Dobrý den,
dnes mě pokousal vlastní pes. Je mu 11let, je to kříženec rhodéskeho ridgebacka s ohařem a thajským ridgebackem. Byl uvázaný a když jsem ho hladila,tak mu druhý člověk nechtě šlápl na packu a on se dost ohnal,lekl se a jak sem měla u něho ruku,tak mě pokousal. Není to žádná hrůza,ale hrozně jsem se lekla a mám teď trochu strach. Nutno podotknout, že jakmile můj pes zjistil,že kousl mě,tak se začal třást a měl chudák smutný pohled. Z mojí strany nedošlo k pokárání, protože si myslím,že za to nemohl,na druhou stranu mám strach,že se bude situace opakovat. Ten druhý člověk mu samozřejmě nešlápl na packu úmyslně. Dávám si na to pozor,ale prostě se stalo. Měla jsem reagovat jinak?
Uživatel s deaktivovaným účtem

Já, když na mě někdo bafne a leknu se, automaticky kopnu nebo mi vyletí ruka (dělala jsem karate). Pes se holt ožene zubama, jinou možnost nemá, v tu chvíli také nepřemýšlí. Dle mého jste reagovala správně, zač byste ho chtěla kárat? Aby se to neopakovalo, zajistěte příště, aby měl kolem sebe dost prostoru a nikdo mu nehamtal po packách.
Nemáte foto takového křížence, takového jsem ještě neviděla, díky.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Nechtěně mě můj knírač kousl několikrát. Vždycky se pak pohledem omlouval a nikdy za to nedostal. Ne, že bych ho chválila, ale když jsem viděla, že nerad a že chybu ví, tak za co trestat?
A kvůli tomu jednomu případů se ho nadále bát nemusíte. Když víte, že nechtěl.
Je to podobné, jako když vás kousne vlastní pes, když nešikovně dáte ruce mezi psy, kteří se perou.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Díky moc, to je krásný zvíře! A ten ridge... Jsem nečekala, že bude mít takovou barvu. Jaký je v povaze?
Děkuji, je to moc povedený mix - maminka byla thajský ridgeback a otec rhodéský ridgeback s ohařem.Povaha 😊no velice tvrdohlavý je. Má svou hlavu, když byl mladší,tak se mu moc nechtělo poslouchat a je věrný jen jednomu pánovi (přítel) a chvíli trvalo než začal brát i mě,ale poznala sem ho,když měl rok,takže to šlo. Ale za páníčka by dýchal. Za mlada dost divoký a kdyby si ho vzal do parády nějaký myslivec,tak by byl skvělý lovecký pes. Teď jak stárne je mnohem klidnější a poslušnější a řekla bych víc a víc na nás fixovaný.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Jednou mi ten můj při tréninku téměř prokousl kloub na ukazováčku. Nějak mi vyšuměl mozek a vypustila jsem ho bez náhubku. V cíli mission impossible - odoperování střapce. V jednu chvíli už jsem myslela, že ho pustil, ale zase jen mistrně překousl. Mezi páskami se schoval ukazováček. A kloubík pěkně mezi špičáky. Zjistil to v sekundě, střapec hned pustil a nasadil výraz tragéda. Samo jsem mu nevynadala, ale když jsem pak v autě čtvrt hoďky čekala, kdy mě přejde pocit, že bolestí omdlím, abychom mohli vyrazit domů, tak jsem tichým hlasem umírajícího něco na jeho adresu pronesla.
Tohle nejsou vědomé reakce, stejně tak přenesená agrese. Takže žádný strach.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Jednou mi ten můj při tréninku téměř prokousl kloub na ukazováčku. Nějak mi vyšuměl mozek a vypustila jsem ho bez náhubku. V cíli mission impossible - odoperování střapce. V jednu chvíli už jsem myslela, že ho pustil, ale zase jen mistrně překousl. Mezi páskami se schoval ukazováček. A kloubík pěkně mezi špičáky. Zjistil to v sekundě, střapec hned pustil a nasadil výraz tragéda. Samo jsem mu nevynadala, ale když jsem pak v autě čtvrt hoďky čekala, kdy mě přejde pocit, že bolestí omdlím, abychom mohli vyrazit domů, tak jsem tichým hlasem umírajícího něco na jeho adresu pronesla.
Tohle nejsou vědomé reakce, stejně tak přenesená agrese. Takže žádný strach.
Tak "odoperování střapce" mě v mém neutěšeném stavu docela rozsekalo!!!
Plus nasazení výrazu tragéda!
Krásnej pes .
A přidávám se k ostatním - ta situace byla prostě blbá náhoda a vůbec bych to nějak neřešila. Já to v takových siutacích u psů neznám, naši se neoženou ani v případě, že na ně šlápnete, ale v tomhle je každý pes jiný. Za to prokousané ruce z tréninku, kdy jsem byla pomalejší než psi, kdy psi prostě chňapli po hračce, po "kořisti", a já nestihla uhnout, tak těch bylo mooc .