Jak přemluvit rodiče?

whisper napsal(a):
Ahoj všichni tady na moderce. Předně upozorňuji (než vznesu dotaz) že nejsem žádná puberťačka, která o psech nic neví (pro rýpavce). Tak tedy... Mám rozvedené rodiče, s mamkou bydlíme na farmě (koně, kozy, ovce), ale vzhledem ke studiu na střední škole jsem musela odejít k tátovi do Plzně.
Vzhledem k tomu, že se přes týden v Plzni hodně nudím (nemůžu nikam ke koním a moc kamarádů tu nemám) už minulý rok jsem začala přemýšlet o pejskovi. Rodiče ale řekli rezolutně NE!
O plemeni jsem se rozmýšlela dlouho, nakonec u mně vyhrála border collie - pro jejich aktivnost (jsem hodně sportovně založený člověk a o víkendu na farmě by mi mohla pomáhat s naším 20-ti hlavým stádem ovcí). V Plzni máme sice rodinný barák, ale s malou zahradou, kde žije již 9 let tátův voříšek. Je sice malého vzrůstu, ale strašně rád se pere s ostatními psy. Jenže já bych chtěla mít borderku rozhodně doma, tátovy argumenty jsou:
1. v noci začne štěkat ten muj vořech a celá ulice se na nás vrhne, že zde dělají bordel 2 psy
2. ten muj vořech si na něj určitě nezvykne a dřív nebo později ti toho psa zakousne
3. pes v baráku? upadla jsi na hlavu? vždyť má chlupy! Kdo to po něm bude uklízet? Jak tě znam ty ne...!
4. je to moc velký plemeno
Už nevím jak to všechno tátovi vysvětlit? Jak jste přemlouvali své rodiče vy? Mně by ani nešlo o to, že bych si pro pejska platila všechno sama - to je mi jasný, a že by skončila doba toho, že pokud mam penízky hned si něco koupim, ale musela bych šetřit! Jde mi o to, že bez tátovo souhlasu nemůže pejsek na jeho pozemku být, protože je to holt jeho pozemek...a bude mu tam kál..
O pejskách vím (z knih a z internetu) spoustu věcí, kupuju si časopisy atd. Jsem prakticky pořád zalezlá u sebe v pokoji a zabraná do čtení čehokoli o psech a táta si myslí, že se učím a z toho má názor, že bych na pejska neměla čas. Opravdu už nevím jak ho přemluvit, jsem zoufalá, za to abych mohla pejska mít bych udělala všechno na světě, ale mám holt tvrdohlavého tátu, který si nenechá nic vysvětlit. Prosím poraďte nevíte někdo jak ho zlomit? Moc díky všem za příspěvky, rady atd....budu za všechno moc vděčná...
Ještě máma na psa nic neříkala, jen se tvářila dost naštvaně a pořád mě s tím posílá za tátou, jelikož bude bydlet hlavně u něj. Co se týče projevení spolehlivosti starání se o zvíře ví táta asi docela dost - od pátku do pondělí se starám úplně sama o naší celou farmu!
Vše co jsem chtěla napsat...je to sice hodně dlouhý, ale doufám, že si našel někdo čas a přečetl můj příspěvek až sem - do konce...

No, já jsem taky kdysi přemlouvala rodiče a neuspěla jsem. Svého prvního psa jsem si pořídila když už chodily moje děti do školy. Nezbude ti nic jiného, než se obrnit trpělivostí a smířit se s tím, že všechno taky nemusí být hned. Až budeš svojí paní, tak se dočkáš.Navíc pořizovat si sama psa v tomhle věku není moc ideální, když nikdo další z tvého blízkého okolí o něj zájem nejeví. Nikdy nevíš, kam tě život ještě zavane a pak se objevují inzeráty "daruji psa z nedostatku času nebo pro stěhování, narození dítěte apod.". Něco jiného je, když jde pes do rodiny a není bezprostředně závislý na jednom člověku. Navíc i když tvoje mamka ¨není pořízení psa nakloněna, mohla bys mít časem problémy.

makki napsal(a):
No, já jsem taky kdysi přemlouvala rodiče a neuspěla jsem. Svého prvního psa jsem si pořídila když už chodily moje děti do školy. Nezbude ti nic jiného, než se obrnit trpělivostí a smířit se s tím, že všechno taky nemusí být hned. Až budeš svojí paní, tak se dočkáš.Navíc pořizovat si sama psa v tomhle věku není moc ideální, když nikdo další z tvého blízkého okolí o něj zájem nejeví. Nikdy nevíš, kam tě život ještě zavane a pak se objevují inzeráty "daruji psa z nedostatku času nebo pro stěhování, narození dítěte apod.". Něco jiného je, když jde pes do rodiny a není bezprostředně závislý na jednom člověku. Navíc i když tvoje mamka ¨není pořízení psa nakloněna, mohla bys mít časem problémy.

Ahoj, Lucko! Po po přečtení Tvého příspěvku jsem hned začala uvažovat, co bude s pejskem, až pojedeš někam ze školy, až budeš muset někde zůstat až do večera atd. Zdá se mi, že ve Tevé situaci (bydlení v Plzni, o víkendu farma) by se Ti pes hodil, jenže to musíš mít kolem sebe osoby - zatím to jsou Tví rodiče, kteří se budou chtít podílet na životě s pesjkem. To ve Tvém případě asi není. Osobně si myslím, že je to škoda, ale pořízením borderky do takoých podmínek bys jí jednou mohla nechtíc ublížit.

Takže moje rada nakonec: trpělivost a jednou si svého vysněného psa určitě pořídíš. Mohla bys zatím np. vypomáhat v útulku pro psy - nebudeš mít sice svého psa, ale hodně opuštěných psích duší potřebuje pomoc, otevřené srdce a chvíli z Tvého volného času.

wera napsal(a):
Ahoj, Lucko! Po po přečtení Tvého příspěvku jsem hned začala uvažovat, co bude s pejskem, až pojedeš někam ze školy, až budeš muset někde zůstat až do večera atd. Zdá se mi, že ve Tevé situaci (bydlení v Plzni, o víkendu farma) by se Ti pes hodil, jenže to musíš mít kolem sebe osoby - zatím to jsou Tví rodiče, kteří se budou chtít podílet na životě s pesjkem. To ve Tvém případě asi není. Osobně si myslím, že je to škoda, ale pořízením borderky do takoých podmínek bys jí jednou mohla nechtíc ublížit.

Takže moje rada nakonec: trpělivost a jednou si svého vysněného psa určitě pořídíš. Mohla bys zatím np. vypomáhat v útulku pro psy - nebudeš mít sice svého psa, ale hodně opuštěných psích duší potřebuje pomoc, otevřené srdce a chvíli z Tvého volného času.

Ono nejde o to starat se o psa jako takového, to by Lucce klidně stejně dobře posloužil na přechodnou dobu tátův voříšek. Tady jde o to "mít svého a hned", což asi fakt není nejlepší nápad. Ale to jsou ty dětské sny a možná je i dobře, že rodiče nepovolí, třeba vědí proč.

wera napsal(a):
Ahoj, Lucko! Po po přečtení Tvého příspěvku jsem hned začala uvažovat, co bude s pejskem, až pojedeš někam ze školy, až budeš muset někde zůstat až do večera atd. Zdá se mi, že ve Tevé situaci (bydlení v Plzni, o víkendu farma) by se Ti pes hodil, jenže to musíš mít kolem sebe osoby - zatím to jsou Tví rodiče, kteří se budou chtít podílet na životě s pesjkem. To ve Tvém případě asi není. Osobně si myslím, že je to škoda, ale pořízením borderky do takoých podmínek bys jí jednou mohla nechtíc ublížit.

Takže moje rada nakonec: trpělivost a jednou si svého vysněného psa určitě pořídíš. Mohla bys zatím np. vypomáhat v útulku pro psy - nebudeš mít sice svého psa, ale hodně opuštěných psích duší potřebuje pomoc, otevřené srdce a chvíli z Tvého volného času.

Ahoj Luci,
věřím že chceš psa strašně moc, hned, a věřím že by ses o něj postarala dobře, nikdo do Tebe nemá co rýpat.
Snad se na nás nebudeš zlobit, ale přidávám se k těm co Ti radí, abys to přeci jen vydržela a počkala. Nevím jestli jsem nepřehlédla, kolik let školy máš před sebou - ale věř mi, že se vyplatí vydržet, až budeš samostatná. Nikdo Ti nebude moct nic diktovat, nikomu nebudeš muset nic vysvětlovat, zdůvodňovat, smlouvat, prosit....a taky se budeš zodpovídat jen sama sobě...a psovi:-) Stojí to za to. Nebo spíš, získat teď psa a horko těžko si ho vymoci, nestojí za případné pozdějíší bůhvíjaké problémy a handrkování. Co myslíš?
Hodně štěstí:-)

sydney napsal(a):
Ahoj Luci,
věřím že chceš psa strašně moc, hned, a věřím že by ses o něj postarala dobře, nikdo do Tebe nemá co rýpat.
Snad se na nás nebudeš zlobit, ale přidávám se k těm co Ti radí, abys to přeci jen vydržela a počkala. Nevím jestli jsem nepřehlédla, kolik let školy máš před sebou - ale věř mi, že se vyplatí vydržet, až budeš samostatná. Nikdo Ti nebude moct nic diktovat, nikomu nebudeš muset nic vysvětlovat, zdůvodňovat, smlouvat, prosit....a taky se budeš zodpovídat jen sama sobě...a psovi:-) Stojí to za to. Nebo spíš, získat teď psa a horko těžko si ho vymoci, nestojí za případné pozdějíší bůhvíjaké problémy a handrkování. Co myslíš?
Hodně štěstí:-)

Lucko, šla bych na to od lesa. Co třeba se obrátit na útulek v Plzni, určitě tam nějaký bude, a prozatím si nejrůznější psy půjčovat na venčení, klidně na procházku až k vám k domu a dokázat tátovi, že máš nejen dost času na učení a zároveň na venčení pejsků, ale i velké srdce, které by si přálo mít vlastního pejska.

Kdybych však na tvém místě byla já, zatím bych si asi pejska nepořizovala. Nevím, jak velké máš příjmy z brigád a kapesného, ale nákup pejska "tvého" plemene vyjde možná tak na 15tisíc? (Nevím přesně, tak mě neukamenujte), dále je nutné základní vybavení a krmení do začátku, to jsou další aspoň 2 tisíce, pak nekonečný koloběh očkování a odčervování u zvěrolékaře, to je další tisíc korun. Pak později nedejbože nějaké operace. Dále třeba výcvik, agility...aby se pejsek přes týden nenudil. Pak cestování z Plzně na farmu i s pejskem, to jsou další výdaje, pokud jedeš vlakem nebo autobusem.... Asi bych počkala až dokončíš školu, přece jen je na střední škole spousta akcí, lyžařské výcviky, výlety, soustředění, jazykové pobyty.... a pejsek by zůstával kde? A co když budeš chtít jít na vysokou, třeba do Prahy...to je další problém. Na tvém místě bych se asi opravdu rozhodla své srdíčko a čas rozdat pejskům v útulku, určitě ti to dodá mnoho praktických zkušeností do budoucího života s vlastním pejskem a v neposlední řadě i pocit dobrého skutku!

Držím palce, ať už se rozhodneš jakkoliv.

whisper napsal(a):
Ahoj všichni tady na moderce. Předně upozorňuji (než vznesu dotaz) že nejsem žádná puberťačka, která o psech nic neví (pro rýpavce). Tak tedy... Mám rozvedené rodiče, s mamkou bydlíme na farmě (koně, kozy, ovce), ale vzhledem ke studiu na střední škole jsem musela odejít k tátovi do Plzně.
Vzhledem k tomu, že se přes týden v Plzni hodně nudím (nemůžu nikam ke koním a moc kamarádů tu nemám) už minulý rok jsem začala přemýšlet o pejskovi. Rodiče ale řekli rezolutně NE!
O plemeni jsem se rozmýšlela dlouho, nakonec u mně vyhrála border collie - pro jejich aktivnost (jsem hodně sportovně založený člověk a o víkendu na farmě by mi mohla pomáhat s naším 20-ti hlavým stádem ovcí). V Plzni máme sice rodinný barák, ale s malou zahradou, kde žije již 9 let tátův voříšek. Je sice malého vzrůstu, ale strašně rád se pere s ostatními psy. Jenže já bych chtěla mít borderku rozhodně doma, tátovy argumenty jsou:
1. v noci začne štěkat ten muj vořech a celá ulice se na nás vrhne, že zde dělají bordel 2 psy
2. ten muj vořech si na něj určitě nezvykne a dřív nebo později ti toho psa zakousne
3. pes v baráku? upadla jsi na hlavu? vždyť má chlupy! Kdo to po něm bude uklízet? Jak tě znam ty ne...!
4. je to moc velký plemeno
Už nevím jak to všechno tátovi vysvětlit? Jak jste přemlouvali své rodiče vy? Mně by ani nešlo o to, že bych si pro pejska platila všechno sama - to je mi jasný, a že by skončila doba toho, že pokud mam penízky hned si něco koupim, ale musela bych šetřit! Jde mi o to, že bez tátovo souhlasu nemůže pejsek na jeho pozemku být, protože je to holt jeho pozemek...a bude mu tam kál..
O pejskách vím (z knih a z internetu) spoustu věcí, kupuju si časopisy atd. Jsem prakticky pořád zalezlá u sebe v pokoji a zabraná do čtení čehokoli o psech a táta si myslí, že se učím a z toho má názor, že bych na pejska neměla čas. Opravdu už nevím jak ho přemluvit, jsem zoufalá, za to abych mohla pejska mít bych udělala všechno na světě, ale mám holt tvrdohlavého tátu, který si nenechá nic vysvětlit. Prosím poraďte nevíte někdo jak ho zlomit? Moc díky všem za příspěvky, rady atd....budu za všechno moc vděčná...
Ještě máma na psa nic neříkala, jen se tvářila dost naštvaně a pořád mě s tím posílá za tátou, jelikož bude bydlet hlavně u něj. Co se týče projevení spolehlivosti starání se o zvíře ví táta asi docela dost - od pátku do pondělí se starám úplně sama o naší celou farmu!
Vše co jsem chtěla napsat...je to sice hodně dlouhý, ale doufám, že si našel někdo čas a přečetl můj příspěvek až sem - do konce...

Ako prehovorit rodicov ti neporadim. Sama som to nedokazala. Ale poviem ti, ze som rada, ze svojho psa som si kupila az ako 26 rocna, hoci rodicom som usi pilila od 10 rokov. Viem, ze tie roky cakania su tazke, ale tiez som to riesila podobne, ako tu uz niekto navrhol. Chodila som vencit psikov do utulku. Sice to nie je to iste, ako mat vlastneho psika, ale clovek ma z toho velmi dobry pocit, ze dokaze niekomu pomahat

pigie napsal(a):
Ako prehovorit rodicov ti neporadim. Sama som to nedokazala. Ale poviem ti, ze som rada, ze svojho psa som si kupila az ako 26 rocna, hoci rodicom som usi pilila od 10 rokov. Viem, ze tie roky cakania su tazke, ale tiez som to riesila podobne, ako tu uz niekto navrhol. Chodila som vencit psikov do utulku. Sice to nie je to iste, ako mat vlastneho psika, ale clovek ma z toho velmi dobry pocit, ze dokaze niekomu pomahat

K Zuzce: Řeknu Ti to, jak jsem to měla já. Chodila sem na štřední školu...Kdysi sem psa měla, ale jak umřel...u nás doma nemohla být ani zmínka o psu. Na škole jsem byla na internátě, kde to samozdřejmě taky nešlo.A tak jsem tři roky trávením na internátě využila k tomu, udělat si přesný a super plán.
Jakmile mi skončil třeťák....už jsem měla vybrané plemeno. Od půlky 2 jsem jim doma říkala, že si budu pořizovat psa....nebrali mě vážně a říkali, ,, však jasně,, třeba hned dva. Všude po pokoji jsem měla nálepky a obrázky daného plemene i na spořiči u PC to běhalo. A jednoho dne - konce třeťáku...(Asi 3 týdny před koncem) sem se sebrala a jela si pro psa. Byl to pátek. Dovezla jej dom a naši byli na kupovat - tutíž nebyli doma. Jakmile přijeli...před otevřenými dveřmi tam sedělo na hromádce tohle malý stvoření, který má v dospělosti cca 60 kg. Máma se roztekla a otec jen rodičovsky a důležitě řekl...a kde stím budeš....nato sem odvětila..no přece tady, doma:-) A po 10 minutách se štěněti ukazovalo kde do spí...a kam může jít. Nebyli naštvaní...ale taky sem měla dopředu zařízený privát v místě školy, který byl levnější než internát...Měla zajištěné věci, v případě, toho, že nebudu mít zrovna pohromadě dostatečné množství peněz. Nebyla sem v tom taky sama, přítel mi pomohl. Denně poslouchám, že pes pouští chlupy, že slintá, a nevím co ještě, ale něši by ho už nevyměnili. Jde taky o to, že to je doga v bytě 3+1. a Taky o to, že je kvalitně vychovaná. Rozumná a klidná. Nedělá nic, co by našim vadilo...Jde o ten kompromis..my sme ti ,,dovolili,, ho tu nechat...tak ty budeš po něm uklízet a sekat latinu...(pes bude vychovanej) -
Cestování se dvakrát prodraží, je to složitější, občas tě nevezmou do autobusu, budeš muset vlakem. Výdaje jsou vysoké.
Tím chci říct, že nevím tvoji situaci, ale moje byla ta, že mě nebrali vážně a ani povikládat a říct mi pro a proti tu nebylo, řeklo se pes ne, nebudete se starat...promiňte rodičové...je mi 19 a bydlela sem 4roky sama bez jejich pomoci...takže nejsem vůl...takže sem řekla..kupuji si psa. A bylo teda na nich..jestli budem moct být u nás...v případě slova ne...sem měla kam jít. Chce to mít hodně dopředu promyšlené...jinak pokud to opravdu chceš...tak Zuzko bojuj. Ale s rozmyslem

pigie napsal(a):
Ako prehovorit rodicov ti neporadim. Sama som to nedokazala. Ale poviem ti, ze som rada, ze svojho psa som si kupila az ako 26 rocna, hoci rodicom som usi pilila od 10 rokov. Viem, ze tie roky cakania su tazke, ale tiez som to riesila podobne, ako tu uz niekto navrhol. Chodila som vencit psikov do utulku. Sice to nie je to iste, ako mat vlastneho psika, ale clovek ma z toho velmi dobry pocit, ze dokaze niekomu pomahat

Já vím taky jsem chvilku chodila do jednoho psího...no můžeme říci útulku, ale pravý útulek to nebyl... Brala jsem každodenně třeba až 3,4 psy za sebou. U táty bydlí ještě dědeček, který je v důchodu a rád by se klidně o pejska staral (nemusel by ho táta vůbec ani vidět), ale on proti němu nic nezmůže, jelikož to tu patří celé tátovi. Toho voříška mám docela ráda, ale štve mě, že je nevychovaný a člověk neví co od něj může čekat, takže ho musím mít pořád na vodítku a vůbec si s ním nemůžu hrát (už je na to moc starý a nikdy ho žádné hračky nelákaly). Zkusím si dát ještě inzerát jestli někdo nechce pomoci s venčením svého pejska, uvidíme (už jsem taky venčila jedné paní takovou suprovou čubinku - paní už byla dost stará a nemohla chodit a čubinka se ráda proběhla, tak jsme spolu chodili třeba na 2 hoďky na prochajdu, ale bohužel paní už zemřela a její rodina se rozhodla tu čubinku utratit )
Jinak chodím do 2. ročníku gymnázia, takže na VŠ určitě půjdu, ale snad do Plzně...
Prozatím děkuji moc za rady, možná bude opravdu nejlepší počkat a pak si vybrat pejska...Lucka P.

whisper napsal(a):
Já vím taky jsem chvilku chodila do jednoho psího...no můžeme říci útulku, ale pravý útulek to nebyl... Brala jsem každodenně třeba až 3,4 psy za sebou. U táty bydlí ještě dědeček, který je v důchodu a rád by se klidně o pejska staral (nemusel by ho táta vůbec ani vidět), ale on proti němu nic nezmůže, jelikož to tu patří celé tátovi. Toho voříška mám docela ráda, ale štve mě, že je nevychovaný a člověk neví co od něj může čekat, takže ho musím mít pořád na vodítku a vůbec si s ním nemůžu hrát (už je na to moc starý a nikdy ho žádné hračky nelákaly). Zkusím si dát ještě inzerát jestli někdo nechce pomoci s venčením svého pejska, uvidíme (už jsem taky venčila jedné paní takovou suprovou čubinku - paní už byla dost stará a nemohla chodit a čubinka se ráda proběhla, tak jsme spolu chodili třeba na 2 hoďky na prochajdu, ale bohužel paní už zemřela a její rodina se rozhodla tu čubinku utratit )
Jinak chodím do 2. ročníku gymnázia, takže na VŠ určitě půjdu, ale snad do Plzně...
Prozatím děkuji moc za rady, možná bude opravdu nejlepší počkat a pak si vybrat pejska...Lucka P.

Ahoj Lucko, naprosto Tě chápu, já jsem přemlouvala rodiče, aby mi psa dovolili snad od školky, vždy se z toho jen vykroutili. Říkali, že až bude hotovej plot (není hotovej do dneška), pak zase říkali, že bych se o to nestarala, že bych ráno nevstávala...no, furt něco.
Nakonec nějakým zázrakem podlehli a v 15 mně pejska pořídili (bylo to tak trochu náhodou, jelikož zde někdo vyhodil labradora, ale už jsem měla zamluvené štěně, takže by pes byl tak i tak).
Ale musím Ti říct, že jsem to ze začátku neměla vůbec lehký, jelikož "oni psa nechtěli, tak ať se starám". Naši hned zavrhli papíráka, že prej jsou moc drazí, atd.
Taky jsem si celou výbavičku musela koupit za sví peníze, ze začátku pes nesměl ani do auta.
A dnes po dvouch letech je to úplně jinak. Psoun je náš miláček, jezdí s náma na dovolený (to by naši dřív nedovolili), může chodit domů, mamka mu tajně kupuje různý mlsky a brzo k nám přibyde ještě fenečka flat coated retrívra, která bude s papírama, jo a taky se mnou mamka jezdí po výstavách na čumendu.
Tak Ti přeju, ať Ti táta pejska povolí a moc na něj netlač, třeba s tím, že bude pejsek doma atak. ono malí štěndo stejnak musí být doma a pak už tam zůstane natrvalo .
Ráda bych Ti nějak pomohla, ale fakt nevím jak. Na naše asi nejvíc zabralo, když jsem chodila po domě a jako volala na psa , jsem ráda, že to přemlouvání mám za sebou.

whisper napsal(a):
Já vím taky jsem chvilku chodila do jednoho psího...no můžeme říci útulku, ale pravý útulek to nebyl... Brala jsem každodenně třeba až 3,4 psy za sebou. U táty bydlí ještě dědeček, který je v důchodu a rád by se klidně o pejska staral (nemusel by ho táta vůbec ani vidět), ale on proti němu nic nezmůže, jelikož to tu patří celé tátovi. Toho voříška mám docela ráda, ale štve mě, že je nevychovaný a člověk neví co od něj může čekat, takže ho musím mít pořád na vodítku a vůbec si s ním nemůžu hrát (už je na to moc starý a nikdy ho žádné hračky nelákaly). Zkusím si dát ještě inzerát jestli někdo nechce pomoci s venčením svého pejska, uvidíme (už jsem taky venčila jedné paní takovou suprovou čubinku - paní už byla dost stará a nemohla chodit a čubinka se ráda proběhla, tak jsme spolu chodili třeba na 2 hoďky na prochajdu, ale bohužel paní už zemřela a její rodina se rozhodla tu čubinku utratit )
Jinak chodím do 2. ročníku gymnázia, takže na VŠ určitě půjdu, ale snad do Plzně...
Prozatím děkuji moc za rady, možná bude opravdu nejlepší počkat a pak si vybrat pejska...Lucka P.

Ahoj Lucko, já bych se určitě moc přimlouvala, abys svojí lásku ke psům zatím rozdala pejskům z útulku. Protože jsem také z Plzně tak vím, že u nás útulek je a to na Valše. Je tam kolem 60 psíků a všichni strašně moc čekají na procházky, ale lidí je málo. Stačí zaplatit 300,-Kč za legitku Ligy na ochranu zvířat a můžeš denně venčit od 13,00 do 16,00 hodin (kromě pondělí). Já sama tam někdy zajdu venčit, ale protože mám sama svoje dva psy tak mi to moc často nevyjde. Zkus to a až uvidíš ty šťastný oči psíka, který se s tebou může jít proběhnout (i když jen na vodítku), tak tě to určitě chytne. Pokud máš odpoledne čas, stačíš vyvenčit klidně tři psíky a pro ně to znamená fakt hodně. Okolí je moc hezké, venčit se chodí do lesa okolo útulku a můžeš si i popovídat s lidmi, kteří tam psíky chodí venčit a mají společnou lásku ke psům. To je pak vždycky o čem mluvit. Doufám, že to zkusíš a třeba se na psíky můžeš i podívat na stránkách : www.utulekplzen.cz/ .Třeba nám sem i napíšeš, jak se ti tam líbilo. Ahoj. Jana

atika napsal(a):
Ahoj Lucko, já bych se určitě moc přimlouvala, abys svojí lásku ke psům zatím rozdala pejskům z útulku. Protože jsem také z Plzně tak vím, že u nás útulek je a to na Valše. Je tam kolem 60 psíků a všichni strašně moc čekají na procházky, ale lidí je málo. Stačí zaplatit 300,-Kč za legitku Ligy na ochranu zvířat a můžeš denně venčit od 13,00 do 16,00 hodin (kromě pondělí). Já sama tam někdy zajdu venčit, ale protože mám sama svoje dva psy tak mi to moc často nevyjde. Zkus to a až uvidíš ty šťastný oči psíka, který se s tebou může jít proběhnout (i když jen na vodítku), tak tě to určitě chytne. Pokud máš odpoledne čas, stačíš vyvenčit klidně tři psíky a pro ně to znamená fakt hodně. Okolí je moc hezké, venčit se chodí do lesa okolo útulku a můžeš si i popovídat s lidmi, kteří tam psíky chodí venčit a mají společnou lásku ke psům. To je pak vždycky o čem mluvit. Doufám, že to zkusíš a třeba se na psíky můžeš i podívat na stránkách : www.utulekplzen.cz/ .Třeba nám sem i napíšeš, jak se ti tam líbilo. Ahoj. Jana

Ahoj Lucko,
Atika má pravdu, útulek na Valše je a neustále shání lidi, takže tě přivítají s otevřenou náručí. Navíc si myslím, že když tatínek uvidí tvůj přístup, časem povolí.
Já s tímhle problém neměla, naši milují psy, jsme vyloženě psí rodina, takže když nám umřel první dobrman,prostě jsem řekla jedeme tam a tam pro psa a jelo se. Táta, který si již odvykl na to noční venčení s průjmem a podobně, sice brblal, že se o něj budu starat sama, ale teď se o něj málm pereme:).
Řekla bych ti zkus léčbu šokem-domluv se s mjitelem, co má štěnata, zaplať zálohu a psa si zkus jen půjčit. Uvidíš,jak by na to táta reagoval, jestli má rád psy, určítě by ho nevyhodil. Jenže nevím, jak by se na to tvářili chovatelé...
Nebo přemluv tatínka, ať se s tebou jde na štěnda jen tak nezávazně podívat, uvidíš, že těm chlupatým kuličkám neodolá.

atika napsal(a):
Ahoj Lucko, já bych se určitě moc přimlouvala, abys svojí lásku ke psům zatím rozdala pejskům z útulku. Protože jsem také z Plzně tak vím, že u nás útulek je a to na Valše. Je tam kolem 60 psíků a všichni strašně moc čekají na procházky, ale lidí je málo. Stačí zaplatit 300,-Kč za legitku Ligy na ochranu zvířat a můžeš denně venčit od 13,00 do 16,00 hodin (kromě pondělí). Já sama tam někdy zajdu venčit, ale protože mám sama svoje dva psy tak mi to moc často nevyjde. Zkus to a až uvidíš ty šťastný oči psíka, který se s tebou může jít proběhnout (i když jen na vodítku), tak tě to určitě chytne. Pokud máš odpoledne čas, stačíš vyvenčit klidně tři psíky a pro ně to znamená fakt hodně. Okolí je moc hezké, venčit se chodí do lesa okolo útulku a můžeš si i popovídat s lidmi, kteří tam psíky chodí venčit a mají společnou lásku ke psům. To je pak vždycky o čem mluvit. Doufám, že to zkusíš a třeba se na psíky můžeš i podívat na stránkách : www.utulekplzen.cz/ .Třeba nám sem i napíšeš, jak se ti tam líbilo. Ahoj. Jana

Ahoj,

taky se pridam k nazoru ostatnich. Pockej si az budes na vysoky, budes mit lepsi prehled o tom, kolik casu na psa budes behem studia mit a tak, muzes si sehnat podnajem s ostatnimi studenty... Zatim se zkus venovat psum z utulku, nebo i tomu voriskovi.
Ja sama po dalsim psovi touzim uz skoro 10 let, ale zatim zadneho sveho nemam. Za to mi pod rukama proslo hodne utulkacu a poznala jsem i plemena, o ktery bych se jinak nikdy nezajimala. A rekla bych, ze jsem udelala dobre.
Na psa jsem rodice nikdy neukecala, ale pro jiny zvirata jsem je premlouvala oznamovaci vetou, nebo se proste zvire doma najednou objevilo v drive okrasnem terarku apod. Na vyhruzky typu "jestli toho hada domu pritahnes, poletis z domu jak ty tak had." jsem odpovedela tak jo. Lecba sokem se vyplatila. Kdyz jsem prvne pred tremi roky rozprodavala svuj zverinec pred cestou do zahranici, tak najednou z moji mamky vypadlo: "ale jednu strasilku nam nechas, ze jo?'

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ahoj,

taky se pridam k nazoru ostatnich. Pockej si az budes na vysoky, budes mit lepsi prehled o tom, kolik casu na psa budes behem studia mit a tak, muzes si sehnat podnajem s ostatnimi studenty... Zatim se zkus venovat psum z utulku, nebo i tomu voriskovi.
Ja sama po dalsim psovi touzim uz skoro 10 let, ale zatim zadneho sveho nemam. Za to mi pod rukama proslo hodne utulkacu a poznala jsem i plemena, o ktery bych se jinak nikdy nezajimala. A rekla bych, ze jsem udelala dobre.
Na psa jsem rodice nikdy neukecala, ale pro jiny zvirata jsem je premlouvala oznamovaci vetou, nebo se proste zvire doma najednou objevilo v drive okrasnem terarku apod. Na vyhruzky typu "jestli toho hada domu pritahnes, poletis z domu jak ty tak had." jsem odpovedela tak jo. Lecba sokem se vyplatila. Kdyz jsem prvne pred tremi roky rozprodavala svuj zverinec pred cestou do zahranici, tak najednou z moji mamky vypadlo: "ale jednu strasilku nam nechas, ze jo?'

Ahoj, přečetla jsem si tvůj příspěvěk a skoro jsem si připadala jak kdyby jsem to psala já před 4 rokama.
Doma jsem psa měla ale byl to starší pejsek gaučák a já chtěla společníka akčního co budu sebou brát na koně, brusle prostě všude. Naši samozdřejmě zásadně proti. To mě bylo 16 let. No nějakou dobu mě sliboval přítel že mě psa koupí k narozeninám jenže to jenom sliboval a tak jsem začla pátrat a asi rok vymejšlet jak na to, koukat po inzerátech po nějakym pěknym oříškovi. No a nakonec to dopadlo tak že jsem dostala pejska k 18 od kamarádů co věděli že ho chci.
No doma bylo chvilku dusno že pes půjde pryč ale to jsem řekla že půjdu v tom případě taky a tak pejsek nakonec doma zůstal. No jsem štastná že toho dáblíka mám, ted mu jsou dva roky ale strašně ho zbožnuju. Ale všechno si platim naprosto sama, občas třeba něco pro něj dostanu jako dárek. Nemůžu jezdit na dovolený tak jako přestím pač nemám nikoho kdo by hlídal. Když jsem byla na škole bylo to pohoda, vždy pohlídala nějaká jeho teta (lidi od kterých jsem ho dostala) ale ted už všichni pracují. I já mám problém s prací jelikož by pes zůstal celej den doma zavřenej. Díky bohu mě naši občas s hlídáním pomohou ale i tak si občas říkám jestli to nebyla blbost.
Pokud seš pevně rozhodnutá prostě jdi do toho, ale uvědom si že musíš taky časem vydělávat, budeš chodit do práce a pes bude zavřenej doma.

roxy live napsal(a):
Ahoj, přečetla jsem si tvůj příspěvěk a skoro jsem si připadala jak kdyby jsem to psala já před 4 rokama.
Doma jsem psa měla ale byl to starší pejsek gaučák a já chtěla společníka akčního co budu sebou brát na koně, brusle prostě všude. Naši samozdřejmě zásadně proti. To mě bylo 16 let. No nějakou dobu mě sliboval přítel že mě psa koupí k narozeninám jenže to jenom sliboval a tak jsem začla pátrat a asi rok vymejšlet jak na to, koukat po inzerátech po nějakym pěknym oříškovi. No a nakonec to dopadlo tak že jsem dostala pejska k 18 od kamarádů co věděli že ho chci.
No doma bylo chvilku dusno že pes půjde pryč ale to jsem řekla že půjdu v tom případě taky a tak pejsek nakonec doma zůstal. No jsem štastná že toho dáblíka mám, ted mu jsou dva roky ale strašně ho zbožnuju. Ale všechno si platim naprosto sama, občas třeba něco pro něj dostanu jako dárek. Nemůžu jezdit na dovolený tak jako přestím pač nemám nikoho kdo by hlídal. Když jsem byla na škole bylo to pohoda, vždy pohlídala nějaká jeho teta (lidi od kterých jsem ho dostala) ale ted už všichni pracují. I já mám problém s prací jelikož by pes zůstal celej den doma zavřenej. Díky bohu mě naši občas s hlídáním pomohou ale i tak si občas říkám jestli to nebyla blbost.
Pokud seš pevně rozhodnutá prostě jdi do toho, ale uvědom si že musíš taky časem vydělávat, budeš chodit do práce a pes bude zavřenej doma.

Tak pokud se na to cítíte, můžete se domluvit s rodiči že pokud se rok budete vzorně starat o pejska tak mu budete moci koupit kamráda (i kdyby to měl být čivava nebo krysařík)

andelaskoloudova napsal(a):
Tak pokud se na to cítíte, můžete se domluvit s rodiči že pokud se rok budete vzorně starat o pejska tak mu budete moci koupit kamráda (i kdyby to měl být čivava nebo krysařík)

Já kdysi rodiče víceméně přemluvila a dodnes toho lituju. Přemluvení -zlomení, aby dali souhlas, že bude nějaký pes přítomný - to není konec, ale začátek bojování a handrkování, které může pejsanovi dost uškodit...
Někteří rodiče vyměknou, když uvidí štěndo, a pak se spokojí s tím, že je všecko v režii potomka, ale někteří nikoli.
Navíc je potřeba zvážit, že jeden člověk se o psa téměř nemůže postarat. Může onemocnět, jít do špitálu, když nic jiného... Kromě toho půjdeš zanedlouho třeba na vysokou školu, budeš muset odjet třeba na semestr do ciziny, a co s pejsanem? jsou rodiny, kde se rodiče o psa rádi ten semestr postarají, protože je to pes rodinný, a pak je všecko OK, ale pokud jsou proti psovi a jen ho trpí, tak je toto všecko problém. Nebo půjdeš do zaměstnání a budeš se stěhovat a třeba neseženeš hned podnájem, kde tě pustí se psem, a opět, co dělat, když tě rodiče nepodpoří a pes s nimi bude v tom lepším případě strádat?
Teď to máš promyšlené, všecko zvládneš, ale co za rok, dva, pět, když bys na psa byla sama?
Potřeba je, abys měla aspoň jednoho rodiče na své straně, na straně psa - nejen trpný souhlas, ale abys věděla, že ho bude mít rád, postará se, když ty nebudeš v budoucnu třeba moct.
A co když by jím táta nakonec byl? Já být tebou, vyzkoušela bych to, občas si půjč nějakého vychovaného (!) psa k sobě, jestli máš jakého, pohlídej ho někomu, kdo třeba jede na dovolenou, máš-li možnost... Uvidíš, jak se táta chová. Třeba hlavně kecá a brblá a podceňuje tě. No a když ne, tak by to asi nebylo to pravé ořechové... ledaže by se v nouzi chtěla starat mamka. Pokud by ale měli jen neradi povolit, nedělej to, neubližuj, a radši se věnuj těm z útulku - sice s nimi nebudeš moct dělat všecko, co chceš, ale láska ke psům není jen o tom, jestli ti budou plnit představy, ale taky o tom, co ty jim věnuješ, obětuješ. Je to zkušenost a vklad. Do budoucnosti s tvým už psem. Taky se můžeš věnovat tátovu voříškovi víc než dosud, naučit ho, co neumí, s trpělivostí a láskou, jakou si taky určitě zaslouží. Třeba táta myslí, že když se nevěnuješ jednomu, tak nač druhého. Třeba by ho i toto přesvědčovalo. A když ne, aspoň budeš dělat nějaké psí duši radost!
A třeba si najdeš přítele, který bude mít psa, a budete ho mít zatím společného, to je taky možnost, ne?
Držím palce pro dobré rozhodnutí... Dobré pro tebe i psíka a nejenom dneska. Hodil by se ti, určitě, a mládí tolik vidí dnešek a tolik věří dobré budoucnosti... Jenže není vždycky všecko, jak chceme... Ať si nemusíš vyčítat zkažený psí život.

Ahoj, tomuto tématu se věnují tyhle stránky http://chci-psa.cz Třeba tam nějaký tip najdeš

Ahoj Lucko,
dívala jsem se na stránky útulku Plzeň a jak tu lidé radí, s tím venčením, to je skvělý nápad. V útulku je dvouletá fenka, kříženka bordery, Neli. Nyní by jsi si mohla vyzkoušet, jak to s tvým pejskem v budoucnosti bude fungovat. Když si ji začneš půjčovat na venčení a cvičit, je neposkvrněná výcvikem a povahu bude mít akční, tak třeba otec pochopí. Navíc to bude pes podobné výšky i povahy, tebou vybraného plemene. Nevím, co bych ti poradila lepšího.
My jsme doma měli psa vždy, ale byl táty. Sice jsem ho vypiplala, od 3 dnů na lahvi, byl s PP, určený k utracení jako nadpočetné štěně. Tenkrát, je to už 48 let, se to tak praktikovalo. Fenka měla 12 štěňátek, no jen 6 vybraných mělo možnost žít. Různě se to obcházelo, záleželo na chovateli.
Vadilo mi, že pes, kterého jsem vycvičila, miloval mě, okamžitě zapomínal že jsem, pokud otec vzal flintu přes rameno a šel s ním do revíru. Na svého psa jsem si ovšem počkala, až moje dítě trochu povyrostlo a koupila dceři (hlavně mě), dalmatina. Proto, že měl podobu loveckého psa, uši dolu a nemusely se sním dělat zkoušky.
Později jsem měla i více psů, dnes mám 3, ale v mojí režii a nikdo mi do toho nekecá. Ono to není jen o rodičích, člověk napřed bere ohled na rodiče, později na partnera a následně na děti, zaměstnání, finance, bydlení, sousedy.
Pes žije nejméně 12 let, pokud mu to zdraví dovolí a tak se musí plánovat s rozmyslem.
Přeju ti, aby se tvůj sen splnil.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Ahoj Lucko, už jsi navštívila pejsky v útulku? Od té doby byl přestěhován na Borská pole, je mnohem větší a čekatelů na venčení je mnohem víc. Třeba už patříš k jejich pravidelným venčičům?

Lucka už možná psa má , možná se ho už i zbavila . . .
Je tu skupinka znuděnců , kteří "vytahují" 7 , 5 , 3 roky stará témata .

rapotacka11 napsal(a):
Lucka už možná psa má , možná se ho už i zbavila . . .
Je tu skupinka znuděnců , kteří "vytahují" 7 , 5 , 3 roky stará témata .

Já jsem přemlouvala mamku když my bylo dvanáct abych mohla mít potkany, tarantuli, rybu nebo něco jiného a jelikož jsem celý život vyrůstala se sedmi člennou smečkou psů tak mamka řekla že by bylo lepší abych měla psa než něco takového a jelikož nám zemřel poslední pes s kterým jsem běhala agility a jiné psí sporty tak my rodiče koupili jack russel teriér s kterým ted vyhrávám spoustu závodů tak by jsi možná u nějakého menšího plemene obstála, ale jelikož tvůj táta psa má tak se můžeš věnovat tomu psovi a nemusíš mít hned svého . To je můj názor.

pejskařka2008 napsal(a):
Já jsem přemlouvala mamku když my bylo dvanáct abych mohla mít potkany, tarantuli, rybu nebo něco jiného a jelikož jsem celý život vyrůstala se sedmi člennou smečkou psů tak mamka řekla že by bylo lepší abych měla psa než něco takového a jelikož nám zemřel poslední pes s kterým jsem běhala agility a jiné psí sporty tak my rodiče koupili jack russel teriér s kterým ted vyhrávám spoustu závodů tak by jsi možná u nějakého menšího plemene obstála, ale jelikož tvůj táta psa má tak se můžeš věnovat tomu psovi a nemusíš mít hned svého . To je můj názor.

Na Vašem místě bych se raději věnovala škole - zejména českému jazyku, protože to je opravdu katastrofa🤮

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Na Vašem místě bych se raději věnovala škole - zejména českému jazyku, protože to je opravdu katastrofa🤮