Zapomene pes na starou rodinu?

taky si myslím, že takhle nepřemýšlí.
Mám dva takové psy a po setkání s bývalou rodinou, jeden vítal, ale pak šel bez rozmýšlení za mnou a druhý bylo vidět, že ví, ale nějak nereagoval. Určitě by jej neodvedli.
Nemyslím si že by se tím nějak trápili.
Ale nějaká situace jim může něco připomenout, proto se mohou chovat zvláštně.

Zadavatelka: No já právě jsem to taky nikdy u jiného psa nezaregistrovala, ale tenhle začíná dělat takové kraviny na starý kolena... Uplně panikaří, že zůstane sám. Přitom normálně je zvyklej, že jsem chodila do školy, do práce, naši, že odcházeli do práce, občas jsem brala ven vyběhat jenom mladýho psa, starýmu se nechtělo a v pohodě. Ale najednou se bojí. Začal vrčet na vousaté pány, přitom nikdy předtím nevrčel a podobně.

Právě proto mám takové dilema. Stěhuju se od rodičů na byt s přítelem, který má těžkou alergii. Našim nevadí, že jim psi zůstanou, ale uvažovala jsem nad tím, jestli by pro mlaďocha nebylo lepší, kdyby šel do nějaké aktivní rodiny. Naši třikrát za den vyvenčí kolem baráku, protože starouš víc nezvládá a s mladým extra chodit nebudou. Jsou hodně v práci.

Mám strach že by v nové rodině smutněl. A myslíte si, že je dobrý psa v nové rodině navštěvovat? Neudělá mu to v hlavě zmatek?

Budem od našich bydlet celkem daleko, takže docházet k našim a věnovat se psům by asi taky nešlo.

Jak byste to řešili vy?

Nevím jestli zapomene, ale prostě si zvykne na novou.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, mám dotaz na lidi, kteří nemají psa od štěněte.
Máte někdo darovaného psa z jiné rodiny, nebo psa, kterého jste koupili už jako dospělého?
Myslíte, že si Váš pes pamatuje svou minulou rodinu, že mu je po ní smutno? Popřípadě, že si psi pamatují život v útulku?
Docela by mě to zajímalo, protože mám psa, který už před námi dvěma rodinami prošel. V určitých situacích se mi zdá, že i po sedmi letech u nás, si na starou rodinu vzpomene. Čím je starší, tím má více takových zkratů, které si jinak neumíme vysvětlit.

Vzala jsem si NO bylo dle veta a zubů šest let....pes byl v žalostném stavu....žil na boudě....pro výkaly nemohl na zem....byl čistokrevný a měl tzetování....majitel ho chtěl nechat sežret v hospodě....bál se ho.....vzala jsem si ho....ten boj bych nikomu nepřála vidět....byla bych obviněna z týrání....bylo to kdo z koho....pes mi skočil do xichtu...čekala jsem to...vyhrála jsem.... a nakonec po půl roce musím říci, že jsem lepšího psa asi neměla....sice dokonalost tam nebyla nikdy a zkoušky by neudělal...ale šáhnout na mě někdo včetně manžela....no, zabil by!!!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vzala jsem si NO bylo dle veta a zubů šest let....pes byl v žalostném stavu....žil na boudě....pro výkaly nemohl na zem....byl čistokrevný a měl tzetování....majitel ho chtěl nechat sežret v hospodě....bál se ho.....vzala jsem si ho....ten boj bych nikomu nepřála vidět....byla bych obviněna z týrání....bylo to kdo z koho....pes mi skočil do xichtu...čekala jsem to...vyhrála jsem.... a nakonec po půl roce musím říci, že jsem lepšího psa asi neměla....sice dokonalost tam nebyla nikdy a zkoušky by neudělal...ale šáhnout na mě někdo včetně manžela....no, zabil by!!!!

Zad: Chudáček, tak to bych se nedivila, kdyby starého majitele potkal a sežral...

Já jsem tak jednou tahala polomrtvého chrta z kotce. Pes byl strupama přischlej k desce na které ležel. Lidi jsou prostě lidi...

Vzali jsme si 3 roky starého psa z rodiny, kde se o něj moc nestarali, byl velmi špatně krmen a zřejmě téměř nevyšel ze dvorku (4x4m). Když jsme s ním odcházeli, ani se neohlídl. Měl sice celý život psychické problémy, ale určitě nevzpomínal na svou minulou rodinu, byl to spíš následek špatné socializace a toho, jak byl tři roky úplně sám. Ti lidi mu jen hodili trochu žrádla, když si na něj vzpoměli. Měl hodně podváhu a nikdy to nedohnal.
Dalo to práci, ale naučil se chodit mezi lidi, jezdit MHD atd. Jen nemohl být sám v cizím prostředí, to šílel.
A byl to velmi závislý pes na naší rodině, vděčný za pohlazení a dobré slovo.
Nebála bych se toho, že si pes nezvykne, zvlášť mladší. A když půjde tam, kde se mu budou věnovat...

Myslíte , že lidi stojí frontu na odložené psy ?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zad: Chudáček, tak to bych se nedivila, kdyby starého majitele potkal a sežral...

Já jsem tak jednou tahala polomrtvého chrta z kotce. Pes byl strupama přischlej k desce na které ležel. Lidi jsou prostě lidi...

A víte že ho potkával? Změnila jsem mu jméno...ale pamatoval si....on mu šlapal okovanejma botama po packách...pes dobře věděl ale taky věděl, že nesmí....od nohy mi nesměl až na povel VOLNO...a respektoval to...Ovšem stopu bych už třeba neudělala...Vynikající byl na zadržení, ovšem nikdy nepustil...jen na povel...jinak ne.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Myslíte , že lidi stojí frontu na odložené psy ?

Zad: Zase nějakej typickej ifaunovej Ynteligent. Ptala jsem se, jak by jste to řešili. Připadá vám tohle jako konstruktivní řešení? Případnou novou majitelku už mám, jenom zatím čeká jak se rozhodnu. Kdybych našla nějaké řešení, je jasné, že bych si psa strašně chtěla nechat...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A víte že ho potkával? Změnila jsem mu jméno...ale pamatoval si....on mu šlapal okovanejma botama po packách...pes dobře věděl ale taky věděl, že nesmí....od nohy mi nesměl až na povel VOLNO...a respektoval to...Ovšem stopu bych už třeba neudělala...Vynikající byl na zadržení, ovšem nikdy nepustil...jen na povel...jinak ne.

A pamatoval si ho až do konce života, nebo na něj po pár letech zapomenul? Opravdu by mě to psí myšlení zajímalo. Myslím, že podívat se někdy do psí hlavy, tak by sme se nestačili divit.

Četla jste na moderce - Daruji fenku bernardýn/čuvač ?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A pamatoval si ho až do konce života, nebo na něj po pár letech zapomenul? Opravdu by mě to psí myšlení zajímalo. Myslím, že podívat se někdy do psí hlavy, tak by sme se nestačili divit.

Ne, nikdy nezapomněl...a to jsem ho odvezla jinam...ale po čase jsem se vrátila domú...zdědila jsem dům.....pes nikdy nezapomněl...ale poslouchal mě.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, mám dotaz na lidi, kteří nemají psa od štěněte.
Máte někdo darovaného psa z jiné rodiny, nebo psa, kterého jste koupili už jako dospělého?
Myslíte, že si Váš pes pamatuje svou minulou rodinu, že mu je po ní smutno? Popřípadě, že si psi pamatují život v útulku?
Docela by mě to zajímalo, protože mám psa, který už před námi dvěma rodinami prošel. V určitých situacích se mi zdá, že i po sedmi letech u nás, si na starou rodinu vzpomene. Čím je starší, tím má více takových zkratů, které si jinak neumíme vysvětlit.

My jsme před několika lety odkoupili 3letou fenu retrívra od myslivce, kterému nenaplnila jeho představy o loveckém psovi. Nebyli na ní přímo zlí, ale rok jí nepustili z kotce,krmili pouze rohlíky a celkově se jí už vůbec nevěnovali. U nás poznala život psa v domácnosti, naučila se čistotnost v bytě, život ve městě, měla veškerou naši péči a pozornost atd. Nehnula se po zbytek života od nás na krok a myslím, že nás měla opravdu ráda. ALE - do konce svého života, když někde zaslechla zvonit kostelní zvony (původní bydliště u kostela) začala hledat v onom místě nějaké další povědomé známky toho, že je zase zpátky, hledala mezi místními lidmi apod. a zklamaně nastupovala do auta, když pochopila, že je jinde. Jsme přesvědčení, že až do smrti na své původní pány nezapomněla.....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ne, nikdy nezapomněl...a to jsem ho odvezla jinam...ale po čase jsem se vrátila domú...zdědila jsem dům.....pes nikdy nezapomněl...ale poslouchal mě.

Jak jsem psala již výše,myslím si,že než že by na toho člověk pořád myslel,pamatoval si pach nebo chůzi člověka a spojil si to s negativním zážitkem a pokaždé když to ucítil nebo uviděl vzpomenul si. Psům hlavně pachy zůstávájí v paměti hodně dlouho,ale pokaždé se jim schovají do ústraní a až když to znovu ucítí vzpomenou si,pokud by toho člověka nepotkával na nic by si nevzpoměl,proto si i myslim,že neni dobré když dá člověk pryč psa který je na něm závislí a potom ho navštěvuje.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ne, nikdy nezapomněl...a to jsem ho odvezla jinam...ale po čase jsem se vrátila domú...zdědila jsem dům.....pes nikdy nezapomněl...ale poslouchal mě.

Ale asi je dobré dodat, že už šel vlastně do smečky....měla jsem už Novofudlanda a NO a oba chodili jak Švýcary....ovšem než jsem vycvičila jeho to byla síla.....manžela potrhal....bylo to těžký a silový...ale podřídila jsem si ho....a pak miáček ale jen pro mkně....byl z něj pes pro jednoho pána....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Četla jste na moderce - Daruji fenku bernardýn/čuvač ?

Zad: Teď jsem to přelouskala, ale tam je to taky takové rozpolcené, jestli pamatuje nebo nepamatuje.

Když jsem si starouše brala od druhé majitelky, první jsem si sním u ní doma celej den hrála a krmila ho, když jsem ho dovezla domů, ani nezakňučel a za zhruba týden jsem ho už mohla pustit z vodítka. Po sedmi letech s námi si vzpoměl na svého prvního (vousatého) majitele, který se k němu asi nechoval pěkně. Po tak dlouhé době je to divné...

Každopádně kdybych se s našima domluvila, že dám psa pryč, šel by ke kamarádce, která má jeho sourozence. Vím, že by mu tam nic nechybělo, měl by se u ní jako prase v žitě.

Ještě čekám, jak si to taťka zařídí v práci. Je si vědom toho, že nemá čas, ale všichni chceme, aby mladej zůstal u rodičů, kde s náma vyrůstal.

Pokud jde pes na lepší zvykne si, pokud jsem měla starší koupené psy, a šli na lepší, pokud se jim ukázala minulost zdrhali před ní ( do auta a odmítal ho opustit,aby nebyl zanechán v pův. bydlišti), nebo útočili na pův. majitele. Pamatuje si dobře. Je to i u odchovů, potkala jsem odchov po 7 letech, dříve jsme se vídali pravidelně 2-3 x ročně na výstavě, pes očuchal, chvíli mu trvalo, bylo vidět, že přemýšlí...,ale pak za to to vítání s řevem, že jsem měla strach, že starého pána klepne z radosti. Faktem je, že jsem nikdy neměla staršího psa z dobrých podmínek, vždy šel na lepší ( kotec-byt, apod).

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pokud jde pes na lepší zvykne si, pokud jsem měla starší koupené psy, a šli na lepší, pokud se jim ukázala minulost zdrhali před ní ( do auta a odmítal ho opustit,aby nebyl zanechán v pův. bydlišti), nebo útočili na pův. majitele. Pamatuje si dobře. Je to i u odchovů, potkala jsem odchov po 7 letech, dříve jsme se vídali pravidelně 2-3 x ročně na výstavě, pes očuchal, chvíli mu trvalo, bylo vidět, že přemýšlí...,ale pak za to to vítání s řevem, že jsem měla strach, že starého pána klepne z radosti. Faktem je, že jsem nikdy neměla staršího psa z dobrých podmínek, vždy šel na lepší ( kotec-byt, apod).

U kamarádky nejde říct, jestli to bude lepší nebo horší: Můj pes miluje děti, vodím ho do kroužku, který vedu, chodí po akcích, děti od sousedů si ho půjčují na hraní, aportování, učí ho různé blbostičky. Kamarádka děti nemá a ani se snimi nějak nevidí. Plusem je, že by měl parťáka stejného věku, náš starouš si sním nechce moc hrát. Další plus je, že chodí na agiliťáckej cvičák, tady ho zrušili a psa to předtím moc bavilo.

Myslíte, že je dobrý nápad ho nechat u kamarádky na zkoušku, jestli by si zvyknul? Ještě nikdy jsem takhle psa nedarovala, vůbec nevím, jak na to.

Já měla psa, kterého jsem získala v jeho pěti letech. Byly s ním obrovské problémy. Což o to, zvyknul si celkem rychle, ale měl svoje zažité zvyky a předělat je bylo hrozně pracné. A musím připustit, že i když jsem ho měla ráda a on mě také, nikdy to nebyl ten správný parťák. Prostě nám chybělo to společné dospívání (jeho pochopitelně). Jestli si pamatoval na původní majitelku nevím, nikdy ji už neviděl.
Ale- také jsem měla fenu NO z útulku. Brala jsem si ji jako odrostlé štěně. Vychovala jsem ji k obrazu svému, byla skvělá, prožila u nás celý život. Když jí bylo asi 8 let, šli jsme se podívat do útulku odkud jsme si ji brali. Fena šla s námi. U vrat ztuhla, rozklepala se po celém těle vzpírala se, naříkala a žadonila, ať ji tam nevodím, že tam nechce!!! Tahle fena si evidentně i po 8 letech pamatovala a zřejmě to nebylo nic hezkého. Jinak byla totiž vyrovnaná a sebevědomá. No, netahala jsem ji tam. Ta vděčnost, když se směla s námi vrátit domů, to se nedá popsat!

Já za sebe musím říct, že ano, psa z útulku, obzvlášť mladého, bych si klidně vzala znovu. Ale dospělého psa z jiné rodiny už ne. Není to ten správný vztah.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já měla psa, kterého jsem získala v jeho pěti letech. Byly s ním obrovské problémy. Což o to, zvyknul si celkem rychle, ale měl svoje zažité zvyky a předělat je bylo hrozně pracné. A musím připustit, že i když jsem ho měla ráda a on mě také, nikdy to nebyl ten správný parťák. Prostě nám chybělo to společné dospívání (jeho pochopitelně). Jestli si pamatoval na původní majitelku nevím, nikdy ji už neviděl.
Ale- také jsem měla fenu NO z útulku. Brala jsem si ji jako odrostlé štěně. Vychovala jsem ji k obrazu svému, byla skvělá, prožila u nás celý život. Když jí bylo asi 8 let, šli jsme se podívat do útulku odkud jsme si ji brali. Fena šla s námi. U vrat ztuhla, rozklepala se po celém těle vzpírala se, naříkala a žadonila, ať ji tam nevodím, že tam nechce!!! Tahle fena si evidentně i po 8 letech pamatovala a zřejmě to nebylo nic hezkého. Jinak byla totiž vyrovnaná a sebevědomá. No, netahala jsem ji tam. Ta vděčnost, když se směla s námi vrátit domů, to se nedá popsat!

Já za sebe musím říct, že ano, psa z útulku, obzvlášť mladého, bych si klidně vzala znovu. Ale dospělého psa z jiné rodiny už ne. Není to ten správný vztah.

To není pravda!! Jak jsem psala výše...psa jsem si vzala, šest let, týraný hlady i fyzicky...ano, bylo to těžké ale zvládla jsem to a vděčnost nehorázná!!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To není pravda!! Jak jsem psala výše...psa jsem si vzala, šest let, týraný hlady i fyzicky...ano, bylo to těžké ale zvládla jsem to a vděčnost nehorázná!!!

co není pravda? Že jsme měli psa, který k nám nikdy pořádně nezapadl??? Jak to víte? Vy jste u nás byla?Vy jste ho znala? Že Vám byl týraný pes vděčný přece nikde nezpochybňuji, pouze jsem napsala SVOJI VLASTNÍ zkušenost, která byla prostě jiná. Taky se ale nejednalo o týraného psa, ale "pouze" nechtěného. V CHS odkud jsme ho měli prostě splnil svoji úlohu a mazej! Navíc ani nepíšu o tom, že by pes nebyl vděčný. Byl. Ale prostě to nebylo takové, jako kdyby u nás vyrostl, to je vše.

Mám fenu,koupenou v roce,z hrozných podmínek...jak by reagovala,či jestli vůbec na původní majitele-těžko říct....
Ale pak je takový případ,brala jsem si štěndo 2,5měs. po měsíci jsme jeli chovatelku navštívit...no a fenečka se k ní vůbec neměla spíš se při snaze o kontakt jěště vyhýbala,chovala se k ní naprosto jako k cizí a vůbec celkově to bylo jakoby tam přišla snad poprvé,prostě nezájem...jediný u koho bylo vidět,že jí udělalo radost a vidí ji ráda byla roční puberťačka-psí....tak to mi přišlo docela zvláštní,přijde mi vysoce nepravděpodobné aby si ji přeci "nepamatovala"A tak to bylo pokaždé co ji následovně viděla,přitom lidi které potkáváme jednou za čas si "pamatuje"....

Co se paměti u psa týče, mám takovouto zkušenost. Chodila jsem s klukem, kterého můj pes měl dost rád. Po nějakém čase jsme se spolu rozešli. Na psovi nebylo nic znát, jen pokaždé když kolem nás projelo kole se cvrčkem (měli to klasické berany, asi na přehazovačce), pes měl tendenci za kolem utíkat. Hodně jsme s bývalým přítelem jezdili na kolech, a psech si ten zvuk z jeho kola pamatoval. S přítelem jsme se rozešli v dobrém, a docela často jsme se potkávali, můj pes ho tak rok vítal s nadšením, po roce už na něj vrtěl, jako na každého kdo ho oslovil jeho jménem. U druhého přítele to bylo horší, pes ho měl velmi rád, když jsme se rozešli, pes na mě byl dost naštvaný, dával mi hodně najevo, že mu přítel chybí. Asi po dvou letech jsme se potkali, a pes na něj reagoval velice nadšeně. Bylo vidět že ho poznává. S přítelem jsme pokecali, a každý šli svým směrem, pes v pohodě šel za mnou. Doma nedával znát, že by se mu po mém bývalém příteli stýskalo. Podle mého pes si pamatuje, ale postupem času méně a méně. Měla jsem nalezenou starší fenku, a na té jsem nikdy nepozorovala, že by tesknila, nebo jí něco připomínalo její bývalou rodinu. Asi to také bude kus od kusu, pes o kterém jsem psala je velice chytrý, fenka kterou jsem našla byla tip psa, který když měl míček a teplé křeslo byl nejspokojenější na světě.

Je to i o povaze samotného psa, některý je cican se všema a tak i štěně které se prodává jako odrostlé se k chovateli má moc a některé se prostě nemá. Psovi ta změna až tak nevadí, vadí většinou nám lidem a my teskníme. Když jsem prodávala vráceného odchovance, který s námi po vrácení asi půl roku žil tak pejsa se druhý den normálně lísal k novému majiteli a já doma brečela. Pokud jde pes na stejné nebo lepší podmínky třeba k psímu kamarádovi bude určitě raději, než když doma bude zlobit a rodiče se pak budou zlobit na něho. Zkuste se domluvit takto, že si kámoška psa vezme a kdyby to v žádném případě třeba po dvou měsících neklapalo vrátí ho:(

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, mám dotaz na lidi, kteří nemají psa od štěněte.
Máte někdo darovaného psa z jiné rodiny, nebo psa, kterého jste koupili už jako dospělého?
Myslíte, že si Váš pes pamatuje svou minulou rodinu, že mu je po ní smutno? Popřípadě, že si psi pamatují život v útulku?
Docela by mě to zajímalo, protože mám psa, který už před námi dvěma rodinami prošel. V určitých situacích se mi zdá, že i po sedmi letech u nás, si na starou rodinu vzpomene. Čím je starší, tím má více takových zkratů, které si jinak neumíme vysvětlit.

Zvířata nepřemýšlí o minulosti ani o budoucnosti. Žijí pouze přítomností. Tím se od nich lišíme.
Věřím, že si psi dokáží vzpomenout na určitý pach a přiřadit si ho k určité osobě, ale to je tak vše.
Určitě si v pelechu neomlývají situaci, kdy byli u předešlé rodiny.

Já bych řekla, že si psi pamatují dost. Alespoň u nás to vypadalo, že starý pes, který se v původní rodině měl dobře a "pouze" se stal nadbytečným, tak i když si zvykl, nikdy to nebylo ono. Jako by stále vzpomínal, že kdysi to bylo jinak. Nic mu nechybělo, pouze asi původní rodina. Ale neměla jsem šanci zjistit jak by reagoval, s chovatelkou jsme se už nikdy neviděli.
U feny z útulku to bylo jinak. Byl to údajně toulavý pes chycený na ulici. Zvykla si u nás okamžitě. Hned z první procházky sama neomylně zamířila k našemu domu a dožadovala se vpuštění na zahradu. Pobyt v útulku pro ni byl ve vzpomínkách noční můrou a měla hrůzu z toho, abych ji tam nevrátila.
No oba u nás prožili život až do konce. Nepochopím, jak může někdo odložit psa jen proto, že už se mu nehodí nebo ho přestal bavit. Jistě existují vážné důvody proč pes musí z domu- např. nemoc apod. Ale většinou to je bohužel proto, že pes nekryje, fena nerodí....nebo se prostě majiteli zalíbí jiné plemeno.
Lidi by si měli uvědomit, že pes žije tak 15 let a že za něj nesou odpovědnost. A že zbavit se dospělého psa je.....

Nemyslím si, že by vyloženě nějak vzpomínal, ale nezapomene... Mám zkušenost s fenkou pastevce, která se narodila u nás, téměř ve 3 měsících odlétala do zahraničí. K nám se dostala zpět po 3,5 letech, jeli jsme si pro ni - předání velmi rychlé přítelkyní majitelky. Mne a manžela měla každopádně stále někde uložené, zřejmě úplně nezapomněla na náš pach, hlas,... Okamžitě nás začala poslouchat, ačkoli pro ni najednou jiná řeč, jiný přízvuk,... Reagovala na intonaci v hlase. Byla milá. K cizím lidem se jinak chová nedůvěřivě, je vůči nim dost ostrá, reaguje rychle a potřebuje čas, aby je začala brát. Sama majitelka nemohla uvěřit, že to všechno půjde tak snadno. Já sama jsem měla jisté obavy, ale ukázalo se, že naprosto zbytečně.

Je to pes od psa (a taky je to o plemeni).
Měli jsme psa NO, který byl často v naší nepřítomnosti hlídaný kamarády. Prostě kdo měl čas, tomu jsme psa dovezli domů a za den až 14 dní si ho vyzvedli (nekamenujte, změnili se prostě pracovní povinnosti). Pes byl v naprosté pohodě, nesmutnil, bylo mu celkem jedno, u koho je. Kdybychom pro něj nepřijeli, tak by prostě spokojeně zůstal u nového pána.
Kamarádka měla také NO a když musela se školou na týdenní praxi, pes nežral, trpěl průjmy, kňučel, odmítal chodit ven. A to byl doma, ve svém prostředí, jen ho hlídali rodiče. Smutnil tak, že kdyby to trvalo déle, snad by umřel. Nedovedu si představit, že by měl jít do jiné rodiny.
Zadavatelka si to musí stejně rozhodnout sama, ona ví, jak její pes reaguje, jak se chová, jak snáší změny. Stejně jí tady nikdo neporadí, když situaci přímo nezná.
A pokud má už novou majitelku vybranou, možná by se mohla domluvit, že tam psa dá a kdyby to nedělalo dobrotu, pes půjde zpět.

Pes určitě nevzpomíná, nicméně - může rozpoznat pach, případně intonaci hlasu....ale máme spíše humorný příběh...segra má velice aktivního křížence jezevčíka...protože se mu nevěnuje s nějakým tréninkem, pes se naučil hrát si sám...udělá si na zahradě důlek, čumákem a packami hraje fotbal ;-).
Nicméně - když jsem ho 10 dnů hlídala, tak jsme chodili na veliké prochajdy, klusal 10 kilásků u kola apod. A když si pro něj přijela segra, štěkal na ni její miláček jako pominutý, couval zpět a nevypadalo, že by byl nadšen , že ji vicí...čili to s tou psí adaptací nebude tak hrozné, jak se jeví.
Nicméně naše Neluša , jakmile uslyší dětské hlásky, je jako utržená z řetězu, takže něco v hlavičce z "minulého" životě asi zafixováno mít bude...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zvířata nepřemýšlí o minulosti ani o budoucnosti. Žijí pouze přítomností. Tím se od nich lišíme.
Věřím, že si psi dokáží vzpomenout na určitý pach a přiřadit si ho k určité osobě, ale to je tak vše.
Určitě si v pelechu neomlývají situaci, kdy byli u předešlé rodiny.

Taky si myslím. Spíš si spojují různé situace a podněty a podle toho reagují i v budoucnu, viz tady zmiňované kostelní zvony, nejspíš pes dostával často v době jejich zvonění jídlo a tak se po něm shání i teď a podle majitele to vypadá, že shání minulou rodinu. Strach před vraty útulku je totéž, zafixovaná reakce na podnět.

My koupili dobrmana 2,5 letého. Byl z dobrých podmínek, jen po rozchodu na něj pán neměl čas. První noc u nás tichounce provzdychal, pak objevil gauč - evidentně na něj byl zvyklej, a byl klid. Vyrůstal s lovečákama a při střelbě hledal co padne z nebe. Ale přestal hledat rychle a málokdo nám věří že ho nemáme od mala. Jen se velmi nafixoval na naši fenu. Bejvalý páníček na návštěvě u nás nikdy nebyl, chtěl by, ale prý by to nezvládl (i při předání psa mu tekly slzy)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vzala jsem si NO bylo dle veta a zubů šest let....pes byl v žalostném stavu....žil na boudě....pro výkaly nemohl na zem....byl čistokrevný a měl tzetování....majitel ho chtěl nechat sežret v hospodě....bál se ho.....vzala jsem si ho....ten boj bych nikomu nepřála vidět....byla bych obviněna z týrání....bylo to kdo z koho....pes mi skočil do xichtu...čekala jsem to...vyhrála jsem.... a nakonec po půl roce musím říci, že jsem lepšího psa asi neměla....sice dokonalost tam nebyla nikdy a zkoušky by neudělal...ale šáhnout na mě někdo včetně manžela....no, zabil by!!!!

je krásné si myslet že by někoho zabil kdo by na Vás šáhnul ale když se Vás snažil zabít skokem do xichtu tak jakto že Vás nezabil a někoho jiného ano? jste snad supermanka? :D hahaha

jinak jsou psi kteří si zvyknout, ale pokud jde o molosse či pastevce fixování na Vás jako svého člena - vůdce smečky, pak už si nikdy nikde nezvykne, snad přežije, dožije ale nezvykne ...

Mám dva psy,fenu a psa z jiných rodin.Fena se u mě v 5ti letech tak adaptovala,že mi nikdo nevěří,že není moje od mala a to se měla v první rodině skvěle,jen prostě na ní přestal být čas a psa jsem si brala v jeho 9 letech,je tu rok,je ok,ale stačí určitý podnět,co znal-zvuk určitého auta,typy lidí ,pachy a je v jiném světě-stojí ztuhle,kouká,čuchá do vzduchu a nedá se chvíli odvolat,je prostě jinde.Po chvíli se oklepe,přijde ke mě s vrtěním ocásku a je spokojenej.Myslím,že taky jakoby vzpomíná na bývalý domov,ale tam ho už jako starého nechtěli,tak se mi vrátil(je z mého odchovu)Při odvozu totoho psa jsem na něj mluvila tak jako když byl ještě štěně a on se na mě po chvíli tak zakoukal a tak mě začal vítat,že mě napadla i myšlenka,zda mě nepoznal po tolika letech?

mám devítiletého psa brala sem si ho jako dospělého kolem dvou let ,a nezapoměl na to co zažil ,když vidí výrostky kolem 14-18 let není k udržení může se pominout ,jinak je hodný neagresivní poslušný ,jen nesnáší tyhle mladý kluky, ted u nás postavili nové psí hřiště , udělali tam takovou tu kladinu je to docela výška ,nikdy v životě co ho mám na tomhle nebyl , vylítl tam jako by to dělal každý den a činí mu to potěšení mává ocasem a běhá sám od sebe kdo ho to naučil ,kdysi někdo ,nezapoměl ,vozila sem ho v autě na sedačce ,jednou asi po čtyřech letech sem otevřela kufr , už tam byl a ležel ,sám někdo ho tam kdysi vozil., prostě pamatuje si různé věci ,bojí se klepání taky nevím proč, když klepu maso je zalezlý pod stolem, perostě má určité vzpomínky na které nezapoměl,.

Hodně záleží na věku a povaze psa kdy změní rodinu. Starší pes nezapomene. V určitých situacích si jistě vzpomene, nebo když svou starou rodinu po čase potká, je vidět že si pamatuje.Neznamená to ale, že se nedovede se změnou vypořádat a teskní do nekonečna. Je ale rozdíl jak se mu ve staré rodině žilo. Špatné zkušenosti, bolestivé, bude skoro vždy aplikovat i na novou situaci a bude dlouho trvat než zapomene, někdy to nejde vůbec. Mladí psi, s " veselou" povahou zapomenou po čase na příkoří která se mu děla.

My si vzali ročního psa a po dvou letech u nás je z něj šílený závislák - jako by měl strach, že se ho zbavíme jako původní majitelé.