Ahoj,
před 4měsíci jsem si vzala z útulku asi 4 letou fenku křížence (jezevčík x něm.pinč?), je moc hodná, učenlivá, zvyklá na život v bytě (když jsem si ji přivedla, tak se ani jednou nevyvenčila doma).
Problém nastane, když jdu do práce, tak se - z trucu? - počurá a pokaká (naštěstí vždy na stejné místo). Taky je schopná celou dobu, co jsem pryč proštěkat. Nejdřív jsem ji trestala jen slovně a vytaháním za kůži za krkem, ale vypadá to, že si z toho příliš nedělala.
Mám přistoupit k bití (samozřejmě přiměřenému)? Novinami, vodítkem? Mám strach, aby se mě pak štěnička po denodenním výprasku nezačala bát. Navíc už teď je histerka a hodně podřízená, že si bezdůvodně často lehá naznak.
Jsem z toho nešťastná, zvlášť když mi vet řekla, že zná pejska z útulku se stejným problémém, a ten se to neodnaučil.
Má někdo podobné zkušenosti s "útulečkem"?
Ještě by mě zajímalo, jestli je někdo, kdo má pozitivní zkušenost s útulkem na Kociánce. Já tedy ne.
nikol
nikol
napsal(a):
Ahoj,
před 4měsíci jsem si vzala z útulku asi 4 letou fenku křížence (jezevčík x něm.pinč?), je moc hodná, učenlivá, zvyklá na život v bytě (když jsem si ji přivedla, tak se ani jednou nevyvenčila doma).
Problém nastane, když jdu do práce, tak se - z trucu? - počurá a pokaká (naštěstí vždy na stejné místo). Taky je schopná celou dobu, co jsem pryč proštěkat. Nejdřív jsem ji trestala jen slovně a vytaháním za kůži za krkem, ale vypadá to, že si z toho příliš nedělala.
Mám přistoupit k bití (samozřejmě přiměřenému)? Novinami, vodítkem? Mám strach, aby se mě pak štěnička po denodenním výprasku nezačala bát. Navíc už teď je histerka a hodně podřízená, že si bezdůvodně často lehá naznak.
Jsem z toho nešťastná, zvlášť když mi vet řekla, že zná pejska z útulku se stejným problémém, a ten se to neodnaučil.
Má někdo podobné zkušenosti s "útulečkem"?
Ještě by mě zajímalo, jestli je někdo, kdo má pozitivní zkušenost s útulkem na Kociánce. Já tedy ne.
nikol
Ahoj Nicol, kdy svou fenku trestáš ? Když přijdeš domů a najdeš nadělení? To se asi míjí účinkem, protože vyhubovat má cenu jen když jí přistihneš při činu. Já osobně bití psa neuznávám, ale názory jsou různé. Bitím si nezískáš důvěru a fena asi stejně nepochopí, proč to děláš. Vždycky je lepší snažit se u psa posilovat to dobré a žádoucí, nežádoucí se snažit přehlížet, tzv. nechat vyhasínat. Je to těžké a trochu zdlouhavé, ale pro psa srozumitelné. Zkusila bych to řešit asi takhle : na ono stejné místo, kam se fenka pravidelně vyvenčí, bych jí dala nějkou podložku - hadr, dětskou plenu apod. Jako úspěch bych brala, když se fena nevyvenčí jinde. Rozhodně bych si případného prohřešku nevšímala, po příchodu popadla fenku a šla s ní ven. Tam bych jí výrazně chválila a odměňovala vždy, když vykoná potřebu. Doma bych nadělení zlikvidovala pokud možno tak, aby si toho fena nevšimla, aby kolem toho nebyl vůbec žádný rozruch. Když by se stalo, že podložka zůstane čistá, fenku bych výrazně pochválila a hned s ní šla ven. A tak asi dokola. Chce to hodně trpělivosti, důslednosti a pevné nervy, aby někdy člověk nevypěnil. Určitě dostaneš i další rady, já jsem jen popsala, jaký postop bych zvolila já.
conie
napsal(a):
Ahoj Nicol, kdy svou fenku trestáš ? Když přijdeš domů a najdeš nadělení? To se asi míjí účinkem, protože vyhubovat má cenu jen když jí přistihneš při činu. Já osobně bití psa neuznávám, ale názory jsou různé. Bitím si nezískáš důvěru a fena asi stejně nepochopí, proč to děláš. Vždycky je lepší snažit se u psa posilovat to dobré a žádoucí, nežádoucí se snažit přehlížet, tzv. nechat vyhasínat. Je to těžké a trochu zdlouhavé, ale pro psa srozumitelné. Zkusila bych to řešit asi takhle : na ono stejné místo, kam se fenka pravidelně vyvenčí, bych jí dala nějkou podložku - hadr, dětskou plenu apod. Jako úspěch bych brala, když se fena nevyvenčí jinde. Rozhodně bych si případného prohřešku nevšímala, po příchodu popadla fenku a šla s ní ven. Tam bych jí výrazně chválila a odměňovala vždy, když vykoná potřebu. Doma bych nadělení zlikvidovala pokud možno tak, aby si toho fena nevšimla, aby kolem toho nebyl vůbec žádný rozruch. Když by se stalo, že podložka zůstane čistá, fenku bych výrazně pochválila a hned s ní šla ven. A tak asi dokola. Chce to hodně trpělivosti, důslednosti a pevné nervy, aby někdy člověk nevypěnil. Určitě dostaneš i další rady, já jsem jen popsala, jaký postop bych zvolila já.
dík moc za radu
když budu dělat, jakože nic neudělala nebude to brát tak jakože to, co dělá je povolený? Nerada bych vážně něco udělala špatně, prže, jak se jednou pejsek začne pánečka bát, nejde vrátit ztracenou důvěru.
při činu ji nikdy přistihnout nemůžu, když jsem pryč..
podle mě moc dobře ví, že dělá něco, co nesmí, ale tady je to asi co člověk, to názor.
jinak se naštěstí vyvenčí na stejný místo (kam už dávám noviny)
venku ji mohutně chválím, ale ona na mě kouká, jakože co blbnu, prže venku je to přece samozřejmost..
nikol
napsal(a):
Ahoj,
před 4měsíci jsem si vzala z útulku asi 4 letou fenku křížence (jezevčík x něm.pinč?), je moc hodná, učenlivá, zvyklá na život v bytě (když jsem si ji přivedla, tak se ani jednou nevyvenčila doma).
Problém nastane, když jdu do práce, tak se - z trucu? - počurá a pokaká (naštěstí vždy na stejné místo). Taky je schopná celou dobu, co jsem pryč proštěkat. Nejdřív jsem ji trestala jen slovně a vytaháním za kůži za krkem, ale vypadá to, že si z toho příliš nedělala.
Mám přistoupit k bití (samozřejmě přiměřenému)? Novinami, vodítkem? Mám strach, aby se mě pak štěnička po denodenním výprasku nezačala bát. Navíc už teď je histerka a hodně podřízená, že si bezdůvodně často lehá naznak.
Jsem z toho nešťastná, zvlášť když mi vet řekla, že zná pejska z útulku se stejným problémém, a ten se to neodnaučil.
Má někdo podobné zkušenosti s "útulečkem"?
Ještě by mě zajímalo, jestli je někdo, kdo má pozitivní zkušenost s útulkem na Kociánce. Já tedy ne.
nikol
Většina psů je svým způsobem zvláštní (nejen) v tom, že chtějí pozornost svého pána, ať je jakákoliv, tedy ať je chválí, hubuje, nebo je dokonce trestá. Je dost možné, že vaše fenka se vyvenčí právě z tohoto důvodu. Chce vás tím přivolat, nechce být sama, i za předpokladu, že vaše přítomnost pro ni nebude hned znamenat sladké chvilky. Bití tedy nepomůže. Zkouší kde co, jen aby nebyla sama, aby vás neztratila... Asi bych volila stejný postup jako Conie. Rozhodně si nemyslím, že by si pes myslel, že takové chování je správné. Ale přidala bych k tomu ještě něco, co možná na první pohled s tím nesouvisí. A tou je snažit se fenku osamostatnit. Máte-li velký byt s více místnostmi a je-li to možné, zakažte fence vstup do jedné z nich a striktně to dodržujte, ať tam jste nebo ne. Také jakoby neúmyslné zavření/zapomenutí psa v jiné místnosti a po malé chvilce zase puštění je velmi dobré na osamostatnění psa (že se nic neděje, když je sám). Tedy snažte se zaměřit na cvičení těch cviků, které nutí psa „být sám“ a zvládnout to: dlouhodobé odložení, poslání psa na místo a velmi často ji různě uvazujte (pozor na zlozvyk – překousání vodítka!), někdy aby vás viděla, jindy aby vás neviděla.... Několikrát denně – pokud možno. Zpočátku však jen na velmi krátkou dobu. Třeba ani ne delší, jak půl minuty či minutu. Fenka se musí naučit brát takovou věc jako samozřejmost – že panička se vrátí a ještě mi donese nějakou dobrotu.... Chce to trpělivost a hodně a hodně cvičení. Také si dejte pozor na to, aby jste neudělala moc chyb. Aby pes doslova nebyl chytřejší než-li vy. Příklad: nezjistil, že škrabáním na dveře, nebo štěkáním si vás přivolá, nebo když překouše vodítko, snadno může být u vás...
S tím souvisí i štěkání. Psa postupně osamostatněte. K tomu samozřejmě můžete přidat i tady často popisovaný postup „přicházení a odcházení z domu“. Když neštěká, vrátit se, když štěká, nevracet se, ale čekat na moment, kdy přestane, abych se vrátila... Se psem se nevítejte, ani ho nehubujte... fakt je, že na toho je nejvhodnější, když je normálně se psem někdo doma a osamostatnění se dělá pozvolna. Odchod mezi cvičením na několik hodin do práce je problém – cvičení je tak hodně zdlouhavé, ve výjimečných případech neúčinné. Zkuste ji při vašem odchodu nechat puštěné rádio. Jsou psi, kterým hlasy a zvuky pomohou zdolat v pohodě samotu.
eva nohelova
napsal(a):
Většina psů je svým způsobem zvláštní (nejen) v tom, že chtějí pozornost svého pána, ať je jakákoliv, tedy ať je chválí, hubuje, nebo je dokonce trestá. Je dost možné, že vaše fenka se vyvenčí právě z tohoto důvodu. Chce vás tím přivolat, nechce být sama, i za předpokladu, že vaše přítomnost pro ni nebude hned znamenat sladké chvilky. Bití tedy nepomůže. Zkouší kde co, jen aby nebyla sama, aby vás neztratila... Asi bych volila stejný postup jako Conie. Rozhodně si nemyslím, že by si pes myslel, že takové chování je správné. Ale přidala bych k tomu ještě něco, co možná na první pohled s tím nesouvisí. A tou je snažit se fenku osamostatnit. Máte-li velký byt s více místnostmi a je-li to možné, zakažte fence vstup do jedné z nich a striktně to dodržujte, ať tam jste nebo ne. Také jakoby neúmyslné zavření/zapomenutí psa v jiné místnosti a po malé chvilce zase puštění je velmi dobré na osamostatnění psa (že se nic neděje, když je sám). Tedy snažte se zaměřit na cvičení těch cviků, které nutí psa „být sám“ a zvládnout to: dlouhodobé odložení, poslání psa na místo a velmi často ji různě uvazujte (pozor na zlozvyk – překousání vodítka!), někdy aby vás viděla, jindy aby vás neviděla.... Několikrát denně – pokud možno. Zpočátku však jen na velmi krátkou dobu. Třeba ani ne delší, jak půl minuty či minutu. Fenka se musí naučit brát takovou věc jako samozřejmost – že panička se vrátí a ještě mi donese nějakou dobrotu.... Chce to trpělivost a hodně a hodně cvičení. Také si dejte pozor na to, aby jste neudělala moc chyb. Aby pes doslova nebyl chytřejší než-li vy. Příklad: nezjistil, že škrabáním na dveře, nebo štěkáním si vás přivolá, nebo když překouše vodítko, snadno může být u vás...
S tím souvisí i štěkání. Psa postupně osamostatněte. K tomu samozřejmě můžete přidat i tady často popisovaný postup „přicházení a odcházení z domu“. Když neštěká, vrátit se, když štěká, nevracet se, ale čekat na moment, kdy přestane, abych se vrátila... Se psem se nevítejte, ani ho nehubujte... fakt je, že na toho je nejvhodnější, když je normálně se psem někdo doma a osamostatnění se dělá pozvolna. Odchod mezi cvičením na několik hodin do práce je problém – cvičení je tak hodně zdlouhavé, ve výjimečných případech neúčinné. Zkuste ji při vašem odchodu nechat puštěné rádio. Jsou psi, kterým hlasy a zvuky pomohou zdolat v pohodě samotu.
Už na tom osamostatňování pracuju!žel bydlím v garsonce, tak nemám psici kam odložit. Ale hned jak se oteplilo ji postupně nechávám na zahrádce pod oknem, tak ji mohu kontrolovat, co dělá (většinou teskně hledí směr dveře.., ale už nekňučí!!). Když jsem si ji brala z útulku, tak jsem si vzala 3týdny dovolenou, abych ji na samotu zvykala postupně, žel jsem skoro celou dobu promarodila, tak z učení moc nebylo..
Radio zkusím!
Jinak zkusím teď ještě 1 věc: Když jsem teď byla 2 hodiny pryč, tak psina roztahala po bytě pytlik s plasty, ale "nic" neudělala!!(buvolích žvykacích kostí se za celou dobu mojí nepřítomnosti ani nedotkne)Tak mě napadlo zabalit pochoutky do papíru a strčit do rolky od toaleťáku, udělat jich víc a poschovávat po bytě. Jsem tím sice sama proti sobě, protože se ji snažím učit, aby bez povelu nic nebaštila. Ale v tomto směru asi stejně "útulkovou popelnici" nepředělám.