Vlaďkosam
XXX.XXX.26.67
Dobrý den, mohl by mi někdo pomocí s odstraněním nežádoucího chování u reaktivního psa?
Doma to s ním celkem jde, ale i tak je šikanátor. Komunikuje s námi otravným kňouráním a vynucováním si pozornosti. S manželem se pomalu ani nemůžeme obejmout, aby nekňoural. Rád nas hlídá v noci a proto spí u naší postele/ v naší posteli. Má rád nad vším kontrolu. Když přijde návštěva vyvádí jak pominutý. Je poslán na místo, ale nevydrží tam a bezhlavě rozráží dveře. Je poslán na místo opakovaně a poslechne jen na pár vteřin, jako by měl v zadku špendlíky. Toto chování měl již od štěněte, kdy jsem vše řešila pamlsky a pozitivní výchovou.Nyni je mu skoro 5 let a jeho chování se s věkem nelepší. Je to takový poplašňák.
Venku sleduje vše co se hýbe ( není kastrovaný), u každého člověka co vyrazí na procházku očekává na vodítku psa a je děsně zvedavý. Na psy ale reaguje zvláštně. Hodně si vybírá s kým chce kamošit. Psi bere jako konkurenci a převážně na ně útočí. Jsou ale i výjimky. Párkrát si s jedním prasteným psem hrál. Socializace u něj jako u štěněte proběhla, chodili jsme na cvičák, dokonce 2 x a na agility. Problém neměl s fenkami, se kterými si hrál. Párkrát se ale stalo, že zaútočil i na fenku, chvilku po tom, co si hrál s míčkem a nebo když si hlídal nás, pamlsky, naši pozornost, nebo místo, kam sme si položili věci. Procházka s ním není nikdy v klidu. Pořád musím mít přehled co se kolem děje, abych stihla včas zareagovat a vyjely jsme se nějakému psovi. Někdy se nám stává, že k nám přiběhne pes na volno. Majitel nikde a pak se ozve "nebojte, on nic nedělá, on je hodný". Vůbec nikdo ale neřeší, že já tak hodného psa prostě nemám. Občas mám psa na stopovačce - když aportuje a to je fajn a to i celkem poslouchá, ví totiž, že ho mám pod kontrolou. Řekla bych, že je celkem chytrý až vyčůraný. Triky a povely se učí velmi rychle a dlouho si je pamatuje. Jen někdy dělá, že neslyší. Problém je ale také u mně. Jsem momentálně ve velmi těžké životní situaci a nemám na psa čas a nervy. Někdy bych se psa nejraději zbavila, ale je to miláček manžela a dcery. Já, když přejdu všechny věci co jsem napsala ho mám také celkem ráda, ale teď jto pouto mezi námi není a on je více přítěží, než parťákem. Potřebuji pár zaručených rad aby mi to trochu ulevilo.( Kastrace je v plánu, ale zatím není kdy). Předem moc děkuji. Vlaďka.
XXX.XXX.89.153
Auuu auuu, to mě bolí jenom číst!
"Nesnáším svého psa, protože se nechová podle mých představ", "nejradši bych se ho zbavila", "řešili jsme to pozitivkou", "chodili jsme na cvičák dokonce dvakrát" (mimochodem co to znamená?), " nedokáže zůstat na místě", "chce mít kontrolu"...
Au au, to bolí.
Normálně jsem vcelku hodnej tvor, co vysvětluje lidem absolutní základy velmi empaticky a mírně, ale tady se to neobejde bez toho, abyste otevřela oči.
Tak a teď vážně. Bez příkras a bez servítky. Protože se musíte probrat. A začít dělat něco s přístupem ke psovi a situaci. A taky se sebou. Crcat se se psem 5 let a divit se, že štěně z rozmazlení nevyrostlo... Zkazit psa a pak se ho zbavit- to umí každý břídil. Tak Vás žádám, abyste se mezi ně nezařadila taky.
Tak dost rozmazlování, vážení! U Vás doma vládne pes, ne Vy. A to se musí změnit.
Jestli na to nemáte nervy, tak výchovu psa svěřte manželovi, když psa tak moc miluje, ať pro něj něco dělá.
Pes si vynucuje pozornost kňučením.
Tedy když to přehání, dáte mu "místo".
Počkat, on vlastně netuší, co to je odložení... Tak a teď se vracíme k tomu cvičáku. Jak je možné, že jste odložení "neprobírali"? To jste chyběli? Máte tušení, že u jakéhokoli cviku poslušnosti existuje tzv. terminant? Tedy že povel trvá dokud není nahrazen jiným povelem. Tedy v první řadě trénujte odložení. Všude. Doma, venku, na pelechu. V samotě, mezi lidmi, mezi psy. Všude. A odměňujte jen a pouze když se pes chová předpisově. Ne že mu narvete pytlík piškotů za to, že se svévolně zvedá z polohy, utíká, hopsá okolo atd.
Chodili jste na agility. Proč už nechodíte? Zase mantra "není čas"? Váš pes se mimo jiné nudí, je to aktivní a chytrý pes, je třeba se mu věnovat a nenechávat ho, aby si zábavu hledal sám.
Když vyjíždí po psech, vždy ven košík na hubu. Vždy! I když je na vodítku. Přijde k vám cizí pes a hned může být zle. Pokud nemá spolehlivé přivolání, nikdy nepouštět úplně z vodítka. Stopovačku courající po zemi je furt snadnější dohnat a zašlápnout, než dohnat psa, co se rozeběhl kamsi... A nikdy nenechat psa se moc vzdálit. Prostě převzít kontrolu a nic nenechat náhodě.
Taky doporučuji výrazný žlutý prvek na psa. Třeba přímo široký žlutý obojek, šátek, vyrábí se i lehoučké žluté vestičky. Prostě aby žlutá na psovi svítila na dálku. Jde o mezinárodní pejskařský signál- tohoto psa obejdi. Mnozí lidí už o tom signálu vědí a reagují dopředu.
U ignorantů typu "on je hodnej", tam budete muset prostě otevřít pusu a požádat pánečka, aby si svého psa přivolal k sobě a obešel vás, neb ten váš prostě nesdílí kolegovo nadšení pro družení.
Pes štěká na návštěvu... Ježišmarja přece je to pes. Nebude kokrhat. Spousta plemen psů byla šlechtěna po staletí i tisíciletí, aby hlasitě hlídali a každého vetřelce zahnali. Prostě je Váš pes teritoriální, je to naprosto normální a přirozená vlastnost. Pokud budete mít zvládnuté odložení, štěkajícího psa prostě vezměte za obojek/ vodítko, dovedete do jiné místnosti, odložíte, zavřete dveře. Hotovo. Vyřešeno. Jde zas jen o to dotrénovat pořádně odložení. Tedy když se zvedne, jděte za ním, chytnete za obojek/ vodítko, dovedete znovu, odložíte, odcházíte. I kdyby jste to měli udělat 20x za sebou, tak to uděláte, protože budete důslední. Vypěstovali jste si 5 let vyčuraného hajzlíka, tak nemůžete čekat, že za dva tréninky bude stoprocentní.
A dále. Kastrace? Prosím Vás, a co tím sledujete? Zase Vám nějakej chytrák poradil, že kastrací se pes zklidní a začne poslouchat? Tak na to zapomeňte. Nejistí psi, reaktivaci, labilové se kastrací velmi často naopak zhorší. Přibudou projevy bázlivosti, často přijde strach ze zvuků, jako střelba, bouřka- i když pes dřív takový posera nebyl. A ještě jedna podstatná věc- určitou dobu po kastraci začne kastrát "vonět" dalším psům více jako hárající fena. Jen při přímém kontaktu, ne na dálku jako skutečná háravka. Tedy nečekejte zástup ženichů v dveří. Ale lze čekat, že cizí psi budou toho vašeho obtěžovat jakmile se potkají, budou dotěrní, naskakovat a pokoušet se nakrývat. Tomu vašemu se to asi moc líbit nebude a může se bránit, protože proč by se měl nechat znásilňovat, že ...
Za mě tedy není důvod ke kastraci zdravého psa.
Doporučuji, abyste si našli nějakého trenéra. Na zaručené rady jednak nevěřte. A druhak... Někdo vám třebas i dobře a v dobré víře poradí na dálku, vy to pochopíte jinak, uděláte to blbě a nikdo vás už neopraví, neřekne, že to děláte blbě. A prosím, na čistokrevnou pozitivkou zapomeňte, u vyčůránka, co vám přerostl přes hlavu a doma Vám vládne, budete potřebovat spíše kontrastní metodu. Tím nemyslím, abyste psa za prohřešky mlátili nebo tak něco, ale pokud si z Vás bude dělat dobrý den, nesmíte to přejít bez povšimnutí, ale dát psovi jasně najevo Vaši nevoli. Ono vzít za obojek a nekompromisně vykázat do patřičných mezí autoritativním tónem tak, aby pocítil, že tohle udělal blbě a že tohle se mu nebude tolerovat, to je opravdu k nezaplacení.
A vůbec. I děti zlobí, odmlouvají, dělají hovadiny, puberťáci obzvlášť. A přece se jich rodiče zbavovat nebudou, ne... Proč to dělat psovi...
Tak trochu krve do žil a šupajděte se se psem vyvětrat.
Držím palce, ať se povede co nejlíp.
S pozdravem
Strejčková
