Náš desetiměsíční pejsek začal kňučet, kdykoli se mu něco nelíbí. Kňučí, když ho nutím sedět u nohy, zatím co on by se chtěl vítet s příchozím. Kňučí v autě, kňučí, když odcházíme. Kňučí, když má pocit, že by měl dostat jídlo. Kárání ani vytahání za zátylek nepomáhá, začne kňučet ještě víc. Začne třeba vyvádět, když se někdo z nás začne oblékat. Nezůstává nikdy říliš dlouho doma (většinou tak 5 hodin) a velmi často si ho beru sebou na celý den. On kňučí i když je v místnosti plné lidí a já na chvilku odejdu.
Jako malý to nikdy nedělal, začal tak kolem sedmého měsíce, přitom nic se v jeho výchově nezměnilo. Sám doma byl od mala, stejně jako bez potíží jezdil autem. Jak ho to odnaučit? Snažíme se ho nenechávat , aby si nevykňučel, co chce, ale vždycky to nejde. Třeba když vyvádí, když se začnu oblékat, ale já se oblékám, protože ho chci jít vyvenčit. Poraďte posím.
white crow
napsal(a):
Náš desetiměsíční pejsek začal kňučet, kdykoli se mu něco nelíbí. Kňučí, když ho nutím sedět u nohy, zatím co on by se chtěl vítet s příchozím. Kňučí v autě, kňučí, když odcházíme. Kňučí, když má pocit, že by měl dostat jídlo. Kárání ani vytahání za zátylek nepomáhá, začne kňučet ještě víc. Začne třeba vyvádět, když se někdo z nás začne oblékat. Nezůstává nikdy říliš dlouho doma (většinou tak 5 hodin) a velmi často si ho beru sebou na celý den. On kňučí i když je v místnosti plné lidí a já na chvilku odejdu.
Jako malý to nikdy nedělal, začal tak kolem sedmého měsíce, přitom nic se v jeho výchově nezměnilo. Sám doma byl od mala, stejně jako bez potíží jezdil autem. Jak ho to odnaučit? Snažíme se ho nenechávat , aby si nevykňučel, co chce, ale vždycky to nejde. Třeba když vyvádí, když se začnu oblékat, ale já se oblékám, protože ho chci jít vyvenčit. Poraďte posím.
Já bych to viděla na velmi dlouhé cvičení, ale u některých vnímavých psů to může být otázkou i jen několika dnů, než pochopí.... Je potřeba odhadnout, co na psa bude více platit. Jestli ho DŮSLEDNĚ okřikovat, nebo ignorovat a navodit jinou, ale pro psa ne zrovna milou situaci. Hodně záleží na konkrétním jedinci – citlivosti psa. Je třeba mít cit v tom, jak a kdy v momentální situaci zareagovat. Někdy je potřeba psa poslat na místo, jindy naopak můžete odejít vy a nechat ho na chvíli o samotě, apod. Rozhodně bych se vyvarovala reagovat na kňučením hrou, chlácholením, krmením nebo vycházkou!!! Kňučení by se mohlo stupňovat, protože pes by mohl nabýt dojmu, že si kňučením vydobude nějaké příjemnosti.
Tedy rozhodně naučte psa povel „místo“ a využijte toho, poté se snažte psa více osamostatnit – aby nebyl na vás tak vázán, na druhou stranu se mu snažte hodně věnovat a hrát si s ním (ale nikdy to nesmí navazovat na jeho kňučení). Zkrátka – změňte trochu jeho denní program, určete jasná pravidla a změňte celkový přístup ke psu. Vím, vypadá to jako těžký úkol, a je to těžký úkol, ale pokud s tím nic nebudete dělat a psovi se začnete věnovat, aby už konečně stichl, bude to stále jen horší, nebo to přejde v jiné zlozvyky.
Ještě bych doporučila, aby jste se často oblékala a chodila ven (třeba i vzala vodítko do ruky) a odešla bez psa. Za dveřmi minutku počkejte a jakoby nic se vraťte domů, třeba se ani nevyslékněte a udělejte to znova. Nebo zase za půl hodiny. apod.. Pes si na takovou situaci zvykne a zklidní se. Stojí to hodně vašeho času, ale zároveň to stojí za to. Hlavně se s ním srdnatě nevítejte ani nelučte. Píšete, že někdy bývá doma sám 5 hodin, ale jestli to chápu dobře, tak není problém s tím, že je sám, ale s tím, že když např. odcházíte, či cokoliv děláte, nebo vlastně i „neděláte“, co může navodit nějakou změnu, pes je nedočkavý, těší se a své vzrušení dává do kňučení. Chce něco dělat, chce pozornost, těší se na změnu... Zkrátka se snažte velmi často navozovat situace, kdy kňučí ap., ale musí se jednat o krátké momenty. Neutišujte ho a už vůbec nedávejte pamlsky, ale podle situace buď okřikněte, nebo trošku cvičením „posekýrujte“ (sedni, lekni, k noze...) – záleží samozřejmě i na plemeni, případně přerušte činnost, která vyvolává kňučení (ale přerušení musí pro psa znamenat negativní!!! závěr). Brzy se naučí, že kňučením si nic nevynutí, ale naopak.
eva nohelova
napsal(a):
Já bych to viděla na velmi dlouhé cvičení, ale u některých vnímavých psů to může být otázkou i jen několika dnů, než pochopí.... Je potřeba odhadnout, co na psa bude více platit. Jestli ho DŮSLEDNĚ okřikovat, nebo ignorovat a navodit jinou, ale pro psa ne zrovna milou situaci. Hodně záleží na konkrétním jedinci – citlivosti psa. Je třeba mít cit v tom, jak a kdy v momentální situaci zareagovat. Někdy je potřeba psa poslat na místo, jindy naopak můžete odejít vy a nechat ho na chvíli o samotě, apod. Rozhodně bych se vyvarovala reagovat na kňučením hrou, chlácholením, krmením nebo vycházkou!!! Kňučení by se mohlo stupňovat, protože pes by mohl nabýt dojmu, že si kňučením vydobude nějaké příjemnosti.
Tedy rozhodně naučte psa povel „místo“ a využijte toho, poté se snažte psa více osamostatnit – aby nebyl na vás tak vázán, na druhou stranu se mu snažte hodně věnovat a hrát si s ním (ale nikdy to nesmí navazovat na jeho kňučení). Zkrátka – změňte trochu jeho denní program, určete jasná pravidla a změňte celkový přístup ke psu. Vím, vypadá to jako těžký úkol, a je to těžký úkol, ale pokud s tím nic nebudete dělat a psovi se začnete věnovat, aby už konečně stichl, bude to stále jen horší, nebo to přejde v jiné zlozvyky.
Ještě bych doporučila, aby jste se často oblékala a chodila ven (třeba i vzala vodítko do ruky) a odešla bez psa. Za dveřmi minutku počkejte a jakoby nic se vraťte domů, třeba se ani nevyslékněte a udělejte to znova. Nebo zase za půl hodiny. apod.. Pes si na takovou situaci zvykne a zklidní se. Stojí to hodně vašeho času, ale zároveň to stojí za to. Hlavně se s ním srdnatě nevítejte ani nelučte. Píšete, že někdy bývá doma sám 5 hodin, ale jestli to chápu dobře, tak není problém s tím, že je sám, ale s tím, že když např. odcházíte, či cokoliv děláte, nebo vlastně i „neděláte“, co může navodit nějakou změnu, pes je nedočkavý, těší se a své vzrušení dává do kňučení. Chce něco dělat, chce pozornost, těší se na změnu... Zkrátka se snažte velmi často navozovat situace, kdy kňučí ap., ale musí se jednat o krátké momenty. Neutišujte ho a už vůbec nedávejte pamlsky, ale podle situace buď okřikněte, nebo trošku cvičením „posekýrujte“ (sedni, lekni, k noze...) – záleží samozřejmě i na plemeni, případně přerušte činnost, která vyvolává kňučení (ale přerušení musí pro psa znamenat negativní!!! závěr). Brzy se naučí, že kňučením si nic nevynutí, ale naopak.
Zkošoušeli jsme oba způsoby - trestat i ignorovat. U kňučení, když se chystáme ven zabere jen, když s tím přestaneme. Prostě se opět svlékneme a začneme dělat něco jiného. Když si vykňourává pozornost, jde ho poslat na místo, ale bojím se aby místo nebral jako trest, má to být přece jeho pelíšek, ne?
Jak to mám dělat z venčením? Kdybych mu neměla nikdy ustoupit, tak nepůjde celý den ven :-)
Je zvláštní, že je jeden moment, kdy se můžu oblíkat, balit věci a odcházet a on pomalu nezvedne hlavu - a to když vstávám dvakrát do týden velmi brzo, kolem páté hodiny. To jsem mu úplně ukradená.
white crow
napsal(a):
Zkošoušeli jsme oba způsoby - trestat i ignorovat. U kňučení, když se chystáme ven zabere jen, když s tím přestaneme. Prostě se opět svlékneme a začneme dělat něco jiného. Když si vykňourává pozornost, jde ho poslat na místo, ale bojím se aby místo nebral jako trest, má to být přece jeho pelíšek, ne?
Jak to mám dělat z venčením? Kdybych mu neměla nikdy ustoupit, tak nepůjde celý den ven :-)
Je zvláštní, že je jeden moment, kdy se můžu oblíkat, balit věci a odcházet a on pomalu nezvedne hlavu - a to když vstávám dvakrát do týden velmi brzo, kolem páté hodiny. To jsem mu úplně ukradená.
Možná by pomohlo ho naučit TICHO. Funguje to na uštěkané psy - naučí se ticho a štěkej a pak se dají snadno korigovat, ví, co se po nich chce. To je možná ten problém, že neví, za co je trestán, kňučí mu to samovolně , ani si to neuvědomuje. Když v okamžiku, kdy nebude kňučet, řeknete TICHO a podaří se vám ho překvapit tak, že zmlkne
, tak ho pochvalte, no a pak by to chtělo povel ZAKŇUČ a to, uznávám, je pěkná blbost
. Ale kdybyste, když bude štěkat, dala ŠTĚKEJ a pak, když zmlkne TICHO, možná by to ticho pak fakt pochopil.
white crow
napsal(a):
Náš desetiměsíční pejsek začal kňučet, kdykoli se mu něco nelíbí. Kňučí, když ho nutím sedět u nohy, zatím co on by se chtěl vítet s příchozím. Kňučí v autě, kňučí, když odcházíme. Kňučí, když má pocit, že by měl dostat jídlo. Kárání ani vytahání za zátylek nepomáhá, začne kňučet ještě víc. Začne třeba vyvádět, když se někdo z nás začne oblékat. Nezůstává nikdy říliš dlouho doma (většinou tak 5 hodin) a velmi často si ho beru sebou na celý den. On kňučí i když je v místnosti plné lidí a já na chvilku odejdu.
Jako malý to nikdy nedělal, začal tak kolem sedmého měsíce, přitom nic se v jeho výchově nezměnilo. Sám doma byl od mala, stejně jako bez potíží jezdil autem. Jak ho to odnaučit? Snažíme se ho nenechávat , aby si nevykňučel, co chce, ale vždycky to nejde. Třeba když vyvádí, když se začnu oblékat, ale já se oblékám, protože ho chci jít vyvenčit. Poraďte posím.
S tím, aby pelíšek nebral jako trest. No, on si pelíšek jako takový nezprotiví. On to poslání na místo beze jako „momentální vyhození ze smečky“. Tedy „ať jde pryč“. Toho se tedy opravdu nebojte a klidně toho využijte – když to už umí/zná.
No, s tím venčením, to jsem myslela tak, že se načas stanete bláznem a otrokem v jednom. Obléct se, vzít vodítko a vyjít bez psa za dveře. Třeba tam napočítat do pěti, vejít domů a vysléct si bundu, pohladit psa, zase bundu obléct a jít se psem ven (když je relativně v klidu) a pokud není v klidu a zase jančí, opět vyjít ven za dveře bez psa. Skoro bych se vsadila, že když vyjdete ven bez psa a zase přijdete, a uděláte to tak 5x těsně za sebou, pes bude natolik unuděný nebo natolik zblbnutý, že se uklidní a ven vyjde v klidu. Pokud by začal jančit zase za dveřmi, vraťte se s ním, zavřete dveře, napočítejte do tří a zase vyjděte. Řeknu to hloupě, ale „dělejte to do zblbnutí“. Nakonec pes ven samozřejmě půjde, ale dá to práci „mu vysvětlit“, že ven se chodí v klidu... Je třeba to dělat „v jednom kuse“.