Bázlivý pes

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pes je bázlivý vůči lidem nebo jiným psům?

Vůči lidem - hlavně mužům. Doma žije volně a socializovaně s dalšími psy - fenami - žádný kotec a ani bouda. K cizím psům bohužel vykazuje aresivitu - evidně ze strachu štěká dopředu aniž by vůbec zjistil, zda jde o fenku či samce. Psovi jsou necelé 2 roky - otužuji jej změnou prostředí a lidí, ale ráda bych to ještě konzultovala, abych mu víc neuškodila, nežli pomohla. Důvody tohoto chování neznám - mám jej od mala, běžné povely zvládá v pohodě - nikdy nebyl bit a vše šlo vždy po dobrém. Děkuji Zita

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den, máte někdo zkušenost s nějakou poradnou, která se zabývá převýchovou bázlivých psů. Ráda bych konzultovala chování svého psa. Základních rad a doporučení, která jsou k mání na internetu se držím, nicméně bych zašla i za odborníkem. Ideálně ve středočeském kraji.Děkuji za odpověďi.
Zita

pan R. Desenský z Vysočiny

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den, máte někdo zkušenost s nějakou poradnou, která se zabývá převýchovou bázlivých psů. Ráda bych konzultovala chování svého psa. Základních rad a doporučení, která jsou k mání na internetu se držím, nicméně bych zašla i za odborníkem. Ideálně ve středočeském kraji.Děkuji za odpověďi.
Zita

taky máme fenku co se bojí cizích lidí,na mě na mého chlapa i na moje rodiče je v pohodě a neřeším to lepší pes co k cizím nejde než pes co vám bude za cizíma uíkat...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
taky máme fenku co se bojí cizích lidí,na mě na mého chlapa i na moje rodiče je v pohodě a neřeším to lepší pes co k cizím nejde než pes co vám bude za cizíma uíkat...

dobrá blbost ...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
dobrá blbost ...

kdyby měl člověk lítat s jakoukoliv sebemenší poruchou k odborníkům,tak neděláte nic jinýho než se psem jezdíte po republice.... 100 lidí 100 povah,100 psů 100 povah

mislím že Desenský není tak uplně dobrá volba

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
mislím že Desenský není tak uplně dobrá volba

Tak koho doporučit? Já nevím. Ale taky by mne to možná zajímalo. Už jsem tu psala o kamarádčině psovi, který má strach z chlapů a bylo by jí to asi fuk, ale chodí s ním na výstavy a tam to samozřejmě vadí. Máte někdo dobrý tip na konzultanta povah psů.

můžu se zeptat, co máte za plemeno?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vůči lidem - hlavně mužům. Doma žije volně a socializovaně s dalšími psy - fenami - žádný kotec a ani bouda. K cizím psům bohužel vykazuje aresivitu - evidně ze strachu štěká dopředu aniž by vůbec zjistil, zda jde o fenku či samce. Psovi jsou necelé 2 roky - otužuji jej změnou prostředí a lidí, ale ráda bych to ještě konzultovala, abych mu víc neuškodila, nežli pomohla. Důvody tohoto chování neznám - mám jej od mala, běžné povely zvládá v pohodě - nikdy nebyl bit a vše šlo vždy po dobrém. Děkuji Zita

To je vrozený, taky mám takového psa, jediná rada je psa otrkávat a otrkávat na všechny možný situace, nelitovat, nechlácholit a netrpět mu vyjíždění na lidi a na psy. My to celkem zvládli, i výstavu dá a necháse ošahat když jsem u toho, takže ví že musí, ale dobrovolně by na sebe nenechal sáhnout od cizího člověka a dobrovolně by se nepřiblížil k cizímu většímu psovi. Ale to už neřeším.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To je vrozený, taky mám takového psa, jediná rada je psa otrkávat a otrkávat na všechny možný situace, nelitovat, nechlácholit a netrpět mu vyjíždění na lidi a na psy. My to celkem zvládli, i výstavu dá a necháse ošahat když jsem u toho, takže ví že musí, ale dobrovolně by na sebe nenechal sáhnout od cizího člověka a dobrovolně by se nepřiblížil k cizímu většímu psovi. Ale to už neřeším.

Však to také není žádné neštěstí. Nevím, proč by na psa měli, bez mého svolení, sahat cizí lidé a on si to měl nechat líbit. Stačí, že neprojevuje strachovou agresi a že nevyjíždí jako magor.
Také záleží na plemeni. Boxer (podle mých zkušeností) je klasický vítací a líbací pes. Jiná plemena jsou odtažitější.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den, máte někdo zkušenost s nějakou poradnou, která se zabývá převýchovou bázlivých psů. Ráda bych konzultovala chování svého psa. Základních rad a doporučení, která jsou k mání na internetu se držím, nicméně bych zašla i za odborníkem. Ideálně ve středočeském kraji.Děkuji za odpověďi.
Zita

www.psycholog-psu.com/poradna, tam jsou super návody, kup si Desenského druhou knihu.
Odkud přesně jsi?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Však to také není žádné neštěstí. Nevím, proč by na psa měli, bez mého svolení, sahat cizí lidé a on si to měl nechat líbit. Stačí, že neprojevuje strachovou agresi a že nevyjíždí jako magor.
Také záleží na plemeni. Boxer (podle mých zkušeností) je klasický vítací a líbací pes. Jiná plemena jsou odtažitější.

Ale ono je něco jiného nedůvěra v cizí lidi,kdy se pes,pokud to chce jeho majitel,nechá normálně pohladit,prošahat, a když nechce,tak prostě od neznámého krok dva odkročí a udržuje si vlastní prostor, nebo bázlivost,kdy se pes krčí,ocas mezi nohama a buď chce zdrhnout nebo se to zvrtává ve strachovou reakce. Nepleťme si pojmy.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ale ono je něco jiného nedůvěra v cizí lidi,kdy se pes,pokud to chce jeho majitel,nechá normálně pohladit,prošahat, a když nechce,tak prostě od neznámého krok dva odkročí a udržuje si vlastní prostor, nebo bázlivost,kdy se pes krčí,ocas mezi nohama a buď chce zdrhnout nebo se to zvrtává ve strachovou reakce. Nepleťme si pojmy.

Tak tohle je přesně problém psa mé kamarádky, cituji: bázlivost,kdy se pes krčí,ocas mezi nohama a buď chce zdrhnout nebo se to zvrtává ve strachovou reakce.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak tohle je přesně problém psa mé kamarádky, cituji: bázlivost,kdy se pes krčí,ocas mezi nohama a buď chce zdrhnout nebo se to zvrtává ve strachovou reakce.

No přesně takhle se choval můj pes, ale jde to fakt odbourat, teď když jsem u toho, tak se sice trochu přikrčí, ale jinak nic, když bych tam nebyla nebo byla daleko, tak zdrhne a nebo když si dodá odvahy, tak jde lidem zezadu po nohách. Jako štěně ani nechtěl chodit na procházky, mimo zahradu jsem ho tahala za seboou jak kačera na provázku. Ale zadařilo se a navíc je tím taky vynikající hlídač.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No přesně takhle se choval můj pes, ale jde to fakt odbourat, teď když jsem u toho, tak se sice trochu přikrčí, ale jinak nic, když bych tam nebyla nebo byla daleko, tak zdrhne a nebo když si dodá odvahy, tak jde lidem zezadu po nohách. Jako štěně ani nechtěl chodit na procházky, mimo zahradu jsem ho tahala za seboou jak kačera na provázku. Ale zadařilo se a navíc je tím taky vynikající hlídač.

A jak jste,prosím, postupovala.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A jak jste,prosím, postupovala.

No jak už tu bylo psáno, psa je třeba otrkávat a to nekompromisně, chodila jsem s ním hodně do města, aby si zvykl na lidi kolem sebe, prostě je třeba jít, psa mít u nohy na vodítku a nevšímat si ho a chodit a chodit, nechávala jsem ho hladit po zádech od cizích lidí, jsem mu přidržela hlavu, aby se nemohl ohnat a musel to strpět, mlsku si od cizích nevezme a od mě když na něj zrovna někdo cizí sahá taky ne, takže až po akci, kdy se celej doslova úlevou oklepal, dostal velkou pochvalu a mlsku, trvalo to dlouho, ale zvykl si, taky mu posiluju sebevědomí, přetahujeme se a nechám ho vždy vyhrát, cvičíme, aby bylo za co chválit. Hlavně NIKDY nechválit, neutěšovat, nelitovat při tom jeho ustrašném chování, ale pouze ignorovat a dát najevo, že se vám nelíbí vyjíždění po lidech, psech, že toto tolerovat nebudete. Teď je to tak, že sice nadšený není, přikrčí se, ale zásadní problém nemáme, ani u veta, ani na výstavách, a i když na ulici mi ho někdo znenadání pohladí, bohužel je takový typ co tohle přitahuje, hlavně děti, tak se jen přikrčí a kouká na mě, ale to ho samozřejmě nenechám otlapávat a hned zasáhnu a lidem to překazím.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No jak už tu bylo psáno, psa je třeba otrkávat a to nekompromisně, chodila jsem s ním hodně do města, aby si zvykl na lidi kolem sebe, prostě je třeba jít, psa mít u nohy na vodítku a nevšímat si ho a chodit a chodit, nechávala jsem ho hladit po zádech od cizích lidí, jsem mu přidržela hlavu, aby se nemohl ohnat a musel to strpět, mlsku si od cizích nevezme a od mě když na něj zrovna někdo cizí sahá taky ne, takže až po akci, kdy se celej doslova úlevou oklepal, dostal velkou pochvalu a mlsku, trvalo to dlouho, ale zvykl si, taky mu posiluju sebevědomí, přetahujeme se a nechám ho vždy vyhrát, cvičíme, aby bylo za co chválit. Hlavně NIKDY nechválit, neutěšovat, nelitovat při tom jeho ustrašném chování, ale pouze ignorovat a dát najevo, že se vám nelíbí vyjíždění po lidech, psech, že toto tolerovat nebudete. Teď je to tak, že sice nadšený není, přikrčí se, ale zásadní problém nemáme, ani u veta, ani na výstavách, a i když na ulici mi ho někdo znenadání pohladí, bohužel je takový typ co tohle přitahuje, hlavně děti, tak se jen přikrčí a kouká na mě, ale to ho samozřejmě nenechám otlapávat a hned zasáhnu a lidem to překazím.

Tak toto kamarádka také zkouší, zatím jsou mírné pokroky. Ten její hafan - bígl - po lidech nevyjíždí - je tam hlavně strach z mužů, který se defakco projevil až na výstavě - z bígla byl najednou chrtík s ocasem mezi nohama. Ve třídě mladých mu to bylo ještě tolerováno, ale dál.... Ona by se i na výstavy vykašlala, ale pes se fakt povedl. Zatím byl, co vím, asi na 5ti výstavách. Tak snad se to zlomí. Jinak se i na výstavách chová pes slušně vůči ostatním psům - ignoruje je. Ale na ulici štěká i na čivavu, aniž by vůbec zjistil, zda jde o fenu či psa. Je jak pominutej a nereaguje na hlas majitelky. Možná to může být i puberta. Děkuji za rady a předám

můj pes se taky bál lidí když sem si ho přivezla domů, hlavně mužů schovával se utíkal , kdyby na něj sáhli tak je kousnul , chce to opravdu chodit hodně mezi lidi aby si pes zvykal na to že mu neublíží ,ale můj názor je ten že by jste ho neměla násilím držet aby se ho dotýkali to ne ,stačí když si zvykne nevšímat si jich. můj pes se ted už nebojí nikoho a ničeho ,a u žádného odborníka jsme nebyli chce to jen ho nechat aby se v klidu se vším seznámil.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak toto kamarádka také zkouší, zatím jsou mírné pokroky. Ten její hafan - bígl - po lidech nevyjíždí - je tam hlavně strach z mužů, který se defakco projevil až na výstavě - z bígla byl najednou chrtík s ocasem mezi nohama. Ve třídě mladých mu to bylo ještě tolerováno, ale dál.... Ona by se i na výstavy vykašlala, ale pes se fakt povedl. Zatím byl, co vím, asi na 5ti výstavách. Tak snad se to zlomí. Jinak se i na výstavách chová pes slušně vůči ostatním psům - ignoruje je. Ale na ulici štěká i na čivavu, aniž by vůbec zjistil, zda jde o fenu či psa. Je jak pominutej a nereaguje na hlas majitelky. Možná to může být i puberta. Děkuji za rady a předám

No v těhle případech jsou pokroky vždycky mírné a pomalé, kamarádka musí vydržet. Bych prostě zmermomocnila všechny známý chlapy a nechala ho jima ošmatávat, krátce, ale opakovaně a po dlouhou dobu, štěkání na psy na ulici bych mu netolerovala, když nereaguje na hlas, dá se taky korigovat vodítkem. Na pubertu bych moc nespoléhala, tato nejsou projevy puberty, ale spíš dospívání, kdy se psovi i mění povaha. Tak jen zabránít tomu, aby to nebylo k horšímu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
můj pes se taky bál lidí když sem si ho přivezla domů, hlavně mužů schovával se utíkal , kdyby na něj sáhli tak je kousnul , chce to opravdu chodit hodně mezi lidi aby si pes zvykal na to že mu neublíží ,ale můj názor je ten že by jste ho neměla násilím držet aby se ho dotýkali to ne ,stačí když si zvykne nevšímat si jich. můj pes se ted už nebojí nikoho a ničeho ,a u žádného odborníka jsme nebyli chce to jen ho nechat aby se v klidu se vším seznámil.

Jenže na výstavě vám psa osahávají, to že je zvyklý jen ignorovat lidi kolem sebe vám moc nepomůže, musí být prostě zvyklý, že na něj přímo sahají. A stejně i tak riskujete, že pes se ožene po někom, kdo vám na něj sáhne znenadání na ulici, já prostě ho zvykala násilím a zvyknul si, pro mě je to stejný jako že se nechtěl i česat, taky jsem ho ze začátku musela držet násilím a odměňovat a dneska s druhým psem stojí na česání frontu a nemůže se už dočkat a cpe se pod hřeben.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No v těhle případech jsou pokroky vždycky mírné a pomalé, kamarádka musí vydržet. Bych prostě zmermomocnila všechny známý chlapy a nechala ho jima ošmatávat, krátce, ale opakovaně a po dlouhou dobu, štěkání na psy na ulici bych mu netolerovala, když nereaguje na hlas, dá se taky korigovat vodítkem. Na pubertu bych moc nespoléhala, tato nejsou projevy puberty, ale spíš dospívání, kdy se psovi i mění povaha. Tak jen zabránít tomu, aby to nebylo k horšímu.

Ono je to s ním fakt zvláštní, znám psa od mala - mám dvě fenky z útulku a s nimi tvoří prakticky smečku a tak jak reaguje na cizí psy, tak reauguje i na ně. Vypadá to děsivě (pro cizí lidi),ale vím, že by nikomu neublížil (spíš by to jiný pes nemusel pochopit a pokousat jeho). Je to takové divné huronské přivítání - k nám se taky vždycky řítí jak velká voda, ale holky ho znají - on je fakt dobrák - takže před ním neutíkají a berou jeho divoké štěkající přivítání. Kamarádka tomu právě nepřikládala váhu, protože to byl prostě jeho uvítací projev, ale v případě neznámých psů to už asi může být problém,viďte. Co se týká cizích lidí, to zkoušejí, kámoška říkala, že už si připadá jako blázen, protože "obtěžuje" neznáme chlapy. Dva si už málem nechtěně odvedla dom. Ale o psa tedy fakt nestáli. Zní takhle humorně a vlastně to i humorné je, ale ona už je z toho trochu na nervy. Oslovuje cizí lidi(chlapy) a snaží se jim vysvětlit, co a proč po nich chce. Fakt se holka snaží,co to jde.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No jak už tu bylo psáno, psa je třeba otrkávat a to nekompromisně, chodila jsem s ním hodně do města, aby si zvykl na lidi kolem sebe, prostě je třeba jít, psa mít u nohy na vodítku a nevšímat si ho a chodit a chodit, nechávala jsem ho hladit po zádech od cizích lidí, jsem mu přidržela hlavu, aby se nemohl ohnat a musel to strpět, mlsku si od cizích nevezme a od mě když na něj zrovna někdo cizí sahá taky ne, takže až po akci, kdy se celej doslova úlevou oklepal, dostal velkou pochvalu a mlsku, trvalo to dlouho, ale zvykl si, taky mu posiluju sebevědomí, přetahujeme se a nechám ho vždy vyhrát, cvičíme, aby bylo za co chválit. Hlavně NIKDY nechválit, neutěšovat, nelitovat při tom jeho ustrašném chování, ale pouze ignorovat a dát najevo, že se vám nelíbí vyjíždění po lidech, psech, že toto tolerovat nebudete. Teď je to tak, že sice nadšený není, přikrčí se, ale zásadní problém nemáme, ani u veta, ani na výstavách, a i když na ulici mi ho někdo znenadání pohladí, bohužel je takový typ co tohle přitahuje, hlavně děti, tak se jen přikrčí a kouká na mě, ale to ho samozřejmě nenechám otlapávat a hned zasáhnu a lidem to překazím.

Naprosto souhlasím! Musíte si uvědomit, že pro svého psa jste vůdce smečky a jako taková se musíte taky chovat. Já mám teď už 11-letou fenu bígla. Když jsme si ji přivezli očividně nebyla zvyklá na městský provoz a s ním spojený hluk a podobně. Já byla téhdá malá holka a ani mí rodiče to moc neřešili. Došlo to až tak daleko, že se bála snad úplně všeho. Máme štěstí, že bydlíme naproti parku, takže na procházkách to nebyl až takový problém, ale jinak byla nezvladatelná. Kdykoli se vyskytlo něco hlučnějšího jako bagr nebo něco podobného mohla se na vodítku uškrtit, nemusím připomínat, že se mi i párkrát vysmekla z obojku a hrozilo, že ji něco přejede... Abych to zkrátila, mě hodně pomohl styl pana Cesara Millana. Je to američan a myslím, že u nás ještě tak známý není. Knížku pana Desenského jsem četla taky, ale ten mi příjde trochu kontroverzní, nemůžu s ním úplně souhlasit, jeho metody se mi moc nelíbí. Jak už jsem psala, uvědomte si, že jste pro svého psa vůdce a jako taková ho musíte nejen kárat, ale také ho chránit a dodávat mu odvahu. Myslím, že kdyby jste se trochu zamyslela dojde vám, že jste sama dost nervozní a předem se bojíte situací, kterých se bojí váš pes. Věřte mi, že ve chvíli kdy si uvědomíte, že vy první musíte dokázat vašemu psovi, že se není čeho bát a tahle situace není nic zvláštního, všechno půjde celkem rychle zpravit. Jako ostatní taky chodím už asi půl roku s pejsem hodně mezi lidi a snažím se mu dodát odvahu.... není to lehké, ani to nebude trvat týden, ale půjde to. A moc vám přeju ten pocit, když se budete moci se svým psem projít po městě aniž by začal hystericky zdrahat domů..... Hodně štěstí. Snad jsem trochu pomohla. A omlouvám se za tu délku

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Naprosto souhlasím! Musíte si uvědomit, že pro svého psa jste vůdce smečky a jako taková se musíte taky chovat. Já mám teď už 11-letou fenu bígla. Když jsme si ji přivezli očividně nebyla zvyklá na městský provoz a s ním spojený hluk a podobně. Já byla téhdá malá holka a ani mí rodiče to moc neřešili. Došlo to až tak daleko, že se bála snad úplně všeho. Máme štěstí, že bydlíme naproti parku, takže na procházkách to nebyl až takový problém, ale jinak byla nezvladatelná. Kdykoli se vyskytlo něco hlučnějšího jako bagr nebo něco podobného mohla se na vodítku uškrtit, nemusím připomínat, že se mi i párkrát vysmekla z obojku a hrozilo, že ji něco přejede... Abych to zkrátila, mě hodně pomohl styl pana Cesara Millana. Je to američan a myslím, že u nás ještě tak známý není. Knížku pana Desenského jsem četla taky, ale ten mi příjde trochu kontroverzní, nemůžu s ním úplně souhlasit, jeho metody se mi moc nelíbí. Jak už jsem psala, uvědomte si, že jste pro svého psa vůdce a jako taková ho musíte nejen kárat, ale také ho chránit a dodávat mu odvahu. Myslím, že kdyby jste se trochu zamyslela dojde vám, že jste sama dost nervozní a předem se bojíte situací, kterých se bojí váš pes. Věřte mi, že ve chvíli kdy si uvědomíte, že vy první musíte dokázat vašemu psovi, že se není čeho bát a tahle situace není nic zvláštního, všechno půjde celkem rychle zpravit. Jako ostatní taky chodím už asi půl roku s pejsem hodně mezi lidi a snažím se mu dodát odvahu.... není to lehké, ani to nebude trvat týden, ale půjde to. A moc vám přeju ten pocit, když se budete moci se svým psem projít po městě aniž by začal hystericky zdrahat domů..... Hodně štěstí. Snad jsem trochu pomohla. A omlouvám se za tu délku

Ono taky je to dobré kvůli tomu psovi, pes co žije pořád ve strachu a ve stresu, má ze života peklo. Lepší je opravdu ho otrkat, i třeba trochu násilím, aby mohl potom žít v klidu.
Přeju a´t se vám to podaří, s dospělým psem to možná půjde pomaleji, ale jistě se časem taky zadaří.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ono taky je to dobré kvůli tomu psovi, pes co žije pořád ve strachu a ve stresu, má ze života peklo. Lepší je opravdu ho otrkat, i třeba trochu násilím, aby mohl potom žít v klidu.
Přeju a´t se vám to podaří, s dospělým psem to možná půjde pomaleji, ale jistě se časem taky zadaří.

Děkuju. Moc jstem tomu ze začátku nevěřila, přece jenom už je to starší paní, ale fakt to funguje.... asi už to nikdy nebude ideální, pořád se ještě něčeho lekne, ale jde hodně vidět jak reaguje na mě... když s ní jdou na procházku moje sestry, tak se za pět minut vrací s tím, že z toho nebo toho důvodu s nimi nechtěla nikam jít.. mě už se to dlouho nestalo... Držím palce ostatním... hlavně buďte trpěliví a psy prosím nebijte... tohle taky často vidím na procházkách u jiných pejskařů

taky sem měla bígla ,ten bázlivý nebyl ale v mladém věku měl sklony lekat se některých věcí, u něj se mě osvědčilo a pak následně i u zmiňovaného mého bázlivého labradora že jsem je prostě za nepřiměřený projev strachu potrestala , i když mě tady za to možná odpoudíte ,labíka sem tím odnaučila i bát se petard , oba dva psi pak byli schopni jít se mnou kdykoliv ,kamkoliv, a i když se třeba někdy trošku bojí nereagují nepřiměřeně pouze čekají co já na to řeknu. labrador který se bál mužů se dnes chlapů nevšímá ,na veterinu chodíme bez náhubku. ale opravdu někdy zabere psa z toho strachového šílenství probrat proutkem at to vypadá krutě pes si uvědomí že dělá něco co dělat nemá a naučí se ovládat, ale neumím to správně vysvětlit musí se to dělat citlivě ne vyděšené zvíře ještě seřezat , prostě vycítit ten správný moment za co a kdy, vím že bych to odnaučila každého psa ale neumím to tak asi správně vysvětlit.

Nezlobte se,ale popisovaný bígl nemá v co dělat, i kdyby byl nejkrásnější na celém světě. Samozřejmě se musí s takovým psem pracovat,aby život mezi lidmi nebyl utrpením,jak pro něj,tak pro majitele,ale geny by dál opravdu předávat neměl.
Základ je psa nelitovat a nekompromisně si stát za svým - chci jít tudy,půjdeme tudy, chci tady stát ve skupince lidí,tak tady budeme stát,chci aby si tě tenhle člověk pohladil,tak se necháš (nehrozí pak nezvladatelný pes u veterináře). Brala jsem si dospělého psa,týraného,který měl naprostou fobii z lidí,hlavně z mužů, dneska ten samý pes jezdí na srazy, chodí na hony,kde lítá mezi honci,kteří křičí,lomozí a o přestávkách od nich loudí svačinu,je dárce krve.....když se chce,všechno jde

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nezlobte se,ale popisovaný bígl nemá v co dělat, i kdyby byl nejkrásnější na celém světě. Samozřejmě se musí s takovým psem pracovat,aby život mezi lidmi nebyl utrpením,jak pro něj,tak pro majitele,ale geny by dál opravdu předávat neměl.
Základ je psa nelitovat a nekompromisně si stát za svým - chci jít tudy,půjdeme tudy, chci tady stát ve skupince lidí,tak tady budeme stát,chci aby si tě tenhle člověk pohladil,tak se necháš (nehrozí pak nezvladatelný pes u veterináře). Brala jsem si dospělého psa,týraného,který měl naprostou fobii z lidí,hlavně z mužů, dneska ten samý pes jezdí na srazy, chodí na hony,kde lítá mezi honci,kteří křičí,lomozí a o přestávkách od nich loudí svačinu,je dárce krve.....když se chce,všechno jde

Vážená paní,
tak tohle jsou přesně odpovědi, které nikomu nepomohou - ....když se chce,všechno jde
Co se týká bígla - na výstavu samozřejmě může a ne že tam nemá co dělat. Je na každém,zda do tohoto hobby investuje peníze a čas. Nikdo tady nepsal,že by se mělo psem krýt a když už jsme tedy u toho - kotcoví psi mají kolikrát těžko rozeznatelné povahy - všichni žebrají o přízeň. A pokud je pes jako tento chován ve městě a v domácím prostředí, pak lze s povahou pracovat. On ten strach nemusí být genetický - to je totiž blbost - ale získaný.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nezlobte se,ale popisovaný bígl nemá v co dělat, i kdyby byl nejkrásnější na celém světě. Samozřejmě se musí s takovým psem pracovat,aby život mezi lidmi nebyl utrpením,jak pro něj,tak pro majitele,ale geny by dál opravdu předávat neměl.
Základ je psa nelitovat a nekompromisně si stát za svým - chci jít tudy,půjdeme tudy, chci tady stát ve skupince lidí,tak tady budeme stát,chci aby si tě tenhle člověk pohladil,tak se necháš (nehrozí pak nezvladatelný pes u veterináře). Brala jsem si dospělého psa,týraného,který měl naprostou fobii z lidí,hlavně z mužů, dneska ten samý pes jezdí na srazy, chodí na hony,kde lítá mezi honci,kteří křičí,lomozí a o přestávkách od nich loudí svačinu,je dárce krve.....když se chce,všechno jde

No tak jste se pochlubila a dala nám ostatním dostatečně najevo jak jste dokonalá a schopná a ostatní ne. Pes má danou povahu a ta se může výcvikem ovlivnit, ale rozhodně z bázlivého psa neuděláte sebevědomé zvíře.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vážená paní,
tak tohle jsou přesně odpovědi, které nikomu nepomohou - ....když se chce,všechno jde
Co se týká bígla - na výstavu samozřejmě může a ne že tam nemá co dělat. Je na každém,zda do tohoto hobby investuje peníze a čas. Nikdo tady nepsal,že by se mělo psem krýt a když už jsme tedy u toho - kotcoví psi mají kolikrát těžko rozeznatelné povahy - všichni žebrají o přízeň. A pokud je pes jako tento chován ve městě a v domácím prostředí, pak lze s povahou pracovat. On ten strach nemusí být genetický - to je totiž blbost - ale získaný.

u většiny psů je strach získaný ,at už třeba nevědomky špatnou výchovou ,nebo nějakou špatnou zkušeností, na 99 procent jsem třeba přesvědčena že u mého prvnho psa -bígla se na bázlivosti podíleli moje rodiče kteří psa hlídali v době kdy jsem byla v práci a psa mě nevědomky zkazili tím že ho nějak plašili ,odháněli apo. nevím neřeknou mi to ale je to můj názor. druhého labradora sem si brala jako dospělé týrané zvíře ,jak píšu bázlivosti sem odnaučila oba . takže nevidím důvod proč by se to nemohl odnaučit i uváděný bíglík ,a nevidím důvod proč by nemohl na výstavy nebo do dalšího chovu jen proto že majitelka třeba nevědomky udělala chybu ve výchově.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No tak jste se pochlubila a dala nám ostatním dostatečně najevo jak jste dokonalá a schopná a ostatní ne. Pes má danou povahu a ta se může výcvikem ovlivnit, ale rozhodně z bázlivého psa neuděláte sebevědomé zvíře.

A jak jste na to přišla, že ne? Teda určitě ne výcvikem, ale výchovou určitě ano.

Ahoj tady zadavatelka Zita,
děkuji všem, kteří se zde podělili o své zkušenost a dali rady. Jste fajn a já budu toho svého prďolu otužovat životem. Je to podobný případ jak zde zmiňovaný bíglík.

Tak vám tedy nevím, obtěžuji cizí lidi, aby mého bázlivku hladili a pes mi přijde spíš horší. Už kolikrát ani nechce ke mě, protože už ví, že ho čeká pro něj nepříjemná záležitost - pozornost cizích. Nevím,zda něco nedělám špatně. Beru si ho do práce,kde je jistá frekvence mužů a tak nemusím oslovat vysloveně cizí na ulici. Ale tedy nic moc úspěch, spíš horší.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak vám tedy nevím, obtěžuji cizí lidi, aby mého bázlivku hladili a pes mi přijde spíš horší. Už kolikrát ani nechce ke mě, protože už ví, že ho čeká pro něj nepříjemná záležitost - pozornost cizích. Nevím,zda něco nedělám špatně. Beru si ho do práce,kde je jistá frekvence mužů a tak nemusím oslovat vysloveně cizí na ulici. Ale tedy nic moc úspěch, spíš horší.

Ježíš, vždyť je to jeden den, kolikrát jste ho strkala k cizím? Takto to myšleno nebylo, však tu bylo psáno, že je to na dlouho. Musíte zpomalit, stačí úplně jednou za pár dní, prostě občas a počítat s týdny nebo spíš měsíci než se začne projevovat zlepšení. A nezapomeňte psa odměňovat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ježíš, vždyť je to jeden den, kolikrát jste ho strkala k cizím? Takto to myšleno nebylo, však tu bylo psáno, že je to na dlouho. Musíte zpomalit, stačí úplně jednou za pár dní, prostě občas a počítat s týdny nebo spíš měsíci než se začne projevovat zlepšení. A nezapomeňte psa odměňovat.

Chápu, já to dělám již delší dobu, ale je pravdou, že nyní s větší intenzitou. Oki, zbrzdím :-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak vám tedy nevím, obtěžuji cizí lidi, aby mého bázlivku hladili a pes mi přijde spíš horší. Už kolikrát ani nechce ke mě, protože už ví, že ho čeká pro něj nepříjemná záležitost - pozornost cizích. Nevím,zda něco nedělám špatně. Beru si ho do práce,kde je jistá frekvence mužů a tak nemusím oslovat vysloveně cizí na ulici. Ale tedy nic moc úspěch, spíš horší.

Podle popisu to opravdu špatně děláte. Nechte si to předvést. Odkud jste? Takhle se to vůbec nedělá a odměňování je na pendrek, když je celý systém postaven špatně.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Podle popisu to opravdu špatně děláte. Nechte si to předvést. Odkud jste? Takhle se to vůbec nedělá a odměňování je na pendrek, když je celý systém postaven špatně.

Bydlím kousek od Mladé Boleslavi.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Bydlím kousek od Mladé Boleslavi.

Kdybyste byla ochotná dojet do Prahy, můžeme se domluvit na názorné ukázce.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No tak jste se pochlubila a dala nám ostatním dostatečně najevo jak jste dokonalá a schopná a ostatní ne. Pes má danou povahu a ta se může výcvikem ovlivnit, ale rozhodně z bázlivého psa neuděláte sebevědomé zvíře.

Souhlasím Jen bych chtěla říct,že jsem toho názoru, že zvíře které je bázlivé od přírody dle mého opravdu nikdy 100% udělat nejde.Ale zvíře se získanou bázlivostí zas ano-vlastní zkušenost,mám takovou fenu,když jsem ji přivezla jako roční byly obrovské problémy....včera když jsem si po roce a něco dělala rekapitulaci s velkým překvapením jsem zjistila že má fena je nyní skoro 99%,jak obrovský kus jsme ušly.Z trosky se stal normální pes

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Souhlasím Jen bych chtěla říct,že jsem toho názoru, že zvíře které je bázlivé od přírody dle mého opravdu nikdy 100% udělat nejde.Ale zvíře se získanou bázlivostí zas ano-vlastní zkušenost,mám takovou fenu,když jsem ji přivezla jako roční byly obrovské problémy....včera když jsem si po roce a něco dělala rekapitulaci s velkým překvapením jsem zjistila že má fena je nyní skoro 99%,jak obrovský kus jsme ušly.Z trosky se stal normální pes

Tak určitě při vrozené bázlivosti ze psa pohodového přítele všech neuděláte, jde jen o to zvyknout ho natolik, aby nebyly problémy třeba u veta a aby mohl normálně fungovat bez neustálého stresu, ale jasně že se musí počítat s tím, že odstup k cízím a nechuť ke změnám bude mít vždycky.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak určitě při vrozené bázlivosti ze psa pohodového přítele všech neuděláte, jde jen o to zvyknout ho natolik, aby nebyly problémy třeba u veta a aby mohl normálně fungovat bez neustálého stresu, ale jasně že se musí počítat s tím, že odstup k cízím a nechuť ke změnám bude mít vždycky.

Co je to podle vás vrozená bázlivost? Pes se může jen narodit s volnějšími nervy a je na chovateli a později na majiteli, co s tím udělá. Jde to hodně přestavět, pes pak bývá k nepoznání.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Co je to podle vás vrozená bázlivost? Pes se může jen narodit s volnějšími nervy a je na chovateli a později na majiteli, co s tím udělá. Jde to hodně přestavět, pes pak bývá k nepoznání.

Souhlasím, mohu se optat, zda se věnujete bázlivým psům? Psala jsem zde o něco výše o bíglovi mé kamarádky. Určitě by se k Zitě ráda přidala. Již jsem se ptala jinde a každý raději pomahá s převýchovou dominantního psa, nežli bázlivého. Praha není problém.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Souhlasím, mohu se optat, zda se věnujete bázlivým psům? Psala jsem zde o něco výše o bíglovi mé kamarádky. Určitě by se k Zitě ráda přidala. Již jsem se ptala jinde a každý raději pomahá s převýchovou dominantního psa, nežli bázlivého. Praha není problém.

Ano, snažím se o to.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano, snažím se o to.

A je tedy možno se na Vás nějak nakontaktovat?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Co je to podle vás vrozená bázlivost? Pes se může jen narodit s volnějšími nervy a je na chovateli a později na majiteli, co s tím udělá. Jde to hodně přestavět, pes pak bývá k nepoznání.

Vrozená bázlivost je pro mě, když se pes takto chová odmalinka, i když je dobře socializovaný, nemohl to odkoukat od feny a nemá žádnou negativní zkušenost. Povaha je vrozená, ať už je vyrovnaná nebo labilní směrem k bázlivosti nebo dominanci, jistě se s tím dá něco dělat, ale stoprocentně to neotočíte. Mám doma dva extrémy, hodně přátelského psa a bázlivého, každý potřebuje jiný přístup a i když se mi podařilo oba dva usměrnit do přijatelné polohy, tak stejně je ten rozdíl v povahách znát.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A je tedy možno se na Vás nějak nakontaktovat?

Mail scylladeep@gmail.com potvrdím příjem.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mail scylladeep@gmail.com potvrdím příjem.

Děkuji,předám kamarádce zítra a ona se Vám určitě ozve.