Písknutí a povel

mumie napsal(a):
Proč chcete LEHNI na písknutí? Jak pejska přivoláváte? Bez píšťalky?

Snažím se o LEHNI kdekoli a kdykoli v reakci na radu, že takhle, když se mi to povede,možná zabráním tomu, aby mi potvůrka zdrhla za srnou. Mám sice dobře zvládnuté přivolání, ale nestačí to na to, aby to tomu mojemu psisku otočilo čumák směrem ke mně, když uvidí živou hračku. Zkouším psa položit na jakoukoli vzdálenost, aby ztratil přehled a teprve pak ho přivolat nebo si pro něj dojít. No a protože doufám, že to s tou píšťalkou bude jednoznačnější a pes místo lehni nebo ke mně nevydedukuje z mého hlasu - jejda jejda, ty potvoro, no tak vrať se, vždy´t tě někdo zastřelí, ale bez diskuze jen ten povel, tak to chci zkusit. Naděje je malá,holka mi takhle jednou zdrhla po prvním hárání a od té doby mám problém, poslouchá na slovo a pak je najednou v trapu. Zkouším to i se stopovačkou, ale je to hodně chytré psisko.

ges napsal(a):
Snažím se o LEHNI kdekoli a kdykoli v reakci na radu, že takhle, když se mi to povede,možná zabráním tomu, aby mi potvůrka zdrhla za srnou. Mám sice dobře zvládnuté přivolání, ale nestačí to na to, aby to tomu mojemu psisku otočilo čumák směrem ke mně, když uvidí živou hračku. Zkouším psa položit na jakoukoli vzdálenost, aby ztratil přehled a teprve pak ho přivolat nebo si pro něj dojít. No a protože doufám, že to s tou píšťalkou bude jednoznačnější a pes místo lehni nebo ke mně nevydedukuje z mého hlasu - jejda jejda, ty potvoro, no tak vrať se, vždy´t tě někdo zastřelí, ale bez diskuze jen ten povel, tak to chci zkusit. Naděje je malá,holka mi takhle jednou zdrhla po prvním hárání a od té doby mám problém, poslouchá na slovo a pak je najednou v trapu. Zkouším to i se stopovačkou, ale je to hodně chytré psisko.

Já to lehni na píšťalku doporučuji. Je to něco jiného, než-li přivolání. Každopádně chce to psa naučit pořádně a za všech okolností a ještě jedna připomínka - pes to musí udělat OKAMŽITĚ A RYCHLE!! Pokud to dělá liknavě a s ještě několika kroky navíc při nácviku "bez zvěře" před ním, u zvěře to opět bude problém.
...I jinak si to pes "přebere" v hlavě přivolání versus lehnutí při vyběhnutí za zvěří. Zjednodušeně řečeno, spíš je ochoten zůstat na místě ve směru, kam vyběhl za srnou, než-li se otočit a vrátit, čímž by se úplně vzdal jeho oblíbenosti. Což lehnutím zcela neudělá. Nevím jak to vysvětlit. Zkrátka je to psí myšlení... ...Téměř pro každého psa přijatelné řešení.

Mimochodem. Když jsou psi jistých plemen, která mají "své myšlení" na prvním místě, daleko lepší, než se trápit s přivoláním, které nikdy není snad ani 70%, je lepší je naučit na nějaký povel zůstat na místě (stát) a počkat, až páníček dojde. To jim jde daleko více a tím se stává pes spolehlivějším. I když je to vlastně "kompromis".

eva nohelova napsal(a):
Já to lehni na píšťalku doporučuji. Je to něco jiného, než-li přivolání. Každopádně chce to psa naučit pořádně a za všech okolností a ještě jedna připomínka - pes to musí udělat OKAMŽITĚ A RYCHLE!! Pokud to dělá liknavě a s ještě několika kroky navíc při nácviku "bez zvěře" před ním, u zvěře to opět bude problém.
...I jinak si to pes "přebere" v hlavě přivolání versus lehnutí při vyběhnutí za zvěří. Zjednodušeně řečeno, spíš je ochoten zůstat na místě ve směru, kam vyběhl za srnou, než-li se otočit a vrátit, čímž by se úplně vzdal jeho oblíbenosti. Což lehnutím zcela neudělá. Nevím jak to vysvětlit. Zkrátka je to psí myšlení... ...Téměř pro každého psa přijatelné řešení.

Mimochodem. Když jsou psi jistých plemen, která mají "své myšlení" na prvním místě, daleko lepší, než se trápit s přivoláním, které nikdy není snad ani 70%, je lepší je naučit na nějaký povel zůstat na místě (stát) a počkat, až páníček dojde. To jim jde daleko více a tím se stává pes spolehlivějším. I když je to vlastně "kompromis".

Hezká taktika, aby se "vlk nažral a koza ..." :-)))
Akorát si dovolím upozornit na další rizika, které vzniknou.
Mám taky nehloupého psa, který podobnou situaci začal už ve svých 8 měsících obcházet takovým způsobem, že sice přišel ke mně a předsednul(což byl záměr), ale vzhledem k tomu, že jsem jej špatně naučil, že musí v předsedu čekat na další povel, tak hned hurá pryč, sice se to odnaučit dá, ale mám to lehčí, protože mi přibíhal ke mně. Tím chci jen říci, že se bude muset klást velký důraz právě na nácvik setrvání v "lehni".
Další věc, kterou vidím problematicky, je ta píšťalka.
Pokud ji budete mít na takovouhle v podstatě kritickou situaci, ptám se:
Budete ji mít vždy po ruce?(třeba v zimě, pokud ano, lépe se ztratí)
Co když ji ztratíte? Bude mít další stejnou frekvenci?
Chci jen říci, že je to další inštrument navíc. Já například měl takovou celokovovou, která vydává jednak normální frekvence, ale je štelovatelná až k ultrazvukovým frekvencím.
No a štěnisko běží ke psům a já ji chtěl použít, jestli zabere a ejhle, na krku byla jen půlka píšťalky, druhá půlka se samovolně odšroubovala a už se nenašla.

ctireh napsal(a):
Hezká taktika, aby se "vlk nažral a koza ..." :-)))
Akorát si dovolím upozornit na další rizika, které vzniknou.
Mám taky nehloupého psa, který podobnou situaci začal už ve svých 8 měsících obcházet takovým způsobem, že sice přišel ke mně a předsednul(což byl záměr), ale vzhledem k tomu, že jsem jej špatně naučil, že musí v předsedu čekat na další povel, tak hned hurá pryč, sice se to odnaučit dá, ale mám to lehčí, protože mi přibíhal ke mně. Tím chci jen říci, že se bude muset klást velký důraz právě na nácvik setrvání v "lehni".
Další věc, kterou vidím problematicky, je ta píšťalka.
Pokud ji budete mít na takovouhle v podstatě kritickou situaci, ptám se:
Budete ji mít vždy po ruce?(třeba v zimě, pokud ano, lépe se ztratí)
Co když ji ztratíte? Bude mít další stejnou frekvenci?
Chci jen říci, že je to další inštrument navíc. Já například měl takovou celokovovou, která vydává jednak normální frekvence, ale je štelovatelná až k ultrazvukovým frekvencím.
No a štěnisko běží ke psům a já ji chtěl použít, jestli zabere a ejhle, na krku byla jen půlka píšťalky, druhá půlka se samovolně odšroubovala a už se nenašla.

Ptala jsem se proto, že jsem svoje dvě psiska teď přecvičovala na píšťalku na přivolání. 12ti letá to pochopila za 3-4 písknutí, 4letý měl ještě jiné ňufací zájmy, tak to trvalo pár písknutí víc. Ale teď mi reagují okamžitě, což se mi, hlavně u staré tvrdohlavé mršky stávalo málokdy. A s tou píšťalkou. Stalo se mi taky, že se odšroubovala a ztratila, další měla trochu jiný tón, ale za pár písknutí bez problému. Mám ji na šňůrce na krku a pro jistotu jsem ji oblebila izolepou. Ve zveráku jsem teď objevila s nějakým řetízkem, který by snad měl zabránit odšroubování - musím se na to podívat.

eva nohelova napsal(a):
Já to lehni na píšťalku doporučuji. Je to něco jiného, než-li přivolání. Každopádně chce to psa naučit pořádně a za všech okolností a ještě jedna připomínka - pes to musí udělat OKAMŽITĚ A RYCHLE!! Pokud to dělá liknavě a s ještě několika kroky navíc při nácviku "bez zvěře" před ním, u zvěře to opět bude problém.
...I jinak si to pes "přebere" v hlavě přivolání versus lehnutí při vyběhnutí za zvěří. Zjednodušeně řečeno, spíš je ochoten zůstat na místě ve směru, kam vyběhl za srnou, než-li se otočit a vrátit, čímž by se úplně vzdal jeho oblíbenosti. Což lehnutím zcela neudělá. Nevím jak to vysvětlit. Zkrátka je to psí myšlení... ...Téměř pro každého psa přijatelné řešení.

Mimochodem. Když jsou psi jistých plemen, která mají "své myšlení" na prvním místě, daleko lepší, než se trápit s přivoláním, které nikdy není snad ani 70%, je lepší je naučit na nějaký povel zůstat na místě (stát) a počkat, až páníček dojde. To jim jde daleko více a tím se stává pes spolehlivějším. I když je to vlastně "kompromis".

No tak tohle je přesné, stůj se naučila během chvilky a dost mi funguje kombinace Stůj - Zpátky. Dost mi funguje znamená, že od psa ji takhle odvolám, na tu srnu jí ale nevěřím - ona nechce neposlechnout, nemám pocit, že by si řekla - hurá, teď se proběhnu, prostě jsem to jednou prošvihla a nechala jí pocit že může a teď si to musím odtrpět. Až se mi ji jednou opravdu podaří odvolat od srny, tak se tady budu tak vytahovat, až se mnou nikdo nebude chtít mluvit. No, máme před sebou pořádnou práci. Jsem moc vděčná za každou radu.

mumie napsal(a):
Ptala jsem se proto, že jsem svoje dvě psiska teď přecvičovala na píšťalku na přivolání. 12ti letá to pochopila za 3-4 písknutí, 4letý měl ještě jiné ňufací zájmy, tak to trvalo pár písknutí víc. Ale teď mi reagují okamžitě, což se mi, hlavně u staré tvrdohlavé mršky stávalo málokdy. A s tou píšťalkou. Stalo se mi taky, že se odšroubovala a ztratila, další měla trochu jiný tón, ale za pár písknutí bez problému. Mám ji na šňůrce na krku a pro jistotu jsem ji oblebila izolepou. Ve zveráku jsem teď objevila s nějakým řetízkem, který by snad měl zabránit odšroubování - musím se na to podívat.

Díky za naději. Držte nám palce. Z toho ztracení píšťalky jsem měla taky strach. Já umím pískat a velmi hlasitě na prsty, ale v tom hlasitě je právě ten problém - jak cvičit psa a přitom nepřivést sousedy k šílenství? Navíc někdy v rozrušení se mi podaří místo písknutí jen trapně zasyčet.
Píšťalku jsem koupila v OBI, je nerezová s řetízkem z obou stran - evidentní snaha o zabránění odšroubování. Vyhovuje mi, že je slyšitelná i pro mě a tón je nastavitelný.

ges napsal(a):
No tak tohle je přesné, stůj se naučila během chvilky a dost mi funguje kombinace Stůj - Zpátky. Dost mi funguje znamená, že od psa ji takhle odvolám, na tu srnu jí ale nevěřím - ona nechce neposlechnout, nemám pocit, že by si řekla - hurá, teď se proběhnu, prostě jsem to jednou prošvihla a nechala jí pocit že může a teď si to musím odtrpět. Až se mi ji jednou opravdu podaří odvolat od srny, tak se tady budu tak vytahovat, až se mnou nikdo nebude chtít mluvit. No, máme před sebou pořádnou práci. Jsem moc vděčná za každou radu.

Držím palce. On asi ten pud neboli nepodmíněný instikt se špatně ,nevím jak to vyjádřit, snad láme.
Vidím to stále u svého miláčka. Když poprvé v životě viděl zajíce nebo králíka-já to nerozeznal, tak hned věděl, že by to měl chytat a kdyby nebyl na šňůře, tak fakt nevím, jak by to dopadlo.
Prostě příroda je silná. Nebo hárávé fenky apod, v těhle věcech nevím a ani jsem nikde neslyšel a nečetl, že by si někdo byl 100% jistý a měl 100% výsledky.

ctireh napsal(a):
Držím palce. On asi ten pud neboli nepodmíněný instikt se špatně ,nevím jak to vyjádřit, snad láme.
Vidím to stále u svého miláčka. Když poprvé v životě viděl zajíce nebo králíka-já to nerozeznal, tak hned věděl, že by to měl chytat a kdyby nebyl na šňůře, tak fakt nevím, jak by to dopadlo.
Prostě příroda je silná. Nebo hárávé fenky apod, v těhle věcech nevím a ani jsem nikde neslyšel a nečetl, že by si někdo byl 100% jistý a měl 100% výsledky.

A zapomněla jsem na pamlsky. Jakmile písknu, začnou se olizovat, vědí, že dostanou ňamku. Až upevním jedno písknutí, chtěla bych, zkusit na dvě písknutí, aby se mi přiřadili k noze za chůze. Ale když vidím ty báječné výsledky, myslím si, že to půjde. Hlavně plné kapsy ňamek a už pěkné počasí

ges napsal(a):
Před časem jsem vás poprosila o radu, jak řešit výcvik povelu LEHNI na písknutí - co dřív, jestli nejdřív písknutí a pak povel nebo naopak.. Našla jsem teď na netu docela zajímavý názor, tak ho se vložím, třeba vás to bude taky zajímat.


Ultrazvukova pistalka sa vyuziva dost casto u polovne upotrebitelnych psov.Pes vyraza na stopu zveri tak horlivo ,ze sa vzdialuje na vacsie vzdialenosti kde nestaci hlas psovoda-majitela psa.V tom pripade je vyborny pomocnik pistalka bezna alebo pre cloveka nepocutelna -ultrazvukova pistalka.Pes ma podstatne lepsie vyvinuty sluch takze zvuk tejto pistalky je pocutelny na viac kilometrov.Zalezi vsak na clenitosti terenu.
Ako postupovat pri vycviku?
Po zakupeni vhodnej pistalky sa mozme vydat na prechadzku so psom.Pri tejto prechadzke sa snazime psa privolat povelom ktory mame zauzivany /ku mne/, a po vydani povelu zapiskame na pistalku.Psik vlastne reagoval na hlasovy povel ,ale mi sme mu do toho vlozili aj zapiskanie.Snazte sa dlzku a vysku zvuku pistalky nemenit.Nezabudame po peknom ,okamzitom prichode psa odmenit. Takto to opakujeme cca 1 mesiac v kludnom prostredi az prechadzame do rusnych miest.
Po uplinuti tohto casu postup obratime , asi tak ze najprv pride piskot pistalky az tak povel.Moze sa stat ze vobec nebude nutne povel vydat ,pes zareaguje okamzite.Pozor vsak nic netreba riesit velkymi krokmi vpred treba vytrvat opat cca 1 mesiac.Nezabudame po kazdom prichode psa odmenit.Nemusi to byt stale maskrta,alebo hracka.Staci aj pohladenie. V treningu opat ideme v postupnosti z lahkych terenov a vzruchov az po tie najsilnejsie.
Po 2 mesiaci mozte vyskusat striedat piskot z pistalky a zvukovi povel. Ale pozor oba samostatne.Cize bud len pisknem .Alebo privolam hlasom za pouzitia povelu.
Nezabudam na motivaciu. V konecnom dosledku dobreho a dosledneho vycviku dosiahnete to ze piskot pistalky ,ktory pre psa na zaciatku neznamenal nic ,je teraz podnetom k tomu aby co najkratsou cestou prisiel k Vam bez toho aby ste vydali hlasovy povel.
Vyvarujte sa rychleho postupu pri akomkolvek vycviku.Budte dosledny,spravodlivy a kludny.

Jozef Olearčin

Ano, ano. S tím setrváním v „lehni“, to je samozřejmě moc důležité. Nikdy, opravdu nikdy nesmí být pes z toho „lehni“ přivolán, (tedy ani v nácviku). Musíte opravdu trvat na přesnosti a rychlosti provedení. Sebemenší nedůslednost a nepřesnost se vám „ve zlém“ vrátí. Mimochodem to platí i v nácviku cviku „dlouhodobé odložení“. Vždy je nutné si tedy pro pejska dojít. Dřepnout si k němu, pochválit, dát pamlsek (stále leží!), a pak dát volno, nebo si s ním pohrát (dle situace). Výjimečné (občasné) přivolání je možné si dovolit až tehdy, kdy pes zalehává opravdu 100% rychle a hned, jakmile vyběhne za zvěří a dostane povel pro lehnutí.
Je to vlastně obdobné, jako s tím popisem Ctireh a přivolání jeho psa. Tam zkrátka stačilo po přivolání nejdříve psa chytit za obojek, dát mu pamlsek za to že přišel a dát mu zase volno. Jinak pes brzy pozná, že když přijde, dostane pamlsek a může zase lítat, ale když člověk k němu natáhne ruku, znamená to připnutí na vodítko.... Tak na to začne reagovat útěkem. A je to. Psi jsou chytří a rýdi těží z chyb a nedokonalosti člověka. Tohle utíkání „před vodítkem“ je specialita dobrmanů a boxérů, ale i dalších temperamentních psů (tedy i jiných, méně temperamentních).
Jistě, ztráta píšťalky je špatná, ale není to neřešitelný problém. Pak je třeba rychle psa zvykat zrychlenou metodou na novou píšťalkou v nácviku, ne v hotové-problémové situaci. Ale když člověk začne používat píšťalku, myslím, že ji bude opatrovat jako „zlaté hodinky“. Zkrátka se bude snažit si na to dá to pozor. Stejně tak si myslím, že člověk zná terény, kde bývají problémy, tedy kde se dá čekat zvěř (ne na sídlišti či ve městě, ale všude jinde ano). Myslím, že jde o zvyk.
Každopádně všechny tyto otázky jsou na místě, je je třeba předem promyslet a teoreticky vyřešit. Ale stejně si myslím, že píšťalka je „mocnější“, zejména na větší vzdálenost, než-li hlas člověka. Přesto jsou lidé se silným či pronikavým hlasem a když ihned zareagují a zařvou hromovým hlasem „daun“, je to stejně účelné. Každopádně je to hlavně o naučených reflexech (i člověka, který hned zareaguje na vyběhnutí psa za zvěří ). Tedy i tichý, ale pronikavý hvízd spustí naučený reflex psa. Pokud je naučen „pevně“.
K tomu „cvičit, ale nepřivést sousedy k šílenství“ – necvičte v jejich sousedství .

eva nohelova napsal(a):
Ano, ano. S tím setrváním v „lehni“, to je samozřejmě moc důležité. Nikdy, opravdu nikdy nesmí být pes z toho „lehni“ přivolán, (tedy ani v nácviku). Musíte opravdu trvat na přesnosti a rychlosti provedení. Sebemenší nedůslednost a nepřesnost se vám „ve zlém“ vrátí. Mimochodem to platí i v nácviku cviku „dlouhodobé odložení“. Vždy je nutné si tedy pro pejska dojít. Dřepnout si k němu, pochválit, dát pamlsek (stále leží!), a pak dát volno, nebo si s ním pohrát (dle situace). Výjimečné (občasné) přivolání je možné si dovolit až tehdy, kdy pes zalehává opravdu 100% rychle a hned, jakmile vyběhne za zvěří a dostane povel pro lehnutí.
Je to vlastně obdobné, jako s tím popisem Ctireh a přivolání jeho psa. Tam zkrátka stačilo po přivolání nejdříve psa chytit za obojek, dát mu pamlsek za to že přišel a dát mu zase volno. Jinak pes brzy pozná, že když přijde, dostane pamlsek a může zase lítat, ale když člověk k němu natáhne ruku, znamená to připnutí na vodítko.... Tak na to začne reagovat útěkem. A je to. Psi jsou chytří a rýdi těží z chyb a nedokonalosti člověka. Tohle utíkání „před vodítkem“ je specialita dobrmanů a boxérů, ale i dalších temperamentních psů (tedy i jiných, méně temperamentních).
Jistě, ztráta píšťalky je špatná, ale není to neřešitelný problém. Pak je třeba rychle psa zvykat zrychlenou metodou na novou píšťalkou v nácviku, ne v hotové-problémové situaci. Ale když člověk začne používat píšťalku, myslím, že ji bude opatrovat jako „zlaté hodinky“. Zkrátka se bude snažit si na to dá to pozor. Stejně tak si myslím, že člověk zná terény, kde bývají problémy, tedy kde se dá čekat zvěř (ne na sídlišti či ve městě, ale všude jinde ano). Myslím, že jde o zvyk.
Každopádně všechny tyto otázky jsou na místě, je je třeba předem promyslet a teoreticky vyřešit. Ale stejně si myslím, že píšťalka je „mocnější“, zejména na větší vzdálenost, než-li hlas člověka. Přesto jsou lidé se silným či pronikavým hlasem a když ihned zareagují a zařvou hromovým hlasem „daun“, je to stejně účelné. Každopádně je to hlavně o naučených reflexech (i člověka, který hned zareaguje na vyběhnutí psa za zvěří ). Tedy i tichý, ale pronikavý hvízd spustí naučený reflex psa. Pokud je naučen „pevně“.
K tomu „cvičit, ale nepřivést sousedy k šílenství“ – necvičte v jejich sousedství .

Paní Nohelová, naprosto přesně jste vyhmátla problémy, s kterými jsem už ani nechtěla otravovat. Asi budu muset napsat, že si mě a mé psisko musíte představit v údolí, uprostřed kopců, otevření branky znamená vypustit psa mezi lesní zvěř . Písknutí na prsty rozštěká lavinovitě 6km psů. Už před tímto vaším příspěvkem mi došlo, že si pro psa budu muset dojít a docela mě to vyděsilo. Mám choďáka a od myšlenky na srnu ke vzdálenosti jeden kilometr ode mě je to u ní neskutečně krátká doba.No a stačí okamih a netuším, kde je - nemusím snad podotýkat, že z ní venku očí nespustím, že se snažím reagovat na sebemenší náznak zájmu o stopu nebo něco v houští atd. atd. Ono se to nedá všechno vypsat, ale v praxi to fakt vypadá, že se podívá trochu upřenějc a není. Najednou, z ničeho nic, když jsme před tím minuly deset krásných stop a tvařila se, že moc dobře ví, že nebudu ráda - teď ve sněhu jsou ty stopy moc dobře vidět. No prostě, píšťalka nepíšťalka, než zareaguju, tak nebudu vůbec tušit, kde je. Já vím, to už je na radu nepouštět vůbec z vodítka, ale naděje umírá naposled a my jsme fakt prochodily až do toho nešťastného dne kilometry a psisko se od nás nehnulo. Puberta zatrolená. Co myslíte, nebude rozumnější, když už to zvládá na slovní povel, zkusit s tou píšťalkou stůj - zpátky?

ges napsal(a):
Paní Nohelová, naprosto přesně jste vyhmátla problémy, s kterými jsem už ani nechtěla otravovat. Asi budu muset napsat, že si mě a mé psisko musíte představit v údolí, uprostřed kopců, otevření branky znamená vypustit psa mezi lesní zvěř . Písknutí na prsty rozštěká lavinovitě 6km psů. Už před tímto vaším příspěvkem mi došlo, že si pro psa budu muset dojít a docela mě to vyděsilo. Mám choďáka a od myšlenky na srnu ke vzdálenosti jeden kilometr ode mě je to u ní neskutečně krátká doba.No a stačí okamih a netuším, kde je - nemusím snad podotýkat, že z ní venku očí nespustím, že se snažím reagovat na sebemenší náznak zájmu o stopu nebo něco v houští atd. atd. Ono se to nedá všechno vypsat, ale v praxi to fakt vypadá, že se podívá trochu upřenějc a není. Najednou, z ničeho nic, když jsme před tím minuly deset krásných stop a tvařila se, že moc dobře ví, že nebudu ráda - teď ve sněhu jsou ty stopy moc dobře vidět. No prostě, píšťalka nepíšťalka, než zareaguju, tak nebudu vůbec tušit, kde je. Já vím, to už je na radu nepouštět vůbec z vodítka, ale naděje umírá naposled a my jsme fakt prochodily až do toho nešťastného dne kilometry a psisko se od nás nehnulo. Puberta zatrolená. Co myslíte, nebude rozumnější, když už to zvládá na slovní povel, zkusit s tou píšťalkou stůj - zpátky?

I když se ptáte paní Nohelové, vnutím se Vám zde se svým někde slyšeným názorem.
Čím více povelů pes musí zvládnout, je to pro něj komplikovanější, to je ostatně logické. No já prostě slyšel, že je lepší se soustředit na nácvik, raději méně-těch opravdu nutných povelů a ty zvládnout o to lépe. Samozřejmě pokud ty ostatní povely nepotřebujete třeba stejně zvládnout z jiných důvodů.
Slyšel jsem to docela od dobrého výcvikáře, který měl hlavně vždy názory, které mi logicky sedly, takže tomu věřím.

ctireh napsal(a):
I když se ptáte paní Nohelové, vnutím se Vám zde se svým někde slyšeným názorem.
Čím více povelů pes musí zvládnout, je to pro něj komplikovanější, to je ostatně logické. No já prostě slyšel, že je lepší se soustředit na nácvik, raději méně-těch opravdu nutných povelů a ty zvládnout o to lépe. Samozřejmě pokud ty ostatní povely nepotřebujete třeba stejně zvládnout z jiných důvodů.
Slyšel jsem to docela od dobrého výcvikáře, který měl hlavně vždy názory, které mi logicky sedly, takže tomu věřím.

TAké si to myslím. Proto jsem se ptala, proč na písknutí- lehnout.
Já jsem si je přecvičila jedno písknutí- povel ke mně. A na to by měli reagovat, i když ve předu bude srna, zajíc, prostě cokoliv. Při představě, že za nimi budu lítat k lehnuvším,..br.Vím, že je z lehu nemůžu odvolat. To si můžou dovolit pejskaři ve vyšším stadiu výcviku psa, rozhodně ne začátečník. Každopádně bych byla ráda, kdyby jste dala průběžně vědět, jak výcvik pokračuje. Třeba se také přiučím.

ctireh napsal(a):
I když se ptáte paní Nohelové, vnutím se Vám zde se svým někde slyšeným názorem.
Čím více povelů pes musí zvládnout, je to pro něj komplikovanější, to je ostatně logické. No já prostě slyšel, že je lepší se soustředit na nácvik, raději méně-těch opravdu nutných povelů a ty zvládnout o to lépe. Samozřejmě pokud ty ostatní povely nepotřebujete třeba stejně zvládnout z jiných důvodů.
Slyšel jsem to docela od dobrého výcvikáře, který měl hlavně vždy názory, které mi logicky sedly, takže tomu věřím.

S tímhle názorem mi nezbývá než souhlasit - ale právě proto se snažím si sama v sobě pořádně ujasnit, co vlastně po tom psisku chci, co si po něm můžu dovolit chtít, co je rozumné po něm chtít. Není to můj první pes, ale první se kterým mám problém a nevím si rady. Já vím, že když doběhne k srně, tak začne vrtět ocasem a vyzývat ji ke hře, ale jestli jste někdy viděli utíkat choďáka kamkoli,tak je to sice nádherný pohled, ale současně pohled na prototyp psa bez diskuze štvoucího zvěř... a já mám o ni strach.
Dostala jsem se s ní do situace, které jsem se poctivě rokem výcviku snažila vyvarovat a snažím se zachránit, co se dá. Můj předcházející pes běhal vždycky volně, dvacet metrů pro něj byla hranice, poslechl na jednoduché NESMÍŠ v jakékoli situaci. Prostě když jsem viděla, že se chystá k něčemu, co nepovažuju za dobrý nápad, stačilo nesmíš a nechala toho. A reagovala rychle a asi mě zmlsala, jenže už to není ona, ale nová psí slečna a něco jsem zkonila. Ten nápad s písknutím mi připadá dobrý, jenom už jsem drobet zmatená a pomalu nevím, co ji to vlastně chci naučit za povel. JInak mě holka fakt velice respektuje a poslouchá s nadšením, velice se snaží mi vyhovět, prostě bych ráda dala enegii do výcviku povelu, který bude mít naději na úspěch. No a s tím lehni jsem teď silně znejistěla, protože v situacích, kdy ho budu potřebovat použít, se mi nejeví realné si pro psa dojít - sakulente, jak to dělají myslivci? Ještě si to tak týden můžu rozmýšlet, všude je tolik sněhu,že se psisku mimo cestu nechce, zatím pilně posilujeme přivolání, ale tam není problém,a trénujeme lehni, to není tak dokonalé jak psala paní Nohelová, to popolezení si pejska občas neodpustí. No a víte co mi ta potvora začala dělat? Jsme na procházce, kolem cesty sněhové mantinely, já zavelím lehni, pes vyskočí kolmo do vzduchu, aby omrkl, co se to kde děje, že jsem dala tenhle povel a pak se teprve složí, ovšem velice dává najevo, že zvědavostí snad pukne. Přitom jsem se snažila dávat lehni v různých situacích, právě proto aby si to nespojila s tím, že se něco děje a ona mě stejně prokoukla. A navíc se už dobře dva měsíce nic při tomhle povelu nedělo....No ale na tohle stačí budliky budliky, to se zvládne. To jen tak, abyste věděli, co to mám za psisko.

ges napsal(a):
S tímhle názorem mi nezbývá než souhlasit - ale právě proto se snažím si sama v sobě pořádně ujasnit, co vlastně po tom psisku chci, co si po něm můžu dovolit chtít, co je rozumné po něm chtít. Není to můj první pes, ale první se kterým mám problém a nevím si rady. Já vím, že když doběhne k srně, tak začne vrtět ocasem a vyzývat ji ke hře, ale jestli jste někdy viděli utíkat choďáka kamkoli,tak je to sice nádherný pohled, ale současně pohled na prototyp psa bez diskuze štvoucího zvěř... a já mám o ni strach.
Dostala jsem se s ní do situace, které jsem se poctivě rokem výcviku snažila vyvarovat a snažím se zachránit, co se dá. Můj předcházející pes běhal vždycky volně, dvacet metrů pro něj byla hranice, poslechl na jednoduché NESMÍŠ v jakékoli situaci. Prostě když jsem viděla, že se chystá k něčemu, co nepovažuju za dobrý nápad, stačilo nesmíš a nechala toho. A reagovala rychle a asi mě zmlsala, jenže už to není ona, ale nová psí slečna a něco jsem zkonila. Ten nápad s písknutím mi připadá dobrý, jenom už jsem drobet zmatená a pomalu nevím, co ji to vlastně chci naučit za povel. JInak mě holka fakt velice respektuje a poslouchá s nadšením, velice se snaží mi vyhovět, prostě bych ráda dala enegii do výcviku povelu, který bude mít naději na úspěch. No a s tím lehni jsem teď silně znejistěla, protože v situacích, kdy ho budu potřebovat použít, se mi nejeví realné si pro psa dojít - sakulente, jak to dělají myslivci? Ještě si to tak týden můžu rozmýšlet, všude je tolik sněhu,že se psisku mimo cestu nechce, zatím pilně posilujeme přivolání, ale tam není problém,a trénujeme lehni, to není tak dokonalé jak psala paní Nohelová, to popolezení si pejska občas neodpustí. No a víte co mi ta potvora začala dělat? Jsme na procházce, kolem cesty sněhové mantinely, já zavelím lehni, pes vyskočí kolmo do vzduchu, aby omrkl, co se to kde děje, že jsem dala tenhle povel a pak se teprve složí, ovšem velice dává najevo, že zvědavostí snad pukne. Přitom jsem se snažila dávat lehni v různých situacích, právě proto aby si to nespojila s tím, že se něco děje a ona mě stejně prokoukla. A navíc se už dobře dva měsíce nic při tomhle povelu nedělo....No ale na tohle stačí budliky budliky, to se zvládne. To jen tak, abyste věděli, co to mám za psisko.

Tak přináším slíbené zprávy bojiště. Včera jsem přemohla zbabělost a pískla si. Všechno proběhlo v podstatě přesně tak, jak mi psala MUMIE. Písknutí a poplácání se po noze, kousek sýra a pochvala - jo, zatím jsem vzdala to lehni, ale jenom na chvilinku. Stačilo fakt si pět pokusů a bylo mezi námi jasno. Na pejsce je patrné nadšení z nového poznání a z toho, jak je to jednoznačné. Přivolání je doslova okamžité, vůbec jsem netušila, že tam ještě byly rezervy. Jsem nadšena a teď budu pomalu zkoušet to lehni na jiný signál. Trochu už jsem to testla a vůbec to není bez naděje. A víc už toho zkoušet nebudu a poslechnu CTIREH, asi na tom něco bude, sama to potvrzuju tím jak píšu, že moje stará fenka znala v podstatě jen jeden povel, ale zato to bylo spolehlivé. Nynější pejska slyší a reaguje na nejmíň třicet slov a slovních spojení a určitě tam má prostor pro uvažování, který není žádoucí. No jo, je to můj mazel .
VŠEM VÁM MOC DĚKUJU ZA RADY A ZA DUŠEVNÍ PODPORU A SPECIELNĚ PANÍ NOHELOVÉ ZA TUHLE MODEROVANOU DISKUZI.