Napiše nám příběhy,které se vám stali. Ať už ty negativní,nebo ty positivní.
eavy
napsal(a):
Napiše nám příběhy,které se vám stali. Ať už ty negativní,nebo ty positivní.
No tak já to se skoro tchýní nemám moc jednoduché... 
Nechám psa doma a jdu třeba na pivko, vrátím se a vidím - vodítko rozkousané... A dozvím se, že šla se psem ven (i přes přísný zákaz), pes jí vodítko překousal a pak ho honila po poli... Jednoduché řešení - vodítko i obojek schovávám...
A teď zase. Příjdu a je mi řečeno, že její malej vnuk si byl hrát nahoře v pokoji se psem... Sám... Myslela jsem, že vyběhnu z kůže. Ne že bych psovi nevěřila, ale přesně takhle to vždycky začne: Vždyť on si ho chtěl jen pohladit... A ještě je tam nechá bez dozoru. Kuwa malý děcko se psem, kterj neposlechne spostu dospělých a dokáže být pěkně otravnej.
Ale na druhou stranu, když potřebuji, tak mi psa pohlídá nebo pustí vyčůrat na dvůr. 
impact
napsal(a):
No tak já to se skoro tchýní nemám moc jednoduché...
Nechám psa doma a jdu třeba na pivko, vrátím se a vidím - vodítko rozkousané... A dozvím se, že šla se psem ven (i přes přísný zákaz), pes jí vodítko překousal a pak ho honila po poli... Jednoduché řešení - vodítko i obojek schovávám...
A teď zase. Příjdu a je mi řečeno, že její malej vnuk si byl hrát nahoře v pokoji se psem... Sám... Myslela jsem, že vyběhnu z kůže. Ne že bych psovi nevěřila, ale přesně takhle to vždycky začne: Vždyť on si ho chtěl jen pohladit... A ještě je tam nechá bez dozoru. Kuwa malý děcko se psem, kterj neposlechne spostu dospělých a dokáže být pěkně otravnej.
Ale na druhou stranu, když potřebuji, tak mi psa pohlídá nebo pustí vyčůrat na dvůr.
OK.Tenhle bude trochu negativní.
Moje prababička (84) má strašně ráda psy, stejně jako zvířata obecně.Mohl jsem stále dokola opakovat, aby mi Sáru nekrmila, ale kdo má prababičku tak to zná
- je to stejné jako s malými dětmi.Takže jednou po obědě nesla prababička talíř se zbytky do koše, ale Sára si opět myslela, že něco dostane.Měla zrovna tu svoji náladu, takže na babičku skočila.Jenže ta to nečekala a spadla hlavou rovnou na topení (ještě ty z první republiky, hodně špičaté rohy).Modřina jak hrom, i krev tekla, o bouli ani nemluvě ale babička chválabohu zdravá a moc se smála, i když mě by to asi zabilo.No, od té doby jí nedává nic .
Teď jeden s prababičkou lepší.
Prababička často padá, a potom se nemůže zvednout.Hlas už také není co býval, takže když spadne u sebe v pokoji tak o tom často ani nevíme.Jednou brzo ráno seděla Sára u dveří a dost kňučela, že chce pustit.Tak jsem jí s bručením pustil (bylo asi půl páté).Jenže ona začala kňučet znovu, tentokrát u pokoje prababičky.Tak jsem vylezl z postele a šel jsem se podívat, co se děje.Prababička nacáplá na podlaze, jednu ruku pod sebou, druhou slabounce bouchala na topení.Nakonec to dopadlo tak:nemocnice - zlomená ruka, zlomené žebro a podchlazení.Sára potom od ní dostala 30dkg uzeného, ovšem až když byla z nemocnice doma( takže Sára koukala co se to děje ).Jakub
impact
napsal(a):
No tak já to se skoro tchýní nemám moc jednoduché...
Nechám psa doma a jdu třeba na pivko, vrátím se a vidím - vodítko rozkousané... A dozvím se, že šla se psem ven (i přes přísný zákaz), pes jí vodítko překousal a pak ho honila po poli... Jednoduché řešení - vodítko i obojek schovávám...
A teď zase. Příjdu a je mi řečeno, že její malej vnuk si byl hrát nahoře v pokoji se psem... Sám... Myslela jsem, že vyběhnu z kůže. Ne že bych psovi nevěřila, ale přesně takhle to vždycky začne: Vždyť on si ho chtěl jen pohladit... A ještě je tam nechá bez dozoru. Kuwa malý děcko se psem, kterj neposlechne spostu dospělých a dokáže být pěkně otravnej.
Ale na druhou stranu, když potřebuji, tak mi psa pohlídá nebo pustí vyčůrat na dvůr.
Mno, u nás v rodině je to těžký, neboť po generace jsme rodinka psí
Babička s dědou měli psy odjakživa až do své smrti, prababička s pradědečkem taktéž, mamka i já jakbysmet 
Ale! Rodiče mého přítele sice mají rádi zvířátka, leč tak nějak......no pejska mají venku, domů ho neberou proto, jelikož se tam neumí chovat....hmm čípak to asi bude chyba, že? Když jim ho hlídáme u nás, chová se doma úplně v poho........kočku mají doma i venku, ale jaksi ji zapomínali odčervit, a tak sem jim zdlouhavě vysvětlovala co a jak a proč, pesa zas málem nechali dojít až k zánětu análních váčků, ač "sáňkoval" jak šílenej, než sem ho čapla a šla s ním k vetovi já....dosud ale nepochopili, že je třeba to hlídat
Prostě jsou hodní, ale tak nějak si jdou po svém a ne a ne si nechat poradit, když je třeba
Naštěstí přítel je již za těch pár let v mé péči a péči Britulky tak zblblej do psů, že je ještě praštěnější, než já
Žijeme v mém domku spolu, v jeho domku žijí jeho rodiče a moje mamka žije v bytě a domku zas úplně jinde, pod jednou střechou bych si to neuměla představit, to až teprvá bude někdo z nich potřebovat naši pomoc kvůli stáří. 
No, takže asi tak nějak to mám
mata
napsal(a):
Mno, u nás v rodině je to těžký, neboť po generace jsme rodinka psí
Babička s dědou měli psy odjakživa až do své smrti, prababička s pradědečkem taktéž, mamka i já jakbysmet
Ale! Rodiče mého přítele sice mají rádi zvířátka, leč tak nějak......no pejska mají venku, domů ho neberou proto, jelikož se tam neumí chovat....hmm čípak to asi bude chyba, že? Když jim ho hlídáme u nás, chová se doma úplně v poho........kočku mají doma i venku, ale jaksi ji zapomínali odčervit, a tak sem jim zdlouhavě vysvětlovala co a jak a proč, pesa zas málem nechali dojít až k zánětu análních váčků, ač "sáňkoval" jak šílenej, než sem ho čapla a šla s ním k vetovi já....dosud ale nepochopili, že je třeba to hlídat
Prostě jsou hodní, ale tak nějak si jdou po svém a ne a ne si nechat poradit, když je třeba
Naštěstí přítel je již za těch pár let v mé péči a péči Britulky tak zblblej do psů, že je ještě praštěnější, než já
Žijeme v mém domku spolu, v jeho domku žijí jeho rodiče a moje mamka žije v bytě a domku zas úplně jinde, pod jednou střechou bych si to neuměla představit, to až teprvá bude někdo z nich potřebovat naši pomoc kvůli stáří.
No, takže asi tak nějak to mám
Tak to já mám spíše jen ty špatný historky...
Máme dvě feny Kao 1. a 2. roky. Ta roční když byla štěně,tak se najednou začala chovat hrozně divně. Začala uhýbat před pohlazením,když někdo nesl něco v ruce,tak ani nepřišla,pokud někdo zvedl ruku,tak se plazila a počůrala se,... Vůbec jsme s manželem netušili,co se s ní děje. Upozorňuji,že psy s manželem nemlátíme!
Bydlíme u manželovo rodičů v podkrovním bytě. Máme střešní okna a když jima koukáme ven,tak to ze země není vidět... Jednou úplně náhodou jsem zahlídla manželovo babičku,jak na naší malou Sáru vzala koště,aniž stěně něco provedlo! Pak vzala kastrol se zbytkama pro slepice,malá k ní přišla a ona jí tím kastrolem praštila a to několikrát!!! Já byla v šoku. V baráku udělala pořádný halo. Tchýně se na mě naštvala a od té doby je to na čtýru...
troy
napsal(a):
OK.Tenhle bude trochu negativní.
Moje prababička (84) má strašně ráda psy, stejně jako zvířata obecně.Mohl jsem stále dokola opakovat, aby mi Sáru nekrmila, ale kdo má prababičku tak to zná - je to stejné jako s malými dětmi.Takže jednou po obědě nesla prababička talíř se zbytky do koše, ale Sára si opět myslela, že něco dostane.Měla zrovna tu svoji náladu, takže na babičku skočila.Jenže ta to nečekala a spadla hlavou rovnou na topení (ještě ty z první republiky, hodně špičaté rohy).Modřina jak hrom, i krev tekla, o bouli ani nemluvě ale babička chválabohu zdravá a moc se smála, i když mě by to asi zabilo.No, od té doby jí nedává nic .
Teď jeden s prababičkou lepší.
Prababička často padá, a potom se nemůže zvednout.Hlas už také není co býval, takže když spadne u sebe v pokoji tak o tom často ani nevíme.Jednou brzo ráno seděla Sára u dveří a dost kňučela, že chce pustit.Tak jsem jí s bručením pustil (bylo asi půl páté).Jenže ona začala kňučet znovu, tentokrát u pokoje prababičky.Tak jsem vylezl z postele a šel jsem se podívat, co se děje.Prababička nacáplá na podlaze, jednu ruku pod sebou, druhou slabounce bouchala na topení.Nakonec to dopadlo tak:nemocnice - zlomená ruka, zlomené žebro a podchlazení.Sára potom od ní dostala 30dkg uzeného, ovšem až když byla z nemocnice doma( takže Sára koukala co se to děje ).Jakub
Tak Jakube, tohle sem sice nepatří, ale přesně to padání s prababičkou znám!!! A taky sem si všimla, že mě by to kolikrát - ten pád myslím - přizabilo, zatímco jí s toho bylo skoro prdlajs
Jen doplním, že moje prababička se " v mé péči " dožila 99 let a rozhodně ji " nezabil " žádnej s těch pádů - a to měla ve zvyku padat zásadně na hlavu
eavy
napsal(a):
Tak to já mám spíše jen ty špatný historky...
Máme dvě feny Kao 1. a 2. roky. Ta roční když byla štěně,tak se najednou začala chovat hrozně divně. Začala uhýbat před pohlazením,když někdo nesl něco v ruce,tak ani nepřišla,pokud někdo zvedl ruku,tak se plazila a počůrala se,... Vůbec jsme s manželem netušili,co se s ní děje. Upozorňuji,že psy s manželem nemlátíme!
Bydlíme u manželovo rodičů v podkrovním bytě. Máme střešní okna a když jima koukáme ven,tak to ze země není vidět... Jednou úplně náhodou jsem zahlídla manželovo babičku,jak na naší malou Sáru vzala koště,aniž stěně něco provedlo! Pak vzala kastrol se zbytkama pro slepice,malá k ní přišla a ona jí tím kastrolem praštila a to několikrát!!! Já byla v šoku. V baráku udělala pořádný halo. Tchýně se na mě naštvala a od té doby je to na čtýru...
Jejda Verčo, tohle je mi teda hrozně líto. Vůbec sem netušila, že to může být až takto hrozný
Já si svého bydlení vážím, ale po přečtení tvého příspěvku si ho vážím pětkrát tolik a dokonce začínám být vděčná i za přítelovi rodiče, že sou "jen" tací.........
Za svoje rodiče, bohužel, nikdo z nás nemůže.......hlavní je, že tvůj muž se "nepovedl" podle nich
mata
napsal(a):
Tak Jakube, tohle sem sice nepatří, ale přesně to padání s prababičkou znám!!! A taky sem si všimla, že mě by to kolikrát - ten pád myslím - přizabilo, zatímco jí s toho bylo skoro prdlajs
Jen doplním, že moje prababička se " v mé péči " dožila 99 let a rozhodně ji " nezabil " žádnej s těch pádů - a to měla ve zvyku padat zásadně na hlavu
O tom mi něco povídej .Ze všeho si prababička dělá jen srandu, kolikrát se až smíchy dusí.
Jen je špatné to, že z celé bližší rodiny jsem jediný, kdo jí uzvedne.Bydlí na vesnici, a v domě jsou 3 - babička přes den v práci, a děda má velmi těžkou cukrovku, takže když cokoliv dělá tak je mu potom horzně špatně (kdo to zná, tak ví co to je - ztráta vědomí, klepání se, zvracení apod.), takže i kdyby jí unesl, tak ho to položí.Jojo, je to děs.Nejradši bych je nastěhoval k nám, ale povídej jim to.
S tím padáním na hlavu:jo, to je zajímavé.Nikdy nepadají na zadek, vždy jen na bok nebo na hlavu.A vždycky se strašně řechtají.I když je fakt, že prababička ještě se mnou loni ryla na zahradě - tam zase padala do měkkého.Je jí 84, ale chuti do života má hodně, stejně jako její 4 sestry, z nichž dvě jsou starší a jedna vypadá jako její přesné dvojče .Jakub
PS:Omlouvám se, také to sem nepatří.
mata
napsal(a):
Jejda Verčo, tohle je mi teda hrozně líto. Vůbec sem netušila, že to může být až takto hrozný
Já si svého bydlení vážím, ale po přečtení tvého příspěvku si ho vážím pětkrát tolik a dokonce začínám být vděčná i za přítelovi rodiče, že sou "jen" tací.........
Za svoje rodiče, bohužel, nikdo z nás nemůže.......hlavní je, že tvůj muž se "nepovedl" podle nich
Ono je to strašně těžký. Bydlíme s nima pod jednou střechou a mě se opravdu nechce vyvolávat spory. Mám ráda klid. Ne se pořád o něco hádat a pod. Ale tohle tu máme stále. Všem stále opakuji. Psům kosti ano,ale ne z létavců. Jsou duté a štěpí se. Odpověď tchána,mě vždycky zvedne ze židle - my jsme psům vždycky dávali kosti tak nevim,proč bych jim je nedával,...
Nebo - feny musejí být v noci zavřené v kotcích,protože štěkají a oni se nevyspí... Říkám - jsou to psi,proto štěkají,kdyby to byly kočky,tak budou mňoukat...
Nebo za další - jdou na zahradu psi musejí jít do kotce. V létě obdem přijde tchýně,abychom psy nepouštěli,že babička půjde na zahradu. Neustále vysvětlujeme,že feny nikomu neublíží,že Sára nepřijde,protože se babičky bojí,a že Bára se přijde jen pohladit a pak už neotravuje....
Tohle bych mohla psát do nekonečna....
eavy
napsal(a):
Tak to já mám spíše jen ty špatný historky...
Máme dvě feny Kao 1. a 2. roky. Ta roční když byla štěně,tak se najednou začala chovat hrozně divně. Začala uhýbat před pohlazením,když někdo nesl něco v ruce,tak ani nepřišla,pokud někdo zvedl ruku,tak se plazila a počůrala se,... Vůbec jsme s manželem netušili,co se s ní děje. Upozorňuji,že psy s manželem nemlátíme!
Bydlíme u manželovo rodičů v podkrovním bytě. Máme střešní okna a když jima koukáme ven,tak to ze země není vidět... Jednou úplně náhodou jsem zahlídla manželovo babičku,jak na naší malou Sáru vzala koště,aniž stěně něco provedlo! Pak vzala kastrol se zbytkama pro slepice,malá k ní přišla a ona jí tím kastrolem praštila a to několikrát!!! Já byla v šoku. V baráku udělala pořádný halo. Tchýně se na mě naštvala a od té doby je to na čtýru...
No, tak tomu říkám něco .Říkám na rovinu: za tohle bych KOHOKOLIV Z RODINY zmlátil, a to doslova Nikdo mi nesmí na psa ani šáhnout, to hned vyvádím.A mlátit mi někdo takovýmto způsobem psa tak ho přizabiju a vživotě už ho nechci znát, ať je to máma nebo babička.A to jsem katolík
Tebe obdivuju, já bych ,,babičku" zabil.Jsem pěkně do ruda...
troy
napsal(a):
O tom mi něco povídej .Ze všeho si prababička dělá jen srandu, kolikrát se až smíchy dusí.
Jen je špatné to, že z celé bližší rodiny jsem jediný, kdo jí uzvedne.Bydlí na vesnici, a v domě jsou 3 - babička přes den v práci, a děda má velmi těžkou cukrovku, takže když cokoliv dělá tak je mu potom horzně špatně (kdo to zná, tak ví co to je - ztráta vědomí, klepání se, zvracení apod.), takže i kdyby jí unesl, tak ho to položí.Jojo, je to děs.Nejradši bych je nastěhoval k nám, ale povídej jim to.
S tím padáním na hlavu:jo, to je zajímavé.Nikdy nepadají na zadek, vždy jen na bok nebo na hlavu.A vždycky se strašně řechtají.I když je fakt, že prababička ještě se mnou loni ryla na zahradě - tam zase padala do měkkého.Je jí 84, ale chuti do života má hodně, stejně jako její 4 sestry, z nichž dvě jsou starší a jedna vypadá jako její přesné dvojče .Jakub
PS:Omlouvám se, také to sem nepatří.
Teda Jakube, tohle je všechno pravda!
Ta moje byla skoro soběstačná až do konce a ne a ne si dát vysvětlit, že už ji není dvacet
Tu její vitalitu bych kolikrát potřebovala sama, o optimismu ani nemluvě
Tvé prababičce - a samo všem ostatním - přeji ještě dlouho tolik vitality a optimismu a zdraví
P.S. Připojuji se k omluvě za "netéma"
troy
napsal(a):
No, tak tomu říkám něco .Říkám na rovinu: za tohle bych KOHOKOLIV Z RODINY zmlátil, a to doslova Nikdo mi nesmí na psa ani šáhnout, to hned vyvádím.A mlátit mi někdo takovýmto způsobem psa tak ho přizabiju a vživotě už ho nechci znát, ať je to máma nebo babička.A to jsem katolík
Tebe obdivuju, já bych ,,babičku" zabil.Jsem pěkně do ruda...
No,být to moji rodiče a moje babička tak udělám pořádný čóro-móro. Jenomže jsou to rodiče a babička manžela. Navíc bydlíme společně v rod.domku. To se musí trochu opatrně....
Moji rodiče by si to ani nedovoli. Jednak mají úplně jiný vztah ke psům a vědí,jak bych byla zlá,kdyby mi zmlátili psa...
troy
napsal(a):
No, tak tomu říkám něco .Říkám na rovinu: za tohle bych KOHOKOLIV Z RODINY zmlátil, a to doslova Nikdo mi nesmí na psa ani šáhnout, to hned vyvádím.A mlátit mi někdo takovýmto způsobem psa tak ho přizabiju a vživotě už ho nechci znát, ať je to máma nebo babička.A to jsem katolík
Tebe obdivuju, já bych ,,babičku" zabil.Jsem pěkně do ruda...
No já musím souhlasit s Jakubem v tom, že kdyby mi někdo z rodiny - no u mamky to fakt nehrozí, ale třeba přítel - vztáhl ruku na psa, tak ho přizabiju, i kdyby byl dvakrát tak těžkej jako já! Britušu bych nedala, nikdy a nikdy ne!!!
Zase ale nemám zkušenost žít s rodičema - přítele myslím - pod jednou střechou, takže těžko říct, jak bych se jinak chovala, hádky taky nesnáším.......ale za psa, za toho bych se bila do krve......takovej sem člověk nóóó
mata
napsal(a):
No já musím souhlasit s Jakubem v tom, že kdyby mi někdo z rodiny - no u mamky to fakt nehrozí, ale třeba přítel - vztáhl ruku na psa, tak ho přizabiju, i kdyby byl dvakrát tak těžkej jako já! Britušu bych nedala, nikdy a nikdy ne!!!
Zase ale nemám zkušenost žít s rodičema - přítele myslím - pod jednou střechou, takže těžko říct, jak bych se jinak chovala, hádky taky nesnáším.......ale za psa, za toho bych se bila do krve......takovej sem člověk nóóó
Tak já to trošku odlehčím.,
Tchyňáci nikdy neměli psa,maximálně rybičky a dokonce i andulku, která ovšem šla, hned jak se objevila alergie u synáčka. Téměř nedobrovolně podstoupili terapii naši Julie( mix 40kg). A ta mrška jak by to věděla, se chovaka na návštěvách, že jsem já tiše žasla. Poslouchla jak hodinky, chovala se jako dáma, i když si měla vzít piškotek se ně "ptala na dovolení", no vzorový pes.
A kam to dopracovala:
Když příjdem na navštěvu první se vítájí se psem, pak padne celá rodina na kolen, aby byla Julče blíže, tak automaticky fičí k lednici .. dostane mňáku (30dkg šunky, páreček, kuřátko vařené v ceptru)kterou vždy první musím schávlit.
Jednou jsme přišli neohlašeně a mamka, že musí najedou pro něco moc důležitého do obchodu. Za minutku se přiřitila s masem pro Julču.
Když jdou k nám na navštěvu, tak jí třeba donesou celé kuřátko. Jelikož mám posr.. auto, vozil nás tchán, třikrát týdně na veterinu.
Prostě tcháňáky má u nás kolem prstu omataná Julie.
9248
napsal(a):
Tak já to trošku odlehčím.,
Tchyňáci nikdy neměli psa,maximálně rybičky a dokonce i andulku, která ovšem šla, hned jak se objevila alergie u synáčka. Téměř nedobrovolně podstoupili terapii naši Julie( mix 40kg). A ta mrška jak by to věděla, se chovaka na návštěvách, že jsem já tiše žasla. Poslouchla jak hodinky, chovala se jako dáma, i když si měla vzít piškotek se ně "ptala na dovolení", no vzorový pes.
A kam to dopracovala:
Když příjdem na navštěvu první se vítájí se psem, pak padne celá rodina na kolen, aby byla Julče blíže, tak automaticky fičí k lednici .. dostane mňáku (30dkg šunky, páreček, kuřátko vařené v ceptru)kterou vždy první musím schávlit.
Jednou jsme přišli neohlašeně a mamka, že musí najedou pro něco moc důležitého do obchodu. Za minutku se přiřitila s masem pro Julču.
Když jdou k nám na navštěvu, tak jí třeba donesou celé kuřátko. Jelikož mám posr.. auto, vozil nás tchán, třikrát týdně na veterinu.
Prostě tcháňáky má u nás kolem prstu omataná Julie.
Ahoj Verčo
tak něco obdobného jsem měla s tchánem-a dávám ti za pravdu ,že je to hrůza!!!!!!!!!!!!!!!!
U nás to byli každodenní hádky kvůli psům,no šílený!!!!!!!!!
Pokud jsem psa poslala na místo,byla jsem tyran a podobně-zásadně krmil z ruky - no fakt jsem byla na mašli!!!!!!!
ještě ,že jsme tam byli jen "4" roky .Ale stálo to za to !!!!!!!!!!!!
Nikdy více !!! A přeju ti pevné nervy,já bych už s rodiči nikdy nebyla pod jednou střechou 
eavy
napsal(a):
Napiše nám příběhy,které se vám stali. Ať už ty negativní,nebo ty positivní.
Moje babička se neuvěřitelně bojí mojí pitbulky. Jednoujsme měli jet na oslavu jejích narozenin i se psem, mělo tam být spostu lidí, dětí a podobné havětě. Babička se neuvěřitelně bála že tam naše Amálka něco provede, ale my jsme ji nemohli nechat doma, musela jet s námi...
No a jak to dopadlo? Výborně, všichni obdivovali jak je Amálka hodná, s dětma si hrála jako kdyby to byli normální lidi. Dokonce jsme jeli jednou i na disko a nechali jsme ji na hlídání sestřence s dvěma malýma dětma...
Prostě není pes jako pes, že?
P.S.: Babička se psa pořád bojí :-) Asi se nikdy nepřestane ptát: "A co amálka, je hodná?" :-))