Koho bere pes jako páníčka? Máme ročního bišonka. Staráme se o něj s přítelem a myslím, že každý zhruba stejným dílem. Celkem poslouchá, i když přivolání stále procvičujeme. Přítel je při výcviku přísnější a je fakt, že ho pejsek poslouchá o trochu víc. Ale rozdíl není nijak obrovský. Mě si pejsek naopak hlídá. Když jdeme třeba všichni ven a já se někde zdržím, tak se za mnou vrátí a hledá mě. V kanceláři mi spí u nohou a stěhuje se se mnou z místnosti do místnosti. U přítele je jen, když tam nejsem. Koho bere jako páníčka? Jeho, protože je přísnější a víc ho poslouchá nebo mě, protože se u mě pořád drží. Není také možné, že má z nějakého důvodu pocit nadřazenosti a tak mě hlídá? Když byl malé štěně, starala jsem se o něj z 80% sama, třeba proto je na mě víc vázaný. Co myslíte? Petra
white crow
napsal(a):
Koho bere pes jako páníčka? Máme ročního bišonka. Staráme se o něj s přítelem a myslím, že každý zhruba stejným dílem. Celkem poslouchá, i když přivolání stále procvičujeme. Přítel je při výcviku přísnější a je fakt, že ho pejsek poslouchá o trochu víc. Ale rozdíl není nijak obrovský. Mě si pejsek naopak hlídá. Když jdeme třeba všichni ven a já se někde zdržím, tak se za mnou vrátí a hledá mě. V kanceláři mi spí u nohou a stěhuje se se mnou z místnosti do místnosti. U přítele je jen, když tam nejsem. Koho bere jako páníčka? Jeho, protože je přísnější a víc ho poslouchá nebo mě, protože se u mě pořád drží. Není také možné, že má z nějakého důvodu pocit nadřazenosti a tak mě hlídá? Když byl malé štěně, starala jsem se o něj z 80% sama, třeba proto je na mě víc vázaný. Co myslíte? Petra
Od jisté doby nevěřím na jednoho páníčka. Měli jsme dva společně ohaře a na lovecké zkoušly jsme ho připravovali spolu. U zkoušek jsme se střídali (jedny já, další ten druhý). A několik zkoušek pes vyhrál a poslouchal oba dva. Bylo na něm perfektně vidět, že když mu jednu věc jeden z nás povolil, tak na něj to zkoušel, naopak když ten člověk přitvrdil, tak opět poslouchal. Prostě neměl potřebu si vybrat jednoho za pána. A vím, že třeba myslivci si i na hon psa od nemocného kamaráda půjčí a pes poslouchá.
delta
napsal(a):
Od jisté doby nevěřím na jednoho páníčka. Měli jsme dva společně ohaře a na lovecké zkoušly jsme ho připravovali spolu. U zkoušek jsme se střídali (jedny já, další ten druhý). A několik zkoušek pes vyhrál a poslouchal oba dva. Bylo na něm perfektně vidět, že když mu jednu věc jeden z nás povolil, tak na něj to zkoušel, naopak když ten člověk přitvrdil, tak opět poslouchal. Prostě neměl potřebu si vybrat jednoho za pána. A vím, že třeba myslivci si i na hon psa od nemocného kamaráda půjčí a pes poslouchá.
Já si pod pojmem páníček představuju toho, koho pes miluje nejvíc - takže toho, koho si pes hlídá, za kým brečí, když odejde atd., ale zároveň taky toho, koho pesan nejvíc poslouchá - takže záleží, co si pod pojmem páníček představuješ ty 
Je možné, že pes tě sice má radši, ale nemáš dostatečnou autoritu, tak si z tebe občas dělá prču. U nás v rodině jsem paničkou já, přestože se o něj ve věku štěněte starala hlavně moje mamka. Ironií je, že on ji má sice rád, ale absolutně ji neposlouchá, většinou jí někde zdrhne a nedá se přivolat... a chlapy v naší rodině - to dělá, že je ani neslyší, takže autorita nulová 