Ahoj Jsme tady zase. Hovawartka 17 měsíců.
S naší hovawartkou jsme začali docela pozdě jsou to asi 4 měsíce intenzivněji.. Už proto, že se do cvičení a všeho kolem naší slečny dostáváme a zjišťujeme postupně.
Když byla malá, tak byla jako čert do přetahování, ale nepřetahovali jsme se a řekla bych, že jsme jí v tom docela utlumili. Začali jsme s kousáním hlavně proto, aby si zvýšila sebevědomí. Postupně nás to hodně chytlo a je to opravdu věda- . Vyhlídli jsme si cvičák dle mýho je hodně dobrý, ale nevím jestli jsme udělali dobře s figurantem. Je, ale taky dobrý jenže jsme si schválně vybrali velkýho mohutnýho vousatýho chlapa . Velkýho a voustýho proto,že naše ¨fenka má s těmito typy chlapů problém, né, že by na ně vrčela, ale v jejich přítomnosti se necítí a dřív by nejraději, kdyby si jí chtěli víc hladit by vzala do zaječích. Ze začátku k němu ani nechtěla jít,a le časem se to lepší, ale vidím, když si jí hladí kousání, tak je stále taková opatrná. I kousání je takový opatrný a musím jí hodně povzbuzovat, ale možná by neměla zájem ani s jiným. Nevím. Doma kouše peška jako blázen, ale když se s ní přetahuji tak drží vrčí, ale když ho při přetahování pustím, tak stojí a kouká nemá ten kořistnický zájem. Jiný je to třeba s míčkem na hraní vyrve někdy a utíka a lítá. Já fakt nevím. Jak jí víc povzbudit . Když zkoušíme revírek úplně v začátcích. Co jí baví najít mě za zástěnou a vyštěkat. Ale nevím jak by to bylo s cizími, ale to jenom zkoušíme. Když by byl figurant mladý a štíhlý což bylo na kousacím víkendu tak je to lepší, ale to je to samý když potkáme "mladýho" chlapa, tak se k němu má taky normálně. Takže jsme si vybrali velkýho hlavně kvůli tomu, aby jí to pomohlo se sebevědomím, a říkali jsme se, že když překonáme velkýho figuranta tak vše vyřešíme. Možná je to takový nesrozumitelný. A teď ta otázka jak udělat, aby jí kousání bavilo. Ještě to nechceme vzdát, ale jakmile to bude stejný i 2. letech asi to vzdáme.
chibet
napsal(a):
Ahoj Jsme tady zase. Hovawartka 17 měsíců.
S naší hovawartkou jsme začali docela pozdě jsou to asi 4 měsíce intenzivněji.. Už proto, že se do cvičení a všeho kolem naší slečny dostáváme a zjišťujeme postupně.
Když byla malá, tak byla jako čert do přetahování, ale nepřetahovali jsme se a řekla bych, že jsme jí v tom docela utlumili. Začali jsme s kousáním hlavně proto, aby si zvýšila sebevědomí. Postupně nás to hodně chytlo a je to opravdu věda- . Vyhlídli jsme si cvičák dle mýho je hodně dobrý, ale nevím jestli jsme udělali dobře s figurantem. Je, ale taky dobrý jenže jsme si schválně vybrali velkýho mohutnýho vousatýho chlapa . Velkýho a voustýho proto,že naše ¨fenka má s těmito typy chlapů problém, né, že by na ně vrčela, ale v jejich přítomnosti se necítí a dřív by nejraději, kdyby si jí chtěli víc hladit by vzala do zaječích. Ze začátku k němu ani nechtěla jít,a le časem se to lepší, ale vidím, když si jí hladí kousání, tak je stále taková opatrná. I kousání je takový opatrný a musím jí hodně povzbuzovat, ale možná by neměla zájem ani s jiným. Nevím. Doma kouše peška jako blázen, ale když se s ní přetahuji tak drží vrčí, ale když ho při přetahování pustím, tak stojí a kouká nemá ten kořistnický zájem. Jiný je to třeba s míčkem na hraní vyrve někdy a utíka a lítá. Já fakt nevím. Jak jí víc povzbudit . Když zkoušíme revírek úplně v začátcích. Co jí baví najít mě za zástěnou a vyštěkat. Ale nevím jak by to bylo s cizími, ale to jenom zkoušíme. Když by byl figurant mladý a štíhlý což bylo na kousacím víkendu tak je to lepší, ale to je to samý když potkáme "mladýho" chlapa, tak se k němu má taky normálně. Takže jsme si vybrali velkýho hlavně kvůli tomu, aby jí to pomohlo se sebevědomím, a říkali jsme se, že když překonáme velkýho figuranta tak vše vyřešíme. Možná je to takový nesrozumitelný. A teď ta otázka jak udělat, aby jí kousání bavilo. Ještě to nechceme vzdát, ale jakmile to bude stejný i 2. letech asi to vzdáme.
Tohle je v jejich lepších chvilkách.
chibet
napsal(a):
Tohle je v jejich lepších chvilkách.
Chibet, za prvé zkuste změnu figuranta ne kvůli tomu jak vypadá, ale proto, že každý figurant pracuje trochu jinak a můj pes také nemá rád určitý typ figurování.
Podle té fotky bych ti poradila, abys byla trochu akčnější. Na figuranta křič, psa povzbuzuj, hýbej se s ním, rozběhni se s ním na toho figuranta, dělej, jak strašně moc tě to zajímá, nech ji, ať si ukořistěnou věc odnese a nedělej pouštěčky, ani jí věc neber. Po chvíli běhání to sama pustí z tlamy.
Pokud se to do podzimu nějak nezlepší, budeš se muset smířit s tím, že to psici moc nebaví. Pes, i když se třeba trochu bojí, musí mít na obrany "srdce". Pokud je má, problém se sebevědomím překoná. Pokud pro obrany srdíčko nebije, nepomůže, že je pes víc sebevědomnější. Prostě na to nemá.
Někdy může pomoci i pártýdenní pauza v obranách + nový figurant a nový styl figurování. Pes bude víc natěšený a nový figurant zajistí to, že po pauze se "vymažou" špatné vzpomínky a strach.
psi oci
napsal(a):
Chibet, za prvé zkuste změnu figuranta ne kvůli tomu jak vypadá, ale proto, že každý figurant pracuje trochu jinak a můj pes také nemá rád určitý typ figurování.
Podle té fotky bych ti poradila, abys byla trochu akčnější. Na figuranta křič, psa povzbuzuj, hýbej se s ním, rozběhni se s ním na toho figuranta, dělej, jak strašně moc tě to zajímá, nech ji, ať si ukořistěnou věc odnese a nedělej pouštěčky, ani jí věc neber. Po chvíli běhání to sama pustí z tlamy.
Pokud se to do podzimu nějak nezlepší, budeš se muset smířit s tím, že to psici moc nebaví. Pes, i když se třeba trochu bojí, musí mít na obrany "srdce". Pokud je má, problém se sebevědomím překoná. Pokud pro obrany srdíčko nebije, nepomůže, že je pes víc sebevědomnější. Prostě na to nemá.
Někdy může pomoci i pártýdenní pauza v obranách + nový figurant a nový styl figurování. Pes bude víc natěšený a nový figurant zajistí to, že po pauze se "vymažou" špatné vzpomínky a strach.
A ještě něco - opravdu dobrý cvičák poznáš až ve chvíli, kdy budeš mít za sebou několik složených zkoušek. Neboj se změny.
psi oci
napsal(a):
Chibet, za prvé zkuste změnu figuranta ne kvůli tomu jak vypadá, ale proto, že každý figurant pracuje trochu jinak a můj pes také nemá rád určitý typ figurování.
Podle té fotky bych ti poradila, abys byla trochu akčnější. Na figuranta křič, psa povzbuzuj, hýbej se s ním, rozběhni se s ním na toho figuranta, dělej, jak strašně moc tě to zajímá, nech ji, ať si ukořistěnou věc odnese a nedělej pouštěčky, ani jí věc neber. Po chvíli běhání to sama pustí z tlamy.
Pokud se to do podzimu nějak nezlepší, budeš se muset smířit s tím, že to psici moc nebaví. Pes, i když se třeba trochu bojí, musí mít na obrany "srdce". Pokud je má, problém se sebevědomím překoná. Pokud pro obrany srdíčko nebije, nepomůže, že je pes víc sebevědomnější. Prostě na to nemá.
Někdy může pomoci i pártýdenní pauza v obranách + nový figurant a nový styl figurování. Pes bude víc natěšený a nový figurant zajistí to, že po pauze se "vymažou" špatné vzpomínky a strach.
Díka za radu. Takhle jak je vyfocená , jak byla ze začátku. teď už jí hodně povzbuzuji a nechávám jak píšeš. Ale chce to asi určitě změnu a pak se uvidí. Dám jí teď tedy chvíli pauzu. Figurant nám ze začátku říkal, aby jsme nepovzbuzovali, ale teď už by bez povzbuzení jenom na něho koukala. Je pravda, že ještě nemůžu říct, že je to dobrý cvičák, ale jeví se mi tak. Figurant vzhledem k její povaze jde na ni mírněji. Možná by to už chtělo, aby šel na ní vic rázněji. Nevím, ale zkusíme určitě nejdřív někoho jinýho.
chibet
napsal(a):
Ahoj Jsme tady zase. Hovawartka 17 měsíců.
S naší hovawartkou jsme začali docela pozdě jsou to asi 4 měsíce intenzivněji.. Už proto, že se do cvičení a všeho kolem naší slečny dostáváme a zjišťujeme postupně.
Když byla malá, tak byla jako čert do přetahování, ale nepřetahovali jsme se a řekla bych, že jsme jí v tom docela utlumili. Začali jsme s kousáním hlavně proto, aby si zvýšila sebevědomí. Postupně nás to hodně chytlo a je to opravdu věda- . Vyhlídli jsme si cvičák dle mýho je hodně dobrý, ale nevím jestli jsme udělali dobře s figurantem. Je, ale taky dobrý jenže jsme si schválně vybrali velkýho mohutnýho vousatýho chlapa . Velkýho a voustýho proto,že naše ¨fenka má s těmito typy chlapů problém, né, že by na ně vrčela, ale v jejich přítomnosti se necítí a dřív by nejraději, kdyby si jí chtěli víc hladit by vzala do zaječích. Ze začátku k němu ani nechtěla jít,a le časem se to lepší, ale vidím, když si jí hladí kousání, tak je stále taková opatrná. I kousání je takový opatrný a musím jí hodně povzbuzovat, ale možná by neměla zájem ani s jiným. Nevím. Doma kouše peška jako blázen, ale když se s ní přetahuji tak drží vrčí, ale když ho při přetahování pustím, tak stojí a kouká nemá ten kořistnický zájem. Jiný je to třeba s míčkem na hraní vyrve někdy a utíka a lítá. Já fakt nevím. Jak jí víc povzbudit . Když zkoušíme revírek úplně v začátcích. Co jí baví najít mě za zástěnou a vyštěkat. Ale nevím jak by to bylo s cizími, ale to jenom zkoušíme. Když by byl figurant mladý a štíhlý což bylo na kousacím víkendu tak je to lepší, ale to je to samý když potkáme "mladýho" chlapa, tak se k němu má taky normálně. Takže jsme si vybrali velkýho hlavně kvůli tomu, aby jí to pomohlo se sebevědomím, a říkali jsme se, že když překonáme velkýho figuranta tak vše vyřešíme. Možná je to takový nesrozumitelný. A teď ta otázka jak udělat, aby jí kousání bavilo. Ještě to nechceme vzdát, ale jakmile to bude stejný i 2. letech asi to vzdáme.
Takže. Jestli můžete, vyměňte figuranta. Právě „první“ figurant by neměl být ten, který budí u psa respekt. Naopak. Pes si musí věřit, čímž se z něj postupně samozřejmě stává lepší obranář. Na psa, podle mých zkušeností ani tak špatně nepůsobí plnovous, ale velikost figuranta. Pokud je velký a mohutný, psi mají z takového figuranta větší respekt. Samozřejmě také hodně záleží na gestech a dalších projevech figuranta, ale pokud je to zkušený figurant, s tímto problémy jistě nemá. Tedy, pokud je ta možnost, já bych začala u figuranta, který dodá psovi sebevědomí (drobný, jaksi jemnější...) a teprve poté přešla na figuranta, z kterého má pes respekt. Ono také ji může být nepříjemný pachem či mimikou apod. a klidně to může být profesionální a dobrý figurant. ...Jinak ta cesta k úspěchu bude ještě zdlouhavější.
Opravdu někdy pomůže třeba měsíční i dvouměsíční pauza (nejlépe při přechodu na jiného figuranta). ...I když jistota to samozřejmě také není.
Každopádně zůstaňte u toho, aby na ni figurant moc neřval, šel na ni jaksi mírněji. Nemyslete, opravdu dobrý figurant dokáže „z placu vyhnat křikem a výhružkami kdejakého slušně kousajícího psa“, tedy přitvrdit se dá vždy. Ale proč? Zatím rozhodně je na to brzy. Tedy myslím, že ten figurant ví co dělá. Nepřitvrďujte, dokud se ty zákusy a sebevědomí nezlepší. Stejně tak povzbuzování u takové povahy psa je důležité a to výrazné, ubírat na míře a hlasitosti povzbuzení můžete taky až později. A pozvolna.
Na začátku, u hovíka obzvlášť, musí figurant pořád dávat najevo, jak si s ním chce hrát, nebo jak se ho bojí (dle konkrétního chování psa a dle zvolené další metody výcviku).
S tímto plemenem je často u obran potíž, přestože jsou doma výbornými hlídači. U nich většinou „přijde vhodný čas“, kdy se rozkoušou. I když na rovinu – jen velmi málo hovíků kouše přesně a razantně. A co vím, tak většinou spíš psi, než-li feny. Ale ono je to taky hodně dáno tím, že lidé s nimi málo cvičí, nebo to brzy vzdají, a nebo mají smůlu na nezkušeného figuranta.... Rozhodně se hovíky nesmí do obrany tlačit. (Až budete mít štěně, choďte vždy na 1 min.do kruhovky. Pokud si štěně nebude figuranta všímat, nebo si bude všímat jen okolních psů, nebo se bude za vás schovávat, po té 1 minutě zase odejděte. Tak to dělejte tolik výcvik.hodin, až pes z ničeho nic projeví zájem. Pak je ten vhodný čas pro výcvik obrany. Může to klidně být až v 10 měsících věku...).
Taky se přidávám k názoru, že musíte být „akční“ (předkloněná, s náznaky výpadku k figurantovi, psa povzbuzovat hlasem...), zkrátka, jakoby jste mu tím pomáhala ...a pes to tak potřebuje cítit. V klidu stát s občasným povzbuzením může až člověk, jehož pes velmi dobře kouše, je samostatný a tu oporu člověka tak nepotřebuje.
Pešek používejte jen v případě, že do něj kouše až na zadní zuby – na plnou mordu. pokud ne (je vidět skrz mordu na druhou stranu – je tam škvíra, jestli mi rozumíte, tak s peškem doma nepracujte a vraťte se k hadru, případně ke kůži (ta je pro psa náročnější – musí opravdu stisknout, ne se jen vlažně držet).
Co se týče toho přetahování doma, tak vaše fenečka po tom, co ji to pustíte neví, co s tím má dělat. Proto stojí a kouká. Doporučuji – přetahovat se s ní, ale aby měla obojek a vodítko na krku. A jakmile to pustíte (většinou ji to pouštějte vy, ale jednou za čas není na škodu ji říct „pusť“, vzít si to a hned zase dát kousnout), hned chyťte vodítko a začněte s ní běhat. Během toho běhání jednou rukou (v které nedržíte vodítko) na 3-5 vteřin - v běhu uchopte ten hadr/kůži (nebo co používáte) a jakoby se sní mírně přetahujte 3-5 zatáhnutím a zase ji to nechte a ještě kousek utíkejte. Pak zastavte, zatáhněte nahoru vodítko tak, aby pes předními tlapami se nedotýkal země, říká se tomu „vyvěste“, pes ten hadr pustí a vy musíte rychle (rychleji než pes) ten hadr ukrást a schovat. Celá ta domácí přetahovaná nesmí trvat dlouho. Orientačně jen 5 minut. Radši častěji, ale krátce.
S balónkem a přetahovanou o něj to moc společného. Balónek bere jako hračku na blbnutí, může ho držet jakkoliv, může si s ním hrát, případně i dokonce překusovat. To s peškem nesmí.
S tím revírem to děláte dobře, neuspěchejte to. S cizím, to může být potom dost jiné, ale pes si brzy spojí, co se po něm požaduje – co před tím dělal za maketou, když jste tam byla vy. Jen si napoprvé (až tam nebudete vy) postavte někoho známého – psovi, bez rukávu!, samozřejmě tam utíkejte se psem na vodítku a snažte se navodit stejnou atmosféru, jako když jste tam vy. Až to bude umět na jeho známou a milou osobu, pak teprve střídejte další lidičky a můžete přidat rukáv.
Rozhodně to nevzdávejte, lepšit se to určitě bude, ale bohužel, půjde to dost pomalu. Ano, je to věda a dřina. Bohužel u hovíků jdou ty obrany velmi pozvolna k lepšímu, že to bohužel člověk skoro ani nepostřehne.
Hledala jsem foto s hovíkem na obraně a jako na první jsem narazila na černého hovíka v začátcích výcviku obrany. Tak tady je...
eva nohelova
napsal(a):
Takže. Jestli můžete, vyměňte figuranta. Právě „první“ figurant by neměl být ten, který budí u psa respekt. Naopak. Pes si musí věřit, čímž se z něj postupně samozřejmě stává lepší obranář. Na psa, podle mých zkušeností ani tak špatně nepůsobí plnovous, ale velikost figuranta. Pokud je velký a mohutný, psi mají z takového figuranta větší respekt. Samozřejmě také hodně záleží na gestech a dalších projevech figuranta, ale pokud je to zkušený figurant, s tímto problémy jistě nemá. Tedy, pokud je ta možnost, já bych začala u figuranta, který dodá psovi sebevědomí (drobný, jaksi jemnější...) a teprve poté přešla na figuranta, z kterého má pes respekt. Ono také ji může být nepříjemný pachem či mimikou apod. a klidně to může být profesionální a dobrý figurant. ...Jinak ta cesta k úspěchu bude ještě zdlouhavější.
Opravdu někdy pomůže třeba měsíční i dvouměsíční pauza (nejlépe při přechodu na jiného figuranta). ...I když jistota to samozřejmě také není.
Každopádně zůstaňte u toho, aby na ni figurant moc neřval, šel na ni jaksi mírněji. Nemyslete, opravdu dobrý figurant dokáže „z placu vyhnat křikem a výhružkami kdejakého slušně kousajícího psa“, tedy přitvrdit se dá vždy. Ale proč? Zatím rozhodně je na to brzy. Tedy myslím, že ten figurant ví co dělá. Nepřitvrďujte, dokud se ty zákusy a sebevědomí nezlepší. Stejně tak povzbuzování u takové povahy psa je důležité a to výrazné, ubírat na míře a hlasitosti povzbuzení můžete taky až později. A pozvolna.
Na začátku, u hovíka obzvlášť, musí figurant pořád dávat najevo, jak si s ním chce hrát, nebo jak se ho bojí (dle konkrétního chování psa a dle zvolené další metody výcviku).
S tímto plemenem je často u obran potíž, přestože jsou doma výbornými hlídači. U nich většinou „přijde vhodný čas“, kdy se rozkoušou. I když na rovinu – jen velmi málo hovíků kouše přesně a razantně. A co vím, tak většinou spíš psi, než-li feny. Ale ono je to taky hodně dáno tím, že lidé s nimi málo cvičí, nebo to brzy vzdají, a nebo mají smůlu na nezkušeného figuranta.... Rozhodně se hovíky nesmí do obrany tlačit. (Až budete mít štěně, choďte vždy na 1 min.do kruhovky. Pokud si štěně nebude figuranta všímat, nebo si bude všímat jen okolních psů, nebo se bude za vás schovávat, po té 1 minutě zase odejděte. Tak to dělejte tolik výcvik.hodin, až pes z ničeho nic projeví zájem. Pak je ten vhodný čas pro výcvik obrany. Může to klidně být až v 10 měsících věku...).
Taky se přidávám k názoru, že musíte být „akční“ (předkloněná, s náznaky výpadku k figurantovi, psa povzbuzovat hlasem...), zkrátka, jakoby jste mu tím pomáhala ...a pes to tak potřebuje cítit. V klidu stát s občasným povzbuzením může až člověk, jehož pes velmi dobře kouše, je samostatný a tu oporu člověka tak nepotřebuje.
Pešek používejte jen v případě, že do něj kouše až na zadní zuby – na plnou mordu. pokud ne (je vidět skrz mordu na druhou stranu – je tam škvíra, jestli mi rozumíte, tak s peškem doma nepracujte a vraťte se k hadru, případně ke kůži (ta je pro psa náročnější – musí opravdu stisknout, ne se jen vlažně držet).
Co se týče toho přetahování doma, tak vaše fenečka po tom, co ji to pustíte neví, co s tím má dělat. Proto stojí a kouká. Doporučuji – přetahovat se s ní, ale aby měla obojek a vodítko na krku. A jakmile to pustíte (většinou ji to pouštějte vy, ale jednou za čas není na škodu ji říct „pusť“, vzít si to a hned zase dát kousnout), hned chyťte vodítko a začněte s ní běhat. Během toho běhání jednou rukou (v které nedržíte vodítko) na 3-5 vteřin - v běhu uchopte ten hadr/kůži (nebo co používáte) a jakoby se sní mírně přetahujte 3-5 zatáhnutím a zase ji to nechte a ještě kousek utíkejte. Pak zastavte, zatáhněte nahoru vodítko tak, aby pes předními tlapami se nedotýkal země, říká se tomu „vyvěste“, pes ten hadr pustí a vy musíte rychle (rychleji než pes) ten hadr ukrást a schovat. Celá ta domácí přetahovaná nesmí trvat dlouho. Orientačně jen 5 minut. Radši častěji, ale krátce.
S balónkem a přetahovanou o něj to moc společného. Balónek bere jako hračku na blbnutí, může ho držet jakkoliv, může si s ním hrát, případně i dokonce překusovat. To s peškem nesmí.
S tím revírem to děláte dobře, neuspěchejte to. S cizím, to může být potom dost jiné, ale pes si brzy spojí, co se po něm požaduje – co před tím dělal za maketou, když jste tam byla vy. Jen si napoprvé (až tam nebudete vy) postavte někoho známého – psovi, bez rukávu!, samozřejmě tam utíkejte se psem na vodítku a snažte se navodit stejnou atmosféru, jako když jste tam vy. Až to bude umět na jeho známou a milou osobu, pak teprve střídejte další lidičky a můžete přidat rukáv.
Rozhodně to nevzdávejte, lepšit se to určitě bude, ale bohužel, půjde to dost pomalu. Ano, je to věda a dřina. Bohužel u hovíků jdou ty obrany velmi pozvolna k lepšímu, že to bohužel člověk skoro ani nepostřehne.
Hledala jsem foto s hovíkem na obraně a jako na první jsem narazila na černého hovíka v začátcích výcviku obrany. Tak tady je...
Díky moc za odpovědi.