Tak mě napadlo, jestli tady chodí i majitelé kerníku? ...Můj kern se jmenuje Tobiáš, je s PP, a teď bude mít 4 roky. Zkusím najít fotku
P.S. nejsem autor fotky, tak předem se omlouvám Leni
, snad ti to moc nevadí.
verug
napsal(a):
Tak mě napadlo, jestli tady chodí i majitelé kerníku? ...Můj kern se jmenuje Tobiáš, je s PP, a teď bude mít 4 roky. Zkusím najít fotku
P.S. nejsem autor fotky, tak předem se omlouvám Leni
, snad ti to moc nevadí.
Ahoj verug, kerníka nemám, ale chci tě pozvat na tábor pro malý pejsky, mrkni sem: www.cavalier-psisvet.cz . Ahoj, Terka
verug
napsal(a):
Tak mě napadlo, jestli tady chodí i majitelé kerníku? ...Můj kern se jmenuje Tobiáš, je s PP, a teď bude mít 4 roky. Zkusím najít fotku
P.S. nejsem autor fotky, tak předem se omlouvám Leni
, snad ti to moc nevadí.
Já kerníka nemám, ale když jsme ještě doma s mamkou vybíraly prvního psa, kern byl naším horkým favoritem. Jenže to je skoro 20 let zpátky a moc jich nebylo, takže jsme skončili u hrubosrstého jezevčíka. Ale moc by mě zajímalo, jací kerni jsou. Napiště nějaké své zkušenosti! Já mám sice slabost pro větší psy (a naštěstí podmínky ji podlehnout
), ale na druhou stranu si občas říkám, že nějaký prcek by smečku oživil... (to když mě pálí dobré bydlo a psíci dlouho nic nevyvedou
).
marcha
napsal(a):
Já kerníka nemám, ale když jsme ještě doma s mamkou vybíraly prvního psa, kern byl naším horkým favoritem. Jenže to je skoro 20 let zpátky a moc jich nebylo, takže jsme skončili u hrubosrstého jezevčíka. Ale moc by mě zajímalo, jací kerni jsou. Napiště nějaké své zkušenosti! Já mám sice slabost pro větší psy (a naštěstí podmínky ji podlehnout
), ale na druhou stranu si občas říkám, že nějaký prcek by smečku oživil... (to když mě pálí dobré bydlo a psíci dlouho nic nevyvedou
).
No kern je hlavně osobnost. My jsme si našeho Tobíka pořizovali na agi, bohužel pro nás má poměrně měkkou povahu, takže jakákoliv bolístka ho vyvede z rovnováhy prostě chudáček malý nemocný ). Jinak většina kernů je velmi samostatná, vyledávají tiché kouty, ale tak aby měli vše pod dohledem a na lidi se tváří, že je teda strpí když musí. Kerní puberta je kapitola sama o sobě, je to opravdu děs, s naším kerňou jsme si zažili svoje (puberta našeho retrívra byla proti tomu procházka růžovým sadem) Dodnes si živě pamatuju, jak přišla pošťačka ji šel otevřít a jen tak mimochodem pomalu si odkráčel za branku asi metr. Otec převzal dopisy ale Tobík se odmítal vrátit a zkrátka šel na vycházku. Podotýkám že byl tehdy sníh a táta byl na nemocenské a chodil o berlích. Leč musel se za našim malým pošukem vydat, který před ním kráčel tak metr a vždy když se taťka pro něho sehnul, tak zkrátka poodešel. No zkrátím to...po asi kilometru, kdy ho otec takhle naháněl (pokusy jako otočit se a jít domů a štěně vás bude následovat...nehrozilo) se Tobik rozhodl že teda už stačilo a šel sám domů se zmrzlým kulhajícím otcem vzádech
...Těch historek máme opravdu spousty, ale dneska je to opravdu poslušný, vychovaný kerník jak má být
verug
napsal(a):
No kern je hlavně osobnost. My jsme si našeho Tobíka pořizovali na agi, bohužel pro nás má poměrně měkkou povahu, takže jakákoliv bolístka ho vyvede z rovnováhy prostě chudáček malý nemocný ). Jinak většina kernů je velmi samostatná, vyledávají tiché kouty, ale tak aby měli vše pod dohledem a na lidi se tváří, že je teda strpí když musí. Kerní puberta je kapitola sama o sobě, je to opravdu děs, s naším kerňou jsme si zažili svoje (puberta našeho retrívra byla proti tomu procházka růžovým sadem) Dodnes si živě pamatuju, jak přišla pošťačka ji šel otevřít a jen tak mimochodem pomalu si odkráčel za branku asi metr. Otec převzal dopisy ale Tobík se odmítal vrátit a zkrátka šel na vycházku. Podotýkám že byl tehdy sníh a táta byl na nemocenské a chodil o berlích. Leč musel se za našim malým pošukem vydat, který před ním kráčel tak metr a vždy když se taťka pro něho sehnul, tak zkrátka poodešel. No zkrátím to...po asi kilometru, kdy ho otec takhle naháněl (pokusy jako otočit se a jít domů a štěně vás bude následovat...nehrozilo) se Tobik rozhodl že teda už stačilo a šel sám domů se zmrzlým kulhajícím otcem vzádech
...Těch historek máme opravdu spousty, ale dneska je to opravdu poslušný, vychovaný kerník jak má být
oprava : pošťačce šel otevřít otec, ne Tobík jak by se mohlo zdát...vypadlo mi slovo
verug
napsal(a):
No kern je hlavně osobnost. My jsme si našeho Tobíka pořizovali na agi, bohužel pro nás má poměrně měkkou povahu, takže jakákoliv bolístka ho vyvede z rovnováhy prostě chudáček malý nemocný ). Jinak většina kernů je velmi samostatná, vyledávají tiché kouty, ale tak aby měli vše pod dohledem a na lidi se tváří, že je teda strpí když musí. Kerní puberta je kapitola sama o sobě, je to opravdu děs, s naším kerňou jsme si zažili svoje (puberta našeho retrívra byla proti tomu procházka růžovým sadem) Dodnes si živě pamatuju, jak přišla pošťačka ji šel otevřít a jen tak mimochodem pomalu si odkráčel za branku asi metr. Otec převzal dopisy ale Tobík se odmítal vrátit a zkrátka šel na vycházku. Podotýkám že byl tehdy sníh a táta byl na nemocenské a chodil o berlích. Leč musel se za našim malým pošukem vydat, který před ním kráčel tak metr a vždy když se taťka pro něho sehnul, tak zkrátka poodešel. No zkrátím to...po asi kilometru, kdy ho otec takhle naháněl (pokusy jako otočit se a jít domů a štěně vás bude následovat...nehrozilo) se Tobik rozhodl že teda už stačilo a šel sám domů se zmrzlým kulhajícím otcem vzádech
...Těch historek máme opravdu spousty, ale dneska je to opravdu poslušný, vychovaný kerník jak má být
Takže teriér se vším všudy, jak jsem čekala.
Ale je krásnej a asi i šikovnej (podle fotky). Hodně radosti a úspěchů!
marcha
napsal(a):
Takže teriér se vším všudy, jak jsem čekala.
Ale je krásnej a asi i šikovnej (podle fotky). Hodně radosti a úspěchů!
Moc děkujem, štěstí teda potřebujem jako sůl, protože na závodech máme obvykle smůlu, jako utržený dráp atp. :-( ...ale je s ním sranda, máme ještě teda retrívra a když mají "řádící náladu" tak se doma fakt zasmějem