Stopování - stopy

eva nohelova napsal(a):
Zajímá někoho takové téma. Najdou se zde distutující? Já toto téma miluju, jen nevím, jestli je tu někdo naladěn na podobnou vlnu, nebo jestli je tu někdo, kdo má nějaké problémy na stopách - ozvěte se!
(Vím, v zimě a v toliko sněhu nevhodné téma, ale já už se těším, až sleze sníh a pustím se do toho!).

zdravím paní Nohelová. to je právě ten problém, zima. S Píďou jsme se do toho pustili s vervou, i když dost pozdě, v jeho 11 měsících. Teď je ta zima, takže čekáme. Problém je v tom, když jsem ho učila o co vvlastně jde dělala jsem mu takový ten pachový tunel, hustě našlápnuté stopy, jedna vedle druhé, nepravidelně rozházené pamlsky, na konci miska s pamlsky, obrovská pochvala a hra. Pak mi na cvičáku řekli, že už je čas začít s normálními stopami, a to tak, že půjdu normálně jak chodím jen s tím rozdílem, že nebudu prozatím dělat ještě tak velké rozestupy mezi stopami, ale že ty stopy budou u sebe, do každé stopy dám palmlsek, aby si pes vysbíral jeden pamlsek za druhým, učí se tak prý přesnosti, pěkné, ale Píďa už má 40 kilo, nevím jakým způsobem ho mám přinutit, aby skutečně vysbíral každý ten pamlsek ve stopě a nehnal se dopředu jak blázen, pak to vypadá tak, že např. z padesáti pamlsků jich nesbere padesát, ale třeba 30. To na přesnost moc nevypadá, tak bych se chtěla zeptat, jak Vy jste postupovala?

kalliope napsal(a):
zdravím paní Nohelová. to je právě ten problém, zima. S Píďou jsme se do toho pustili s vervou, i když dost pozdě, v jeho 11 měsících. Teď je ta zima, takže čekáme. Problém je v tom, když jsem ho učila o co vvlastně jde dělala jsem mu takový ten pachový tunel, hustě našlápnuté stopy, jedna vedle druhé, nepravidelně rozházené pamlsky, na konci miska s pamlsky, obrovská pochvala a hra. Pak mi na cvičáku řekli, že už je čas začít s normálními stopami, a to tak, že půjdu normálně jak chodím jen s tím rozdílem, že nebudu prozatím dělat ještě tak velké rozestupy mezi stopami, ale že ty stopy budou u sebe, do každé stopy dám palmlsek, aby si pes vysbíral jeden pamlsek za druhým, učí se tak prý přesnosti, pěkné, ale Píďa už má 40 kilo, nevím jakým způsobem ho mám přinutit, aby skutečně vysbíral každý ten pamlsek ve stopě a nehnal se dopředu jak blázen, pak to vypadá tak, že např. z padesáti pamlsků jich nesbere padesát, ale třeba 30. To na přesnost moc nevypadá, tak bych se chtěla zeptat, jak Vy jste postupovala?

chibet: jo jo Píďa v bledě modrým, taky jsem mu dávala vodidlo pod přední packu, byl z toho nervozní, táhl ještě víc, pamlsky přecházel, furt jenom táhl aby už byl na konci u tý misky, která byla mimochodem taky pěkně schovaná. Pak když jsme došli k cíli, ani snad nereagoval na pochvalu, ale vydal se zpátky po stopě sesbárat ten zbytek, nevim jestli je to správný. Kdybych tohle věděla začnu se stopama někdy ve třech měsících, teď bychom možná takovéhle problémy neměli, ale myslím, že na to snad časem přijdem, jen se bojim, abych ho nezkazila, pač co se rotvíka naučí špatně......

kalliope napsal(a):
chibet: jo jo Píďa v bledě modrým, taky jsem mu dávala vodidlo pod přední packu, byl z toho nervozní, táhl ještě víc, pamlsky přecházel, furt jenom táhl aby už byl na konci u tý misky, která byla mimochodem taky pěkně schovaná. Pak když jsme došli k cíli, ani snad nereagoval na pochvalu, ale vydal se zpátky po stopě sesbárat ten zbytek, nevim jestli je to správný. Kdybych tohle věděla začnu se stopama někdy ve třech měsících, teď bychom možná takovéhle problémy neměli, ale myslím, že na to snad časem přijdem, jen se bojim, abych ho nezkazila, pač co se rotvíka naučí špatně......

Kaliope. Musím říct, že u nás je to stejný Mrcha ani si nechce pohrát a mašíruje pěkně zpátky sežrat nedožerky. Jestli se nám zadaří druhá tak začneme taky pěkně brzy.

chibet napsal(a):
Kaliope. Musím říct, že u nás je to stejný Mrcha ani si nechce pohrát a mašíruje pěkně zpátky sežrat nedožerky. Jestli se nám zadaří druhá tak začneme taky pěkně brzy.

Teď jsem měla hotovou dlouhou odpověď a ztratila se mi. Ach jo. Teď si jdu odpočnout a vyvztekat a pak začnu znova...

eva nohelova napsal(a):
Zajímá někoho takové téma. Najdou se zde distutující? Já toto téma miluju, jen nevím, jestli je tu někdo naladěn na podobnou vlnu, nebo jestli je tu někdo, kdo má nějaké problémy na stopách - ozvěte se!
(Vím, v zimě a v toliko sněhu nevhodné téma, ale já už se těším, až sleze sníh a pustím se do toho!).

Škoda, tentokrát to tak dlouhé nebude. Tedy spíše heslovitě a klidně se ptejte na podrobnosti dál.

1. Každá stopa musí něčím končit. Pokud nekončí člověkem, musí končit předmětem. Člověk má na výběr, jak chce, aby pes „řekl“, že našel předmět. Pro vaše psy je nejjednodušší předmět označit zalehnutím. Ovšem nesmí brát předmět do mordy! Tedy pamlsky na předmět, pod předmět, ale nikdy ne hračka nebo míček nebo pamlsky do předmětu!
2. Předmět je ideálně velký 5x5 cm (ale na zkouškách jsou požadovány trochu jiné rozměry). Barva musí být podobná jako terén, nesmí ho pes na dálku vidět, musí k němu dočichat. Tedy hnědá, černá, zelená, tm.modrá apod. Záleží na povrchu. Předmět musíte mít minim.30 min.v kapse před položením na stopu.
3. Když pes k předmětu dojde, musí si lehnout bez povelu. Automaticky. To je to označení. Tedy když to učíte, snažte se povel nedat. Nejlepší je pozvolna psa přitlačit, ale tak, aby se tím co nejméně rušil. Pokud je to nutné, můžete zpočátku použít zatáhnutí na stopovačku a potichý a klidný povel „lehni“. Pak musí následovat velká pochvala, spousta pamlsků ještě z kapsy! a po celou tu dobu musí pes ležet! I když žere paštiku a pod.! teprve až poté, nejdříve za 1 min.dejte „volno“ a nechte psa, ať si dělá, co chce. Ať si lítá, nebo dohledává zbytek pamlsků... To je jen ne něm a odcházejte pryč.
4. Pamlsky musí pes chtít. Tedy musí psovi chutnat. Nesmí však být příliš nápadné, pes je musí vyčenichat, ne je najít očima a sežrat. Zároveň jich nesmí být moc ani velké. Moc znamená orientačně do 15 ks na stopu v začátcích. Pes je musí hned spolknout, ne se zdržovat jejich kousáním.
5. První pamlsek dejte na nášlap, poté co 2 krok (asi 10 m) a poté omezte pamlsky na 1 co 3-4 (i více) krok. Podmínkou je, aby pes zůstal ve stopě. Nesmí kvůli omezení pamlsků ztratit motivaci.
6. Trasu je nutné si pamatovat za každou cenu a skoro doslova na centimetry. Zároveň ji nesmíte vidět pouhým okem, protože by ji mohl vidět pes a naučil by se hledat očima (vyšlapaná pěšinky, viditelné pamlsky, předmět vždy u značky či stromu...).
7. Stopovačku pod nohu nedoporučuji, pokud psa hned nezpomalí a jen ho ruší. To raději zkusit postroj (bednářský) se zapínáním dole-na břichu a stopovačka pak vede mezi oběma páry končetin. Zpomalení psa nesmí být na úkor jeho soustředění! To radši ať se žene dopředu a budu ho jen brzdit pevným držením stopovačky, než abych si kazila přesnost stopy a chuť psa stopovat – jít dopředu – ke konci stopy.
8. Když chcete psa zpomalit, (který stopuje slušně-jde ve stopě, ale hrozně táhne), začněte stopu ztěžovat. Začněte dělat oblouk (časem lom), prodlužte délku stopy na 70-100 metrů, časem více, prodlužte čas vychladnutí stopy, na 5, 10, 15 min...od našlápnutí stopy. Ale platí jedna zásada: v 1 stopu nepřidat více jak 1 novinku! Tedy např. přidat oblouk a k tomu jít na stopu místo za 5, tak za 10 min.by nebylo to správné. A hlavně: vše musí být přidávané velmi pozvolna, v klidu, postupně. Pes by to skoro neměl zaznamenat.
9. Vyhněte se stereotypu. Po 10-15 stopě už by se mělo začít dělat něco jiného, než jen 50 m rovné stopy, na kterou jde psovod se psem hned.
10. Nezapomeňte, že pes má také své nálady a tedy ne každý den bude stopa vypracovaná stejně kvalitně nebo naopak nekvalitně. Tolerujte to, ale snažte se stále o zlepšení....
11. 10.Hodně zdaru, trpělivosti a elánu!

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

eva nohelova napsal(a):
Škoda, tentokrát to tak dlouhé nebude. Tedy spíše heslovitě a klidně se ptejte na podrobnosti dál.

1. Každá stopa musí něčím končit. Pokud nekončí člověkem, musí končit předmětem. Člověk má na výběr, jak chce, aby pes „řekl“, že našel předmět. Pro vaše psy je nejjednodušší předmět označit zalehnutím. Ovšem nesmí brát předmět do mordy! Tedy pamlsky na předmět, pod předmět, ale nikdy ne hračka nebo míček nebo pamlsky do předmětu!
2. Předmět je ideálně velký 5x5 cm (ale na zkouškách jsou požadovány trochu jiné rozměry). Barva musí být podobná jako terén, nesmí ho pes na dálku vidět, musí k němu dočichat. Tedy hnědá, černá, zelená, tm.modrá apod. Záleží na povrchu. Předmět musíte mít minim.30 min.v kapse před položením na stopu.
3. Když pes k předmětu dojde, musí si lehnout bez povelu. Automaticky. To je to označení. Tedy když to učíte, snažte se povel nedat. Nejlepší je pozvolna psa přitlačit, ale tak, aby se tím co nejméně rušil. Pokud je to nutné, můžete zpočátku použít zatáhnutí na stopovačku a potichý a klidný povel „lehni“. Pak musí následovat velká pochvala, spousta pamlsků ještě z kapsy! a po celou tu dobu musí pes ležet! I když žere paštiku a pod.! teprve až poté, nejdříve za 1 min.dejte „volno“ a nechte psa, ať si dělá, co chce. Ať si lítá, nebo dohledává zbytek pamlsků... To je jen ne něm a odcházejte pryč.
4. Pamlsky musí pes chtít. Tedy musí psovi chutnat. Nesmí však být příliš nápadné, pes je musí vyčenichat, ne je najít očima a sežrat. Zároveň jich nesmí být moc ani velké. Moc znamená orientačně do 15 ks na stopu v začátcích. Pes je musí hned spolknout, ne se zdržovat jejich kousáním.
5. První pamlsek dejte na nášlap, poté co 2 krok (asi 10 m) a poté omezte pamlsky na 1 co 3-4 (i více) krok. Podmínkou je, aby pes zůstal ve stopě. Nesmí kvůli omezení pamlsků ztratit motivaci.
6. Trasu je nutné si pamatovat za každou cenu a skoro doslova na centimetry. Zároveň ji nesmíte vidět pouhým okem, protože by ji mohl vidět pes a naučil by se hledat očima (vyšlapaná pěšinky, viditelné pamlsky, předmět vždy u značky či stromu...).
7. Stopovačku pod nohu nedoporučuji, pokud psa hned nezpomalí a jen ho ruší. To raději zkusit postroj (bednářský) se zapínáním dole-na břichu a stopovačka pak vede mezi oběma páry končetin. Zpomalení psa nesmí být na úkor jeho soustředění! To radši ať se žene dopředu a budu ho jen brzdit pevným držením stopovačky, než abych si kazila přesnost stopy a chuť psa stopovat – jít dopředu – ke konci stopy.
8. Když chcete psa zpomalit, (který stopuje slušně-jde ve stopě, ale hrozně táhne), začněte stopu ztěžovat. Začněte dělat oblouk (časem lom), prodlužte délku stopy na 70-100 metrů, časem více, prodlužte čas vychladnutí stopy, na 5, 10, 15 min...od našlápnutí stopy. Ale platí jedna zásada: v 1 stopu nepřidat více jak 1 novinku! Tedy např. přidat oblouk a k tomu jít na stopu místo za 5, tak za 10 min.by nebylo to správné. A hlavně: vše musí být přidávané velmi pozvolna, v klidu, postupně. Pes by to skoro neměl zaznamenat.
9. Vyhněte se stereotypu. Po 10-15 stopě už by se mělo začít dělat něco jiného, než jen 50 m rovné stopy, na kterou jde psovod se psem hned.
10. Nezapomeňte, že pes má také své nálady a tedy ne každý den bude stopa vypracovaná stejně kvalitně nebo naopak nekvalitně. Tolerujte to, ale snažte se stále o zlepšení....
11. 10.Hodně zdaru, trpělivosti a elánu!

Díky moc za odpověď. Vytisknu si to a někam nalepím, ayby se to vžilo i mně.
To, jak příspěvek zmizí znám. . A chápu jaký to je. Te´d už vždy průběžně kopíruji.

chibet napsal(a):
Díky moc za odpověď. Vytisknu si to a někam nalepím, ayby se to vžilo i mně.
To, jak příspěvek zmizí znám. . A chápu jaký to je. Te´d už vždy průběžně kopíruji.

teda děkuji za vyčerpávající odpověď, ztracení takovéhoto příspěvku teda fakt naštve. Budeme to zkoušet dál, nevím jestli mi to uniklo, v tak vyčerpávající odpovědi, bych se ani nedivilo, kord když vim jaký jsem trdlo, ale jak je to tedy s těmi pamlsky do každé stopy - učení přesnosti na stopě. Právě se mi to zdálo divný, děláme už tak 60 metrů dlouhou stopu a dávat pamlsek do každé šlápoty.....takhle bych ze psa možná měla za chvíli chodící kouli.

kalliope napsal(a):
teda děkuji za vyčerpávající odpověď, ztracení takovéhoto příspěvku teda fakt naštve. Budeme to zkoušet dál, nevím jestli mi to uniklo, v tak vyčerpávající odpovědi, bych se ani nedivilo, kord když vim jaký jsem trdlo, ale jak je to tedy s těmi pamlsky do každé stopy - učení přesnosti na stopě. Právě se mi to zdálo divný, děláme už tak 60 metrů dlouhou stopu a dávat pamlsek do každé šlápoty.....takhle bych ze psa možná měla za chvíli chodící kouli.

Původní text byl o něco delší ...
No, alespoň si dám příště víc pozor..
S těmi pamlsky já nedoporučuji do každé stopy u psů, kteří už alespoň mlhavě vědí, o co jde. A jestli chápu dobře, vaši psi mají už za sebou min.5 stop. Tedy nyní už ne do každé stopy. Na nášlap, pak začátek hustěji - cca co 2 stopa boty, a po asi 10 m méně - u takových psů jako popisujete bohatě stačí co 4 stopa boty. (Body 4.a 5.). Jakmile pes udělá asi 2-3 takové stopy, budete vědět, jestli příští 2-3 stopy zase můžete ubrat na počtu pamlsků, nebo zatím jetě tento počet pamlsků zachovat. (Uvidíte, jestli je bude ochotný všechny sbírat, nebo jestli jich je stále moc a pod. Můžete koneckonců zachovat počet pamlsků ale s tím, že budete přidávat počet kroků (délku stopy), tedy že budete dávat pamlsky méně často, ale počtově stále stejně. Když ale dojdete orientačně na 200 m, měly by jste začít pracovat na omezování pamlsků až na minimum. Když se velmi omezí pamlsky, dávají se do stopy už jen asi 3 m od nášlapu (pro ujištění psa i sebe, že jde správně), poté asi 5 m za lom (oblouk) - důvod stejný jako pamlsek za nášlapem a nakonec na a pod předmět - za odmnu a an zpomalení psa.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

eva nohelova napsal(a):
Škoda, tentokrát to tak dlouhé nebude. Tedy spíše heslovitě a klidně se ptejte na podrobnosti dál.

1. Každá stopa musí něčím končit. Pokud nekončí člověkem, musí končit předmětem. Člověk má na výběr, jak chce, aby pes „řekl“, že našel předmět. Pro vaše psy je nejjednodušší předmět označit zalehnutím. Ovšem nesmí brát předmět do mordy! Tedy pamlsky na předmět, pod předmět, ale nikdy ne hračka nebo míček nebo pamlsky do předmětu!
2. Předmět je ideálně velký 5x5 cm (ale na zkouškách jsou požadovány trochu jiné rozměry). Barva musí být podobná jako terén, nesmí ho pes na dálku vidět, musí k němu dočichat. Tedy hnědá, černá, zelená, tm.modrá apod. Záleží na povrchu. Předmět musíte mít minim.30 min.v kapse před položením na stopu.
3. Když pes k předmětu dojde, musí si lehnout bez povelu. Automaticky. To je to označení. Tedy když to učíte, snažte se povel nedat. Nejlepší je pozvolna psa přitlačit, ale tak, aby se tím co nejméně rušil. Pokud je to nutné, můžete zpočátku použít zatáhnutí na stopovačku a potichý a klidný povel „lehni“. Pak musí následovat velká pochvala, spousta pamlsků ještě z kapsy! a po celou tu dobu musí pes ležet! I když žere paštiku a pod.! teprve až poté, nejdříve za 1 min.dejte „volno“ a nechte psa, ať si dělá, co chce. Ať si lítá, nebo dohledává zbytek pamlsků... To je jen ne něm a odcházejte pryč.
4. Pamlsky musí pes chtít. Tedy musí psovi chutnat. Nesmí však být příliš nápadné, pes je musí vyčenichat, ne je najít očima a sežrat. Zároveň jich nesmí být moc ani velké. Moc znamená orientačně do 15 ks na stopu v začátcích. Pes je musí hned spolknout, ne se zdržovat jejich kousáním.
5. První pamlsek dejte na nášlap, poté co 2 krok (asi 10 m) a poté omezte pamlsky na 1 co 3-4 (i více) krok. Podmínkou je, aby pes zůstal ve stopě. Nesmí kvůli omezení pamlsků ztratit motivaci.
6. Trasu je nutné si pamatovat za každou cenu a skoro doslova na centimetry. Zároveň ji nesmíte vidět pouhým okem, protože by ji mohl vidět pes a naučil by se hledat očima (vyšlapaná pěšinky, viditelné pamlsky, předmět vždy u značky či stromu...).
7. Stopovačku pod nohu nedoporučuji, pokud psa hned nezpomalí a jen ho ruší. To raději zkusit postroj (bednářský) se zapínáním dole-na břichu a stopovačka pak vede mezi oběma páry končetin. Zpomalení psa nesmí být na úkor jeho soustředění! To radši ať se žene dopředu a budu ho jen brzdit pevným držením stopovačky, než abych si kazila přesnost stopy a chuť psa stopovat – jít dopředu – ke konci stopy.
8. Když chcete psa zpomalit, (který stopuje slušně-jde ve stopě, ale hrozně táhne), začněte stopu ztěžovat. Začněte dělat oblouk (časem lom), prodlužte délku stopy na 70-100 metrů, časem více, prodlužte čas vychladnutí stopy, na 5, 10, 15 min...od našlápnutí stopy. Ale platí jedna zásada: v 1 stopu nepřidat více jak 1 novinku! Tedy např. přidat oblouk a k tomu jít na stopu místo za 5, tak za 10 min.by nebylo to správné. A hlavně: vše musí být přidávané velmi pozvolna, v klidu, postupně. Pes by to skoro neměl zaznamenat.
9. Vyhněte se stereotypu. Po 10-15 stopě už by se mělo začít dělat něco jiného, než jen 50 m rovné stopy, na kterou jde psovod se psem hned.
10. Nezapomeňte, že pes má také své nálady a tedy ne každý den bude stopa vypracovaná stejně kvalitně nebo naopak nekvalitně. Tolerujte to, ale snažte se stále o zlepšení....
11. 10.Hodně zdaru, trpělivosti a elánu!

Evo, super návod :o)
Chtěla jsem se zeptat na Váš názor ....mám roční stafbulindu, se stopami jsme začali okolo půl roka. Čubina celkem rychle pochopila, co po ní chci - zvládá lomy, jen jí musím "přibržďovat", jinak by celou stopu odcválala. Začala i zalehávat předměty. Bohužel bydlím v centru města, takže se na stopy dostanu málokdy. Intenzivní trénink u nás vypadal tak, že jsme šly jednou až dvakrát za 14 dní na dvě stopy ... teď jsme zase 2 měsíce nikde nebyly. Na jaře bych se chtěla "dokopat" alespoň jednou týdně. Ráda bych s ní složila nějaké zkoušky obsahující stopy. Myslíte si, že když pes "pochopí", stačí jen takovýto "vlažný" trénink. Setkala jsem se s názorem, že pokud člověk nejde, alepoň 3x týdně, tak to nemá ani cenu.
A ještě jedna věc, máte nějaký "návod", jak si zapamatovat stopu? Zpočátku jsem se dopouštěla chyby, že jsem čubu táhla od domnělého lomu, přitom ona vypracovávala ten správný, teď už jí celkem věřím, ale ona se svou rychlostí má tendence lomy zkracovat.
Je to můj první pes pracovně vedený, takže ještě občas tápu. Předem díky za odpověď.

sofa napsal(a):
Evo, super návod :o)
Chtěla jsem se zeptat na Váš názor ....mám roční stafbulindu, se stopami jsme začali okolo půl roka. Čubina celkem rychle pochopila, co po ní chci - zvládá lomy, jen jí musím "přibržďovat", jinak by celou stopu odcválala. Začala i zalehávat předměty. Bohužel bydlím v centru města, takže se na stopy dostanu málokdy. Intenzivní trénink u nás vypadal tak, že jsme šly jednou až dvakrát za 14 dní na dvě stopy ... teď jsme zase 2 měsíce nikde nebyly. Na jaře bych se chtěla "dokopat" alespoň jednou týdně. Ráda bych s ní složila nějaké zkoušky obsahující stopy. Myslíte si, že když pes "pochopí", stačí jen takovýto "vlažný" trénink. Setkala jsem se s názorem, že pokud člověk nejde, alepoň 3x týdně, tak to nemá ani cenu.
A ještě jedna věc, máte nějaký "návod", jak si zapamatovat stopu? Zpočátku jsem se dopouštěla chyby, že jsem čubu táhla od domnělého lomu, přitom ona vypracovávala ten správný, teď už jí celkem věřím, ale ona se svou rychlostí má tendence lomy zkracovat.
Je to můj první pes pracovně vedený, takže ještě občas tápu. Předem díky za odpověď.

Co se týče "jak často", jasně, že ideální je 6-7x týdně. Nejlépe od útlého věku (2 měsíců). Pak jdou pokroky rychle vidět a pes je zpravidla velmi přesný a schopný stopovat ve všech klimatických podmínkách. No, ale na to má čas, chuť a podmínky jen velmi málo kdo. Tedy nejsem naivní.
Jestli stačí průměrně 1x týdně... Hodně záleží na dispozicích psa, na tom, jestli hodně čichal v mládí, na zkušenostech psovoda = kolik chyb se napáchá atd. Ale ať jsem konkrétní na Váš případ. Takhle. Pokud se spokojíte se stopou do výše ZVV1, bude to možná trvat dlouho a nebo to bude sázka do loterie (takoví psi nepodávají stálé-podobné výkony), tak ano. Stačí 1x týdně až 14 dní. Ono je třeba si hlavně uvědomit, kolik stop udělá pes za rok (s ohledem na to, že třeba v zimě nestopujete). Je velký rozdíl, kolik má pes, který chodí stopovat 3x týdně a který 1x týdně, načucháno za rok. O to tedy později budou potřebné výsledky-aby pes zkoušku úspěšně složil.
Ale jestli Vás to uklidní, většina lidí, co připravují psa na zkoušky (ZM, ZVV1, ZPU1) a neuvažují, že půjdou dál, stopují taky 1x za 7-10 dní a tak za rok a půl až dva jdou na zkoušky. A buď se povede, nebo se pokusí poté ještě jednou. Právě stopy na zkouškách bývají důvodem "neudělání" zkoušky.

eva nohelova napsal(a):
Co se týče "jak často", jasně, že ideální je 6-7x týdně. Nejlépe od útlého věku (2 měsíců). Pak jdou pokroky rychle vidět a pes je zpravidla velmi přesný a schopný stopovat ve všech klimatických podmínkách. No, ale na to má čas, chuť a podmínky jen velmi málo kdo. Tedy nejsem naivní.
Jestli stačí průměrně 1x týdně... Hodně záleží na dispozicích psa, na tom, jestli hodně čichal v mládí, na zkušenostech psovoda = kolik chyb se napáchá atd. Ale ať jsem konkrétní na Váš případ. Takhle. Pokud se spokojíte se stopou do výše ZVV1, bude to možná trvat dlouho a nebo to bude sázka do loterie (takoví psi nepodávají stálé-podobné výkony), tak ano. Stačí 1x týdně až 14 dní. Ono je třeba si hlavně uvědomit, kolik stop udělá pes za rok (s ohledem na to, že třeba v zimě nestopujete). Je velký rozdíl, kolik má pes, který chodí stopovat 3x týdně a který 1x týdně, načucháno za rok. O to tedy později budou potřebné výsledky-aby pes zkoušku úspěšně složil.
Ale jestli Vás to uklidní, většina lidí, co připravují psa na zkoušky (ZM, ZVV1, ZPU1) a neuvažují, že půjdou dál, stopují taky 1x za 7-10 dní a tak za rok a půl až dva jdou na zkoušky. A buď se povede, nebo se pokusí poté ještě jednou. Právě stopy na zkouškách bývají důvodem "neudělání" zkoušky.

Děkuji moc ... myslím, že mám naštěstí na nadprůměrného psa :o) .... krom stop děláme různé vyhledávácí hry, takže čich používá celkem často.
Chtěla bych tak od února přidat a na jaře zkusit štěstí na ZPU1. Další zkoušky plánuji v rámci výcvikových táborů. Loni v létě, kdy jsem na stopách díky dovoleným trávila hodně času, byly pokroky vidět ze dne na den. Výsviku se s čubinou věnovat chci a kam to dotáhneme je ve hvězdách (a ve stopách :o)... díky její výšce máme omezené možnosti .... IPO nebo Řád německého ovčáka, ZPU eventuelně ZMT. Se zkušebním řádem malých plemen jsem chvíli koketovala, ale čubinu daleko víc baví kousání (je na to šikovnější).

sofa napsal(a):
Evo, super návod :o)
Chtěla jsem se zeptat na Váš názor ....mám roční stafbulindu, se stopami jsme začali okolo půl roka. Čubina celkem rychle pochopila, co po ní chci - zvládá lomy, jen jí musím "přibržďovat", jinak by celou stopu odcválala. Začala i zalehávat předměty. Bohužel bydlím v centru města, takže se na stopy dostanu málokdy. Intenzivní trénink u nás vypadal tak, že jsme šly jednou až dvakrát za 14 dní na dvě stopy ... teď jsme zase 2 měsíce nikde nebyly. Na jaře bych se chtěla "dokopat" alespoň jednou týdně. Ráda bych s ní složila nějaké zkoušky obsahující stopy. Myslíte si, že když pes "pochopí", stačí jen takovýto "vlažný" trénink. Setkala jsem se s názorem, že pokud člověk nejde, alepoň 3x týdně, tak to nemá ani cenu.
A ještě jedna věc, máte nějaký "návod", jak si zapamatovat stopu? Zpočátku jsem se dopouštěla chyby, že jsem čubu táhla od domnělého lomu, přitom ona vypracovávala ten správný, teď už jí celkem věřím, ale ona se svou rychlostí má tendence lomy zkracovat.
Je to můj první pes pracovně vedený, takže ještě občas tápu. Předem díky za odpověď.

Jej. Ještě jsem zapomněla na to, jak si zapamatovat stopu. No, začátek je jasný. Buď používat železnou či dřevěnou značku k tomu určenou, nebo si někde urval větvičku ze stromu a pod. Začátek má být výrazný, tedy klidně to může být i těsně u rohu plotu, ale neměl by být situovaný tak, aby psovi bylo hned jasné, kterým ta stopa směrem povede. Už na nášlapu se pes musí snažit a najít si směr, kudy stopa vede.
Když jdu na nášlap - předem si řeknu, kde bude, jen zhruba mám představu, jakou stopu chci dělat. Když se postavím na nášlap a označím jej, začnu teprve si v hlavě rýsovat, kde přesně ta stopa půjde. Základem je si vyhlédnou v dálce nějaký nezaměnitelný bod (strom, dům, stožár, kraj zahrady), kam ale ani zdaleka nedojdu (nebo ano, ale ne na vzdálenost menší 10 m) a první úsek jdu stále rovně k tomuto bodu. Pokud je stopa jen rovná, prohlédnu si podrobně terén a řeknu si, na úrovni (pravého úhlu) čeho položím předmět. No a vyrazím. Jdu pořád rovně, co nejpřesněji, pokládám pamlsky a skoro nespustím ten bod z očí, abych se z rovné osy nevychýlila. A jak tak jdu, blížím se pomyslně k předmětu, který mám po levé či pravé straně (taky v dálce 5-50 m) a když jsem na jeho úrovni (pravý úhel) zastavím, položím vhodně předmět a chvíli stojím a rozhlížím se, kde přesně jsem jej položila. Co kolem je a v jaké vzdálenosti (trsy kytek, kameny, případně větve apod.). Zkrátka si očima „vyfotím“ okolí. Taková stopa je nejjednodušší. Obdobně postupuji i u složitějších stop, ale tam už musím si toho pamatovat daleko více, protože co změna směru nebo více předmětů, tím více bodů a pod. Pokud dělám stopu složitější než-li 2 lom y 2 předměty, už si to kreslím a vše si do plánku zakresluji. Fakt je, že v tu dobu už nepoužívám pamlsky a jdu normálním krokem a nezastavuji. Tedy v něčem jednodušší, v něčem složitější.
Každopádně stále mějte na mysli, že to nesmí vidět pes, tedy někdy se dřepnu (na nášlapu) a vidím, co vidí pes a tak zjistím, co nevidí a čeho můžu tak využít.
Čím více stop odchodíte, tím se vám zlepší paměť, odhad na vzdálenosti atd. Zkrátka čím více stop (naštěstí člověk začíná od nejjednodušších), tím je to lepší a pamatujete si více a dokážete se velmi dobře a rychle orientovat.
Jen pozor na stíny (posouvají se) a na trsy zmiňovaných kytek, protože najednou můžete zjistit, že jich je tam více, čemuž jste předtím třeba nevěnovala pozornost a ejhle – který ten trs to je...
Když jsem před xx lety začínala, tak kdo si nepamatoval stopu, musel jako předmět používat peněženku. Věřte nebo ne, hooodně to zabralo. Lidi si ty stopy v 99% velmi dobře zapamatovali, protože jim šlo často o hodně. Tuto praktiku jsem také u lidí, se kterými jsem chodila na stopy někdy praktikovala (ale samozřejmě jsem také hlídala, abych já věděla, kde je ta peněženka – kdyby ji náhodou nemohli pak najít...) a byla velmi účinná.
No a dobré je stopování v lese, kde křídou si kreslíte na všechny stromy třeba vpravo, do výšky ramen křížky. Pak ta stopa je přesná a tak vysoko ty křížky pes nevnímá...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

sofa napsal(a):
Děkuji moc ... myslím, že mám naštěstí na nadprůměrného psa :o) .... krom stop děláme různé vyhledávácí hry, takže čich používá celkem často.
Chtěla bych tak od února přidat a na jaře zkusit štěstí na ZPU1. Další zkoušky plánuji v rámci výcvikových táborů. Loni v létě, kdy jsem na stopách díky dovoleným trávila hodně času, byly pokroky vidět ze dne na den. Výsviku se s čubinou věnovat chci a kam to dotáhneme je ve hvězdách (a ve stopách :o)... díky její výšce máme omezené možnosti .... IPO nebo Řád německého ovčáka, ZPU eventuelně ZMT. Se zkušebním řádem malých plemen jsem chvíli koketovala, ale čubinu daleko víc baví kousání (je na to šikovnější).

A jaká je její výška?

eva nohelova napsal(a):
A jaká je její výška?

38cm ...to "nevokecám" :o)

eva nohelova napsal(a):
Jej. Ještě jsem zapomněla na to, jak si zapamatovat stopu. No, začátek je jasný. Buď používat železnou či dřevěnou značku k tomu určenou, nebo si někde urval větvičku ze stromu a pod. Začátek má být výrazný, tedy klidně to může být i těsně u rohu plotu, ale neměl by být situovaný tak, aby psovi bylo hned jasné, kterým ta stopa směrem povede. Už na nášlapu se pes musí snažit a najít si směr, kudy stopa vede.
Když jdu na nášlap - předem si řeknu, kde bude, jen zhruba mám představu, jakou stopu chci dělat. Když se postavím na nášlap a označím jej, začnu teprve si v hlavě rýsovat, kde přesně ta stopa půjde. Základem je si vyhlédnou v dálce nějaký nezaměnitelný bod (strom, dům, stožár, kraj zahrady), kam ale ani zdaleka nedojdu (nebo ano, ale ne na vzdálenost menší 10 m) a první úsek jdu stále rovně k tomuto bodu. Pokud je stopa jen rovná, prohlédnu si podrobně terén a řeknu si, na úrovni (pravého úhlu) čeho položím předmět. No a vyrazím. Jdu pořád rovně, co nejpřesněji, pokládám pamlsky a skoro nespustím ten bod z očí, abych se z rovné osy nevychýlila. A jak tak jdu, blížím se pomyslně k předmětu, který mám po levé či pravé straně (taky v dálce 5-50 m) a když jsem na jeho úrovni (pravý úhel) zastavím, položím vhodně předmět a chvíli stojím a rozhlížím se, kde přesně jsem jej položila. Co kolem je a v jaké vzdálenosti (trsy kytek, kameny, případně větve apod.). Zkrátka si očima „vyfotím“ okolí. Taková stopa je nejjednodušší. Obdobně postupuji i u složitějších stop, ale tam už musím si toho pamatovat daleko více, protože co změna směru nebo více předmětů, tím více bodů a pod. Pokud dělám stopu složitější než-li 2 lom y 2 předměty, už si to kreslím a vše si do plánku zakresluji. Fakt je, že v tu dobu už nepoužívám pamlsky a jdu normálním krokem a nezastavuji. Tedy v něčem jednodušší, v něčem složitější.
Každopádně stále mějte na mysli, že to nesmí vidět pes, tedy někdy se dřepnu (na nášlapu) a vidím, co vidí pes a tak zjistím, co nevidí a čeho můžu tak využít.
Čím více stop odchodíte, tím se vám zlepší paměť, odhad na vzdálenosti atd. Zkrátka čím více stop (naštěstí člověk začíná od nejjednodušších), tím je to lepší a pamatujete si více a dokážete se velmi dobře a rychle orientovat.
Jen pozor na stíny (posouvají se) a na trsy zmiňovaných kytek, protože najednou můžete zjistit, že jich je tam více, čemuž jste předtím třeba nevěnovala pozornost a ejhle – který ten trs to je...
Když jsem před xx lety začínala, tak kdo si nepamatoval stopu, musel jako předmět používat peněženku. Věřte nebo ne, hooodně to zabralo. Lidi si ty stopy v 99% velmi dobře zapamatovali, protože jim šlo často o hodně. Tuto praktiku jsem také u lidí, se kterými jsem chodila na stopy někdy praktikovala (ale samozřejmě jsem také hlídala, abych já věděla, kde je ta peněženka – kdyby ji náhodou nemohli pak najít...) a byla velmi účinná.
No a dobré je stopování v lese, kde křídou si kreslíte na všechny stromy třeba vpravo, do výšky ramen křížky. Pak ta stopa je přesná a tak vysoko ty křížky pes nevnímá...

no právě ... vždycky si najdu něco nezaměnitelného a když pak jdu s čubinou, tak těch červených kamínků, žlutých kytiček, atd. je tam nějak moc.
V létě jsme si hrály hru "na ztracené věci" .... když je teplo, tak toho člověk u sebe moc nemá, takže jsem většinou používala klíče neboi právě zmiňovanou peněženku ... (je to pravdu jen takové sranda hra bez jasných pravidel, používám úplně jiné povely než při stopování). Čubinu jsem odložila a šla schovat peněženku, postupovala jsem v kolejích po traktoru, nějak jsem neodhadla vzdálenost, "ukryla" jsem jí celkem daleko, nazpátek jsem se vracela velkým obloukem...čubinu jsem vyslala, ať jde hledat a očima (jsem krátkozraká a nenosím brýle) pátrala po "těch" kolejích od traktoru, najednou jich tam bylo bezpočet....vytipovala jsem jeden, o kterém jsem byla 100% přesvědčená, že tam jsem peněženku odložila...mrně běhalo a hledalo jinde. Samozřejmě jsem peněženku na svém místě nenašla, ale pejska mi jí přinesla z místa od mého tipy vzdáleného asi 300m. Takže bych řekla "o co je nešikovnější opanička, o to má šikovnějšího psa".

sofa napsal(a):
no právě ... vždycky si najdu něco nezaměnitelného a když pak jdu s čubinou, tak těch červených kamínků, žlutých kytiček, atd. je tam nějak moc.
V létě jsme si hrály hru "na ztracené věci" .... když je teplo, tak toho člověk u sebe moc nemá, takže jsem většinou používala klíče neboi právě zmiňovanou peněženku ... (je to pravdu jen takové sranda hra bez jasných pravidel, používám úplně jiné povely než při stopování). Čubinu jsem odložila a šla schovat peněženku, postupovala jsem v kolejích po traktoru, nějak jsem neodhadla vzdálenost, "ukryla" jsem jí celkem daleko, nazpátek jsem se vracela velkým obloukem...čubinu jsem vyslala, ať jde hledat a očima (jsem krátkozraká a nenosím brýle) pátrala po "těch" kolejích od traktoru, najednou jich tam bylo bezpočet....vytipovala jsem jeden, o kterém jsem byla 100% přesvědčená, že tam jsem peněženku odložila...mrně běhalo a hledalo jinde. Samozřejmě jsem peněženku na svém místě nenašla, ale pejska mi jí přinesla z místa od mého tipy vzdáleného asi 300m. Takže bych řekla "o co je nešikovnější opanička, o to má šikovnějšího psa".

No a teď už jenom čekat.
No a ještě bych se zeptala jak se to učí 2 měsíční štěňátko. Já když si vzpomenu na tu naši divošku, taky si to moc nedovedu představit, ale pokud se v létě zadaří a bude malá hoví slečna, tak abych se už trošku připravila.
1. Od kdy ze štěňátkem jako prostě např. týden po příjezdu domů se štěníkem?
2. Jak dlouhou stopičku?
3. Po menším vyběhání jí dělat?
4. Jak často?
5. A jak? a hned i s předmětem? A zalehávání?

chibet napsal(a):
No a teď už jenom čekat.
No a ještě bych se zeptala jak se to učí 2 měsíční štěňátko. Já když si vzpomenu na tu naši divošku, taky si to moc nedovedu představit, ale pokud se v létě zadaří a bude malá hoví slečna, tak abych se už trošku připravila.
1. Od kdy ze štěňátkem jako prostě např. týden po příjezdu domů se štěníkem?
2. Jak dlouhou stopičku?
3. Po menším vyběhání jí dělat?
4. Jak často?
5. A jak? a hned i s předmětem? A zalehávání?

ad 1. Ano, já bych doporučila začít s 2 měsíčním štěnětem, 1-2 týdny po jeho příchodu domů.
ad 2. Úplně první seznámení s čichem napoprvé nepoužívám přímo stopu, ale pošlapané místo o velikosti asi 1,5x1,5 m. Zkrátka psa klasicky někde přivážu, odejdu od něj asi 10 m na vhodné – nepošlapané místo a šlapu a šlapu a rozhazuji u toho libovolně kde orientačně 6-10 malých „neviditelných“ pamlsků. Pak jen jdu pro psa a s povelem „hledem“ se záhadnou intonací hlasu psa nabádám k hledání a pořád v předklonu ukazuji do toho prostoru. Za každý nalezený pamlsek moc chválím. Zatím mám psa na normálním obojku a vodítku. Toto zopakuji 2x-4x, podle toho, jestli pes už chápe, co povel „hledej“ znamená.
Teprve pak dělám první stopy. Ty jsou dlouhé asi první dvě 15 m a následující 20 m a jen velmi pozvolna, podle ochoty a výdrže psa přidávám, až do délky asi 150 m. Pak přidávám oblouk atd..
ad.3. Ano, stopu rozhodně vždy dělám po menším vyběhání. Já mám výhodu slušného a rozmanitého terénu v okolí (i když rozhodně ne celoročně), tedy jdu většinou se psem na stopu „no volno“. Až když dojdu k místu, kde hodlám stopovat, psa přivolám, přivážu a jdu na nepošlapané místo a tam stopu našlápnu. Pak se vrátím ke psu, odvážu ho a hned s ním jdu na stopu (mluvím o úplných začátcích).
ad.4. Čím častěji, tím lépe. Záleží na vašem odhodlání a také na tom, jak daleko máte terény. Já se štěňaty dělám v průměru 6x týdně (ve sněhu jen sporadicky, tady na to nejsou vhodné terény). Proč ne 7x týdně je ale jen ten důvod, že nestopuji v hustém dešti (ten pach překrývá) a v silném větru – příliš odnáší pach do stran apod.,což je pak problém s pamlsky na stopě a přední vítr nutí psa zvedat nos a ten se pak může naučit hledat s „vysokým nosem“, což je špatně. Tedy v silném větru s mladým psem z těchto důvodů nestopuji.
ad.5. Jak jsem celkem popsala a tedy ještě ten předmět. No jakmile našlápnu první stopu – rovnou trasu, dávám předmět. Stopa musí něčím končit a to psovi musí být od začátku jasné. A také hned od začátku jsem trvala jemnými způsoby na tom, aby si lehl u předmětu a pokoušela jsem se (zase s citem, ale důsledně), aby vydržel ležet alespoň 5-10 vteřin. Postupně déle. Následuje samozřejmě obrovská pochvala. Ale ta bouřlivá až potom, co dostane „volno“. Jemná a klidná pochvala při nalezení předmětu. Jinak bych docílila akorát rozblbnutí psa a nechtěl by v žádném případě u předmětu ležet...

Ještě k těm terénům – já jsem s mladými psy stopovala např.i podél silnice – na krajnici. Bývá tam i létě krátká tráva, jsou tam i souvislé jiné pachy, je to dostupné od téměř každého domu, pes je na krátké stopovačce (to je u mladých psů většinou nutností).... Ale také celkem často v lese či také parku. Hlavními důvody většinou je nejen změna povrchu, ale hlavně, v létě je problém najít větší kus nepošlapané (pachově čisté) trávy – rozumného porostu pro psa začátečníka. Hlavně když jsem bydlela ve městě, chodila jsem na stopy docela brzy ráno (kolem 5h.), abych měla stopy na nízkém povrchu, minim.“pošlapané“ a nedaleko domu. Ale to jsem dělala stopy čerstvé – šla jsem na ně hned, ale třeba na hřišti jsem dělala hodně složité. Na hřišti se mi dobře orientovalo a u složité se pes více musí soustředit a tolik nespěchá. Pak jsem to šla dospat .

Stopařina, to je dřina. Asi ta největší. Ale jak se dostaví výsledky, je to neskutečný relax a příjemná práce...

sofa napsal(a):
38cm ...to "nevokecám" :o)

Hmm, tak to opravdu bohužel ne...

eva nohelova napsal(a):
ad 1. Ano, já bych doporučila začít s 2 měsíčním štěnětem, 1-2 týdny po jeho příchodu domů.
ad 2. Úplně první seznámení s čichem napoprvé nepoužívám přímo stopu, ale pošlapané místo o velikosti asi 1,5x1,5 m. Zkrátka psa klasicky někde přivážu, odejdu od něj asi 10 m na vhodné – nepošlapané místo a šlapu a šlapu a rozhazuji u toho libovolně kde orientačně 6-10 malých „neviditelných“ pamlsků. Pak jen jdu pro psa a s povelem „hledem“ se záhadnou intonací hlasu psa nabádám k hledání a pořád v předklonu ukazuji do toho prostoru. Za každý nalezený pamlsek moc chválím. Zatím mám psa na normálním obojku a vodítku. Toto zopakuji 2x-4x, podle toho, jestli pes už chápe, co povel „hledej“ znamená.
Teprve pak dělám první stopy. Ty jsou dlouhé asi první dvě 15 m a následující 20 m a jen velmi pozvolna, podle ochoty a výdrže psa přidávám, až do délky asi 150 m. Pak přidávám oblouk atd..
ad.3. Ano, stopu rozhodně vždy dělám po menším vyběhání. Já mám výhodu slušného a rozmanitého terénu v okolí (i když rozhodně ne celoročně), tedy jdu většinou se psem na stopu „no volno“. Až když dojdu k místu, kde hodlám stopovat, psa přivolám, přivážu a jdu na nepošlapané místo a tam stopu našlápnu. Pak se vrátím ke psu, odvážu ho a hned s ním jdu na stopu (mluvím o úplných začátcích).
ad.4. Čím častěji, tím lépe. Záleží na vašem odhodlání a také na tom, jak daleko máte terény. Já se štěňaty dělám v průměru 6x týdně (ve sněhu jen sporadicky, tady na to nejsou vhodné terény). Proč ne 7x týdně je ale jen ten důvod, že nestopuji v hustém dešti (ten pach překrývá) a v silném větru – příliš odnáší pach do stran apod.,což je pak problém s pamlsky na stopě a přední vítr nutí psa zvedat nos a ten se pak může naučit hledat s „vysokým nosem“, což je špatně. Tedy v silném větru s mladým psem z těchto důvodů nestopuji.
ad.5. Jak jsem celkem popsala a tedy ještě ten předmět. No jakmile našlápnu první stopu – rovnou trasu, dávám předmět. Stopa musí něčím končit a to psovi musí být od začátku jasné. A také hned od začátku jsem trvala jemnými způsoby na tom, aby si lehl u předmětu a pokoušela jsem se (zase s citem, ale důsledně), aby vydržel ležet alespoň 5-10 vteřin. Postupně déle. Následuje samozřejmě obrovská pochvala. Ale ta bouřlivá až potom, co dostane „volno“. Jemná a klidná pochvala při nalezení předmětu. Jinak bych docílila akorát rozblbnutí psa a nechtěl by v žádném případě u předmětu ležet...

Ještě k těm terénům – já jsem s mladými psy stopovala např.i podél silnice – na krajnici. Bývá tam i létě krátká tráva, jsou tam i souvislé jiné pachy, je to dostupné od téměř každého domu, pes je na krátké stopovačce (to je u mladých psů většinou nutností).... Ale také celkem často v lese či také parku. Hlavními důvody většinou je nejen změna povrchu, ale hlavně, v létě je problém najít větší kus nepošlapané (pachově čisté) trávy – rozumného porostu pro psa začátečníka. Hlavně když jsem bydlela ve městě, chodila jsem na stopy docela brzy ráno (kolem 5h.), abych měla stopy na nízkém povrchu, minim.“pošlapané“ a nedaleko domu. Ale to jsem dělala stopy čerstvé – šla jsem na ně hned, ale třeba na hřišti jsem dělala hodně složité. Na hřišti se mi dobře orientovalo a u složité se pes více musí soustředit a tolik nespěchá. Pak jsem to šla dospat .

Stopařina, to je dřina. Asi ta největší. Ale jak se dostaví výsledky, je to neskutečný relax a příjemná práce...

Jé díky za vyčerpávající odpověď. Že je to dřina to věřím ono jenom když to čtu tak mně to stačí.