Diskuze o velkokapacitních chovatelských stanicích mě přivedla na otázku: myslíte, že je pro psa lepší, když je v domácnosti sám, jedináček, opečovávaný, polykající veškerou lidskou lásku pro sebe, nebo když jsou dva, musí se o pozornost dělit, ale zase mají i jeden druhého? Ráda bych si k našemu labísovi časem pořídila ještě jednoho hafana, ale co když třeba někam budu moci vzít jenom jednoho? Co na to ten druhý? A vůbec - změní se můj vztah se psem příchodem druhého psa hodně, nebo méně než bych čekala? Páníčkové větší smečky, podělte se o zkušenosti!
Myslíte si, že je lepší mít psa jednoho, nebo dva? (Samozřejmě pokud na to máte podmínky, což si myslím, že mám - však kvůli tomu žijeme už druhý rok na kraji Čech 
)
marcha
napsal(a):
Diskuze o velkokapacitních chovatelských stanicích mě přivedla na otázku: myslíte, že je pro psa lepší, když je v domácnosti sám, jedináček, opečovávaný, polykající veškerou lidskou lásku pro sebe, nebo když jsou dva, musí se o pozornost dělit, ale zase mají i jeden druhého? Ráda bych si k našemu labísovi časem pořídila ještě jednoho hafana, ale co když třeba někam budu moci vzít jenom jednoho? Co na to ten druhý? A vůbec - změní se můj vztah se psem příchodem druhého psa hodně, nebo méně než bych čekala? Páníčkové větší smečky, podělte se o zkušenosti!
Myslíte si, že je lepší mít psa jednoho, nebo dva? (Samozřejmě pokud na to máte podmínky, což si myslím, že mám - však kvůli tomu žijeme už druhý rok na kraji Čech )
Před několika měsíci jsem řešila stejný problém, rozhodovala jsem se jestli si pořídit druhého psa. Teď už mám třetí měsíc doma psy dva a určitě toho nelituju. Opečováváme je pořád stejně jako když byl jeden, mám dvě ruce, tak je mohu hladit nebo drbat za uchem dvě najednou. Beru je vždycky všude obě. Holky si na sebe zvykly, hrajou si spolu, venku se vyblbnou, vylítaj, doma se spolu přetahujou nebo jen tak mazlej. Řekla bych, že první fenka je teď, když má kamarádku, spokojenější, nikdy není sama doma, má se ke komu přitulit v noci v pelíšku. Nevím jak to máme s těma podmínkama, hafani jsou dost velký, byt malý a na sídlišti, ale vždycky je naložíme do auta a jedeme na výlet někam do hor nebo do lesa, doma pak vlezou do pelechu a v objetí usnou. Prostě podle mě jsou určitě lepší dva.
darina
napsal(a):
Před několika měsíci jsem řešila stejný problém, rozhodovala jsem se jestli si pořídit druhého psa. Teď už mám třetí měsíc doma psy dva a určitě toho nelituju. Opečováváme je pořád stejně jako když byl jeden, mám dvě ruce, tak je mohu hladit nebo drbat za uchem dvě najednou. Beru je vždycky všude obě. Holky si na sebe zvykly, hrajou si spolu, venku se vyblbnou, vylítaj, doma se spolu přetahujou nebo jen tak mazlej. Řekla bych, že první fenka je teď, když má kamarádku, spokojenější, nikdy není sama doma, má se ke komu přitulit v noci v pelíšku. Nevím jak to máme s těma podmínkama, hafani jsou dost velký, byt malý a na sídlišti, ale vždycky je naložíme do auta a jedeme na výlet někam do hor nebo do lesa, doma pak vlezou do pelechu a v objetí usnou. Prostě podle mě jsou určitě lepší dva.
Ja si myslim, ze pes jako socialni zvire chce byt obklopen svou smeckou. Pokud obsahuje i ctyrnoheho kamarada, tak je stastny. ALE nekteri psi nebo i plemena jsou radi jedinacci a pristehovalce budou pri nejlepsim ignorovat.
Zamyslete se, jak socialni je vas pes. Pohlidejte treba pejska nekomu znamemu na nekolik dni a sama uvidite, co tomu rika. (Nektere utulky hledaji i pestounske rodiny pro sve sverence, nez mu najdou staly domov)
Myslim, ze vztah prvniho psa k vam se nezmeni, ale zmenite se vy. Budete muset delit svoji naklonnost mezi dva psy a tento zapor prvni pes vyciti. Pak zalezi jak se s tim smiri. Temer v kazde knize o vycviku psu najdete podrobne navody, jak druheho psa zaclenit a jak postupovat pri vychove.
Mnozi lide tvrdi, ze nemaji na porizeni druheho psa cas. Neuvedomuji si, ze psi vetsinou ve dvou samotu lepe snaseji. Snad jen vycvik obou psu zabere trochu vice casu, protoze se jim musite venovat individualne. Prednost je, ze se psi spolu venku vyradi a je opravdu ponaucujici a zabavne je pri hrach pozorovat. Nevyhoda, ze psi od sebe okoukaji lumparny a vy si musite zvyknout hlidat je oba a to hlavne pri setkani s cizimi psy. (Ve dvou se lepe machruje)
Ja si zivot s jednim psem uz nedokazu predstavit
marcha
napsal(a):
Diskuze o velkokapacitních chovatelských stanicích mě přivedla na otázku: myslíte, že je pro psa lepší, když je v domácnosti sám, jedináček, opečovávaný, polykající veškerou lidskou lásku pro sebe, nebo když jsou dva, musí se o pozornost dělit, ale zase mají i jeden druhého? Ráda bych si k našemu labísovi časem pořídila ještě jednoho hafana, ale co když třeba někam budu moci vzít jenom jednoho? Co na to ten druhý? A vůbec - změní se můj vztah se psem příchodem druhého psa hodně, nebo méně než bych čekala? Páníčkové větší smečky, podělte se o zkušenosti!
Myslíte si, že je lepší mít psa jednoho, nebo dva? (Samozřejmě pokud na to máte podmínky, což si myslím, že mám - však kvůli tomu žijeme už druhý rok na kraji Čech )
Ahoj, my jsme vždycky měli jen jednoho psa. Když byla fenka starší, přestávala být aktivní a byla čím dál protivnější a nekomunikativní. Pak jsme si vzali z útulku odrostlé štěndo, po týdnu se starší fenka odurazila a vzala ho na milost. Teď se chová ještě praštěněji než ta mladší, nemůže u ničeho chybět a má obrovskou chuť do života. Protože můžu srovnávat, jaké je to mít 1 i 2 psy, vím, že teď už budou vždy 2, protože v určitých věcech psovi psa nedokážeme nahradit. A náš vztah se nezměnil, jen teď už není takový bobánek, kolem kterého se všechno točí, musí se umět prosadit...no aspoň má o co bojovat a proč žít. Jen jí nesmíme dát důvod žárlit, ale starší mívá v některých věcech přednost. Starší fenka (nyní 11) musí někdy zůstat doma, protože špatně chodí a daleko neujde, zezačátku bývala smutná, ale teď si zvykla a o to radostnější je vítání
Takže pokud máte podmínky, druhého psa doporučuju 
marcha
napsal(a):
Diskuze o velkokapacitních chovatelských stanicích mě přivedla na otázku: myslíte, že je pro psa lepší, když je v domácnosti sám, jedináček, opečovávaný, polykající veškerou lidskou lásku pro sebe, nebo když jsou dva, musí se o pozornost dělit, ale zase mají i jeden druhého? Ráda bych si k našemu labísovi časem pořídila ještě jednoho hafana, ale co když třeba někam budu moci vzít jenom jednoho? Co na to ten druhý? A vůbec - změní se můj vztah se psem příchodem druhého psa hodně, nebo méně než bych čekala? Páníčkové větší smečky, podělte se o zkušenosti!
Myslíte si, že je lepší mít psa jednoho, nebo dva? (Samozřejmě pokud na to máte podmínky, což si myslím, že mám - však kvůli tomu žijeme už druhý rok na kraji Čech )
Já jsem měla od svých 17 let svého psa - jednoho. Věnovala jsem se výcviku, později výstavám a chovu. Vdala jsem se (s 1 fenkou) a za půl roku jsem dostala od muže darem druhou psí holku. (ta starší už byla dáma v letech a páníčka přijala jen na mazlení a krmení, nikdy ho neposlouchala). Najednou byly doma 2 fenky. Rozdíl to byl, holky si pohrály, o štěňata se staraly společně. Starší odešla do psího ráje, mladší držela smutek, tak jsme jí pořídili kámošku, kterou si vybral starší syn a také ji cvičil. Zase to fungovalo výborně. Ale čas se nezastaví a naši psí kamarádi nás bohužel opouštějí dřív než bychopm si přáli. A zase zůstala doma 1 holka. Podle osvědčeného postupu jsme jí pořídili štěndo, tentokrát mělo být pro mladšího syna. Jenže fenka si vybrala mě a bylo to. Syn nás přemlouval tak dlouho, až jsme tedy pořídili třetí fenečku, která byla jeho. Za dva roky na to měla první štěňátka a muž si postavil hlavu, že je ten jediný, kdo nemá doma svého vlastního psa, vybral si nejhezčí holčičku z vrhu a prosadil, že zůstala doma. A tak žijeme v panelákovém 3+1 4+4 (lidi+psy). Jsme prima smečka, vycházíme všichni navzájem výborně. JInak jsme ale úplně normální!!!O psí dámy se staráme společně, i když každá má toho svého člověka, ke kterému má nejblíž. Každý se se svojí holkou věnuje tomu, co je baví - starší syn s boxerkou výcviku (jen lehce, je to dáma v letech), mladší s čivavou agility, já s brabanticí trochu poslušnosti, výstavám a chovu a muž s čivavkou hlavně mazlení a mazlení a rozmazlování. Kvůli pejskům jsme začali stavět dům, aby bylo více místa a zahrada po ruce, také jsem kvůli nim zrušili zahraniční dovolené. Ale taková Šumava, prochozená v doprovodu celé naší smečky, to byla paráda, i když jsme docela budili pozornost. Nikdy nás nepřestane bavit pozorovat, jak spolu holky komunikují, jak si rozumí, jaké mezi sebou mají vztahy. Pokud má jedna z nich štěňátka, ostatní ji respektují a čekají, kdy je matka sama k mrňatům pustí. Jinak mají docela pevně stanovené pořadí ve smečce. Ke sporům mezi nimi nedochází, klidně baští z jedné mísy (i když má každá svou). Nedokážeme si již život bez nich představit.
marcha
napsal(a):
Diskuze o velkokapacitních chovatelských stanicích mě přivedla na otázku: myslíte, že je pro psa lepší, když je v domácnosti sám, jedináček, opečovávaný, polykající veškerou lidskou lásku pro sebe, nebo když jsou dva, musí se o pozornost dělit, ale zase mají i jeden druhého? Ráda bych si k našemu labísovi časem pořídila ještě jednoho hafana, ale co když třeba někam budu moci vzít jenom jednoho? Co na to ten druhý? A vůbec - změní se můj vztah se psem příchodem druhého psa hodně, nebo méně než bych čekala? Páníčkové větší smečky, podělte se o zkušenosti!
Myslíte si, že je lepší mít psa jednoho, nebo dva? (Samozřejmě pokud na to máte podmínky, což si myslím, že mám - však kvůli tomu žijeme už druhý rok na kraji Čech )
Já před touto otázkou také nedávno stála. Původně jsem chtěla 2 pejsky. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si nechala 2 štěňátka od mojí fenečky, tak mám ted prďolky 3. A jsem velice spokojená, i fenečky jsou spokojené. Mají se hrozně rádi. Když na ně momentálně nemám čas, tak si hrají spolu, někdy je ovšem musím zklidnit, protože nemyslím, že je sousedům příjemný, když o půlnoci po sobě štěkají. O moji pozornost se nervou, jen když cvičíme třeba výstavní postoj nebo chuzi na voditku tak to chtějí dělat všechny najednou a pak to taky podle toho vypadá
Je to ale paráda mít víc pejsků, já toho rozhodně nelituji, kdybych měla víc místa a víc financí tak bych jich měla ještě víc.
marcha
napsal(a):
Diskuze o velkokapacitních chovatelských stanicích mě přivedla na otázku: myslíte, že je pro psa lepší, když je v domácnosti sám, jedináček, opečovávaný, polykající veškerou lidskou lásku pro sebe, nebo když jsou dva, musí se o pozornost dělit, ale zase mají i jeden druhého? Ráda bych si k našemu labísovi časem pořídila ještě jednoho hafana, ale co když třeba někam budu moci vzít jenom jednoho? Co na to ten druhý? A vůbec - změní se můj vztah se psem příchodem druhého psa hodně, nebo méně než bych čekala? Páníčkové větší smečky, podělte se o zkušenosti!
Myslíte si, že je lepší mít psa jednoho, nebo dva? (Samozřejmě pokud na to máte podmínky, což si myslím, že mám - však kvůli tomu žijeme už druhý rok na kraji Čech )
My mame psy tri (ted se rozhoduje jesžte o ctvrtem). Kdyz je pes sam,ma panicka jen pro sebe a pokud se mu dostatecne venuje + obcasne pobihani a hrani s jinymi psy, tak mu nic nechybi. Kazdy pes je jiny, jeden pes je rad, ze mu pribyl kamos, jinemu je to jedno, dalsi bude zarlit, zalezi take hodne na socializaci a vychove. Sama to vidim na nasich psech. Pred nekolika mesici nam umrel pes, oba dva kluci to nesli spatne (zvlaste ten starsi). Kdyz smutek trochu opadl poridili jsme si ovcandu z utulku. Starsi pes "Princ" ji ignoruje, prehlizi (proste mel rad predchoziho a jineho nechce), mladsi "Chance" je z ni nadseny, cely den si hrajou. Vztah se nezmenil je pravda, ze se musim hodne venovat ovcande "Armen", ale klukum se to snazim vynahrazovat. Nejvice uprednostnuji Chance toho beru prakticky vsude, Princ neni zrovna vyletnik a mala Armen musi pochopit, ze Chance ma nejaka privilegia.
Casto si na vychazku beru po jednom psovi, aby se naucili, ze se nic nedeje, kdyz je nevezmu pohromade. Zvlaste stene beru samotne, musi si zvyknout predevsim na me a ne na psy. Pri vycviku (alespon ze zacatku) pusobi ostatni psy rusive.
Muzu rict, ze konflikty jsou v nasi smecce minimalni a to i presto, ze psy nejsou zrovna submisivni.
Nedokazu rict, jestli se ma lepe pes jedinacek nebo pes ve smecce, zalezi na strasne moc faktorech, ale vim ze si neumim predstavit zivot jen s jednim (nebo dvouma) psy.
marcha
napsal(a):
Diskuze o velkokapacitních chovatelských stanicích mě přivedla na otázku: myslíte, že je pro psa lepší, když je v domácnosti sám, jedináček, opečovávaný, polykající veškerou lidskou lásku pro sebe, nebo když jsou dva, musí se o pozornost dělit, ale zase mají i jeden druhého? Ráda bych si k našemu labísovi časem pořídila ještě jednoho hafana, ale co když třeba někam budu moci vzít jenom jednoho? Co na to ten druhý? A vůbec - změní se můj vztah se psem příchodem druhého psa hodně, nebo méně než bych čekala? Páníčkové větší smečky, podělte se o zkušenosti!
Myslíte si, že je lepší mít psa jednoho, nebo dva? (Samozřejmě pokud na to máte podmínky, což si myslím, že mám - však kvůli tomu žijeme už druhý rok na kraji Čech )
Máme doma skoro dvouletou zlaťačku a před měsícem a půl jsme si pořídili kluka berňáčka. Naše Peggy je od prvního dne nadšená, že má kámoše .... od začátku mu všechno dovolila, pořád ho opečovávala jako máma Je opravdu radost je pozorovat jak si spolu hrají!!! Někdy to sice vypadá, že se chtějí sežrat, vrčí u toho jako tygři, zpočátku jsem měla trochu strach, jestli je to normální, ale už jsem pochopila, že to je všechno v pořádku, že to je jejich hra. Zatím spolu nejvíc řádí doma, protože malý ještě nemůže na pořádné dlouhé procházky, ale to příjde a už se na to mooooc těším!!! Dneska vím, že mít dva psy je super!
janina
napsal(a):
Máme doma skoro dvouletou zlaťačku a před měsícem a půl jsme si pořídili kluka berňáčka. Naše Peggy je od prvního dne nadšená, že má kámoše .... od začátku mu všechno dovolila, pořád ho opečovávala jako máma Je opravdu radost je pozorovat jak si spolu hrají!!! Někdy to sice vypadá, že se chtějí sežrat, vrčí u toho jako tygři, zpočátku jsem měla trochu strach, jestli je to normální, ale už jsem pochopila, že to je všechno v pořádku, že to je jejich hra. Zatím spolu nejvíc řádí doma, protože malý ještě nemůže na pořádné dlouhé procházky, ale to příjde a už se na to mooooc těším!!! Dneska vím, že mít dva psy je super!
To je super, že všichni podporujete mojí myšlenku, že dva psi se mají líp než jeden . Jen tak dál! Přítel už se s tím víceméně smířil, teď se jen hádáme o plemeni .
Náš labís je trochu dominantní vůči psům, tak bych radši fenku - ty on miluje a je neskutečně galantní. Je trochu nezávislák (už jsem to tu na diskuzi řešila), tak myslím, že by mu konkurence spíš prospěla. Když jsme měli kocoura, sice se navenek tvářil, že ho to otravuje, ale hráli si a spali spolu na pelíšku - kocour se vždycky nenápadně připlížil, když Sam usnul a přitulil se... Sam začal trošku žárlit, když se kocour choval a začal být taky přítulnější. Bohužel se kocour po půl roce ztratil, což je sice na vsi běžné, ale já se stím smiřuji dost těžko a kočku už radši nechci. Lidé jsou různí a psa má člověk víc pod kontrolou
.
marcha
napsal(a):
To je super, že všichni podporujete mojí myšlenku, že dva psi se mají líp než jeden . Jen tak dál! Přítel už se s tím víceméně smířil, teď se jen hádáme o plemeni .
Náš labís je trochu dominantní vůči psům, tak bych radši fenku - ty on miluje a je neskutečně galantní. Je trochu nezávislák (už jsem to tu na diskuzi řešila), tak myslím, že by mu konkurence spíš prospěla. Když jsme měli kocoura, sice se navenek tvářil, že ho to otravuje, ale hráli si a spali spolu na pelíšku - kocour se vždycky nenápadně připlížil, když Sam usnul a přitulil se... Sam začal trošku žárlit, když se kocour choval a začal být taky přítulnější. Bohužel se kocour po půl roce ztratil, což je sice na vsi běžné, ale já se stím smiřuji dost těžko a kočku už radši nechci. Lidé jsou různí a psa má člověk víc pod kontrolou.
Doporučuji dva.Kdo má dvě ruce na hlazení,může mít dva psy.Ve dvou se to lépe táhne a pes není nikdy sám.
marcha
napsal(a):
To je super, že všichni podporujete mojí myšlenku, že dva psi se mají líp než jeden . Jen tak dál! Přítel už se s tím víceméně smířil, teď se jen hádáme o plemeni .
Náš labís je trochu dominantní vůči psům, tak bych radši fenku - ty on miluje a je neskutečně galantní. Je trochu nezávislák (už jsem to tu na diskuzi řešila), tak myslím, že by mu konkurence spíš prospěla. Když jsme měli kocoura, sice se navenek tvářil, že ho to otravuje, ale hráli si a spali spolu na pelíšku - kocour se vždycky nenápadně připlížil, když Sam usnul a přitulil se... Sam začal trošku žárlit, když se kocour choval a začal být taky přítulnější. Bohužel se kocour po půl roce ztratil, což je sice na vsi běžné, ale já se stím smiřuji dost těžko a kočku už radši nechci. Lidé jsou různí a psa má člověk víc pod kontrolou.
Tak to je mi vase kocourka lito. Takovy pekny rezavy tygrik!!!
marcha
napsal(a):
Diskuze o velkokapacitních chovatelských stanicích mě přivedla na otázku: myslíte, že je pro psa lepší, když je v domácnosti sám, jedináček, opečovávaný, polykající veškerou lidskou lásku pro sebe, nebo když jsou dva, musí se o pozornost dělit, ale zase mají i jeden druhého? Ráda bych si k našemu labísovi časem pořídila ještě jednoho hafana, ale co když třeba někam budu moci vzít jenom jednoho? Co na to ten druhý? A vůbec - změní se můj vztah se psem příchodem druhého psa hodně, nebo méně než bych čekala? Páníčkové větší smečky, podělte se o zkušenosti!
Myslíte si, že je lepší mít psa jednoho, nebo dva? (Samozřejmě pokud na to máte podmínky, což si myslím, že mám - však kvůli tomu žijeme už druhý rok na kraji Čech )
Myslím, že hodně záleží na vašem denním režimu a na času, který svému psovi věnujete. Pokud jste s ním skoro 24 hod. denně, několik hodin tráví s vámi při hrách a procházkách a denně má kontakt (běhání) s nějakými psími kamarády, možná bych řekla, že takový pes se má nejlépe. Ale snad neznám člověka a psa takového „denního programu“. Pokud chodíte třeba do práce, nebo se nemůžete z jakéhokoliv důvodu psovi soustavně věnovat apod., myslím, že by byl radši s nějakým psím spolunocležníkem. Psi mají rádi společnost, berou všechny jako členy smečky a jsou rádi, když mají stále někoho, kdo je ochotný si většinu dne hrát a „povídat“ si.
Ovšem něco jiného je, když někam potřebujete jet. Necháte-li doma oba psy, většinou je to za pár minut v pohodě. Pořád nikdo z nich není sám a tak to celkem dobře nesou. Ale když vezmete s sebou jen jednoho z nich, ten druhý se s tím těžko smiřuje, protože vlastně kromě takové situaci nikdy není sám. Daleko hůř se tedy učí a zvládají „osamocení“. Jedině, kdyby se to trénovalo od mala a častěji. Nebo brát oba nebo žádného...
Souhlasím, že někteří psi jsou více samotáři, ale těch je daleko méně, nežli těch „společenských“. Ale nemyslím si, že je to plemenem. Spíš jedincem. Tedy pokud neberu v potaz sílu dominance – pak je kolikrát mnohem lepší jeden pes, než-li dva... Člověk podle chování svého psa sám musí vydedukovat, nakolik se „starý snese s novým“.
marcha
napsal(a):
To je super, že všichni podporujete mojí myšlenku, že dva psi se mají líp než jeden . Jen tak dál! Přítel už se s tím víceméně smířil, teď se jen hádáme o plemeni .
Náš labís je trochu dominantní vůči psům, tak bych radši fenku - ty on miluje a je neskutečně galantní. Je trochu nezávislák (už jsem to tu na diskuzi řešila), tak myslím, že by mu konkurence spíš prospěla. Když jsme měli kocoura, sice se navenek tvářil, že ho to otravuje, ale hráli si a spali spolu na pelíšku - kocour se vždycky nenápadně připlížil, když Sam usnul a přitulil se... Sam začal trošku žárlit, když se kocour choval a začal být taky přítulnější. Bohužel se kocour po půl roce ztratil, což je sice na vsi běžné, ale já se stím smiřuji dost těžko a kočku už radši nechci. Lidé jsou různí a psa má člověk víc pod kontrolou.
ten kocur ako by mojmu z oka vypadol! 
tiez radim radsej zvery dva. aj kocury som mala dva (ostali u rodicov)
a u hafanov mam teraz mensie vycitky svedomia ked nezozeniem ziadneho partaka na vencenie
marcha
napsal(a):
Diskuze o velkokapacitních chovatelských stanicích mě přivedla na otázku: myslíte, že je pro psa lepší, když je v domácnosti sám, jedináček, opečovávaný, polykající veškerou lidskou lásku pro sebe, nebo když jsou dva, musí se o pozornost dělit, ale zase mají i jeden druhého? Ráda bych si k našemu labísovi časem pořídila ještě jednoho hafana, ale co když třeba někam budu moci vzít jenom jednoho? Co na to ten druhý? A vůbec - změní se můj vztah se psem příchodem druhého psa hodně, nebo méně než bych čekala? Páníčkové větší smečky, podělte se o zkušenosti!
Myslíte si, že je lepší mít psa jednoho, nebo dva? (Samozřejmě pokud na to máte podmínky, což si myslím, že mám - však kvůli tomu žijeme už druhý rok na kraji Čech )
Tak jste mě tady všichni pěkně "nahlodali" 
Když jsme pořídili Rona tak po roce jsem začala uvažovat o druhém psu. Všichni mě od toho zrazovali a já se s tím smířila a našla si důvody proč druhého ne. nyní je Ronovi 4,5 roku (tedy v nejlepších letech) pokud se nám podaří na podzim udělat trojku tak s ním už nemám nic v plánu. Na závody to by nemělo cenu (musí kousat pouze na "svého" figuranta jinak neodkouše) a plácat se na posledních místech by se mi nelíbilo. Takže by měl na plný úvazek dělat rodinného psa. A tak by se mi hodilo štěnátko na výcvik místo něho. Ach jo, tak zas mám nad čím přemýšlet.
laila
napsal(a):
Tak to je mi vase kocourka lito. Takovy pekny rezavy tygrik!!!
Hlavně byl hrozně chytrej a milej . Uměl si otevřít dveře, chodil s námi na procházky a jak "lovil" psa... Byla to dvojka k popukání.