Vaše povely

My máme povel "kľud" - pes si ľahne na bok a položí aj hlavu na zem. Dcéra má toto isté ale na povel "bum!". Keď sa takto zvalí jej dogo pes je to vcelku vtipné. Ale je to prevádzkový super povel - veľmi dobre ho využívame u veterinára aj doma, keď potrebujeme napr. vyčistiť uši. A pri jašení kedy je povolené skákať tak je povel "labkýýýý". A ešte som naučila tú našu nosiť taký taško-košík na povel "taška"

My jsme místo "štěkej" používali: "pozdrav"!

Když pes štěká, můžete to komentovat
jakýmkoliv slovem.
Vždy stejným.

U Sáry jsem měla povel na to, aby přestala štěkat "nes.er mě, Blaženo!!!"...ne teda, že bych to nějak cíleně učila, ale u ní jsem nebyla schopná naučit povel "ticho", když se rozštěkala sama...resp. když vehementně hlídala...až jsem na ní tohle jednou houkla a najednou ticho....no prostě klasika "můj pes poslouchá na slovo, jen jsem nevěděla na jaké".
Na Jacka, aby neštěkal jsem používala povel šeptem "pšššš, jdeme loupit".

No a na moje berbery i v dospělosti, kdy už byli medvědoidní, jsem na přivolání obou používala to, na co jsem si je naučila jako psí mimina a i v té dospělosti na to reagovali nejrychleji a nejlépe ..."štěňatááá, honééém k mamincééé", no trochu to byl problém na veřejnosti, u někoho to vzbuzovalo úsměv, další si ťukal na čelo, že jsem blázen. Stejně jako když měl třeba Jack tendence tahat, zastavili jsme a já mu říkám "Jacku, k opětovnému pokračování v chůzi je nutno držet vodítko povolené"..jasně pes nerozumí, ale s tím taháním si to rozmyslí, protože stát a poslouchat jak panička něco mele, není žádná bžunda...ale lidi si samozřejmě potom o mně myslí své.

Z obýváku slyším Sáru, že skočila na kuchyňskou linku a volala jsem "Slezte z toho lustru, Donalde, vidím vás".

Šikovný povel "na stranu" - když šla čuba před námi (za námi) navolno po silnici, když jelo auto (nebo šel pes, se kterým jsme se nekamarádili). Na tenhle povel se ohlédla, kterou stranu myslíme, my jsme pokynuli, ona se způsobně zařadila na příslušnou stranu.

Když jsem nechtěla, aby Stypík třeba neštěkal na jiného psa, řekla jsem mu "nech ho žít". Když byl druhý pes NO a pak rotvajler a já měla 14-ti kilového psa, vypadalo to celkem vtipně

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Šikovný povel "na stranu" - když šla čuba před námi (za námi) navolno po silnici, když jelo auto (nebo šel pes, se kterým jsme se nekamarádili). Na tenhle povel se ohlédla, kterou stranu myslíme, my jsme pokynuli, ona se způsobně zařadila na příslušnou stranu.

Taky máme - akorát "na kraj".

Harýsku, klid to je kamarád, nezabíjet. Na psa to moc nefunguje, ale většina lidí pochopí, že se nemá přibližovat k plotu a krmit naše zvířata.

Fatia napsal(a):
Přesně tyhle "povely" z duše nesnáším. Ještě Vem si ho, Šupák je to a povzbuzování psa, aby štěkal, dorážel na lidi, tahal je za nohavice. Štěkat na povel je v pohodě, navádění psa k útoku na člověka, třeba jen z legrace, to ráda nemám. Vím, k tématu to není, ale musela jsem ;-)

Z podobných důvodu žádný z mých psů nezná význam slova "kočička".

impact napsal(a):
Z podobných důvodu žádný z mých psů nezná význam slova "kočička".

Tak to ti moji v rámci pojmenovávání běžných "předmětů" slovo kočička naopak dobře znají. Dokonce i Balu už umí kolem cizí kočky na ulici v klidu projít.

Místo "na stranu" u nás máme "auto", aby se to líp vyslovovalo i manželovi. Akorát jsem si to trochu zkazila, když jsem zahlásila "auto", a ona projížděla motorka. Od té doby se ta moje většinou rozhlížela, jestli nekecám, než ustoupila na stranu. Takže ač je to stejný povel, musím hlásit pravdivě jestli kolo, motorka nebo auto, protože manžel (Mexičan) neuměl vyslovit "na stranu"/"na kraj" a Čert měla pocit, že z ní dělám blbce. :-)

Taky máme všeobecný zákazový/ ukončovací povel "GUYS?!" - většinou význam "ticho", "ni-se-te-ocurre" (ani na to nemysli) - když se chystají provést nějakou bejkárnu.
"Spolu" - když potřebuji, abysme šli v jednom chumlu, třeba kolem krav. Podobně "přejdeme" při přecházení silnice, aby všichni šli najednou.
Vyskoč na (kam ukážu) je u nás "hopiky".
Balu umí "ukaž pupíček" - svalí se na záda a ukáže pupíček.
"Řekni ham" - to teda funguje jen když mám jídlo. výslovnost je bídná, ale řeknou. Čert tím občas hlásí, že už je čas večeře. :-)

impact napsal(a):
Z podobných důvodu žádný z mých psů nezná význam slova "kočička".

No, můj pes zná velmi dobře povel "kočička"+"se..na ni"😊 Ryčné rrrr naučilo i ohaříka obcházet cizí kočku obloukem, se vztyčenou hlavou. Naštěstí teď už stačí skoro potichu. Trénovat jsme museli mimo obydlené plochy, aby nás nikdo moc neslyšel. 😉

v lese kdyz bezi srnky "jenom ocickama" = muzete koukat, ale ani se nehnete

Jojo, kočička moc nechápu, zvlášť u psa, co ty kočky rád prožene a při "kočičce" si může hlavu ukroutit a pro majitele je to pořád nějak vtipný.
My máme běžný povely + k nim naší "znakovku".
Tady, rukou nebo tělem ukážu, kam to tady chci.
Pomalu je myslím taky fajn povel, nejen při chůzi.
K manipulaci pojmenovaný části těla.
Pak malej/malá u menších psů, nebo u rodičů koček, jo ještě u ptáčat se to osvědčilo.
Zklidni hormon bývalo u zvěře.
Jdeme spinkat, případně hajiky z takových těch maminkovskejch.

My měli povel "jdi na srnku" - pobídka, aby opustil cestu a šel se podívat na louku, do lesa. Teď mi to přijde vtipný, většinou se člověk snaží o pravý opak. Myslím, že jsem to zavedla už v době, kdy pes chodil na stopovačce, takže bylo jasný, že lov srnky ve skutečnosti neproběhne.

impact napsal(a):
Taky máme - akorát "na kraj".

"kraj" je první level
jako druhý má pastevec "travička", když je ustoupení na kraj komunikace nedostatečné
co se týká druhu dopravního prostředku, tak se psu samozřejmě nekecá, tam je široká škála pojmenování, včetně lyží
"kočička" samozřejmě také = tiše se usmívej a neobtěžuj (to hodí pastevec oči útrpně v sloup s přáním, ať to matka nedotáhne domů )
atd. atd. atd.

My máme "chodník" i když tam žádnej chodník není.
A největší úspěchy máme s pokynem"Prosimtě, zavři ty dveře", dneska to už hodně psů umí, ale dřív návštěvy docela čumely:)
Pak máme "jděte spinkat", to znamená, že mají jít na svůj gauč do ložnice.
"Já tě vidím", když je pes daleko a ignoruje přivolání a ve skrytu si něco oču chává...

Doron napsal(a):
My máme "chodník" i když tam žádnej chodník není.
A největší úspěchy máme s pokynem"Prosimtě, zavři ty dveře", dneska to už hodně psů umí, ale dřív návštěvy docela čumely:)
Pak máme "jděte spinkat", to znamená, že mají jít na svůj gauč do ložnice.
"Já tě vidím", když je pes daleko a ignoruje přivolání a ve skrytu si něco oču chává...

"já tě vidím" a "jdeme spinkat" používáme stejně jako Vy a když se zdržím, přijde mezi futra a má výraz, ze kterého čtu"kde jako seš, neříkalas, že jdeme spinkat?"
a namísto chodníku máme jenom "tady jdeme" a bělouš jen na mne mrkne, kam ukazuju...
Sardullah..to s Blaženou používám taky 🙈
Je to milé téma a pěkné počtení 🌷
Ale neřáda bych nepoužila....ani nemusím, pozná ho sám a hlídá si paničku 😉 "uklidni to" následuje po přehnaném hlídání a všude tam, kde je to potřeba

Chrti, když zapomenou na dobré vychovaní a chtějí lovit, tak se naučili zklidnit na " stop! To není žrádlo, ale kámoš", a taky umí na " udělej hrochy" dělat hrochy 😁- na zadní, proti sobě, otevřené tlamy a vražedné mrčení😁.
Jo blbosti, to by jim šlo.

Ještě bych k tomu dodala, že jsem neuváděla standardní povely jako jsou "udělej hačánky", "hajni, si...hájáánka", "hamiky papiky" u štěňat povely na vyprazdňování "čurinky murinky", "kakinky makinky" a "kuki kuki" (jakože "podívej se na mě")

Já jsem hrozná...když si přivezeme domů psí mimčo, tak mi to přijde strašně drsný říkat mu SEDNI, LEHNI...to se k tomu malýmu roztomilouškovi tak nějak nehodí a pak dopadnu tak, že psi mi samozřejmě reagují líp na ty štěněcí povely a já jak jsem lenoch, tak prostě mluvím takhle zdrobněle.
Jedinej "drsňáckej" povel, co používám je "k noze" a to jenom proto, že u štěňat jsem ráda, když se na vodítku pohybují stejným směrem jako já a když to začneme korigovat, tak už jsou větší....jinak bych si musela vymyslet taky nějakou infantilnost jako třeba "ťapiky u mamiky"....

"Jdeme čuri muri" říkám dodnes. Třináctileté.

impact napsal(a):
"Jdeme čuri muri" říkám dodnes. Třináctileté.

Tak to já už jsem teda tvrďák a volám na pesany "pojďte, jdeme dělat čůrandá"

Nebo taky - ty jsi šikovný chlapeček, táaaakovýho krásnýho bobika si udělal

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Chrti, když zapomenou na dobré vychovaní a chtějí lovit, tak se naučili zklidnit na " stop! To není žrádlo, ale kámoš", a taky umí na " udělej hrochy" dělat hrochy 😁- na zadní, proti sobě, otevřené tlamy a vražedné mrčení😁.
Jo blbosti, to by jim šlo.

To chrtí "dělání hrochů" musí být pohled pro Bohy 😀 šlechtici to teda taky umí rozjet 👍🌷

rapotacka11 napsal(a):
My jsme místo "štěkej" používali: "pozdrav"!

Když pes štěká, můžete to komentovat
jakýmkoliv slovem.
Vždy stejným.

U mě "musí" umět pozdravit všichni psi. Začalo to kdysi dávno u pinče od sousedky, se kterým jsem chodila ven. A od té doby už je to tradice. I chrťák je slušně vychovaný a zdraví.

Jinak z dalších "kravinek" - podávání všeho možného (nejčastěji vodítka, to mi furt padá nebo teď byly aktuální kapesníky, když jsme doma všichni padli s virózou), poprosit (= panáček), poděkovat (= poklona). A teď nově "udělej wau", to se ozve typické chrtí zabublání.

Tak premyslim, ktere z nasich povelu jsou publikovatelne pred desatou hodinou :D

"hyeny ke me" - obecne privolani vsech
"... ne*er" - hele ty kterej delas ze neslysis, vyndej spunty z usi a zacni kmitat. Zvlastni ze nejcasteji je to ve spojeni "Johano ne*er" :D
"jste normalni?" - kdyz jecej u plotu jak smyslu zbaveny
"vidim te!" - kdyz nekdo dela neco, co nema. Ekvivalentem je "ani na to nemysli" pouzivane kdyz se teprve blizi k necemu zakazanemu s umyslem porusit zazita pravidla.
"hodlas me s*at?" - nejcasteji pouzivane na Primitiva, kdyz vytrvale po prochazce odmita nastoupit do auta a chce hrat chodi pesek okolo.

My mame: "Je tam kamos?". Pouzivam na zver venku, kdyz ji vidim a pes ne :D Zacne se rozhlizet a hledat, kde ma ty slavny "kamose", ale vetsinou mezi tim zdrhnou :D Je to cast treninku odpoutani se, protoze se sice napred zadiva, kdyz je uvidi prvni sam, mozna trochu i popobehne, ale pak se ve vetsine pripadu sam odpouta a jde si pohrat s mickem nebo peskem, pac to je vetsi sranda nez honit zver :)

Ale slovo "kocicka" zna take moc dobre a pak jeste "Pinda", coz je nase kocka u rodicu. Jmeno nasi kocky se ale naucil uplne sam. Mozna proto, ze pokazde, kdyz prijedem se psem k rodicum, ptam se, "kde je Pinda", protoze to nase hovado by ji mohlo minimalne prohnat. Ale pracujeme na tom! :)

P.S. Na fotce neni nase Pinda, ta se (opravnene) toho naseho vemena boji, ale chodi se k nam krmit tento statecny hodny kocourek, ktery je na trenink nezrani kocicek jako stvoreny. Diky, kocourku! :))

Jinak pak klasika stranove povely z CC (ho, dzi, primo), na socializackach pak "Necum!" a "Ne*er!", a jeste pritelovo "kašpinka", coz je zkomolenina "bez spinkat", ktera se u nas chytla :D Jo a pak mame povel "slepicka", kdyz se chova jako de*il, a tak se ho snazim odpoutat rozhozenim pamlsku na zem :)

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Ještě máme: " Běž dát pusinku", to znamená, že má Dorouš skočit do postele k mojí, už nechodící, mámě, přitulit se a olízat jí ucho.
Praktikujeme vždycky večer, máma to vyžaduje:))
Na to, že už má Doro okolo čtyřiceti kilíček, je překvapivě opatrný a něžný:)

My u úplně cizích psů, se kterými Lara nemá žádné zkušenosti a vidí je z velké dálky a je na ní vidět, že neví, co si o nich má myslet, začali používat "Andy". Má totiž hned tři Andy, které nesmírně zbožňuje a stalo se to pro ní označením psa, kterého je supr vidět. Z divnýho zírání do dálky a dlouhýho rozmýšlení, kdo to může být, se díky tomu dostane do rozvlněný spokojenosti.

Atheira napsal(a):
My u úplně cizích psů, se kterými Lara nemá žádné zkušenosti a vidí je z velké dálky a je na ní vidět, že neví, co si o nich má myslet, začali používat "Andy". Má totiž hned tři Andy, které nesmírně zbožňuje a stalo se to pro ní označením psa, kterého je supr vidět. Z divnýho zírání do dálky a dlouhýho rozmýšlení, kdo to může být, se díky tomu dostane do rozvlněný spokojenosti.

To je skvělá pomůcka, my takhle používali "kámoš, kamarád", a to i třeba na psy, o nichž bylo známo, že jsou to nepřátelé... fakt to aspoň částečně fungovalo

Ad slovo kočička.....
Když k nám přišla Tali a já po tom nejhorším náporu, který k tomu patřil, jí doma řekla, že je moje kočička, nastalo peklo - čuba běhala po zdích . Pes od myslivců, to mě mohlo napadnout, ale nenapadlo. Místo toho jsem upadla do deprese, že máme další z milijounu věcí, který musíme řešit.
A tak jsem jí cíleně začala oslovovat, že je moje kočička a spojovala to s hlazením, mazlením a klidnila při tom divokýho mustanga, kterej byl ochotnej skončit nahoře na skříni.
Když jsme ochodili kočičku, spustila jsem to celý znovu jedním začíčáním. A bylo zas veselo.

Na stranu máme taky, to je supr povel, stejně jako chodník - taky používáme i tam, kde není, je to prostě slovo pro přecházení. Máme povel Sssse mnou! kdy všichni zúčastnění - vč, manžela vědí, že se musí jít v mé blízkosti, není to k noze, ale jde se prostě u mně.
Dobrý povel, na který nedám dopustit je VEN! (ať už je to z křoví při venčení, z remízků, nebo na zahradě ze záhonu. Vokaž pupika a Cíplej pejsek se taky vždycky hodí u veterináře, zrovna teď ve čtvrtek Tali předvedla bravurně paní veterinářce.
Pak je taky supr Ustup, kdy pes má uhnout, aby se nemotal či Vypadni, který pošla psa definitivně do dáli, Podej mi to, když člověku něco upadne a zcela nedávno mi Taliprdová vyrazila dech, když přestala řvát večer jak prokopnutá poté, co jsem si významně poklepala na čelo. To mi u ní hlava fakt nebere. Přišla jako pes bez slovní zásoby a to, že zareaguje takhle, to fakt překvapila..

Nemám skoro žádné konkrétní povely. Jsme se psem tak sžití, že když mluvím ve velmi jednoduchých větách, pochopí význam. Anebo z tohoto vyplynuly ustálená spojení, které si spojil s realitou.
Třeba čekáme na zastávce a řeknu "Už jede", tak koukne a když vidí autobus, hned leze do přepravní tašky.
Nebe když hlásí, že vidí psa, řeknu "Nekřič, já ho vidím", tak štěkat přestane.
Nebo když se chystá k něčemu nekalému a já řeknu "Chraň tě ruka páně", tak je klid.
Obecně moc povelů nedávám, pes sleduje mé chování a odezírá, co bude následovat a podle toho se chová.

JanaJanaJanaJana napsal(a):
Nemám skoro žádné konkrétní povely. Jsme se psem tak sžití, že když mluvím ve velmi jednoduchých větách, pochopí význam. Anebo z tohoto vyplynuly ustálená spojení, které si spojil s realitou.
Třeba čekáme na zastávce a řeknu "Už jede", tak koukne a když vidí autobus, hned leze do přepravní tašky.
Nebe když hlásí, že vidí psa, řeknu "Nekřič, já ho vidím", tak štěkat přestane.
Nebo když se chystá k něčemu nekalému a já řeknu "Chraň tě ruka páně", tak je klid.
Obecně moc povelů nedávám, pes sleduje mé chování a odezírá, co bude následovat a podle toho se chová.

No však ono takové Ustup, či ven taky nejsou povely v pravém slova smyslu - taky si myslím, že ani člověk neví, jak je vlastně naučil. Je to běžná komunikace, která vznikne soužití se psy.

edit -a taky mi došlo, že je to hodně o jedinci. Psi vychovaní přímo mnou od štěněte, s kterými se komunikovalo hodně, fungovali-fungují takto.
Vezmu-li madam flekatou, přišlou v deseti mněsících, tak už jen tím naturelem plemene (to ale nehraje podle mě až takovou roli) je zvyklá čekat na povely, hlavním roli v tom ale hraje to, jak byla těch původních deset měsíců vychovávána. Až za hodně, hodně ale opravdu hodně dlouhou dobu si začala rozšiřovat slovní zásobu, dlouho to byl pes co nemluvil, neznal lidskou řeč a význam slov. Dote´d v ní převažuje to, že ji člověk musí povelovat, jinak se vypne a má svoje volno. protože jí nikdo neřekl, že by měla něco dělat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je skvělá pomůcka, my takhle používali "kámoš, kamarád", a to i třeba na psy, o nichž bylo známo, že jsou to nepřátelé... fakt to aspoň částečně fungovalo

Nám kámoš nefunguje hlavně z toho důvodu, že je to hodně podezřelý slovo, který jí neumím podat tak, aby jí to ještě víc neznervoznělo :D není v mým běžným slovníku, neobjevuje se ani v běžné konverzaci, kterou by ten pes nějak vstřebal, a tak se stalo, že když jsem o psovi, ze kterého byla nejistá, řekla, že je to kámoš, nebo kdokoli jiný to řekl, prostě když byl označen za kámoše, tak to přineslo vždy akorát medvědí službu. Kdežto to jméno je taková přirozená věc. Když jde některý z reálných Andy, tak se mu tak prostě říká. My se o něm zmíníme třeba mezi sebou - ani ne směrem k Laře - prostě jdem a najednou třeba ségra zahlásí - hele, tamhle jde Andy - a říká to třeba mně nebo jen tak do větru, jestli jsou to fakt oni... A myslím, že to, jak se to povedlo přenést jako označení, aby u úplně cizího byla v klidu, se stalo právě z těch přirozených rozhovorů a poznámek, které třeba ani nebyly mířené na ní, ale slyšela je.

To jsem taky měla obecné označení "auto" na všechno - auta, kola, motorky... ale zase jsem tím hrozně znervozňovala ty cyklisty, tak jsem musela předělat samostatné označení na kolo.

Zrzavci napsal(a):
No však ono takové Ustup, či ven taky nejsou povely v pravém slova smyslu - taky si myslím, že ani člověk neví, jak je vlastně naučil. Je to běžná komunikace, která vznikne soužití se psy.

edit -a taky mi došlo, že je to hodně o jedinci. Psi vychovaní přímo mnou od štěněte, s kterými se komunikovalo hodně, fungovali-fungují takto.
Vezmu-li madam flekatou, přišlou v deseti mněsících, tak už jen tím naturelem plemene (to ale nehraje podle mě až takovou roli) je zvyklá čekat na povely, hlavním roli v tom ale hraje to, jak byla těch původních deset měsíců vychovávána. Až za hodně, hodně ale opravdu hodně dlouhou dobu si začala rozšiřovat slovní zásobu, dlouho to byl pes co nemluvil, neznal lidskou řeč a význam slov. Dote´d v ní převažuje to, že ji člověk musí povelovat, jinak se vypne a má svoje volno. protože jí nikdo neřekl, že by měla něco dělat.

Určitě máte pravdu, ale osobně bych řekla, že je také velice důležité, kolik má pes páníků.
Nechci se nějak chlubit a rozhodně nepovažuji svého psa za miminko, jako to má řada pejskařů, ale musím říci, že máme se psem opravdu výjimečný vztah. Zjistila jsem to ale až po letech, když jsem slyšela po 150tý tisící, že by to lidé se svým psem také tak chtěli mít. Psa jsem vychovávala minimálně s minimem pamlsků, ale i tak je tam opravdu takové to spojení, kdy už kolikrát ani nemusím nic říkat a pes ví. Je velmi kontaktní na lidi, ale jenom se mnou hraje určitý typ her, které si sám vymyslí.
Bylo to tím, že jsem si ho pořídila hodně mladá a pak se se mnou protloukal kde čím, spolubydleními, pártoškami, partnery, pracemi, cestováním, dokonce se mnou žil rok v cizině. Nikdy nijak netrpěl, myslím, že se má skvěle, ale tolikrát se mu zhoupnul svět a stabilní v něm jsem byla vždycky jenom já.
Tohle strašně moc udělalo. Takže od velmi brzkého jeho věku můžeme naprosto všude na volno, nechá se odvolat od všeho, stačí pohled a ví, co má dělat. Těžko se to popisuje.

Pravdou ale taky je, že je to malý šotek, kdyby to byl třeba velký pes s dominantní povahou, tak to takhle nedopadne.

Atheira napsal(a):
Nám kámoš nefunguje hlavně z toho důvodu, že je to hodně podezřelý slovo, který jí neumím podat tak, aby jí to ještě víc neznervoznělo :D není v mým běžným slovníku, neobjevuje se ani v běžné konverzaci, kterou by ten pes nějak vstřebal, a tak se stalo, že když jsem o psovi, ze kterého byla nejistá, řekla, že je to kámoš, nebo kdokoli jiný to řekl, prostě když byl označen za kámoše, tak to přineslo vždy akorát medvědí službu. Kdežto to jméno je taková přirozená věc. Když jde některý z reálných Andy, tak se mu tak prostě říká. My se o něm zmíníme třeba mezi sebou - ani ne směrem k Laře - prostě jdem a najednou třeba ségra zahlásí - hele, tamhle jde Andy - a říká to třeba mně nebo jen tak do větru, jestli jsou to fakt oni... A myslím, že to, jak se to povedlo přenést jako označení, aby u úplně cizího byla v klidu, se stalo právě z těch přirozených rozhovorů a poznámek, které třeba ani nebyly mířené na ní, ale slyšela je.

To jsem taky měla obecné označení "auto" na všechno - auta, kola, motorky... ale zase jsem tím hrozně znervozňovala ty cyklisty, tak jsem musela předělat samostatné označení na kolo.

My zase takhle znervózňovali jiný pejskaře, který vždycky zaskočilo, když jsem u jejich psího staříka zahlásila : "je to miminko, pomalu!" upozornění na to, aby pes ubral na emocích, Vždycky říkali, ale on už je starý-stará, není to miminko a tak jsem osvětlila, jak to s těma miminkama máme.

JanaJanaJanaJana napsal(a):
Určitě máte pravdu, ale osobně bych řekla, že je také velice důležité, kolik má pes páníků.
Nechci se nějak chlubit a rozhodně nepovažuji svého psa za miminko, jako to má řada pejskařů, ale musím říci, že máme se psem opravdu výjimečný vztah. Zjistila jsem to ale až po letech, když jsem slyšela po 150tý tisící, že by to lidé se svým psem také tak chtěli mít. Psa jsem vychovávala minimálně s minimem pamlsků, ale i tak je tam opravdu takové to spojení, kdy už kolikrát ani nemusím nic říkat a pes ví. Je velmi kontaktní na lidi, ale jenom se mnou hraje určitý typ her, které si sám vymyslí.
Bylo to tím, že jsem si ho pořídila hodně mladá a pak se se mnou protloukal kde čím, spolubydleními, pártoškami, partnery, pracemi, cestováním, dokonce se mnou žil rok v cizině. Nikdy nijak netrpěl, myslím, že se má skvěle, ale tolikrát se mu zhoupnul svět a stabilní v něm jsem byla vždycky jenom já.
Tohle strašně moc udělalo. Takže od velmi brzkého jeho věku můžeme naprosto všude na volno, nechá se odvolat od všeho, stačí pohled a ví, co má dělat. Těžko se to popisuje.

Pravdou ale taky je, že je to malý šotek, kdyby to byl třeba velký pes s dominantní povahou, tak to takhle nedopadne.

Já to znám :-) měla jsem to tak se svým prvním ohařem, to bylo hodně hluboký, pak i s útulkajdou 11 letou babičkou, která k němu přišla v jeho devíti letech a která by pro mě dýchala, posléze i s jeho nástupcem, protože vižlíci jsou obecně takový hodně vnímavý. Zvlášť, pokud je má člověk jako jediného psa. Tam se stávají tak trochu víc člověkem, než psem. Protože jsou s tím člověkem opravdu partneři (A popravdě ale...dodnes nevím, zda to pro ně pak není trochu těžší žití, být člověkem v psím kožíšku)
Teď mám k vižlám tu germánku a to je prostě zcela jiná povaha -i bohužel tím neradostným startem.

Zrzavci napsal(a):
Já to znám :-) měla jsem to tak se svým prvním ohařem, to bylo hodně hluboký, pak i s útulkajdou 11 letou babičkou, která k němu přišla v jeho devíti letech a která by pro mě dýchala, posléze i s jeho nástupcem, protože vižlíci jsou obecně takový hodně vnímavý. Zvlášť, pokud je má člověk jako jediného psa. Tam se stávají tak trochu víc člověkem, než psem. Protože jsou s tím člověkem opravdu partneři (A popravdě ale...dodnes nevím, zda to pro ně pak není trochu těžší žití, být člověkem v psím kožíšku)
Teď mám k vižlám tu germánku a to je prostě zcela jiná povaha -i bohužel tím neradostným startem.

Jo,to je přesně ono. Moje máma to jednou popsala tak, že kdyby mohla, tak se do mně vpije. Je to tak.
I ten pojem partnerství je naprosto přesný. Mám ještě koně a vím, že něco takového jde právě i s tím koněm, ale čeká nás ještě dlouhá cesta. Ale díky tomu psovi vím, "jak se to cítí", když "to tam je".
Tam už pak jsou jakékoli spešl povely postrádají smysl, jelikož on ten pes dělá vše podstatné sám od sebe a mně je pod úroveň po něm blbiny žádat ....právě proto, že po svém kámošovi bych to taky nechtěla :D
S předchozími psi jsem tohle nezažila.

Ale ženský v hospodě ji jednu blbost za piškot naučili, je to "high five" :D

Omlouvám se za odbočení, ale myslím, že to k tématu také patří.

JanaJanaJanaJana napsal(a):
Jo,to je přesně ono. Moje máma to jednou popsala tak, že kdyby mohla, tak se do mně vpije. Je to tak.
I ten pojem partnerství je naprosto přesný. Mám ještě koně a vím, že něco takového jde právě i s tím koněm, ale čeká nás ještě dlouhá cesta. Ale díky tomu psovi vím, "jak se to cítí", když "to tam je".
Tam už pak jsou jakékoli spešl povely postrádají smysl, jelikož on ten pes dělá vše podstatné sám od sebe a mně je pod úroveň po něm blbiny žádat ....právě proto, že po svém kámošovi bych to taky nechtěla :D
S předchozími psi jsem tohle nezažila.

Ale ženský v hospodě ji jednu blbost za piškot naučili, je to "high five" :D

Omlouvám se za odbočení, ale myslím, že to k tématu také patří.

Jo. Tohle jsem měla se svým prvním psem taky. Lidi z toho byly nadšený. Kolikrát v některých situacích ohromil i mě. Třeba vezla jsem máminy kámošky a Stypík, zvyklý všude se mnou, vlezl do auta taky. Paní se začaly rozčilovat, že je ten pes vzadu poskáče. Tak jsem řekla Stypíkovi, ať vyleze na zadní okno. Ten pes tam celou cestu zůstal, i když nikdy předtim tam necestoval a paní pak byly unešené, jak je hodný a já ve finále taky, protože to byla nová situace a sama jsem nevěděla, jak to dopadne. Což se mi s ním stávalo často. Když se někomu nelíbil, dělal věci, že si prostě každého omotal kolem packy. Ten cit, co má udělat, byl nějak v něm.
Třeba jsme šli na procházku a nejednou u cesty obří pes a sledoval Stypíka zabijáckým pohledem. Stypík se zarazil a já mu říkám "to nevypadá dobře, prostě uteč a nevracej se" Normálně se mi motal u nohou a hledal u mě ochranu, ale u tohohle jsem si byla jistá, že by to dopadlo špatně. Pes po něm vystartoval a Stypík pomocí několika kliček zdrhnul a zmizel mi za obzorem a já si říkala, kde ho asi najdu. Jasně, za první zatáčkou na mě čekal, jakoby jsme si to takhle domluvili.

Jo vlastne - jeste mame povel "IŽU" coz v prekladu zmanema vypadni a nezaclanej, uhni z cesty nebo te zaslapnu a podobne dle situace.
Vzniklo to velmi vtipne - pouzivala kamaradka, ze pry to znamena madarsky VYPADNI. Nejak jsme to automaticky zacli pouzivat taky a je s podivem, ze na to psi reagovali na prvni dobrou, aniz jim dal kdokoliv napovedu.
Az po letech jsme zjistili, ze to madarsky neznamena vubec nic, ale pouzivame i nadale :D

Doron napsal(a):
Ještě máme: " Běž dát pusinku", to znamená, že má Dorouš skočit do postele k mojí, už nechodící, mámě, přitulit se a olízat jí ucho.
Praktikujeme vždycky večer, máma to vyžaduje:))
Na to, že už má Doro okolo čtyřiceti kilíček, je překvapivě opatrný a něžný:)

Doron, to je fakt velmi milé, co teď čtu o Vašem čtyřiceti kilíčkovém domácím canisterapeutovi a Vaší mamince 🐾🌷

My máme povel dobrůtka, což znamená ke mně, které nepochopil, protože mluví jenom anglicky. Pak už žádné jiné povely nemáme, pouze otázky. Na otázku se totiž může rozmyslet, co chce dělat a pak nevypadáme trapně před sousedy ani navzájem před sebou. Na veterině ho třeba zvednu na stůl a zeptám se ho, zda si chce sednout. Chvilku přemýšlí a tak se ho i veterinářka zeptá, zda si nechce sednout. Sestřička po další pauze odpoví, že asi nechce.

Trickyvoo napsal(a):
Jo. Tohle jsem měla se svým prvním psem taky. Lidi z toho byly nadšený. Kolikrát v některých situacích ohromil i mě. Třeba vezla jsem máminy kámošky a Stypík, zvyklý všude se mnou, vlezl do auta taky. Paní se začaly rozčilovat, že je ten pes vzadu poskáče. Tak jsem řekla Stypíkovi, ať vyleze na zadní okno. Ten pes tam celou cestu zůstal, i když nikdy předtim tam necestoval a paní pak byly unešené, jak je hodný a já ve finále taky, protože to byla nová situace a sama jsem nevěděla, jak to dopadne. Což se mi s ním stávalo často. Když se někomu nelíbil, dělal věci, že si prostě každého omotal kolem packy. Ten cit, co má udělat, byl nějak v něm.
Třeba jsme šli na procházku a nejednou u cesty obří pes a sledoval Stypíka zabijáckým pohledem. Stypík se zarazil a já mu říkám "to nevypadá dobře, prostě uteč a nevracej se" Normálně se mi motal u nohou a hledal u mě ochranu, ale u tohohle jsem si byla jistá, že by to dopadlo špatně. Pes po něm vystartoval a Stypík pomocí několika kliček zdrhnul a zmizel mi za obzorem a já si říkala, kde ho asi najdu. Jasně, za první zatáčkou na mě čekal, jakoby jsme si to takhle domluvili.

Ještě by tu mohly zaznít vtipní reakce na povely, které pes nechce vykonat.
My máme teď novinku. Ten můj pes nejezdí rád autobusem. Když autobus přijíždí a já nastavím transportní tašku, aby si do ní vlezl, tak do ní dvakrát hodí bodyček tak, jakože "se nemůže trefit a stejně to nejde", jelikož prostě jet autobusem nechce. Když zavelím napotřetí, už se tedy trefí, ale se zpruzený mručením, jakože je to fakt vopruz :D
Ale ty pokusy jakože tam nejde vlízt, to mě vždycky fakt od srdce pobaví.

molok napsal(a):
My máme povel dobrůtka, což znamená ke mně, které nepochopil, protože mluví jenom anglicky. Pak už žádné jiné povely nemáme, pouze otázky. Na otázku se totiž může rozmyslet, co chce dělat a pak nevypadáme trapně před sousedy ani navzájem před sebou. Na veterině ho třeba zvednu na stůl a zeptám se ho, zda si chce sednout. Chvilku přemýšlí a tak se ho i veterinářka zeptá, zda si nechce sednout. Sestřička po další pauze odpoví, že asi nechce.

Sestřička po další pauze odpoví, že asi nechce.

Nějak jsem se naučila komentovat zvěř v lese, kterou uvidíme slovy "Vys.r se na ně, nech je být" - to je na srnky a pak mám "Nes.er se do prasáka" to když je tam prase, těch je tady plno a potkáváme je možná častěji než srnky. Piraňa se prasat bojí, jen mi je ukazuje a na srnky vždy zírá, max.popoběhne, jako "hele co vidím".

A zavádíme povel "pokračuj" - používám, když jsem na koni a Piraňa má zrovna seznamovací náladu a pinoží se ke každému, koho potkáme, zatím je úspěšnost 50/50, ještě dolaďujeme.

Zrovna předevčírem jsem měla v lese motivační proslov k oběma holkám (kobyla a fena) něco ve stylu- nes.r se pořád do ní, je velká má kopyta, drž chvíli tlamu a neječ a ty jsi už dospělá moudrá kobyla, že se na to nevys.reš, řešit takovou jeknu" - okolo jdoucí turisté byli dost pobaveni, nevěděla jsem o nich a oni si to vyslechli celý

A ano, často používám sloveso na s - ono to totiž krásně rezonuje, to S a R za sebou a tak nějak na to ta zvěř lépe slyší v normální mluvě tak hrubě nehovořím

bassrock napsal(a):
Nějak jsem se naučila komentovat zvěř v lese, kterou uvidíme slovy "Vys.r se na ně, nech je být" - to je na srnky a pak mám "Nes.er se do prasáka" to když je tam prase, těch je tady plno a potkáváme je možná častěji než srnky. Piraňa se prasat bojí, jen mi je ukazuje a na srnky vždy zírá, max.popoběhne, jako "hele co vidím".

A zavádíme povel "pokračuj" - používám, když jsem na koni a Piraňa má zrovna seznamovací náladu a pinoží se ke každému, koho potkáme, zatím je úspěšnost 50/50, ještě dolaďujeme.

Zrovna předevčírem jsem měla v lese motivační proslov k oběma holkám (kobyla a fena) něco ve stylu- nes.r se pořád do ní, je velká má kopyta, drž chvíli tlamu a neječ a ty jsi už dospělá moudrá kobyla, že se na to nevys.reš, řešit takovou jeknu" - okolo jdoucí turisté byli dost pobaveni, nevěděla jsem o nich a oni si to vyslechli celý

A ano, často používám sloveso na s - ono to totiž krásně rezonuje, to S a R za sebou a tak nějak na to ta zvěř lépe slyší v normální mluvě tak hrubě nehovořím

Odskočím - tohle mi připomnělo 8-milté gymnázium, nějaká devátá třída. Moji drazí spolužáci - kluci, měli období, kdy pořád vyřvávali slovo "kur*a". Třídní je za to pořád tepala a pořád to nefungovalo..jednou se jich celá už zoufalá zeptala "proboha proč to furt říkáte"...a oni bezelstně "když tam je tak krásně to RRRRR, paní profesorko."..:D

JanaJanaJanaJana napsal(a):
Odskočím - tohle mi připomnělo 8-milté gymnázium, nějaká devátá třída. Moji drazí spolužáci - kluci, měli období, kdy pořád vyřvávali slovo "kur*a". Třídní je za to pořád tepala a pořád to nefungovalo..jednou se jich celá už zoufalá zeptala "proboha proč to furt říkáte"...a oni bezelstně "když tam je tak krásně to RRRRR, paní profesorko."..:D

Jo jo, film Sexmise. Jak tam v nejvyšším zoufalství jeden z hlavních hrdinů zařve heslo na spuštění výtahu, který je vyvezl ke svobodě. Přesně toto.

Mnohem lepší než polský originál "psia krev".

Slovo ku.va je funkční pomůcka.
Když se psi rozhodnou pro nějakou blbost, ku...va ani na to nemyslete, zafunguje.
Případně, jdete po lese se psem a objeví se bezprizorní hajzlík, volám na paníčka - prosím, zavolejte si psa = nic, prosím, zavolejte si toho psa = nic.
Ku.va zavolejte si psa...kde se vzal, tu se vzal, stojí přede mnou překvapenej páníček a pes je dán na vodítko.

Rronjabutterfly napsal(a):
Slovo ku.va je funkční pomůcka.
Když se psi rozhodnou pro nějakou blbost, ku...va ani na to nemyslete, zafunguje.
Případně, jdete po lese se psem a objeví se bezprizorní hajzlík, volám na paníčka - prosím, zavolejte si psa = nic, prosím, zavolejte si toho psa = nic.
Ku.va zavolejte si psa...kde se vzal, tu se vzal, stojí přede mnou překvapenej páníček a pes je dán na vodítko.

Aneb kamarádka na rozběhlém koni, kdy se přetrhla část výstroje a začala se volně plácat. Takže kůň v panice se rychlým během blížil k frekventované silnici. Standardní pomůcky k zastavení nezabíraly. Až opět poslední zoufalý pokus "Ku*va, zastav!" A zastavili.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Aneb kamarádka na rozběhlém koni, kdy se přetrhla část výstroje a začala se volně plácat. Takže kůň v panice se rychlým během blížil k frekventované silnici. Standardní pomůcky k zastavení nezabíraly. Až opět poslední zoufalý pokus "Ku*va, zastav!" A zastavili.

Ježiš, to bych se úplně a celičká po..
a ku.vila bych jak divá.

Ale jsou ta zvířátka šikovná, chápavá...když jim dáme možnost:)

A to já zase Šupák používám. Ale pouze na obranách, logicky By mě nikdy nenapadlo to použít jen tak někde ve městě Jinak používám ''tůt'' když chci aby mi pes v bytě uhnul z cesty Potom ''druhá'' co má naučený fena, aby přeběhla na druhý chodník přes silnici nebo místo sedni mi víc slyší na ''na pr.del'' a ještě používám ''nečum'' když se mi zasekne a čumí kdovíkam a nevnímá mě