Jsem úplně obyčejný pes. Můj pán mě jednou se svou partnerkou přivedl na cvičák. Moc se mi tam líbilo. Viděl jsem tam mnoho kamarádů, měl jsem strašnou chuť si s nimi hrát, to však bylo zakázáno. Můj pán, protože ledasco umí, byl lidmi z klubu vyzvedáván a oceněn tím, že se dostal do (údajně) protekčního družstva. Začali jsme cvičit. Můj pán se snažil všem na cvičáku všemožně pomáhat, a tak se jednou stalo, že k nám jednou přišla i výcvikářka, které můj pán spravoval počítač. Já jsem uslyšel nějaké neznámé zvuky a přišel jsem se podívat co se děje. V tom okamžiku výcvikářka prudce zvedla ruku proti mému pánovi, neuvědomil jsem si vůbec, že jde o nějaké lidské gesto, ale domníval jsem se, že tato paní, pro mě cizí, chce mému páníčkovi ublížit. Rychle jsem vyskočil a zakousl se do této ruky. Pán se rychle zvedl a křikl na mne: „Pusť!“. Ikdyž jsem v tu dobu nevěděl, co to znamená, okamžitě jsem zareagoval.,Pán se zlobil a já nevěděl proč. Nicméně dál se mnou chodil na cvičák, kde různí lidé, které jsem neznal, tvrdili mému pánovi, že jsem debil. Prováděli se mnou divné věci a já se začal lidí bát. Pán se mnou dál chodil na procházky, dál se mi věnoval, ale opravdu nevím proč, jestli z toho důvodu, že mu lidé říkali, že ze mne nic nebude, nebo proto, že chtěl pomáhat tomuto cvičáku. Věnoval mu tolik času, že jsem mnohdy slýchával, jak mu jeho partnerka za to nadává. Samozřejmě na mne měl méně času.
P nějaké době se dohodl s partnerkou, že i ona si koupí štěně. To štěně se mi strašně líbilo a moji páni s námi chodili víc cvičit, s tím štěnětem ovšem víc. V dobách, kdy jsem měl cvičit já, mě pán nechával v odkládačce, protože ho volal předseda na různá jednání a porady. V tu dobu se ovšem stalo, že můj pán nesouhlasil s některými nesmyslnými tvrzeními pana předsedy a předseda ho z klubu vyhazoval. Někteří hodnější lidé na cvičáku mému pánu říkali, ať si z toho nic nedělá, že předseda je „takový“. Po nějaké době předseda požádal mého pána o technickou pomoc při velké stavbě za státní peníze. Při této činnosti pán už na mě neměl skoro žádný čas. V tu dobu lidé na cvičáku začali říkat o mé nové kamarádce, které dělá pána partnerka mého pána, že má v hlavě písek. Paní to hrozně mrzelo, protože s mým pánem trávili veškerý volný čas prací na stavbě. Vyčítala páníčkovi, že ten písek v hlavě mé psí kamarádky je určitě z té stavby. Pána strašně mrzelo, že je paní smutná. Požádal proto jednoho chytrého pána, který má rád psy a moc to s nimi umí, jestli by to s tou psí holkou nezkusil. Je opravdu tak beznadějná a má v hlavě opravdu jen písek? Pán byl tak hodný, že se mé psí kamarádce začal věnovat a navrhl mému pánovi, že může na výcvik vzít i mě. Mně se tam strašně líbilo.
V době, kdy se na stavbě děly hrozně špatné věci na to můj pán upozorňoval předsedu a prosil ho o nápravu. Protože, jak znám mého pána snaží se šetřit všechny peníze a pokud jsou peníze z MŠMT, je přesvědčen, že se musí užívat hospodárně. To byly první rozbroje mého pána znovu s předsedou. To však není to nejhorší. V této době jel můj pán se mnou a se svými kamarády na výlet, kde jsme se seznámili s fantastickými psy, se kterými jsme si mohli pohrát, mohli si zacvičit úplně jinak než v našem klubu. Bylo tam i mnoho policejních psovodů, kteří jistě své práci rozumí. Chtěli po nás hodně, ale nám se to strašně líbilo. Zdálo se mi, že i naši páni jsou spokojeni. O co víc mého pána mrzelo, že mu tito lidé řekli, že bych byl daleko lepší pes, kdyby mne někteří na mém domácím cvičáku nezkazili. Ty chyby je potřeba pomalu odstranit.
Když jsme se vrátili domů, pan předseda jednu paní vyhazoval z cvičáku dost hrubě za to, že byla se svým pejskem, (kterého já osobně nemám moc rád, protože v jeho kotci jsou taková dvířka, kterými protáhne skoro čtvrt těla ven, a když jsem jednou šel kolem, tak mě škaredě kousnul do čumáku) cvičit a na zkoušce v jiné organizaci. Můj pán však tvrdí, že to nebyla chyba toho psa, ale těch lidí, co ta dvířka tak udělali a tvrdí, že holky se mají bránit. Docela za krátký čas, kdy jsem ani já, ani můj pán na cvičáku nebyli, protože pán měl moc práce, si partnerka mého pána a ještě jeden další psovod dovolili panu předsedovi říct, že to s tím vyhozením té holky přehnal. Tím upadli v nemilost Můj pán však doufal, že pan předseda je rozumný a nějak tuto situaci vyřeší. Rovněž měl radost, že podle pána, který mne cvičil, dělám pokroky a začíná to se mnou být lepší. Jaké však bylo rozčarování, když můj páníček, jeho partnerka a další jeho dva kamarádi dostali z klubu dopis, že budou vyloučeni za hrubé chování, neúklid klubovny a podobné nesmysly. Můj pán pořád věřil, že toto vše je shoda pouze nějakých nesmyslných náhod. Jak byl ale rozčarován na schůzi, kde, jak jsem slyšel, jak jeden pán řekl - „byl jsem tady za komunistů a lidi s jiným názorem než máme my, nesnesem, nesnesli jsme je nikdy a nesnesem je ani nyní“. Pan předseda podotkl „Pokud tito lidi nebudou vyhozeni, opravuji se, vyloučeni, stahuji svou kandidátku“. A tak se stalo, že byli moji páníčci i páníčci mých kamarádů vyloučeni z klubu. Můj pán však nechápe a ani jeho kamarádi, jak je možné v současné době, kdy se mluví o demokracii ,aby se toto mohlo vůbec stát.
Já z toho však možná radost mám, protože páníček na mne bude mít víc času, nevím však, kde budeme moci cvičit. Prosím Vás, zkuste mi odpovědět, jestli se má a nebo vůbec může proti takovému jednání můj pán a jeho kamarádi bránit. Má do Vašeho časopisu napsat nějaký článek o tomto klubu? Pokud odpovíte jistě svého pána přesvědčím, aby se s vámi spojil. Toto vám nepíši rozhodně z toho důvodu, že bych mohl na tomto cvičáku dál cvičit, ale myslím, že ani můj pán ne. Ale píši to jako pes dement, protože si myslím, že pro mě pán najde hodné cvičitele. Strašně by mne mrzelo, kdyby tomuto cvičáku naletěli další psi a další páníčci.
PS: Rovněž jsem přesvědčen, že velké peníze MŠMT by se měli využívat účelně.
mol999
napsal(a):
Jsem úplně obyčejný pes. Můj pán mě jednou se svou partnerkou přivedl na cvičák. Moc se mi tam líbilo. Viděl jsem tam mnoho kamarádů, měl jsem strašnou chuť si s nimi hrát, to však bylo zakázáno. Můj pán, protože ledasco umí, byl lidmi z klubu vyzvedáván a oceněn tím, že se dostal do (údajně) protekčního družstva. Začali jsme cvičit. Můj pán se snažil všem na cvičáku všemožně pomáhat, a tak se jednou stalo, že k nám jednou přišla i výcvikářka, které můj pán spravoval počítač. Já jsem uslyšel nějaké neznámé zvuky a přišel jsem se podívat co se děje. V tom okamžiku výcvikářka prudce zvedla ruku proti mému pánovi, neuvědomil jsem si vůbec, že jde o nějaké lidské gesto, ale domníval jsem se, že tato paní, pro mě cizí, chce mému páníčkovi ublížit. Rychle jsem vyskočil a zakousl se do této ruky. Pán se rychle zvedl a křikl na mne: „Pusť!“. Ikdyž jsem v tu dobu nevěděl, co to znamená, okamžitě jsem zareagoval.,Pán se zlobil a já nevěděl proč. Nicméně dál se mnou chodil na cvičák, kde různí lidé, které jsem neznal, tvrdili mému pánovi, že jsem debil. Prováděli se mnou divné věci a já se začal lidí bát. Pán se mnou dál chodil na procházky, dál se mi věnoval, ale opravdu nevím proč, jestli z toho důvodu, že mu lidé říkali, že ze mne nic nebude, nebo proto, že chtěl pomáhat tomuto cvičáku. Věnoval mu tolik času, že jsem mnohdy slýchával, jak mu jeho partnerka za to nadává. Samozřejmě na mne měl méně času.
P nějaké době se dohodl s partnerkou, že i ona si koupí štěně. To štěně se mi strašně líbilo a moji páni s námi chodili víc cvičit, s tím štěnětem ovšem víc. V dobách, kdy jsem měl cvičit já, mě pán nechával v odkládačce, protože ho volal předseda na různá jednání a porady. V tu dobu se ovšem stalo, že můj pán nesouhlasil s některými nesmyslnými tvrzeními pana předsedy a předseda ho z klubu vyhazoval. Někteří hodnější lidé na cvičáku mému pánu říkali, ať si z toho nic nedělá, že předseda je „takový“. Po nějaké době předseda požádal mého pána o technickou pomoc při velké stavbě za státní peníze. Při této činnosti pán už na mě neměl skoro žádný čas. V tu dobu lidé na cvičáku začali říkat o mé nové kamarádce, které dělá pána partnerka mého pána, že má v hlavě písek. Paní to hrozně mrzelo, protože s mým pánem trávili veškerý volný čas prací na stavbě. Vyčítala páníčkovi, že ten písek v hlavě mé psí kamarádky je určitě z té stavby. Pána strašně mrzelo, že je paní smutná. Požádal proto jednoho chytrého pána, který má rád psy a moc to s nimi umí, jestli by to s tou psí holkou nezkusil. Je opravdu tak beznadějná a má v hlavě opravdu jen písek? Pán byl tak hodný, že se mé psí kamarádce začal věnovat a navrhl mému pánovi, že může na výcvik vzít i mě. Mně se tam strašně líbilo.
V době, kdy se na stavbě děly hrozně špatné věci na to můj pán upozorňoval předsedu a prosil ho o nápravu. Protože, jak znám mého pána snaží se šetřit všechny peníze a pokud jsou peníze z MŠMT, je přesvědčen, že se musí užívat hospodárně. To byly první rozbroje mého pána znovu s předsedou. To však není to nejhorší. V této době jel můj pán se mnou a se svými kamarády na výlet, kde jsme se seznámili s fantastickými psy, se kterými jsme si mohli pohrát, mohli si zacvičit úplně jinak než v našem klubu. Bylo tam i mnoho policejních psovodů, kteří jistě své práci rozumí. Chtěli po nás hodně, ale nám se to strašně líbilo. Zdálo se mi, že i naši páni jsou spokojeni. O co víc mého pána mrzelo, že mu tito lidé řekli, že bych byl daleko lepší pes, kdyby mne někteří na mém domácím cvičáku nezkazili. Ty chyby je potřeba pomalu odstranit.
Když jsme se vrátili domů, pan předseda jednu paní vyhazoval z cvičáku dost hrubě za to, že byla se svým pejskem, (kterého já osobně nemám moc rád, protože v jeho kotci jsou taková dvířka, kterými protáhne skoro čtvrt těla ven, a když jsem jednou šel kolem, tak mě škaredě kousnul do čumáku) cvičit a na zkoušce v jiné organizaci. Můj pán však tvrdí, že to nebyla chyba toho psa, ale těch lidí, co ta dvířka tak udělali a tvrdí, že holky se mají bránit. Docela za krátký čas, kdy jsem ani já, ani můj pán na cvičáku nebyli, protože pán měl moc práce, si partnerka mého pána a ještě jeden další psovod dovolili panu předsedovi říct, že to s tím vyhozením té holky přehnal. Tím upadli v nemilost Můj pán však doufal, že pan předseda je rozumný a nějak tuto situaci vyřeší. Rovněž měl radost, že podle pána, který mne cvičil, dělám pokroky a začíná to se mnou být lepší. Jaké však bylo rozčarování, když můj páníček, jeho partnerka a další jeho dva kamarádi dostali z klubu dopis, že budou vyloučeni za hrubé chování, neúklid klubovny a podobné nesmysly. Můj pán pořád věřil, že toto vše je shoda pouze nějakých nesmyslných náhod. Jak byl ale rozčarován na schůzi, kde, jak jsem slyšel, jak jeden pán řekl - „byl jsem tady za komunistů a lidi s jiným názorem než máme my, nesnesem, nesnesli jsme je nikdy a nesnesem je ani nyní“. Pan předseda podotkl „Pokud tito lidi nebudou vyhozeni, opravuji se, vyloučeni, stahuji svou kandidátku“. A tak se stalo, že byli moji páníčci i páníčci mých kamarádů vyloučeni z klubu. Můj pán však nechápe a ani jeho kamarádi, jak je možné v současné době, kdy se mluví o demokracii ,aby se toto mohlo vůbec stát.
Já z toho však možná radost mám, protože páníček na mne bude mít víc času, nevím však, kde budeme moci cvičit. Prosím Vás, zkuste mi odpovědět, jestli se má a nebo vůbec může proti takovému jednání můj pán a jeho kamarádi bránit. Má do Vašeho časopisu napsat nějaký článek o tomto klubu? Pokud odpovíte jistě svého pána přesvědčím, aby se s vámi spojil. Toto vám nepíši rozhodně z toho důvodu, že bych mohl na tomto cvičáku dál cvičit, ale myslím, že ani můj pán ne. Ale píši to jako pes dement, protože si myslím, že pro mě pán najde hodné cvičitele. Strašně by mne mrzelo, kdyby tomuto cvičáku naletěli další psi a další páníčci.
PS: Rovněž jsem přesvědčen, že velké peníze MŠMT by se měli využívat účelně.
A to je opsaný z čeho?
danan
napsal(a):
A to je opsaný z čeho?
Já myslím, že je to realita... 
impact
napsal(a):
Já myslím, že je to realita...
taky si myslim a smutná. Já bych to asi někam napsala ať se veřejnost dozví jak to tam chodí