Pejsek z útulku

Vždy, když přivedu domů nového psa- jedno zda štěně, či psa z útulku, beru si na první dny dovolenou. U štěněte déle, u pesana z útulku podle toho, jak se nám daří.
A hned, jak se pes usalaší, začnu s nácvikem na samostatnost - do toho se počítá i to, zda pes dokáže zůstat zpočátku i jen sám v jiné místnosti, zatímco já třeba vařím, nebo si sednu ke kafi v obýváku, zatímco on je na svém pelíšku - už tady vidím, jak si tak trochu stojíme. No a pak začínám s odcházením. Tedy pes řádně vyvenčen, unaven, odložen na pelíšek, sdělím mu, že jdu do práce, připravím tzv. odchodné - nějakou dobrotu, kterou nezhltne hned, ale na chvilinku ho zabaví. A od samého počátku učím, že pamlsek si bere až na můj povel vezmi (zpočátku zakryji rukou a pochopitelně nacvičuji tohle i jako samostatný cvik), postupem času totiž ten povel přijde až mezi dveřmi, než je zaklapnu. Pes se tak učí se ovládat- nesežrat to hned, ale hlavně - se celou dobu posléze těší na to, aby si ho mohl vzít a tím pádem se těší, abych už odešla a ne, že se bojí, že odejdu. Postupně prodlužuji dobu, kdy jsem pryč, zpočátku opravdu jen krátce, pak si skočím s košem, pak na koupit, na kafe, odcházím takhle během dne velmi často, aby to psu zevšednělo. U jedné mé současné feny - přišla k nám v 10 měsících od myslivce, takže pes kotcový - mi na začátku, kdy reagovala i na to, žejsem odešla z místnosti - pomohlo to, že jsem velmi chaoticky a v rychlém sledu vycházela a zacházela do různých místností, jako de...bíl . Ona zjistila, že se objevuju mizím a zase objevuju a furt takhle dokola až se na to nakonec vykašlala a přestala to řešit. Myslím, že jsem tehdy nachodila 1000 pozdimních kilometrů v bytě o 75m2 .
Jakmile psa přivedete domů,nastavte pravidla, nelitujte ho, že je chudinka z útulku a musíte mu to nezdravě vynahradit. To si nalejete vodu do galoší, vynahrazujte mu to ve společném čase a aktivitách, ne v litování nebo rozmazlování /v tom smyslu, že si může dělat co chce a bude mít vaši pozornost, kdykoliv pípne. To je opravdu kontraproduktivní, on potřebuje znát řád, chod domácnosti a vše, co po něm budete chtít. Jinak rozmazlovat mudláním apod, to jasně, že jo, toho přehršel - snad jsem dobře napsala, jak to myslím./
Můžete mu taky na odchodnou připravit třebas papírovou krabici, vyplněnou papírem a uvnitř poházený pamlsky, který si bude dolovat. A zase, zase - vzít si to může až s povelem - celé to povede opět k tomu, že ten povel dáte těsně před zavřením dveří, aby se modlil, že už konečně vypadnete. Hodně zdaru.

Já jen doporučím téma: https://www.ifauna.cz/psi/diskuse/detail/3975170/nasi-adoptaci/strana/2#a3995551

I tam můžete směřovat své dotazy a poté také zkušenosti s pejskem. Budeme se těšit!

Doplním Zrzavci s drobným tipem... Mám plašanku z útulku a samostatnost byla u nás velký problém, mé ohlodané dveře jsou toho do teď důkazem. I kdyby byl pesan milionový, nepodceňte tu samosatatnost a odchody trénujte dle návodu výše (nejdřív do jiné místnosti na skok, pak za dveře a hned zpět...). Já toto podcenila a pak jsem i s pomocí rad z ifauny těžce napravovala škody, je tu moje téma, kdy jsem měsíce řešila dilema nechám ji doma a ona bude žrát dveře vs. nechám ji na zahradě a ona přeskočí plot.
Jak je plašan, s nedobrými zkušenostmi a nalomeným sebevědomím, nikdy by se nesnažila v šustivých papírech hledat dobroty, vyděsí ji zvuk padajícíh listu papíru, takže zmuchalné noviny by ji nemotivovaly k prohledávání a čmuchání. Já před odchodem prostě jen rozházím pamlsky po bytě. A musíme alespoň oběhnout blok, i kdyby předtím byla na půldenním výletě a já odcházela jen pro pečivo do nejbližšího krámu. Venčení bezprostředně před odchodem je součástí rituálu "teď tu budeš doma chvli sama a je to ok, vrátím se, jako vždycky". Je jedno jaký rituál na odchodnou zavedete, musíte najít ten pravý pro vás, co bude vyhovovat vám a hlavně tomu psovi.

Fatia napsal(a):
Doplním Zrzavci s drobným tipem... Mám plašanku z útulku a samostatnost byla u nás velký problém, mé ohlodané dveře jsou toho do teď důkazem. I kdyby byl pesan milionový, nepodceňte tu samosatatnost a odchody trénujte dle návodu výše (nejdřív do jiné místnosti na skok, pak za dveře a hned zpět...). Já toto podcenila a pak jsem i s pomocí rad z ifauny těžce napravovala škody, je tu moje téma, kdy jsem měsíce řešila dilema nechám ji doma a ona bude žrát dveře vs. nechám ji na zahradě a ona přeskočí plot.
Jak je plašan, s nedobrými zkušenostmi a nalomeným sebevědomím, nikdy by se nesnažila v šustivých papírech hledat dobroty, vyděsí ji zvuk padajícíh listu papíru, takže zmuchalné noviny by ji nemotivovaly k prohledávání a čmuchání. Já před odchodem prostě jen rozházím pamlsky po bytě. A musíme alespoň oběhnout blok, i kdyby předtím byla na půldenním výletě a já odcházela jen pro pečivo do nejbližšího krámu. Venčení bezprostředně před odchodem je součástí rituálu "teď tu budeš doma chvli sama a je to ok, vrátím se, jako vždycky". Je jedno jaký rituál na odchodnou zavedete, musíte najít ten pravý pro vás, co bude vyhovovat vám a hlavně tomu psovi.

Fatia - ano! To jsem vůbec nevzala v potaz, že by s tím mohl mít některý pes problém a není to tak neočekávaný.
Pak v tom případku nějaká náhradní varianta.

a to mě ale přivedlo na myšlenku, že právě u takovýchto plašanů může práce s krabicí - nejdřív prázdnou,kdy se pes učí strkat hlavu dovnitř a pak jedna papírovou koule, dvě....až máme plno a pes se rochni mezi tím - velmi pomoci se zvedáním sebevědomí, vše co pes dokáže překonat mu to sebevědomí zvedá.

Zrzavci napsal(a):
Fatia - ano! To jsem vůbec nevzala v potaz, že by s tím mohl mít některý pes problém a není to tak neočekávaný.
Pak v tom případku nějaká náhradní varianta.

a to mě ale přivedlo na myšlenku, že právě u takovýchto plašanů může práce s krabicí - nejdřív prázdnou,kdy se pes učí strkat hlavu dovnitř a pak jedna papírovou koule, dvě....až máme plno a pes se rochni mezi tím - velmi pomoci se zvedáním sebevědomí, vše co pes dokáže překonat mu to sebevědomí zvedá.

Jo, ale (možná pro mě neschopu) je to práce na roky spíše než týdny. Ty Boe znáš, ale jen venku, tam cití možnost útěku ze situace, kdyby se něco zvrtlo, doma, navíc u paničky! doma (vládce náš, slunce naše jasné), je situace jiná. Každý nenadálý zvuk ji vyděsí, s padajícím listem papíru nepřeháním. Já ji nijak nelituju, jsem nemehlo a občas mi něco upadne - ovladač, kapesníky, peněženka, magnet z ledničky... to se prostě stává... A ona se vždycky lekne, jak kdyby to byla rána z děla. Stejně jako se vždycky přikrčí, když otevřu ledničku, položím její misku s krmením na zem s větší razancí než velmi něžně (to se pak k misce plíží jako kočkovitá šelma)... Přitom ji nevadí hlasité zvuky jako takové, třeba mlýnek na kávu ji nechává klidnou.
Strkat hlavu do prázdné krabice bych mohla zkusit. Ale je to pro nás vážně vysoký level, vždyť já ji první půl rok učila vcházet do dveří, další rok trvalo, než si troufla projít úzkým prostorem (třeba mezi stolkem a gaučem). Víceméně všecko zkoušíme a trénujeme venku, uplně opačně, než se vždycky radí. Cokoliv nového je pro ni snadnější naučit se venku a další level je udělat to doma. Hopinky (na lavičku, na pařez) venku provozuje jak profesionál, doma se tváří, že to neumí, bojí se, nerozumí, znova se bojí... A to může jít o hopinky na tu samou židli.

Fatia napsal(a):
Jo, ale (možná pro mě neschopu) je to práce na roky spíše než týdny. Ty Boe znáš, ale jen venku, tam cití možnost útěku ze situace, kdyby se něco zvrtlo, doma, navíc u paničky! doma (vládce náš, slunce naše jasné), je situace jiná. Každý nenadálý zvuk ji vyděsí, s padajícím listem papíru nepřeháním. Já ji nijak nelituju, jsem nemehlo a občas mi něco upadne - ovladač, kapesníky, peněženka, magnet z ledničky... to se prostě stává... A ona se vždycky lekne, jak kdyby to byla rána z děla. Stejně jako se vždycky přikrčí, když otevřu ledničku, položím její misku s krmením na zem s větší razancí než velmi něžně (to se pak k misce plíží jako kočkovitá šelma)... Přitom ji nevadí hlasité zvuky jako takové, třeba mlýnek na kávu ji nechává klidnou.
Strkat hlavu do prázdné krabice bych mohla zkusit. Ale je to pro nás vážně vysoký level, vždyť já ji první půl rok učila vcházet do dveří, další rok trvalo, než si troufla projít úzkým prostorem (třeba mezi stolkem a gaučem). Víceméně všecko zkoušíme a trénujeme venku, uplně opačně, než se vždycky radí. Cokoliv nového je pro ni snadnější naučit se venku a další level je udělat to doma. Hopinky (na lavičku, na pařez) venku provozuje jak profesionál, doma se tváří, že to neumí, bojí se, nerozumí, znova se bojí... A to může jít o hopinky na tu samou židli.

Chůdě malá :-( no má nepříjemné zážitky z uzavřených prostorů . No na tohle by právě ta krabice pomoci mohla - viděla jsem to kdysi právě u podobnýho plašana, krabice byla nejdřív na boku a postupnými krok - klikr a odměňování - s tím ten trenér majitelce ukázal ve velmi rychlým sledu, že to jde. Pochopitelně nastaveno tak, aby pes byl vždy úspěšný a sám se posouval dál a dál.
Vidíš tak jak Boe působí venku, člověka by to moc nenapadlo, resp. vůbec, ale logiku to má. Venku má možnost to řešit v omezeném prostoru ne. Asi bych nějak zkusila vymyslet si nějakou hru, kde bych aplikovala ty padající, létající a zvuk vydávající předměty. Já teď si nevybavím, jak to má s balonkama. Baví ji hodně?

Zrzavci napsal(a):
Chůdě malá :-( no má nepříjemné zážitky z uzavřených prostorů . No na tohle by právě ta krabice pomoci mohla - viděla jsem to kdysi právě u podobnýho plašana, krabice byla nejdřív na boku a postupnými krok - klikr a odměňování - s tím ten trenér majitelce ukázal ve velmi rychlým sledu, že to jde. Pochopitelně nastaveno tak, aby pes byl vždy úspěšný a sám se posouval dál a dál.
Vidíš tak jak Boe působí venku, člověka by to moc nenapadlo, resp. vůbec, ale logiku to má. Venku má možnost to řešit v omezeném prostoru ne. Asi bych nějak zkusila vymyslet si nějakou hru, kde bych aplikovala ty padající, létající a zvuk vydávající předměty. Já teď si nevybavím, jak to má s balonkama. Baví ji hodně?

Ono je to ještě pikantnější. Padajících předmětů a zvuků se bojí všude stejně, ale doma, jako u nás doma, je na všechno asi desetkrát opatrnější, než kdekoliv jinde. Na návštěvě skáče po gaučích (tam, kde se to může), doma ji na gauč dostanu, ale sama na něj nevyskočí, když jsem doma. Dle mého je doma prostě opatrná, aby paničku nějak nenaserinkovala, aby z toho nebyl průšvih, tak radši doma nedělá skoro nic. Hračku si doma vezme, i ji kouše, ale stačí na ní u toho promluvit a hned ji s omluvným pohledem odkládá... Hračky a balonky ji baví, ale na zahradě, doma se za hozeným předmětem nerozběhne. Teď se snažím naučit zůstaň (z těch důležitých cviků) a pak "kuk" - vyskoč na "něco" jen předníma nohama. Povel hopinky se mi málem vymstil na karlově mostě, kdy mě nenapadlo, že na hopinky zkusí přeskočit přes zábradlí do vltavy :D Takže hopinky vyskoč celá, kuk jen půlkou psa. Všecko cvičíme venku, doma je pro nás předposlední level (ten poslední je když jsou u toho další psi, ti mají totiž maximální prioritu ve všem a všude)

A poslední OT, omluvám se zakladatelce :)

Fatia napsal(a):
Ono je to ještě pikantnější. Padajících předmětů a zvuků se bojí všude stejně, ale doma, jako u nás doma, je na všechno asi desetkrát opatrnější, než kdekoliv jinde. Na návštěvě skáče po gaučích (tam, kde se to může), doma ji na gauč dostanu, ale sama na něj nevyskočí, když jsem doma. Dle mého je doma prostě opatrná, aby paničku nějak nenaserinkovala, aby z toho nebyl průšvih, tak radši doma nedělá skoro nic. Hračku si doma vezme, i ji kouše, ale stačí na ní u toho promluvit a hned ji s omluvným pohledem odkládá... Hračky a balonky ji baví, ale na zahradě, doma se za hozeným předmětem nerozběhne. Teď se snažím naučit zůstaň (z těch důležitých cviků) a pak "kuk" - vyskoč na "něco" jen předníma nohama. Povel hopinky se mi málem vymstil na karlově mostě, kdy mě nenapadlo, že na hopinky zkusí přeskočit přes zábradlí do vltavy :D Takže hopinky vyskoč celá, kuk jen půlkou psa. Všecko cvičíme venku, doma je pro nás předposlední level (ten poslední je když jsou u toho další psi, ti mají totiž maximální prioritu ve všem a všude)

A poslední OT, omluvám se zakladatelce :)

Zas to může být přínosný info o tom, co může člověk čekat. není nad připravu. Je dobrý uvědomit si předem, že "seconhandový pes" s sebou nese občas - někdy- často- méně často - prostě případ od případu - nějakej zádhrel. ať už v podobě strachů, nedostatečný socializace, strachový agrese, separační úzkosti, utíkání...... to vše - a je dobře, že se zadavatelka dopředu zamýšlí nad tím, že by mohl nastat nějaký problém - musí člověk vzít v potaz a říct si sám v sobě, jestli mám na to, ty věci pořešit.

Separačka mě vůbec nenapadla, můj týranej kotcák ani lidožravá Slovena tím netrpěli. Možná i proto že přišli do smečky a nebyli doma sami a Slovenu když už jsem dostala do baráku ( pootevřený dveře žerou slovenský pejsky), tak byla v pohodě. Má teda hromadu jinejch špatnejch vlastností

aluska napsal(a):
Separačka mě vůbec nenapadla, můj týranej kotcák ani lidožravá Slovena tím netrpěli. Možná i proto že přišli do smečky a nebyli doma sami a Slovenu když už jsem dostala do baráku ( pootevřený dveře žerou slovenský pejsky), tak byla v pohodě. Má teda hromadu jinejch špatnejch vlastností

No mně vždy separačka napadne mezi prvním, co může nastat. Separačka, agrese, útěky. Svatá trojice, kde si člověk mákne.

Zrzavci napsal(a):
No mně vždy separačka napadne mezi prvním, co může nastat. Separačka, agrese, útěky. Svatá trojice, kde si člověk mákne.

tak ty poslední dvě lidožravka měla

Zrzavci napsal(a):
No mně vždy separačka napadne mezi prvním, co může nastat. Separačka, agrese, útěky. Svatá trojice, kde si člověk mákne.

Jak se všichni stále učíme. Když jsem si přivezla Boe, tak separačka mě napadla, ale brutálně jsem ji podcenila, vždyť ona je taaaak dokonalá. Agrese mě napadla taky, ale ona je vážně dokonalá, do agrese se nepřetočí nikdy, zásadně se přetáčí na záda a vzdává se (a stačí na to upřený pohled). Útěky mě nenapadly vůbec, jako věděla jsem, že někteří psi to dělají, jen mě nenapadlo, že by MŮJ pes chtěl utéct :D A překvapivě, ta moje sice lezla přes plot, ale utéct nechtěla, jen nechtěla čekat za plotem a nemít tak pod kontrolou příjezdové trasy...

Pro zakladatelku, rozhodně vás nechci děsit, že útulkový pes je problém. Ta moje je jak reklama na báječné psy z útulku, sice sežrala kus dveří, no dobře, dvou dveří a přes plot umí přeskočit jak gazela, ale jiné věci zas mám u ní zadarmo. Například vůbec netahá na vodítku, skoro neštěká, zvládá děti, miluje všechny psy...

Moc děkuji za rady.

My teď máme 4 měsíce nalezence - fenku asi 10 měsíční, také je to takový vlčák (ale menší). Ze začátku jsme ji měli na noc vedle postele (měla tendenci lézt nahoru, ale hned první den pochopila, že nesmí), postupně jsme jí pelech posouvali blíž ke dveřím a pak ven do předsíně. Celou dobu byly otevřené dveře, po čase už je v předsíni (a kuchyni) a dveře už máme zavřené. Nikdy nedělala žádné scény, když jsme odešli nebo tak, prostě se přizpůsobí. Možná ale máme jen štěstí.
Když jsem o víkendu doma, tak vidím, že stejně celé dopoledne pospává. Pak se na chvíli probere, něco rozcupuje :-D a chrápe dál. Takže ano, její oblíbená činnost je cupování čehokoliv. Ale když zkusila vylézt někam nahoru, tak hned dostala vynadáno (nesmíš), ona nemá ráda zvýšení hlasu. Takže opravdu ze shora si nic nevezme. Tak ji necháváme prostě v kuchyni a předsíni, pokoje jsou přes den zavřené. A tam není moc věcí, co by zničila. Pokud by byla i jinde, tak je mi jasné, že by to vzalo za své - polštáře, pohovka... Hlavně boty musíme uklízet!
Ale myslím, že dvouletý pes už by to tolik dělat nemusel. Ona se přece jen potřebuje nějak zabavit, je to hravé štěně a aktivní plemeno. Taky jí dávám různé věci, co se můžou zničit, papíry, krabíce, nějaké staré plyšáky... Ze začátku vyndavala třeba i kameny z květináče a kousala je. Ale když ji při tom nachytáme a vynadáme jí, ví, že nesmí, tak to už nedělá, je opravdu hodná.
Tak vám přeji, ať to máte podobné :-)

ShiroGitsune napsal(a):
Moc děkuji za rady.

Ozvěte se pak, prosím, jak a co. Člověk je tvor zvědavý a tak by rád věděl :-)
Kdy si ho přivezete domů? Můžete si za ním zajet párkrát na zkušební venčení? Když jsem jela pro první fenku z útulku, byla jsem za ní třikrát, abychom se oťukaly. Ten pes pak vlastně - to mi došlo až teď - odchází pak už s aspoň o trošku menší nejistotou,protože už se trošku znáte.

A vůbec, byl někdy v bytě?

rapotacka11 napsal(a):
A vůbec, byl někdy v bytě?

To sice může být problém, ale z mýho pohledu asi ten nejmenší. Jo, může být- jako u nás - že se pes musí naučit, že byt je jeden velký pelíšek a venčit se chodí ven, ale když si s tím člověk dá tu práci, tak tohle byl opravdu nejmenší problém.

edit- naše ohařka taky nikdy nebyla v bytě - první vstup do domu, kde se viděla v odlesku vstupních panelákových dveří byl něco , ale tohle zvykání šlo fakt rychle.Z větví smrkových na kterých spávala původně k nám na gauč to bylo ruk-cuk.

Někdy .... zavřou se dveře, cítí se v pasti, dere se ven ...
někdy je vše v pohodě.

Zrzavci napsal(a):
To sice může být problém, ale z mýho pohledu asi ten nejmenší. Jo, může být- jako u nás - že se pes musí naučit, že byt je jeden velký pelíšek a venčit se chodí ven, ale když si s tím člověk dá tu práci, tak tohle byl opravdu nejmenší problém.

edit- naše ohařka taky nikdy nebyla v bytě - první vstup do domu, kde se viděla v odlesku vstupních panelákových dveří byl něco , ale tohle zvykání šlo fakt rychle.Z větví smrkových na kterých spávala původně k nám na gauč to bylo ruk-cuk.

U nás taky, když už jsem lidožravku chytila na zahradě a odnesla domů, usalašila se na gauči a vůbec se netvářila, že by chtěla spát na hnojišti, kde jí našli. Dodnes tráví nejvíc času v posteli v ložnici. Pes kterej byl 6 let v kotci se naučil spát v posteli hned druhej den. Ale je fakt, že z prvního patra nevidí zavřený vstupní dveře. Čistotnost to je u lidožravky kapitola sama pro sebe, i teď po 7mi letech se klidně vychčije v noci v obýváku na podlahu, než by slezla po schodech na zahradu....

Naše se první dny bála vůbec sejít se schodů od bytu, lehla si na chodbě a nechtěla dolů. S čůráním byl problém první dny, spíš i týdny - dělala to na koberec, venku se naopak všeho bála, tak se tam ani nevyvenčila. Ale opravdu max. pár týdnů a je to zlatý parťák, který může chodit bez vodítka :-)

Zrzavci napsal(a):
Ozvěte se pak, prosím, jak a co. Člověk je tvor zvědavý a tak by rád věděl :-)
Kdy si ho přivezete domů? Můžete si za ním zajet párkrát na zkušební venčení? Když jsem jela pro první fenku z útulku, byla jsem za ní třikrát, abychom se oťukaly. Ten pes pak vlastně - to mi došlo až teď - odchází pak už s aspoň o trošku menší nejistotou,protože už se trošku znáte.

Jistě, ozvu se.
S pejskem už jsme byli na procházce dvakrát. Plánujeme znovu v pondělí. Ohledně toho seznamování s bytem a prostředím by jsme chtěli poprosit pracovníky útulku, zda by bylo možné, že by jsme si pejska "vypůjčili" na pár dní a zkusili, zda by se pejsek v bytě jen netrápil. (Pokud to teda takto vůbec půjde udělat)

Tohle bych nedělala. Dát psovi gauč, pelíšek a plnou misku a po pár dnech ho vrátit, že to nefunguje. Jasně že to nemusí fungovat za pár dní, ale pes není hračka, abyste si "zkoušeli". Pracovníci útulku by měli tušit, zda ten pes byt zvládne (a ono většina psů opravdu zvládne). Že bude štěkat, možná ničit... To je pak vaše zodpovědnost ho naučit v bytě fungovat k vaší spokojenosti. Rozhodněte se, jestli chcete toho psa, jestli jste připraveni na problémy, které možná nastanou a možná taky ne (a budou třeba jiné problémy, které vás nenapadly) a jestli je zvládnete řešit a vyřešit. Podle toho si psa vemte nebo ho jen choďte do útulku venčit do doby, než se najde někdo jiný, kdo si troufne.

Cokoliv nového je pro ni snadnější naučit se venku a další level je udělat to doma....Píše zadavatelka.Tak mě napadá,jestli mohou psi trpět klaustrofobií ?

Mí napsal(a):
Cokoliv nového je pro ni snadnější naučit se venku a další level je udělat to doma....Píše zadavatelka.Tak mě napadá,jestli mohou psi trpět klaustrofobií ?

Spíš, že doma se jim děla různá příkoří, před kterými nemohli utéct.

Mí napsal(a):
Cokoliv nového je pro ni snadnější naučit se venku a další level je udělat to doma....Píše zadavatelka.Tak mě napadá,jestli mohou psi trpět klaustrofobií ?

Nevím jestli je to přímo klaustrofobie, ale strach z vnitřních prostor mít můžou. Znám fenu, která normálně žije v bytě, ale má problém vejít do cizího domu nebo prostě kamkoliv do interiéru. Vždycky nervózně stepuje přede dveřmi. Určitě nemá žádné nepříjemné zážitky spojené s vnitřními prostorami, snad leda z veteriny, ale ta je cítit na sto honů
U psů s neznámou minulostí to může být prostě tím, že byli drženi venku, vnitřní prostory nepoznali. Venku se cítí jistěji, mají možnost úniku, větší osobní prostor.

Mí napsal(a):
Cokoliv nového je pro ni snadnější naučit se venku a další level je udělat to doma....Píše zadavatelka.Tak mě napadá,jestli mohou psi trpět klaustrofobií ?

to jsem psala já, zadavatelka nejsem :) U té mé se nejedná o klaustrofobii vrozenou, ale naučenou. Dle mého nikdy předtím nežila v bytě/baráku, jen byla zavírána někam do chlívku. Takže špatná asociace.

Zrzavci napsal(a):
Ozvěte se pak, prosím, jak a co. Člověk je tvor zvědavý a tak by rád věděl :-)
Kdy si ho přivezete domů? Můžete si za ním zajet párkrát na zkušební venčení? Když jsem jela pro první fenku z útulku, byla jsem za ní třikrát, abychom se oťukaly. Ten pes pak vlastně - to mi došlo až teď - odchází pak už s aspoň o trošku menší nejistotou,protože už se trošku znáte.

Dobrý den,

už je to nějaká doba - proto bych konečně ráda promluvila o situaci která nastala. Chci poděkovat za vaše rady, nebyly mi lhostejné. Na pejska jsme se s přítelem strašně těšili, byli jsme na něj připraveni všemi různými způsoby.

Pejska jsme si odvezli domů, vše probíhalo krásně - dokonce to vypadalo, že v bytě někdy žil, uměl si otevírat dveře. (i do auta uměl naskočit) Doma to bylo fajn, dali jsme mu kostičku, ukázali pelíšek. Musím říct, že to byl velmi poslušný pejsek - uměl základní povely na jedničku, krásně chodil na vodítku.

Večer jsme se s ním rozhodli jít na procházku. Já si to užívala. Byl to pes, se kterým se člověk cítil bezpečně, měla jsem z něj takový "ochranářský pocit". Když přítel skočil do obchodu a já si sedla na lavičku, on si mi sedl mezi nohy a hlídal mě. - Byla jsem z toho paf.

Bohužel, tady přichází ta horší část - byli jsme v parku a pejsek začal být nervózní. K něčemu začal čichat a pak se, bez jakéhokoliv varování, vrčení, či naježení, vrhl po přítelově ruce a zakousl se... Po chvíli ho pustil. Přítel začal omdlévat. Po nějaké době se vzpamatoval. Rozhodli jsme se, že půjdeme na pohotovost. Cítila jsem se vystrašeně. Smutně a zároveň se snažila pochopit situaci. PEJSKOVI JSME OPRAVDU NIC NEUDĚLALI a najednou tohle. (abych to ještě vysvětlila - v útulku jsme s pejskem byli nepočetkrát - i po tmě, ale nic takového se nestalo. Dokonce, když jsme se ptali na jeho povahu, lidé v útulku se ani trochu nezmínili o nějaké agresi pejska)

Po nějaké chvíli chůze začal být pejsek zase nervózní. Čichl si k zakrvácené ruce přítele a začal se dívat po mě, vycítila jsem, že chce zaútočit, začala jsem ustupovat a spadla na zem. V tu chvíli na mě chtěl pes skočit, ale přítel ho chytil za obojek a schytal další kousance na druhé ruce. Poté už jsme neměli jinou možnost a zavolali hlídku MP, která si pejska odvezla. Druhé ráno jsme pejska odváželi zpět do útulku.

Musím říct, že to byl zážitek, který bych nikomu nepřála. Dlouho jsem se po tomto vzpamatovávala a i po té době se mi přitom, když to píšu se mi svírá žaludek.


Nepíšu to, proto abych slyšela vaše rady nebo soustrast. Jen mi je i tak pejska velmi líto, tohle si totiž nezaslouží. Pejsek je mladý, energický, milující, jen bych řekla, že jeho původní majitelé s ním dělali škaredé věci. Pravý důvod proč píši je ten, že vím, že jsou tu zkušení lidé, kteří by takovému pejskovi určitě rádi pomohli. Sleduji stále stránky útulku a o pejskovi nepíšou pravdivé informace. Jak už jsem řekla - pejsek umí chodit na vodítku, umí povely, slyší na své jméno. Přičemž o pejskovi píšou, že neumí vůbec nic. Také bych chtěla upozornit na to, že pejsek má v čipu napsané jméno MAX, ale i přesto mu jej změnili a říkají mu SARGO. Na slovo MAX slyší perfektně, proto jsme mu takto říkali. (dále bych chtěla zmínit pofiderní pověst útulku - zemřel jim tam pes, z důvodu toho, že mu neposkytli veterinární péči a údajně jsou v trestním řízení)

A to je vše, co vám mohu říci. Kdyby chtěl někdo bližší informace, ráda bych, abyste mě kontaktovali na emailu: adela.jaluvkova@seznam.cz

Rady nedám, jen se podivím, že si někdo vezme ven
cizího psa bez náhubku.
Mohly se stát horší věci ...

Netušíte ...
PEJSKOVI JSME OPRAVDU NIC NEUDĚLALI
Pejsek je ....... milující.
ach jo

rapotacka11 napsal(a):
Rady nedám, jen se podivím, že si někdo vezme ven
cizího psa bez náhubku.
Mohly se stát horší věci ...

Netušíte ...
PEJSKOVI JSME OPRAVDU NIC NEUDĚLALI
Pejsek je ....... milující.
ach jo

Tím, že jsme mu nic nedělali jsem naznačovala to, že jsou lidé, kteří by byli schopní pejska bít - což my bysme nikdy neudělali.

Jak jsem výše psala, s pejskem jsme byli několikrát na procházce v útulku a nikdy neprokazoval známky agrese. Neříkám, že jsme neudělali chybu, sama jsem výše psala, že se tu spíše obracím na lidi, kteří by měli zájem se pejska třeba ujmout.

Nový pes se ÚPLNĚ projeví až po čase.

Vy si jednou pořídíte štěně,
nemusíte se dojímat, co špatné zažilo
a vychováte si ho, jak budete potřebovat.

A raději takovýho, kterýho zvládnete i fyzicky.

knížka: Ivo Eichler - Problémové chování psů.
Popisuje v ní, jak tibetská doga skoro zabila
svého majitele a on opakoval:
PEJSKOVI JSME OPRAVDU NIC NEUDĚLALI ...

Jak dlouho jste měli doma psa, když zaútočil?
Jedná se o černého "NO"?

K přítelovi se choval doma i v útulku přívětivě?
Jakým stylem ho vychovával přítel? Nemusel ho bít, aby se to psovi nelíbilo. Stačí tahání za kůži, tlačení psa k zemi, zalehávání.

Z mých zkušeností vím, že pes nezaútočí jen tak bez varování. Pes nechce jít do sporu s člověkem. Proto by asi bylo správné popsat, jak jste psa vychovávali.
Pro začátek by stačilo popsat, jak jste chválili a jak jste nechválili.

Něco se stát muselo nebo to bylo blbě od začátku.

Dnes jsem viděla 4měsíční štěňátko, na které mladý majitel řval " k nooooooze". Naštěstí si dal říct a zkusil to po dobrém a štěně nadšeně přiběhlo. Snad mu to zůstane a uvědomí si, že důraz není řev a respekt není strach.

Pes bez varování zaútočí. Naučí se jak nic.

Jako prvního psa si vzít vlčáka s neznámou minulostí?
Tak to super nápad, chválím.

Fiona.Praha napsal(a):
Jak dlouho jste měli doma psa, když zaútočil?
Jedná se o černého "NO"?

K přítelovi se choval doma i v útulku přívětivě?
Jakým stylem ho vychovával přítel? Nemusel ho bít, aby se to psovi nelíbilo. Stačí tahání za kůži, tlačení psa k zemi, zalehávání.

Z mých zkušeností vím, že pes nezaútočí jen tak bez varování. Pes nechce jít do sporu s člověkem. Proto by asi bylo správné popsat, jak jste psa vychovávali.
Pro začátek by stačilo popsat, jak jste chválili a jak jste nechválili.

Něco se stát muselo nebo to bylo blbě od začátku.

Dnes jsem viděla 4měsíční štěňátko, na které mladý majitel řval " k nooooooze". Naštěstí si dal říct a zkusil to po dobrém a štěně nadšeně přiběhlo. Snad mu to zůstane a uvědomí si, že důraz není řev a respekt není strach.

Ale zaútočí... Stačí, když ho budou v předešlé rodině řezat za vrčení a napadat jen tak bude raz dva.

Strčit si dospělého NO s neznámou minulostí do bytu je lehce šílené. Mít ho bez náhubku prvních pár dní je šílené už poměrně dost. Nevím, no. Podle mě můžou být rádi, že to dopadlo ještě relativně dobře.. Pro ně dva.

To by ale taky v tom útulku mohlo zaznít jako rada, že?
Já jsem na náhubky asi ulítlá, tak náš roztomilouš vyfasoval náhubek hned po příjezdu z útulku. Ačkoliv jsme pak doma usoudili, že vevnitř ho mít nemusí, na ven ho nosil docela dlouho. Už jsem kdysi měla kousnutou ruku, sice jen od menšího psa, kterej se do mě trefil omylem při útoku na jinýho pejska. Bylo to jen asi 5 stehů, ale moc zábavný mi ty dva měsíce hojení nepřišly, takže znovu to riskovat nemusím. I když je pes milý a hezky poslouchá, nemůžete vědět, co má za sebou a co je v něm, jak se zachová v různých situacích... Náhubek mi navíc hodně pomohl při seznamování se psy, že jsem se nemusela tolik bát, jak bude náš pes reagovat.
Teď už mě okolí (a pes) přesvědčuje, že je náhubek úplně zbytečný, takže teď už ho celkem často na naše běžné procházky nedávám, jen třeba na nějaké cvičící socializační akce.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To by ale taky v tom útulku mohlo zaznít jako rada, že?
Já jsem na náhubky asi ulítlá, tak náš roztomilouš vyfasoval náhubek hned po příjezdu z útulku. Ačkoliv jsme pak doma usoudili, že vevnitř ho mít nemusí, na ven ho nosil docela dlouho. Už jsem kdysi měla kousnutou ruku, sice jen od menšího psa, kterej se do mě trefil omylem při útoku na jinýho pejska. Bylo to jen asi 5 stehů, ale moc zábavný mi ty dva měsíce hojení nepřišly, takže znovu to riskovat nemusím. I když je pes milý a hezky poslouchá, nemůžete vědět, co má za sebou a co je v něm, jak se zachová v různých situacích... Náhubek mi navíc hodně pomohl při seznamování se psy, že jsem se nemusela tolik bát, jak bude náš pes reagovat.
Teď už mě okolí (a pes) přesvědčuje, že je náhubek úplně zbytečný, takže teď už ho celkem často na naše běžné procházky nedávám, jen třeba na nějaké cvičící socializační akce.

Vzhledem k tomu, kolik lidí poslouchá rady během návštěvy stylem jedním uchem dovnitř a druhým ven, nedokážu posoudit, zda ji dostali.

Ono tam je více aspektů. Když beru pocit, že člověk přenechává kontrolu na psovi (cítím se bezpečně a nechávám ho hlídat). Z nějakého důvodu mohl mít pocit, že potřebujete chránit, nebo jen se on sám cítil v nebezpečí = zaútočil. Potom vyhrocená situace, vy oba jste se hodně báli. Pes v neznámém prostředí se dvěma, kteří se ho k smrti bojí. Možná ani nechtěl zaútočit, ale vy jste to očekávala a ještě spadla na zem = opět to vyvolalo útok.

Ve výsledku se mu ani nemuselo stát nic zlého, může být labilnější, mohli ho páníčci učit, že se vrčet nesmí = neměl vám, jak dát najevo, že je něco špatně.

Do toho ta změna jména je často i důvodná. Pokud pes zažije něco špatného ve spojitosti se jménem, tak už pouhé jméno v něm tohle může vyvolávat. Takže v případě problematické minulosti se dokonce doporučuje jméno změnit. Četla jsem o tom ve více případech, kdy ta změna jména pomohla.

To stejné nesprávně naučené povely můžou ve psovi zvyšovat stres. Takže pokud je pes učený ne zrovna dobrým způsobem, ale třeba za pomoci fyzické síly, tak může mu zvedat stres.
Do toho zvednutý stres celkově z nového místa, nových lidí. Žádná stabilita a jistota. V útulku tu stabilitu a jistotu už měl, takže možná proto neměl potřebu reagovat agresivně.

Ale je to takové vaření z vody samozřejmě. To chce vidět toho psa i situaci.

V případě nezkušených lidí je lepší si brát odrostlé štěně či štěně z útulku (nebo od chovatele s PP). Poté si najít dobrého trenéra, který pomůže s výchovou a výcvikem. :) Bylo to od vás odvážné a je mi líto, že vám nikdo neporadil, jak s takovým psem zacházet. Ten náhubek by hodně pomohl. :(

impact napsal(a):
Vzhledem k tomu, kolik lidí poslouchá rady během návštěvy stylem jedním uchem dovnitř a druhým ven, nedokážu posoudit, zda ji dostali.

No to je zase pravda. Uznávám, že dost lidí neposlouchá, zapomíná... a i když dostanou nějaké informační letáky, tak je nečtou. :(

Lily2 napsal(a):
Ono tam je více aspektů. Když beru pocit, že člověk přenechává kontrolu na psovi (cítím se bezpečně a nechávám ho hlídat). Z nějakého důvodu mohl mít pocit, že potřebujete chránit, nebo jen se on sám cítil v nebezpečí = zaútočil. Potom vyhrocená situace, vy oba jste se hodně báli. Pes v neznámém prostředí se dvěma, kteří se ho k smrti bojí. Možná ani nechtěl zaútočit, ale vy jste to očekávala a ještě spadla na zem = opět to vyvolalo útok.

Ve výsledku se mu ani nemuselo stát nic zlého, může být labilnější, mohli ho páníčci učit, že se vrčet nesmí = neměl vám, jak dát najevo, že je něco špatně.

Do toho ta změna jména je často i důvodná. Pokud pes zažije něco špatného ve spojitosti se jménem, tak už pouhé jméno v něm tohle může vyvolávat. Takže v případě problematické minulosti se dokonce doporučuje jméno změnit. Četla jsem o tom ve více případech, kdy ta změna jména pomohla.

To stejné nesprávně naučené povely můžou ve psovi zvyšovat stres. Takže pokud je pes učený ne zrovna dobrým způsobem, ale třeba za pomoci fyzické síly, tak může mu zvedat stres.
Do toho zvednutý stres celkově z nového místa, nových lidí. Žádná stabilita a jistota. V útulku tu stabilitu a jistotu už měl, takže možná proto neměl potřebu reagovat agresivně.

Ale je to takové vaření z vody samozřejmě. To chce vidět toho psa i situaci.

V případě nezkušených lidí je lepší si brát odrostlé štěně či štěně z útulku (nebo od chovatele s PP). Poté si najít dobrého trenéra, který pomůže s výchovou a výcvikem. :) Bylo to od vás odvážné a je mi líto, že vám nikdo neporadil, jak s takovým psem zacházet. Ten náhubek by hodně pomohl. :(

Taky si myslím, že nic špatného ani zažít nemusel.
A bojím se, že by nepomohl ani dobře přečtený leták a asi ani košík, protože útok psa by stejně nové majitele vyděsil.
Paní nebo slečna je taková hodná a jemná, se sklonem psy polidštovat, nemá asi přirozenou autoritu a zkušenosti.
Musel to být ošklivý zážitek a šok :(.
Doporučila bych zadavatelce nějaké " samocvičitelné" plemeno jako je šeltie nebo skotský ovčák.
Pesan si snad nějakého majitele najde, třeba to není takový magůrek, bylo toho asi na něj moc, přesun, první vycházka večer , postrádal jasné vedení...

Lily2 napsal(a):
No to je zase pravda. Uznávám, že dost lidí neposlouchá, zapomíná... a i když dostanou nějaké informační letáky, tak je nečtou. :(

Bych mohla vyprávět, kolikrát jsem lidem říkala, že je pes plašan a že nemají používat flexinu. Pak mi dojde fotka jakože z nového domova a pes, co se bojí každého prdu, samo na flexině...

Jeden taky neposlechl. Jednou to skončilo útěkem psa a skokem pod auto. Zlomená nějaká kost v pánvi. No dobrý, malej pes, srostlo to. Páneček se nepoučil a druhé vypadnutí flexiny z ruky dopadlo tak, že psa už rok nemá a nikdo neví, kde skončil. I přes velmi intenzivní hledání se pes dodnes nenašel...

A takhle přišlo vniveč spousta mých rad.

Dejte psa do klece, když nebudete doma. Neee, chudáček, na to bychom se nemohli dívat. A za týden jel zpátky do útulku, protože zlikvidoval dveře. Dejte psovi náhubek. Neee, chudáček, to by byl hrozně smutný. No, po pár pokousáních už pochopili, proč to říkám (naštěstí se nevrátil a vytrvali). Nepouštějte psa ze začátku na volno, loví a zdrhá. Druhej den po adopci fotka šťastného pejska, jak všude chodí krásně na volno. Dyť by mě z těch lidí kleplo.

A s tím jménem? Nebožtíka Mordora jsem přejmenovala hned první den, protože se při zvuku původního jména přikrčil a pochcal strachy. Zkratkovitě agresivní byl celej život. Ale holt šestikilovýho psa odkopnete. To není vrčák...

Víte, co je zajímavé? Před 20 lety jsme novým psům u nás doma košík nedávali.
Měli jsme košík jen na to, když byl pes na výletě,
nebo agresivní (jako hodně, na šití) na ostatní psy.
A teď tu čtu, že by pes měl mít košík, aby nepokousal lidi.
To jsme ty psy tak změnili? Tak jsme se zdokonalili v trápení zvířat, že jim musíme dávat košík.

Otázka je, kolik zku*vených psů trčelo před dvaceti lety v útulcích.

V dnešní době jsou to tisíce neuváženě pořízených a zkažených zvířat. Psa si může pořídit a vzápětí vykopnout kdejaký deme*t a pak to tak vypadá.

Před dvaceti lety byly jen klasické městské útulky a nebylo potřeba dalších x stovek spolků, které pořád mají kde brát odložené a nechtěné psy.

"A teď tu čtu, že by pes měl mít košík, aby nepokousal lidi."
ne pes
ale pes + dospělý + z útulku = s neznámou minulostí, povahou, zkušenostmi......
+ zde pes plemene, tedy pokud je řeč o NO, které nemá mít zábrany jít do zákusu

a to pomíjím ty "lidi"

impact napsal(a):
Otázka je, kolik zku*vených psů trčelo před dvaceti lety v útulcích.

V dnešní době jsou to tisíce neuváženě pořízených a zkažených zvířat. Psa si může pořídit a vzápětí vykopnout kdejaký deme*t a pak to tak vypadá.

Před dvaceti lety byly jen klasické městské útulky a nebylo potřeba dalších x stovek spolků, které pořád mají kde brát odložené a nechtěné psy.

Možná by těch psů v útulcích a spolcích nebylo tolik, kdyby je sem " zachránci" netahali ze Slovenska a z Balkánu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Víte, co je zajímavé? Před 20 lety jsme novým psům u nás doma košík nedávali.
Měli jsme košík jen na to, když byl pes na výletě,
nebo agresivní (jako hodně, na šití) na ostatní psy.
A teď tu čtu, že by pes měl mít košík, aby nepokousal lidi.
To jsme ty psy tak změnili? Tak jsme se zdokonalili v trápení zvířat, že jim musíme dávat košík.

Ono hlavně před dvaceti lety nebyl problém tzv. zlého psa utratit. Nebo ho střelil myslivec za pár panáků a bylo.
Přinejhorším ten pes dožil někde na řetězu za barákem. Chudák.

Já si nemyslím, že se průměrný pes má hůř. Jen se ty nůžky nejspíš rozevřely.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Víte, co je zajímavé? Před 20 lety jsme novým psům u nás doma košík nedávali.
Měli jsme košík jen na to, když byl pes na výletě,
nebo agresivní (jako hodně, na šití) na ostatní psy.
A teď tu čtu, že by pes měl mít košík, aby nepokousal lidi.
To jsme ty psy tak změnili? Tak jsme se zdokonalili v trápení zvířat, že jim musíme dávat košík.

Co nebylo pred 20ti lety?
Pes, co dokazal kousnout tak, ze to -nejen- bolelo?
Neverim :-)

pes ma proste zuby.
a cekat, ze dospeleho psa bez zname minulosti necham na volno v byte mezi cizimi lidmi - chovat se po svem, bez rizika kousnuti je - slusne receno - naivni.

Me nadzvedl oboci uz druhy odstavec, ze to neni dobry " Doma to bylo fajn, dali jsme mu kostičku, ukázali pelíšek" - mohl je pokousat uz u "kosticky"....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Možná by těch psů v útulcích a spolcích nebylo tolik, kdyby je sem " zachránci" netahali ze Slovenska a z Balkánu.

Teď mám nabídku ročního psa z Albánie. Samozřejmě kastrovaného. Půl roku se v ČR ten pes léčil s vážnými zdravotními problémy, na které nakonec pomohlo obyčejné odčervení.
Člověk občas nemá slov.
Ať si každý dotáhne, co chce, pokud to zvíře není nakažlivé a je ochoten se o něj postarat nebo dopředu ví, kdo si toho psa vezme. Ale tahat psy z dovolených, vyžebrat na léčbu a kastraci a pak psa za tučný poplatek přeprodat dále... Já vím, že je to drahé, protože veterina není levná, že se na tom nejspíš nevydělá, ale sakra! Pokud nemám v úmyslu se o toho psa postarat (ať já sama, nebo zprostředkovaně), tak ho sem netahám.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Možná by těch psů v útulcích a spolcích nebylo tolik, kdyby je sem " zachránci" netahali ze Slovenska a z Balkánu.

Ani Vaše přednasranost na psy z ciziny bohužel nezmění nic na faktu, že v celkovém objemu darovacích a útulkových psů je psů z zahraničí minimum.

Tady se můžete názorně podívat, jak kolují čeští psi.

https://zvirata.bazos.cz/pes/?hledat=Daruj&hlokalita=&humkreis=25&cenaod=&cenado=&order=

Psů nebylo tolik. Psích psychologů a internetů nebylo tolik. Psi po zásahu člověka byli normálnější.

Když jsem uvažovala o psovi.
tak jsem ty inzeráty sledovala .
Převážně se lidi zbavovali psů
5 - 6 letých.

impact napsal(a):
Ani Vaše přednasranost na psy z ciziny bohužel nezmění nic na faktu, že v celkovém objemu darovacích a útulkových psů je psů z zahraničí minimum.

Tady se můžete názorně podívat, jak kolují čeští psi.

https://zvirata.bazos.cz/pes/?hledat=Daruj&hlokalita=&humkreis=25&cenaod=&cenado=&order=

Hm, nejvíc psů je od 6 let nahoru.

DĚKUJI, že jste napsala!
Kdybych si v budoucnu z útulku brala psíka, rady, které tu zazněly, mi moc pomohou. Je pravděpodobné, že by mě to nenapadlo, útulkové u nás to určitě nenapadne (neporadili to ani rodině, když si pořizovala útulkáče). Dobré vědět.

impact napsal(a):
Ani Vaše přednasranost na psy z ciziny bohužel nezmění nic na faktu, že v celkovém objemu darovacích a útulkových psů je psů z zahraničí minimum.

Tady se můžete názorně podívat, jak kolují čeští psi.

https://zvirata.bazos.cz/pes/?hledat=Daruj&hlokalita=&humkreis=25&cenaod=&cenado=&order=

Copak? Snad sem taky nevozíte psy ze zahraničí?

Díky za odkaz, jen ilustruje, že "našich" psů, potřebných, je moc, tak proč vozit další z jiných zemí...

rapotacka11 napsal(a):
Když jsem uvažovala o psovi.
tak jsem ty inzeráty sledovala .
Převážně se lidi zbavovali psů
5 - 6 letých.

Na mě na fb velmi často vykoukne nabídka psů kolem deseti let a přes deset... Zbavit se tak starého psa je, podle mě, mnohem smutnější, než pěti- šestiletých, ti mají ještě půl života, nebo aspoň třetinu, před sebou a změny zvládnou určitě lépe, než ti staří.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Copak? Snad sem taky nevozíte psy ze zahraničí?

Díky za odkaz, jen ilustruje, že "našich" psů, potřebných, je moc, tak proč vozit další z jiných zemí...

Neumím si představit, že by mě na iFauně někdo tak sledoval a nevěděl to o mě.


Ale jinak pěknej pokus o hejt. Od klávesnicových záchranářů to kázání, kde by kdo měl a neměl pomáhat, vždycky pobaví.

Naštěstí jsem za ty leta už poměrně dost baluvzdorná.

impact napsal(a):
Neumím si představit, že by mě na iFauně někdo tak sledoval a nevěděl to o mě.


Ale jinak pěknej pokus o hejt. Od klávesnicových záchranářů to kázání, kde by kdo měl a neměl pomáhat, vždycky pobaví.

Naštěstí jsem za ty leta už poměrně dost baluvzdorná.

Víte impact, kde, kdo a jak pomáhá je mi fuk. Třeba v tramtárii. Nejsem databázistka, abych si o každém pamatovala všechno, prostě to jsou informace, které přečtu a vypouštím, pro mě nejsou důležité. Vám může být taky fuk jestli, komu, kde a jak pomáhám.

daruji 7 letého Německého ovčáka z rodinných důvodů. daruji pouze do dobrých rukou a nejlépe k domečku se zahradou. Brit musí být na řetězu z důvodu nastěhování sousedů s fenami kde se neustále dobývá.

daruji psa - kříženec 1,5 roku, majitel je starý pán, který se už nemůže o pejska starat a vychovávat ho. Budeme rádi když najde nový domov.

Hledám rodinu pro 8 letou fenku. Fenka je moc hodná a nemá problém s ostatními zvířaty a dětmi. daruji z důvodu stěhování do zahraničí.

Dobrý den. Kdysi nevhodný dárek a teď se po smrti táty nemá kdo postarat. Preferujeme darovat oba dva společně. Celou dobu jsou spolu.

daruji Malamuta ve výborné kondici, hodný, zvyklý na dlouhé procházky nebo domek s výběhem. Nemá žádné zdravotní problémy, s PP. daruji do dobrých rukou, z důvodů operace kolene. Dohoda jistá.

Wtf?

Varaxi napsal(a):
daruji 7 letého Německého ovčáka z rodinných důvodů. daruji pouze do dobrých rukou a nejlépe k domečku se zahradou. Brit musí být na řetězu z důvodu nastěhování sousedů s fenami kde se neustále dobývá.

daruji psa - kříženec 1,5 roku, majitel je starý pán, který se už nemůže o pejska starat a vychovávat ho. Budeme rádi když najde nový domov.

Hledám rodinu pro 8 letou fenku. Fenka je moc hodná a nemá problém s ostatními zvířaty a dětmi. daruji z důvodu stěhování do zahraničí.

Dobrý den. Kdysi nevhodný dárek a teď se po smrti táty nemá kdo postarat. Preferujeme darovat oba dva společně. Celou dobu jsou spolu.

daruji Malamuta ve výborné kondici, hodný, zvyklý na dlouhé procházky nebo domek s výběhem. Nemá žádné zdravotní problémy, s PP. daruji do dobrých rukou, z důvodů operace kolene. Dohoda jistá.

Wtf?

Hrozný co? A to je ještě ta lepší varianta, že se snaží hledat, a ne, že jedenáctiletou a desítiletou starou feňuli vykopnout do mrazu, jako Bubi, nebo vypustěj do zahrádkářský kolonie, jako Bubrdlínu.

A tady to balu máte, víte? kdyby to hovado, co pořídilo starýmu pánovi, kterej se už nemůže o pejska starat před rokem a půl štěně, kdyby muselo to hovado bývalo někam dojít a udělat nějaký úkon, tak by si tenhle nápad nejspíš rozmyslelo a ten kříženec by te´ď nehledal nový domov a v budoucnu, ne hned - by posléze takových psů ubylo.
Nedošlo by pravděpodobně ani na ten nevhodný dárek pro tátu v počtu dokonce dvou kusů.
Víte? ale asi nevíte, ani tohle Vám s největší pravděpodobností nenapoví, jen budete smutnit nad těmi nechtěnými psy.

Dobrý den. Kdysi nevhodný dárek a teď se po smrti táty nemá kdo postarat. Preferujeme darovat oba dva společně. Celou dobu jsou spolu.

To jako chtějí darovat psa i mrtvolu otce, páč byli celou dobu spolu, a nebo to jsou dva psi (tedy nevhodní dárečci)?

Zrzavci napsal(a):
Hrozný co? A to je ještě ta lepší varianta, že se snaží hledat, a ne, že jedenáctiletou a desítiletou starou feňuli vykopnout do mrazu, jako Bubi, nebo vypustěj do zahrádkářský kolonie, jako Bubrdlínu.

A tady to balu máte, víte? kdyby to hovado, co pořídilo starýmu pánovi, kterej se už nemůže o pejska starat před rokem a půl štěně, kdyby muselo to hovado bývalo někam dojít a udělat nějaký úkon, tak by si tenhle nápad nejspíš rozmyslelo a ten kříženec by te´ď nehledal nový domov a v budoucnu, ne hned - by posléze takových psů ubylo.
Nedošlo by pravděpodobně ani na ten nevhodný dárek pro tátu v počtu dokonce dvou kusů.
Víte? ale asi nevíte, ani tohle Vám s největší pravděpodobností nenapoví, jen budete smutnit nad těmi nechtěnými psy.

Já si teda myslím, že by to nezměnilo vůbec nic, ale nevadí.
Ono je to o lidech, ne o zákonech - navíc o zákonech, jejichž vymahatelnost kulhá na obě nohy.

Já jsem čekala, že uvidím bizár, ale že až tolik, to jsem žila v krásné bublině naivity. Znovu a znovu si připomínám, jak žiju vlastně mezi elitou národa, protože takové lidi ve svém okolí nemám. Prostě nemám. Když někdo umřel a měl psa, tak se v rodině nějak dohodli, kdo si ho vezme, a bylo. Když se někdo stěhoval do zahraničí, buďto jel se psem, nebo ho dal někomu z rodiny. Po dobu rekonvalescence také.
Možná je ten problém někde jinde - někde mají lidi v okolí přátele, rodinu a blízké, kteří pomůžou, a někde ne. A ti psi se s tím jen tak svezou?
Taky je možné, že všechny ty ujeté důvody jsou vymyšlené, že.
Já nevím, fakt nevím, kde je problém, ale lejstro to dle mého nevyřeší.

Zrzavci napsal(a):
Hrozný co? A to je ještě ta lepší varianta, že se snaží hledat, a ne, že jedenáctiletou a desítiletou starou feňuli vykopnout do mrazu, jako Bubi, nebo vypustěj do zahrádkářský kolonie, jako Bubrdlínu.

A tady to balu máte, víte? kdyby to hovado, co pořídilo starýmu pánovi, kterej se už nemůže o pejska starat před rokem a půl štěně, kdyby muselo to hovado bývalo někam dojít a udělat nějaký úkon, tak by si tenhle nápad nejspíš rozmyslelo a ten kříženec by te´ď nehledal nový domov a v budoucnu, ne hned - by posléze takových psů ubylo.
Nedošlo by pravděpodobně ani na ten nevhodný dárek pro tátu v počtu dokonce dvou kusů.
Víte? ale asi nevíte, ani tohle Vám s největší pravděpodobností nenapoví, jen budete smutnit nad těmi nechtěnými psy.

A nebo nerozmyslelo, test odškrtalo a psy pořídilo. Ani vy ani já nemáme věšteckou kouli.
Nechci zabředávat znovu do diskuze, která tu už byla. Zkuste si uvědomit, že voláte po tom, aby o tom, jestli si můžete pořídit psa, případně jakého, rozhodoval nějaký úředník. A zkuste se vžít do situace, kdy vám, až zestárnete, psa nepovolí, i když vy se na něj budete cítit a budete mít zajištěnu pro něj péči, až se o něj nebudete schopná postarat.
Psala jsem v jiném vlákně, jak o tom, jestli můžeme (tedy mamka) pomoci kavkazance z útulku, rozhodla pracovnice útulku jen na základě mamčina věku. Nebrala v potaz ani její zkušenosti s první kavkazankou, ani podmínky, ve kterých by fena žila, ani to, že v případě potřeby se jako rodina postaráme. A tak nějak podobně by rozhodovali úředníci...

Varaxi napsal(a):
Já si teda myslím, že by to nezměnilo vůbec nic, ale nevadí.
Ono je to o lidech, ne o zákonech - navíc o zákonech, jejichž vymahatelnost kulhá na obě nohy.

Já jsem čekala, že uvidím bizár, ale že až tolik, to jsem žila v krásné bublině naivity. Znovu a znovu si připomínám, jak žiju vlastně mezi elitou národa, protože takové lidi ve svém okolí nemám. Prostě nemám. Když někdo umřel a měl psa, tak se v rodině nějak dohodli, kdo si ho vezme, a bylo. Když se někdo stěhoval do zahraničí, buďto jel se psem, nebo ho dal někomu z rodiny. Po dobu rekonvalescence také.
Možná je ten problém někde jinde - někde mají lidi v okolí přátele, rodinu a blízké, kteří pomůžou, a někde ne. A ti psi se s tím jen tak svezou?
Taky je možné, že všechny ty ujeté důvody jsou vymyšlené, že.
Já nevím, fakt nevím, kde je problém, ale lejstro to dle mého nevyřeší.

No to jste se mohla spolehlivě zeptat mě, povyprávěla bych vám o kolegyni, která byla schopná nechat stařičkou malou fenku po mámě v baráku, kde nikdo nebyl a sem tam tam docházela sousedka přece fenu nakrmit. A přece se fena mohla schovat ve sklepě ne? Že tehdy krutě mrzlo??? Kolegyně je dáma! Domů si přece starou fenu nevezme, hlavně že ......ne, já to dál nebudu rozvíjet.

vyřeší, nevyřeší - to je věc názoru. Nejde o lejstro, ale o tu zarážku pro podobný kretény, kterých je nepočítaně.nechce se nám jezdit za tátou? No tak mu tam pořídíme dva velký psy, ať nejni sám! Takovejch zhovadilostí je.

Varaxi, ta sociální bublina dělá hrozně moc.
Já jsem několikrát zažila životní rozčarování, když jsem měla příležitost nahlédnout jen tak zpozaplotu (metafora) do jiných sociálních bublin. A nyní si umím představit věci, které se dějí v reálu, a dřív bych si myslela, že to musí být vykonstruované nebo zfilmované. Lidé jsou hodně (h)různé...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A nebo nerozmyslelo, test odškrtalo a psy pořídilo. Ani vy ani já nemáme věšteckou kouli.
Nechci zabředávat znovu do diskuze, která tu už byla. Zkuste si uvědomit, že voláte po tom, aby o tom, jestli si můžete pořídit psa, případně jakého, rozhodoval nějaký úředník. A zkuste se vžít do situace, kdy vám, až zestárnete, psa nepovolí, i když vy se na něj budete cítit a budete mít zajištěnu pro něj péči, až se o něj nebudete schopná postarat.
Psala jsem v jiném vlákně, jak o tom, jestli můžeme (tedy mamka) pomoci kavkazance z útulku, rozhodla pracovnice útulku jen na základě mamčina věku. Nebrala v potaz ani její zkušenosti s první kavkazankou, ani podmínky, ve kterých by fena žila, ani to, že v případě potřeby se jako rodina postaráme. A tak nějak podobně by rozhodovali úředníci...

Ano četla jsem to. A taky jsem byla svědkem toho, jak pak podobní psi skončili. Proto do toho ta pracovnice nechce jít. Já bych do toho taky nešla, protože oni vidí to, co vy ne. Když do toho nahlédnete trochu hlouběji, změníte názor. Myslím, že kdyby byl výběr směřován jinam, problém by nebyl. Věřte tomu, že oni za ty roky péče o odhozenou zvěř zažili věci, který zažít opravdu nechcete. A lidem pak radši nevěří, aby se jim zvířata nevracela. A věřte , že oni se vrací. Moji první útulkajdu, chtěl synátor pořídit OSMDESÁTILETÉ MATCE - vižlu. Sice jedenáctiletou, ale pořád vižlu. Psa, který potřebuje trochu specifičnosti, co se vyžití týče. co myslíte, že by tak za dva roky - Bubi u nás byla roky skorem čtyři - nastalo? myslíte si, že by se paní mohla o pejska starat? Máte pravdu, neměla jsem tohle téma vytahovat, vy na to koukáte ze zcela jiného úhlu, čistě pořád jen z toho svého, nejdete do hloubky. Moje chyba, myslela jsem si, že třebas tohle pomůže nahlédnout. Nevadí, stejně to k ničemu není. Jen, kdyby lidi víc přemýšleli nad tím zvířecím světem.......možná by se něco měnit dalo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Víte impact, kde, kdo a jak pomáhá je mi fuk. Třeba v tramtárii. Nejsem databázistka, abych si o každém pamatovala všechno, prostě to jsou informace, které přečtu a vypouštím, pro mě nejsou důležité. Vám může být taky fuk jestli, komu, kde a jak pomáhám.

Pokud je Vám to fuk a nejsou pro Vás ty informace vůbec důležité, tak potom nechápu, kde se mezi námi vzala nějaká debata vůbec.

A mě jedno jste, nebojte. Proto na Vás ani v diskuzích běžně nereaguji. Zkuste to taky.

Zas jsou psí senioři, kteří v popisu mají, že by se hodili ke starším lidem.
Stejně jako je jistě dost mladých, mladších lidí, kteří jsou jako kandidáti odmítnuti, protože pro daného psa by nebyli nejvhodnější.

Ti lidi mají svý zkušenosti, s psiskama jsou a mají svý důvody (věřím, že ve většině opodstaněný, aspoň doufám, že takový to, že se pes v útulku drží kvůli penězům, je minimální).

A jo, lidi jsou prostě na přes.... bohužel má bublina mi to až příliš často ukazuje.

Varaxi napsal(a):
Já si teda myslím, že by to nezměnilo vůbec nic, ale nevadí.
Ono je to o lidech, ne o zákonech - navíc o zákonech, jejichž vymahatelnost kulhá na obě nohy.

Já jsem čekala, že uvidím bizár, ale že až tolik, to jsem žila v krásné bublině naivity. Znovu a znovu si připomínám, jak žiju vlastně mezi elitou národa, protože takové lidi ve svém okolí nemám. Prostě nemám. Když někdo umřel a měl psa, tak se v rodině nějak dohodli, kdo si ho vezme, a bylo. Když se někdo stěhoval do zahraničí, buďto jel se psem, nebo ho dal někomu z rodiny. Po dobu rekonvalescence také.
Možná je ten problém někde jinde - někde mají lidi v okolí přátele, rodinu a blízké, kteří pomůžou, a někde ne. A ti psi se s tím jen tak svezou?
Taky je možné, že všechny ty ujeté důvody jsou vymyšlené, že.
Já nevím, fakt nevím, kde je problém, ale lejstro to dle mého nevyřeší.

Můj skromný odhad je, že jsou to minimálně 3/4 majitelů psů v republice, kterým jsou psi totálně u p*dele a něco jako "stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal" je pro ně z říše naprosté fantasmagorie.

A to právě člověk zjistí až poté, co vystoupí ze své sociální bubliny. Imho něco podobného jsou i absolutně de*entní dotazy tady na iFauně, o kterých si spousta lidí myslí, že jsou to trolové. Ne. To si jen prostě psa pořídí každý, kdo má do prdeIe díru. Fakt.

impact napsal(a):
Pokud je Vám to fuk a nejsou pro Vás ty informace vůbec důležité, tak potom nechápu, kde se mezi námi vzala nějaká debata vůbec.

A mě jedno jste, nebojte. Proto na Vás ani v diskuzích běžně nereaguji. Zkuste to taky.

Sláva, jsem ráda, že jsem vám jedno.

Kde se mezi námi vzala debata? Přece plné útulky...

Můj skromný odhad je, že jsou to minimálně 3/4 majitelů psů v republice, kterým jsou psi totálně u p*dele a něco jako "stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal" je pro ně z říše naprosté fantasmagorie.

Tak, přesně tak.

Zrzavci napsal(a):
Ano četla jsem to. A taky jsem byla svědkem toho, jak pak podobní psi skončili. Proto do toho ta pracovnice nechce jít. Já bych do toho taky nešla, protože oni vidí to, co vy ne. Když do toho nahlédnete trochu hlouběji, změníte názor. Myslím, že kdyby byl výběr směřován jinam, problém by nebyl. Věřte tomu, že oni za ty roky péče o odhozenou zvěř zažili věci, který zažít opravdu nechcete. A lidem pak radši nevěří, aby se jim zvířata nevracela. A věřte , že oni se vrací. Moji první útulkajdu, chtěl synátor pořídit OSMDESÁTILETÉ MATCE - vižlu. Sice jedenáctiletou, ale pořád vižlu. Psa, který potřebuje trochu specifičnosti, co se vyžití týče. co myslíte, že by tak za dva roky - Bubi u nás byla roky skorem čtyři - nastalo? myslíte si, že by se paní mohla o pejska starat? Máte pravdu, neměla jsem tohle téma vytahovat, vy na to koukáte ze zcela jiného úhlu, čistě pořád jen z toho svého, nejdete do hloubky. Moje chyba, myslela jsem si, že třebas tohle pomůže nahlédnout. Nevadí, stejně to k ničemu není. Jen, kdyby lidi víc přemýšleli nad tím zvířecím světem.......možná by se něco měnit dalo.

Věřím, že ta pracovnice útulku má nějaké zkušenosti a podle nich rozhodla. Ale zase fena nebyla úplně mladá, mohlo by se říct, zestárnou společně, ona a mamka, fena umře dřív, než bude mamka díky stáří nemohoucí,... No ale takhle uvažováno nebylo. A protože tam, kde mamka bydlí, byl ještě v té době ideální pes pastevec, tak jsme pořídili štěně s PP. A tím pro nás skončily námluvy s jakýmkoliv útulkem a po smrti kavkazanky má mamka opět štěně, chodku. V okolí už bydlí dost lidí celoročně, tak potřeba nekompromisního samostatného hlídače už není tak zásadní. Ale povahově jí víc sedí ten kavkazan.
Chápu, že je těžké rozhodovat, komu svěřit toho kterého psa. U nás by se bývalo té kavkazance žilo dobře. Tak snad jí našli dobrý domov.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Věřím, že ta pracovnice útulku má nějaké zkušenosti a podle nich rozhodla. Ale zase fena nebyla úplně mladá, mohlo by se říct, zestárnou společně, ona a mamka, fena umře dřív, než bude mamka díky stáří nemohoucí,... No ale takhle uvažováno nebylo. A protože tam, kde mamka bydlí, byl ještě v té době ideální pes pastevec, tak jsme pořídili štěně s PP. A tím pro nás skončily námluvy s jakýmkoliv útulkem a po smrti kavkazanky má mamka opět štěně, chodku. V okolí už bydlí dost lidí celoročně, tak potřeba nekompromisního samostatného hlídače už není tak zásadní. Ale povahově jí víc sedí ten kavkazan.
Chápu, že je těžké rozhodovat, komu svěřit toho kterého psa. U nás by se bývalo té kavkazance žilo dobře. Tak snad jí našli dobrý domov.

Nu ano, taky věřím, že pracovnice rozhodla dle svých zkušeností. A věřím tomu, že kdybyste to nevzdaly mohl se najít jiný vhodný kandidát. Víte, to že já chci udělat dobrý skutek.... no ... to prostě není jen o tom mém pocitu, patří k tomu spousta dalších věcí, které člověk musí vzít v potaz. Jinak to prostě nemusí vyjít. Ten dobrý skutek nedělám pro sebe, ale skutečně pro dobro nějakého psa a pak musím dát sebe trošku stranou. Ano nezní to asi moc hezky, možná tvrdě, ale tak to prostě je. Dobré skutky nejsou o mě.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Věřím, že ta pracovnice útulku má nějaké zkušenosti a podle nich rozhodla. Ale zase fena nebyla úplně mladá, mohlo by se říct, zestárnou společně, ona a mamka, fena umře dřív, než bude mamka díky stáří nemohoucí,... No ale takhle uvažováno nebylo. A protože tam, kde mamka bydlí, byl ještě v té době ideální pes pastevec, tak jsme pořídili štěně s PP. A tím pro nás skončily námluvy s jakýmkoliv útulkem a po smrti kavkazanky má mamka opět štěně, chodku. V okolí už bydlí dost lidí celoročně, tak potřeba nekompromisního samostatného hlídače už není tak zásadní. Ale povahově jí víc sedí ten kavkazan.
Chápu, že je těžké rozhodovat, komu svěřit toho kterého psa. U nás by se bývalo té kavkazance žilo dobře. Tak snad jí našli dobrý domov.

Ono za mě pro pastevce k nějakému domu s větší zahradou a s klidně starší paní, která psa ještě zvládne fyzicky a má dobře zajištěný pozemek je lepší, než když si pastevce pořídí dva mladí lidé do garsonky v centru Prahy... Ale věřím, že i ta druhá varianta může fungovat... jen častěji potkávám ty nefunkční...

Zrzavci napsal(a):
Nu ano, taky věřím, že pracovnice rozhodla dle svých zkušeností. A věřím tomu, že kdybyste to nevzdaly mohl se najít jiný vhodný kandidát. Víte, to že já chci udělat dobrý skutek.... no ... to prostě není jen o tom mém pocitu, patří k tomu spousta dalších věcí, které člověk musí vzít v potaz. Jinak to prostě nemusí vyjít. Ten dobrý skutek nedělám pro sebe, ale skutečně pro dobro nějakého psa a pak musím dát sebe trošku stranou. Ano nezní to asi moc hezky, možná tvrdě, ale tak to prostě je. Dobré skutky nejsou o mě.

Promiňte, ale my jsme nechtěly jakéhokoliv psa, ale pastevce, nejlépe kavkazanku. Hledala jsem nejdříve v útulcích, našla, byla odmítnuta. Ale protože maminka potřebovala a chtěla pastevce, fenu, alternativa nebyla. To bychom byli jak pan Babica - nemáš passatu, dej tam kečup. Není pastevec, vezmi si křížence labradora. Kdybychom chtěly jakéhokoliv většího psa, tak výběr samozřejmě byl. Sebe můžu dát stranou, upozadit, ve věci, která není zásadní. Tady to nešlo. A popravdě, licitovat s útulkem, kterého psa by milostivě mamce svěřili, to by se nám nechtělo ani jedné.
Chtěly jsme pomoct té konkrétní feně a zároveň získat nekompromisního hlídače plemene, které mamce velice vyhovuje. Mohlo to být oboustranně výhodné.

Lily2 napsal(a):
Ono za mě pro pastevce k nějakému domu s větší zahradou a s klidně starší paní, která psa ještě zvládne fyzicky a má dobře zajištěný pozemek je lepší, než když si pastevce pořídí dva mladí lidé do garsonky v centru Prahy... Ale věřím, že i ta druhá varianta může fungovat... jen častěji potkávám ty nefunkční...

Já si teda pastevce v garsonce představit nedokážu. Měli jsme dvě kavkazanky, a obě byly venkovní, dovnitř chodily jen na návštěvu, a ve štěněcím věku a ve stáří spát. Ta druhá několik let, když byla mladá, dovnitř vůbec nechtěla, ani se nepřišla podívat ze zvědavosti...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Promiňte, ale my jsme nechtěly jakéhokoliv psa, ale pastevce, nejlépe kavkazanku. Hledala jsem nejdříve v útulcích, našla, byla odmítnuta. Ale protože maminka potřebovala a chtěla pastevce, fenu, alternativa nebyla. To bychom byli jak pan Babica - nemáš passatu, dej tam kečup. Není pastevec, vezmi si křížence labradora. Kdybychom chtěly jakéhokoliv většího psa, tak výběr samozřejmě byl. Sebe můžu dát stranou, upozadit, ve věci, která není zásadní. Tady to nešlo. A popravdě, licitovat s útulkem, kterého psa by milostivě mamce svěřili, to by se nám nechtělo ani jedné.
Chtěly jsme pomoct té konkrétní feně a zároveň získat nekompromisního hlídače plemene, které mamce velice vyhovuje. Mohlo to být oboustranně výhodné.

Ale balů, však jo.

Napíšu to z čistě osobního pohledu...já být stará a muset se vyplňovat nějaký dotazník, kde by mně třeba toho psa už kvůli věku nechtěli schválit, tak bych teda byla hódně hódně nešťastná. Psi mě provázejí od dětství a neumím si bez nich život vůbec představit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Napíšu to z čistě osobního pohledu...já být stará a muset se vyplňovat nějaký dotazník, kde by mně třeba toho psa už kvůli věku nechtěli schválit, tak bych teda byla hódně hódně nešťastná. Psi mě provázejí od dětství a neumím si bez nich život vůbec představit.

Když to máte těžký i z toho druhýho pohledu.

Máte štěňátko, krásný, naducaný, hyperaktivní a máte dva vážné zájemce. Mladou rodinu, třeba s dětmi do deseti let, co jsou pořád někde venku, sportují, chodí po horách a tak. A důchodkyni třeba 70+, která už je po většinou doma, sem tam zajde na procházku.

Člověk ty starší lidi nechce kolikrát odsoudit..

Ale zároveň nechce ani to štěně odsoudit k tomu, aby chodilo na flexině kolem paneláku, když má vyhlídky na akční život plný zážitků.

A někteří důchodci jsou třeba super, berou, co nabízíte. Ale zároveň mám opakovanou ošklivou zkušenost s tím, že chtějí jenom hezký chlupatý štěňátka, ideálně bílý. Bez ohledu na to, jaký je pes torpédo. O typického vořechoidní štěně hnědé, černé či zrzavé barvy ani neškrtnou, případně vás ještě zjebou, že toto oni nechtěj.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Napíšu to z čistě osobního pohledu...já být stará a muset se vyplňovat nějaký dotazník, kde by mně třeba toho psa už kvůli věku nechtěli schválit, tak bych teda byla hódně hódně nešťastná. Psi mě provázejí od dětství a neumím si bez nich život vůbec představit.

Sarah - krom toho, že to je pořád utopie, tak na věku by to přece celé nestálo. Ale uznejte, že vižla pro osmdesátku není ideál, že ne? Víte, co všechno s námi Bubi potom stihla zažít? Jizerky, Krkonoše, Krušky s náma prochodila, zaběhala si coursing, naučila se plovati............ chtěla byste třebas pro svůj odchov, který by skončil v útulku, aby místo takovéhle možnosti chodila kolem toho paneláku? Bubi u nás zhubla, pes - teda fena, která sotva vyšla schody, lítala po horách. Já, až přijde čas a von přijde, a nebudu mít na to vlastnit vižlu, tak budu hodně nešťastná. ale radši budu nešťastná já, než aby byl ten pes. A až nebudu mít na to mít žádnýho psa, tak to asi umřu, ale prostě na to nebudu mít.

impact napsal(a):
Když to máte těžký i z toho druhýho pohledu.

Máte štěňátko, krásný, naducaný, hyperaktivní a máte dva vážné zájemce. Mladou rodinu, třeba s dětmi do deseti let, co jsou pořád někde venku, sportují, chodí po horách a tak. A důchodkyni třeba 70+, která už je po většinou doma, sem tam zajde na procházku.

Člověk ty starší lidi nechce kolikrát odsoudit..

Ale zároveň nechce ani to štěně odsoudit k tomu, aby chodilo na flexině kolem paneláku, když má vyhlídky na akční život plný zážitků.

A někteří důchodci jsou třeba super, berou, co nabízíte. Ale zároveň mám opakovanou ošklivou zkušenost s tím, že chtějí jenom hezký chlupatý štěňátka, ideálně bílý. Bez ohledu na to, jaký je pes torpédo. O typického vořechoidní štěně hnědé, černé či zrzavé barvy ani neškrtnou, případně vás ještě zjebou, že toto oni nechtěj.

Tak mě osobně by rodina s dětma do deseti let úplně nenadchla. Mám zkušenost, že až na výjimky jsou v takových rodinách psi až na x-tý koleji. Je to pochopitelný - děti spolknou fůru času, jsou nesoběstačný, na samostatný venčení psů ještě příliš malý. Rodiče mají fůru starostí - školka, škola, kroužky, domácnost, nákupy, zaměstnání...a pes je obvykle tím vlàčenej - absolvuje vycházky u kočáru, cesty s dětma do školky, nàkupy...případnej výlet nebo chata o víkendu ho nevytrhne. Opakuju, je mi jasný, že jsou výjkmky, ale takových scénářů vídám fakt hodně.
Oproti tomu pro důchodkyni pes může být středobod vesmíru, může mu věnovat veškerej svůj čas. Samozřejmě, že v případě štěněte musí být mobilní a aktivní. Ale ty, co dojdou maximálně na nákup, obvykle nechtějí štěndo.

Terven napsal(a):
Tak mě osobně by rodina s dětma do deseti let úplně nenadchla. Mám zkušenost, že až na výjimky jsou v takových rodinách psi až na x-tý koleji. Je to pochopitelný - děti spolknou fůru času, jsou nesoběstačný, na samostatný venčení psů ještě příliš malý. Rodiče mají fůru starostí - školka, škola, kroužky, domácnost, nákupy, zaměstnání...a pes je obvykle tím vlàčenej - absolvuje vycházky u kočáru, cesty s dětma do školky, nàkupy...případnej výlet nebo chata o víkendu ho nevytrhne. Opakuju, je mi jasný, že jsou výjkmky, ale takových scénářů vídám fakt hodně.
Oproti tomu pro důchodkyni pes může být středobod vesmíru, může mu věnovat veškerej svůj čas. Samozřejmě, že v případě štěněte musí být mobilní a aktivní. Ale ty, co dojdou maximálně na nákup, obvykle nechtějí štěndo.

Máte pravdu. Mělo tam být od deseti.

K menším dávám jen výjimečně právě z těch všech důvodu. A taky to většinou slíznu, že co si to dovoluju nedat malý ťuťu štěňátko k malým dětem.

Matky malých dětí jsou takovej protipól důchodců. Chtěj jen malý, milý a roztomilý. Vořeši jsou pro ně často ble ble.

uznejte, že vižla pro osmdesátku není ideál, že ne? Víte, co všechno s námi Bubi potom stihla zažít?

njn.jen tady to nebyla volba pochod kolem panelaku vs.aktivni zivot
ale mam svuj gauc/zahradu a milujiciho cloveka jen pro sebe vs. kotec v utulku

Fiona.Praha napsal(a):
Jak dlouho jste měli doma psa, když zaútočil?
Jedná se o černého "NO"?

K přítelovi se choval doma i v útulku přívětivě?
Jakým stylem ho vychovával přítel? Nemusel ho bít, aby se to psovi nelíbilo. Stačí tahání za kůži, tlačení psa k zemi, zalehávání.

Z mých zkušeností vím, že pes nezaútočí jen tak bez varování. Pes nechce jít do sporu s člověkem. Proto by asi bylo správné popsat, jak jste psa vychovávali.
Pro začátek by stačilo popsat, jak jste chválili a jak jste nechválili.

Něco se stát muselo nebo to bylo blbě od začátku.

Dnes jsem viděla 4měsíční štěňátko, na které mladý majitel řval " k nooooooze". Naštěstí si dal říct a zkusil to po dobrém a štěně nadšeně přiběhlo. Snad mu to zůstane a uvědomí si, že důraz není řev a respekt není strach.

Prosím, proč se ptáte, zda se jednalo o ČERNÉHO NO? Na tom nějak záleží?

Varaxi napsal(a):
Teď mám nabídku ročního psa z Albánie. Samozřejmě kastrovaného. Půl roku se v ČR ten pes léčil s vážnými zdravotními problémy, na které nakonec pomohlo obyčejné odčervení.
Člověk občas nemá slov.
Ať si každý dotáhne, co chce, pokud to zvíře není nakažlivé a je ochoten se o něj postarat nebo dopředu ví, kdo si toho psa vezme. Ale tahat psy z dovolených, vyžebrat na léčbu a kastraci a pak psa za tučný poplatek přeprodat dále... Já vím, že je to drahé, protože veterina není levná, že se na tom nejspíš nevydělá, ale sakra! Pokud nemám v úmyslu se o toho psa postarat (ať já sama, nebo zprostředkovaně), tak ho sem netahám.

A vezmeš si jej??

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dobrý den. Kdysi nevhodný dárek a teď se po smrti táty nemá kdo postarat. Preferujeme darovat oba dva společně. Celou dobu jsou spolu.

To jako chtějí darovat psa i mrtvolu otce, páč byli celou dobu spolu, a nebo to jsou dva psi (tedy nevhodní dárečci)?

To je fakt černý humor - pes s přibalením urny otce!

impact napsal(a):
Když to máte těžký i z toho druhýho pohledu.

Máte štěňátko, krásný, naducaný, hyperaktivní a máte dva vážné zájemce. Mladou rodinu, třeba s dětmi do deseti let, co jsou pořád někde venku, sportují, chodí po horách a tak. A důchodkyni třeba 70+, která už je po většinou doma, sem tam zajde na procházku.

Člověk ty starší lidi nechce kolikrát odsoudit..

Ale zároveň nechce ani to štěně odsoudit k tomu, aby chodilo na flexině kolem paneláku, když má vyhlídky na akční život plný zážitků.

A někteří důchodci jsou třeba super, berou, co nabízíte. Ale zároveň mám opakovanou ošklivou zkušenost s tím, že chtějí jenom hezký chlupatý štěňátka, ideálně bílý. Bez ohledu na to, jaký je pes torpédo. O typického vořechoidní štěně hnědé, černé či zrzavé barvy ani neškrtnou, případně vás ještě zjebou, že toto oni nechtěj.

Já bych těm starým/starším lidem bez dalšího rodinného zázemí asi nabízela spíš psy středního možná i vyššího věku... Jenže vyskytují se takoví, ideálně bezproblémoví/máloproblémoví v útulcích?

Jinak jak jsem zde také již opakovaně psala, vykašle-li se na člověka jeho vlastní rodina, jsou i kočky (či jiná zvěř) v podstatě kotvou. Jsem známá tím, že ráda vyjedu na pár dní na dovolenou. A jsem šťastná, že mám přátele, kteří KAŽDÝ den za kočkami zajdou - nakrmí je, vyčistí záchodky, ideálně si s nimi i pohrají. Ale už jsem slyšela i názor: Kočky Ti klidně vydrží samy i dva až tři dny. Tak moje ne, respektive nechci to připustit. Ono je hrozné, že zvíře pořizujete a jste si jistá, že to zázemí a samozřejmou pomoc v případě nouze máte. No a pak se ze dne na den může vše...pokakat!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Copak? Snad sem taky nevozíte psy ze zahraničí?

Díky za odkaz, jen ilustruje, že "našich" psů, potřebných, je moc, tak proč vozit další z jiných zemí...

Toto je ale o "impact" opravdu hodně známé...
Tím samozřejmě neříkám, že má kdokoli zde povinnost znát a pamatovat si, kdo to zde jak má.

A nestraním ani jedné z Vás, mám vás ráda obě!

fikovnice napsal(a):
A vezmeš si jej??

Nene, pořád platí, že nemám podmínky na vlastního psa. Tak chodím očumovat k Inspektorové, která mi to zatím trpí. :D
Ale domeček už se konečně rýsuje, už je to na dobré cestě. Snad teda, člověk nikdy neví.

fikovnice napsal(a):
Já bych těm starým/starším lidem bez dalšího rodinného zázemí asi nabízela spíš psy středního možná i vyššího věku... Jenže vyskytují se takoví, ideálně bezproblémoví/máloproblémoví v útulcích?

Jinak jak jsem zde také již opakovaně psala, vykašle-li se na člověka jeho vlastní rodina, jsou i kočky (či jiná zvěř) v podstatě kotvou. Jsem známá tím, že ráda vyjedu na pár dní na dovolenou. A jsem šťastná, že mám přátele, kteří KAŽDÝ den za kočkami zajdou - nakrmí je, vyčistí záchodky, ideálně si s nimi i pohrají. Ale už jsem slyšela i názor: Kočky Ti klidně vydrží samy i dva až tři dny. Tak moje ne, respektive nechci to připustit. Ono je hrozné, že zvíře pořizujete a jste si jistá, že to zázemí a samozřejmou pomoc v případě nouze máte. No a pak se ze dne na den může vše...pokakat!

Když jde člověk v důchodovém věku pro staršího pejska ( třeba 5+) do útulku, tak se dá prakticky vždy něco najít. Často tam máte něco po důchodcích nebo nějakého drobného voříška.

Problém nastává ve chvíli, kdy si člověk v důchodovém věku jde do útulku pro štěňátko, Vy mu ho odmítnete dát a nabídnete mu nějakého hodného staršího pejska. To se o sobě rázem dozvíte věcí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
uznejte, že vižla pro osmdesátku není ideál, že ne? Víte, co všechno s námi Bubi potom stihla zažít?

njn.jen tady to nebyla volba pochod kolem panelaku vs.aktivni zivot
ale mam svuj gauc/zahradu a milujiciho cloveka jen pro sebe vs. kotec v utulku

To se vztahuje k výběru Balu a nebo k zmínce o Bubi?
Pokud k Balu, tak já prostě pracovnici útulku i chápu, nemá nikde zajištěno, že se důchodkyně o dotyčného psa, tohoto plemene se specifickou povahou - kterého halvně nezná, zvládne postarat, zabepečit ho a zda je pravdou , že příbuzenstvo se postará, pokud to nepůjde. Jak říkám, zkušenosti těch pracovníků jsou prostě jejich zkušenosti. Měli třeba představu a věděli proč - pro toho psa hledají někoho jiného.
Pokud jde o Bubi - tak ano mohla vyměnit kotec za pochod kolem paneláku, ale osmdesátiletá paní, žijící sama ... nepřijde mi to pro tohoto psa ideální. Takhle v tom útulku byla o 14 dní déle ale pak měla život jaký měla, a že neskromně můžu říct, že to byl supr život až do posledního dne.

Dostali jsme pětiletou vořešici po důchodkyni :-) Bezvadný pejsek.
My vyžadovali poslušnost, přivolání, nežraní hnusů a koordinaci u koní, tak s námi měla vořeška těžké začátky, ale mít ji nějaká důchodka trvale na vodítku, byla by vořeška nejšťastnější od první minuty :-)

On starý pes může být finančně víc nákladný. Takže záleží.
Jako u všeho.

Zrzavci napsal(a):
To se vztahuje k výběru Balu a nebo k zmínce o Bubi?
Pokud k Balu, tak já prostě pracovnici útulku i chápu, nemá nikde zajištěno, že se důchodkyně o dotyčného psa, tohoto plemene se specifickou povahou - kterého halvně nezná, zvládne postarat, zabepečit ho a zda je pravdou , že příbuzenstvo se postará, pokud to nepůjde. Jak říkám, zkušenosti těch pracovníků jsou prostě jejich zkušenosti. Měli třeba představu a věděli proč - pro toho psa hledají někoho jiného.
Pokud jde o Bubi - tak ano mohla vyměnit kotec za pochod kolem paneláku, ale osmdesátiletá paní, žijící sama ... nepřijde mi to pro tohoto psa ideální. Takhle v tom útulku byla o 14 dní déle ale pak měla život jaký měla, a že neskromně můžu říct, že to byl supr život až do posledního dne.

Pokud k Balu, tak já prostě pracovnici útulku i chápu, nemá nikde zajištěno, že se důchodkyně o dotyčného psa, tohoto plemene se specifickou povahou - kterého halvně nezná, zvládne postarat, zabepečit ho a zda je pravdou , že příbuzenstvo se postará, pokud to nepůjde. Jak říkám, zkušenosti těch pracovníků jsou prostě jejich zkušenosti. Měli třeba představu a věděli proč - pro toho psa hledají někoho jiného.

Takže - mamce bylo v té době 64 let, byla v důchodu, měla na psa čas, měla zkušenosti s kavkazankou, měla zkušenosti s kombinací kavkazanka a chodka, z minulosti zkušenosti s boxerkou a křížencem NO. Bydlela (bydlí stále) na velké zahradě, byla v kondici, o zahradu se starala víceméně sama. Kavkazanka v útulku nebyla úplně mladá, už si nevzpomenu, kolik let tam prezentovali, dejme tomu, kdyby jí byly tři roky, ale fakt už nevím. Tak doba dožití kavkazanky dejme tomu ještě deset let. Až mně bude 64, budu mít před sebou ještě rok práce než budu moci do důchodu, pokud to tedy nějaká chytrá hlava neprodlouží. To znamená, že takový člověk je brán ještě jako zcela "plnohodnotný" z hlediska pracovního výkonu.
Nikdo, vůbec nikdo, kdo si bere psa, ať je mu dvacet, třicet, padesát nebo x let, nemůže vědět, že se o psa postará celou dobu života psa, že na to bude mít fyzicky, psychicky, finančně. Protože situace se může změnit z vteřiny na vteřinu. Takže ano, i já do jisté míry chápu pracovnici útulku, ale předpokládala bych více zájmu o podmínky a o zkušenosti zájemce. Řekla bych, zvláště u těchto specifických plemen, že je lepší člověk se zkušenostmi, byť starší, než mladý bez nich. Ale to je můj názor. My jsme v důsledku rozhodnutí útulku žádnou škodu neutrpěli, ale bylo nám to líto. Následně pořízená kavkazí slečna u mamky prožila krásný život a odešla v hezkém věku téměř 13 let.

Varaxi napsal(a):
Nene, pořád platí, že nemám podmínky na vlastního psa. Tak chodím očumovat k Inspektorové, která mi to zatím trpí. :D
Ale domeček už se konečně rýsuje, už je to na dobré cestě. Snad teda, člověk nikdy neví.

Takže i náš SPOLEČNÝ pesan, že jo...?

impact napsal(a):
Když jde člověk v důchodovém věku pro staršího pejska ( třeba 5+) do útulku, tak se dá prakticky vždy něco najít. Často tam máte něco po důchodcích nebo nějakého drobného voříška.

Problém nastává ve chvíli, kdy si člověk v důchodovém věku jde do útulku pro štěňátko, Vy mu ho odmítnete dát a nabídnete mu nějakého hodného staršího pejska. To se o sobě rázem dozvíte věcí.

No, já si v důchodu pro štěňatko rozhodně nepůjdu. Jsem soudná. A vím, že bych každé 3 hodiny nedokázala běžet z druhého poschodí a zase zpátky. A rozhodně si vyberu něco menšího, abych to v případě potřeby dokázala unést. V košíku nebo v batohu na zádech.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No, já si v důchodu pro štěňatko rozhodně nepůjdu. Jsem soudná. A vím, že bych každé 3 hodiny nedokázala běžet z druhého poschodí a zase zpátky. A rozhodně si vyberu něco menšího, abych to v případě potřeby dokázala unést. V košíku nebo v batohu na zádech.

Tak on stačí průjem a lítáte z druhého patra i častěji než jednou za tři hodiny.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pokud k Balu, tak já prostě pracovnici útulku i chápu, nemá nikde zajištěno, že se důchodkyně o dotyčného psa, tohoto plemene se specifickou povahou - kterého halvně nezná, zvládne postarat, zabepečit ho a zda je pravdou , že příbuzenstvo se postará, pokud to nepůjde. Jak říkám, zkušenosti těch pracovníků jsou prostě jejich zkušenosti. Měli třeba představu a věděli proč - pro toho psa hledají někoho jiného.

Takže - mamce bylo v té době 64 let, byla v důchodu, měla na psa čas, měla zkušenosti s kavkazankou, měla zkušenosti s kombinací kavkazanka a chodka, z minulosti zkušenosti s boxerkou a křížencem NO. Bydlela (bydlí stále) na velké zahradě, byla v kondici, o zahradu se starala víceméně sama. Kavkazanka v útulku nebyla úplně mladá, už si nevzpomenu, kolik let tam prezentovali, dejme tomu, kdyby jí byly tři roky, ale fakt už nevím. Tak doba dožití kavkazanky dejme tomu ještě deset let. Až mně bude 64, budu mít před sebou ještě rok práce než budu moci do důchodu, pokud to tedy nějaká chytrá hlava neprodlouží. To znamená, že takový člověk je brán ještě jako zcela "plnohodnotný" z hlediska pracovního výkonu.
Nikdo, vůbec nikdo, kdo si bere psa, ať je mu dvacet, třicet, padesát nebo x let, nemůže vědět, že se o psa postará celou dobu života psa, že na to bude mít fyzicky, psychicky, finančně. Protože situace se může změnit z vteřiny na vteřinu. Takže ano, i já do jisté míry chápu pracovnici útulku, ale předpokládala bych více zájmu o podmínky a o zkušenosti zájemce. Řekla bych, zvláště u těchto specifických plemen, že je lepší člověk se zkušenostmi, byť starší, než mladý bez nich. Ale to je můj názor. My jsme v důsledku rozhodnutí útulku žádnou škodu neutrpěli, ale bylo nám to líto. Následně pořízená kavkazí slečna u mamky prožila krásný život a odešla v hezkém věku téměř 13 let.

No já tohle všechno, co jste psala vím, už jsem to četla několikrát, když jste to zmiňovala a přes to, chápu, že k tomu mohla pracovnice přistoupit tak, jak přistoupila protože třeba fena měla nějakou specifičnost, pro kterou jí vyhlíželi někoho jiného. Kavkazan není miniaturní pudl, je to specifický pes a prostě si třeba nelajsla tohle plemeno dát do těchto rukou - hledala třeba ruce vhodnější - třeba hledala chlapa se zkušenostmi. Nechcete se plést, nechcete o to víc, pokud pes je něčím specifický. Já vám neubírám to, že byste jí nabídli skvělý domov. Ale koukejte na to nejen ze svého úhlu, ale z úhlu těch, kteří v útulcích pracují a mají své nedobré zkušenosti.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak on stačí průjem a lítáte z druhého patra i častěji než jednou za tři hodiny.

To samozřejmě ano. Ale prostě si nepůjdu primárně pro štěně, kde je to lítání jaksi předpokládané.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To samozřejmě ano. Ale prostě si nepůjdu primárně pro štěně, kde je to lítání jaksi předpokládané.

Jasně, vím, četla jsem.

Varaxi napsal(a):
Nene, pořád platí, že nemám podmínky na vlastního psa. Tak chodím očumovat k Inspektorové, která mi to zatím trpí. :D
Ale domeček už se konečně rýsuje, už je to na dobré cestě. Snad teda, člověk nikdy neví.

"Varaxi", a jaké plemeno tedy budeme mít?
Já samozřejmě do výběru nebudu kecat, ale jako budoucí spolumajitelku mě zajímá, jakého že to psíka budu vlastnit.

fikovnice napsal(a):
"Varaxi", a jaké plemeno tedy budeme mít?
Já samozřejmě do výběru nebudu kecat, ale jako budoucí spolumajitelku mě zajímá, jakého že to psíka budu vlastnit.

To záleží. Pokud se podaří postavit domeček, jsou ve hře větší psi. Mou srdcovkou jsou tervuereni, ale dost záleží, jak se zadaří další plány, děti a tak. Možná by menší salašník byl také menší sousto, nebo nějaký jiný než belgický ovčák (bílý švýcarský, kdyby se našla dobrá povaha, nebo chodský pes, kdyby se našel zdravý pes, nebo krátkosrstá kolie)...
Pokud ne a já bych byla odkázána na menší prostor, zároveň pokud by se ukázalo, že přítel je psí poleno a je třeba na to brát ohled, pendluji mezi královským pudlem, vlčím špicem, velškoržim, středním kníračem, tervuerenem a „něčím“ z útulku. Tajně bych si myslela na německého pinče, ale to je docela ostrý pes, nevím, jestli bych mu dala, co potřebuje.
Nebo se zblázním a záhadně zbohatnu, to bych si pak pořídila hrad a v tom hradu bych měla velký krb, u krbu houpací křeslo, v něm kožešinu z divočáka (pokud ne rovnou medvěda) a na ní si bude elegantně polehávat párek barzojů. Nebo tervuerenů.
Prostě je to velká neznámá.

Edit:
Jinými slovy cokoli od tohohle:
https://www.pesweb.cz/cz/psi-k-adopci?objid=74583
Po tohle:
https://www.pesweb.cz/cz/psi-k-adopci?objid=70615
Ale možná ze mně mluví to, že už 4 roky jsem sama.
(Vím přesně, co bude: Inspektorové se narodí tervuereni a ti se záhadně přes noc objeví u mě v domečku/v bytě/na hradě - ale pssst, jí to neříkej.)

Varaxi napsal(a):
To záleží. Pokud se podaří postavit domeček, jsou ve hře větší psi. Mou srdcovkou jsou tervuereni, ale dost záleží, jak se zadaří další plány, děti a tak. Možná by menší salašník byl také menší sousto, nebo nějaký jiný než belgický ovčák (bílý švýcarský, kdyby se našla dobrá povaha, nebo chodský pes, kdyby se našel zdravý pes, nebo krátkosrstá kolie)...
Pokud ne a já bych byla odkázána na menší prostor, zároveň pokud by se ukázalo, že přítel je psí poleno a je třeba na to brát ohled, pendluji mezi královským pudlem, vlčím špicem, velškoržim, středním kníračem, tervuerenem a „něčím“ z útulku. Tajně bych si myslela na německého pinče, ale to je docela ostrý pes, nevím, jestli bych mu dala, co potřebuje.
Nebo se zblázním a záhadně zbohatnu, to bych si pak pořídila hrad a v tom hradu bych měla velký krb, u krbu houpací křeslo, v něm kožešinu z divočáka (pokud ne rovnou medvěda) a na ní si bude elegantně polehávat párek barzojů. Nebo tervuerenů.
Prostě je to velká neznámá.

Edit:
Jinými slovy cokoli od tohohle:
https://www.pesweb.cz/cz/psi-k-adopci?objid=74583
Po tohle:
https://www.pesweb.cz/cz/psi-k-adopci?objid=70615
Ale možná ze mně mluví to, že už 4 roky jsem sama.
(Vím přesně, co bude: Inspektorové se narodí tervuereni a ti se záhadně přes noc objeví u mě v domečku/v bytě/na hradě - ale pssst, jí to neříkej.)

Corgiho si teď pořídila kamarádka. A z povahy a celkově je nadšená. Jen se musí hlídat fyzička.

Varaxi napsal(a):
To záleží. Pokud se podaří postavit domeček, jsou ve hře větší psi. Mou srdcovkou jsou tervuereni, ale dost záleží, jak se zadaří další plány, děti a tak. Možná by menší salašník byl také menší sousto, nebo nějaký jiný než belgický ovčák (bílý švýcarský, kdyby se našla dobrá povaha, nebo chodský pes, kdyby se našel zdravý pes, nebo krátkosrstá kolie)...
Pokud ne a já bych byla odkázána na menší prostor, zároveň pokud by se ukázalo, že přítel je psí poleno a je třeba na to brát ohled, pendluji mezi královským pudlem, vlčím špicem, velškoržim, středním kníračem, tervuerenem a „něčím“ z útulku. Tajně bych si myslela na německého pinče, ale to je docela ostrý pes, nevím, jestli bych mu dala, co potřebuje.
Nebo se zblázním a záhadně zbohatnu, to bych si pak pořídila hrad a v tom hradu bych měla velký krb, u krbu houpací křeslo, v něm kožešinu z divočáka (pokud ne rovnou medvěda) a na ní si bude elegantně polehávat párek barzojů. Nebo tervuerenů.
Prostě je to velká neznámá.

Edit:
Jinými slovy cokoli od tohohle:
https://www.pesweb.cz/cz/psi-k-adopci?objid=74583
Po tohle:
https://www.pesweb.cz/cz/psi-k-adopci?objid=70615
Ale možná ze mně mluví to, že už 4 roky jsem sama.
(Vím přesně, co bude: Inspektorové se narodí tervuereni a ti se záhadně přes noc objeví u mě v domečku/v bytě/na hradě - ale pssst, jí to neříkej.)

BŠO nebo kolie - prosím, prosím!
Jinak tervuereny si budu muset tedy více nastudovat!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Corgiho si teď pořídila kamarádka. A z povahy a celkově je nadšená. Jen se musí hlídat fyzička.

Jo jo, corgiové se mi také líbí!

Varaxi napsal(a):
To záleží. Pokud se podaří postavit domeček, jsou ve hře větší psi. Mou srdcovkou jsou tervuereni, ale dost záleží, jak se zadaří další plány, děti a tak. Možná by menší salašník byl také menší sousto, nebo nějaký jiný než belgický ovčák (bílý švýcarský, kdyby se našla dobrá povaha, nebo chodský pes, kdyby se našel zdravý pes, nebo krátkosrstá kolie)...
Pokud ne a já bych byla odkázána na menší prostor, zároveň pokud by se ukázalo, že přítel je psí poleno a je třeba na to brát ohled, pendluji mezi královským pudlem, vlčím špicem, velškoržim, středním kníračem, tervuerenem a „něčím“ z útulku. Tajně bych si myslela na německého pinče, ale to je docela ostrý pes, nevím, jestli bych mu dala, co potřebuje.
Nebo se zblázním a záhadně zbohatnu, to bych si pak pořídila hrad a v tom hradu bych měla velký krb, u krbu houpací křeslo, v něm kožešinu z divočáka (pokud ne rovnou medvěda) a na ní si bude elegantně polehávat párek barzojů. Nebo tervuerenů.
Prostě je to velká neznámá.

Edit:
Jinými slovy cokoli od tohohle:
https://www.pesweb.cz/cz/psi-k-adopci?objid=74583
Po tohle:
https://www.pesweb.cz/cz/psi-k-adopci?objid=70615
Ale možná ze mně mluví to, že už 4 roky jsem sama.
(Vím přesně, co bude: Inspektorové se narodí tervuereni a ti se záhadně přes noc objeví u mě v domečku/v bytě/na hradě - ale pssst, jí to neříkej.)

Ad zbohatnutí - psala jsem v péčkovém vlákně: Plán - pokoupit papírky, poškrábat povrch penízkem, pod povrchem pak poklad, příkladně pětsettisíc!