Neregistrovaný uživatel
Ahoj, mám teď už desetiměsíčního RR. Psy jsme měli doma od malinka (dva NO po sobě), ale hlavním pánem býval táta, takže toto je první pes, který je jen a jen můj. Od té doby co jsme si ho přivezli, jsem se na něj docela hodně upnula, je to strašnej mazel. Vedenej je docela pevně, ale ne že by byl bitej, je na mě hodně fixovanej, takže poslušnost je v pohodě, nijak ho nenapadá utíkat, kdekoliv a kdykoliv si mě hlídá a snaží se být pořád se mnou. Já mám takovej problém, že když mám někam jít na delší dobu (studuju VŠ, takže mám na psa hodně času), tak z toho mám špatný svědomí a pořád myslím na to, jak je chudáček doma sám. Pes bývá sám tak maximálně 5-6 hodin a když to má být dýl, tak z toho mám depky já. Můžete mi někdo říct, proč to tak mám a jak se toho zbavit? Máte to tak někdo taky?
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj, mám teď už desetiměsíčního RR. Psy jsme měli doma od malinka (dva NO po sobě), ale hlavním pánem býval táta, takže toto je první pes, který je jen a jen můj. Od té doby co jsme si ho přivezli, jsem se na něj docela hodně upnula, je to strašnej mazel. Vedenej je docela pevně, ale ne že by byl bitej, je na mě hodně fixovanej, takže poslušnost je v pohodě, nijak ho nenapadá utíkat, kdekoliv a kdykoliv si mě hlídá a snaží se být pořád se mnou. Já mám takovej problém, že když mám někam jít na delší dobu (studuju VŠ, takže mám na psa hodně času), tak z toho mám špatný svědomí a pořád myslím na to, jak je chudáček doma sám. Pes bývá sám tak maximálně 5-6 hodin a když to má být dýl, tak z toho mám depky já. Můžete mi někdo říct, proč to tak mám a jak se toho zbavit? Máte to tak někdo taky?
chce to trenovat:-))
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj, mám teď už desetiměsíčního RR. Psy jsme měli doma od malinka (dva NO po sobě), ale hlavním pánem býval táta, takže toto je první pes, který je jen a jen můj. Od té doby co jsme si ho přivezli, jsem se na něj docela hodně upnula, je to strašnej mazel. Vedenej je docela pevně, ale ne že by byl bitej, je na mě hodně fixovanej, takže poslušnost je v pohodě, nijak ho nenapadá utíkat, kdekoliv a kdykoliv si mě hlídá a snaží se být pořád se mnou. Já mám takovej problém, že když mám někam jít na delší dobu (studuju VŠ, takže mám na psa hodně času), tak z toho mám špatný svědomí a pořád myslím na to, jak je chudáček doma sám. Pes bývá sám tak maximálně 5-6 hodin a když to má být dýl, tak z toho mám depky já. Můžete mi někdo říct, proč to tak mám a jak se toho zbavit? Máte to tak někdo taky?
Nebo si pořiď domů webkameru a udidíš, že pejsek v tvé nepřítomnosti krásně spinká a odpočívá. To Tě snad uklidní. Jinak to chce fakt trénink a čas.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj, mám teď už desetiměsíčního RR. Psy jsme měli doma od malinka (dva NO po sobě), ale hlavním pánem býval táta, takže toto je první pes, který je jen a jen můj. Od té doby co jsme si ho přivezli, jsem se na něj docela hodně upnula, je to strašnej mazel. Vedenej je docela pevně, ale ne že by byl bitej, je na mě hodně fixovanej, takže poslušnost je v pohodě, nijak ho nenapadá utíkat, kdekoliv a kdykoliv si mě hlídá a snaží se být pořád se mnou. Já mám takovej problém, že když mám někam jít na delší dobu (studuju VŠ, takže mám na psa hodně času), tak z toho mám špatný svědomí a pořád myslím na to, jak je chudáček doma sám. Pes bývá sám tak maximálně 5-6 hodin a když to má být dýl, tak z toho mám depky já. Můžete mi někdo říct, proč to tak mám a jak se toho zbavit? Máte to tak někdo taky?
No jo, trénink a čas, už ho mám doma 8 měsíců a pořád to tak mám. Všichni mí známí nechávají své psy doma a jsou třeba do čtyř do rána do hospůdky a já tam sedím, a nejpozději ve 12 utíkám za psem. On doma nijak nevyvádí, neštěká, nikdy nic nezničil, ale ten můj blbej pocit...
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Nebo si pořiď domů webkameru a udidíš, že pejsek v tvé nepřítomnosti krásně spinká a odpočívá. To Tě snad uklidní. Jinak to chce fakt trénink a čas.
ne, nejsi divná a nebo jsme tedy divné obě. já když jsem začla chodit do práce a musela nechat čubinu samotnou doma, prožívala jsem to jak mamina, která dává dítě poprvé do školky. ale zvykla jsem si. nicméně i dneska vystřelím z autobusu takovou rychlostí jen abych byla co nejdříve doma. těch pár minut hraje obrovskou roli 
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
No jo, trénink a čas, už ho mám doma 8 měsíců a pořád to tak mám. Všichni mí známí nechávají své psy doma a jsou třeba do čtyř do rána do hospůdky a já tam sedím, a nejpozději ve 12 utíkám za psem. On doma nijak nevyvádí, neštěká, nikdy nic nezničil, ale ten můj blbej pocit...
buď v pohodě - já v hospůdce nevydržím déle jak do devítí a to mě přítel donutí jít tak jednou měsíčně. ale na mou omluvu: moje holka je doma sama 8-9 hodin a já si fakt nedokážu představit, že bych ji měla vyvenčit, zase zavřít a jít si po svých. kvůli tomu jsem si přeci psa nepořídila.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
No jo, trénink a čas, už ho mám doma 8 měsíců a pořád to tak mám. Všichni mí známí nechávají své psy doma a jsou třeba do čtyř do rána do hospůdky a já tam sedím, a nejpozději ve 12 utíkám za psem. On doma nijak nevyvádí, neštěká, nikdy nic nezničil, ale ten můj blbej pocit...
Jééé, já mám to samý, přítel říká, že jsem magor, protože se třeba v klubíku začnu vymlouvat, že je mi špatně a že chci jít domů, ale ve skutečnosti letím za mým pejsánkem.
Mýmu pesanovi je 9 měsíců. No snad to přejde.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jééé, já mám to samý, přítel říká, že jsem magor, protože se třeba v klubíku začnu vymlouvat, že je mi špatně a že chci jít domů, ale ve skutečnosti letím za mým pejsánkem.
Mýmu pesanovi je 9 měsíců. No snad to přejde.
Přidávám se k výše uvedeným názorům 
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj, mám teď už desetiměsíčního RR. Psy jsme měli doma od malinka (dva NO po sobě), ale hlavním pánem býval táta, takže toto je první pes, který je jen a jen můj. Od té doby co jsme si ho přivezli, jsem se na něj docela hodně upnula, je to strašnej mazel. Vedenej je docela pevně, ale ne že by byl bitej, je na mě hodně fixovanej, takže poslušnost je v pohodě, nijak ho nenapadá utíkat, kdekoliv a kdykoliv si mě hlídá a snaží se být pořád se mnou. Já mám takovej problém, že když mám někam jít na delší dobu (studuju VŠ, takže mám na psa hodně času), tak z toho mám špatný svědomí a pořád myslím na to, jak je chudáček doma sám. Pes bývá sám tak maximálně 5-6 hodin a když to má být dýl, tak z toho mám depky já. Můžete mi někdo říct, proč to tak mám a jak se toho zbavit? Máte to tak někdo taky?
Tak to jste mě potěšili, že je na tom někdo podobně jako já 
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Tak to jste mě potěšili, že je na tom někdo podobně jako já
Ahojky vespolek, my jsme hospodu vyřešili trochu jinak - chodíme tam s pejskem! Tzv. socializace v praxi. Je to hospůdka 50 m od našeho baráku a chodí tam naši přátelé. Samozřejmě to ale balím po skleničce vína (i s pejskem) a páníčka necháme ať se veselí. Pejsek si všechny olíže, omazlí, oňuchá a okolní ruch mu nevadí - býval trochu bázlivý, teď je z něj dokonalé "party animal". 
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahojky vespolek, my jsme hospodu vyřešili trochu jinak - chodíme tam s pejskem! Tzv. socializace v praxi. Je to hospůdka 50 m od našeho baráku a chodí tam naši přátelé. Samozřejmě to ale balím po skleničce vína (i s pejskem) a páníčka necháme ať se veselí. Pejsek si všechny olíže, omazlí, oňuchá a okolní ruch mu nevadí - býval trochu bázlivý, teď je z něj dokonalé "party animal".
Ahoj, tak já jsem ne tom byla uplně stejně, pořát jsem volala přítelovi jestli je doma aby tam hafina nebyla sama a neustále jsem přemýšlela jak se dostat rychleji domů.
Teď už jí jsou 3 roky a ještě pořát se nedonutím jít jen tak pro nic za nic do hospy s kámošema, nebo na zbytečnej bowling,jen aby nebyla moc sama. Stačí že je tam sama,když jdu do práce a nebo na nákup. Protože jsem zastánce toho, že bych psa nikdy nikde neuvázala, jen proto abych si nakoupila.
Jinak je všude s námi. Nahorách,v Chorvatsku, v restauracích, výlety a návštěvy jsou samozřejmostí.
Myslím si že lidi co to cítí stejně jako já mají opravdu ty pejsky rádi a nemají je pro nic zanic, nebo jen jako doplněk k baráku,či módní záležitost. Asi se mnou budete souhlasit,že?
Dala bych za ní všechno a život bez ní by byl prázdný.
Tereza
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj, tak já jsem ne tom byla uplně stejně, pořát jsem volala přítelovi jestli je doma aby tam hafina nebyla sama a neustále jsem přemýšlela jak se dostat rychleji domů.
Teď už jí jsou 3 roky a ještě pořát se nedonutím jít jen tak pro nic za nic do hospy s kámošema, nebo na zbytečnej bowling,jen aby nebyla moc sama. Stačí že je tam sama,když jdu do práce a nebo na nákup. Protože jsem zastánce toho, že bych psa nikdy nikde neuvázala, jen proto abych si nakoupila.
Jinak je všude s námi. Nahorách,v Chorvatsku, v restauracích, výlety a návštěvy jsou samozřejmostí.
Myslím si že lidi co to cítí stejně jako já mají opravdu ty pejsky rádi a nemají je pro nic zanic, nebo jen jako doplněk k baráku,či módní záležitost. Asi se mnou budete souhlasit,že?
Dala bych za ní všechno a život bez ní by byl prázdný.
Tereza
S tím přivazováním nepřeháněj. Je přece lepší vzít hafí sebou a přivázat ji na chvilku u obchodu a vrátit se, než ji nechat chuděrku samotnou doma. U obchodu bude chvilku enž nakoupíš a cestu tam i zpět s tebou. Když ji necháš doma, tak je sama ještě dýl.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
S tím přivazováním nepřeháněj. Je přece lepší vzít hafí sebou a přivázat ji na chvilku u obchodu a vrátit se, než ji nechat chuděrku samotnou doma. U obchodu bude chvilku enž nakoupíš a cestu tam i zpět s tebou. Když ji necháš doma, tak je sama ještě dýl.
ne vzdycky. Ono kdyz vidim jezevcika v minus dvaceti pred obchodem, jak se klepe zimou, knuci a vyje, a panicek si klidne nakupuje i dve hodiny, tak si myslim ze to tomu pejskovi za tech deset minut o ktery muze byt s panickem dyl vubec nestoji. 
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
ne vzdycky. Ono kdyz vidim jezevcika v minus dvaceti pred obchodem, jak se klepe zimou, knuci a vyje, a panicek si klidne nakupuje i dve hodiny, tak si myslim ze to tomu pejskovi za tech deset minut o ktery muze byt s panickem dyl vubec nestoji.
a není to jen o tom, já si taky nelajznu nechat čubinu samotnou před obchodem. mám strach, že jí někdo něco udělá nebo že mi ji klidně někdo odvede. v dnešní době je docela riziko nechat psa před obchodem. samozřejmě záleží i na místě, ale náhoda je blbec a já si té chlupaté potvůrky až moc cením na to, abych takhle riskovala. vždyť vám dneska hodí otrávenou návnadu klidně na vlastní zahradu
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
a není to jen o tom, já si taky nelajznu nechat čubinu samotnou před obchodem. mám strach, že jí někdo něco udělá nebo že mi ji klidně někdo odvede. v dnešní době je docela riziko nechat psa před obchodem. samozřejmě záleží i na místě, ale náhoda je blbec a já si té chlupaté potvůrky až moc cením na to, abych takhle riskovala. vždyť vám dneska hodí otrávenou návnadu klidně na vlastní zahradu
My jdem dnes s manželem na večeři po dlouhé době, máme výročí. Doma nechávám 3 měsíční štěně a jsem úplně na nervy. Kluka jsme odvezli k paní na hlídání, ale toto mimi tu bude samo. Mám hrůzu, jestli nebude plakat???!!! Bojím se, že z toho stejně nebudu nic mít - opařím si hubu, maso spolykám celé, udávím se hranolkou a poblemcám vínem a poletím domu, až mi ulítnou podpadky......
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
a není to jen o tom, já si taky nelajznu nechat čubinu samotnou před obchodem. mám strach, že jí někdo něco udělá nebo že mi ji klidně někdo odvede. v dnešní době je docela riziko nechat psa před obchodem. samozřejmě záleží i na místě, ale náhoda je blbec a já si té chlupaté potvůrky až moc cením na to, abych takhle riskovala. vždyť vám dneska hodí otrávenou návnadu klidně na vlastní zahradu
Psovi košík, aby nic nesežral a nepřivazovat, aby se nemohl nechat odvést (mohl uhnout)...
Když tak slyším, že by váš pes šel klidně pryč s někým cizím, jsem ráda, že mám celkem nedůvěřivýho hafa...
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj, mám teď už desetiměsíčního RR. Psy jsme měli doma od malinka (dva NO po sobě), ale hlavním pánem býval táta, takže toto je první pes, který je jen a jen můj. Od té doby co jsme si ho přivezli, jsem se na něj docela hodně upnula, je to strašnej mazel. Vedenej je docela pevně, ale ne že by byl bitej, je na mě hodně fixovanej, takže poslušnost je v pohodě, nijak ho nenapadá utíkat, kdekoliv a kdykoliv si mě hlídá a snaží se být pořád se mnou. Já mám takovej problém, že když mám někam jít na delší dobu (studuju VŠ, takže mám na psa hodně času), tak z toho mám špatný svědomí a pořád myslím na to, jak je chudáček doma sám. Pes bývá sám tak maximálně 5-6 hodin a když to má být dýl, tak z toho mám depky já. Můžete mi někdo říct, proč to tak mám a jak se toho zbavit? Máte to tak někdo taky?
nejsi divna, jsi jen zvysene uzkostliva, coz se muze projevovat tim, ze si vetsinu zivota bude neustale delat zbytecne starosti
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj, mám teď už desetiměsíčního RR. Psy jsme měli doma od malinka (dva NO po sobě), ale hlavním pánem býval táta, takže toto je první pes, který je jen a jen můj. Od té doby co jsme si ho přivezli, jsem se na něj docela hodně upnula, je to strašnej mazel. Vedenej je docela pevně, ale ne že by byl bitej, je na mě hodně fixovanej, takže poslušnost je v pohodě, nijak ho nenapadá utíkat, kdekoliv a kdykoliv si mě hlídá a snaží se být pořád se mnou. Já mám takovej problém, že když mám někam jít na delší dobu (studuju VŠ, takže mám na psa hodně času), tak z toho mám špatný svědomí a pořád myslím na to, jak je chudáček doma sám. Pes bývá sám tak maximálně 5-6 hodin a když to má být dýl, tak z toho mám depky já. Můžete mi někdo říct, proč to tak mám a jak se toho zbavit? Máte to tak někdo taky?
Mám 3 psy.Když byl první sám měla jsem ty samé pocity.Myslela jsem si že to přejde pořídím-li si dalšího aby ten první nebyl sám a ono je to stejný a při třetím je to ještě víc.Více méně taky se dlouho nikde nezdržuju a pokud to jde jdou pesani se mnou,naštěstí je to malé plemeno.Takže nejsi sama.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj, mám teď už desetiměsíčního RR. Psy jsme měli doma od malinka (dva NO po sobě), ale hlavním pánem býval táta, takže toto je první pes, který je jen a jen můj. Od té doby co jsme si ho přivezli, jsem se na něj docela hodně upnula, je to strašnej mazel. Vedenej je docela pevně, ale ne že by byl bitej, je na mě hodně fixovanej, takže poslušnost je v pohodě, nijak ho nenapadá utíkat, kdekoliv a kdykoliv si mě hlídá a snaží se být pořád se mnou. Já mám takovej problém, že když mám někam jít na delší dobu (studuju VŠ, takže mám na psa hodně času), tak z toho mám špatný svědomí a pořád myslím na to, jak je chudáček doma sám. Pes bývá sám tak maximálně 5-6 hodin a když to má být dýl, tak z toho mám depky já. Můžete mi někdo říct, proč to tak mám a jak se toho zbavit? Máte to tak někdo taky?
ja mam uplne to stejny, nikam moc nechodim, kdyz je musim dat na den k nasim tak kazdou chvili volam jak se maji a jestli po me neplacou a co delaji. ale ve skutecnosti taky po nich placu akorat ja, oni jsou u nasich moc radi protoze maji vetsi byt a muzou se tam honit a taky je tam tatinek kterej je krmi piskotkama. kdyz jdu vecer nekam posedet tak taky neustale kontroluju hodiny jestli uz bych nemela jit zpet, byvam venku max do desiti dyl bych to bez nich nevyrzela. ano, jsem magor, zalaskovanej do svych pesanu. a jak tak ctu, tak jsem rada ze nejsem sama
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj, mám teď už desetiměsíčního RR. Psy jsme měli doma od malinka (dva NO po sobě), ale hlavním pánem býval táta, takže toto je první pes, který je jen a jen můj. Od té doby co jsme si ho přivezli, jsem se na něj docela hodně upnula, je to strašnej mazel. Vedenej je docela pevně, ale ne že by byl bitej, je na mě hodně fixovanej, takže poslušnost je v pohodě, nijak ho nenapadá utíkat, kdekoliv a kdykoliv si mě hlídá a snaží se být pořád se mnou. Já mám takovej problém, že když mám někam jít na delší dobu (studuju VŠ, takže mám na psa hodně času), tak z toho mám špatný svědomí a pořád myslím na to, jak je chudáček doma sám. Pes bývá sám tak maximálně 5-6 hodin a když to má být dýl, tak z toho mám depky já. Můžete mi někdo říct, proč to tak mám a jak se toho zbavit? Máte to tak někdo taky?
materske pudy jsou narocna vec a clovek se jim tezko ubrani i ve vztahu ke psovi, nervovala jsem, kdyz jsem mela psa a nervuji, kdyz mam dite a nejsem s nimi :-)
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj, mám teď už desetiměsíčního RR. Psy jsme měli doma od malinka (dva NO po sobě), ale hlavním pánem býval táta, takže toto je první pes, který je jen a jen můj. Od té doby co jsme si ho přivezli, jsem se na něj docela hodně upnula, je to strašnej mazel. Vedenej je docela pevně, ale ne že by byl bitej, je na mě hodně fixovanej, takže poslušnost je v pohodě, nijak ho nenapadá utíkat, kdekoliv a kdykoliv si mě hlídá a snaží se být pořád se mnou. Já mám takovej problém, že když mám někam jít na delší dobu (studuju VŠ, takže mám na psa hodně času), tak z toho mám špatný svědomí a pořád myslím na to, jak je chudáček doma sám. Pes bývá sám tak maximálně 5-6 hodin a když to má být dýl, tak z toho mám depky já. Můžete mi někdo říct, proč to tak mám a jak se toho zbavit? Máte to tak někdo taky?
Nene, všechno v pohodě. Kamkoli jdu, jde pes se mnou, tedy i na pařbu a do hospody. Kamarádi sice nejprve šíleli, ale už si zvykli. Pes spává v hospodě pod stolem a není vidět. A kdokoli přijde později než mi, ptá se, kde mám "štěňátko" (40kg). Dneska přijít bez něj, tak by mne z té hospody hnali domů pro hafa