékařský recept vejpůl!!! A to jsem myslela, že na něj nedosáhne. Měla jsem tisíc chutí roztrhnout za to jeho, a půl dne jsem s ním nemluvila!

Tak jsem psala mému dr., že na něj budu mít takovou speciální prosbu (napsat rp. znovu) a že mu vše raději vysvětlím osobně... Představa, jak mu říkám, že jeho rp. roztrhl kocour na dvě poloviny, mě trochu děsí!

RozaTonda-mopsi napsal(a):
Chci se zeptat, když vybíráte adopťáka..
Poohlížíte se po určitém typu, rase nebo Vám padne do oka nějaký pejsek a pokud odpovídá
cca velikosti, věku je Vám to jedno ?

Já stále nejsem schopna chtít jiného psa než mopse, nevím, zda je to tím, že je ještě brzy po odchodu Tondy (necelé 3 měsíce) a hledám podvědomě náhradu za něj nebo má někdo prostě takto vyhrazený vkus ?

Chtěli jsme původně až nebudou mopsíci akčnějšího pejska, protože dost výletíme a některé cesty jsou extrém a my psí otroci

Jenže já teď prostě hledám zase jen mopse.

No než jsme si pořídili toho prvního, měla jsem atlas psů a pořád vybírala ideální plemeno, už tehdy se mi dost líbili retvrívří, nakonec to byl vořech, stejně jako druhý pes a třetí a manžel nás ukecal na černého, jinak jsme měli zase béžového, ale aspoň má foustatou tlamu jako Timík a to se mi ti psi s foustou tlamičkou dřív nelíbili a myslím, že Timík u mě zvítězil právě proto, že mi připomínal barvou toho prvního a váhala jsem nad ním dlouho kvůli tomu, že neměl uši jako Stypík, viditelně jinou srst a pak prostě jsem zase vyhlížela spíš ty psy podobné těm dvěma předešlým, ale manžel právě říkal, ať se tak nefixuju na béžového psa, že by se mu líbilo, kdyby ten další pes byl jiný. No a tak jsem nakonec vyhlédla tu Malinu.

fikovnice napsal(a):
Heleďte, já se vzepřela Fidovým vrtochům, neb předposlední noc to bylo ven, dom, ven, dom, atd. Tak jsem mu přestala dělat výtahářku a snažila se o spánek spravedlivých. Z něj mě vyrušil zvuk trhání papíru!!! No co myslíte? Ta svině mi rozšklubala můj lékařský recept vejpůl!!! A to jsem myslela, že na něj nedosáhne. Měla jsem tisíc chutí roztrhnout za to jeho, a půl dne jsem s ním nemluvila!

Tak jsem psala mému dr., že na něj budu mít takovou speciální prosbu (napsat rp. znovu) a že mu vše raději vysvětlím osobně... Představa, jak mu říkám, že jeho rp. roztrhl kocour na dvě poloviny, mě trochu děsí!

Edit: Dalších cca 6 receptů (měla jsem je na hromádce) ta sviňka "podepsala" - škrábance, dírky, perforace. No, nezabili byste ho?

Popravdě, já jsem na pár dní pryč a sousedka mi řekla, že můj odjezd vytušil a že mě chtěl ranit na mém citlivém místě, neb zasahuji do kočičích práv!

A jako završení jsem já roztřískala kočičí kameninovou misku...

Ještě jedno edit: Něco se mi plete, že rp. zrovna od toho konkrétního mého dr. Fido již rozšklubal jednou. A už tehdy ten můj dr. při mém vysvětlování povytáhl obočí a velmi se podivil. Já mám pocit, že mu snad o ten nový rp. tentokrát ani neřeknu...

fikovnice napsal(a):
Edit: Dalších cca 6 receptů (měla jsem je na hromádce) ta sviňka "podepsala" - škrábance, dírky, perforace. No, nezabili byste ho?

Popravdě, já jsem na pár dní pryč a sousedka mi řekla, že můj odjezd vytušil a že mě chtěl ranit na mém citlivém místě, neb zasahuji do kočičích práv!

A jako završení jsem já roztřískala kočičí kameninovou misku...

Ještě jedno edit: Něco se mi plete, že rp. zrovna od toho konkrétního mého dr. Fido již rozšklubal jednou. A už tehdy ten můj dr. při mém vysvětlování povytáhl obočí a velmi se podivil. Já mám pocit, že mu snad o ten nový rp. tentokrát ani neřeknu...

Mně Malina vytáhla z kabelky peněženku, vykousala do ní díru, vytáhla peníze, ty jí naštěstí nelákaly a rozkousala kartu do bankomatu. Funguje kontaktně, musím jí při placení strakat do terminálu a dneska jsem zjistila, že si nevyberu prachy....no a ta peněženka byla moje milovaná. Ještěže se blíží ježíšek, vím, o co si mu napíšu. No a Malině tahle akce zabrala asi 5 minut max. Jen jsem přilítla domů, zahodila kabelku na židli a letěla na záchod. Ani mě nenapadlo, že by pro ní mohla být nějak zajímavá...byla.

Trickyvoo napsal(a):
Mně Malina vytáhla z kabelky peněženku, vykousala do ní díru, vytáhla peníze, ty jí naštěstí nelákaly a rozkousala kartu do bankomatu. Funguje kontaktně, musím jí při placení strakat do terminálu a dneska jsem zjistila, že si nevyberu prachy....no a ta peněženka byla moje milovaná. Ještěže se blíží ježíšek, vím, o co si mu napíšu. No a Malině tahle akce zabrala asi 5 minut max. Jen jsem přilítla domů, zahodila kabelku na židli a letěla na záchod. Ani mě nenapadlo, že by pro ní mohla být nějak zajímavá...byla.

Už jsem tady psala, jak můj kocour zlikvidoval 900 Kč... Ale karta je horší, uznávám.

Nám jednou také adopťák anatol, sežral15 tisíc nachystaných na zaplacení dřeva co nám vezli. 3 bankovky na skříňce u dveří a 10 minut nepozornosti 🤣, 1 rožeček teda zůstal, abych mu dodatečně nekřivdila. Napřed se o mě pokoušel infarkt a pak jsem valila vybrat další. Horší byl jeho zlozvyk, žrát ponožky pánečka. Vždycky jsem mu říkala - Fido, jestli ti z té ponožky bude zle, tak tě nejprve s vetem zachráním a potom zabiju. Měl prostě miliony zlozvyků, ale byl jedinečný. Moc nám chybí

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nám jednou také adopťák anatol, sežral15 tisíc nachystaných na zaplacení dřeva co nám vezli. 3 bankovky na skříňce u dveří a 10 minut nepozornosti 🤣, 1 rožeček teda zůstal, abych mu dodatečně nekřivdila. Napřed se o mě pokoušel infarkt a pak jsem valila vybrat další. Horší byl jeho zlozvyk, žrát ponožky pánečka. Vždycky jsem mu říkala - Fido, jestli ti z té ponožky bude zle, tak tě nejprve s vetem zachráním a potom zabiju. Měl prostě miliony zlozvyků, ale byl jedinečný. Moc nám chybí

Mimochodem, ty bankovky vykadil? Taky jsem psala, jak jedné známé dalmatin sežral tři tisícovky a ty prošly téměř nenarušené. Takže banka vyměnila.

No abych.pravdu řekla, nenapadlo nás pátrat 🤣, Bobíky měl, vzhledem ke svým 90kg nemalé. Ale vzhledem k tomu růžku byly asi naděleny na drobné....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Fčéra šikovně čuměly, fšeckny tři. Neb jsem si dovolila marodit a celej bóží den ležet a neposluhovat... Až z toho chudák Šakal taky odpadla

Efe, čumí naprosto úžasně:-)
To miluju

Děkuji všem za odpovědi a názory.
Nebudu nad tím tak dumat, stejně vnitřně vím, jak by to mělo být.

Zmátlo mě,že když bylo pořízení dalšího psa v mých očích daleko (což ve skutečnosti bohužel nebylo) přemýšlela (nebo spíš nepřemýšlela) jsem jinak

Navíc Rozárka tu s náma bude doufám ještě dost dlouho a ve vozíčku je druhé místo, které by aktivnější pejsek nevyužil

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ad. výsledky: je to dobré, hladina fenobarbitalu v krvi je pod referenčním rozmezím, ale přesto zabírá, tzn. že při případném zhoršení stavu máme obrovský prostor pro případné navyšování dávky.

Super , mám radost, že po všem trápení, které Šakalka zažila je dobře.
Zasloužíte si to, všichni

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nám jednou také adopťák anatol, sežral15 tisíc nachystaných na zaplacení dřeva co nám vezli. 3 bankovky na skříňce u dveří a 10 minut nepozornosti 🤣, 1 rožeček teda zůstal, abych mu dodatečně nekřivdila. Napřed se o mě pokoušel infarkt a pak jsem valila vybrat další. Horší byl jeho zlozvyk, žrát ponožky pánečka. Vždycky jsem mu říkala - Fido, jestli ti z té ponožky bude zle, tak tě nejprve s vetem zachráním a potom zabiju. Měl prostě miliony zlozvyků, ale byl jedinečný. Moc nám chybí

15 tisíc v čudu? Teda v zažívacím traktu pesana? To bych rozdejchávala teda těžko...

Ježiš, a Vy jste měli také Fida??? To už jsme zde tři...

Dávám to sem, kdyby se tady někdo našel. Já bych ho brala hned, paní chovatelku znám osobně a fakt můžu jen doporučit. Bohužel mám nadstav a taky nevím, jestli by se dva psi ve smečce snesli.
https://www.facebook.com/100000563176103/posts/pfbid04nz7dt9CRumSzMNVXAESxUHvCfzcz1z7wWf7PGK9ACVtPpw8J8hw75HN9ZjifDajl/?app=fbl

fikovnice napsal(a):
15 tisíc v čudu? Teda v zažívacím traktu pesana? To bych rozdejchávala teda těžko...

Ježiš, a Vy jste měli také Fida??? To už jsme zde tři...

Ok, byl to Fido, teda jeho jméno bylo dlouhé a vznešené , ale my mu říkali Fiďáku, Fidouši...., a co na něm bylo kouzelné, miloval vysávaní celýho kožichu, takže úklid se protáhl o půl hodiny 😁.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ok, byl to Fido, teda jeho jméno bylo dlouhé a vznešené , ale my mu říkali Fiďáku, Fidouši...., a co na něm bylo kouzelné, miloval vysávaní celýho kožichu, takže úklid se protáhl o půl hodiny 😁.

Já mám Fidíčka, Fidulenka, Fiďáka, Fidouška, Fidečka, Fiďátko, atd. atd.

A vysávání - stačí se jen dotknout vysavače a půl dne jej nevidím...ale je to kocour.

fikovnice napsal(a):
Já mám Fidíčka, Fidulenka, Fiďáka, Fidouška, Fidečka, Fiďátko, atd. atd.

A vysávání - stačí se jen dotknout vysavače a půl dne jej nevidím...ale je to kocour.

😁👍

Šakal je fakt šakal! Řádí jak černá ruka, každý den si se mnou hraje, kouše mě, a zavrtává se do mě. Potom totálně odpadne a je spokojená.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Šakal je fakt šakal! Řádí jak černá ruka, každý den si se mnou hraje, kouše mě, a zavrtává se do mě. Potom totálně odpadne a je spokojená.

Mimochodem, oni moc dobře ví, že je jim pomáháno (viz epilepsie - veterina - fenobarbital).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Šakal je fakt šakal! Řádí jak černá ruka, každý den si se mnou hraje, kouše mě, a zavrtává se do mě. Potom totálně odpadne a je spokojená.

Nenéé! To je úplně božanská fotka!! Jedití, holky splácnutý - modelíny mopslovitý .

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mimochodem, ty bankovky vykadil? Taky jsem psala, jak jedné známé dalmatin sežral tři tisícovky a ty prošly téměř nenarušené. Takže banka vyměnila.

Tak to je teda situace. Zkouším si představit, jak někde na prochajdě Malina čupne a vytlačí místo bobíku tři tisíce, to by asi kolemjdoucí dost zírali a potom co? Něco, co vykadil pes bych si do peněženky nedala, ale vyhoďte si tři tísce .

Trickyvoo napsal(a):
Tak to je teda situace. Zkouším si představit, jak někde na prochajdě Malina čupne a vytlačí místo bobíku tři tisíce, to by asi kolemjdoucí dost zírali a potom co? Něco, co vykadil pes bych si do peněženky nedala, ale vyhoďte si tři tísce .

Já bych taky chtěla psa, co se*e tisícovky!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já bych taky chtěla psa, co se*e tisícovky!

Jo takovej by se šiknul, já zatim vystačim s tim, že si prachy peru. Sama. A ani nemusej bejt špinavý. Zkusila jsem vyprat telefon, to mi úplně teda nevyšlo, ale prachy jo . To jedu ve velkým, už i dvoulitr jsem proprala.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Šakal je fakt šakal! Řádí jak černá ruka, každý den si se mnou hraje, kouše mě, a zavrtává se do mě. Potom totálně odpadne a je spokojená.

Koukla sem na tu fotku znova - vona se tváří jako mafijózo, tvrdej a nemilosrdnej mafijózo a šéf klanu
Mně se líbí, jak voni jsou radostný děsně, to je esence radosti ze života.

Zrzavci napsal(a):
Koukla sem na tu fotku znova - vona se tváří jako mafijózo, tvrdej a nemilosrdnej mafijózo a šéf klanu
Mně se líbí, jak voni jsou radostný děsně, to je esence radosti ze života.

Sou! A proto nepotřebuju antidepresiva, páč je mám, krát štyry na štyrech nožkách!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Sou! A proto nepotřebuju antidepresiva, páč je mám, krát štyry na štyrech nožkách!

Nedivím se, jsou fakt božanský. Asi mám vyřešeno, do čeho jít, až to nepůjde s ohařema. Já teda původně zamýšlela, že až bude dům víc hotový, tak že bych takhle nějakýho prcka ještě přibrala, ale s Tali to nejde, ona když má radost, tak je prostě nebezpečná. A ona má tu radost když jde ven, když jde domů, když se chystá jídlo, když přijdeme domů, když jsou na zahradě a já vyjdu ven..........., to není bezpečnej provoz.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já bych taky chtěla psa, co se*e tisícovky!

A mně by stačilo, i kdyby s.al jen stokoruny...

fikovnice napsal(a):

A mně by stačilo, i kdyby s.al jen stokoruny...

Ale jo, to by taky šlo, když vezmu čistě teoreticky každý pes mi kadí povětšinou 2x denně, mám 2 psy...to už jsou čtyři stovečky denně...no tak to už je hezkých 12 tisícikorunek, to už bychom byli i v plusu...

Zdravím všechny a přidávám konečně naší zkušenost s adoptovanými fenkami z chovu a předchozího vlastnictví u pana Leoše Jančíka, majitele CHS z Lejancu.

Náhodně se mě před třemi lety otázala chovatelka mé feny belgičáka, zda nevím o někom, kdo by chtěl malé německé špice - 2 fenky, že jí je přivezl chovatel a potřebuje jim sehnat nový domov.
Pan Jančík jí napovídal hezkou pohádku o tom, jak se proti němu spolčil celý klub špiců a že je nucen najít umístění (abych nekecala) asi dalším 30 psům. Jí přivezl po dohodě 2, což mu (jak jsem z toho pochopila) i sama nabídla, jelikož je to její dlouholetý přítel. My shodou okolností tou dobou sháněli pejska. Požadavek byl na starší fenku, které se hůře hledá domov, aby dělala vesměs jen společnost mojí mamince a její fence, křížence staforda (tehdy 8 leté). Řekla mi, že jsou zvyklé žít uvnitř s přístupem na zahradu, že jsou v pohodě.

Když jsem se přijela podívat, tak jsem viděla 2 fenky v ohrádce, kde mívá normálně chovatelka štěňátka, tulící se k sobě v rohu a jakmile jsme vešly, snad ani nezamrkaly, jen vyvaleně koukaly naším směrem. Žádný zdravý zájem, žádné vrtění ocáskem, ani štěkání, prostě jen dvě ustrašené malé kuličky.

Když jsem to viděla, neměla jsem z toho ani trochu dobrý pocit, nicméně chovatelka je potřebovala co nejdřív někomu udat a mě nenapadlo nic lepšího než říct, že starší si tedy vezmeme a druhou vezmeme na dočasku, takže jí později budeme hledat nový domov.
Fenky jsme dostaly s očkovákem, kdy starší tam měla z kdysi jedno očkování a teď nové - pouze vzteklinu, mladší pouze čerstvou vzteklinu. Dostaly jsme k nim PP. Holky poměrně páchly, měly strašně přerostlé drápy, nikdo je nečesal asi hodně dlouho.
Tak po přivezení jsme je ubytovaly na pelíšek pod stůl a na tom pelechu žily nonstop asi 2 měsíce. Nehnuly se z něj, ani kvůli vykonání potřeby, exkrementy po sobě dokonce žraly. Misky sežraly jen přes noc, když tam nikdo nechodil, jinak jsme v podstatě žádné další psy neměli. Pelechy jsme pořád praly. Koukat na ně znamenalo, že na nás zíraly vyděšeně zpátky, při pokusech dostat je z pelíšku na vyprání se počůraly, při jakémkoliv doteku, manipulaci. Koupání proběhlo pouze po přivezení, pak jsme to vzdaly a doufaly, že bude líp.
Po dvou měsících mladší z nich vylezla aspoň na jídlo, starší stále ne. Postupně se to trochu zlepšilo, maminka s nimi byla většinu času sama, jen s tou její fenkou a kočky. Tak už pak začaly chodit čůrat a kadit i mimo pelíšek, ovšem jakmile jsem přijela na návštěvu třeba jen já s mými fenami, byly zpět na pelechu a tak, kde byly. To trvalo ještě dalších pár měsíců, jezdila jsem zřídka kvůli studiu na druhé straně republiky.
Po půl roce je mamka utáhla na misku se žrádlem poprvé na zahradu. Sežraly žrádlo a mastily zase domů. Po další době (9 měsíců +-) už jsem jednu i já měla možnost při návštěvě vidět venku, druhá stále ne. Dokonce se už daly jakž takž vyfotit, z úctyhodné vzdálenosti. S mamkou měly trochu bližší kontakt, nicméně pořádně začaly chodit k mamce na postel až letos, byly (nebo budou) to tři roky, co žijí s námi..

Na Jančíka nenacházím slušných slova nechápu, že dodnes může chovat. Že může posuzovat na výstavách. Nehoráznost..

První foto ještě před odběrem, druhé foto minulý rok u nás na návštěvě, jak se vyvalovaly.. :-) Nešlo už mladší dát pryč. Jsou na sebe dost vázané..

Jinak jména doma jsou Ouško (vlkošedá, kvůli uchu, které zřejmě po neléčených otitidách už není jako druhé - jinak je to Xenie z Lejancu) a druhá Daffie (z Lejancu, mladší, béžovka).

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

jana.jenickova, normálně mi zvlhly oči......
a, jak se říká, otevřela se kudla v kapse

jana.jenickova napsal(a):
Zdravím všechny a přidávám konečně naší zkušenost s adoptovanými fenkami z chovu a předchozího vlastnictví u pana Leoše Jančíka, majitele CHS z Lejancu.

Náhodně se mě před třemi lety otázala chovatelka mé feny belgičáka, zda nevím o někom, kdo by chtěl malé německé špice - 2 fenky, že jí je přivezl chovatel a potřebuje jim sehnat nový domov.
Pan Jančík jí napovídal hezkou pohádku o tom, jak se proti němu spolčil celý klub špiců a že je nucen najít umístění (abych nekecala) asi dalším 30 psům. Jí přivezl po dohodě 2, což mu (jak jsem z toho pochopila) i sama nabídla, jelikož je to její dlouholetý přítel. My shodou okolností tou dobou sháněli pejska. Požadavek byl na starší fenku, které se hůře hledá domov, aby dělala vesměs jen společnost mojí mamince a její fence, křížence staforda (tehdy 8 leté). Řekla mi, že jsou zvyklé žít uvnitř s přístupem na zahradu, že jsou v pohodě.

Když jsem se přijela podívat, tak jsem viděla 2 fenky v ohrádce, kde mívá normálně chovatelka štěňátka, tulící se k sobě v rohu a jakmile jsme vešly, snad ani nezamrkaly, jen vyvaleně koukaly naším směrem. Žádný zdravý zájem, žádné vrtění ocáskem, ani štěkání, prostě jen dvě ustrašené malé kuličky.

Když jsem to viděla, neměla jsem z toho ani trochu dobrý pocit, nicméně chovatelka je potřebovala co nejdřív někomu udat a mě nenapadlo nic lepšího než říct, že starší si tedy vezmeme a druhou vezmeme na dočasku, takže jí později budeme hledat nový domov.
Fenky jsme dostaly s očkovákem, kdy starší tam měla z kdysi jedno očkování a teď nové - pouze vzteklinu, mladší pouze čerstvou vzteklinu. Dostaly jsme k nim PP. Holky poměrně páchly, měly strašně přerostlé drápy, nikdo je nečesal asi hodně dlouho.
Tak po přivezení jsme je ubytovaly na pelíšek pod stůl a na tom pelechu žily nonstop asi 2 měsíce. Nehnuly se z něj, ani kvůli vykonání potřeby, exkrementy po sobě dokonce žraly. Misky sežraly jen přes noc, když tam nikdo nechodil, jinak jsme v podstatě žádné další psy neměli. Pelechy jsme pořád praly. Koukat na ně znamenalo, že na nás zíraly vyděšeně zpátky, při pokusech dostat je z pelíšku na vyprání se počůraly, při jakémkoliv doteku, manipulaci. Koupání proběhlo pouze po přivezení, pak jsme to vzdaly a doufaly, že bude líp.
Po dvou měsících mladší z nich vylezla aspoň na jídlo, starší stále ne. Postupně se to trochu zlepšilo, maminka s nimi byla většinu času sama, jen s tou její fenkou a kočky. Tak už pak začaly chodit čůrat a kadit i mimo pelíšek, ovšem jakmile jsem přijela na návštěvu třeba jen já s mými fenami, byly zpět na pelechu a tak, kde byly. To trvalo ještě dalších pár měsíců, jezdila jsem zřídka kvůli studiu na druhé straně republiky.
Po půl roce je mamka utáhla na misku se žrádlem poprvé na zahradu. Sežraly žrádlo a mastily zase domů. Po další době (9 měsíců +-) už jsem jednu i já měla možnost při návštěvě vidět venku, druhá stále ne. Dokonce se už daly jakž takž vyfotit, z úctyhodné vzdálenosti. S mamkou měly trochu bližší kontakt, nicméně pořádně začaly chodit k mamce na postel až letos, byly (nebo budou) to tři roky, co žijí s námi..

Na Jančíka nenacházím slušných slova nechápu, že dodnes může chovat. Že může posuzovat na výstavách. Nehoráznost..

První foto ještě před odběrem, druhé foto minulý rok u nás na návštěvě, jak se vyvalovaly.. :-) Nešlo už mladší dát pryč. Jsou na sebe dost vázané..

Jinak jména doma jsou Ouško (vlkošedá, kvůli uchu, které zřejmě po neléčených otitidách už není jako druhé - jinak je to Xenie z Lejancu) a druhá Daffie (z Lejancu, mladší, béžovka).

Chtěla jsem toho chovatele (vím, že tím urážím chovatele, když ho takto nazývám, ale jinak mě napadají jen samé sprosté výrazy) nějak okomentovat a lichotivé by to teda rozhodně nebylo, ale vlastně nemám slov, která by vyjádřila můj vztek nad takovou prasárnou.

Leoše znám, jako rozhodčí není špatnej...
jako chovatel byl a je prase a pp množka...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale jo, to by taky šlo, když vezmu čistě teoreticky každý pes mi kadí povětšinou 2x denně, mám 2 psy...to už jsou čtyři stovečky denně...no tak to už je hezkých 12 tisícikorunek, to už bychom byli i v plusu...

To by bylo pěkné přilepšení. Mně Malina kadí i 3x.. a najednou by se všichni tahali, kdo půjde se psem ven. Nakonec Zrzavec zmínila, že jsou dobře pratelné. Jen nevím, jestli bych tohle přiznala do daňového přiznání .

jana.jenickova napsal(a):
Zdravím všechny a přidávám konečně naší zkušenost s adoptovanými fenkami z chovu a předchozího vlastnictví u pana Leoše Jančíka, majitele CHS z Lejancu.

Náhodně se mě před třemi lety otázala chovatelka mé feny belgičáka, zda nevím o někom, kdo by chtěl malé německé špice - 2 fenky, že jí je přivezl chovatel a potřebuje jim sehnat nový domov.
Pan Jančík jí napovídal hezkou pohádku o tom, jak se proti němu spolčil celý klub špiců a že je nucen najít umístění (abych nekecala) asi dalším 30 psům. Jí přivezl po dohodě 2, což mu (jak jsem z toho pochopila) i sama nabídla, jelikož je to její dlouholetý přítel. My shodou okolností tou dobou sháněli pejska. Požadavek byl na starší fenku, které se hůře hledá domov, aby dělala vesměs jen společnost mojí mamince a její fence, křížence staforda (tehdy 8 leté). Řekla mi, že jsou zvyklé žít uvnitř s přístupem na zahradu, že jsou v pohodě.

Když jsem se přijela podívat, tak jsem viděla 2 fenky v ohrádce, kde mívá normálně chovatelka štěňátka, tulící se k sobě v rohu a jakmile jsme vešly, snad ani nezamrkaly, jen vyvaleně koukaly naším směrem. Žádný zdravý zájem, žádné vrtění ocáskem, ani štěkání, prostě jen dvě ustrašené malé kuličky.

Když jsem to viděla, neměla jsem z toho ani trochu dobrý pocit, nicméně chovatelka je potřebovala co nejdřív někomu udat a mě nenapadlo nic lepšího než říct, že starší si tedy vezmeme a druhou vezmeme na dočasku, takže jí později budeme hledat nový domov.
Fenky jsme dostaly s očkovákem, kdy starší tam měla z kdysi jedno očkování a teď nové - pouze vzteklinu, mladší pouze čerstvou vzteklinu. Dostaly jsme k nim PP. Holky poměrně páchly, měly strašně přerostlé drápy, nikdo je nečesal asi hodně dlouho.
Tak po přivezení jsme je ubytovaly na pelíšek pod stůl a na tom pelechu žily nonstop asi 2 měsíce. Nehnuly se z něj, ani kvůli vykonání potřeby, exkrementy po sobě dokonce žraly. Misky sežraly jen přes noc, když tam nikdo nechodil, jinak jsme v podstatě žádné další psy neměli. Pelechy jsme pořád praly. Koukat na ně znamenalo, že na nás zíraly vyděšeně zpátky, při pokusech dostat je z pelíšku na vyprání se počůraly, při jakémkoliv doteku, manipulaci. Koupání proběhlo pouze po přivezení, pak jsme to vzdaly a doufaly, že bude líp.
Po dvou měsících mladší z nich vylezla aspoň na jídlo, starší stále ne. Postupně se to trochu zlepšilo, maminka s nimi byla většinu času sama, jen s tou její fenkou a kočky. Tak už pak začaly chodit čůrat a kadit i mimo pelíšek, ovšem jakmile jsem přijela na návštěvu třeba jen já s mými fenami, byly zpět na pelechu a tak, kde byly. To trvalo ještě dalších pár měsíců, jezdila jsem zřídka kvůli studiu na druhé straně republiky.
Po půl roce je mamka utáhla na misku se žrádlem poprvé na zahradu. Sežraly žrádlo a mastily zase domů. Po další době (9 měsíců +-) už jsem jednu i já měla možnost při návštěvě vidět venku, druhá stále ne. Dokonce se už daly jakž takž vyfotit, z úctyhodné vzdálenosti. S mamkou měly trochu bližší kontakt, nicméně pořádně začaly chodit k mamce na postel až letos, byly (nebo budou) to tři roky, co žijí s námi..

Na Jančíka nenacházím slušných slova nechápu, že dodnes může chovat. Že může posuzovat na výstavách. Nehoráznost..

První foto ještě před odběrem, druhé foto minulý rok u nás na návštěvě, jak se vyvalovaly.. :-) Nešlo už mladší dát pryč. Jsou na sebe dost vázané..

Jinak jména doma jsou Ouško (vlkošedá, kvůli uchu, které zřejmě po neléčených otitidách už není jako druhé - jinak je to Xenie z Lejancu) a druhá Daffie (z Lejancu, mladší, béžovka).

To je teda síla, chuděrky malý.
Musím ale říct, že se u vás změnily k nepoznání. Krásné fenky .

jana.jenickova
Ještě, že jsou na světě lidi jako Vy a vaše maminka

Příběh feneček otřesný, co musely zažít
Kolik jim bylo let, když k vaší mamce přišly?

Je strašné pomyslet, že takový člověk může stále pracovat se psy a ničit další a další psí životy

jana.jenickova napsal(a):
Zdravím všechny a přidávám konečně naší zkušenost s adoptovanými fenkami z chovu a předchozího vlastnictví u pana Leoše Jančíka, majitele CHS z Lejancu.

Náhodně se mě před třemi lety otázala chovatelka mé feny belgičáka, zda nevím o někom, kdo by chtěl malé německé špice - 2 fenky, že jí je přivezl chovatel a potřebuje jim sehnat nový domov.
Pan Jančík jí napovídal hezkou pohádku o tom, jak se proti němu spolčil celý klub špiců a že je nucen najít umístění (abych nekecala) asi dalším 30 psům. Jí přivezl po dohodě 2, což mu (jak jsem z toho pochopila) i sama nabídla, jelikož je to její dlouholetý přítel. My shodou okolností tou dobou sháněli pejska. Požadavek byl na starší fenku, které se hůře hledá domov, aby dělala vesměs jen společnost mojí mamince a její fence, křížence staforda (tehdy 8 leté). Řekla mi, že jsou zvyklé žít uvnitř s přístupem na zahradu, že jsou v pohodě.

Když jsem se přijela podívat, tak jsem viděla 2 fenky v ohrádce, kde mívá normálně chovatelka štěňátka, tulící se k sobě v rohu a jakmile jsme vešly, snad ani nezamrkaly, jen vyvaleně koukaly naším směrem. Žádný zdravý zájem, žádné vrtění ocáskem, ani štěkání, prostě jen dvě ustrašené malé kuličky.

Když jsem to viděla, neměla jsem z toho ani trochu dobrý pocit, nicméně chovatelka je potřebovala co nejdřív někomu udat a mě nenapadlo nic lepšího než říct, že starší si tedy vezmeme a druhou vezmeme na dočasku, takže jí později budeme hledat nový domov.
Fenky jsme dostaly s očkovákem, kdy starší tam měla z kdysi jedno očkování a teď nové - pouze vzteklinu, mladší pouze čerstvou vzteklinu. Dostaly jsme k nim PP. Holky poměrně páchly, měly strašně přerostlé drápy, nikdo je nečesal asi hodně dlouho.
Tak po přivezení jsme je ubytovaly na pelíšek pod stůl a na tom pelechu žily nonstop asi 2 měsíce. Nehnuly se z něj, ani kvůli vykonání potřeby, exkrementy po sobě dokonce žraly. Misky sežraly jen přes noc, když tam nikdo nechodil, jinak jsme v podstatě žádné další psy neměli. Pelechy jsme pořád praly. Koukat na ně znamenalo, že na nás zíraly vyděšeně zpátky, při pokusech dostat je z pelíšku na vyprání se počůraly, při jakémkoliv doteku, manipulaci. Koupání proběhlo pouze po přivezení, pak jsme to vzdaly a doufaly, že bude líp.
Po dvou měsících mladší z nich vylezla aspoň na jídlo, starší stále ne. Postupně se to trochu zlepšilo, maminka s nimi byla většinu času sama, jen s tou její fenkou a kočky. Tak už pak začaly chodit čůrat a kadit i mimo pelíšek, ovšem jakmile jsem přijela na návštěvu třeba jen já s mými fenami, byly zpět na pelechu a tak, kde byly. To trvalo ještě dalších pár měsíců, jezdila jsem zřídka kvůli studiu na druhé straně republiky.
Po půl roce je mamka utáhla na misku se žrádlem poprvé na zahradu. Sežraly žrádlo a mastily zase domů. Po další době (9 měsíců +-) už jsem jednu i já měla možnost při návštěvě vidět venku, druhá stále ne. Dokonce se už daly jakž takž vyfotit, z úctyhodné vzdálenosti. S mamkou měly trochu bližší kontakt, nicméně pořádně začaly chodit k mamce na postel až letos, byly (nebo budou) to tři roky, co žijí s námi..

Na Jančíka nenacházím slušných slova nechápu, že dodnes může chovat. Že může posuzovat na výstavách. Nehoráznost..

První foto ještě před odběrem, druhé foto minulý rok u nás na návštěvě, jak se vyvalovaly.. :-) Nešlo už mladší dát pryč. Jsou na sebe dost vázané..

Jinak jména doma jsou Ouško (vlkošedá, kvůli uchu, které zřejmě po neléčených otitidách už není jako druhé - jinak je to Xenie z Lejancu) a druhá Daffie (z Lejancu, mladší, béžovka).

tohle by si měl přečíst každý, kdo svou koupi štěněte bez PP, popřípadě s PP, ale evidentně z nevyhovujicich podminek anebo pri zvláštním chovani chovatele, chce tohle peklo podpořit

Co se jen může stát pejskům, aby další roky (!!!) měli takový strach z člověka, že jsou v podstatě úplně nekontaktní? Na to (možná naštěstí) asi nemám představivost. Moc vám za ně děkuju

RozaTonda-mopsi napsal(a):
jana.jenickova
Ještě, že jsou na světě lidi jako Vy a vaše maminka

Příběh feneček otřesný, co musely zažít
Kolik jim bylo let, když k vaší mamce přišly?

Je strašné pomyslet, že takový člověk může stále pracovat se psy a ničit další a další psí životy

Starší - Oušku (Xenii) bylo tehdy bylo 7 let (ročník 2012), Daffinka je ročník 2016, takže když přišla, byly jí 3 roky.

Jinak hlavní zásluhu má maminka, já je jen našla a dotáhla, ale žijí s mamkou a její kříženkou staforda a s bandou koček :-)) Mamka je trpělivá a dokáže se vcítit, jak jim asi mohlo být a občas ještě je. Jsou spolu pořád, je krásný vidět, jak spolu fungují. Starší Ouško u nás samotná na návštěvě pár dní kvůli kastraci byla hodně v pohodě, chodila se mnou na volno na zahradu se venčit, hrála si. Mladší Daffinka taky přišla na řadu a ta v podstatě bez mamky a v cizím prostředí moc nefunguje dodnes.
Každopádně jsou krásné, vlastně bych si špice někdy i na stáří pořídila. Jen zcela jistě ne od jmenovaného "chovatele".

"Co se jen může stát pejskům"

skoro nic konkretniho -staci, ze se kryji povahove spatni rodice a stenata jsou odchovana bez kontaktu s clovekem

Tak dnes epilepicky záchvat nejspíš prodělala Roza :-(
Klasické křeče, byla mimo, sliny, pomočeni, pokakani. Trvání Cca 1-2 min, byť jsem záchvat ještě nikdy neviděla, myslím, že to bylo "ono"...

Když tak nad tím zpětně přemýšlím , předzvěst?

Rozka ve středu byla divná, občas skákala po třech, ale vždy jen chviličku a pak x hodin chodila normálně.
V pátek jsme odjížděli na víkend pryč, s tím, ze už byla veselá, občas si poposkocila ,ale mnohem méně. Šetřili jsme ji tedy v chůzi, myslela jsem, že někde blbe skočila.
Co ale bylo hooodne divné, že v autě celou dobu velký neklid (dýchala jak v největším vedru) . Přemýšleli jsme proč, když na auto je zvyklá, vždycky se hrne dovnitř a jezdí s náma pro děti na trenink. Od mala s nama jezdí 3-4x ročně na dovolenou. Říkali jsme jestli ji nevadí rádio? Když bylo úplně vyple, byla klidnější (ale opět, nikdy ji nevadilo, nijak nahlas nebylo)...
Dneska po cestě domů, jsme se prošli po lese k hrádku, na nohu si ani nevzpomněla, v autě (bez rádia) klidná.
Ve 14:30 jsme přijeli domu, vše v pohodě. Kolem 19h jsem ji dala masíčko, zrovna šel večeřet i manžel, tak mastila k němu ke stolu (zda nemá něco lepšího) a najednou křeče a záchvat.
Do 10ti minut byla v pohodě, chodila a snědla tu svoji večeři. Teď je v pohodě, ale zase poskakovala po třech:-(

Zítra na 10h jedeme k vetce, tak přemýšlím, zda výše popsané už mohla být předzvěst/spouštěč záchvatu nebo shoda okolností? Co myslíte?
Nenapadá mě nic konkrétního/jiného co by ji mohlo záchvat spustit

jana.jenickova napsal(a):
Starší - Oušku (Xenii) bylo tehdy bylo 7 let (ročník 2012), Daffinka je ročník 2016, takže když přišla, byly jí 3 roky.

Jinak hlavní zásluhu má maminka, já je jen našla a dotáhla, ale žijí s mamkou a její kříženkou staforda a s bandou koček :-)) Mamka je trpělivá a dokáže se vcítit, jak jim asi mohlo být a občas ještě je. Jsou spolu pořád, je krásný vidět, jak spolu fungují. Starší Ouško u nás samotná na návštěvě pár dní kvůli kastraci byla hodně v pohodě, chodila se mnou na volno na zahradu se venčit, hrála si. Mladší Daffinka taky přišla na řadu a ta v podstatě bez mamky a v cizím prostředí moc nefunguje dodnes.
Každopádně jsou krásné, vlastně bych si špice někdy i na stáří pořídila. Jen zcela jistě ne od jmenovaného "chovatele".

Je to úžasné a musí být ohromná radost vidět, že jsou po tom všem trápení veselé a šťastné

Krásné jsou , k nepoznání od prvních fotek v ohradce...

RozaTonda-mopsi napsal(a):
Tak dnes epilepicky záchvat nejspíš prodělala Roza :-(
Klasické křeče, byla mimo, sliny, pomočeni, pokakani. Trvání Cca 1-2 min, byť jsem záchvat ještě nikdy neviděla, myslím, že to bylo "ono"...

Když tak nad tím zpětně přemýšlím , předzvěst?

Rozka ve středu byla divná, občas skákala po třech, ale vždy jen chviličku a pak x hodin chodila normálně.
V pátek jsme odjížděli na víkend pryč, s tím, ze už byla veselá, občas si poposkocila ,ale mnohem méně. Šetřili jsme ji tedy v chůzi, myslela jsem, že někde blbe skočila.
Co ale bylo hooodne divné, že v autě celou dobu velký neklid (dýchala jak v největším vedru) . Přemýšleli jsme proč, když na auto je zvyklá, vždycky se hrne dovnitř a jezdí s náma pro děti na trenink. Od mala s nama jezdí 3-4x ročně na dovolenou. Říkali jsme jestli ji nevadí rádio? Když bylo úplně vyple, byla klidnější (ale opět, nikdy ji nevadilo, nijak nahlas nebylo)...
Dneska po cestě domů, jsme se prošli po lese k hrádku, na nohu si ani nevzpomněla, v autě (bez rádia) klidná.
Ve 14:30 jsme přijeli domu, vše v pohodě. Kolem 19h jsem ji dala masíčko, zrovna šel večeřet i manžel, tak mastila k němu ke stolu (zda nemá něco lepšího) a najednou křeče a záchvat.
Do 10ti minut byla v pohodě, chodila a snědla tu svoji večeři. Teď je v pohodě, ale zase poskakovala po třech:-(

Zítra na 10h jedeme k vetce, tak přemýšlím, zda výše popsané už mohla být předzvěst/spouštěč záchvatu nebo shoda okolností? Co myslíte?
Nenapadá mě nic konkrétního/jiného co by ji mohlo záchvat spustit

Tak hodně zkušeností nemám...na ovčandě jsme většinou předzvěst záchvatu rozpoznali, protože začala doma neklidně přecházet, ale to bylo v řádu minut, max nižších desítek minut před záchvatem....bohužel časem se u nás díky tomu vyvinula parádní paranoia...teda v období, kdy už ty záchvaty byly, navzdory medikaci , častější. Jakmile se fena zvedla a šla do kuchyně a zpátky a nedejbože obešla obývák, než se zase někde uvelebila, tak už jsme byli ve střehu.
Záchvaty probíhaly zruba tak, jak jste popisovala...oár minutek a pak byla fena zase ok.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak hodně zkušeností nemám...na ovčandě jsme většinou předzvěst záchvatu rozpoznali, protože začala doma neklidně přecházet, ale to bylo v řádu minut, max nižších desítek minut před záchvatem....bohužel časem se u nás díky tomu vyvinula parádní paranoia...teda v období, kdy už ty záchvaty byly, navzdory medikaci , častější. Jakmile se fena zvedla a šla do kuchyně a zpátky a nedejbože obešla obývák, než se zase někde uvelebila, tak už jsme byli ve střehu.
Záchvaty probíhaly zruba tak, jak jste popisovala...oár minutek a pak byla fena zase ok.

Takže několik dní předem změny jsou asi nesmysl uvažovat.

Možná vše dohromady, spousta podmětů kolem, spousta zážitků, běhala v listí, šmejdila a voňavá večeře její i manžela (vrchol štěstí) - ji říkám, že ji ta žravost jednou zabije

Ta nožka mi nejde z hlavy ., protože mi nepřijde, že by ji bolela, běhá půl dne v pohodě a pak najednou hup, hup a je to zase dobré

Sardullah a zjistili jste někdy co jí záchvat spouští?

Rozo, u mého epileptika byla “aura” často den, dva předem. Držím palce.