Předně děkuji všem, kteří se se mnou podělili o vaše zkušenosti s kastrací feny a případnými komplikacemi a následky. Je tu někdo, kdo má zkušenosti s oboustrannou hluchotou u psa? Máme 10měsíční fenku pitbulky a tak by mě zajímalo, jak jste řešili případnou poslušnost, jak se vám dařilo naučit psa na vizuelní povely apod..... Všem moc předem děkuji. Ilona
Já mám hluchou bulinu už 3 roky.Od mala jsem jí fixovala na sebe.Začala jsem tím,že jsem jí prostě zdrhala,když si mě nehlídala.Nepozornost=můj úprk na druhou stranu.chce to mít ošéfované,protože se může cokoliv hluchotě stát.Naučila se si mě hlídat a ikdyž jdeme na vodítku ona vpředu nebo vzadu furt mě sleduje.pouštím jí jen v oploceném nebo na několika vyzkoušených míste(staré letiště..).chodí si čuchá,lítá,ale pořád sleduje kde jsme.Povel ke mě-od malička znamená dřepnutí na bobek-event. máchání rukama ve vzduch.Umí 100%.Když chci aby ke mě letěla triskem mávám rukou jako plavu ale směrem ktělu-taky umíme 100%.sedni je normální posunek,lehni taky a zůstań to samé.Umí na ukázání prstem na určité místo (do auta,klece,místnosti..),že chci,aby tam šla.Ukázání prstem Tytyty jako na dítě-něco se mi nelíbí.je to na vás co psa naučíte,ale dá se to velmi dobře.Ovladatelnost na vodítku:zatahání vlevo-jde vlevo-to samé v pravo,zatáhnutí směrem ke mě je k noze.Chci aby šla u nohy-držím druhou ruku jakoby mě bolelo břicho.Dalo mi to fušku,ale poslušnost má supr.
Také jsem se věnovala hodně socializaci a tzv.strašení-tedy pes nečeká pohlazení,kontakt-protože na mě nekouká a já na něj šáhnu.To jsem jí dělala velmi často,aby se mi nestalo,že na ní nečekaně šáhnu a ona zareaguje kousnutím.To nedělá jen jako poposkočí,když se hodně lekne,ale většinou se prostě jen ohlédne.Nikdy nereaguje vyjetím nebo tak.Perfektní socializace byla důležitá,máme další 3 pesany a občas nějaký na dočas.Už kvůli nim,může se stát,že některého nevidí a on na ní skočí,apod..Všechny snese a v naprosté pohodě spolu vycházejí-jen se bojí štěňat z nějakého neznámého důvodu-se štěńaty si zásadně nehraje,drží si odstup-nevšímá si jich,ale toleruje je v klidu a pohodě.Teď máme doma štěně a je o.k.,i si hraje sní,ale když byla úplně maličká tak si jí nevšímala a spíše si šla po svém.Nemá moc ráda na 1. pohled černé psy-když byla malá jeden černý jí kousl do zadku a tak ,když je cizí pes černý nechám je na vodítku očuchat a pak je mohu bez problému nechat hrát spolu.blbé je také spaní,budím ji jemným hlazením,protože nechci ,aby se lekla.Ale je super,kdysž luxuju a ona tvrdě spí,je vlastně š´tastná.
Jediný její problém je ve tmě-nedokáže odhadnout lidi-bojí se ve tmě.Když jde někdo rozjuchaně nebo pobíhá-to je o.k.ale jak jde někdo divnou chůzí nebo je komplet v černém to si trochu poblafává-neví co si myslet a chce zdrhnout.no prostě jí jeden smysl trochu chybí.Taky se kolikrát bojí,že něco cejtí a pak před každým křovím uskakuje.Nebo když dám pytel k popelnici ve dne klídek a v noci jí pustim čůrat a ona se toho lekne co to je.To je trochu blbé-jako myslím pro ní.jinak je pohodová.Jeslti máte hluchoně a chete pokecat více písněte na pupulu@seznam.cz
Moc děkuji za vyčerpávající meilík, máme doma hluchou 10ti měsíční pitbulku, předám meilík dceři, která ji vlastní, určitě si ráda předá zkušenosti a poznatky, hezký den, Ilona.
No,ono je něco jiného,pokud vychováváte hluchého psa od štěnda anebo máte desetiměsíční puberťačku. Dnes se prodávají elektronické obojky s vibrací - určitě bych ho u hluchého psa použla při výcviku - vibrace=podívej se na mě. Pokud tohle spolehlivě nacvičíte,aby jí to zautomatizovalo,budete jí moct pouštět i navolno - povely pak dávat posuňky. Resp. možná by to šlo použít i jako píšťalka - dvě vibrace povel ke mně apod. Držím palce
Illísku, ona je hluchá? Tak to je fakt hustý...
Přikláněla bych se taky k elektrickému, resp. vibračnímu obojku. Asi bych ji začala pamlskovat na "jméno". Jako učíš slyšícího psa jméno - pamlsek, aby se naučil na jméno něco očekávat, tak bych ji učila vibrace - pamlsek. Aby se po cvrnknutí obojku naučila podívat na tebe a něco očekávat - povel. A na zbytek bych pracovala na posuncích, to zase není tak těžké.
Ale hustý teda. Určitě si ráda dál přečtu, jak pokračujete.
Fakt je hluchá, ale nám to fakt nevadí, jen se snažím získat nějaké užitečné rady a zkušenosti ostatních. Nyní se hárá, pak s ní chceme jít na test, jen abychom zjistili, zda by slyšela třeba vysokofrekvenční píšťalku a začneme s ní chodit na cvičák, kam chodím s Dantesem, aby si začla více zvykat na povely, myslím si, že bude nakonec spolehlivější než naši dva slyšíci kluci a do sportu ji její hendicap taky asi nebude vadit, o peška se přetahuje jak divá......