ahojky,
tak nedávno jsem psala, že náš bišon je hysterka u doktora a ted píšu proto,že náš bišonek je nuda pes. zajímalo by mě, zda má někdo taky takovou zkušenost: Když si s ním hrajeme, tak to vydrží nejvíc tak 5 minut a jde ležet ke dveřím. Také na návštěvě si hraje pár minut a pak jde ležet ke dveřím. My pak máme pocit, že ten náš klučina citově strádá. Hraček má plno( balónky, plyšáky, rukavice,buvolí kost.....)
kook
napsal(a):
ahojky,
tak nedávno jsem psala, že náš bišon je hysterka u doktora a ted píšu proto,že náš bišonek je nuda pes. zajímalo by mě, zda má někdo taky takovou zkušenost: Když si s ním hrajeme, tak to vydrží nejvíc tak 5 minut a jde ležet ke dveřím. Také na návštěvě si hraje pár minut a pak jde ležet ke dveřím. My pak máme pocit, že ten náš klučina citově strádá. Hraček má plno( balónky, plyšáky, rukavice,buvolí kost.....)
Máme podobně naladěného pejska doma. Je to bígl. když byl malý, byl trošku hravější, ale teď (v 6 letech) je z něj pěkný morous. jediné, co ho zajímá je, kdo jede po ulici, co máme v lednici a kudy šly v noci kočky. Trošku ožil poslední rok, co jsme si k němu pořídili bláznivého stafbulíka - ten ho občas pěkně zlobí, ale zase si spolu aspoň občas pohrají. Zkuste pejskovi a sobě najít nějakou novou aktivitu. Co se dát na agility - třeba jen rekreačně:-)
kook
napsal(a):
ahojky,
tak nedávno jsem psala, že náš bišon je hysterka u doktora a ted píšu proto,že náš bišonek je nuda pes. zajímalo by mě, zda má někdo taky takovou zkušenost: Když si s ním hrajeme, tak to vydrží nejvíc tak 5 minut a jde ležet ke dveřím. Také na návštěvě si hraje pár minut a pak jde ležet ke dveřím. My pak máme pocit, že ten náš klučina citově strádá. Hraček má plno( balónky, plyšáky, rukavice,buvolí kost.....)
Jé, nemáte náhodou doma našeho psa????
Je to taky bišon, taky hysterka - včera mně na veterině po injekci vlezl za krk a celou mně poškrábal a řval asi 10 minut... Venku se honí za dětma a balonkem pár minut a pak sebou někde plácne. Doma většinu času tráví za gaučem nebo pod psacím stolem a spí. Ještě tak ho baví procházky, to ujde klidně i 15 kilometrů. Taky ho baví vítání
, to nikdy neodflákne. Ale jinak mně přijde taky celkem nuda pes. Nemyslím ale, že by měl důvod nějak citově strádat, doma sám je poměrně málo, já pracuji na zkrácený úvazek, manžel na směny, děti mají školu za rohem, teď jsou navíc prázdniny... Hraček má taky dost. Nejvíc se mu líbí u mých nebo manželových rodičů - může být podle libosti venku na velké zahradě a honit kočky
. Nemá sice lovecké pudy ale rád je jen tak honí a když dohoní, tak neví, co s nima. Kočka prská, pes běhá okolo a chce si hrát - to ho baví. Jo a ještě si hrát s jinými psy.
Ten stereotyp doma ho asi nudí.... Od našich domů se mu totiž nikdy moc nechce.
kook
napsal(a):
ahojky,
tak nedávno jsem psala, že náš bišon je hysterka u doktora a ted píšu proto,že náš bišonek je nuda pes. zajímalo by mě, zda má někdo taky takovou zkušenost: Když si s ním hrajeme, tak to vydrží nejvíc tak 5 minut a jde ležet ke dveřím. Také na návštěvě si hraje pár minut a pak jde ležet ke dveřím. My pak máme pocit, že ten náš klučina citově strádá. Hraček má plno( balónky, plyšáky, rukavice,buvolí kost.....)
Každý pes je holt jiný. Náš labrador se ve třech letech zklidnil tak, že ho rozhýbal jen buřt, háravá fenka nebo vidina souboje s větším sokem. Jinak má rád svůj klid a na hraní nebo cvičení nikdy moc nebyl.
Trochu se to změnilo když jsme pořídili ještě fenku beaucerona. To mu byly čtyři. Ne, že by to bylo ze dne na den, i když ze štěněte měl překvapivou nefalšovanou radost hned jak jsme ho přinesli. Nosil jí hračky, olizovat a snažil se ji (unavenou po prozvracené cestě) rozveselit. Ona se rozkoukala a začala ho trápit věčným okusováním a naháněním. Byl trochu otrávený... Ale teď, po skoro roce a půl, se to urovnalo. A labís se občas sám rozšoupne a chce si hrát, sem tam se přimotá do výcviku když se rozdávají pamlsky, víc se mazlí a vítá a večer často lehá na zádech, "směje se" a vrtí ocasem - říkáme tomu, že se "raduje". Takže myslím, že mu kámoška i přes občasné ústrky prospěla. Taky proto, že já se s ní vyblbnu na cvičáku a neotravuji labíse snahami o výcvik - naučila jsem se ho brát jaký je a oceňuji víc specifika jeho povahy. Po ztřeštěném éru je to někdy příjemná změna.
Takže doporučuji - pokud vám chybí akce, pořiďte druhého psa hyperaktivního plemene.
marcha
napsal(a):
Každý pes je holt jiný. Náš labrador se ve třech letech zklidnil tak, že ho rozhýbal jen buřt, háravá fenka nebo vidina souboje s větším sokem. Jinak má rád svůj klid a na hraní nebo cvičení nikdy moc nebyl.
Trochu se to změnilo když jsme pořídili ještě fenku beaucerona. To mu byly čtyři. Ne, že by to bylo ze dne na den, i když ze štěněte měl překvapivou nefalšovanou radost hned jak jsme ho přinesli. Nosil jí hračky, olizovat a snažil se ji (unavenou po prozvracené cestě) rozveselit. Ona se rozkoukala a začala ho trápit věčným okusováním a naháněním. Byl trochu otrávený... Ale teď, po skoro roce a půl, se to urovnalo. A labís se občas sám rozšoupne a chce si hrát, sem tam se přimotá do výcviku když se rozdávají pamlsky, víc se mazlí a vítá a večer často lehá na zádech, "směje se" a vrtí ocasem - říkáme tomu, že se "raduje". Takže myslím, že mu kámoška i přes občasné ústrky prospěla. Taky proto, že já se s ní vyblbnu na cvičáku a neotravuji labíse snahami o výcvik - naučila jsem se ho brát jaký je a oceňuji víc specifika jeho povahy. Po ztřeštěném éru je to někdy příjemná změna.
Takže doporučuji - pokud vám chybí akce, pořiďte druhého psa hyperaktivního plemene.
...řekl bych, že s čím větším počtem podnětů se musí pes vyrovnávat, tím bude pak aktivnější, jednoduchý život vede k letargii, lenosti a tlostnutí, ale to neplatí jen u psů :-)
