Štěně se venku bojí

Přidejte téma Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

22.6.2011 11:53
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.66.66

Zdravím,

máme doma 2měsíční štěndo bílého švýcara. Zvuky jako bouřka, petardy, vysavač mu nic nedělají, ovšem pouze, když je doma. Jakmile vyjdeme ven, krčí se u vchodu a nejraději by prchnul zpátky domů. Musím ho tedy vzít na ruce, odnést dál od domu a teprve pak je schopen jít. Od domu ho po svých nedostanu ani omylem. Je hodně žravý, za pamlsek udělá cokoliv, ovšem venku panikaří, cuká se na vodítku, kňučí a granule přestávají být motivací. Pokud na procházce narazíme na něco víc hlučného, sekne se, nepomáhá ani pamlsek. Nejraději by utekl. Já se pořád snažím dělat, že se nic neděje, že to je normální situace, zaujmout pamlskem a povelem "ke mně" (který mu v klidném prostředí už jde velmi dobře). Brát ho v každé krizové situaci na ruce nechci, aby si nemyslel, že jeho strach je oprávněný. Zase nechci, aby se mi škrtil na vodítku.... Zaujmout hračkou nejde, venku ho žádná nezajímá. Máme ještě jednoho psa, takže jsem to zkusila i přes něj - zavolala ho k malému, ukázala, že jdeme všichni společně, že se nikdo nebojí, dospěláka krmila, aby si štěně přišlo pro pamlsek taky, ale nic. Snažím se zvykat na město postupně - jdeme do lesa (tam je mu hej), z lesa mezi domy, odtud k méně frekventované cestě. Na auta a lidi už si vcelku zvyká, ale občas se mu to v hlavince přepne, když něco zaslechne a je z toho škubací a kňučící estráda... Jak byste tuto situaci řešili vy?

Neregistrovaný uživatel

22.6.2011 12:10
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.98.16

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím,

máme doma 2měsíční štěndo bílého švýcara. Zvuky jako bouřka, petardy, vysavač mu nic nedělají, ovšem pouze, když je doma. Jakmile vyjdeme ven, krčí se u vchodu a nejraději by prchnul zpátky domů. Musím ho tedy vzít na ruce, odnést dál od domu a teprve pak je schopen jít. Od domu ho po svých nedostanu ani omylem. Je hodně žravý, za pamlsek udělá cokoliv, ovšem venku panikaří, cuká se na vodítku, kňučí a granule přestávají být motivací. Pokud na procházce narazíme na něco víc hlučného, sekne se, nepomáhá ani pamlsek. Nejraději by utekl. Já se pořád snažím dělat, že se nic neděje, že to je normální situace, zaujmout pamlskem a povelem "ke mně" (který mu v klidném prostředí už jde velmi dobře). Brát ho v každé krizové situaci na ruce nechci, aby si nemyslel, že jeho strach je oprávněný. Zase nechci, aby se mi škrtil na vodítku.... Zaujmout hračkou nejde, venku ho žádná nezajímá. Máme ještě jednoho psa, takže jsem to zkusila i přes něj - zavolala ho k malému, ukázala, že jdeme všichni společně, že se nikdo nebojí, dospěláka krmila, aby si štěně přišlo pro pamlsek taky, ale nic. Snažím se zvykat na město postupně - jdeme do lesa (tam je mu hej), z lesa mezi domy, odtud k méně frekventované cestě. Na auta a lidi už si vcelku zvyká, ale občas se mu to v hlavince přepne, když něco zaslechne a je z toho škubací a kňučící estráda... Jak byste tuto situaci řešili vy?

Já bych asi nepostupovala tak "postupně" a prostě ho brala do města co nejvíc, nejlépe každý den. Lákání na pamlsky ani hračky se mi nikdy neosvědčilo. Můj pes se třeba bál takových těch dřevěných mostů, kde je vidět dolů. Pamlsky, hračky, nic, prostě tam nešel - tak jsem ho dala na vodítko, obojek utáhla tak, aby se nevyvlíkl, řekla jsem jdeme a šla jsem...no chvíli se krčil a táhla jsem ho skoro smykem, ale nedělala jsem z toho žádnou vědu a když jsme přešli, tak jsem ho lehce pochválila a bylo. Takhle asi dvakrát a pak už chodil normálně. Nevím, jestli to není na štěně moc drsné, ale na mém psu to nic nezanechalo :) stejně tak se jako štěně bál železných poklopů a tam jsem to udělala víceméne stejně a chodí teď přes ně i když jde na volno a může je obejít :)

Neregistrovaný uživatel

22.6.2011 12:36
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.216.60

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím,

máme doma 2měsíční štěndo bílého švýcara. Zvuky jako bouřka, petardy, vysavač mu nic nedělají, ovšem pouze, když je doma. Jakmile vyjdeme ven, krčí se u vchodu a nejraději by prchnul zpátky domů. Musím ho tedy vzít na ruce, odnést dál od domu a teprve pak je schopen jít. Od domu ho po svých nedostanu ani omylem. Je hodně žravý, za pamlsek udělá cokoliv, ovšem venku panikaří, cuká se na vodítku, kňučí a granule přestávají být motivací. Pokud na procházce narazíme na něco víc hlučného, sekne se, nepomáhá ani pamlsek. Nejraději by utekl. Já se pořád snažím dělat, že se nic neděje, že to je normální situace, zaujmout pamlskem a povelem "ke mně" (který mu v klidném prostředí už jde velmi dobře). Brát ho v každé krizové situaci na ruce nechci, aby si nemyslel, že jeho strach je oprávněný. Zase nechci, aby se mi škrtil na vodítku.... Zaujmout hračkou nejde, venku ho žádná nezajímá. Máme ještě jednoho psa, takže jsem to zkusila i přes něj - zavolala ho k malému, ukázala, že jdeme všichni společně, že se nikdo nebojí, dospěláka krmila, aby si štěně přišlo pro pamlsek taky, ale nic. Snažím se zvykat na město postupně - jdeme do lesa (tam je mu hej), z lesa mezi domy, odtud k méně frekventované cestě. Na auta a lidi už si vcelku zvyká, ale občas se mu to v hlavince přepne, když něco zaslechne a je z toho škubací a kňučící estráda... Jak byste tuto situaci řešili vy?

No jo, klasická bázlivka, taky jsem takového měla, vůbec nechtěl ven a jak viděl vodítko zdrhal, za dveřma si lehl a odmítl jít do světa apod., tahala jsem ho za sebou jako kačenu, abychom vůbec někam došli. Dělala jsem to podobně jako vy, cvičili jsme venku, aby se soustředil na mlsky, na jeho strachy jsem nereagovala, ale nezvykala jsem ho postupně, ale naráz do města a tak, asi v roce se to zlomilo ze dne na den, teď už se na procházky těší a jako normální pes skáče jak vidí vodítko, jediný, co mu zůstalo, že je trochu lekavější, zvlášť na silné nenadálé zvuky, to i teď se lekne a odskočí, ale hned je v pohodě, takže to už mi nevadí.

Neregistrovaný uživatel

22.6.2011 14:16
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.169.49

Naše hovina tohle dělala taky, ze vrat ani ránu, musela se kus odnést.Okolo 4 měsíce ji to přešlo a není ani bázlivá, ani lekavá, bojí se jen střelby, ale to proto, že místní myslivec vystřelil v křoví na kachny, když jsme šli po cestě okolo, to jsem se vyděsila taky, natož roční pes

Neregistrovaný uživatel

22.6.2011 14:49
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.6

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já bych asi nepostupovala tak "postupně" a prostě ho brala do města co nejvíc, nejlépe každý den. Lákání na pamlsky ani hračky se mi nikdy neosvědčilo. Můj pes se třeba bál takových těch dřevěných mostů, kde je vidět dolů. Pamlsky, hračky, nic, prostě tam nešel - tak jsem ho dala na vodítko, obojek utáhla tak, aby se nevyvlíkl, řekla jsem jdeme a šla jsem...no chvíli se krčil a táhla jsem ho skoro smykem, ale nedělala jsem z toho žádnou vědu a když jsme přešli, tak jsem ho lehce pochválila a bylo. Takhle asi dvakrát a pak už chodil normálně. Nevím, jestli to není na štěně moc drsné, ale na mém psu to nic nezanechalo :) stejně tak se jako štěně bál železných poklopů a tam jsem to udělala víceméne stejně a chodí teď přes ně i když jde na volno a může je obejít :)

Souhlasím Já taky prostě vzala a nezájem.Pamlsky a hračky jsem nepoužívala,pes je stejně v opravdovém strachu nevnímá a nakonec mi to přijde v důsledku spíše stresovější.Jak je tu již zmíněno chce to brát co nejvíce,pokud začne vyvádět,tak bych to ignorovala. Je to piplačka na dlouho a chce to nervy
A kde máte problém,v rané socializaci,špatný zážitek,povaha sama o sobě?

Jo jěště jedno bych měla doporučení,kupte mu raději postroj u takového psa nikdy nevíte....

Neregistrovaný uživatel

22.6.2011 14:58
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.101.77

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já bych asi nepostupovala tak "postupně" a prostě ho brala do města co nejvíc, nejlépe každý den. Lákání na pamlsky ani hračky se mi nikdy neosvědčilo. Můj pes se třeba bál takových těch dřevěných mostů, kde je vidět dolů. Pamlsky, hračky, nic, prostě tam nešel - tak jsem ho dala na vodítko, obojek utáhla tak, aby se nevyvlíkl, řekla jsem jdeme a šla jsem...no chvíli se krčil a táhla jsem ho skoro smykem, ale nedělala jsem z toho žádnou vědu a když jsme přešli, tak jsem ho lehce pochválila a bylo. Takhle asi dvakrát a pak už chodil normálně. Nevím, jestli to není na štěně moc drsné, ale na mém psu to nic nezanechalo :) stejně tak se jako štěně bál železných poklopů a tam jsem to udělala víceméne stejně a chodí teď přes ně i když jde na volno a může je obejít :)

Řešila jsem to stejně, teď mám psa, který se nebojí snad vůbec ničeho :o)

Neregistrovaný uživatel

22.6.2011 15:50
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.64.4

Měla jsem fenu která sice měla socializaci mezi psama ale bohužel ne na městský ruch.Chovka byla na malý vesnici tak bylo těžký naučit na různý zvuky města.Nebyla bázlivá,spíš se lekala.Já jí nelákala na pamlsky ani nekonejšila,prostě jsem řekla nic se neděje jdeme.Když se lekla tak vždycky jen to nic se neděje.Zvykla si na ty slova a asi tak za měsíc byla jak frajerka zkušená .Ale taky to je povahou a rasou,nemám zrovna psy který by byli poseroutky.A u tý vaší rasy se přece jen říká že jsou takový bázlivější.Tak hodně štěstí s prckem,ať si rychle zvykne

Neregistrovaný uživatel

22.6.2011 18:57
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.66.66

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Souhlasím Já taky prostě vzala a nezájem.Pamlsky a hračky jsem nepoužívala,pes je stejně v opravdovém strachu nevnímá a nakonec mi to přijde v důsledku spíše stresovější.Jak je tu již zmíněno chce to brát co nejvíce,pokud začne vyvádět,tak bych to ignorovala. Je to piplačka na dlouho a chce to nervy
A kde máte problém,v rané socializaci,špatný zážitek,povaha sama o sobě?

Jo jěště jedno bych měla doporučení,kupte mu raději postroj u takového psa nikdy nevíte....

Špatný zážitek neměl, chovatelé ho dle mého názoru socializovali na výbornou, ovšem bydlí na vesnici, takže nebylo v jejich silách štěňata zvykat na běžný městský život. Je pravda, že jsou bělouši víc bázlivější. Náš pejsek je po prima nebojácných rodičích, takže to vidím spíš jen na prvotní nezvyk ve městě. A je fakt, že BŠO potřebuje takový citlivější přístup, než jiná plemena, takže nakonec i po poradě s chovatelkou zvolím pozvolné zvykání. Přece jen je ve městě teprve krátce.


Děkuji všem za rady!

Neregistrovaný uživatel

22.6.2011 20:13
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.67.71

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Souhlasím Já taky prostě vzala a nezájem.Pamlsky a hračky jsem nepoužívala,pes je stejně v opravdovém strachu nevnímá a nakonec mi to přijde v důsledku spíše stresovější.Jak je tu již zmíněno chce to brát co nejvíce,pokud začne vyvádět,tak bych to ignorovala. Je to piplačka na dlouho a chce to nervy
A kde máte problém,v rané socializaci,špatný zážitek,povaha sama o sobě?

Jo jěště jedno bych měla doporučení,kupte mu raději postroj u takového psa nikdy nevíte....

Proboha, jakej problém? Je to malý štěně, je zcela přirozený, že se bojí. Nedělejte zase hned ze všeho tragédii.

Zadavatelce: Jak už bylo dříve uvedeno, berte štěně všude s sebou, jeho strachu nevěnujte zvýšenou pozornost. Bázlivost u štěněte v tomto věku je zcela přirozená, a je to logické, v přírodě, kdyby se nebálo, nepřežije. Z vás musí cítit jistotu.

Neregistrovaný uživatel

22.6.2011 20:20
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.6

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Proboha, jakej problém? Je to malý štěně, je zcela přirozený, že se bojí. Nedělejte zase hned ze všeho tragédii.

Zadavatelce: Jak už bylo dříve uvedeno, berte štěně všude s sebou, jeho strachu nevěnujte zvýšenou pozornost. Bázlivost u štěněte v tomto věku je zcela přirozená, a je to logické, v přírodě, kdyby se nebálo, nepřežije. Z vás musí cítit jistotu.

Ale no tak,bázlivý štěně není žádná výhra.A přirozený to není ani náhodou,je normální že se lekne,nebo je opatrný když něco nezná,ale ne že sere magii v kostkách pernamentně ze všeho

Naše štěňata sice jiného plemene v tomto věku bázlivá nebyla,chudinky by v přírodě nepřežily.Cha cha to jsem se zas zasmála

Neregistrovaný uživatel

22.6.2011 21:12
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.53.11

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ale no tak,bázlivý štěně není žádná výhra.A přirozený to není ani náhodou,je normální že se lekne,nebo je opatrný když něco nezná,ale ne že sere magii v kostkách pernamentně ze všeho

Naše štěňata sice jiného plemene v tomto věku bázlivá nebyla,chudinky by v přírodě nepřežily.Cha cha to jsem se zas zasmála

Taky souhlasím, takto by se štěně nemělo bát. Jasně, opatrnost je na místě, ale měla by zvítězit zvědavost, zvlášť u ovčáka....

Neregistrovaný uživatel

22.6.2011 22:22
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.181.87

Jenomže velká část v dospělosti sebevědomých a bezproblémových psů se v útlém "dětství" chovala podobně. Hodně štěňat v tomto věku nechce odejít od domu. Myslím, že to není náhoda. Jestli to čistě teoreticky nebude tak, že takto malé štěně od pelechu, doupěte,... by fena ještě nebrala. Nejsem příznivcem brát všechno "přes vlky", ale možná na ně zbytečně spěcháme. Jestli třeba přirozeností štěňat v tomto věku není "držet se doupěte, kdo se zatoulá, bude sežrán".

Neregistrovaný uživatel

22.6.2011 22:29
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.19.116

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jenomže velká část v dospělosti sebevědomých a bezproblémových psů se v útlém "dětství" chovala podobně. Hodně štěňat v tomto věku nechce odejít od domu. Myslím, že to není náhoda. Jestli to čistě teoreticky nebude tak, že takto malé štěně od pelechu, doupěte,... by fena ještě nebrala. Nejsem příznivcem brát všechno "přes vlky", ale možná na ně zbytečně spěcháme. Jestli třeba přirozeností štěňat v tomto věku není "držet se doupěte, kdo se zatoulá, bude sežrán".

Neregistrovaný uživatel

23.6.2011 11:49
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.70.116

Nebojte, já jsem si před lety přivezla od chovatele z venkova 10 týdenní štěně azavaka, které se bálo naprosto všeho. Toto plemeno je plašanské samo o sobě, tak si dovedete představit, jak to asi vypadalo. Ze začátku jsem měla pocit, že život ve městě moje fenečka do budoucna nemůže zvládnout...Pořídila jsem si ji ale k dospělému rozumnému psovi jiné rasy, takže jsem je začala vodit ven oba najednou (původně jsem se chtěla venku individuálně věnovat jen jí). Zlepšení přicházela postupně a už po pár dnech - pes jí dodával jistotu, pochopila, že některých věcí nebo situací se bojí zbytečně, učila se od něj jak se chovat k jiným psům, odkoukala naprosto bravurní přivolání atd. I když do konce života zůstala rezervovaná vůči cizím lidem (což je typická povaha) byl z ní nakonec bezproblémový městský pes. Zkuste najít nějakého rozumného nekonfliktního psího kámoše, vedle kterého váš pejsek poroste. Ona totiž štěňata odkoukávají od dospělých příslušníků svého druhu víc, než si myslíme.....

Neregistrovaný uživatel

23.6.2011 11:58
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.101.77

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nebojte, já jsem si před lety přivezla od chovatele z venkova 10 týdenní štěně azavaka, které se bálo naprosto všeho. Toto plemeno je plašanské samo o sobě, tak si dovedete představit, jak to asi vypadalo. Ze začátku jsem měla pocit, že život ve městě moje fenečka do budoucna nemůže zvládnout...Pořídila jsem si ji ale k dospělému rozumnému psovi jiné rasy, takže jsem je začala vodit ven oba najednou (původně jsem se chtěla venku individuálně věnovat jen jí). Zlepšení přicházela postupně a už po pár dnech - pes jí dodával jistotu, pochopila, že některých věcí nebo situací se bojí zbytečně, učila se od něj jak se chovat k jiným psům, odkoukala naprosto bravurní přivolání atd. I když do konce života zůstala rezervovaná vůči cizím lidem (což je typická povaha) byl z ní nakonec bezproblémový městský pes. Zkuste najít nějakého rozumného nekonfliktního psího kámoše, vedle kterého váš pejsek poroste. Ona totiž štěňata odkoukávají od dospělých příslušníků svého druhu víc, než si myslíme.....

To je pravda, mému štěněti taky hodně pomohl vyrovnaný berňák, už po půl hodině se mu štěně zakouslo do ocasu a dostalo výchovnou ťafku, učil ho to, co ho člověk nenaučí. Potom už se mohl pohybovat v jakékoliv smečce a uměl se se psy domluvit.

Neregistrovaný uživatel

23.6.2011 12:58
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.66.66

Zad.: My máme ještě starší feňuli, ta si s ním hrát nebude, je spíš taková dozorkyně. Taky už od ní schytal jednu výchovnou, když ji kousl do ucha :). Používám ji jako figuranta . Teď jsme venku potkali známého s naprosto přátelským GR, malý se ho bál, kňučel, ale když viděl psici, jak ho očichává, přestal. Sice k němu nešel, ale byl aspoň zvědavý a to už beru jako pokrok. Když se ohlídnu zpátky, pokrok vidím i u běžných věcí - osobáků už se nebojí, sem tam se ohlídne, ale neutíká, zvládl už i pohled na náklaďák. S lidmi nemá problém, pokud někdo prochází, nechal by se drbat hned, horší je to s rozjančenou partou dětí třeba na bruslích - tam je nejistý, ale cítím, že se i to zvládne. Jen teda nevím, jak ho přimět k tomu, aby nebál opustit domácí území. Zatím to teda řeším pamlskama, aby si spojil venek s něčím příjemným a věřím, že se to zlomí. Už více majitelů běloušů mi potvrdilo, že i oni měli takového pokakánka, ze kterého je dnes sebevědomý pes.

Přidejte reakci

Přidat smajlík