Zdravim vsechny chtel bych se zeptat jaky stim mate zkusenosti, co se muselo zmenit, jak pes reagoval, a tak podobne. Prostě postřehy, rady zkušenosti. Nase 13leta fenule ochluchla strasne rychle, kdy sem si toho poprve vsim nekdy pred dvema trema mesici ale ted uz slysi poze velmi hlasite povely a to jeste musi vedet ze nani mluvim. treba zvonek u dveri uz asi neslysi protoze nekolikrat uz vubec nereagovala. Jinak je porad dost aktivni a za klackem beha jako mladice. Poradte a podelte se o zkusenosti diky.
Nevite o necem co by vydavalo zvuk takovej aby to slysel i hoidne spatne slysici pes? Chtel bych zkusit cvicit pomoci nejake takove pomucky
gregor
napsal(a):
Zdravim vsechny chtel bych se zeptat jaky stim mate zkusenosti, co se muselo zmenit, jak pes reagoval, a tak podobne. Prostě postřehy, rady zkušenosti. Nase 13leta fenule ochluchla strasne rychle, kdy sem si toho poprve vsim nekdy pred dvema trema mesici ale ted uz slysi poze velmi hlasite povely a to jeste musi vedet ze nani mluvim. treba zvonek u dveri uz asi neslysi protoze nekolikrat uz vubec nereagovala. Jinak je porad dost aktivni a za klackem beha jako mladice. Poradte a podelte se o zkusenosti diky.
Nevite o necem co by vydavalo zvuk takovej aby to slysel i hoidne spatne slysici pes? Chtel bych zkusit cvicit pomoci nejake takove pomucky
Ahoj, mám taky nahluchlou fenku NO, starou 11,5 roku a byl to pro mě též šok, když jsem to zjistila. Slyší jen velmi hlasité povely do určité vzdálenosti, doma zvonek neslyší, venku na prochajdě tím pádem komunikujeme troška jinak.
Od mala jsem ji učila, aby přišla na zapískání, které je v hodně vysokém tónu, dneska se to hodí, i když na hodně velkou dálku a je-li odvrácena hlavou ode mne, taky je už neslyší. Cvičila jsem ji od malička néjen na povely, ale i posunky rukama, takže částečně nám to usnadňuje komunikaci, ale pokud vidí psa, nebo něco, co ji zaujme, je to horší, nedívá se na mě. Začaly jsme tedy společně novou naučnou stezku a vcelku se daří - podotýkám, že Brita se mnou sama spolupracuje, sama mi ukazuje co mám dělat - tedy na procházkách se na mě častěji ohlíží, čeká, zda nebudu máchat rukou směrem ke mně, nebo zda se jen neusměju, pokud jde pes, už se naučila, že v momentě, kdy ho uvidí - pokud to nestihnu dřív já - otočí se na mě a já ji v podřepu a s rozmáchlou náručí volám k sobě - asi jako u štěněte. Doma udržuje kontakt očima a domlouváme se tedy mimikou.
Radu vám tedy mohu dát snad jen tu, aby jste zkusil začít pracovat s pejskem posunkama, pokud vyhledává kontakt očima, máte to o to lepší
No a jak říkám, zkuste se buď naučit pískat vysokým tónem, nebo kupte píšťalku a uvidíte. Ale myslím, že na velkou vzdálenost to pes stejně už neuslyší.
Přeji vám ještě hodně radosti s vaším psím seniorem
mata
napsal(a):
Ahoj, mám taky nahluchlou fenku NO, starou 11,5 roku a byl to pro mě též šok, když jsem to zjistila. Slyší jen velmi hlasité povely do určité vzdálenosti, doma zvonek neslyší, venku na prochajdě tím pádem komunikujeme troška jinak.
Od mala jsem ji učila, aby přišla na zapískání, které je v hodně vysokém tónu, dneska se to hodí, i když na hodně velkou dálku a je-li odvrácena hlavou ode mne, taky je už neslyší. Cvičila jsem ji od malička néjen na povely, ale i posunky rukama, takže částečně nám to usnadňuje komunikaci, ale pokud vidí psa, nebo něco, co ji zaujme, je to horší, nedívá se na mě. Začaly jsme tedy společně novou naučnou stezku a vcelku se daří - podotýkám, že Brita se mnou sama spolupracuje, sama mi ukazuje co mám dělat - tedy na procházkách se na mě častěji ohlíží, čeká, zda nebudu máchat rukou směrem ke mně, nebo zda se jen neusměju, pokud jde pes, už se naučila, že v momentě, kdy ho uvidí - pokud to nestihnu dřív já - otočí se na mě a já ji v podřepu a s rozmáchlou náručí volám k sobě - asi jako u štěněte. Doma udržuje kontakt očima a domlouváme se tedy mimikou.
Radu vám tedy mohu dát snad jen tu, aby jste zkusil začít pracovat s pejskem posunkama, pokud vyhledává kontakt očima, máte to o to lepší
No a jak říkám, zkuste se buď naučit pískat vysokým tónem, nebo kupte píšťalku a uvidíte. Ale myslím, že na velkou vzdálenost to pes stejně už neuslyší.
Přeji vám ještě hodně radosti s vaším psím seniorem
Já má taky hluchého dědečka! Můj novofundlanďan Cliff už je taky hluchý, ale má na to právo, je mu za dva měsíce 14 let! Když hodně zařvu nebo jeknu, či plesknu, tak se ještě otočí a slyší. Ale jinak na něk mohu mluvit, když je vedle mě a neslyší nic., až na něj šáhnu, tak má málem infarkt. Když se nyní háraly feny, tak dědka to ještě šíleně zajímalo, takže jsem ho vodila no stopovačce, protože když chytnul stopu, tak jsem ho neodvolala, jelikož nic neslyší. Pokud se na mě podívá, tak stačí ukázat a poslechne okamžitě. Takže na vycházce mě vždy sleduje a já ukazuji, jako hluchému a funguje to, ale jak je dál, tak musím počkat, až se na mě podívá, já ukážu, že má jít ke mě a jde okamžitě....řvát nemá cenu, jen plátvám energií.
Podle mě je to však lepší, než když pes oslepne. Známá má starou kokřici, ta zase dobře ještě slyší, ale už nic nevidí a vráží do všeho...i do stromů.
Na psího veterána se musí brát ohled. Někdy je to o nervy, ale když ho má člověk rád, tak se to dá zvládat...oni jsou už takoví bulíci. Ale ten náš má energie za dva psy. Tak přeji hodně trpělivosti a pochopení pro dědulku.
lucky
napsal(a):
Já má taky hluchého dědečka! Můj novofundlanďan Cliff už je taky hluchý, ale má na to právo, je mu za dva měsíce 14 let! Když hodně zařvu nebo jeknu, či plesknu, tak se ještě otočí a slyší. Ale jinak na něk mohu mluvit, když je vedle mě a neslyší nic., až na něj šáhnu, tak má málem infarkt. Když se nyní háraly feny, tak dědka to ještě šíleně zajímalo, takže jsem ho vodila no stopovačce, protože když chytnul stopu, tak jsem ho neodvolala, jelikož nic neslyší. Pokud se na mě podívá, tak stačí ukázat a poslechne okamžitě. Takže na vycházce mě vždy sleduje a já ukazuji, jako hluchému a funguje to, ale jak je dál, tak musím počkat, až se na mě podívá, já ukážu, že má jít ke mě a jde okamžitě....řvát nemá cenu, jen plátvám energií.
Podle mě je to však lepší, než když pes oslepne. Známá má starou kokřici, ta zase dobře ještě slyší, ale už nic nevidí a vráží do všeho...i do stromů.
Na psího veterána se musí brát ohled. Někdy je to o nervy, ale když ho má člověk rád, tak se to dá zvládat...oni jsou už takoví bulíci. Ale ten náš má energie za dva psy. Tak přeji hodně trpělivosti a pochopení pro dědulku.
Teda Lucky, s těma psíma veteránama si to vystihla...někdy to je o nervy, ale zase stojí za to vidět, že všechno jde, když se chce
Každopádně hluchota je určitě lepší, než slepota, to je fakt. Ta moje má energie taky dost, platí u ní: dušička chce moc, ale tělíčko už nestíhá
Vidím ale, že všichni tady máte pejsky v hodně vysokým věku, což je krásný, hlavně u tak velkého psa, jakým novofundlák je!! Takže i tobě přeji ještě mnoho radosti s pejskem, ať je to co nejdéle!
mata
napsal(a):
Teda Lucky, s těma psíma veteránama si to vystihla...někdy to je o nervy, ale zase stojí za to vidět, že všechno jde, když se chce
Každopádně hluchota je určitě lepší, než slepota, to je fakt. Ta moje má energie taky dost, platí u ní: dušička chce moc, ale tělíčko už nestíhá
Vidím ale, že všichni tady máte pejsky v hodně vysokým věku, což je krásný, hlavně u tak velkého psa, jakým novofundlák je!! Takže i tobě přeji ještě mnoho radosti s pejskem, ať je to co nejdéle!
Mě ještě tak napadlo, že díky tomu ohluchnutí psů se člověk učí další nové věci, dříve nepoznané....vůbec u těch starých pejsků se život troška pozmění a učíme se novým věcem dál a dál....
mata
napsal(a):
Mě ještě tak napadlo, že díky tomu ohluchnutí psů se člověk učí další nové věci, dříve nepoznané....vůbec u těch starých pejsků se život troška pozmění a učíme se novým věcem dál a dál....
Naše kokřička začala ve 12 letech hůř slyšet, protože jednak věkem a jednak celý život milovala plavání a u těch převislých a chlupatých uší je to vždycky problém, takže měla několikrát zánět.
Nebylo to na hulákání, ale na dálku slyšela hůř. Taky byla naučená na posunky, takže problém nebyl. Později ale dostala šedý zákal a to už bylo horší (operaci jsem zamítla, nechtěla jsem riskovat, že se neprobere z narkózy, protože brala prášky na srdíčko), ale jak to tak bývá, že jeden smysl kompenzuje druhý opravdu trošku lépe začala slyšet. Doma se orientovala perfektně a venku jsme chodili na vodítku ale i bez, protože okolí znala po paměti dobře a na louce, kde jsem věděla, že do ničeho nevrazí taky běhala sama. Na každé "pozor" věděla, že je něco v cestě a je třeba se zastavit nebo aspoň zpomalit a na povel "schody" se naučila zvedat tlapku (občas máchla brzy, ale našla ho vždycky). Takže když se chce, všechno jde
A pejsek se rozhodně netrápil, chuť do života jí to neubralo a lítala pořád stejně (jak už kokři lítají
), jen byla opatrnější. Kdybych viděla, že jí to trápí, nechala bych ji uspat, ale strávily jsme takto spolu ještě krásné chvíle.
Nakonec za rok umřela na lymfom, ale se mnou bude pořád...
susan
napsal(a):
Naše kokřička začala ve 12 letech hůř slyšet, protože jednak věkem a jednak celý život milovala plavání a u těch převislých a chlupatých uší je to vždycky problém, takže měla několikrát zánět.
Nebylo to na hulákání, ale na dálku slyšela hůř. Taky byla naučená na posunky, takže problém nebyl. Později ale dostala šedý zákal a to už bylo horší (operaci jsem zamítla, nechtěla jsem riskovat, že se neprobere z narkózy, protože brala prášky na srdíčko), ale jak to tak bývá, že jeden smysl kompenzuje druhý opravdu trošku lépe začala slyšet. Doma se orientovala perfektně a venku jsme chodili na vodítku ale i bez, protože okolí znala po paměti dobře a na louce, kde jsem věděla, že do ničeho nevrazí taky běhala sama. Na každé "pozor" věděla, že je něco v cestě a je třeba se zastavit nebo aspoň zpomalit a na povel "schody" se naučila zvedat tlapku (občas máchla brzy, ale našla ho vždycky). Takže když se chce, všechno jde
A pejsek se rozhodně netrápil, chuť do života jí to neubralo a lítala pořád stejně (jak už kokři lítají
), jen byla opatrnější. Kdybych viděla, že jí to trápí, nechala bych ji uspat, ale strávily jsme takto spolu ještě krásné chvíle.
Nakonec za rok umřela na lymfom, ale se mnou bude pořád...
Diky za podporu, je to proste trosku sok a chvilku potrva nez si na to zvyknu a Misuli asi taky. Nikdy sem si neuvedomil jak moc je ten hlas dulezitej i kdyz jak sem ted od vas slysel da se bez nej taky v pohode obejit. Jen mi neni jasny jestli ji dojde ze se na me bude muset casteji koukat. Byla zvykla chodit na volno s tim ze me jen jednou za cas zkontrolovala zda sem neutek a sup zase po svejch.
Snad se s tim oba dobre srovname a nebude z toho moc zmatena. Tak zatim diky a kdyby vas jeste neco napadlo tak piste.
Jinak preju vsem veteranum co nejvic zdravi a elanu!!!