Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků
19.5.2013 18:48
selena

XXX.XXX.146.93

Dobrý den,chtěla bych vědět názor někoho jiného..Je mi 18 a bydlím s mámou,rodiče jsou rozvedení...asi před 2 roky nám zemřel pes,kterého jsem měli 15 let.Od té doby se snažím přemluvit mamku na dalšího psa,ta o tom ale nechce slyšet a nemá význam se s ní o tom jakkoliv bavit,nepomohlo ani (kromě jiných věcí)když jsem týden vstávala o 15 minut a chodila ''venčit ven''.Táta psa má a dovolil by mi ho.Problém je,že bydlím u mámy a tu by zlomilo kdybych se přestěhovala k otci,ikdyž mi sama párkrát řekla,ať mi teda ''psa koupí táta a bydlim u něj'' ale to byla naštvaná a myslela to ironicky..Psy prostě miluju,kámoše v podstatě nemám,peníze mám,a podřizovat čas psovi mi nevadí,řidičák mám taky.smajlík

19.5.2013 19:03
jazzinka

XXX.XXX.152.204

Psa si kupte, až budete samostatná. Zatím můžete venčit psy v okolí, jistě se najde někdo, kdo budete ještě rád a třeba si i přivyděláte.

19.5.2013 19:06
davidka

XXX.XXX.107.205

Není dobrý pořizovat si zvíře přes odpor rodiče, s kterým žiješ.
Máma asi vidí věci jinak než ty. Vidí to, že ještě nejsi zajištěná, že si můžeš najít někoho, komu by pes mohl vadit, nemáš vyřešené bydlení (ne do každého podnájmu si můžeš psa dovést), těch důvodů by se našlo hodně.
Taky jsem si svého prvního psa pořizovala v tomto věku, ale rodiče souhlasili, navíc mi pomáhala i sestra. S odstupem let vidím, že bez nich bych to měla mnohem složitější. Psa mi bez řečí pohlídali, když jsem musela někam odjet nebo byla nemocná.
Chce to spíš opravdu přesvědčit maminku, že pes bude pro rodinu přínosem, že jsi připravena se o něj po všech stránkách postarat, že jsi vědoma i do budoucna všech nástrah života, kdy by pes mohl nějak vadit.
A jak pak pes bude doma, určitě si ho také zamiluje smajlík

19.5.2013 19:18
selena

XXX.XXX.146.93

Díky za názory smajlík

20.5.2013 08:24
inusanka

XXX.XXX.175.12

Jsem maminka, byla jsem psachtivé dítě, mám psůchtivé děti. Pořídit si psa je jak víš na dlouhou dobu a pokud mu chceš dát co potřebuje, pro jednoho je to velká zátěž. Musí s tím souhlasit všichni kdo společně žijí, protože kdybys musela odjet, kdybys onemocněla, nastoupí s péčí maminka. My jsme už před lety podřídili svůj životní rytmus našim zvířecím kamarádům, tak sama vím, jak je to někdy složité. Venčení - i když máme zahrádku kde psová je přes den - je na mě a pokud nemohu, nastupuje manžel. Tomu to ale nejde od srdce, pro něj je zrovna tenhle úkon povinnost, ne radost. Nenecháváme psa přes noc samotného, snažíme se, aby nebyl sám déle než 10 hodin a to je na dvoře a vidí ven.
Nenuť maminku, počkej si, až budeš moct, můžeš venčit někomu potřebnému, já to jako dítě dělala taky

Přidejte reakci

Přidat smajlík