Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

12.3.2011 10:43
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.98.12

Pejskaři, jaké plemeno bylo u vás to první a proč? U mě trpsličí pudl, budou mu dva roky. A proč? BYla to taková srdeční záležitost, původně jsem toužila po foxteriérovi hladkosrstém. Ale neměmila bych ho, je to zlatej pejsek a dělá nám jen radost.

Neregistrovaný uživatel

12.3.2011 11:05
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.124.1

U mě NO,bylo mi 7 let a táta jí koupil za 500 v hospodě.Takže to plemeno byla náhoda,ale slíbil mi psa.Pak několikrát NO pro srdeční záležitos.Teď jsem přešla na společenská (buldok,papillon) a chrty.

Neregistrovaný uživatel

12.3.2011 11:17
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.3

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pejskaři, jaké plemeno bylo u vás to první a proč? U mě trpsličí pudl, budou mu dva roky. A proč? BYla to taková srdeční záležitost, původně jsem toužila po foxteriérovi hladkosrstém. Ale neměmila bych ho, je to zlatej pejsek a dělá nám jen radost.

Psi u nás vždy byli, ale opravdu moje feňula, kterou jsem si našla, je briardka. Zaujala mě povaha a i líbivý vzhled. No, nakonec stříháme pro lepší údržbu srsti na jaře na "knírače" a postupně obrůstáme. Je to moje zlatíčko. Ačkoli dalšího briarda bych už asi nechtěla. na můj vkus jsou někdy až moc akční, máme ještě špice a pastevce a to je úplně jiný kafčo.

Neregistrovaný uživatel

12.3.2011 11:24
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.101.77

Můj první pes byl špic, bezvadnej pesan, na tom jsem se učila "psovsky" potom dalmatin s pudlem dohromady a teď výmar

Neregistrovaný uživatel

12.3.2011 11:32
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.173.61

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pejskaři, jaké plemeno bylo u vás to první a proč? U mě trpsličí pudl, budou mu dva roky. A proč? BYla to taková srdeční záležitost, původně jsem toužila po foxteriérovi hladkosrstém. Ale neměmila bych ho, je to zlatej pejsek a dělá nám jen radost.

Úplně první plemeno oříškovské - černobílý oříšek Míša, potom Dorinka nalezenkyně - patrně kříženka beagla s nějakým ohařem,potom jejich neplánovaný potomek Šarina, úplně jenom můj pak v dospělosti GR bez PP, ted zase GR ale s PP. Neměnila bych nikdy ani jednoho

Neregistrovaný uživatel

12.3.2011 11:41
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.25.82

První pes pekinéz, protože rodiče chtěli něco klidnýho a pekiňáka měli známý a líbil se jim. Teď mám kavalíry a stoprocentě jsem spokojená.. Pekinéze už tak na důchod.. I když , důchod... toho se asi nedožiju v dnešní době.. :-)

Neregistrovaný uživatel

12.3.2011 12:36
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.200.174

u mě amstaff. Od svých 10 let jsem si zs všech časopisů vystříhávala jejich obrázky a lepila je uplně všude po pokoji. Články z novin taktéž (ty pozitivní samozřejmě ). V enciklopedii psů mám stránku se stafíkem ohmatanou, jako by byla 100 let strá... ale rodiče nechtěli ani slyšet. Tak jsem se v 18 sebrala, odstěhovala a pořídila si k narozkám prvního amstaffíka Je to už 5 let zpátky, teď mám amstaffy tři Nikdy bych neměnila, nikdy.

Neregistrovaný uživatel

12.3.2011 12:57
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.112.12

tak můj 1. Dalmatin s PP -výborný pes naprostá spokojenost do ted je mi smutno a nemuzu to prekousnout pak Bearded collie s PP-ten díky bohu ještě žije a doufám že ještě dlouho žít bude je to pan pes chitrý akční mazel toto plemeno sem si přála od útlého dětství a sem ráda že sem si stála 15 let za svým a nakonec ho pořídila a nedávno jsme se rozrostli o mou princeznu zachráněnec který si myslí že je kočka ale má samé prvenství můj 1. malý pejsek 1.pes bez PP a 1.fena kterou si nemůžu vynachválit...

Neregistrovaný uživatel

12.3.2011 13:00
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.210.58

Ve 12letech jsem se zamilovala do slovenských čuvačů a chovám je 38 let.

Neregistrovaný uživatel

12.3.2011 13:21
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.42.74

od malička jsme měli jezevčíky, je to pro mě srdeční záležitost a určitě se k nim zase vrátím, ale můj opravdu první pes je malý munterlandský ohař, proč?chtěla jsem psa, který by byl akční, nebyl by pro něj problém běhat se mnou u kola, střední velikosti, milé povahy použitelný v myslivosti. Z takového výčtu mi vyšel MMO. Měla jsem i šťastnou ruku při výběru štěněte jelikož mám celkem dobře cvičitelného mazlivého a oddaného parťáka. Díky němu jsem přičichla k lovecké kynologii, a myslím že už nikdy nebudu mít jiného psa než lovecké plemeno....

Neregistrovaný uživatel

12.3.2011 15:02
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.72.246

první pes byl černobílý voříšek Míša kterého sem dostala ke čtvrtým narozeninám ,pak v průběhu 40 let, různí voříšci, boxer , němečtí ovčáci , ,bígl , a nakonec labrador a u těch už asi zůstanu

Neregistrovaný uživatel

12.3.2011 16:36
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.56.118

první pes byla fena irského teriéra bylo mi 12 a byla to náhoda ,přes NO,chrty, knírače jsem skončila u pudlů

Neregistrovaný uživatel

12.3.2011 17:21
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.106.200

První byl malý knírač a byl to nej pes na světě :D ale srazilo ho auto a ten druhý to je takový blbeček takže jsem si v jeho roce přivedla křížence. TeĎ je jim už 14 a 13 a žijou mamkou a já mezi tím měla hlavně voříšky pak cane corso a teď NOčko a u toho hodlám zůstat. Ale knírač je pořád srdcovka

Neregistrovaný uživatel

12.3.2011 17:38
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.88.120

V 16 letech kokršpaněl. Vybírala jsem jen podle vzhledu a barvy kožichu, vůbec mě nenapadlo brát v úvahu charakter. Ale trefila jsem se do černého. Jsem hodně sportovně aktivní člověk (běh, túry, dovolené v kempech..) a s loveckým neutahatelným, ale přitom relativně skladným psem jsme si naprosto kápli do noty. Navíc byl perfektně cvičitelný, všechno ho bavilo. Dožil se skoro 15 ti let a byl to ten nejnej pes na světě.

Neregistrovaný uživatel

12.3.2011 17:59
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.72.246

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
První byl malý knírač a byl to nej pes na světě :D ale srazilo ho auto a ten druhý to je takový blbeček takže jsem si v jeho roce přivedla křížence. TeĎ je jim už 14 a 13 a žijou mamkou a já mezi tím měla hlavně voříšky pak cane corso a teď NOčko a u toho hodlám zůstat. Ale knírač je pořád srdcovka

můžu se zeptat za 14 let co žije ten knírač jsi měla voříšky , cane corso a kde je máš ted , to už umřeli?

Neregistrovaný uživatel

12.3.2011 18:41
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.106.200

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
můžu se zeptat za 14 let co žije ten knírač jsi měla voříšky , cane corso a kde je máš ted , to už umřeli?

Ne některé pejsky jsem si vzala z nevhodných podmínek a těm jsem pak našla jiný domov po tom co se zotavili, CC měla bohužel DKK :( a jednoho pejska nám někdo otrávil

Neregistrovaný uživatel

12.3.2011 18:49
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.181.121

nejdříve několik NO ,pak kokr, ted malina

Neregistrovaný uživatel

12.3.2011 19:01
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.53.60

Můj první pes byl boxer. Propadla jsem tomuto plemenu, když jsem se seznámila s přítelem, který měl fenku boxera. Naprosto mě tohle plemeno dostalo. Když jeho fenka zemřela, pořídila jsem si svého prvního boxera. Poté zemřel i přítel a já mám dnes již čtvrtého boxera (2 psy 2 feny). Momentálně mám ty dvě feny boxera. Nehodlám měnit, tohle plemeno je srdeční záležitost.

Neregistrovaný uživatel

12.3.2011 19:53
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.106.200

Mě se boxer kdysi taky moc líbil ale prý se povahově dost změnil a vzhledově to ani nebudu komentovat :(. Ale je fakt, které plemeno se nezměnilo... :(

Neregistrovaný uživatel

12.3.2011 20:39
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.181.28

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pejskaři, jaké plemeno bylo u vás to první a proč? U mě trpsličí pudl, budou mu dva roky. A proč? BYla to taková srdeční záležitost, původně jsem toužila po foxteriérovi hladkosrstém. Ale neměmila bych ho, je to zlatej pejsek a dělá nám jen radost.

když jsem byla hodně malá, tak to byl americkej kokr - to byl pes k nezaplacení!
následoval MŮJ první pes - dobrman

Neregistrovaný uživatel

12.3.2011 20:53
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.151.3

V 10 letech jsem dostala belgického ovčáka fenu s PP, naprosto úžasnám srdeční zálěžitost. Po její smarti kvůli budoucí práci jsem přešla na pražské krysaříky /nikdo nechápe tak razantní změnu velikosti/, ale to jsou miláčci. Už mám dva plánuju ještě rozšířit smačku. Ale hned co bude domek a trochu času, bude i belgoška...už teď jsem dva roky ve spojení s vybranou chovkou.

Neregistrovaný uživatel

12.3.2011 21:00
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.252.178

U mě první pes a moje velká srdeční záležitost je x NO. U prvního psa jsem o plemeni neuvažovala, prostě jsem chtěla kámoše, se kterým by se dalo chodit na výlety a hlavně aby byl pro začátečníka zvladatelný. Vzali jsme si ho z útulku. Na fotce při výběru mě neoslovil - jako celá řada dalších psů a já odcházela s pocitem, že jsem asi moc vybíravá a že se snad příště zadaří... Nicméně mě paní z útulku přesvědčila abych si ho prohlédla z blízka a psa nechala přivést.

Mladý kluk ho uvázal venku u kladnru a šel si po své práci - já si ho nejprve prohlížela přes okno ( paní zrovna něco ještě vyřizovala ) a vořeška se vykroutil z obojku a utekl zpět do kotce. Opět byl odchycen mladým zřízencem a opět přiveden a uvázán - to už jsem si ho mohla jít prohlédnout a on tam stál, strachy pokroucený a odevzdaný - ani si mě vůbec nevšímal a já poznala, že je to ON. .. Jsme spolu už přes 10 let a i když začátky byly velmi krušné, je to nejlepší pes, jakého doma mám a mít budu.
I když jsem si během let pořídila další psy, Jack je prostě ten pes s velkým P.

Neregistrovaný uživatel

13.3.2011 09:36
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.151.215

U mě to byl jezevčík, dostala jsem ho v mých sedmi letech, znala jsem ho skoro od prvního dne narození. Prožil se mnou moje dětství, pubertu, dospívání a dospělost. Naučil mě mnohé a přivedl mezi pejskaře. Byl jako správný jezevčík raubíř, paličák a hlavně veliká osobnost. Nedávno mi odešel na druhý břeh, bylo mu přes 16 let. Bohužel jak se správně říká, člověk si uvědomí co ztrací až když už je pozdě. V jeho posledních dnech mě naučil jednu důležitou věc a to bojovat za každou cenu, obdivovala jsem ho jak usilovně bojoval do poslední minuty. A tak teď bojuju dál, přestože mám slabost pro jezevčíky, mám teď psíka 60cm vysokého (křížence z útulku) a snad poučená z chyb se mu snažím dát spokojený psí život.

Neregistrovaný uživatel

13.3.2011 16:52
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.194.89

Borderka, protože jsem si jí před 4 lety vysnila tak mám teď doma nejbáječnější půlroční štěndo. Jinak jsem ale pejska chtěla celý život a splnila jsem si to ve 21 letech. A nakonec jsem ráda, že je to až teď, že mi psa naši nepořídili dřív, ale pořídila jsem si ho sama, až když na to mám rozum a finance abych pejska zaopatřila. V pubertě jsem byla dost nestálé dítko, každou chvíli mě bavilo něco jiného a třeba by se i tenkrát stalo, že mě pejsek přestane bavit, takže je dobře že je to takhle.

Neregistrovaný uživatel

13.3.2011 18:35
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.209.124

U mě to byla shiba .. ale předtím jsem babičce pořídila trpasličího pudlíka, ten byl taky jako že můj :)
Teď mám shibu a brabantičku a šarpeje ...jako nej se mi jeví brabantík

Neregistrovaný uživatel

13.3.2011 19:14
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.79.203

Já měla v šesti letech jezevčíka - byl hrozně správnej, dožil se krásných patnácti let. S ním jsme měli ještě berňáka, ten měl taky úžasnou povahu, no a po jeho smrti jsem si pořídila velkého švýcara. Je to číslo, ale můj největší parťák, hodně mě toho naučil...

Neregistrovaný uživatel

13.3.2011 19:37
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.58.177

Já si od malého děcka přála psa, ale dočkala jsem se až letos na Vánoce. Můj sen byl sice deerhound (a pořád je), ale dostala jsem od ségry jezevčičku. Měla být drsnosrstá, má pouze bradku jako Vladimír Iljič a na každé nožce po šesti drsných chlupech, ale je úžasná a moje. Takže po dvaceti letech jsem se dočkala. A až bude malá starší, pořídíme jí kamarádku borderteriérku, a až budu já bohatá majitelka RD, pořídím si stádo deerhoundů

Neregistrovaný uživatel

14.3.2011 10:42
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.113.69

u rodičů jsem sice měla dva mopsíky, ale nebyli nikdy moji, navíc byli dos nároční. Od přítele jsem za maturitu dostala kříženku ohaře a německého ovčáka a ta je dokonalá. je to můj první pejsek, kterej mi uplně vyhovuje, protože zvládne dlouhatánské pochody po přírodě, doprovází mě při houbaření ale přes týden je to zlatíčko který celej den prospí a spokojí se s krátkou procházkou :)

Neregistrovaný uživatel

14.3.2011 11:49
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.197.84

Jako dítě jsem mocně toužila po pejskovi, ale bydleli jsme v Praze a tatínek nepovolil.Prvního psa jsem si pořizovala už jako dospělá, vdaná s manželem, který moc psy nemusel. Byl to velššpringeršpaněl, měli jsme dva po sobě a byli to miloučcí neposlouchavci utíkavci. Když manžel dospěl do velkého psa pořídili jsme si prvního foundláka, tehdy spíše podle krásy fyzické. Po dvaceti letech máme třetího zástupce tohoto nádherného plemene, bohužel zřejmě posledního protože vyžaduje i určitou fyzičku od svého lidského přítele.

Neregistrovaný uživatel

14.3.2011 12:35
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.168.161

Krásné vzpomínání :-), nedá mi to a přidám se taky. Od malinka jsem byla posedlá zvířaty a u babičky
na venkově jsem jimi byla i obklopená, pak nastal šok, odstěhovali jsme se do města. Od mala jsem
měla v sobě fakt velkou zdopovědnost /díky babičce/ , že o vše živé co k sobě připoutám, se musím postarat a nechat
důstojně u sebe dožít. Musela jsem dlouho naše přemlouvat, že se o psa opravdu postarám a v 10letech
jsem nečekaně od nich dostala jezevčici - nezapomenutelný a neopakovatelný pes, moje vrba, můj kamoš, děsný paličak dožil se 13let a jeho odchodem mám pocit se přetrhla poslední nitka dětství a dospívání. Nic už mne doma nedrželo a já se odstěhovala do paneláku, přišel dospělácký život, dítě,rozvod , samozřejmě zvířata jsou u nás nějaká pořád a stále
to u nás chodí tak, že každé zvíře u nás prožije celý život, ale na psa opravdu nebyl prostor ani čas

Nyní ve 40letech si ale splním dětský sen, vždy jsem chtěla šeltii a květnu se naše rodina rozšíří
o fenečku šeltie :-))

Neregistrovaný uživatel

14.3.2011 13:17
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.17.121

Můj první vlastní pes ve 20letech byl československý vlčák, teď mám 2letou čubu a proč? pro jejich krásu, nezdolnost, povahu a smysl pro komunikaci.

Neregistrovaný uživatel

14.3.2011 13:28
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.87.6

Jako dítě jsem moc chtěla kokra. Nakonec jsem měla rok labindu na předvýchovu, zlatáka na předvýchovu , ale můj opravdu první vlastní pes je stafbull. Mám ho od jeho necelého půl roku, ted má 4 roky a čtvrt. Neměnila bych. A loni k němu ještě přibyla fenka - taky stafbulka.
A proč?
Malej pes, odvážný, silný, miluje lidi, je super na sportování, mazlení.... prostě ten nej :-))

Neregistrovaný uživatel

14.3.2011 17:55
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.12.250

Můj první vlastní pes byl kříženec pudla, dostala jsem ho k 6. narozeninám. Byl to výborný pes, skvělý kamarád. Byl, pokud v okolí háraly fenky, zdatný útěkář. Většinou jsme měli zmapované kdy a kterým sousedům by měla hárat fenka a na tu dobu, byl v naší nepřítomností zavřený. Jednou se mu ale podařilo utéct a tak mám jeho syna. Ten je také naprosto skvělý, věrný, obranář, učenlivý, prostě dokonalý. Nejraději bych krevní linii nechala pokračovat. Ale jelikož si myslím, že kříženců jsou plné útulky, tak zůstane jen u touhy. No a srdcové plemeno jsou něměčtí ovčáci, které mám teď dva, fenku z útulku a psa s PP. Mám ráda jejich exteriér, povahu, chůzi atd.

Neregistrovaný uživatel

15.3.2011 01:55
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.144.221

Můj první pes, v 8 mi letech byl obyčejný voříšek nalezenec, ale byl to krasavec. Vzala jsem ho na MVP Brno a jedna zahraniční návštěvnice se ke mě vrhla, se slovy papilon, ? Jsem to nechápala. Papilon byl v roce 1970 u nás poměrně neznámé plemeno.Užili jsme spolu hodně dětských her a fenka musela snášet oblékání a jízdu v kočárku místo panenky. Za 4 roky jsme měli doma dl.výmarského ohaře, kterého jsem dostala jako 3denní miminko určené k utracení z důvodu regulace vrhu.Krmila jsem ho sunarem, měla u postele v čepici a vyrostl z něj zdatný pes.. Jenže to nebyl můj pes, ale nakonec táty myslivce. Sotva si dal flintu přes rameno, už mě neznal .
Prvního vlastního psa jsem si pořídila, už jako vdaná a byl to dalmatin, s hnědými puntíky. Četla jsem o něm v knize, jako o kočárovém psu a moc se mi zalíbil. Jako plemeno mě zklamal, jednak horší cvičitelností než ohař a hrozným línáním. Neodstranitelná srst z čehokoliv. K němu později trpasličího pinče. Poslušný a oddaný pes. Další v pořadí byl jezevčík dl. bezvadná fenka, moje srdeční záležitost. K ní přibyla ami kokra, po které jsem si nechala její dceru. Dále jsem měla golden retrievera. Nikdy jsem neopakovala stejné plemeno, ač se to může zdát divné. Pro mě byl každý pes osobnost, která se nemohla opakovat pro přirovnávání k předešlému miláčkovi. Ke goldenovi jsem pořídila čínského chocholatého psa, aby měl stále svoji smečku, následoval další chocholatý. Jsou to bezva kašpárci. Když odešel golden za duhový most, chtěla jsem opět retrievera, ale už ne goldena, zase bych srovnávala. Retrívra mám v současnosti, ale kudrnu a chocholky taky. Nesourodá mini smečka. Když se ohlédnu zpět, těch 42 let, přivolala bych si k sobě, kdyby to šlo jezevčici, dl. výmaráka a goldena. To byli ti praví psi mého srdce i když jsem je milovala všechny a vzpomenu na každého z nich. Lovecké plemeno je mi nejbližší.Naháčky beru spíš jako náhradu za děti.

Neregistrovaný uživatel

15.3.2011 09:08
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.204.183

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pejskaři, jaké plemeno bylo u vás to první a proč? U mě trpsličí pudl, budou mu dva roky. A proč? BYla to taková srdeční záležitost, původně jsem toužila po foxteriérovi hladkosrstém. Ale neměmila bych ho, je to zlatej pejsek a dělá nám jen radost.

Můj první pes byl vymodlený. Psa jsem chtěla už od školky. Rodiče jsem ale přemluvila až v patnácti. Pořídila jsem si za našetřené peníze zlatého retrívra (v té době tady ještě nebyli na každém rohu). Mám ho doma pořád, teď mu bude 9 let a je to nejlepší kámoš a parťák. Když jsem se stěhovala do bytu k příteli, byla podmínka, že buď si mne tam vezme i se psem a nebo tam bydlet nepůjdu. No v bytě už bydlíme třetím rokem a vše OK
Už dávno vím, že můj další pes bude zase GR, ale už zase dávno vím, že už žádnej další nebude tak super jako ten, kterého mám doma teď

Neregistrovaný uživatel

24.3.2011 13:41
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.114.18

Moje prvni fenecka... vysneny pes...

http://www.youtube.com/watch?v=PEsyGb6-EMs

Neregistrovaný uživatel

24.3.2011 13:49
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.100.203

Můj první pes byl dlouhosrstý jezevčík bez PP černý s pálením. ....Dal jsem tehdy (1989) za něj tolik kolik minulý týden za obojek pro mého nynějšího psa (400kč).

Neregistrovaný uživatel

24.3.2011 14:08
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.176

prví pejsek byla tříbarevná krátkosrstá fenečka voříška, asi jezevčík s beaglem. Teď mám dvě trpasličí dlouhosrsté jezevčičky. Po smrti fenečky voříška byla k mání jezevčička, nebo by šla do zverimexu a po třech letech přibyla druhá

Neregistrovaný uživatel

24.3.2011 19:10
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.166.38

Po pár imaginárních psech, kdy jsem nejdřív házela na zem třeba i nanuka a předstírala, že mám psa a později jsem přitáhla několik psů z ulice, kteří ale měli pána... mi táta přinesl Míšu. Krásný bílý chlupatý voříšek s černýma "brejličkama" byl uvázaný na těžkém řetězu u velké boudy... Tak roční, naštěstí se mu ho zželelo a babka majitelka mu ho dala... Vzpomínám na něj docela často, někdy se mi namotá do nějakého toho snu, přitom už tu není víc než 20 let. I teď se mi to svírá v krku...

Přidejte reakci

Přidat smajlík