Neregistrovaný uživatel

Ahoj.
Chci se Vás zeptat, jestli jste si někdy pořídili jiné plemeno, než jste původně zamýšleli. Jiné než to - které Vás oslovilo na první pohled, nebo třeba bylo vysněné z mládí atd.
(Mě se to stalo před pár lety, toužila jsem po bíglovi. Tak jsem přečetla co se dalo, hodně přemýšlela a na poslední chvíli svou volbu změnila. Vybrala jsem knírače, dnes jsem 100% spokojená. Poslušnost a přivolání na jedničku - toho bych u bígla dosáhla jen stěží. A samozřejmě nejen to ..)
Jistě se Vám mohl stát i opak a dnes své změny litujete.
Napište!
Dája
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj.
Chci se Vás zeptat, jestli jste si někdy pořídili jiné plemeno, než jste původně zamýšleli. Jiné než to - které Vás oslovilo na první pohled, nebo třeba bylo vysněné z mládí atd.
(Mě se to stalo před pár lety, toužila jsem po bíglovi. Tak jsem přečetla co se dalo, hodně přemýšlela a na poslední chvíli svou volbu změnila. Vybrala jsem knírače, dnes jsem 100% spokojená. Poslušnost a přivolání na jedničku - toho bych u bígla dosáhla jen stěží. A samozřejmě nejen to ..)
Jistě se Vám mohl stát i opak a dnes své změny litujete.
Napište!
Dája
Já původně chtěla československého ovčáka a zlatého retvívra. Pak jsem skončila u výmarského ohaře a už mám i lovecký lístek, protože jinak by se zbláznil pes i já. Nelituji, poznala jsem spoustu super lidí-myslivců, ale musím se přiznat, že o československém vlčákovi přemýšlím dost, ale asi bych na něj neměla kvůli ohařačce čas.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj.
Chci se Vás zeptat, jestli jste si někdy pořídili jiné plemeno, než jste původně zamýšleli. Jiné než to - které Vás oslovilo na první pohled, nebo třeba bylo vysněné z mládí atd.
(Mě se to stalo před pár lety, toužila jsem po bíglovi. Tak jsem přečetla co se dalo, hodně přemýšlela a na poslední chvíli svou volbu změnila. Vybrala jsem knírače, dnes jsem 100% spokojená. Poslušnost a přivolání na jedničku - toho bych u bígla dosáhla jen stěží. A samozřejmě nejen to ..)
Jistě se Vám mohl stát i opak a dnes své změny litujete.
Napište!
Dája
Ja sice psa jeste nemam, ale taky jsem po podrobnejsim zkoumani, co vlastne od psa budu chtit a co mu muzu dat, opustila moje vysnene plemeno - aljaskeho malamuta.
Spis ale kvuli tomu, co ja mu muzu v soucasnosti dat, nez ze bych zjistila ze to neni pes jak jsem si ho vysnila. Poridit si malamuta by ode me byla momentalne chyba. Jsem rozhodnuta vzit si dospelyho psa z utulku, tak jeste nevim presne za co jsem ho vlastne vymenila, ale urcite to bude "vlcakoidni" typ.
Urcite stoji za to, podrobit to vysneny plemeno hodne prisne pomerit s tim, co vlastne chceme.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj.
Chci se Vás zeptat, jestli jste si někdy pořídili jiné plemeno, než jste původně zamýšleli. Jiné než to - které Vás oslovilo na první pohled, nebo třeba bylo vysněné z mládí atd.
(Mě se to stalo před pár lety, toužila jsem po bíglovi. Tak jsem přečetla co se dalo, hodně přemýšlela a na poslední chvíli svou volbu změnila. Vybrala jsem knírače, dnes jsem 100% spokojená. Poslušnost a přivolání na jedničku - toho bych u bígla dosáhla jen stěží. A samozřejmě nejen to ..)
Jistě se Vám mohl stát i opak a dnes své změny litujete.
Napište!
Dája
jistě....už od malička sem chtěla psa...chtěla sem briarda,ale nakonec sme si pořídili Hovawarta...ani nevím proč sme si ho nepořídili a názor znemili,ale sem 100% spokojená a svojeho miláčka bych nikdy nevyměnila...je to ten největší mazel...
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj.
Chci se Vás zeptat, jestli jste si někdy pořídili jiné plemeno, než jste původně zamýšleli. Jiné než to - které Vás oslovilo na první pohled, nebo třeba bylo vysněné z mládí atd.
(Mě se to stalo před pár lety, toužila jsem po bíglovi. Tak jsem přečetla co se dalo, hodně přemýšlela a na poslední chvíli svou volbu změnila. Vybrala jsem knírače, dnes jsem 100% spokojená. Poslušnost a přivolání na jedničku - toho bych u bígla dosáhla jen stěží. A samozřejmě nejen to ..)
Jistě se Vám mohl stát i opak a dnes své změny litujete.
Napište!
Dája
Stalo se mi to. Při účasti na mezinárodce v Brně v r. 1984 jsem se zamilovala do tehdy u nás téměř neznámého plemena - brabantíka. Tehdy jsem si řekla, že si ho jednou pořídím. Byl pro mě nedostupný - u nás štěně nebylo, financí bylo poskrovnu. Mezitím jsem měla fr. buldočky, boxerku a po 18 letech čekání jsem si svůj sen splnila. nes už vím, že brabantíka budu vždy mít, je to pro mě bezkonkurenční plemeno povahou, mimkou i celkovým vzhledem. Asi málokdo čekal na svého vysněného miláčka tak dlouho, ale vyplatilo se mi to.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj.
Chci se Vás zeptat, jestli jste si někdy pořídili jiné plemeno, než jste původně zamýšleli. Jiné než to - které Vás oslovilo na první pohled, nebo třeba bylo vysněné z mládí atd.
(Mě se to stalo před pár lety, toužila jsem po bíglovi. Tak jsem přečetla co se dalo, hodně přemýšlela a na poslední chvíli svou volbu změnila. Vybrala jsem knírače, dnes jsem 100% spokojená. Poslušnost a přivolání na jedničku - toho bych u bígla dosáhla jen stěží. A samozřejmě nejen to ..)
Jistě se Vám mohl stát i opak a dnes své změny litujete.
Napište!
Dája
Ja jsem to jeste nevyzkousela v praxi, ale teoreticky uz ano . Vysnila jsem si molosse, ale chci psa na vesnici ven k rodinnemu domku. Doslova roky jsem cetla, co se da a vybrala si bullmastiffa. No a pak to prislo. Zacala jsem psat chovatelum a majitelum a zjistila jsem, ze bulmas by se pro me nehodil a ja pro neho taky ne. Takze jsem zatlacila krokodyli slzu a zacala nanovo. Ted to vypada na leonbergera nebo pyrenejskeho mastifa. Tak doufam, ze nebudu jednou litovat. Ale vse se da jeste dohnat, ze
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj.
Chci se Vás zeptat, jestli jste si někdy pořídili jiné plemeno, než jste původně zamýšleli. Jiné než to - které Vás oslovilo na první pohled, nebo třeba bylo vysněné z mládí atd.
(Mě se to stalo před pár lety, toužila jsem po bíglovi. Tak jsem přečetla co se dalo, hodně přemýšlela a na poslední chvíli svou volbu změnila. Vybrala jsem knírače, dnes jsem 100% spokojená. Poslušnost a přivolání na jedničku - toho bych u bígla dosáhla jen stěží. A samozřejmě nejen to ..)
Jistě se Vám mohl stát i opak a dnes své změny litujete.
Napište!
Dája
Já jsem od mala toužila po německém ovčákovi, protože mi učaroval služební výcvik. Ovšem do bytu to nepřipadalo v úvahu, už proto, že naši vlastně nechtěli vůbec žádného psa. Vzdorovali léta, proto když máma přišla s tím, že tedy psa ano, ale jedině hrubosrstého jezevčíka, brala jsem to všemi deseti. Přeorientovala jsem se, nastudovala všechno o loveckých psech, ale přesto se dá říct, že jezevčík nesplnil moje očekávání - ani chudák nemohl! Pospával v posteli, ven se mu nechtělo, snahami o výcvik jsem ho obtěžovala, naši ho kazili spaním v posteli a krmením od stolu... Nicméně já jsem stejně po 5 letech odešla do Prahy na vejšku a naši se svým rozmazleným jezevčíkem byli úplně spokojení - nakonec to lépe ani dopadnout nemohlo . Kdyby po mně tenkrát doma zůstal služebně vedený, na mně závislý NO v nejlepších letech... byla bych schopná kvůli němu taky nejít studovat...
Teď bydlíme s přítelem na vesnici a už třetí rok máme labradora. Taky nepatřil k mým vysněným plemenům - chtěla jsem boxera nebo maliňáka. Ale přítelovi se ani jeden z nich nelíbil, tak jsem se přizpůsobila. Sam je zlatíčko, ale na nějaký velký výcvik to není. Je dost samorost, nezávislák - poslechne, protože ví že musí, ale touha spolupracovat v něm není. Služební výcvik mě už pustil, ale líbí se mi canicross - Sam běhá, ale netahá. Pořádně se rozeběhne až na volno... Navíc je na můj vkus až moc důvěřivý k cizím. Takže když teď uvažuji o druhém psovi, chci konečně opravdu služební plemeno (HO, BO, BŠO, VK...), které s největší pravděpodobností splní moje očekávání. Stejně se o psa starám hlavně já, tak už si do toho nechci nechat od všech mluvit .
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Já jsem od mala toužila po německém ovčákovi, protože mi učaroval služební výcvik. Ovšem do bytu to nepřipadalo v úvahu, už proto, že naši vlastně nechtěli vůbec žádného psa. Vzdorovali léta, proto když máma přišla s tím, že tedy psa ano, ale jedině hrubosrstého jezevčíka, brala jsem to všemi deseti. Přeorientovala jsem se, nastudovala všechno o loveckých psech, ale přesto se dá říct, že jezevčík nesplnil moje očekávání - ani chudák nemohl! Pospával v posteli, ven se mu nechtělo, snahami o výcvik jsem ho obtěžovala, naši ho kazili spaním v posteli a krmením od stolu... Nicméně já jsem stejně po 5 letech odešla do Prahy na vejšku a naši se svým rozmazleným jezevčíkem byli úplně spokojení - nakonec to lépe ani dopadnout nemohlo . Kdyby po mně tenkrát doma zůstal služebně vedený, na mně závislý NO v nejlepších letech... byla bych schopná kvůli němu taky nejít studovat...
Teď bydlíme s přítelem na vesnici a už třetí rok máme labradora. Taky nepatřil k mým vysněným plemenům - chtěla jsem boxera nebo maliňáka. Ale přítelovi se ani jeden z nich nelíbil, tak jsem se přizpůsobila. Sam je zlatíčko, ale na nějaký velký výcvik to není. Je dost samorost, nezávislák - poslechne, protože ví že musí, ale touha spolupracovat v něm není. Služební výcvik mě už pustil, ale líbí se mi canicross - Sam běhá, ale netahá. Pořádně se rozeběhne až na volno... Navíc je na můj vkus až moc důvěřivý k cizím. Takže když teď uvažuji o druhém psovi, chci konečně opravdu služební plemeno (HO, BO, BŠO, VK...), které s největší pravděpodobností splní moje očekávání. Stejně se o psa starám hlavně já, tak už si do toho nechci nechat od všech mluvit .
máme doma už jedenáct let westíka, takže jsem si řekla že jiného pejska už nikdy. Potom jsem začala uvažovat o g.retrívrovi. Vyhovoval by mi svojí klidnou a přátelskou povahou (taky jsem klidná, narozdíl od přítele, aspoň bych měla "spojence"), no .....nakonec se z toho vyklubal rotvajler. Je to sice ještě mimčo, ale neměnila bych. Jsem ráda, že to nakonec dopadlo tak jak to dopadlo. Kalliope
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Já jsem od mala toužila po německém ovčákovi, protože mi učaroval služební výcvik. Ovšem do bytu to nepřipadalo v úvahu, už proto, že naši vlastně nechtěli vůbec žádného psa. Vzdorovali léta, proto když máma přišla s tím, že tedy psa ano, ale jedině hrubosrstého jezevčíka, brala jsem to všemi deseti. Přeorientovala jsem se, nastudovala všechno o loveckých psech, ale přesto se dá říct, že jezevčík nesplnil moje očekávání - ani chudák nemohl! Pospával v posteli, ven se mu nechtělo, snahami o výcvik jsem ho obtěžovala, naši ho kazili spaním v posteli a krmením od stolu... Nicméně já jsem stejně po 5 letech odešla do Prahy na vejšku a naši se svým rozmazleným jezevčíkem byli úplně spokojení - nakonec to lépe ani dopadnout nemohlo . Kdyby po mně tenkrát doma zůstal služebně vedený, na mně závislý NO v nejlepších letech... byla bych schopná kvůli němu taky nejít studovat...
Teď bydlíme s přítelem na vesnici a už třetí rok máme labradora. Taky nepatřil k mým vysněným plemenům - chtěla jsem boxera nebo maliňáka. Ale přítelovi se ani jeden z nich nelíbil, tak jsem se přizpůsobila. Sam je zlatíčko, ale na nějaký velký výcvik to není. Je dost samorost, nezávislák - poslechne, protože ví že musí, ale touha spolupracovat v něm není. Služební výcvik mě už pustil, ale líbí se mi canicross - Sam běhá, ale netahá. Pořádně se rozeběhne až na volno... Navíc je na můj vkus až moc důvěřivý k cizím. Takže když teď uvažuji o druhém psovi, chci konečně opravdu služební plemeno (HO, BO, BŠO, VK...), které s největší pravděpodobností splní moje očekávání. Stejně se o psa starám hlavně já, tak už si do toho nechci nechat od všech mluvit .
Víte proč nespolupracoval jezevčík ani labís? Protože jste nezkusila lovecký výcvik. To by spolupracovali a jak rádi. Samozřejmě pokud byste to zkusila před zpohodlněním psů. To ale není proti Vám, jen takový postřeh. U nás to bylo to samé dokud jsme nezačali s loveckým výcvikem, to se mohl přetrhnout.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Víte proč nespolupracoval jezevčík ani labís? Protože jste nezkusila lovecký výcvik. To by spolupracovali a jak rádi. Samozřejmě pokud byste to zkusila před zpohodlněním psů. To ale není proti Vám, jen takový postřeh. U nás to bylo to samé dokud jsme nezačali s loveckým výcvikem, to se mohl přetrhnout.
To je mi jasné, taky je mi jasné, že mě lovecký výcvik neláká (i když si dělám zkoušku z myslivosti pro mysliveckého hospodáře, takže si trofám tvrdit, že o tom něco málo vím). Když vidím ohaře v honitbě, jsem nadšená z jejich elánu a radosti z práce, ale stačí mi se dívat .
Volba jezevčíka šla mimo mně (bylo mi 13 a jenom jsem se přizpůsobila přání rodičů), u labíse jsem předpokládala, že není vyhraněný lovec, když se používá k ledasčemu jinému. Však také náš Sam žádné pudy neprojevuje, a to potkáváme zvěře spousty. Prostě ho to nevzrušuje a to ho to nikdo neučil. Věřím, že kdy jsme v něm odmala ty vlohy pěstovali, bylo by to jiné (ale vzhledem k tomu, že je bezpapírák bez lovecky vedených předků, asi taky nijak zvlášť excelentní). Ale my je ani netlumili, takže myslím, že mu to nechybí. Podívá se za srnou (a to mu může vyběhnout doslova před nosem) a když zjistí, že to není pes na hraní nebo rvačku, dál si hledí svého. Slepice ignoruje a zbaští jim šrot. Bažantů vylétajících zpod nohou se leká...
Vysloveně lovecké plemeno bych si nikdy nepořídila, ač se mi strašně líbí ohaři i setři... A jak píšu, příště to bude služební pes...
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
To je mi jasné, taky je mi jasné, že mě lovecký výcvik neláká (i když si dělám zkoušku z myslivosti pro mysliveckého hospodáře, takže si trofám tvrdit, že o tom něco málo vím). Když vidím ohaře v honitbě, jsem nadšená z jejich elánu a radosti z práce, ale stačí mi se dívat .
Volba jezevčíka šla mimo mně (bylo mi 13 a jenom jsem se přizpůsobila přání rodičů), u labíse jsem předpokládala, že není vyhraněný lovec, když se používá k ledasčemu jinému. Však také náš Sam žádné pudy neprojevuje, a to potkáváme zvěře spousty. Prostě ho to nevzrušuje a to ho to nikdo neučil. Věřím, že kdy jsme v něm odmala ty vlohy pěstovali, bylo by to jiné (ale vzhledem k tomu, že je bezpapírák bez lovecky vedených předků, asi taky nijak zvlášť excelentní). Ale my je ani netlumili, takže myslím, že mu to nechybí. Podívá se za srnou (a to mu může vyběhnout doslova před nosem) a když zjistí, že to není pes na hraní nebo rvačku, dál si hledí svého. Slepice ignoruje a zbaští jim šrot. Bažantů vylétajících zpod nohou se leká...
Vysloveně lovecké plemeno bych si nikdy nepořídila, ač se mi strašně líbí ohaři i setři... A jak píšu, příště to bude služební pes...
Nebudu vás nijak obviňovat, ale ono záleží taky na přístupu toho maitele. Moje fena spí se mnou v posteli, od mamky od stolu taky dostává, ale spolupracuje se mnou v pohodě. Ale podle mě je to i proto, že když po ní něco chci, tak dělám jak hroooozně mě to baví, i když v té chvíli bych ji nejradši přetrhla.
Věřte tomu, že pokud se dva psi, které jste měla ve své péči, projevovali podle popisu naprosto stejně, tak nebude problém v plemeni, ale ve vaší osobě. Neberte si to osobně...
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Nebudu vás nijak obviňovat, ale ono záleží taky na přístupu toho maitele. Moje fena spí se mnou v posteli, od mamky od stolu taky dostává, ale spolupracuje se mnou v pohodě. Ale podle mě je to i proto, že když po ní něco chci, tak dělám jak hroooozně mě to baví, i když v té chvíli bych ji nejradši přetrhla.
Věřte tomu, že pokud se dva psi, které jste měla ve své péči, projevovali podle popisu naprosto stejně, tak nebude problém v plemeni, ale ve vaší osobě. Neberte si to osobně...
joooo pořid si maliňáka jsou to super psi schopni dělat téměř cokoliv:-). M
PS: O víkendu se poprvé chystáme na závod podle ZM s naší groendalekou:-)!!! to bude sranda až uteče z obrany:-). tak nám držte palce.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
joooo pořid si maliňáka jsou to super psi schopni dělat téměř cokoliv:-). M
PS: O víkendu se poprvé chystáme na závod podle ZM s naší groendalekou:-)!!! to bude sranda až uteče z obrany:-). tak nám držte palce.
Jeee nemužu nereagovat, ale jak to tady čtu, tak bych si v budoucnu pořídila pravě groendaela, mohla bys mi o těchle pejsanech něco napsat? Já znám osobně jen maliňáky... :(
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Nebudu vás nijak obviňovat, ale ono záleží taky na přístupu toho maitele. Moje fena spí se mnou v posteli, od mamky od stolu taky dostává, ale spolupracuje se mnou v pohodě. Ale podle mě je to i proto, že když po ní něco chci, tak dělám jak hroooozně mě to baví, i když v té chvíli bych ji nejradši přetrhla.
Věřte tomu, že pokud se dva psi, které jste měla ve své péči, projevovali podle popisu naprosto stejně, tak nebude problém v plemeni, ale ve vaší osobě. Neberte si to osobně...
Neberu, ale zkuste se zamyslet - viděla jste někdy jezevčíka visícího na pánovi očima a čekajícího, až se mu bude moct zavděčit? Já ne... Všichni na pánovi viseli jen při obědě. Navíc se "moji" psi rozhodně neprojevovali prosto stejně, ale to by bylo na romány. Samozřejmě, že je v chování jezevčíka a labradora obrovský rozdíl! Navíc - u jezevčíka jsem nadělala spousty chyb, jsem si jich teď už vědoma, bylo mi 13, že ano. Teď je mi o 15 let víc, spoustu jsem toho přečetla, vystudovala etologii... Vlastně by mě vůbec nenapadlo ty dvě situace srovnávat!
Toho mýho labíse jsme už tady probírali (Příspěvek Nezávislák, kdyby Vás to zajímalo) a myslím, že to není moje chyba, je prostě takovej. Stejně jako lidi, každej pes je osobnost a nemusí plnit definici plemene... Psovi se věnuji dost, první rok jsem s ním byla doma, chodili jsme na cvičák, jezdíme na výlety, běháme... Moje chyba možná je, že nerada někomu (lidem i psům) vnucuji co je nebaví. Tím nemyslím základní výchovu a poslušnost, to je samozřejmost, ale proč ho nutit aportovat, když hravou formou přinese míček dvakrát a pak jde radši očuchávat keře, i kdybych jásla do alelujá? Kdyby ho to bavilo, uházím se k smrti, ale když vidím, že mi to nese jen z povinnosti... Jasně, že by se to naučil, kdyby musel, ale když na zkoušky nikdy nepůjde, přijde mi lepší s ním dělat to, co baví i jeho - a to jsou dlouhé vycházky se spoustou čuchání (a pokud možno s co nejvíce lidma) a cachtání se ve vodě... Věřte nebo ne, ale už jako hravé štěně jsem ho touhou po skotačení mimo pozemek, kde byly jiné podněty, spíš otravovala. Popoběhl, aby se neřeklo, a zase se věnoval svému.
Taky jsem si dřív myslela, že skoro všechno je výchovou, ale teď už si to nemyslím...
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Neberu, ale zkuste se zamyslet - viděla jste někdy jezevčíka visícího na pánovi očima a čekajícího, až se mu bude moct zavděčit? Já ne... Všichni na pánovi viseli jen při obědě. Navíc se "moji" psi rozhodně neprojevovali prosto stejně, ale to by bylo na romány. Samozřejmě, že je v chování jezevčíka a labradora obrovský rozdíl! Navíc - u jezevčíka jsem nadělala spousty chyb, jsem si jich teď už vědoma, bylo mi 13, že ano. Teď je mi o 15 let víc, spoustu jsem toho přečetla, vystudovala etologii... Vlastně by mě vůbec nenapadlo ty dvě situace srovnávat!
Toho mýho labíse jsme už tady probírali (Příspěvek Nezávislák, kdyby Vás to zajímalo) a myslím, že to není moje chyba, je prostě takovej. Stejně jako lidi, každej pes je osobnost a nemusí plnit definici plemene... Psovi se věnuji dost, první rok jsem s ním byla doma, chodili jsme na cvičák, jezdíme na výlety, běháme... Moje chyba možná je, že nerada někomu (lidem i psům) vnucuji co je nebaví. Tím nemyslím základní výchovu a poslušnost, to je samozřejmost, ale proč ho nutit aportovat, když hravou formou přinese míček dvakrát a pak jde radši očuchávat keře, i kdybych jásla do alelujá? Kdyby ho to bavilo, uházím se k smrti, ale když vidím, že mi to nese jen z povinnosti... Jasně, že by se to naučil, kdyby musel, ale když na zkoušky nikdy nepůjde, přijde mi lepší s ním dělat to, co baví i jeho - a to jsou dlouhé vycházky se spoustou čuchání (a pokud možno s co nejvíce lidma) a cachtání se ve vodě... Věřte nebo ne, ale už jako hravé štěně jsem ho touhou po skotačení mimo pozemek, kde byly jiné podněty, spíš otravovala. Popoběhl, aby se neřeklo, a zase se věnoval svému.
Taky jsem si dřív myslela, že skoro všechno je výchovou, ale teď už si to nemyslím...
Naprosto souhlasím. Všechno není jenom výchovou, svou osobnost už si pes přináší na svět. My tu osobnout pouze formujeme.
Je to jako s lidmi. Já, I kdybych celý život chodila na hodiny zpěvu, nebudu zpívat jako Lucka Bílá, budu pouze výt jako šakal. I když je možné, že po letech učení bych zpívala jako učený šakal.
Adar
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Naprosto souhlasím. Všechno není jenom výchovou, svou osobnost už si pes přináší na svět. My tu osobnout pouze formujeme.
Je to jako s lidmi. Já, I kdybych celý život chodila na hodiny zpěvu, nebudu zpívat jako Lucka Bílá, budu pouze výt jako šakal. I když je možné, že po letech učení bych zpívala jako učený šakal.
Adar
děkuji, náčelníku, že jsi se mě zastal...
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
děkuji, náčelníku, že jsi se mě zastal...
Náčelník vědět, o čem je řeč, protože hlídat kamarádce jeden týden jezevčíka. Ke konci týdne mít jezevčík celou domácnost na povel...
Adar