Utracení psa - postup

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Injekce rozhodne bolestiva nebyla, pes ji dostal do zily a behem par vterin zemrel. Neknucel ani netrpel.

Je mi moc líto, že se s tímto problémem musíš potýkat - já to řešila docela nedávno. Utracení se provádí správně tak, že pejsek dostane injekci anestetyk, po níž v podstatě normálně usne, jako při operaci, a teprve potom se dá další injekce na zastavení srdeční funkce, takže pejsek o ničem ani neví. Kdyby se rovnou při vědomí zastavilo srdce, bylo by to bolestivé, jako např. u člověka infarkt. Přeju hodně síly k dovedení pejska až na konec jeho cesty.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj jsem majitelka 13 letého psa, který má problém se zrakem a sluchem. Poslední dobou se objevily problémy v pohybu. Rozhodla jsem se proto dát tohoto psa utratit. Obávám se však aby smrtící injekce nebyla pro mého psa bolestivá. Můžete mi proto prosím kdokoli napsat o svých zkušenostech či vědomostech ohledně utrácení psů. Děkuji mnohokrát.

Kdysi jsme byli nuceni nechat uspat i naseho psa. Pan doktor nas nechal donest pejska na zahradku pred ordinaci a tam mu pichl injekci. Pes normalne usnul a nikdy nezapomenu na jeho oci pred zavrenim a na jeho posledni vydech, myslim, ze se mu moc ulevilo. Rozhodne netrpel pri utraceni. ela

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj jsem majitelka 13 letého psa, který má problém se zrakem a sluchem. Poslední dobou se objevily problémy v pohybu. Rozhodla jsem se proto dát tohoto psa utratit. Obávám se však aby smrtící injekce nebyla pro mého psa bolestivá. Můžete mi proto prosím kdokoli napsat o svých zkušenostech či vědomostech ohledně utrácení psů. Děkuji mnohokrát.

My jsme si tohle prožili zrovna v sobotu. Náš 12letý NO ochrnul na zadní nohy a už jen ležel, nemohl se ani vyprázdnit a měl bolesti. Analgetika zabíraly jen na chvíli, ale v těch chvílích to byl pořád mazel a mlsoun a hrál si a kousal svůj balonek... Bylo to těžký rozhodnutí, trvalo mi 3 dny, ale když už pak jen ležel a s bolestí v očích se na mně díval, nemohla jsem jinak. V sobotu jsme ho vynesli na zahradu na sluníčko a celý den jsme tam všichni byli s ním. V 6 večer přišla doktorka. Bylo to stejné, jak popisuje předchozí příspěvek. Nejdříve mu píchla injekci anestetik na usnutí. Seděla jsem u psíka,držela jsem jeho hlavu na klíně a dívali jsme se sobě do očí a pejsek pomalu usínal. Pro mně to bylo nesmírně bolestné, ale v jeho očích jsem viděla velkou úlevu... Nikdy na něj ani na tuhle chvíli nezapomenu....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
My jsme si tohle prožili zrovna v sobotu. Náš 12letý NO ochrnul na zadní nohy a už jen ležel, nemohl se ani vyprázdnit a měl bolesti. Analgetika zabíraly jen na chvíli, ale v těch chvílích to byl pořád mazel a mlsoun a hrál si a kousal svůj balonek... Bylo to těžký rozhodnutí, trvalo mi 3 dny, ale když už pak jen ležel a s bolestí v očích se na mně díval, nemohla jsem jinak. V sobotu jsme ho vynesli na zahradu na sluníčko a celý den jsme tam všichni byli s ním. V 6 večer přišla doktorka. Bylo to stejné, jak popisuje předchozí příspěvek. Nejdříve mu píchla injekci anestetik na usnutí. Seděla jsem u psíka,držela jsem jeho hlavu na klíně a dívali jsme se sobě do očí a pejsek pomalu usínal. Pro mně to bylo nesmírně bolestné, ale v jeho očích jsem viděla velkou úlevu... Nikdy na něj ani na tuhle chvíli nezapomenu....

Tak já mám bohužel opačnou zkušenost. Před vánoci jsem musela nechat uspat našeho starého pejska., který už byl hluchý, slepý, počůrával se a začal hodně kašlat. Prý od srdíčka.
Když mu doktorka stáhla packu tím gumovým obinadlem, nebo co to je, tak začal hrozně kňučet a chtěl kousat. Musela jsem ho násilým držet, aby mu píchla tu injekci. Do pěti vteřin se uklidnil a už se nehnul.Umřel. Ale byl to hrozný pohled, řvala jsem jak malá.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak já mám bohužel opačnou zkušenost. Před vánoci jsem musela nechat uspat našeho starého pejska., který už byl hluchý, slepý, počůrával se a začal hodně kašlat. Prý od srdíčka.
Když mu doktorka stáhla packu tím gumovým obinadlem, nebo co to je, tak začal hrozně kňučet a chtěl kousat. Musela jsem ho násilým držet, aby mu píchla tu injekci. Do pěti vteřin se uklidnil a už se nehnul.Umřel. Ale byl to hrozný pohled, řvala jsem jak malá.

Oni totiž někteří veterináři pokud jim to výslovně neřeknete, anestetika nepoužijou,ale nejsoíš jich bude minimum
Držím palce

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj jsem majitelka 13 letého psa, který má problém se zrakem a sluchem. Poslední dobou se objevily problémy v pohybu. Rozhodla jsem se proto dát tohoto psa utratit. Obávám se však aby smrtící injekce nebyla pro mého psa bolestivá. Můžete mi proto prosím kdokoli napsat o svých zkušenostech či vědomostech ohledně utrácení psů. Děkuji mnohokrát.

Tak to nas pejsek umrel bolestive,dali mu injekci do zadni nohy,pak pomalicku praskali zily az se to asi za10 minut dostalo do srdce,on zaknucel a umrel.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak to nas pejsek umrel bolestive,dali mu injekci do zadni nohy,pak pomalicku praskali zily az se to asi za10 minut dostalo do srdce,on zaknucel a umrel.

Máme 13 letého pejska, našeho miláčka, ale trpí epilepsií, nyní se mu stav zhoršil natolik, že měl od včera a 20 záchvatů, je vyčerpaný, nestabilní,nereaguje a hrozně smutný, myslíte, že je pro něho lepší ho dát uspat, aby se netrápil. Je to moc smutné.Poraďte-Děkuji Vám.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj jsem majitelka 13 letého psa, který má problém se zrakem a sluchem. Poslední dobou se objevily problémy v pohybu. Rozhodla jsem se proto dát tohoto psa utratit. Obávám se však aby smrtící injekce nebyla pro mého psa bolestivá. Můžete mi proto prosím kdokoli napsat o svých zkušenostech či vědomostech ohledně utrácení psů. Děkuji mnohokrát.

Proberte to s vetem a jděte tam , kde to umí .
Jsou v tom bohužel ještě rozdíly . . . . .
Co jsem zažila - do žíly mi to přišlo šetrné a rychlé .
Zažila jsem i horší . . .

Nám ochrnula 13ti letá fena, poprosila jsem doktora, aby dojel k nám domů. Bylo to velice rychlé a bezbolestné.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Proberte to s vetem a jděte tam , kde to umí .
Jsou v tom bohužel ještě rozdíly . . . . .
Co jsem zažila - do žíly mi to přišlo šetrné a rychlé .
Zažila jsem i horší . . .

Proberte to s vetem?

->>> 25.04.2005 08:15:28

Myslím, že za těch sedm let už to vyřešila.

Tohle téma je stále živé. Za mě : nejlepší je volat veterináře domů, nemocného psa nikam nevozit, nestresovat návštěvou veteriny.
Injekce do žíly je hodně sporná, starý pes má žíly křehké a často praskají, někdy se napichuje několikrát.
Nejšetrnější způsob je podle mě injekce k uspání ( stejné jako běžné očkování ) a v hlubokém spánku jistící injekce do srdce.

můj pes dostal nejprve jednu injekci jakoby narkozu ,usnul a spal , pak dostal ještě jednu do žíly, ta mu zastavila srdce a zemřel ,utrácela sem už několik pejsků a vždycky to proběhlo stejně, žádný z nich netrpěl ,

Radím jen za sebe, ale psa bych raději nechala zemřít přirozeně. V minulosti mi nemocný třináctiletý pes zemřel doma. Několik dnů už nemohl chodit, ale v den smrti se mu udělalo líp, otáčel ke mně hlavu a dokonce zavrtěl ocasem, když jsem k němu přišla. Pak za pár minut byl mrtvý. Dalšímu psovu bylo 16, přestaly mu fungovat ledviny, 3 týdny byl na kapačkách. Nakonec jsem to vzdala, nebyla naděje na vyléčení. Veterinář ho utrácel snad hodinu, píchl mu řadu injekcí (i diazepam, opiáty...). Pes zvracel... hodně trpěl a my s ním. Těžko se na to vzpomíná, je to necelý rok. Prý byla na vině "orávená krev" kvůli nefungujícím ledninám. Ale i nebýt této zkušenosti bych si utrácení hodně rozmyslela. Od přítele veterináře vím, že to pro psa není až tak humánní, že pozná, co s ním chtějí udělat a má snahu se bránit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Radím jen za sebe, ale psa bych raději nechala zemřít přirozeně. V minulosti mi nemocný třináctiletý pes zemřel doma. Několik dnů už nemohl chodit, ale v den smrti se mu udělalo líp, otáčel ke mně hlavu a dokonce zavrtěl ocasem, když jsem k němu přišla. Pak za pár minut byl mrtvý. Dalšímu psovu bylo 16, přestaly mu fungovat ledviny, 3 týdny byl na kapačkách. Nakonec jsem to vzdala, nebyla naděje na vyléčení. Veterinář ho utrácel snad hodinu, píchl mu řadu injekcí (i diazepam, opiáty...). Pes zvracel... hodně trpěl a my s ním. Těžko se na to vzpomíná, je to necelý rok. Prý byla na vině "orávená krev" kvůli nefungujícím ledninám. Ale i nebýt této zkušenosti bych si utrácení hodně rozmyslela. Od přítele veterináře vím, že to pro psa není až tak humánní, že pozná, co s ním chtějí udělat a má snahu se bránit.

Ja jen doufám, že nemáte dalšího psa, protože rada "nechat zemřít přirozeně" je prasácká. Kór když zvířata - ty vaše - měly takové problémy. Až mě mrazí. Ano, někdy nejde ta poslední služba psímu příteli vykonat snadno, mohou být komplikace. Ale než psa nechat doslova zdechnout, v bolesti - stojí za to mu odchod ulehčit. Já se loučila s několika psy, vždy byli mou součástí, doslova mi to rvalo srdce... ale abych je nechala zdechnout jen tak, na nemoc či stáří - na to jsem je měla příliš ráda!
Od přítele veterináře vím, že to pro psa není až tak humánní, že pozná, co s ním chtějí udělat a má snahu se bránit.
Když je uspání provedeno doma, jistě, že i na smrt nemocné zvíre vnímá emoce ze svého okolí. To samé, když je případně převezeno někam na veterinu. Ale je to jen o majitelích, pokud nad psem ještě živým břečí a tropí scény, pes je v nervu, a že i v tom posledním okamžiku dovedou být velmi empatičtí. Když je majitel rozumný a schová si tesknění a ten smutek až na to "poté" - naopak psa uklidňuje a je s ním, nebývá problém.

....Několik dnů už nemohl chodit, ale v den smrti se mu udělalo líp, otáčel ke mně hlavu a dokonce zavrtěl ocasem, když jsem k němu přišla.....
Tak tohle si opravdu nedovedu představit !

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Proberte to s vetem a jděte tam , kde to umí .
Jsou v tom bohužel ještě rozdíly . . . . .
Co jsem zažila - do žíly mi to přišlo šetrné a rychlé .
Zažila jsem i horší . . .

Nejlépe a nejrychleji působí rychle působící barbituráty. Nejvíce se používá Thiopental. Není to přímo veterinární přípravek, pro lidi jej používají anesteziologové jako úvod do narkózy. Působí během několika vteřin, ale musí se dát přísně do žíly. Jinak štípe. Žádná tragedie, ale majitelé, vystresovaní situací to vidí jinak. Speciálně pro utrácení zvířat je veterinární přípravek T61. Může se podávat i do plic, ale vedlejší projevy jsou nepěkné, byť výrobce tvrdí, že pacient rozhodně netrpí. Aplikace různých anestetik před podáním se provádí hlavně kvůli majiteli. Anestetika jsou různá, jejich aplikace někdy štípne, jindy je opravdu bolestivá, ale veterinář má pacienta více v klidu a snáze mu píchne injekci do žíly. A pokud se netrefí, nebo žila praskne, zvíře se neozve. Je to trochu divadlo pro majitele, ale neškodné. Lumpárna však je použít tzv. myorelaxantia. To jsou připravky, které způsobí ochnutí svalů. Jejich aplikace vůbec nebolí, zvíře se ani nepohne a nevydá hlásku. Nemůže. Má vše ochrnuté, včetně hlasivek, ale zvíře všechno cítí. Je to svinstvo. Bohužel chovatelé odcházejí nejspokojenější! A pak píšou na weby co četli psovi v očích. Hnus!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Máme 13 letého pejska, našeho miláčka, ale trpí epilepsií, nyní se mu stav zhoršil natolik, že měl od včera a 20 záchvatů, je vyčerpaný, nestabilní,nereaguje a hrozně smutný, myslíte, že je pro něho lepší ho dát uspat, aby se netrápil. Je to moc smutné.Poraďte-Děkuji Vám.

A co poradil vet? Léčení, nebo utracení?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Radím jen za sebe, ale psa bych raději nechala zemřít přirozeně. V minulosti mi nemocný třináctiletý pes zemřel doma. Několik dnů už nemohl chodit, ale v den smrti se mu udělalo líp, otáčel ke mně hlavu a dokonce zavrtěl ocasem, když jsem k němu přišla. Pak za pár minut byl mrtvý. Dalšímu psovu bylo 16, přestaly mu fungovat ledviny, 3 týdny byl na kapačkách. Nakonec jsem to vzdala, nebyla naděje na vyléčení. Veterinář ho utrácel snad hodinu, píchl mu řadu injekcí (i diazepam, opiáty...). Pes zvracel... hodně trpěl a my s ním. Těžko se na to vzpomíná, je to necelý rok. Prý byla na vině "orávená krev" kvůli nefungujícím ledninám. Ale i nebýt této zkušenosti bych si utrácení hodně rozmyslela. Od přítele veterináře vím, že to pro psa není až tak humánní, že pozná, co s ním chtějí udělat a má snahu se bránit.

Ne každý pes má to štěstí, že odejde v klidu a bez bolesti i když bychom si takový konec pro své chlupaté kamarády jistě všichni přáli. Mě fenka umírala na srdeční selhání a věřte tomu, že každá minuta navíc byla strašná. Tam je ta poslední injekce opravdu veliká služba. A takových nemocí je mnohem víc. 'Rekla bych, že těch klidných bezbolestných odchodů je bohužel velmi málo. Ale to už je na svědomí každého majitele.

¨Když mi před 6 lety umírala 13 letá fenka, šlo to s ní po prvních příznacích velmi rychle.Přesto jsem doufala, že se z toho vzpamatuje.Poslední víkend byl už hrozný, přesto jsem doufala, že třeba se stane zázrak, nebo umře sama.Neumřela, v pondělí ráno přijel veterinář a uspal ji.Já ho volala už v sobotu, ale byl mimo domov a vozit jsem velkého psa 30 km na kliniku nechtěla(asi i proto, že jsem věřila v ten zázrak, byl to srdeční pes, co se mnou prožil hodně).Už nikdy, nikdy, bych se nespoléhala na to, že umře sama. Kdyby to bylo během pár hodin, pak asi ano, ale dnů?Doteď jí prosím v suchu za odpuštění, že jsem jí ten odchod protáhla.S dalším psem už to neudělám.Jinak, veterinář přijel, uspal jí a pak jí dal konečnou ijekci.Ačkoli měla potíže se srdcem, to se nevzdalo a musela dostat ještě jednu.Při uspávací injekci zakňučela a škubla sebou, ale se vším byl tak do 3 minut klid.

Náš pejsek měl stejný problém.Ale když jsme viděli, jak trpí,protože ze záchvatů už vůbec nevycházel,přistoupili jsme též k uspání.Netrpěl,opravdu usnul a určitě se mu ulevilo a je ted v psím nebi.Přála bych vám,aby to váš pejsek vydržel,ale taky vím,že z tohohle stavu už většinou východisko není,bohužel.

My jsme teď přišli o 13 kterou fenku. Bylo to bolestné rozhodnutí. Využili jsme služeb pet medic. Přijely dvě paní lékařky, fence daly nejprve narkozu a v hluboké narkóze teprve konečnou injekci. Byla jsem u toho a podle mně fenka odešla naprosto klidně a bezbolestně. Měla asi 40 kilo, byly to velké tři velké injekce a jestli to trvalo dvě tři minuty. Pokud mohu soudit a pokud chcete pro svou fenku klidný a bezbolestný a rychlý odchod, rozhodně trvejte na nejdříve narkóze a až v narkóze a teprve v ní podanou konečnou injekci. Fenka nebude vědět o ničem. Jenom ji pak poslechnout srdíčko a bude to za vámi. Pet medic můžu doporučit, paní byly moc hodné. Také jsem měla strach, když jsem cetla některé popisy průběhů odchodů. Chtěla jsme to co nejméně bolestivé a opravdu to bylo nejlepší. Možná vás tu vyjde dráž, ale my jsme chtěli to nejlepší.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nejlépe a nejrychleji působí rychle působící barbituráty. Nejvíce se používá Thiopental. Není to přímo veterinární přípravek, pro lidi jej používají anesteziologové jako úvod do narkózy. Působí během několika vteřin, ale musí se dát přísně do žíly. Jinak štípe. Žádná tragedie, ale majitelé, vystresovaní situací to vidí jinak. Speciálně pro utrácení zvířat je veterinární přípravek T61. Může se podávat i do plic, ale vedlejší projevy jsou nepěkné, byť výrobce tvrdí, že pacient rozhodně netrpí. Aplikace různých anestetik před podáním se provádí hlavně kvůli majiteli. Anestetika jsou různá, jejich aplikace někdy štípne, jindy je opravdu bolestivá, ale veterinář má pacienta více v klidu a snáze mu píchne injekci do žíly. A pokud se netrefí, nebo žila praskne, zvíře se neozve. Je to trochu divadlo pro majitele, ale neškodné. Lumpárna však je použít tzv. myorelaxantia. To jsou připravky, které způsobí ochnutí svalů. Jejich aplikace vůbec nebolí, zvíře se ani nepohne a nevydá hlásku. Nemůže. Má vše ochrnuté, včetně hlasivek, ale zvíře všechno cítí. Je to svinstvo. Bohužel chovatelé odcházejí nejspokojenější! A pak píšou na weby co četli psovi v očích. Hnus!

to jako fakt ? To se děje ?

Včera jsem byla se psem na utracení. 17 letá fenka, hluchá, slepá + další a další potíže. Všechno proběhlo rychle a bezbolestně. Jenom cena mě trochu zaskočila-520 Kč za psa velikosti trpasličího pudla. Ale možná je to běžná cena. Jinak zadavatelka se tázala v roce 2005, takže pes už je zřejmě po smrti.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Včera jsem byla se psem na utracení. 17 letá fenka, hluchá, slepá + další a další potíže. Všechno proběhlo rychle a bezbolestně. Jenom cena mě trochu zaskočila-520 Kč za psa velikosti trpasličího pudla. Ale možná je to běžná cena. Jinak zadavatelka se tázala v roce 2005, takže pes už je zřejmě po smrti.

To není vůbec moc peněz. Utrácí se narkotiky, která nestojí korunu za kubík.

utrácelo se již několik mých psích přátel a u všech to proběhlo stejně ,dostali uspávací injekci stejnou jako při narkoze ,pak sem s nima šla ven na trávu za ordinaci , tak jsme seděli a čekali až pes usne, potom mu doktor píchl ještě jednu injekci a tou ho usmrtil ,proběhlo to úplně v klidu , pes o tom nevěděl jen spal a přestalo mu tlouct srdce. je to to poslední co pro ně můžeme udělat , rozhodně bych nikdy nenechala psa trápit a nečekala až sám zemře, kdyby se taková injekce mohla dát i nemocným lidem co by za to někteří dali.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
utrácelo se již několik mých psích přátel a u všech to proběhlo stejně ,dostali uspávací injekci stejnou jako při narkoze ,pak sem s nima šla ven na trávu za ordinaci , tak jsme seděli a čekali až pes usne, potom mu doktor píchl ještě jednu injekci a tou ho usmrtil ,proběhlo to úplně v klidu , pes o tom nevěděl jen spal a přestalo mu tlouct srdce. je to to poslední co pro ně můžeme udělat , rozhodně bych nikdy nenechala psa trápit a nečekala až sám zemře, kdyby se taková injekce mohla dát i nemocným lidem co by za to někteří dali.

Tak to bylo jine, u nas byla fenka v narkoze snad behem ja nevim, 20 vterin, proste jak ji kanylkou vtekla ta narkoza, padla na zem. Nejake cekani na usnuti si vubec nepamatuji. Diky Bohu, to bych nechtela, i tak to bylo hrozne, prichazet navzdy o pritele.
Ale mozna dostala silnejsi davku.

Je to hodně těžké ty konce našich kamarádů, nikdo se tomu nevyhneme. Jen bychom možná taky potřebovali něco abychom ten okamžik vydrželi bez kolapsu. Jak tohle řešíte, štamprli, nebo něco na uklidnění?

Já vydržela racionálně jednat až do okamžiku, kdy jsem dojela domů (pes v autě, pak jsme ho jeli pochovat), a doma jsem najednou nemohla skoro dýchat a jen jsem hlesla že potřebuju paňáka. Strašné chvíle...

Já jsem svého pejska - yorkiho - musela nechat utatil v pondělí....
Dostal 2 injekce - jednu na uspání a druhou do srdíčka. Před první injekcí asi vytušil co se bude dít i když jsme jej pořád se synem hladili a mluvili na něj, dostal šok, celý se klepal a já prosila veterináře atˇvše urychlí. Po první injekci usnul a na druhou injekci nás oslal veterinář do čekárny. Zavolal nás až bylo povšem. Bylo mu 15 le,a 1 měsíc.
V Praze jsem za 3 kg yorkiho polatila 500 korun

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
to jako fakt ? To se děje ?

Dříve se to dělo celkem často. Dnes snad již tolik ne, nebo aspoň snad ne tak často. V každém případě většina lidí žije v naprostém bludu a různé diskuse tohoto typu je v bludech ještě utvrzují. Např. lidé přikládají veliký význam vokalizaci, tj. hlasovým projevům zvířete. Zblblí z různých filmů se domnívají, že čím víc zvíře, či člověk řve, tím víc trpí. Tak to ale není, často to bývá právě naopak. Jako například při záněru slinivky, anebo právě při použití myorelaxancií.

Ahoj,

mám čerstvou zkušenost z utracení svého psa. Byl to, jak jinak, pro mě ten nejlepší pes na světě - německý ovčák, 12 let starý, přední část těla byla do posledních dnů OK, ale zadní část mu postupně odházela, až se tuto neděli ráno nepostavil vůbec. Nejhorší pro mě bylo vzít telefon a zavolat veterináři, ať přijede, a pak jít a podívat se mu do očí .... Je mi 45, ale brečel jsem jak želva. Po příjezdu veterináře už to šlo, jak je výše uvedeno. Byly to dvě injekce do žíly, po té první mi usnul s hlavou zabořenou ve klíně, a po té druhé odešel navždy. Máme doma ještě mladého jezevčíka, byli spolu velcí kamarádi. Měl jsem pocit, že by s ním měl taky rozloučit, a tak jsem ho poté, co už bylo po všem, pustil z kotce. Snažil se chudák štěkáním a poskakováním okolo svého parťáka probudit tak, jak to dělal vždy, když si chtěl hrát. Ale už to prostě nešlo....

Musím vám napsat,že jsme prožili to co vy.Loučení s našim nejvěrnějším stvořením.Byl přesně jak váš 12letý něm.ovčák a taky na zadní nohy.Naštěstí se netrápil dlouho,ze dne na den přestal žrát a bylo vidět že špatně dýchá a trápí se.Bylo to pro mě nejhorší okamžik v životě,nechat utratit pejska.Ale p.doktor ho taky uspal a potom injekce do srdce.Brečeli jsme s manželem oba,nedalo se to vydržet a brečíme doposud,když si na něj vzpomeneme a vidím jeho hrobeček.Strávili jsme sním a on s námi 12krásných let.To se nedá zapomenout.Už to bude 2měsíce a nemůžu se s tím vyrovnat.Ač máme pejsky moc rádi,už si jiného nevezmem,nechceme už zažít takové loučení.

Také jsem to musela několikrát absolvovat. Nejhorší je ta cesta na veterinu. Když už vejdete se psem v náručí dovnitř, je to trošku lepší, víte že už není cesta zpátky a že za pár okamžiků už psa nic bolet nebude. Pokud můžete svému psovi dopřát rychlý odchod v podobě injekce tak to udělejte. A pak hurá pro dalšího, aby se z toho člověk nezbláznil. Tak to dělám já.

nejste v tom sami ,můj 12 letý kamarád mě opustil 2. ledna, byl to kříženec labradora , přestal žrát ,zvracel a už se neudržel na nohou.dostal jednu injekci po které usnul ,potom druhou ,ale ne do žíly ani do srdce ale normálně do kožichu ,po té se srdíčko zastavilo, bylo to absolutně v klidu a bez bolesti.Moc mě chybí ,ale to asi všichni známe

Už jsme pochovali tři pejsky,ale až tomu poslednímu jsme museli dát injekci aby se netrápil.a pořád to mám před očima.Proto nechápu lidi,kteří dokážou týrat pejsky.Co bych za to dala,kdyby žil.Kdo nemá rád zvířata,nemůže mít rád lidi.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Máme 13 letého pejska, našeho miláčka, ale trpí epilepsií, nyní se mu stav zhoršil natolik, že měl od včera a 20 záchvatů, je vyčerpaný, nestabilní,nereaguje a hrozně smutný, myslíte, že je pro něho lepší ho dát uspat, aby se netrápil. Je to moc smutné.Poraďte-Děkuji Vám.

Měl jsem pejsánka,který od štěněcího věku trpěl epilepsií,dožil se 8 let,každý den bral pravidelně prášky,takže byl zaléčený a ke konci měl jen 2x záchvat do roka.Bohužel,nevydrželo mu srdíčko.Jestli váš pejsek bere pravidelně prášky na epilepsii a stejně má tolik záchvatů za den,nenechávejte ho už trápit. Moc dobře vím,že je to velice těžké rozhodnutí,ale je to strašné utrpení nejen pro vás,když to vidíte,ale hlavně pro něj.Přeji vám hodně síly.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Už jsme pochovali tři pejsky,ale až tomu poslednímu jsme museli dát injekci aby se netrápil.a pořád to mám před očima.Proto nechápu lidi,kteří dokážou týrat pejsky.Co bych za to dala,kdyby žil.Kdo nemá rád zvířata,nemůže mít rád lidi.

Přesně tak, k mému hafanovi přijel vet. k nám,protože byl nevyléčitelně nemocný,ale na ty oči,když jsem mu držel hlavičku,než usnul,do smrti nezapomenu.

Vzpamatujte se ,co tady řešíte utracení , pes má problémy se zrakem a sluchem ,no a co ....nemá nárok žít ,až vám bude zle ,nebude vám příjemné, kdyby s vámi taky tak někdo zacházel ,že jste už nepotřebný..........měla jsem Šhi tzu ,od osmi let let neviděl,hluchý od deseti let ,přesto se dožil 19 let.....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně tak, k mému hafanovi přijel vet. k nám,protože byl nevyléčitelně nemocný,ale na ty oči,když jsem mu držel hlavičku,než usnul,do smrti nezapomenu.

Přeji všem pejskařům, aby jim pejsci odešli "sami", ideálně stářím - usne a už se nevzbudí. Taky to nemám rád tyhle cesty na veterinu, nezvládám to nejlehčí by bylo aby tam šel s ním někdo jiný, ale když ten pes by odcházel z tohoto světa vyděšený, proč s ním není páneček v takto důležité a stresující chvíli...i lidé kteří cítí že zemřou, třeba v LDNkách nebo už jak se říká "na smrtelné posteli" se smrti bojí...stejné je to se psem...který někdy třeba i cítí, že je konec... je správné tam být s ním, i když nás to všechny bolí

Stresující je to pro vás, pes se smrti nebojí, starý pes, kdybyste ho nechali, tak odejde, zaleze si někde pod křoví, když na to má ještě dost sil a tam si prostě umře.
Stresující je pro něj cesta na veterinu, pokud ho tam za života "šidili", což většinou ano.
Mě uspával veterinář psa doma, v době, kdy už jsem se s jeho odchodem vnitřně vyrovnala, tak jsem ho nestresovala slzami a vzlyky. Dostal uspávací injekci, stejně jako by to bylo normální očkování.
Proto když už musíte pejska nechat uspat, snažte se být stateční a chovat se normálně, ať pes netuší, že se děje něco mimořádného. Vystresovaný majitel dokáže přenést stres na psa a pak se diví, že se pejsek klepe, brání, prosí očima a vymýšlí si, že se bál smrti. On se bál situace, které nerozuměl, protože cítil ten strach, stres, zmatek a smutek z pána.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vzpamatujte se ,co tady řešíte utracení , pes má problémy se zrakem a sluchem ,no a co ....nemá nárok žít ,až vám bude zle ,nebude vám příjemné, kdyby s vámi taky tak někdo zacházel ,že jste už nepotřebný..........měla jsem Šhi tzu ,od osmi let let neviděl,hluchý od deseti let ,přesto se dožil 19 let.....

Jo, jenomže co takový pejsek má ze života. Nevidí a neslyší, tudíž musí být pořád pod dohledem a na vodítku. Když ztratí ještě čich, je už ůplně bez kontaktu. Malí psi se s tím třeba vyrovnají, ale co ti velcí? To je jak kůň, který nemůže běhat.

Před lety nám ohluchl desetiletý pes.Vyfasoval ne krk mobil v dětské ledvince,naučil se,že na "zazvonění" si má sednout a štěkat.Druhý pes pak pro měj doběhl,myslím,že kvalita jeho života nijak neutrpěla.(Pásli spolu ovečky lepšího a trpělivějšího "hledače "zatoulaných jehňat nebylo.)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Stresující je to pro vás, pes se smrti nebojí, starý pes, kdybyste ho nechali, tak odejde, zaleze si někde pod křoví, když na to má ještě dost sil a tam si prostě umře.
Stresující je pro něj cesta na veterinu, pokud ho tam za života "šidili", což většinou ano.
Mě uspával veterinář psa doma, v době, kdy už jsem se s jeho odchodem vnitřně vyrovnala, tak jsem ho nestresovala slzami a vzlyky. Dostal uspávací injekci, stejně jako by to bylo normální očkování.
Proto když už musíte pejska nechat uspat, snažte se být stateční a chovat se normálně, ať pes netuší, že se děje něco mimořádného. Vystresovaný majitel dokáže přenést stres na psa a pak se diví, že se pejsek klepe, brání, prosí očima a vymýšlí si, že se bál smrti. On se bál situace, které nerozuměl, protože cítil ten strach, stres, zmatek a smutek z pána.

stresující pro psa není jeho uspání ale chování jeho pána.Můj pes na veterinu chodíval rád ,vycítil že jsme tam přátelé , takže i poslední den reagoval na injekci jen slabým zavrtěním ocasu , poté si na mě klidně lehl a usnul, povídala sem mu hladila ho, netřásl se , nebránil se , možná jen cítil smutek jako já a bylo mu zle, ale strach sem na něm nepozorovala ,strach u psa vypadá jinak.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Před lety nám ohluchl desetiletý pes.Vyfasoval ne krk mobil v dětské ledvince,naučil se,že na "zazvonění" si má sednout a štěkat.Druhý pes pak pro měj doběhl,myslím,že kvalita jeho života nijak neutrpěla.(Pásli spolu ovečky lepšího a trpělivějšího "hledače "zatoulaných jehňat nebylo.)

To je perfektní řešení, jak i hluchý pes může prožívat krásný život. Jsou však situace, kdy pes zbytečně trpí, jen proto, že ho pán nechce "propustit ze služby ". Znala jsem pejska, měl zhoubný nádor konečníku. Majitel ho nechal snad 10x operovat, veterinář ho v tom podporoval a pes žil snad rok s rozřezaným zadečkem, než se dočkal smrti.
Potom jsem vídala na sídlišti franc. buldočka. Po úrazu páteře byl ochrnutý na zadek. Chodil po předních nohách, pod břichem provlečený závěs a zadní čát těla mu takhle majitel nadnášel. Tvrdil, jak si to užívají a jak je pejsek šťastný. O běhání nemohlo být řeči, spíš se kroucením pohyboval vpřed.
To jsou jen dva případy, kdy by bylo milosrdnější psa uspat.

Dobrý den,
no nevím, když to tady čtu, toho utrpení atd. Bydlíme na vsi, měli jsme už během let několik psů, někteří nám chcípli nečekaně, tam jsme to nemohli ovlivnit. Ale pár jich bylo nemocných dlouhodobě. Když se nám už některej pes nejevil jako stoprocentní, domluvili jsme se se sousedem - myslivcem, že ho zastřelí brokovnicí. Pes měl tímto cca tejden, aby se sebral. Nesebral-li se, byl chromý, nemocný nebou koukal smutně apod. byl jeho osud zpečetěn. Nemyslete si, že jsem nějaký úchyl, mám normálně rád lidi i zvířata, žádně potěšení mi to nečiní. Ale odstřel mi přijde velmi rychlý a relativně bezbolestný a s takřka s nulovými náklady (jedna patrona). Takový pes byl ponechán uvázaný na řetězu a poměrně zblízka zastřelen. Úzkostlivější psi byli vsunuti do jutového pytle a soused prostřílel ten pytel. Žádný z takto odpravených psů netrpěl, netřepal se, neúpěl a ani dlouze neumíral v agónii jako u veterináře se všemi těmi injekcemi, jak popisujete. Zastřelený či uhynulý pes byl hozen do hnoje nebo do kompostu případně jsme ho zahrabali na naší zeleninové zahrádce. Nesouhlasím s metodami, o kterých jsem se doslechl buď z médií (oběšení psa, pálení psa) nebo z okolí (zavázání psa do pytle spolu s kamenem nebo uvázání nečeho těžkého psovi na obojek a vhození do rybníka nebo vyvežení psa autem někam daleko, tam ho vypustit a ujet nebo uvázat v dalekém lese ke stromu a ujet)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,
no nevím, když to tady čtu, toho utrpení atd. Bydlíme na vsi, měli jsme už během let několik psů, někteří nám chcípli nečekaně, tam jsme to nemohli ovlivnit. Ale pár jich bylo nemocných dlouhodobě. Když se nám už některej pes nejevil jako stoprocentní, domluvili jsme se se sousedem - myslivcem, že ho zastřelí brokovnicí. Pes měl tímto cca tejden, aby se sebral. Nesebral-li se, byl chromý, nemocný nebou koukal smutně apod. byl jeho osud zpečetěn. Nemyslete si, že jsem nějaký úchyl, mám normálně rád lidi i zvířata, žádně potěšení mi to nečiní. Ale odstřel mi přijde velmi rychlý a relativně bezbolestný a s takřka s nulovými náklady (jedna patrona). Takový pes byl ponechán uvázaný na řetězu a poměrně zblízka zastřelen. Úzkostlivější psi byli vsunuti do jutového pytle a soused prostřílel ten pytel. Žádný z takto odpravených psů netrpěl, netřepal se, neúpěl a ani dlouze neumíral v agónii jako u veterináře se všemi těmi injekcemi, jak popisujete. Zastřelený či uhynulý pes byl hozen do hnoje nebo do kompostu případně jsme ho zahrabali na naší zeleninové zahrádce. Nesouhlasím s metodami, o kterých jsem se doslechl buď z médií (oběšení psa, pálení psa) nebo z okolí (zavázání psa do pytle spolu s kamenem nebo uvázání nečeho těžkého psovi na obojek a vhození do rybníka nebo vyvežení psa autem někam daleko, tam ho vypustit a ujet nebo uvázat v dalekém lese ke stromu a ujet)

Nejsem šokovaná, protože jsem taky z vesnice a vím, že je to byla poměrně běžná praxe, u některých lidí ještě doteď Ale nezlobte se, píšete, že máte rád lidi i psy a připadá vám tato metoda humánní?? Jedině v případě, že máte psa pouze jako ,,doplněk k domu". Je vadný, tak se ho hladce zbavíme, bez nějakých vedlejších nákladů a pořídí se nový. Sem ale chodí povětšinou lidé, pro které je pes součástí rodiny, parťák, celoživotní koníček...Všichni naši psi mají v zahradě své hroby a zapaluje se jim, alespoň na Vše svaté, svíčka. A to jsme normální rodina, žádní pejskaři. I když je už hodně bolestné vůbec se rozhodnout pro eutanázii, snaží se to všichni udělat co nejlépe, nejlíp, aby pejsek ani nepoznal, že se něco děje...to se ale o vašem psu, na kterého na řetězu míří zbraní cizí člověk, či jej hodíte do pytle...teda rozhodně říct nedá. Tahle Vaše ,,humánní metoda" je pro mne hnusUž jste to zkoušel na babičce?

Vždyt' píše:
Nemyslete si, že jsem nějaký úchyl, . . . . . .

No Hnus o čem se bavíte ( nebo jak se bavíte )
Byť je to příroda a věc považovaná za normální a vím, že se to zkrátka děje, ale někteří se o tom baví, jak o ordinaci v růžové zahradě.

Je mi z některých na blití !!

je mně přes padesát a taky jsem z vesnice. To, co popisujete dělali moji prarodiče. Tenkrát by žádný veterinář k nemocnému psovi nešel a taky by ho nikdo nezaplatil. Už moji rodiče se posunuli dál a svým zvířatům poskytují veterinární péči. Chci tím říct, že už jsme přece jen dál a nemocná zvířata můžeme aspoň zkusit léčit. Ke způsobu, jak zabíjíte psy, mám jen jednu poznámku - myslíte, že když úzkostného psa strčíte do pytle, úzkost zmizí ? Nebo nemáte koule na to, abyste se na umírajícího /rozstříleného/ psa díval?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vzpamatujte se ,co tady řešíte utracení , pes má problémy se zrakem a sluchem ,no a co ....nemá nárok žít ,až vám bude zle ,nebude vám příjemné, kdyby s vámi taky tak někdo zacházel ,že jste už nepotřebný..........měla jsem Šhi tzu ,od osmi let let neviděl,hluchý od deseti let ,přesto se dožil 19 let.....

no ono je něco jiného když je pes hluchý a slepý s tím žít může, ale má-li k tomu ještě zdravotní potíže bolesti apod. tak ho necháte trápit ????
nikdo tu nepsal že nechal psa utratit jen protože byl hluchý nebo slepý
jakmile začnou selhávat orgány a zvíře má bolesti se kterými nejde už nic dělat tak nechat zvíře trápit je sobectví, jako že já to nerozhodnu, ale zvíře si nemůže říct já už to dál nezvládnu
věřící lidé tvrdí že bolest očištuje duši, ale pes hříchy nemá ten nic čistit nepotřebuje, proti eutanasii nic nemluví
být u lidí povolena, tak já bych i svému blízkému tuhle službu prokázala kdyby o ni žádal, ale zvíře to udělat nemůže, nemůže říct jak MOOC ho to bolí a když jste k utrpení svého zvířete hluchý tak už si hlavně žádné další nepořizujte

No nazdar, těhle reakcí jsem se bál. Zhýčkaní podivíni, povětšinou měšťáci upřednostňují život psa nad lidským. Místo dětí mají psíčky, na své staré rodiče kašlou, dávají je do starobinců na dožití apod, jo ale zvířeti, které zná jen nejnižší pudy, dopřávají 100% luxus. Pes obcuje s paničkou, koupe se vaně se psím šampónem, válí se v posteli s lidmi, utírá si červavou prdel a přirození do polštáře, kam si vy pokládáte hubu, dostává vybrané lahůdky, oblečky světových značek, prvotřídní lékařskou péči a tisíce polibků a objetí....Lidi, proberte se, toto spíše věnujte svým starým rodičům, kteří vám věnovali celý svůj život, vypiplali vás a vychovali od narození, kolik bezesných nocí u vás strávili a jak se jim odvděčíte. Šoupnete do síbrťáku, bez peněz, bez zájmu...Nebo lásku spíš věnujte svým dětem místo čoklovi. Máte děti ? Nemáte, úchyláci. Místo nich máte psa. Postará se o vás pes až to bude třeba. Ne, pes se na vás vykašle. Není toho schopen, je mu to fuk,je to jen zvíře, víte ? Maximálně si na vás zvykne, že od vás dostává žrádlo a má se u vás dobře. Nic víc.

no to je ale nenávisti ke psům na psí diskuzi , mě připadá že někteří lidé těm psům snad závidí.

Ačkoli tvrdíte opak, tak nejste normální, když srovnáváte babičku se psem. Chudák vaše babička.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No nazdar, těhle reakcí jsem se bál. Zhýčkaní podivíni, povětšinou měšťáci upřednostňují život psa nad lidským. Místo dětí mají psíčky, na své staré rodiče kašlou, dávají je do starobinců na dožití apod, jo ale zvířeti, které zná jen nejnižší pudy, dopřávají 100% luxus. Pes obcuje s paničkou, koupe se vaně se psím šampónem, válí se v posteli s lidmi, utírá si červavou prdel a přirození do polštáře, kam si vy pokládáte hubu, dostává vybrané lahůdky, oblečky světových značek, prvotřídní lékařskou péči a tisíce polibků a objetí....Lidi, proberte se, toto spíše věnujte svým starým rodičům, kteří vám věnovali celý svůj život, vypiplali vás a vychovali od narození, kolik bezesných nocí u vás strávili a jak se jim odvděčíte. Šoupnete do síbrťáku, bez peněz, bez zájmu...Nebo lásku spíš věnujte svým dětem místo čoklovi. Máte děti ? Nemáte, úchyláci. Místo nich máte psa. Postará se o vás pes až to bude třeba. Ne, pes se na vás vykašle. Není toho schopen, je mu to fuk,je to jen zvíře, víte ? Maximálně si na vás zvykne, že od vás dostává žrádlo a má se u vás dobře. Nic víc.

Si dobry!Ale tu si na chovatelskom fore,skus si to precitat hore,pripadne klikni par krat spat!Tu to neni o chove deti a babicek-az si to nepochopil,hadaj kto je tu uchylak,este aj dementny.

Hm, zavřít do pytle a prostřílet brokovnicí... Tomu říkám rychlé, humánní usmrcení, panečku.
Pane, v jakém století žijete?
Lucie

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No nazdar, těhle reakcí jsem se bál. Zhýčkaní podivíni, povětšinou měšťáci upřednostňují život psa nad lidským. Místo dětí mají psíčky, na své staré rodiče kašlou, dávají je do starobinců na dožití apod, jo ale zvířeti, které zná jen nejnižší pudy, dopřávají 100% luxus. Pes obcuje s paničkou, koupe se vaně se psím šampónem, válí se v posteli s lidmi, utírá si červavou prdel a přirození do polštáře, kam si vy pokládáte hubu, dostává vybrané lahůdky, oblečky světových značek, prvotřídní lékařskou péči a tisíce polibků a objetí....Lidi, proberte se, toto spíše věnujte svým starým rodičům, kteří vám věnovali celý svůj život, vypiplali vás a vychovali od narození, kolik bezesných nocí u vás strávili a jak se jim odvděčíte. Šoupnete do síbrťáku, bez peněz, bez zájmu...Nebo lásku spíš věnujte svým dětem místo čoklovi. Máte děti ? Nemáte, úchyláci. Místo nich máte psa. Postará se o vás pes až to bude třeba. Ne, pes se na vás vykašle. Není toho schopen, je mu to fuk,je to jen zvíře, víte ? Maximálně si na vás zvykne, že od vás dostává žrádlo a má se u vás dobře. Nic víc.

Tak ona se kultura a úroveň pozná podle chování k těm nejslabším. Takže, já staré rodiče nezavřu do pytle a neprostřílím, ani neřežu děti potěhem a nenechávám klečet na hrachu. Ale pes je člen rodiny a až bude čas, postarám se i o něj. Nebude to zadarmo, ale já ty peníze, na rozdíl od Vás, ráda dám. Jo a taky jsem z vesnice, moravské vísky co má 400 obyvatel a muž je zemědělec.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,
no nevím, když to tady čtu, toho utrpení atd. Bydlíme na vsi, měli jsme už během let několik psů, někteří nám chcípli nečekaně, tam jsme to nemohli ovlivnit. Ale pár jich bylo nemocných dlouhodobě. Když se nám už některej pes nejevil jako stoprocentní, domluvili jsme se se sousedem - myslivcem, že ho zastřelí brokovnicí. Pes měl tímto cca tejden, aby se sebral. Nesebral-li se, byl chromý, nemocný nebou koukal smutně apod. byl jeho osud zpečetěn. Nemyslete si, že jsem nějaký úchyl, mám normálně rád lidi i zvířata, žádně potěšení mi to nečiní. Ale odstřel mi přijde velmi rychlý a relativně bezbolestný a s takřka s nulovými náklady (jedna patrona). Takový pes byl ponechán uvázaný na řetězu a poměrně zblízka zastřelen. Úzkostlivější psi byli vsunuti do jutového pytle a soused prostřílel ten pytel. Žádný z takto odpravených psů netrpěl, netřepal se, neúpěl a ani dlouze neumíral v agónii jako u veterináře se všemi těmi injekcemi, jak popisujete. Zastřelený či uhynulý pes byl hozen do hnoje nebo do kompostu případně jsme ho zahrabali na naší zeleninové zahrádce. Nesouhlasím s metodami, o kterých jsem se doslechl buď z médií (oběšení psa, pálení psa) nebo z okolí (zavázání psa do pytle spolu s kamenem nebo uvázání nečeho těžkého psovi na obojek a vhození do rybníka nebo vyvežení psa autem někam daleko, tam ho vypustit a ujet nebo uvázat v dalekém lese ke stromu a ujet)

Já to celkem chápu, pes co je celý život na řetězu a dvorek v životě neopustil by byl celý paf z toho, že vidí svět, veterináře a ještě k tomu s ním manipuluje a chce ho léčit, případně šetrně utratit. Byl by to větší stres než rána z milosti, že? Přeji myslivci vždy dobrou mušku.

Ahoj založila jsem už diskuzi níže a prosím jestli nemáte někdo kontakt na někoho z frýdecko-místecka kdo by mi přišel uspat fenku nebo jestli můžu zavolat jakéhokoliv veta a on přijede?
Před dvěma týdny jsme měli ještě štastnou plně vitální 11-12letou fenku křížence. Z ničeho nic se začala hrbit, kvičet při pohybu, když jí člověk pohladil mínila ho z bolesti kousnut a dýchala jak lokomotiva. Jeli jsme teda k vetovi dělali serůzná vyšetření, RTG apod. Přišlo se na to že má vyhřeznutou plotýnku na krční páteři. To by nebylo ta hrozné chtěli jsme to operovat ale pak RTG a sono ukázalo že má velký nádor na srdci (velký pomalu jak celé srdce) a že je minimální šance aby přežila operaci a i kdyby tak to je jen na pár měsíců. Ještě nás čekají hrozné chvíle. Rozhodli jsme se pro utracení, nechceme jí trápit a i kdyby se operace povedla zanedlouho by nás to čekolo znova. Milujeme jí z celého srdce a hrozně se bojím chvíle kdy odejde a jak to bude potom bez ní. Bojím se chvíle kdy nás uvidí naposled.

Zitra to bude dva roky, co jsem nechala uspat moji fenu.
Pamatuji si to, jako by to bylo vcera,byl to zatim jeden z nejhorsich dnu v mem zivote,
V patek jsem odjela k rodicum a nechala fenu s pritelem doma. Od te doby co jsem odjela byla fena divna, malo chodila, lezela, vencit se sla az v krajnim pripade..az do nedele nez jsem se vratila. Drahy mi ovsem nic nerekl, jinak bych prijela zpet okamzite.
Prijela jsem odpoledne a od te doby pes nebyl schopny vstat. Vypadalo to, jako by snad cekala az se vratim a mohla v klidu umrit. Snazila jsem se ji vsemozne zvedat (leonberger),mela stale zizen a docela i chut k jidlu.. jenze uz nebyla schopna vstat,pocurala se,lezela,dychala jak lokomotiva. Ja bulela jak zelva,prosila ji at neodchazi,lezela jsem na zemi vedle ni a bulela a bulela..
Sveho ted uz ex pritele jsem musela s placem premluvit, aby semnou psa nalozil a jel na veterinu, ze ten pes umira a ja ji nenecham umrit v bolestech. Vzivote bych si nemyslela,ze clovek dokaze v takove chvili rict,ze prece nikam nepojede, ze to stoji naftu,ze nema penize na rozhazovani.. HNUS. Premlouvat nekoho v takove situaci a jeste cloveka ktery si rika partner..
Nakonec jsem ho tedy premluvila,myslim ze jsem i hodne nadavala..
Jeli jsme na veterinu, kde fenku doktor letmo prohledl a s tim co jsem mu rekla naznal ze ji selhavaji ledviny, a vzhledem k veku nema smysl ji prodluzovat trapeni, ze muze zkusit fenku zachranit,ale sance je minimalni a pravdepodobne by umrela do nekolika hodin,v bolesti a stresu na veterine,to jsem rozhodne nechtela.
Nikdy v zivote jsem tak strasne nebrecela, bylo to pro me strasne tezke,poslat ji na smrt, i kdyz jsme vedele ze je to to nejlepsi.. Bohuzel jsem opravdu strasne bulela,sedela jsem u ni na zemi a rvala. Neslo jinak, opravdu to neslo zastavit, udrzet..Ovsem nemyslim si ze by ji to nejak vystresovalo,lezela a cekala.. myslim ze to vedela,co ji ceka a vubec se toho nebala..spis se na me vycitave podivala,asi at nervu a necham ji odejit..
Byla jsem s ni, dostala narkozu po ktere skoro okamzite usnula,najednou se dychani uplne zklidnilo,spinkala jako andilek. Az pote ji vet pichnul posledni injekci.
Krasnych 13 let me provazela zivotem, byla mym zivotnim psem partakem..
Nikdy na ni neprestanu vzpominat a vim ze jeji ztrata nikdy nepreboli..

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Vždy se najede pšenice mezi koukolem, vždy se najde alespoň jeden normální, rozumný člověk mezi devianty.
Děkuji

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No nazdar, těhle reakcí jsem se bál. Zhýčkaní podivíni, povětšinou měšťáci upřednostňují život psa nad lidským. Místo dětí mají psíčky, na své staré rodiče kašlou, dávají je do starobinců na dožití apod, jo ale zvířeti, které zná jen nejnižší pudy, dopřávají 100% luxus. Pes obcuje s paničkou, koupe se vaně se psím šampónem, válí se v posteli s lidmi, utírá si červavou prdel a přirození do polštáře, kam si vy pokládáte hubu, dostává vybrané lahůdky, oblečky světových značek, prvotřídní lékařskou péči a tisíce polibků a objetí....Lidi, proberte se, toto spíše věnujte svým starým rodičům, kteří vám věnovali celý svůj život, vypiplali vás a vychovali od narození, kolik bezesných nocí u vás strávili a jak se jim odvděčíte. Šoupnete do síbrťáku, bez peněz, bez zájmu...Nebo lásku spíš věnujte svým dětem místo čoklovi. Máte děti ? Nemáte, úchyláci. Místo nich máte psa. Postará se o vás pes až to bude třeba. Ne, pes se na vás vykašle. Není toho schopen, je mu to fuk,je to jen zvíře, víte ? Maximálně si na vás zvykne, že od vás dostává žrádlo a má se u vás dobře. Nic víc.

Ty úchylný deviante,už Tě mám v merku delší dobu.S oblibou lezeš na všechny ifauny a léčíš si tam svoji zmrzačenou duši.Ty jsi byl totiž ochuzený o rodičovskou lásku a proto si tady léčíš svůj pokřivený charakter.To zlo,které z Tebe čiší,tak to seTi všechno vrátí.Už se někam zakopej a nevystrkuj ten svůj hnusný ksicht!!!!!!!!!!!

Jsou tady lidi kteří znají a vědí co je to bolest v srdci a jsou zde "bohužel" i tvorové kteří se
nazývat lidmi nesmějí. Nemají na to právo!
Vždyť co dělá lidi lidmi? Násilí, bezohlednost či nesnášenlivost určitě ne...
Tvorové kteří nemají rádi zvířata, nemají rádi ani lidi. Jednou na ně dojde taky...
Sám řeším nemilou situaci se svojí 13 letou fenkou vlčáka. Má nádory v méčných žlazách
skoro nevidí, neslyší, přestává chodit :(.
Ale i přes to je vždy šťastná když mě vidí, když ji hladím..
Čeká mě rozoučení a chci aby netrpěla, aby usnula a už se neprobudila...
Bude mě to sice něco stát, ale za tu lásku kterou v ní mám mi to zvíře stojí!!!

Každý náš zvířecí přítel, který nás naším životem provázel si zaslouží v těchto nejtěžších chvílích naší lásku, pochopení a důstojný odchod... a že to stojí "pár" korun, no, myslim, že jim to dlužíme!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
....Několik dnů už nemohl chodit, ale v den smrti se mu udělalo líp, otáčel ke mně hlavu a dokonce zavrtěl ocasem, když jsem k němu přišla.....
Tak tohle si opravdu nedovedu představit !

Náš pesánek,který byl nevyléčitelně nemocný,den před smrtí začal běhat,hrát si,nacpal se jídlem a druhý den už byl na tom tak špatně,že nezvednul ani hlavičku.Přijel k nám vet. na uspání,nikdy nezapomenu na jeho oči.

Dneska jsme museli dát uspat našeho zlatehé retrívra,bylo mu 13 let,špatné zadní nohy,epilepsie.Veterinář byl opravdu profík,byla to jedna injekce,smíšená dvoufázovka.První fáze ho během 3 s.uspala a za dalších 10 s.se zastavilo srdíčko.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dneska jsme museli dát uspat našeho zlatehé retrívra,bylo mu 13 let,špatné zadní nohy,epilepsie.Veterinář byl opravdu profík,byla to jedna injekce,smíšená dvoufázovka.První fáze ho během 3 s.uspala a za dalších 10 s.se zastavilo srdíčko.

hodně síly vám přeji

Dobrý den, můžete mi doporučit ty veteriny? Děkuji

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den, můžete mi doporučit ty veteriny? Děkuji

každá veterina vám utratí psa , záleží kde bydlíte. trvejte na tom že nejprve chcete psa uspat a pak teprve usmrtit.

My teď stojíme před situací, kdy naší fenku srazilo auto. Je jí více jak 12 let, trpí problémy se žaludkem (překyselení, špatné trávení, občasné zvracení trvající několik dní a léčené práškama), navíc se začala projevovat epilepsie. Po té nehodě má zdevastovanou kyčel a musí na operaci, kdy jí uříznou kloub a udělají pakloub zašitý nějak zpět. Operace bude jednak nákladná finančně, ale hlavně i fyzicky pro fenku. Máme ji z útulku, čekal jsem, že bude vděčná, ale není. Na příbuzenstvo cení zuby. Ke mě nějaký respekt má, i když už mě 3x kousla. Několik minut je na lidi hodná, vrtí ocasem, štěká, ráda se nachá pohladit a z ničeho nic ve vteřině vycení zuby a zaútočí (zatím ale pokaýdé lidi stačili uhnout, nebo schválně cvaká naprázdno). Řešíme, co tedy teď s ní. Má smysl operovat takto starého psa, který má další problémy a je psychicky labilní?

Samozřejme mám na mysli jako druhou variantu uspání fenky u veterináře.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
My teď stojíme před situací, kdy naší fenku srazilo auto. Je jí více jak 12 let, trpí problémy se žaludkem (překyselení, špatné trávení, občasné zvracení trvající několik dní a léčené práškama), navíc se začala projevovat epilepsie. Po té nehodě má zdevastovanou kyčel a musí na operaci, kdy jí uříznou kloub a udělají pakloub zašitý nějak zpět. Operace bude jednak nákladná finančně, ale hlavně i fyzicky pro fenku. Máme ji z útulku, čekal jsem, že bude vděčná, ale není. Na příbuzenstvo cení zuby. Ke mě nějaký respekt má, i když už mě 3x kousla. Několik minut je na lidi hodná, vrtí ocasem, štěká, ráda se nachá pohladit a z ničeho nic ve vteřině vycení zuby a zaútočí (zatím ale pokaýdé lidi stačili uhnout, nebo schválně cvaká naprázdno). Řešíme, co tedy teď s ní. Má smysl operovat takto starého psa, který má další problémy a je psychicky labilní?

Upřímně, já bych takového psa nechala utratit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
My teď stojíme před situací, kdy naší fenku srazilo auto. Je jí více jak 12 let, trpí problémy se žaludkem (překyselení, špatné trávení, občasné zvracení trvající několik dní a léčené práškama), navíc se začala projevovat epilepsie. Po té nehodě má zdevastovanou kyčel a musí na operaci, kdy jí uříznou kloub a udělají pakloub zašitý nějak zpět. Operace bude jednak nákladná finančně, ale hlavně i fyzicky pro fenku. Máme ji z útulku, čekal jsem, že bude vděčná, ale není. Na příbuzenstvo cení zuby. Ke mě nějaký respekt má, i když už mě 3x kousla. Několik minut je na lidi hodná, vrtí ocasem, štěká, ráda se nachá pohladit a z ničeho nic ve vteřině vycení zuby a zaútočí (zatím ale pokaýdé lidi stačili uhnout, nebo schválně cvaká naprázdno). Řešíme, co tedy teď s ní. Má smysl operovat takto starého psa, který má další problémy a je psychicky labilní?

nemá to smysl, bude vás to stát spoustu peněz , fenu budete jen trápit a stejně dlouho žít nebude, tady je úplně jedno jestli je zlobivá nebo hodná ,ale bude trpět a není to dobré k ničemu ,dejte jí utratit bude to rozumnější pro vás i pro ní. člověk by měl mír rozum a posoudit sám kdy je čas nechat psa jít. loni na vánoce sem se rozloučila se svým 12 letým psem ,moudrým ,poslušným ,hodným ale trápil už se. je to těžké ,ale je to to poslední co pro ně můžeme udělat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
My teď stojíme před situací, kdy naší fenku srazilo auto. Je jí více jak 12 let, trpí problémy se žaludkem (překyselení, špatné trávení, občasné zvracení trvající několik dní a léčené práškama), navíc se začala projevovat epilepsie. Po té nehodě má zdevastovanou kyčel a musí na operaci, kdy jí uříznou kloub a udělají pakloub zašitý nějak zpět. Operace bude jednak nákladná finančně, ale hlavně i fyzicky pro fenku. Máme ji z útulku, čekal jsem, že bude vděčná, ale není. Na příbuzenstvo cení zuby. Ke mě nějaký respekt má, i když už mě 3x kousla. Několik minut je na lidi hodná, vrtí ocasem, štěká, ráda se nachá pohladit a z ničeho nic ve vteřině vycení zuby a zaútočí (zatím ale pokaýdé lidi stačili uhnout, nebo schválně cvaká naprázdno). Řešíme, co tedy teď s ní. Má smysl operovat takto starého psa, který má další problémy a je psychicky labilní?

Nechte fenku uspat. ( Úmyslně nepíšu utratit ). Kromě jejího trápení by byl docela problém ji ošetřovat. Když se zdravá chová k lidem nevyzpytatelně, nedovedu si představit, jak by se k vám chovala, až byste ji ošetřovali a často jí působili další nutnou bolest.
V takovém případě bych nechala uspat i psa, který by u mě vyrostl. S tím, že pochází z útulku, bych to do souvislosti nedávala

Souhlas.

Utracení jsem zatím, díky Bohu, řešit nemusela. Naše - do té doby - zdravá a vitální fena ZR zemřela v mém náručí během procházky k rybníku. Nejspíš to byl infarkt.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
My teď stojíme před situací, kdy naší fenku srazilo auto. Je jí více jak 12 let, trpí problémy se žaludkem (překyselení, špatné trávení, občasné zvracení trvající několik dní a léčené práškama), navíc se začala projevovat epilepsie. Po té nehodě má zdevastovanou kyčel a musí na operaci, kdy jí uříznou kloub a udělají pakloub zašitý nějak zpět. Operace bude jednak nákladná finančně, ale hlavně i fyzicky pro fenku. Máme ji z útulku, čekal jsem, že bude vděčná, ale není. Na příbuzenstvo cení zuby. Ke mě nějaký respekt má, i když už mě 3x kousla. Několik minut je na lidi hodná, vrtí ocasem, štěká, ráda se nachá pohladit a z ničeho nic ve vteřině vycení zuby a zaútočí (zatím ale pokaýdé lidi stačili uhnout, nebo schválně cvaká naprázdno). Řešíme, co tedy teď s ní. Má smysl operovat takto starého psa, který má další problémy a je psychicky labilní?

Tak to nakonec dopadlo jinak, než jsme se připravovali. Šli jsme v pracovní den k jinému veterináři. Ten zavrhnul operaci jako zbytečnou vzhledemk věku fenky. Dal dvě možnosti, pod narkózou zkusit kyčel nahodit a případně to pak nějak zafixovat tak, že nebude moc pohyblivá, ale nebude bolet a bude na noze moct stát a poskakovat po ní.

Kyčel se skutečně podařilo nahodit a po 3 týdnech klidu začala normálně chodit. Takže po nehodě už na ní je znát jen vyražený zub, trochu pajdá, ale jinak se zdá být OK. Bolestí taky nijak netrpí, nekňučí, dobře se zvedá z leže. Dokonce bych řekl, že se trochu sklidnila, co se týče vzteklosti. Na cizí už "jen" cení zuby.

Oproti původní navrhovné operaci asi za 9000 bez DPH jsme u jiného veterináře nechali něco kolem 1500 za kompletní léčbu.

Dobrý Den, včera jsem musela utratit 18 letou čubu, plemeno krátkosrstého jezevčíka, byla stará nebyla na tom moc dobře...vážela snad už 4 kg... dostala narkozu...pak jí zastavili srdíčko a zustali jí otevřené oči...chci se zeptat známená to něco? Kamarádka řikala že jo, a chci se jen zeptat jestli ano nebo jo a když jo tak co to znamená... děkuju.

Četla jste Babičku ?
Barunka zatlačila jí oči...
Co to asi znamená ?

Nečetla...ted fakt nemam sílu na něco myslet já se ptala co to znamená tak sem nepište nejake moudra.

Neznamená to nic, psům zůstavají oči otevřené a víčka nejdou zavřít. Mé fence taky zůstaly otevřené a vet.mně upozornila, že zavřít nepůjdou.

Dobře děkuji.

Musím říct, že toto je opravdu hodně odporný příspěvek a hodně vypovídá o přispěvateli...je mi z tebe zle.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No nazdar, těhle reakcí jsem se bál. Zhýčkaní podivíni, povětšinou měšťáci upřednostňují život psa nad lidským. Místo dětí mají psíčky, na své staré rodiče kašlou, dávají je do starobinců na dožití apod, jo ale zvířeti, které zná jen nejnižší pudy, dopřávají 100% luxus. Pes obcuje s paničkou, koupe se vaně se psím šampónem, válí se v posteli s lidmi, utírá si červavou prdel a přirození do polštáře, kam si vy pokládáte hubu, dostává vybrané lahůdky, oblečky světových značek, prvotřídní lékařskou péči a tisíce polibků a objetí....Lidi, proberte se, toto spíše věnujte svým starým rodičům, kteří vám věnovali celý svůj život, vypiplali vás a vychovali od narození, kolik bezesných nocí u vás strávili a jak se jim odvděčíte. Šoupnete do síbrťáku, bez peněz, bez zájmu...Nebo lásku spíš věnujte svým dětem místo čoklovi. Máte děti ? Nemáte, úchyláci. Místo nich máte psa. Postará se o vás pes až to bude třeba. Ne, pes se na vás vykašle. Není toho schopen, je mu to fuk,je to jen zvíře, víte ? Maximálně si na vás zvykne, že od vás dostává žrádlo a má se u vás dobře. Nic víc.

Musím říct, že rohle je opravdu odporný příspěvek. Je mi z tebe zle.

Vím, že tento příspěvek je fakt už dost starý, ale spousta lidí to ještě bude číst tak jako já teď.
To co tady píšete, je blábol nad blábol. Snažíte se lidem v jejich smutku udělat ještě větší depku? Jak pes vlastně trpí, ale nemůže vlastně na svojí bolest reagovat? Vždyť se používají narkotika jako při operaci. Chcete mi říct, že při ní lidé také ví, že do nich třeba někdo řeže? A tak je to stejné i u psa, který vlastně dostane infarkt po podání druhé injekce. Necítí nic. Ale chápu, že prostě někdy se něco nepovede, tak jak má a pak to zvíře může chvíli trpět. Ale jelikož mluvíme o umírajících psech, tak si myslím, že lepší je několik chvilek bolesti, než koukat, jak se trápí třeba týden. Nevím, jestli jste tak hloupý nebo zlý


okopírováno z wikipedie:
Narkotikum ( z řec. narké, hluboký spánek, bezvědomí) je starší souhrnné označení pro psychoaktivní látky, které tlumí nebo blokují nervovou soustavu, zejména vnímání bolesti. Dělily se na anestetika či analgetika (tlumící bolest), hypnotika a sedativa (uspávající a uklidňující).

Zuzazzz napsal(a):
Vím, že tento příspěvek je fakt už dost starý, ale spousta lidí to ještě bude číst tak jako já teď.
To co tady píšete, je blábol nad blábol. Snažíte se lidem v jejich smutku udělat ještě větší depku? Jak pes vlastně trpí, ale nemůže vlastně na svojí bolest reagovat? Vždyť se používají narkotika jako při operaci. Chcete mi říct, že při ní lidé také ví, že do nich třeba někdo řeže? A tak je to stejné i u psa, který vlastně dostane infarkt po podání druhé injekce. Necítí nic. Ale chápu, že prostě někdy se něco nepovede, tak jak má a pak to zvíře může chvíli trpět. Ale jelikož mluvíme o umírajících psech, tak si myslím, že lepší je několik chvilek bolesti, než koukat, jak se trápí třeba týden. Nevím, jestli jste tak hloupý nebo zlý


okopírováno z wikipedie:
Narkotikum ( z řec. narké, hluboký spánek, bezvědomí) je starší souhrnné označení pro psychoaktivní látky, které tlumí nebo blokují nervovou soustavu, zejména vnímání bolesti. Dělily se na anestetika či analgetika (tlumící bolest), hypnotika a sedativa (uspávající a uklidňující).

Jen taková korekce: infarkt nedostane, ten je mimochodem velmi bolestivý...

Vím, že příspěvek je starý, ale taky sem napíšu. Fenu a poté i psa šarplanince jsme nejdřív uspali a pak dostali injekci do srdce.

Dobrý den mam opačný problem pejsek je zdravý ale potřebuji ho dát pryč nevím zda utratit nebo útulek zdědila jsem ho je to obří plemeno važí tak 80kg vubec me neposloucha je agresivní a utíka ze zahrady.Mám malé dítě a bojím se aby mu neco neudelal i ja z neho mám strach.Tak nevim jesli takového psa vezmou do utulku samozřejmě že utracení je na posledním mistě kdyby nezbyvalo nic jineho.Co myslíte?

danny00 napsal(a):
Dobrý den mam opačný problem pejsek je zdravý ale potřebuji ho dát pryč nevím zda utratit nebo útulek zdědila jsem ho je to obří plemeno važí tak 80kg vubec me neposloucha je agresivní a utíka ze zahrady.Mám malé dítě a bojím se aby mu neco neudelal i ja z neho mám strach.Tak nevim jesli takového psa vezmou do utulku samozřejmě že utracení je na posledním mistě kdyby nezbyvalo nic jineho.Co myslíte?

Utracení zdravého psa je trestné. Zkuste útulek a nebo darování někomu, kdo potřebuje hlídače.

Danny
To jste ho zdědila i s barákem ?
Pak by bylo vhodné se postarat.

Proč jste v tématu utracení ?
Proč nejste v inzercích daruji ?

danny00 napsal(a):
Dobrý den mam opačný problem pejsek je zdravý ale potřebuji ho dát pryč nevím zda utratit nebo útulek zdědila jsem ho je to obří plemeno važí tak 80kg vubec me neposloucha je agresivní a utíka ze zahrady.Mám malé dítě a bojím se aby mu neco neudelal i ja z neho mám strach.Tak nevim jesli takového psa vezmou do utulku samozřejmě že utracení je na posledním mistě kdyby nezbyvalo nic jineho.Co myslíte?

Chápu váš strach, strach o vaše dítě...
už jste udělala něco, aby pes pochopil, že to s ním myslíte dobře?...Já bych psa uplácela kudy bych chodila pamlskama, neustále bych si s ním povídala, třeba bych si vedle něj sedla, ani bych na něj nekoukala a vykládala mu, co jsem celej den dělala a jedli bysme u toho něco dobrýho prostě, aby pochopil, že už nejsem cizí vetřelec, že teď budu já jeho ovečkou, kterou má chránit...
Pokud byste byla ochotná si psa nechat, tak pro to budete muset něco udělat...zabezpečit zahradu, aby pes neutíkal, postavit kotec, aby bylo psa kam zavřít, když k vám např. přijde návštěva s dětmi a ještě nebudete mít vůči psu důvěru, že jim neublíží, při jeho velikosti stačí, když do malého dítěte třeba nechtěně strčí...
Nevím jaké obří plemeno máte na mysli, ale pokud je to tzv."pes jednoho pána", třeba nějaký pastevec apod. tak to nebude jednoduchý, ale pokud si srdce a duši takového zvířete získáte, tak najdete přítele nejvěrnějšího...ale je to spousta času a trpělivosti...

Moja dnesna skusenost je, ze sa pejskovi ulavilo.
Pejsek mal tazky zapal slinivky, ani naj internista v cechach mu bohuzial nedokazal pomoct.
Po 5 dnoch intenzivnej liecby kedy bol zo dna na den horsi som sa rozhodol jeho trapenie ukoncit.
Ten podlah na psa ktory i napriek analgetikam knuci od bolesti pred podanim injekcii bol smutny.

Priebeh eutanazie bol ale rychly. Doktor sa radsej dvakrat uistil ci to chcem urobit.
Kanylu mal uz zavedenu o to bola jednoduchsia aplikacia.
Ako prva prisla injekcia anestezie.
Do 20 sekund pes spal.
Prisla kontrola reakcii.
Druha davka anestezie.
Po nej pes spal pripraveny ako na operaciu.
A potom nasledovala davka posledna... posledne dva hlboke nadychy... kontrola cinnosti srdiecka a vyhlasenie, ze uz sa netrapy.

Bol to vskutku profesionalny vykon od doktora voci mne i voci pejskoci.

Dnes o 14:00

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ja jen doufám, že nemáte dalšího psa, protože rada "nechat zemřít přirozeně" je prasácká. Kór když zvířata - ty vaše - měly takové problémy. Až mě mrazí. Ano, někdy nejde ta poslední služba psímu příteli vykonat snadno, mohou být komplikace. Ale než psa nechat doslova zdechnout, v bolesti - stojí za to mu odchod ulehčit. Já se loučila s několika psy, vždy byli mou součástí, doslova mi to rvalo srdce... ale abych je nechala zdechnout jen tak, na nemoc či stáří - na to jsem je měla příliš ráda!
Od přítele veterináře vím, že to pro psa není až tak humánní, že pozná, co s ním chtějí udělat a má snahu se bránit.
Když je uspání provedeno doma, jistě, že i na smrt nemocné zvíre vnímá emoce ze svého okolí. To samé, když je případně převezeno někam na veterinu. Ale je to jen o majitelích, pokud nad psem ještě živým břečí a tropí scény, pes je v nervu, a že i v tom posledním okamžiku dovedou být velmi empatičtí. Když je majitel rozumný a schová si tesknění a ten smutek až na to "poté" - naopak psa uklidňuje a je s ním, nebývá problém.

Rada "nechat zemřít přirozeně" je ta nejlepší rada. Když někoho máte rádi, nemůžete mu přece píchnout jed do krve a zavraždit ho. To si jenom sobě chcete ulehčit. Zvířata chtějí přežít do poslední chvíle a vy jim podrazíte nohy tím, že je zabijete. Všude v přírodě umírají zvířata přirozeně. Vy až budete stárá, taky umřete přirozeně. Nebo až vaše maminka, nebo tatínek budou v nemocnici, taky je nenecháte "uspat", protože už si sami nepomohou a potřebují pomoc. Musíte se jen o ně starat až do konce a nebrat jim jejich délku života. Za každou minutu, kterou budou s vámi vám budou vděční a vy jim taky. Nechte zvířata umírat přirozeně.Smrtící injekce dostávají za trest sériový vrazi. Copak ty nevinné tváře Vám udělali, že jim chete dát takový trest? A jak víte, že injekce je bezbolestná. Copak vy jste v jejich kůži? A co vy víte co je po smrtí?

papagay napsal(a):
Rada "nechat zemřít přirozeně" je ta nejlepší rada. Když někoho máte rádi, nemůžete mu přece píchnout jed do krve a zavraždit ho. To si jenom sobě chcete ulehčit. Zvířata chtějí přežít do poslední chvíle a vy jim podrazíte nohy tím, že je zabijete. Všude v přírodě umírají zvířata přirozeně. Vy až budete stárá, taky umřete přirozeně. Nebo až vaše maminka, nebo tatínek budou v nemocnici, taky je nenecháte "uspat", protože už si sami nepomohou a potřebují pomoc. Musíte se jen o ně starat až do konce a nebrat jim jejich délku života. Za každou minutu, kterou budou s vámi vám budou vděční a vy jim taky. Nechte zvířata umírat přirozeně.Smrtící injekce dostávají za trest sériový vrazi. Copak ty nevinné tváře Vám udělali, že jim chete dát takový trest? A jak víte, že injekce je bezbolestná. Copak vy jste v jejich kůži? A co vy víte co je po smrtí?

A vy víte, jaké to je dívat se na maminku, která jen vegetí? Nezvládne vstát z postele, aby si došla na záchod, sama se nenají, trpí bolestma, většinu času ani nevnímá, ...

Eutanázie by byla pro spoustu lidí vysvobozením. Bohužel vím, že by to určitě bylo i zneužíváno...

papagay napsal(a):
Rada "nechat zemřít přirozeně" je ta nejlepší rada. Když někoho máte rádi, nemůžete mu přece píchnout jed do krve a zavraždit ho. To si jenom sobě chcete ulehčit. Zvířata chtějí přežít do poslední chvíle a vy jim podrazíte nohy tím, že je zabijete. Všude v přírodě umírají zvířata přirozeně. Vy až budete stárá, taky umřete přirozeně. Nebo až vaše maminka, nebo tatínek budou v nemocnici, taky je nenecháte "uspat", protože už si sami nepomohou a potřebují pomoc. Musíte se jen o ně starat až do konce a nebrat jim jejich délku života. Za každou minutu, kterou budou s vámi vám budou vděční a vy jim taky. Nechte zvířata umírat přirozeně.Smrtící injekce dostávají za trest sériový vrazi. Copak ty nevinné tváře Vám udělali, že jim chete dát takový trest? A jak víte, že injekce je bezbolestná. Copak vy jste v jejich kůži? A co vy víte co je po smrtí?

No to je zase jeden "chytrej", jestlipak jste se byl/la podívat někdy na přirozené umírání starých lidí... staňte se dobrovolníkem v domově seniorů nebo na paliativním odělení v nemocnici a za rok si povíme, jestli jste názor na odchod ze světa nezměnil/la.
Psinu jsem si nechla uspat doma, a opravdu si nedoveddu představit péči o psa po mozkové příhodě (opakované epi. záchvaty) nechat jí umírat v záchvatech?
Jestli jste věřící, tak se modlete, říká se: koho má pán Bůh rád, ten zemře mladý.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No to je zase jeden "chytrej", jestlipak jste se byl/la podívat někdy na přirozené umírání starých lidí... staňte se dobrovolníkem v domově seniorů nebo na paliativním odělení v nemocnici a za rok si povíme, jestli jste názor na odchod ze světa nezměnil/la.
Psinu jsem si nechla uspat doma, a opravdu si nedoveddu představit péči o psa po mozkové příhodě (opakované epi. záchvaty) nechat jí umírat v záchvatech?
Jestli jste věřící, tak se modlete, říká se: koho má pán Bůh rád, ten zemře mladý.

Babička mi rok umírala s neschopná se sama pohnout s Alzhaimerem v nemocnici, nepoznala ani vlastní děti. Smrt pro ni byla vysvobození.
Pes měl rakovinu, dlouho jsme léčili, a pak přestal jíst, ztratil zájem a jen ležel v pelechu. Stejně by umřel, jen možná s dalšími dny v bolestech.

papagay napsal(a):
Rada "nechat zemřít přirozeně" je ta nejlepší rada. Když někoho máte rádi, nemůžete mu přece píchnout jed do krve a zavraždit ho. To si jenom sobě chcete ulehčit. Zvířata chtějí přežít do poslední chvíle a vy jim podrazíte nohy tím, že je zabijete. Všude v přírodě umírají zvířata přirozeně. Vy až budete stárá, taky umřete přirozeně. Nebo až vaše maminka, nebo tatínek budou v nemocnici, taky je nenecháte "uspat", protože už si sami nepomohou a potřebují pomoc. Musíte se jen o ně starat až do konce a nebrat jim jejich délku života. Za každou minutu, kterou budou s vámi vám budou vděční a vy jim taky. Nechte zvířata umírat přirozeně.Smrtící injekce dostávají za trest sériový vrazi. Copak ty nevinné tváře Vám udělali, že jim chete dát takový trest? A jak víte, že injekce je bezbolestná. Copak vy jste v jejich kůži? A co vy víte co je po smrtí?

No ty seš nějakej chytrej.

kolik si toho viděl umírat? to není jako v televizi, že si pokecáte a pak dotyčný odvrátí hlavu a jen tak v klidu je po něm.

papagay napsal(a):
Rada "nechat zemřít přirozeně" je ta nejlepší rada. Když někoho máte rádi, nemůžete mu přece píchnout jed do krve a zavraždit ho. To si jenom sobě chcete ulehčit. Zvířata chtějí přežít do poslední chvíle a vy jim podrazíte nohy tím, že je zabijete. Všude v přírodě umírají zvířata přirozeně. Vy až budete stárá, taky umřete přirozeně. Nebo až vaše maminka, nebo tatínek budou v nemocnici, taky je nenecháte "uspat", protože už si sami nepomohou a potřebují pomoc. Musíte se jen o ně starat až do konce a nebrat jim jejich délku života. Za každou minutu, kterou budou s vámi vám budou vděční a vy jim taky. Nechte zvířata umírat přirozeně.Smrtící injekce dostávají za trest sériový vrazi. Copak ty nevinné tváře Vám udělali, že jim chete dát takový trest? A jak víte, že injekce je bezbolestná. Copak vy jste v jejich kůži? A co vy víte co je po smrtí?

To je ale snůška necitelných, bezohledných keců.
Vám se v okolí evidentně nikdy nikdo netrápil.

No...tady si nekdo mysli, ze umirani je strasne krasnej a bezbolestnej zazitek. Kolik lidi denne trpi, jen lezi v bolestech a nemuze nic delat, nez cekat na smrt a ze si vse moc dobre uvedomuji... jen ta predstava je strasna, toto je krutost... aspon v tomto maji zvirata oproti lidem nejakou vyhodu, muzeme je nechat odejit dle meho dustojne a nenechat je trpet...

My jsme také měli pejska. Bylo mu 16 let. Byl jsem delší dobu pryč a máma mi zavolala, že jej chce nechat uspat. Když jsem je navštívil, na pejskovi bylo vidět, že je šťastný, že tam jsem. Krásně papal a ráno se i přes velké problémy s kloubama rozeběhnul na vycházku. Ale máma byla už rozhodnutá. Dal bych cokoliv za jeden den s ním navíc. Nosil bych ho na rukách a staral bych se o něj, aby mu nic nechybělo. Nevím, čím si to ten chudáček zasloužil, aby skončil tak strašnou smrtí. Já bych nikdy umřít injekcí ve spánku nechtěl. A předpokládám, že ani nikdo jiný tady v diskuzi. Tak proč se to těm pejskům pořád dělá?

papagay napsal(a):
My jsme také měli pejska. Bylo mu 16 let. Byl jsem delší dobu pryč a máma mi zavolala, že jej chce nechat uspat. Když jsem je navštívil, na pejskovi bylo vidět, že je šťastný, že tam jsem. Krásně papal a ráno se i přes velké problémy s kloubama rozeběhnul na vycházku. Ale máma byla už rozhodnutá. Dal bych cokoliv za jeden den s ním navíc. Nosil bych ho na rukách a staral bych se o něj, aby mu nic nechybělo. Nevím, čím si to ten chudáček zasloužil, aby skončil tak strašnou smrtí. Já bych nikdy umřít injekcí ve spánku nechtěl. A předpokládám, že ani nikdo jiný tady v diskuzi. Tak proč se to těm pejskům pořád dělá?

Hele je to ale většinou tak, že takové zvíře na uspání fakt šťastné není. Jako že tvoje máma se rozhodla utratit psa kvůli artróze je jedna věc.

Jenže si představ, že jsou zvířata, co se dusí, zvířata, co nežerou a už nikdy žrát nebudou, případně by žrala, ale nic v sobě neudrží, zvířata, co hnijí zaživa kvůli neoperabilním nádorům, zvířata, co jim je blbě na umření či trpí neutišitelnými bolestmi a není nic, co by jim mohlo ulevit. Zvířata nevratně ochrnutá, co mají končetiny sedřené do krve a zadek opruzený od výkalů a moči, zvířata, co se kvůli nádoru nemohou vymočit (už nikdy).

Prostě kecáš hovadiny a nic nevíš.

Jo, injekce bezbolestná je. Jak to vím? Jedná se o předávkování narkotiky. V nízkých dávkách se dávají i lidem, když jdou tihle na operaci. Jasný, píchne to. Toť vše.

papagay napsal(a):
My jsme také měli pejska. Bylo mu 16 let. Byl jsem delší dobu pryč a máma mi zavolala, že jej chce nechat uspat. Když jsem je navštívil, na pejskovi bylo vidět, že je šťastný, že tam jsem. Krásně papal a ráno se i přes velké problémy s kloubama rozeběhnul na vycházku. Ale máma byla už rozhodnutá. Dal bych cokoliv za jeden den s ním navíc. Nosil bych ho na rukách a staral bych se o něj, aby mu nic nechybělo. Nevím, čím si to ten chudáček zasloužil, aby skončil tak strašnou smrtí. Já bych nikdy umřít injekcí ve spánku nechtěl. A předpokládám, že ani nikdo jiný tady v diskuzi. Tak proč se to těm pejskům pořád dělá?

Jenže tohle by neměl být důvod k uspání.
Osobně bych i u sebe dala přednost eutanázii před některými nemocemi nebo úrazy. Je špatné že si myslím že i lidi i zvířata si zaslouží důsledně odejít?
Až budete někoho sledovat přes rok umírat v bolestech možná změníte názor.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hele je to ale většinou tak, že takové zvíře na uspání fakt šťastné není. Jako že tvoje máma se rozhodla utratit psa kvůli artróze je jedna věc.

Jenže si představ, že jsou zvířata, co se dusí, zvířata, co nežerou a už nikdy žrát nebudou, případně by žrala, ale nic v sobě neudrží, zvířata, co hnijí zaživa kvůli neoperabilním nádorům, zvířata, co jim je blbě na umření či trpí neutišitelnými bolestmi a není nic, co by jim mohlo ulevit. Zvířata nevratně ochrnutá, co mají končetiny sedřené do krve a zadek opruzený od výkalů a moči, zvířata, co se kvůli nádoru nemohou vymočit (už nikdy).

Prostě kecáš hovadiny a nic nevíš.

Vy asi pracujete v ordinaci, když máte takový přehled. Tam se setkáváte jen s těmi nejhoršími případy. Pravda je ta, že eutanazie je neetická a nemorální a to platí pro lidi i pro zvířata. Jediné co můžete je pozitivně podporovat jejich zdraví až dokud neumřou sami. Stříknutí jedu do krve je násilná smrt a je to proti vůli živé bytosti, která chce přežít, takže se jedná o násilí.
A ikdyž může být předávkovaná narkotiky, to neznamená, že nic necítí. V okamžiku, kdy se jim zastaví srdce, tak to musí být takový šok, že určitě něco cítí.
Jeden známý vyprávěl, jak veterinář kastroval býka a uspali jej a když do něj řízli, tak se býk probudil a sednul si na zadek.
Dále je tu pravděpodobnost, že eutanazie se nepovede. Četl jsem i tady v diskuzi příspěvek nějaké paní, jak to bylo hrozné a zvíře dlouho bojovalo o život. Jak může někdo ohrozit takovým nebezpečím někoho, koho má rád?

Evv napsal(a):
Jenže tohle by neměl být důvod k uspání.
Osobně bych i u sebe dala přednost eutanázii před některými nemocemi nebo úrazy. Je špatné že si myslím že i lidi i zvířata si zaslouží důsledně odejít?
Až budete někoho sledovat přes rok umírat v bolestech možná změníte názor.

Chápu že to myslíte dobře a že z lásky chcete někomu ulevit. Ale skutečná láska znamená dělat to, co chce ten druhý a ne co chci já. Ikdyž může někdo být dlouhodobě nemocný, tak se tam střídají chvilky, kdy to je horší s chvilkama, kdy to je lepší. A vy ho nemůžete připravit o ty chvíle, kdy je to lepší. A taky ho nemůžete připravit o tu šanci na uzdravení. Zázraky se dějí. Uzdravují se i lidé s rakovinou, kterým doktoři nedávali žádnou šanci. Když zkusili nějaké alternativní způsoby léčby a sami si lámali hlavu s příčinou nemoci a bojovali.

papagay napsal(a):
Vy asi pracujete v ordinaci, když máte takový přehled. Tam se setkáváte jen s těmi nejhoršími případy. Pravda je ta, že eutanazie je neetická a nemorální a to platí pro lidi i pro zvířata. Jediné co můžete je pozitivně podporovat jejich zdraví až dokud neumřou sami. Stříknutí jedu do krve je násilná smrt a je to proti vůli živé bytosti, která chce přežít, takže se jedná o násilí.
A ikdyž může být předávkovaná narkotiky, to neznamená, že nic necítí. V okamžiku, kdy se jim zastaví srdce, tak to musí být takový šok, že určitě něco cítí.
Jeden známý vyprávěl, jak veterinář kastroval býka a uspali jej a když do něj řízli, tak se býk probudil a sednul si na zadek.
Dále je tu pravděpodobnost, že eutanazie se nepovede. Četl jsem i tady v diskuzi příspěvek nějaké paní, jak to bylo hrozné a zvíře dlouho bojovalo o život. Jak může někdo ohrozit takovým nebezpečím někoho, koho má rád?

A co když NIC, co by nějak pozitivně podpořilo jejich zdraví, prostě NENÍ?

Prostě není. Je jasný, že toto je konečná. Jsou dvě možnosti. Buď to zvíře nechat podle vás teda děsně eticky chcípnout - a ono chcípne, nebude to nějaká smrt ve spánku, to zvíře zemře udušením - krásná etická smrt, že? - případně na zhroucení vnitřního prostředí - před smrtí mu bude ještě pěkně blbě, možná si pořídí nějaké krásné, etické a jistě nebolestivé křeče - nebo možná na otravu organismu nějakými bakteriálními toxiny, taky lahůdka. když bude mít štěstí, tak třeba vykrvácí dovnitř. taky to může trvat pěkně dlouho, tohle umírání, když se čeká na totální vyčerpání organismu.

jak může to zvíře něco cítit, když je pod narkózou? že váš známý zná veterináře, co šetří a nechá se radši zabít býkem, mno, bůhví, jak to bylo.

hele prostě chlapče, nejdřív musíš vidět, jak ta tvoje etická a morální smrt vypadá a pak si povíme.

papagay napsal(a):
Chápu že to myslíte dobře a že z lásky chcete někomu ulevit. Ale skutečná láska znamená dělat to, co chce ten druhý a ne co chci já. Ikdyž může někdo být dlouhodobě nemocný, tak se tam střídají chvilky, kdy to je horší s chvilkama, kdy to je lepší. A vy ho nemůžete připravit o ty chvíle, kdy je to lepší. A taky ho nemůžete připravit o tu šanci na uzdravení. Zázraky se dějí. Uzdravují se i lidé s rakovinou, kterým doktoři nedávali žádnou šanci. Když zkusili nějaké alternativní způsoby léčby a sami si lámali hlavu s příčinou nemoci a bojovali.

Jasnýýýýýýýý

jo, nechme ho chcípnout v bolestech a shnít zaživa, ale hlavně, že ho milujeme, že?

myslíte si, že to zvíře na svém životu nějak lpí? že si říká super, chodit nemůžu, chčiju pod sebe a jíst nechci, ale hlavně, že mě mají rádi?

Papagay - neurazte se, ale myslím, že o životě nevíte vůbec nic...

papagay napsal(a):
Vy asi pracujete v ordinaci, když máte takový přehled. Tam se setkáváte jen s těmi nejhoršími případy. Pravda je ta, že eutanazie je neetická a nemorální a to platí pro lidi i pro zvířata. Jediné co můžete je pozitivně podporovat jejich zdraví až dokud neumřou sami. Stříknutí jedu do krve je násilná smrt a je to proti vůli živé bytosti, která chce přežít, takže se jedná o násilí.
A ikdyž může být předávkovaná narkotiky, to neznamená, že nic necítí. V okamžiku, kdy se jim zastaví srdce, tak to musí být takový šok, že určitě něco cítí.
Jeden známý vyprávěl, jak veterinář kastroval býka a uspali jej a když do něj řízli, tak se býk probudil a sednul si na zadek.
Dále je tu pravděpodobnost, že eutanazie se nepovede. Četl jsem i tady v diskuzi příspěvek nějaké paní, jak to bylo hrozné a zvíře dlouho bojovalo o život. Jak může někdo ohrozit takovým nebezpečím někoho, koho má rád?

Eutanazie je neeitická a nemorální? No... já osobně jsem za eutanazii ráda, protože umožnila skoro všem mým psů odejít v klidu. A budu na holej pupek přísahat, že kdyby v době, kdy můj první pes odcházel a já s ním proseděla noc, kdy mu bylo fakt zle, byla možnost kontaktovat non-stop veterinářee, tak bych za to byla vděčná. Kvůli němu. Tehdy to tak ještě nebylo a já do dneška vidím, čím si procházel. U dalších psů už to bylo jinak a já jsem za to vděčná. Ušetřila jsem je třteba toho, čím si teď prochází moje máma. Kdyby to byl pes, už spí a její tělo i duše mají klid. Místo toho si prožívá něco ne moc hezkýho a je jí úplně k prdu, že jsem ta s ní, že jí dávám podporu. Na tohle je vždycky každý sám a není to zpravidla moc krása. proto jsem ráda, že můžu svým psím parťákům umožnit odchod v klidu a bez vypjatých oblouků.

papagay napsal(a):
Chápu že to myslíte dobře a že z lásky chcete někomu ulevit. Ale skutečná láska znamená dělat to, co chce ten druhý a ne co chci já. Ikdyž může někdo být dlouhodobě nemocný, tak se tam střídají chvilky, kdy to je horší s chvilkama, kdy to je lepší. A vy ho nemůžete připravit o ty chvíle, kdy je to lepší. A taky ho nemůžete připravit o tu šanci na uzdravení. Zázraky se dějí. Uzdravují se i lidé s rakovinou, kterým doktoři nedávali žádnou šanci. Když zkusili nějaké alternativní způsoby léčby a sami si lámali hlavu s příčinou nemoci a bojovali.

Byla jsem dneska za mámou a snažila jsem se ji udělat ty lepší chvilky. Nějak to bohužel nešlo. Kdybych mohla, tak naférovku jít za doktorem a řeknu mu" Pane doktore, moje máma trpí, víme všichni, že to nemá řešení, můžete jí dopřát klidu?" Tak to z fleku udělám, i kdybych si tím měla zabordelit jak karmu, tak i bojler.

Zrzavci napsal(a):
Byla jsem dneska za mámou a snažila jsem se ji udělat ty lepší chvilky. Nějak to bohužel nešlo. Kdybych mohla, tak naférovku jít za doktorem a řeknu mu" Pane doktore, moje máma trpí, víme všichni, že to nemá řešení, můžete jí dopřát klidu?" Tak to z fleku udělám, i kdybych si tím měla zabordelit jak karmu, tak i bojler.

Jsme na tom stejně. Jen mě neumíral v náručí dospělý (starší) pes, ale štěňátko. A nekecám - mělo v očích slzy. Jinak s maminkou jsme na tom asi podobně. Jen za ní teď nemůžeme - kvůli chřipkám mají zákaz návštěv

papagay napsal(a):
Chápu že to myslíte dobře a že z lásky chcete někomu ulevit. Ale skutečná láska znamená dělat to, co chce ten druhý a ne co chci já. Ikdyž může někdo být dlouhodobě nemocný, tak se tam střídají chvilky, kdy to je horší s chvilkama, kdy to je lepší. A vy ho nemůžete připravit o ty chvíle, kdy je to lepší. A taky ho nemůžete připravit o tu šanci na uzdravení. Zázraky se dějí. Uzdravují se i lidé s rakovinou, kterým doktoři nedávali žádnou šanci. Když zkusili nějaké alternativní způsoby léčby a sami si lámali hlavu s příčinou nemoci a bojovali.

A jak se ty lepší chvilky projeví? Protože u babičky byla lepší chvilka že zvládla sama otočit hlavou, máte pravdu to je důvod k životu. Nevím jakou "alternativou" dáte dohromady rozdrcené kosti.
U psa jsme zkoušeli snad vše, nic nepomohlo, tak nevím víte o nějaké alternativně která zahojí neoperativní nádor velikosti pingpongového míčku pod okem maleho psa, přes který už dávno není kůže a pes nevidí? Nemluvím o tom ze v momentě kdy jsme dali psa uspat už byl nejspíš rakovinou prolezlej.

Musela jsem dát naši fenku uspat, protože měla rakovinu mléčných žláz s metastázemi v plicích. Kašlala a dusila se (v podstatě se prý topila), dokonce i krvácela z konečníku, no prostě hrůzné pohledy. I tak mi trvalo dlouho, než jsem se odhodlala to udělat. Veterinářka byla naprosto úžasná. Nejdříve ji uspala, to bylo během chviličky a pak píchla eutanázii. Nechala nás spolu tak dlouho, jak jsem chtěla a jelikož jsem tenkrát neměla možnost psa někde sama pohřbít, zajistila to veter. Proto jsem asi hodinu seděla/ležela s fenkou v jiné místnosti, bulela jsem snad jako nikdy. Byla už dávno mrtvá a já ji pořád hladila a líbala (jsou to 4 roky a zase slzím). Když jsem byla připravena odejít, tak jsem šla. Čili jde o to domluvit se s veter, co Vám můžou nabídnout, protože loučení s milovaným psem je nesmírně těžké.Ta hlavní zodpovědnost, zda a kdy ukončit jeho trápení, je na nás a můžeme mít výčitky svědomí, jestli to bylo moc brzy, nebo moc pozdě, nebo jestli měl odejít přirozenou cestou... Moje fenka mi to to ráno "řekla sama". Podívala se na mě tak smutně, jako nikdy a ačkoli nikdy bolestí nekňourala (doktorka říkala, že musí mít velké bolesti), tu noc jsem ji slyšela. Je to jedno z nejtěžších rozhodnutí, které člověk musí udělat, ale naši pejsci nám plně důvěřují a milují nás, ať už je naše rozhodnutí jakékoli...

Evv napsal(a):
A jak se ty lepší chvilky projeví? Protože u babičky byla lepší chvilka že zvládla sama otočit hlavou, máte pravdu to je důvod k životu. Nevím jakou "alternativou" dáte dohromady rozdrcené kosti.
U psa jsme zkoušeli snad vše, nic nepomohlo, tak nevím víte o nějaké alternativně která zahojí neoperativní nádor velikosti pingpongového míčku pod okem maleho psa, přes který už dávno není kůže a pes nevidí? Nemluvím o tom ze v momentě kdy jsme dali psa uspat už byl nejspíš rakovinou prolezlej.

Alternativy samozřejmě jsou a je jich hromada. Ne každá ale vyhovuje každému a ne každý se chce skutečně vyléčit. Mnoho let mé rodině pomáhá jedna léčitelka, je výborná. V době, kdy naše fenka byla hodně nemocná (což na ní poznala hned od prvního pohledu), nabídla jí léčení energií, kterou tato léčitelka disponuje. Fenka to odmítla. Podívala se na ni stylem: "Díky, ale nechci." Olízla ji ruce a odešla do pelechu. A člověk, protože je parťák, tak to musí respektovat.
Takže pokud mohu poradit, našla bych si někoho, kdo má schopnost zjistit, zda pes vůbec chce nebo nechce něco se svým stavem dělat. Je to stejné jako s lidmi - pokud nechceme, nepomůže nám ani svěcená voda a pokud chceme, skutečně se vyléčíme třeba i z rakoviny...osobně znám hned několik takových lidí A pokud zjistíte, že chce, pak bych Vám mohla něco e-mailem doporučit.
Hezký den, Lucka.

Lucka.F napsal(a):
Alternativy samozřejmě jsou a je jich hromada. Ne každá ale vyhovuje každému a ne každý se chce skutečně vyléčit. Mnoho let mé rodině pomáhá jedna léčitelka, je výborná. V době, kdy naše fenka byla hodně nemocná (což na ní poznala hned od prvního pohledu), nabídla jí léčení energií, kterou tato léčitelka disponuje. Fenka to odmítla. Podívala se na ni stylem: "Díky, ale nechci." Olízla ji ruce a odešla do pelechu. A člověk, protože je parťák, tak to musí respektovat.
Takže pokud mohu poradit, našla bych si někoho, kdo má schopnost zjistit, zda pes vůbec chce nebo nechce něco se svým stavem dělat. Je to stejné jako s lidmi - pokud nechceme, nepomůže nám ani svěcená voda a pokud chceme, skutečně se vyléčíme třeba i z rakoviny...osobně znám hned několik takových lidí A pokud zjistíte, že chce, pak bych Vám mohla něco e-mailem doporučit.
Hezký den, Lucka.

Proc meilem? Doporučte vsem nahlas

Lexaurin napsal(a):
Proc meilem? Doporučte vsem nahlas

Asi takto: ráda se dočkám doby, kdy se dobré informace budou moci šířit zcela svobodně bez mazání příspěvků, bez urážek, výhružek atd. Nechce se mi čelit takovým situacím, proto jen e-mailem vážným zájemcům. Snad je to dost vystihující odpověď

A pokud zjistíte, že chce, pak bych Vám mohla něco e-mailem doporučit.
Hezký den, Lucka.
"""""""""""""""""""""""""""
Za kolik ?
To snad napsat můžete.

rapotacka11 napsal(a):
A pokud zjistíte, že chce, pak bych Vám mohla něco e-mailem doporučit.
Hezký den, Lucka.
"""""""""""""""""""""""""""
Za kolik ?
To snad napsat můžete.

Za kolik? Co doporučuji, mám ozkoušeno na vlastní kůži a za radu nic nechci. Se zdravím já nekupčím, na to nemám žaludek . Nic nevyrábím ani neprodávám. Vím, kdo vyrábí a prodává a vím, že na tom nevydělávají, jen pokrývají náklady (a rozhodně to nejsou sumy, které člověka zrujnují), nejsem ničí prostředník a nedostávám provize. Chápu, v dnešním materialistickém světě je to poněkud nepochopitelné, když někdo pomáhá z přesvědčení

Lucka.F napsal(a):
Alternativy samozřejmě jsou a je jich hromada. Ne každá ale vyhovuje každému a ne každý se chce skutečně vyléčit. Mnoho let mé rodině pomáhá jedna léčitelka, je výborná. V době, kdy naše fenka byla hodně nemocná (což na ní poznala hned od prvního pohledu), nabídla jí léčení energií, kterou tato léčitelka disponuje. Fenka to odmítla. Podívala se na ni stylem: "Díky, ale nechci." Olízla ji ruce a odešla do pelechu. A člověk, protože je parťák, tak to musí respektovat.
Takže pokud mohu poradit, našla bych si někoho, kdo má schopnost zjistit, zda pes vůbec chce nebo nechce něco se svým stavem dělat. Je to stejné jako s lidmi - pokud nechceme, nepomůže nám ani svěcená voda a pokud chceme, skutečně se vyléčíme třeba i z rakoviny...osobně znám hned několik takových lidí A pokud zjistíte, že chce, pak bych Vám mohla něco e-mailem doporučit.
Hezký den, Lucka.

Psa jsme měli na "alternativní" léčbě i když né tak jak jí vnímáte vy, a částečně to pomohlo, a možná by pomohlo i to o čem píšete vy, ale nevěřím by ho to vyléčilo, spíš prodloužilo život, o pár měsíců. Jsem k tomu docela skeptická.
Doufám že nebudu muset normální ani alternativní léčbu takových nemocí aspoň 10 let řešit, ale děkuji.

Evv napsal(a):
Psa jsme měli na "alternativní" léčbě i když né tak jak jí vnímáte vy, a částečně to pomohlo, a možná by pomohlo i to o čem píšete vy, ale nevěřím by ho to vyléčilo, spíš prodloužilo život, o pár měsíců. Jsem k tomu docela skeptická.
Doufám že nebudu muset normální ani alternativní léčbu takových nemocí aspoň 10 let řešit, ale děkuji.

Je to těžké. Ne vždy pomůže alternativa. Jsou stádia a stavy (když už je tělo v rozkladu - degenerace, rakoviny s metastázemi atd.), kdy už se jen na alternativu spoléhat nemůžeme. Osobně si myslím, že by vůbec nejlepší řešiení bylo, kdyby mohla spolupracovat klasická a alternativní medicína. Obě mají své limity a obě se mohou skvěle doplňovat, ovšem ne každý lékař nebo zvěrolékař chce o takové možnosti slyšet, Je jich stále dost málo.
Některé stavy, dle mých zkušeností, umí alternativní medicína skutečně už jen stabilizovat, např. zbavit bolestí a vedlejších negativních jevů, ale samotnou nemoc už třeba nevyléčí. Zemřel mi kamarád na rakovinu, bohužel se to zjistilo velmi pozdě. Klasická medicína mu nabízela jen injekce tlumící bolest - odmítl je, protože díky alt.medicíně se bolestí zbavil a dokonce jakžtakž fungoval do poslední chvíle, tudíž ne v nemocnici na kapačkách. Něco podobného nyní léčitelka - po úrazu v nomocnici se složitými zlomeninami - velmi rychle se po operacích hojí a nepotřebuje morfium, protože nemá žádné bolesti Doktoři koukají jako blázni U každé nemoci platí - přijít na to včas a především rozklíčovat příčinu - psychika.

Evv napsal(a):
Psa jsme měli na "alternativní" léčbě i když né tak jak jí vnímáte vy, a částečně to pomohlo, a možná by pomohlo i to o čem píšete vy, ale nevěřím by ho to vyléčilo, spíš prodloužilo život, o pár měsíců. Jsem k tomu docela skeptická.
Doufám že nebudu muset normální ani alternativní léčbu takových nemocí aspoň 10 let řešit, ale děkuji.

Je to těžké. Ne vždy pomůže alternativa. Jsou stádia a stavy (když už je tělo v rozkladu - degenerace, rakoviny s metastázemi atd.), kdy už se jen na alternativu spoléhat nemůžeme. Osobně si myslím, že by vůbec nejlepší řešiení bylo, kdyby mohla spolupracovat klasická a alternativní medicína. Obě mají své limity a obě se mohou skvěle doplňovat, ovšem ne každý lékař nebo zvěrolékař chce o takové možnosti slyšet, Je jich stále dost málo.
Některé stavy, dle mých zkušeností, umí alternativní medicína skutečně už jen stabilizovat, např. zbavit bolestí a vedlejších negativních jevů, ale samotnou nemoc už třeba nevyléčí. Zemřel mi kamarád na rakovinu, bohužel se to zjistilo velmi pozdě. Klasická medicína mu nabízela jen injekce tlumící bolest - odmítl je, protože díky alt.medicíně se bolestí zbavil a dokonce jakžtakž fungoval do poslední chvíle, tudíž ne v nemocnici na kapačkách. Něco podobného nyní léčitelka - po úrazu v nomocnici se složitými zlomeninami - velmi rychle se po operacích hojí a nepotřebuje morfium, protože nemá žádné bolesti Doktoři koukají jako blázni U každé nemoci platí - přijít na to včas a především rozklíčovat příčinu - psychika.

Včera jsem nechala uspat naší fenku, nejdřív dostala uspávačku - to trvalo 10 minut a potom jí přišel dát druhou..dá se podle času odhadnout použité látky a způsob? nerada bych a moc bych si vyčítala, kdyby fenka měla ochrnuté tělo, ale byla při vědomí...tahle nejistota mě moc trápí, strašně se jí omlouvám a prosím o odpuštění už teď a to ani nevím zda jsem jí ještě nezpůsobila větší bolesti...je to hrozný zážitek, pořád se s tím nemůžu smířit, přijde mi že je tady pořád semnou jakoby nikdy neodešla..

547214 napsal(a):
Včera jsem nechala uspat naší fenku, nejdřív dostala uspávačku - to trvalo 10 minut a potom jí přišel dát druhou..dá se podle času odhadnout použité látky a způsob? nerada bych a moc bych si vyčítala, kdyby fenka měla ochrnuté tělo, ale byla při vědomí...tahle nejistota mě moc trápí, strašně se jí omlouvám a prosím o odpuštění už teď a to ani nevím zda jsem jí ještě nezpůsobila větší bolesti...je to hrozný zážitek, pořád se s tím nemůžu smířit, přijde mi že je tady pořád semnou jakoby nikdy neodešla..

Chápu Vás, je to hrozně bolestivá zkušenost... Já jsem od veter dostala doklad, kde byly popsány aplikované látky (už kvůli odhlášení psa z evedence je potřeba ho mít). Podle mě prostě nejdřív dostala tu uspávačku, normálně usne, je to narkóza. Teprve potom dostane injekci na zastavení srdce, takže nic necítí, zemře ve spánku. Vyčítat si tudíž nemusíte, ona to chápe.
A že máte pocit, že je tu stále s Vámi? Tak to je zcela normální. Ať už věříte v posmrtný život nebo ne (a i kdyby ne), můžete si říct, že vnímáte energetickou stopu, která po ní zůstává. Každá Vaše myšlenka na ni ji vyvolává. Pokud pojmete všechno jako energii, pak myšlenka je také energie a vezměte si, že jste byly spjaty po několik let. Psi jsou pro člověka vůbec největšími průvodci ze zvířecí říše, to pouto je silné pro obě dvě strany. A ona cítila Vaše myšlenky kdykoli, chápala Vás. Takže jistě chápala důvody, proč je čas odejít. Věděla, co se ve Vás děje...a přijala to. Pes je věrný a zcela oddaný svému pánovi a z jeho rukou přijímá vše jako samozřejmost. Věřím, že jste ji milovala a ona Vás, proto ve Vás zůstane po velmi dlouhou dobu a proto se Vám čas od času může stát, že ji "cítíte", "slyšíte". Mně se to stávalo po určitý čas hodně často. Najednou jsem slyšela oklepání, nebo cinkání známek na obojku. Cítila jsem i její pach. Je to normální a nemusíte se tím znepokojovat nebo se děsit. Mějte ale na paměti, že čím více se budete soužit, tím více se Vám to bude dít. Až jí dovolíte odejít a s láskou hu pustíte jít na další cestu, přestane to a Vám se uleví

547214 napsal(a):
Včera jsem nechala uspat naší fenku, nejdřív dostala uspávačku - to trvalo 10 minut a potom jí přišel dát druhou..dá se podle času odhadnout použité látky a způsob? nerada bych a moc bych si vyčítala, kdyby fenka měla ochrnuté tělo, ale byla při vědomí...tahle nejistota mě moc trápí, strašně se jí omlouvám a prosím o odpuštění už teď a to ani nevím zda jsem jí ještě nezpůsobila větší bolesti...je to hrozný zážitek, pořád se s tím nemůžu smířit, přijde mi že je tady pořád semnou jakoby nikdy neodešla..

Takhle to je v pořádku - k ochrnutí svalů dochází v bezvědomí a je to posichrované 2x - tou první injekcí a narkotikem v té druhé.

Jsem téhož názoru, že pes by měl zemřít stejně přirozeně jako člověk.. Pes je členem rodiny, je jako dítě a nejlepší přítel zároveň.. Když onemocní dítě rakovinou, taky se všichni snaží ze všech sil mu pomoci a pokud to nezvládne, tak odejde až když je mu to osudem určeno a nikdo ho nedá předběžně zabít jen proto, že už není šance na uzdravení.. Pokud je pes či jiné milované zvíře nevyléčitelně nemocné a není šance na uzdravení, tak by pro ně majitelé mohli udělat to samé, co pro lidi -postarat se, aby v posledních dnech co nejméně trpěli, a pak to zvíře doprovodit přirozenou cestou na druhý břeh.. Doma mají zvířata aspoň tu možnost zemřít za lepších podmínek než v přírodě, protože v lese jim nikdo medikamenty od bolesti a jiné nepodá..

Beggi napsal(a):
Jsem téhož názoru, že pes by měl zemřít stejně přirozeně jako člověk.. Pes je členem rodiny, je jako dítě a nejlepší přítel zároveň.. Když onemocní dítě rakovinou, taky se všichni snaží ze všech sil mu pomoci a pokud to nezvládne, tak odejde až když je mu to osudem určeno a nikdo ho nedá předběžně zabít jen proto, že už není šance na uzdravení.. Pokud je pes či jiné milované zvíře nevyléčitelně nemocné a není šance na uzdravení, tak by pro ně majitelé mohli udělat to samé, co pro lidi -postarat se, aby v posledních dnech co nejméně trpěli, a pak to zvíře doprovodit přirozenou cestou na druhý břeh.. Doma mají zvířata aspoň tu možnost zemřít za lepších podmínek než v přírodě, protože v lese jim nikdo medikamenty od bolesti a jiné nepodá..

Ty jo... a kolik si toho viděla umírat, lidí i zvířat?

Máš o smrti lidí trochu zvrácené představy. Ono totiž na smrt zrovna na tu rakovinu, fakt nic moc. Až bych řekla, že je to úplně na hov.o. Ano, je tam snaha, aby bylo utrpení co nejmenší, ale to fakt neznamená, ŽE NENÍ. Totiž je a prostě je, a na konci pak všichni čekají, a čekají, a modlí se, aby už kur.va bylo po všem.

Přečti si třeba tady: https://www.facebook.com/Afightagainstneuroblastoma/?fref=ts

Krásný to příběh o přirozeném umírání... aneb kdyby ta holčička byla pejsek, tak by to měla za sebou minimálně o týden nebo 14 dní dříve.

Opravdu ten týden dva stálo za to? Opravdu je super "odejít, jak je osudem určeno"? S tím, že ten osud k tomu určí utrpení?

Beggi napsal(a):
Jsem téhož názoru, že pes by měl zemřít stejně přirozeně jako člověk.. Pes je členem rodiny, je jako dítě a nejlepší přítel zároveň.. Když onemocní dítě rakovinou, taky se všichni snaží ze všech sil mu pomoci a pokud to nezvládne, tak odejde až když je mu to osudem určeno a nikdo ho nedá předběžně zabít jen proto, že už není šance na uzdravení.. Pokud je pes či jiné milované zvíře nevyléčitelně nemocné a není šance na uzdravení, tak by pro ně majitelé mohli udělat to samé, co pro lidi -postarat se, aby v posledních dnech co nejméně trpěli, a pak to zvíře doprovodit přirozenou cestou na druhý břeh.. Doma mají zvířata aspoň tu možnost zemřít za lepších podmínek než v přírodě, protože v lese jim nikdo medikamenty od bolesti a jiné nepodá..

Nemáš pravdu. V přírodě by bylo zvíře uloveno a sežráno. Hospodářské zvíře by šlo na jatky. Člověk by byl v nemocnici na opiátech. Jen milovaný pes si to musí "vyžrat" do konce. O svých bolestech a potížích ti nepoví. A nevím o tom, že by se psům běžně dávaly třeba ty opiáty. Běžné léky na bolest opravdu zdaleka nestačí.

Petra F napsal(a):
Musím říct, že rohle je opravdu odporný příspěvek. Je mi z tebe zle.

Bohužel je to mnohdy pravdivý příspěvek ať se nám to líbí nebo ne., Někteří lidé mají radši své mazlíčky než rodiče, co je vychovali, umožnili jim studovat, cpali do nich peníze, a když jsou jim k ničemu, tak se jich zbaví. Rodiče šoupnou do důchoďáku nebo LDN, aby se nemuseli starat, ale svého mazlíčka by nikam nedali. Bohužel ten co psal ten příspěvek má pravdu, někteří lidé se tak chovají...

Beggi napsal(a):
Jsem téhož názoru, že pes by měl zemřít stejně přirozeně jako člověk.. Pes je členem rodiny, je jako dítě a nejlepší přítel zároveň.. Když onemocní dítě rakovinou, taky se všichni snaží ze všech sil mu pomoci a pokud to nezvládne, tak odejde až když je mu to osudem určeno a nikdo ho nedá předběžně zabít jen proto, že už není šance na uzdravení.. Pokud je pes či jiné milované zvíře nevyléčitelně nemocné a není šance na uzdravení, tak by pro ně majitelé mohli udělat to samé, co pro lidi -postarat se, aby v posledních dnech co nejméně trpěli, a pak to zvíře doprovodit přirozenou cestou na druhý břeh.. Doma mají zvířata aspoň tu možnost zemřít za lepších podmínek než v přírodě, protože v lese jim nikdo medikamenty od bolesti a jiné nepodá..

Jste mladá a ještě o životě nic nevíte.
Smrt je dobrá, ale umírání je na houno
A nenechat trpět živou bytost je humánní, nikoli zločin. Pokud nemáte na to, nechat odejít zvířátko, tak si ho nepořizujte.
Každý si svou péči o členy rodiny musí srovnat se svým svědomím.

Beggi napsal(a):
Jsem téhož názoru, že pes by měl zemřít stejně přirozeně jako člověk.. Pes je členem rodiny, je jako dítě a nejlepší přítel zároveň.. Když onemocní dítě rakovinou, taky se všichni snaží ze všech sil mu pomoci a pokud to nezvládne, tak odejde až když je mu to osudem určeno a nikdo ho nedá předběžně zabít jen proto, že už není šance na uzdravení.. Pokud je pes či jiné milované zvíře nevyléčitelně nemocné a není šance na uzdravení, tak by pro ně majitelé mohli udělat to samé, co pro lidi -postarat se, aby v posledních dnech co nejméně trpěli, a pak to zvíře doprovodit přirozenou cestou na druhý břeh.. Doma mají zvířata aspoň tu možnost zemřít za lepších podmínek než v přírodě, protože v lese jim nikdo medikamenty od bolesti a jiné nepodá..

Když mi "odcházela" zvířata, byla jsem šťastná za eutanazii.
Byla jsem vyčerpaná z péče,
zničená z rozhodování,
ale úleva to byla pro všechny... skončilo utrpení.

Myslím, že je tahle diskuze o sdělování si názorů na věc a ne o posuzování věku a životních zkušeností, díky kterým člověk k onomu názoru přišel.. Vyjádřila jsem pouze názor podle toho, jak to cítím a vím, že já tu určitě nejsem od toho, abych rozhodovala o tom, jak kdo bude dlouho žít a abych mu brala život, který jsem mu nedala.. Smrt je přirozenou součástí života a člověk by měl být vděčný za každou chvilku, kterou může s milovaným zvířetem strávit.. Jen si nejsem jistá, jestli smrt zabitím je až tak přirozená.. To je vše.. Můj názor, nic víc..

sisi58 napsal(a):
Jste mladá a ještě o životě nic nevíte.
Smrt je dobrá, ale umírání je na houno
A nenechat trpět živou bytost je humánní, nikoli zločin. Pokud nemáte na to, nechat odejít zvířátko, tak si ho nepořizujte.
Každý si svou péči o členy rodiny musí srovnat se svým svědomím.

Milá paní, podle mě je rozhodující k pořízení si zvířete úplně něco jiného, než umění poslat zvíře na smrt, ale umění dát tomu zvířeti lásku a vše, co ke šťastnému a naplněnému životu potřebuje..
Posoudila a odsoudila jste mě jak jen Vám to šlo a přitom mě vůbec neznáte, a ani jste nezkusila respektovat můj prostý názor.. Já respektuji všechny jiné názory a ztotožňovat se s nimi přitom nemusím, proto ale nebudu všechny ty lidi posuzovat a odsuzovat..
Se smrtí blízké bytosti (zvířete nebo člověka) jsem smířená a je to jednoduchše nevyhnutelná součást každého života.. Tak jak na svět příjde, zákonitě z něj i odejde.. A pokud já sama nikomu brát život nebudu, pak se se svým svědomím srovnávat nemusím, jak jste se zmínila na konci příspěvku..
Děkuji za pochopení mého názoru..

Beggi napsal(a):
Milá paní, podle mě je rozhodující k pořízení si zvířete úplně něco jiného, než umění poslat zvíře na smrt, ale umění dát tomu zvířeti lásku a vše, co ke šťastnému a naplněnému životu potřebuje..
Posoudila a odsoudila jste mě jak jen Vám to šlo a přitom mě vůbec neznáte, a ani jste nezkusila respektovat můj prostý názor.. Já respektuji všechny jiné názory a ztotožňovat se s nimi přitom nemusím, proto ale nebudu všechny ty lidi posuzovat a odsuzovat..
Se smrtí blízké bytosti (zvířete nebo člověka) jsem smířená a je to jednoduchše nevyhnutelná součást každého života.. Tak jak na svět příjde, zákonitě z něj i odejde.. A pokud já sama nikomu brát život nebudu, pak se se svým svědomím srovnávat nemusím, jak jste se zmínila na konci příspěvku..
Děkuji za pochopení mého názoru..

Nemám problém pochopit váš názor. Jen s ním nesouhlasím.
Bohužel ještě nemáte dost zkušeností, abyste mohla posoudit, zda je euthanasie potřebná.
S tím svědomím je to tak, že když pejska necháte odejít a rozumem víte, že je to tak správně, stejně si to vyčítáte. Ne tu euthanasii, ale to, zda jste jako majitel nemohla udělat dřív víc, něco co by to oddálilo, popř. aby k tomu vůbec nedošlo.
Každý normální majitel si přeje, aby jeho kamarád odešel klidně, nejlépe ve spánku.
Ale bohužel to tak není.
Jak jsem napsala, smrt není zlá, zlé je umírání. A raději budu mít výčitky svědomí, než se koukat jak mě blízká bytost beznadějně trpí. Za tím si stojím.
Přeji vám, ať se nikdy nemusíte rozhodovat, zda uspat nebo ne. Ne kvůli vám, vás neznám, ale kvůli vašim psům, kočkám a nebo jiným zvířátkům.

Beggi napsal(a):
Milá paní, podle mě je rozhodující k pořízení si zvířete úplně něco jiného, než umění poslat zvíře na smrt, ale umění dát tomu zvířeti lásku a vše, co ke šťastnému a naplněnému životu potřebuje..
Posoudila a odsoudila jste mě jak jen Vám to šlo a přitom mě vůbec neznáte, a ani jste nezkusila respektovat můj prostý názor.. Já respektuji všechny jiné názory a ztotožňovat se s nimi přitom nemusím, proto ale nebudu všechny ty lidi posuzovat a odsuzovat..
Se smrtí blízké bytosti (zvířete nebo člověka) jsem smířená a je to jednoduchše nevyhnutelná součást každého života.. Tak jak na svět příjde, zákonitě z něj i odejde.. A pokud já sama nikomu brát život nebudu, pak se se svým svědomím srovnávat nemusím, jak jste se zmínila na konci příspěvku..
Děkuji za pochopení mého názoru..

Názor vám nikdo nebere...pokud se budete koukat smrti často do očí, zjistíte, že zvířata oproti lidem v tomto mají jednu velkou výhodu - je možnost to umírání zkrátit.

Beggi, myslíte, že když pes umírá - nejí, nemůže vstát, vykonává potřebu pod sebe, má bolesti,.. Myslíte, že je pro něj a pro majitele štěstí, že může zemřít přirozeně? Díky za eutanazii u zvířat, a doufám, že to bude brzy možné i u lidí, zrovna u rakoviny.. Víte jak moc si ti lidé v těch bolestech přejí zemřít? To samé staří lidé, kteří už odmítají jakékoliv léky a lékařskou pomoc? Proč? Chtějí, co nejrychleji zemřít. Doufám, že svému psu (jestli nějakého máte) dáte to nejvíc, co na konci jeho života můžete a to vysvobození, protože být sobec a nechat zvíře trpět v bolestech..je ohavné.

Je to 14 dní, co jsme nechali uspat našeho čuvače.A věřte BEGGI, že pokud to bylo možné jeho život jsme se snažili prodloužit.Dokud mohl trochu chodit, stavěli jsme ho, pomáhali vyvenčit, když jsme nebyli doma dávali plíny aby byl v suchu a při váze 50kg to není nic jednoduchého.Ale pak přišel den, kdy už se postavit nemohl, ani nechtěl a přesto měl pořád chuť k jídlu.Ale když ho slyšíte, jak celou noc dáví, zvrací, nemůže popadnout dech, uvědomíte si, že to už to pro něj není radostný život a při představě, že bude ještě další dny ležet, nebude se moci postavi ani převalit na druhý bok a bude jen čekat na smrt mu ráda to čekání zkrátíte a necháte ho odejít během pár vteřin ve své náruči.

sisi58 napsal(a):
Nemám problém pochopit váš názor. Jen s ním nesouhlasím.
Bohužel ještě nemáte dost zkušeností, abyste mohla posoudit, zda je euthanasie potřebná.
S tím svědomím je to tak, že když pejska necháte odejít a rozumem víte, že je to tak správně, stejně si to vyčítáte. Ne tu euthanasii, ale to, zda jste jako majitel nemohla udělat dřív víc, něco co by to oddálilo, popř. aby k tomu vůbec nedošlo.
Každý normální majitel si přeje, aby jeho kamarád odešel klidně, nejlépe ve spánku.
Ale bohužel to tak není.
Jak jsem napsala, smrt není zlá, zlé je umírání. A raději budu mít výčitky svědomí, než se koukat jak mě blízká bytost beznadějně trpí. Za tím si stojím.
Přeji vám, ať se nikdy nemusíte rozhodovat, zda uspat nebo ne. Ne kvůli vám, vás neznám, ale kvůli vašim psům, kočkám a nebo jiným zvířátkům.

No, možná jsem o krok na před, protože dělám všechno co můžu, abych mého psa uzdravila a nebo mu aspoň ten čas, který mu ještě zbývá zajistila jako krásný čas.. Doktor už nemůže nic dělat, ale já se přiklonila k alternativě a víte co? Pes je šťastný a veselý, nejde takřka poznat, že má vážnou nemoc.. Když odejde, tak budu vědět, že jsem pro něj víc udělat nemohla..
Nejmladší už nejsem a psů jsme měli již několik, ale žádný nezemřel přirozeně.. Vždy rozhodl někdo jiný o jeho smrti.. Byli staří a nemocní.. Takže tak..

Beggi napsal(a):
No, možná jsem o krok na před, protože dělám všechno co můžu, abych mého psa uzdravila a nebo mu aspoň ten čas, který mu ještě zbývá zajistila jako krásný čas.. Doktor už nemůže nic dělat, ale já se přiklonila k alternativě a víte co? Pes je šťastný a veselý, nejde takřka poznat, že má vážnou nemoc.. Když odejde, tak budu vědět, že jsem pro něj víc udělat nemohla..
Nejmladší už nejsem a psů jsme měli již několik, ale žádný nezemřel přirozeně.. Vždy rozhodl někdo jiný o jeho smrti.. Byli staří a nemocní.. Takže tak..

Pokud je pes veselý, tak ho nic nebolí, byť by byl nemocný. Zvířata se nepřetvařují.
Určitě vašemu pejskovi nepřeji bolestivé umírání. To jste mě asi nepochopila.
A kdo jiný u vás rozhodoval, že vaši psi zemřou? To mi nedává smysl.

sisi58 napsal(a):
Pokud je pes veselý, tak ho nic nebolí, byť by byl nemocný. Zvířata se nepřetvařují.
Určitě vašemu pejskovi nepřeji bolestivé umírání. To jste mě asi nepochopila.
A kdo jiný u vás rozhodoval, že vaši psi zemřou? To mi nedává smysl.

Většinou se člověk narodí do nějaké rodiny a později má rodinu vlastní.. Na rozhodování tudíž není člověk sám a můj názor je proti názorům všech -jak rodiče, tak manžel zastávají eutanazii.. Tento pes je ale víc můj než náš a proto mám větší právo rozhodnout se sama o jeho osudu.. Ještě před měsícem vypadal, že vydechne naposledy -ležel a třesal se s krvavými záchvaty a obřím hematomem.. Kam ale už nemůže doktor, může příroda a z takového psa je zase pes, který se raduje dál ze života a bolesti opravdu nemá.. Proto bych chtěla, aby příroda pomohla i při jeho odchodu do nebe, který jednou nastane.. Raději příroda a přirozený odchod, než ho jako ty ostatní psy poslat na smrt dřív zásahem další osoby.. Všechno se ale ještě uvidí, až to někdy nastane.. Rozhodně ho ale nenechám trápit, jak si myslíte.. Stejně jako teď dělám vše pro jeho záchranu, tak udělám vše i potom pro jeho nejpřirozenější a zároveň nejsnadnější odchod na onen svět..

Beggi napsal(a):
Většinou se člověk narodí do nějaké rodiny a později má rodinu vlastní.. Na rozhodování tudíž není člověk sám a můj názor je proti názorům všech -jak rodiče, tak manžel zastávají eutanazii.. Tento pes je ale víc můj než náš a proto mám větší právo rozhodnout se sama o jeho osudu.. Ještě před měsícem vypadal, že vydechne naposledy -ležel a třesal se s krvavými záchvaty a obřím hematomem.. Kam ale už nemůže doktor, může příroda a z takového psa je zase pes, který se raduje dál ze života a bolesti opravdu nemá.. Proto bych chtěla, aby příroda pomohla i při jeho odchodu do nebe, který jednou nastane.. Raději příroda a přirozený odchod, než ho jako ty ostatní psy poslat na smrt dřív zásahem další osoby.. Všechno se ale ještě uvidí, až to někdy nastane.. Rozhodně ho ale nenechám trápit, jak si myslíte.. Stejně jako teď dělám vše pro jeho záchranu, tak udělám vše i potom pro jeho nejpřirozenější a zároveň nejsnadnější odchod na onen svět..

Tak je to správně.
Přeji pejskovi ještě hodně pěkných chvil mezi těmi, kdo ho mají rádi.

Reakce na váš dotaz už je pasé, ale přes to: Nechali jsme před 4 roky provést eutanázii u našeho pejska. Nejdříve mu veterinář píchl injekci na uspání. Nechal mne s ním o samotě a odešel. Tiše jsem ho konejšila a hladila. Lékař přišel po chvíli, až pejsek spal. Teprve pak mu píchl injekci se smrtící látkou. Opět odešel a mohla jsem tam s ním zůstat. Pořád jsem ho hladila, kapaly na něho moje slzy, ale byla jsem tam s ním až do úplného konce. Byla jsem vděčná veterináři, že zkrátil našemu pejskovi trápení, které už ve stáří měl, a kvůli problémům byl už i agresivní. Ocenila jsem, že nám dal možnost být s pejskem až do konce a tím mu poděkovat za všechny roky, kdy nás těšil svou přítomností.

My nechali utratit amerického stafordšírského teriéra. Měl nádor na mozku a 3 roky jsme ho trápili operacemi po celé Čr. Ke konci jsme ho nechali utratit v den kdy nám vet řekl že když to neuděláme v ten den zemře s bolestí. Uběhlo 12 let a řešíme tu samou otázku ale u králíčka. Má nádor na oku vážně ošklivá boule na oku a rakovinu kosti kdy měla boule úplně všude. Týden jsme tam chodili a zítra jí nechám utratit. U toho co píšu brečím protože jsem měla hodně zvířat a Viky je ze všech pro mě best. Už jí nechci trápit stejně jako pejska u kterého nás to stejně čekalo. na obrázku je ten nádor když vylezl dnes je to ohodně horší a oko má úplně mrtvé. Člověk jí na to oko může sahat a jí to nevadí. Necítí ho.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Veterináři jsou vesměs sadističtí hajzlové. Rekrutují se z vyučených řezníků, jejich fakultě se v Brně ne neprávem říká Vysoké učení řeznické. Já jsem zubař, takže vím, že nejlepší a nejrychlejší způsob utracení, je psa zwestinghousovat. Je na to potřeba nevodivá podložka ve velikosti asi 1x1 m nebo podle velikosti psa i větší, aby byl celý na ní a ničeho jiného se nedotýkal, prodlužka s vypínačem, trochu slané vody a 2 kusy asi 2m dlouhých izolovaných vodičů, opatřených na jednom konci banánky. Ze druhého konce vodičů se stáhne izolace asi 10 cm, jedno holé lanko se omotá pevně na levou přední tlapu, druhé na pravou zadní tlapu. V místech omotání je dobré tlapy namočit slanou vodou. Prodlužka se zapne do zásuvky, vypínač se vypne. Pak banánky zasunete do dírek zásuvky v prodlužce. Pes to nezná, myslí si, že je to hra. Až klidně leží nebo stojí, se jen zapne ten červený vypínač. Proud necháme působit asi jednu minutu, opět podle velikosti psa. Od tohoto okamžiku se už nepohne, ani nehlesne, jen se bude trochu klepat a možná přeskočí po srsti pár drobných plamínků. Poté vypnete vypínač, odmotáte vodiče z tlap a po vychladnutí těla můžete zahájit psí pohřeb. Jen se ho při sepnutém obvodu nedotýkejte, jinak vás vezme s sebou! Je to fakt rychlé a hlavně AMERICKÉ. Je to léta odzkoušené v USA i na lidech, vymyslel to zubař Alfred Southwick a prakticky odzkoušeli Thomas Alva Edison a George Westinghouse, a to byli borci! A za těch 500 Kč, co ušetříte za veterináře, to pak můžete pořádně zapít. Tak hodně zdaru a dobrý proud!

Alfred Southwick napsal(a):
Veterináři jsou vesměs sadističtí hajzlové. Rekrutují se z vyučených řezníků, jejich fakultě se v Brně ne neprávem říká Vysoké učení řeznické. Já jsem zubař, takže vím, že nejlepší a nejrychlejší způsob utracení, je psa zwestinghousovat. Je na to potřeba nevodivá podložka ve velikosti asi 1x1 m nebo podle velikosti psa i větší, aby byl celý na ní a ničeho jiného se nedotýkal, prodlužka s vypínačem, trochu slané vody a 2 kusy asi 2m dlouhých izolovaných vodičů, opatřených na jednom konci banánky. Ze druhého konce vodičů se stáhne izolace asi 10 cm, jedno holé lanko se omotá pevně na levou přední tlapu, druhé na pravou zadní tlapu. V místech omotání je dobré tlapy namočit slanou vodou. Prodlužka se zapne do zásuvky, vypínač se vypne. Pak banánky zasunete do dírek zásuvky v prodlužce. Pes to nezná, myslí si, že je to hra. Až klidně leží nebo stojí, se jen zapne ten červený vypínač. Proud necháme působit asi jednu minutu, opět podle velikosti psa. Od tohoto okamžiku se už nepohne, ani nehlesne, jen se bude trochu klepat a možná přeskočí po srsti pár drobných plamínků. Poté vypnete vypínač, odmotáte vodiče z tlap a po vychladnutí těla můžete zahájit psí pohřeb. Jen se ho při sepnutém obvodu nedotýkejte, jinak vás vezme s sebou! Je to fakt rychlé a hlavně AMERICKÉ. Je to léta odzkoušené v USA i na lidech, vymyslel to zubař Alfred Southwick a prakticky odzkoušeli Thomas Alva Edison a George Westinghouse, a to byli borci! A za těch 500 Kč, co ušetříte za veterináře, to pak můžete pořádně zapít. Tak hodně zdaru a dobrý proud!

Dávala se také svorka na ucho a ocas. Byla tím možná efektivněji zasažena nervová soustava, méně efektivně oběhová. Každopádně ten postup je ohleduplný jen ke zvířeti. Pak tedy nemůže být nejlepší.

S ohledem na zvíře i člověka, vnímám jako optimální: bezchybný průstřel mozkovny jednotnou střelou z brokovnice. Ať se Vám daří...

Nebo můžete angažovat tu šikovnou důchodkyni, která jednou ranou nožem odpravila zloděje ještě dříve, než se mu podařilo otevřít dveře.

Alfred Southwick:
Ne že bych to chtěl zkoušet, ale nechybí v sestavě trafo pane?

Alfred Southwick napsal(a):
Veterináři jsou vesměs sadističtí hajzlové. Rekrutují se z vyučených řezníků, jejich fakultě se v Brně ne neprávem říká Vysoké učení řeznické. Já jsem zubař, takže vím, že nejlepší a nejrychlejší způsob utracení, je psa zwestinghousovat. Je na to potřeba nevodivá podložka ve velikosti asi 1x1 m nebo podle velikosti psa i větší, aby byl celý na ní a ničeho jiného se nedotýkal, prodlužka s vypínačem, trochu slané vody a 2 kusy asi 2m dlouhých izolovaných vodičů, opatřených na jednom konci banánky. Ze druhého konce vodičů se stáhne izolace asi 10 cm, jedno holé lanko se omotá pevně na levou přední tlapu, druhé na pravou zadní tlapu. V místech omotání je dobré tlapy namočit slanou vodou. Prodlužka se zapne do zásuvky, vypínač se vypne. Pak banánky zasunete do dírek zásuvky v prodlužce. Pes to nezná, myslí si, že je to hra. Až klidně leží nebo stojí, se jen zapne ten červený vypínač. Proud necháme působit asi jednu minutu, opět podle velikosti psa. Od tohoto okamžiku se už nepohne, ani nehlesne, jen se bude trochu klepat a možná přeskočí po srsti pár drobných plamínků. Poté vypnete vypínač, odmotáte vodiče z tlap a po vychladnutí těla můžete zahájit psí pohřeb. Jen se ho při sepnutém obvodu nedotýkejte, jinak vás vezme s sebou! Je to fakt rychlé a hlavně AMERICKÉ. Je to léta odzkoušené v USA i na lidech, vymyslel to zubař Alfred Southwick a prakticky odzkoušeli Thomas Alva Edison a George Westinghouse, a to byli borci! A za těch 500 Kč, co ušetříte za veterináře, to pak můžete pořádně zapít. Tak hodně zdaru a dobrý proud!

No, nevím Elektrice nerozumím, slyším (teda čtu) o tom poprvé, ale přijde mi to jako hnus. Ale hlavně že je to AMERICKÉ, to se teď u nás (v Čechách) nosí (kdysi bylo "in" vše ze SSSR). Prostě neustále musíme někomu lézt do řiti.
Podle mě je nejlepší pejska nejdříve uspat a pak dát injekci do srdíčka.

Já to vidím z mysliveckého pohledu, s veterinárním postupem mám špatné zkušenosti. Myslím že by k utrácení měli být myslivci oprávněni právním předpisem.

Alfred Southwick:
Považte ještě, nebylo-li by lépe zvíře upnout do kozy. Podložka by se hodila spíše na jógu.

dadu napsal(a):
No, nevím Elektrice nerozumím, slyším (teda čtu) o tom poprvé, ale přijde mi to jako hnus. Ale hlavně že je to AMERICKÉ, to se teď u nás (v Čechách) nosí (kdysi bylo "in" vše ze SSSR). Prostě neustále musíme někomu lézt do řiti.
Podle mě je nejlepší pejska nejdříve uspat a pak dát injekci do srdíčka.

Pán ušetří, píše. Také evidentně nemá rád veterináře. A také mi to připadá jako hnus.

Alfred Southwick napsal(a):
Veterináři jsou vesměs sadističtí hajzlové. Rekrutují se z vyučených řezníků, jejich fakultě se v Brně ne neprávem říká Vysoké učení řeznické. Já jsem zubař, takže vím, že nejlepší a nejrychlejší způsob utracení, je psa zwestinghousovat. Je na to potřeba nevodivá podložka ve velikosti asi 1x1 m nebo podle velikosti psa i větší, aby byl celý na ní a ničeho jiného se nedotýkal, prodlužka s vypínačem, trochu slané vody a 2 kusy asi 2m dlouhých izolovaných vodičů, opatřených na jednom konci banánky. Ze druhého konce vodičů se stáhne izolace asi 10 cm, jedno holé lanko se omotá pevně na levou přední tlapu, druhé na pravou zadní tlapu. V místech omotání je dobré tlapy namočit slanou vodou. Prodlužka se zapne do zásuvky, vypínač se vypne. Pak banánky zasunete do dírek zásuvky v prodlužce. Pes to nezná, myslí si, že je to hra. Až klidně leží nebo stojí, se jen zapne ten červený vypínač. Proud necháme působit asi jednu minutu, opět podle velikosti psa. Od tohoto okamžiku se už nepohne, ani nehlesne, jen se bude trochu klepat a možná přeskočí po srsti pár drobných plamínků. Poté vypnete vypínač, odmotáte vodiče z tlap a po vychladnutí těla můžete zahájit psí pohřeb. Jen se ho při sepnutém obvodu nedotýkejte, jinak vás vezme s sebou! Je to fakt rychlé a hlavně AMERICKÉ. Je to léta odzkoušené v USA i na lidech, vymyslel to zubař Alfred Southwick a prakticky odzkoušeli Thomas Alva Edison a George Westinghouse, a to byli borci! A za těch 500 Kč, co ušetříte za veterináře, to pak můžete pořádně zapít. Tak hodně zdaru a dobrý proud!

Pokud byste byl opravdu zubař, ale vážně, tak víte, že naprosto nejefektivnější je být tím nejlepším zubařem široko daleko, mít po dlouhé a zralé úvaze v evidenci veterináře, místního šerifa i jeho zástupce, principála i přednostu stanice a trvale je udržovat ve vědomí, že jste ten nejlepší na světě. Dřívější zkušenost s běžnou realitou v zubní ordinaci postačí k tomu, že si tito ne že nedovolí, ale ani si nedovolí pomyslet, že by Vašim blízkým způsobili sebemenší příkoří. Pokud Vám záleží na Vašem pejskovi, je jen přirozené, že je často zmiňován v monolozích případně v rozhovorech s asistentkou v průběhu Vaší nejpreciznejší práce a všichni zúčastnění si to pochopitelně velmi dobře a rychle vštípí.
A když nejde proud... zubař si ví rady taky. Nezapomeňte, odkud to opravdu vzešlo, ten pravý a ryzí respekt, kterému se ta profese teší. Od amaterského elektrotechnika ne.

Hodně zářících úsměvů.

Janinka Bosorka napsal(a):
Pán ušetří, píše. Také evidentně nemá rád veterináře. A také mi to připadá jako hnus.

Ne, pán si dělá blbou srandu. Ale ono ho to přejde, až mu přeskočí... Elektrody.

vetřelec napsal(a):
Já to vidím z mysliveckého pohledu, s veterinárním postupem mám špatné zkušenosti. Myslím že by k utrácení měli být myslivci oprávněni právním předpisem.

Alfred Southwick:
Považte ještě, nebylo-li by lépe zvíře upnout do kozy. Podložka by se hodila spíše na jógu.

Taky na eutanazii by se myslivci v budoucnu mohli hodit, co říkáte?

Janinka Bosorka napsal(a):
Taky na eutanazii by se myslivci v budoucnu mohli hodit, co říkáte?

Někteří jako pokusný materiál.

Janinka Bosorka
Já jsem (předpokládám tedy, že na rozdíl od Vás) psy veterinárním postupem utrácel. Trvám na tom, že řádný průstřel mozkovny je po všech stránkách nejšetrnější. Vy třeba uspořádejte demonstraci za přirozený exitus zvířat. Věnuji se celý život jen zvířatům a na nic jiného nemám názor, děkuji za pochopení.

vetřelec napsal(a):
Janinka Bosorka
Já jsem (předpokládám tedy, že na rozdíl od Vás) psy veterinárním postupem utrácel. Trvám na tom, že řádný průstřel mozkovny je po všech stránkách nejšetrnější. Vy třeba uspořádejte demonstraci za přirozený exitus zvířat. Věnuji se celý život jen zvířatům a na nic jiného nemám názor, děkuji za pochopení.

Ale já přece neříkám nic jiného než vy. Nikde jsem nefandila přirozenému exitu kohokoliv. Nelíbí se mi elektrické křeslo. Řádný průstřel mozkovny, pokud je přítomna, nejlepší eutanazie.

Janinka Bosorka napsal(a):
Ale já přece neříkám nic jiného než vy. Nikde jsem nefandila přirozenému exitu kohokoliv. Nelíbí se mi elektrické křeslo. Řádný průstřel mozkovny, pokud je přítomna, nejlepší eutanazie.

Tady jste na chovatelském fóru, laskavě si své slabomyslné analogie strčte za klobouk. Fašistickou ironii slýchám v souvislosti s chovem pravidelně, jsem na to již alergický. Nemůžu za Váš zamrzlý infantilní, přebujelý mateřský, nebo antropomorfický přístup ke zvířatům. Měla jste na sobě lépe pracovat a této patologie se zbavit.

vetřelec napsal(a):
Tady jste na chovatelském fóru, laskavě si své slabomyslné analogie strčte za klobouk. Fašistickou ironii slýchám v souvislosti s chovem pravidelně, jsem na to již alergický. Nemůžu za Váš zamrzlý infantilní, přebujelý mateřský, nebo antropomorfický přístup ke zvířatům. Měla jste na sobě lépe pracovat a této patologie se zbavit.

Chovatelské forum, ne myslivci sobě, vím. Nevím, co myslíte fašistickou ironií. Vyslovila jsem s vámi souhlas. Nemám nic proti eutanazii psů. Jste rozčilený. Minulý týden jsem byla v čekárně u veterinářky, v ordinaci probíhala eutanazie šestiměsíčního nemocného psa. Krátce, v tichosti. Vážím si naší veterinářky, má zvířata ráda, musí to být pro ni těžké.

Janinka Bosorka napsal(a):
Chovatelské forum, ne myslivci sobě, vím. Nevím, co myslíte fašistickou ironií. Vyslovila jsem s vámi souhlas. Nemám nic proti eutanazii psů. Jste rozčilený. Minulý týden jsem byla v čekárně u veterinářky, v ordinaci probíhala eutanazie šestiměsíčního nemocného psa. Krátce, v tichosti. Vážím si naší veterinářky, má zvířata ráda, musí to být pro ni těžké.

No rozčílený jsem tedy na nevyšší možnou míru. Nikdo Vám fašistická přirovnání do úst nevkládá, jistě si ilustrovaný případ ale dokážete představit (Vhodné by bývalo bylo před větu vložit "např.", ale významově by se můj příspěvek neměnil). Vy jste kromě zdánlivě nenapadnutelného gesta zavádějícího podle mého názoru k humánní, nikoli animální eutanasii (což si dovoluji napadnout), předvedla ještě antropomorfickou asociaci mezi utraceným psem a popraveným člověkem. Teď tedy přecházíte z projevu debilního, k projevu vážnému. Máte to ke konci malinko přehnané, ale může být. Jsem rád, že jsme schopni se shodnout alespoň na eutanasii neživotaschopných zvířat.

Pominu přesný popis popravy na elektrickém křesle od vašeho spoludiskutujícího, který jste ještě vylepšil. JIž on do debaty zavlekl lidi. Pokud jste příspěvek četl pozorně. Napadla mne odporná asociace, že takto nějak mohly zemřít žena s dcerou v Egyptě. ( Velmi probíraná kauza)Představuji si však, jak stojím vedle svého starého nemocného psa, a vy, dle vás humánně=S ohledem na zvíře i člověka, vnímám jako optimální: bezchybný průstřel mozkovny jednotnou střelou z brokovnice. Ať se Vám daří... = jste napsal, ho popravíte průstřelem mozkovny brokovnicí, jak píšete. Jste očividně myslivec, pro vás je lov normální situace. Lovná zvěř se střílí většinou z dálky. Psovi, kterého držím, či sedí, leží vedle mne, přiložíte brokovnici k hlavě, vystřelíte, vylétne množství broků...Umím si to, bohužel, představit. Příspěvek Alfreda Southwicka a váš, o eutanazii ohleduplný pro člověka i jeho psa, připadá debilní a fašistický zas mně. Nicméně znám nejednoho myslivce, který je schopen zastřelit vlastního psa. Přikáže mu sedni, zůstaň a zastřelí ho.
Chováme ovce, když je čas porazit jehně, tak kolem devíti měsíců věku, přijde soused, myslivec, se srážecí pistolí a nabroušeným nožem. Můj manžel přiláká jehně na chleba, myslivec přiloží srážecí pistoli k mozkovně jehněte, omráčí ho, hned poté ho manžel podřízne. Jehně ani nehlesne, ostatní se v okolí nadále netečně pasou. Přesto bych tento způsob nenavrhla jako optimální pro utracení psa. Soused myslivec vlastní brokovnici, mohl by jí použít.Mohl by, například, zastřelit jehně na dálku na pastvině, že.
A dle čeho jste mne ohodnotil takto, nevím už vůbec=Nemůžu za Váš zamrzlý infantilní, přebujelý mateřský, nebo antropomorfický přístup ke zvířatům. Měla jste na sobě lépe pracovat a této patologie se zbavit.= Eutanázie, kterou provádějí veteřináři, o kterých si nemyslím, že jsou řezníci, je dle mne, pro člověka i jeho zvíře optimální. Také byste mohl poradit chovatelce králíka výše, aby svého přítele utratila způsobem povoleným, běžným, obecně známým, pro porážku králíků. Praštit ho za uši a podříznout. Také mne napadlo, zda je pro vás žena rovnocenný diskutér, zda jste schopen se zdržet osobních impertinencí a povýšeného přístupu.

Janinka Bosorka napsal(a):
Pominu přesný popis popravy na elektrickém křesle od vašeho spoludiskutujícího, který jste ještě vylepšil. JIž on do debaty zavlekl lidi. Pokud jste příspěvek četl pozorně. Napadla mne odporná asociace, že takto nějak mohly zemřít žena s dcerou v Egyptě. ( Velmi probíraná kauza)Představuji si však, jak stojím vedle svého starého nemocného psa, a vy, dle vás humánně=S ohledem na zvíře i člověka, vnímám jako optimální: bezchybný průstřel mozkovny jednotnou střelou z brokovnice. Ať se Vám daří... = jste napsal, ho popravíte průstřelem mozkovny brokovnicí, jak píšete. Jste očividně myslivec, pro vás je lov normální situace. Lovná zvěř se střílí většinou z dálky. Psovi, kterého držím, či sedí, leží vedle mne, přiložíte brokovnici k hlavě, vystřelíte, vylétne množství broků...Umím si to, bohužel, představit. Příspěvek Alfreda Southwicka a váš, o eutanazii ohleduplný pro člověka i jeho psa, připadá debilní a fašistický zas mně. Nicméně znám nejednoho myslivce, který je schopen zastřelit vlastního psa. Přikáže mu sedni, zůstaň a zastřelí ho.
Chováme ovce, když je čas porazit jehně, tak kolem devíti měsíců věku, přijde soused, myslivec, se srážecí pistolí a nabroušeným nožem. Můj manžel přiláká jehně na chleba, myslivec přiloží srážecí pistoli k mozkovně jehněte, omráčí ho, hned poté ho manžel podřízne. Jehně ani nehlesne, ostatní se v okolí nadále netečně pasou. Přesto bych tento způsob nenavrhla jako optimální pro utracení psa. Soused myslivec vlastní brokovnici, mohl by jí použít.Mohl by, například, zastřelit jehně na dálku na pastvině, že.
A dle čeho jste mne ohodnotil takto, nevím už vůbec=Nemůžu za Váš zamrzlý infantilní, přebujelý mateřský, nebo antropomorfický přístup ke zvířatům. Měla jste na sobě lépe pracovat a této patologie se zbavit.= Eutanázie, kterou provádějí veteřináři, o kterých si nemyslím, že jsou řezníci, je dle mne, pro člověka i jeho zvíře optimální. Také byste mohl poradit chovatelce králíka výše, aby svého přítele utratila způsobem povoleným, běžným, obecně známým, pro porážku králíků. Praštit ho za uši a podříznout. Také mne napadlo, zda je pro vás žena rovnocenný diskutér, zda jste schopen se zdržet osobních impertinencí a povýšeného přístupu.

...nemohl by zastřelit brokovnicí jehně na pastvě, neboť hospodářská zvířata je zakázáno usmrcovat loveckou zbraní...
Jinak Vetřelec ja asi fakt z jiné planety...

To opravdu nepoznáte trolling, ironii, či legraci?

Janinka Bosorka napsal(a):
Taky na eutanazii by se myslivci v budoucnu mohli hodit, co říkáte?

Černý humor. Nebo ironie.

Svého psa si v případě potřeby utratím raději Já sám, mám ho radši než nezůčastněný veterinář, provedu to s velkým zármutkem (kterému se nevyhýbám) a lépe. Pokud myslíte, že bych byl rád, kdyby si to každý vyzkoušel, nebyl bych. Pokud jste usoudili, že pro mě zvířata v emotivní rovině nic nepředstavují, na omylu jste byli Vy. Nechápu proč bych se jimi obklopoval, kdybych k nim neměl silný vztah. Štěňátka považuji jako každý uvědomělý chovatel, za zhoubu racionální kynologie. :)

Janinka Bosorka
Stejně je všechno Vaše chyba...

Pane Brouček, děkuji, přešlápla jsem si a teprve nyní jsem pochopila, že příspěvek pana Alfreda je ironie. Našla jsem si, kdo byl Alfred Southwick, podívala se řádně na diskuzi výše a došlo mi, že přispěvatel je zřejmě veterinář. No nic. Zúčastněným se tímto omlouvám.

vetřelec napsal(a):
Svého psa si v případě potřeby utratím raději Já sám, mám ho radši než nezůčastněný veterinář, provedu to s velkým zármutkem (kterému se nevyhýbám) a lépe. Pokud myslíte, že bych byl rád, kdyby si to každý vyzkoušel, nebyl bych. Pokud jste usoudili, že pro mě zvířata v emotivní rovině nic nepředstavují, na omylu jste byli Vy. Nechápu proč bych se jimi obklopoval, kdybych k nim neměl silný vztah. Štěňátka považuji jako každý uvědomělý chovatel, za zhoubu racionální kynologie. :)

Janinka Bosorka
Stejně je všechno Vaše chyba...

Jo, jo, moje chyba, já vím. Nesu to statečně.

Beggi napsal(a):
Jsem téhož názoru, že pes by měl zemřít stejně přirozeně jako člověk.. Pes je členem rodiny, je jako dítě a nejlepší přítel zároveň.. Když onemocní dítě rakovinou, taky se všichni snaží ze všech sil mu pomoci a pokud to nezvládne, tak odejde až když je mu to osudem určeno a nikdo ho nedá předběžně zabít jen proto, že už není šance na uzdravení.. Pokud je pes či jiné milované zvíře nevyléčitelně nemocné a není šance na uzdravení, tak by pro ně majitelé mohli udělat to samé, co pro lidi -postarat se, aby v posledních dnech co nejméně trpěli, a pak to zvíře doprovodit přirozenou cestou na druhý břeh.. Doma mají zvířata aspoň tu možnost zemřít za lepších podmínek než v přírodě, protože v lese jim nikdo medikamenty od bolesti a jiné nepodá..

Tohle je tak zvrácený názor zavánějící náboženským fanatismem...
Kolik ti je,12? To jediné by omluvilo takové myšlenkové pochody.
Nemáš pravdu absolutně v ničem. Zvířata v přírodě netrpí zdaleka tolik, jako domácí mazlíčci, kterým nějaký sobec, co nechce rozhodovat o jejich smrti, odmítá eutanázii. Zvíře v přírodě, když je nemocné, je velice rychle zabito a snědeno nějakým zdravým. Nemůže to dojít do fáze, že má rakovinu rozlezlou po celém těle a trpí týdny v šílených bolestech. Nehledě na to, že rakovina a jiné "civilizační" nemoci se u zvířat v přírodě moc nevyskytují.
"Osudem určeno"...OMG! Co když "osudem určeno" je třeba to, že zvíře má majitele, který mu nechá zkrátit trápení?

Ahoj vseci, mam psa BOBA ktery jeste zazil metuzalem je mu 17 let, co delat kdyz ohluchne pes ?dekuju za odpoved, jestli chcete vedet vic ctete dal rad bych nahledl trochu do psy psychologie v oblasti neslysichich psu. BOB cely zivot hlidal neustale dnem i noci celou zahradu i dum a v okoli mu neusla ani myska spravny hlidac jak ma byt, ale ted ohluchl (prubeh totalniho ohluchnuti cca pul roku) pres den vypada jeste ze mu to moc nevadi porad stale ujde i delsi prochazku hlavne v lese se v nem probudi ten stary zivel lovce jako by se nic nedelo :) ale! kdyz prichazi tma tlaci se do domu tam jsme ho schovavali vzdy jen pred krutymi mrazi (ve starsim veku po cast zimi) a hlavne na silvestra a to pokazde jen v noci pres den svym neustalim behanim kolem plotu a stekanim co projde nebo jen projede se zahřal urcite dost, (aspon doufam:). tak jak to zacalo: ptam se otce proc se venku sviti ? ( venku svetlo na pohybove cidlo ) O: aaale bobik tam urcite chodi, ja: dalsi otazky nemeli cenu, proc nebo jak se to casto deje by se otci zdali prilis zbytecne a hloupe takze i ja, a tak me napadlo ze by to mohlo mit spojitost stim ze neslisi, zkusil sem se vzit do jeho role super spickoveho sluchoveho radaru nosem jak slon a oci ze jakykoli pohyb cehokoli ziveho spozoroval (jaky pan taky pes ). Pozorovani den prvni : pockal sem az se setmi a asi tak 5h sem sedel u okna i snim nastridacku venku abych prisel na to co se to tam snim deje a proc. chodil si rozsvicovat svetlo aby videl! ( to sem trochu predbeh), mel svuj postup pul zahrady dozadu pol dopredu zpet na schody kde spi odtama ma rozhlem kam potrebuje to udelal2x a pak jeste jedno kolecko az ke vchodu k brance ale vzdy jde jakoby pod schody a tam se zastavi, zprvu sem to nechpal todle nejvic ale presne na ten bod je prece nainstalovano cislo (asi porad zvirata vidim jako hloupe moje chyba) a pak zpet na schody kde ulehne chvili se rozhlizi a lehne, svetlo zhasne ccc3min, po zhasnuti to netrva ani minutu a je na dalsi objizce rajonu, stale dokola nekdy se pocet opakovanych kol ruzne lisi, po par hodinach a pivech u okna a snim sem to rozlouskl proste bude svetlo sviti celou noc a uvidi se, pes v klidu usne. asi ne v takovem klidu kdyby slysel ale usne, otazka zni, TRAPY SE MOC ? MEL BY SE NECHAT UTRATIT ? nebo jeste pockat dokud nebude moct chodit a zrat, taky uz asi pul roku nesteknul (presne to nevim jezdim posledni rok co pul roku do ceska na tydeni dovolenou), JAK HO MUZE PSYCHYCKY OVLIVNIT ZE SE SNAZI ZASTEKAT A NESLYSI SE A TAK RADSI PRESTANE UPLNE? diky za odpoved, at jsou jakekoli vzdy se ceni nazor z jakehokoli uhlu ktery neni v mem repertoaru :) Dekuju zopd.

Soused měl fenečku, už byla stará (16 let), neslyšela, jenom ostré zvuky píšťalky, ale celkem dobře viděla a čich také neztratila. Ještě prožila několik let života. Ztráta jednoho ze smyslů podle mě není důvod k utracení. Pes Bob má ještě čich a zrak i hmat. Je-li mu 17 let, patrně za pár let umře sám nebo se až postupně objeví opravdu závažný důvod k utracení. Když ho nic nebolí, hýbat se může a podobně, je na eutanazii ještě moře času. Až mu orgány nebudou fungovat a bude opravdu umírat, teprve tehdy nazraje doba k jeho utracení. Ale když jak píšete, je v sedmnácti ještě v relativně slušném zdraví, proč nezkusit, zda se dožije více než těch 17 let? Jestli tu třeba nebude do dvaceti i více?

Nemám sice tolik, co Bob, ale špatně slyším už asi 10let a poslední cca 3 roky se to dost zhoršuje. Utratit?!?

Právě, že výše píšu, že ne. Nebo to snad vyznívá jinak? Třeba se mi jen nepovedlo se vyjádřit.

To znamená, že tě bude strašit. Neviděla jsi v televizi černej pes a mrtvej kostelník ?

Jinak já mám hroznej starch z umírání našeho psa.Jestli nebude mít pak pořád otevřený vykulený oči a třeba vyplazenej jazyk ? Co kdybych ho někam zavezl do lesa nebo do polí a tam ho nechal ? Nemužu to vidět. Nebo odvézt k veterináři a za poplatek ho tam nechat ? Fakt jsem měkkej a nemužu vidět psa chcípat nebo ho vidět chcíplýho.

čuroš napsal(a):
Jinak já mám hroznej starch z umírání našeho psa.Jestli nebude mít pak pořád otevřený vykulený oči a třeba vyplazenej jazyk ? Co kdybych ho někam zavezl do lesa nebo do polí a tam ho nechal ? Nemužu to vidět. Nebo odvézt k veterináři a za poplatek ho tam nechat ? Fakt jsem měkkej a nemužu vidět psa chcípat nebo ho vidět chcíplýho.

..trochu zvláštní smysl pro humor

Ta doktorka je hovado,mě to čeká a to rozhodnutí kdy je hrozný 😢,dnes v noci kdyby bylo kde tak jsem už jela,ale ráno už zase vrtěl ocáskem,ale myslím že to budou nejhorší vánoce

Ani ja si nemyslim,ze,je to az tak humanne.ak je to tak humanne,preco to nie je bezne medzi ludmi?ale na druhej strane musime chodit do prace a psik zostane bezmocny sam.ale urcite su aj situacie,ked je uspatie jedinou moznostou

Marokanka napsal(a):
Ani ja si nemyslim,ze,je to az tak humanne.ak je to tak humanne,preco to nie je bezne medzi ludmi?ale na druhej strane musime chodit do prace a psik zostane bezmocny sam.ale urcite su aj situacie,ked je uspatie jedinou moznostou

Proč se utrácení běžně neděje mezi lidmi? Protože je zneužitelné.
Představte si - chcete dědit po babičce, tak uplatíte lékaře, že ta její choroba je už v konečném stádiu a je třeba babičku humánně odstranit. Hnus, co?
Je hezké, že Vás to nenapadlo, vlastně to dokazuje, že jste dobrý člověk. :)

Dusanek dobrý den já jsem včera nechala uspat pejska malého veterinář mu pichnul injekci na uspani do zadku a on nemohl usnout pak mu pichnul injekci do srdce a Dusanek zařval tak bolestné že jsem málem dostala infarkt jsem z toho tak neštěstna a rozzlobená na veterinare bylo to hnusne od něj do smrti budu sliset ten bolestni narekl který vydal Dusanek jsem psychicky na dně proč mu to nepichl do žili 😭😭😭😡😡😡

Ten veterinář měl dostat po hubě ! Měl počkat až pes tvrdě usne. Kam spěchal. Po hubě měl dostat!!!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ten veterinář měl dostat po hubě ! Měl počkat až pes tvrdě usne. Kam spěchal. Po hubě měl dostat!!!

bohužel máme podobnou zkušenost. Tím že jsme psa vezli narychlo nebylo možné využít dohodnuté služby veterinářky a museli jsme navštívit místního podivína.
Uspal psa tak že mu látku píchnul do kůže někam za krk. Všichni tady pak psali že se pes vlastně udusil..........."naštěstí" na tom už byl zřejmě tak zle že nic z toho nevnímal. Dodnes vidím jak zatínal na chodníku drápy do asfaltu a nechtěl dovnitř. Ve třech jsme ho nedokázali odtrhnout.......Do žíly ho nepíchl protože by se zřejmě vůbec netrefil. Pořád si to vyčítám a mám to před očima. Snažte se na to nemyslet ale vím je to těžké. Náš pes nejspíš už o sobě nevěděl když mu látku píchnul. Mluvila jsem mu pořád do ucha a ani jsem nepostřehla kdy přestal dýchat a srdíčko mu dotlouklo. Držte se. Některým veterinářům by se měla licence sebrat.

GAELLE napsal(a):
bohužel máme podobnou zkušenost. Tím že jsme psa vezli narychlo nebylo možné využít dohodnuté služby veterinářky a museli jsme navštívit místního podivína.
Uspal psa tak že mu látku píchnul do kůže někam za krk. Všichni tady pak psali že se pes vlastně udusil..........."naštěstí" na tom už byl zřejmě tak zle že nic z toho nevnímal. Dodnes vidím jak zatínal na chodníku drápy do asfaltu a nechtěl dovnitř. Ve třech jsme ho nedokázali odtrhnout.......Do žíly ho nepíchl protože by se zřejmě vůbec netrefil. Pořád si to vyčítám a mám to před očima. Snažte se na to nemyslet ale vím je to těžké. Náš pes nejspíš už o sobě nevěděl když mu látku píchnul. Mluvila jsem mu pořád do ucha a ani jsem nepostřehla kdy přestal dýchat a srdíčko mu dotlouklo. Držte se. Některým veterinářům by se měla licence sebrat.

To je Pavli moc smutné...
Jinak já zažila to (už jsem to tu i popisovala), že se vetka u smrtelně nemocného mého kocourka nemohla dostat do žíly. Nakonec jsem si ho zakanylovala sama (!), ale žíla bohužel rupla. Zkoušet to znovu - na to už jsem neměla dostatek síly. Takže se šlo do svalu a pak injekce do srdce... Nevím, zda se trápil, nevím, zda tušil, co se děje... Vím jen, že se mi to bude hodně dlouho vkrádat do mysli.

Žíly u starých a nemocných zvířat ( jiná se neutrácí ) praskají často. Navíc injekce do žíly - oholení nohy - je pro zvíře stresující. Proto se pes řádně uspí injekcí do svalu, není to nic horšího než běžné očkování a když majitel nehysterčí, tak pes netuší. Když pes tvrdě spí, tak je uspání jistí tou injekcí do srdce. Když pes tvrdě spí - narkoza - lze jej operovat a stejně tak další injekcí uspat na věky.
Jen musí mít veterinář všech pět pohromadě.

Nikdy se mi nic podobného nestalo. Pejska nejdříve vet uspal a teprve potom když o sobě již nevěděl, přišla ta poslední injekce do srdce. Až potom když si ho vezete domů pohřbít člověku dochází co pro Vás to zvíře znamenalo a jak bude chybět. 😓

Náš veterinář nám uspával už několik psů,vždy natáhl do stříkačky dvě látky,našáhl žílu a než domáčkl obsah stříkačky byl pes na druhé straně.Pak ho zkontroloval poslechl..Nikdy psovi nohu neholí ani když jim odebírá krev.Natře dezifekcí,sáhne napíchne a je to.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Žíly u starých a nemocných zvířat ( jiná se neutrácí ) praskají často. Navíc injekce do žíly - oholení nohy - je pro zvíře stresující. Proto se pes řádně uspí injekcí do svalu, není to nic horšího než běžné očkování a když majitel nehysterčí, tak pes netuší. Když pes tvrdě spí, tak je uspání jistí tou injekcí do srdce. Když pes tvrdě spí - narkoza - lze jej operovat a stejně tak další injekcí uspat na věky.
Jen musí mít veterinář všech pět pohromadě.

Sárina taky dostala uspávací injekci do zadele....už po únorovém rentgenu bylo jasný, že když je při vědomí, tak jí nikdo určitě kanylu nezavede.......
Nevím, jestli ze mě cítila, že jí vezu k vetovi naposledy, snažila jsem se, aby ne...¨
Do ordinace nastoupila jako suverén a hned jak viděla doktora, tak pohled na mě jako že "hele nebude mi chtít zase šahat na nohu, že ne".....což mu taky hned sdělila...

Je to hrozný, když člověk musí nechat odejít psa...zvíře, ale pokud to neproběhne v klidu, pokud to není uděláno správně, tak to člověka musí bolet o to víc...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Žíly u starých a nemocných zvířat ( jiná se neutrácí ) praskají často. Navíc injekce do žíly - oholení nohy - je pro zvíře stresující. Proto se pes řádně uspí injekcí do svalu, není to nic horšího než běžné očkování a když majitel nehysterčí, tak pes netuší. Když pes tvrdě spí, tak je uspání jistí tou injekcí do srdce. Když pes tvrdě spí - narkoza - lze jej operovat a stejně tak další injekcí uspat na věky.
Jen musí mít veterinář všech pět pohromadě.

No, tomu mému kocourovi bylo cca rok a půl...
Ani si nemyslím, že by jeho nemoc vysloveně způsobovala fragilitu žil. Ale holt stalo se. Už s tím teď nic neudělám...

Možná už to tady bylo, ale zeptám se. Kdo máte dva psy, ukazovali jste (byste) po odchodu jednoho z nich toho mrtvého tomu zbylému? My když jsme museli uspat fenu, tak vet dorazil sice do domu, ale se psem jsem odešla a vrátila se, až když byl druhý pes v zemi. Zpětně si říkám, že to možná byla chyba, že jsme z jeho pohledu prostě fenu někam zašantročili. Dneska, když jdeme ven jen s mladším, tak se starý vždycky letí podívat, jestli se s ním i vracíme.
Tak možná jsem mu ji měli ukázat? Otázka ale je, jestli by ji pak stejně nehledal/nečekal, jestli by proběhla ta úvaha "vlastně jsem ji viděl mrtvou, tak už nepřijde".

Zoia napsal(a):
Možná už to tady bylo, ale zeptám se. Kdo máte dva psy, ukazovali jste (byste) po odchodu jednoho z nich toho mrtvého tomu zbylému? My když jsme museli uspat fenu, tak vet dorazil sice do domu, ale se psem jsem odešla a vrátila se, až když byl druhý pes v zemi. Zpětně si říkám, že to možná byla chyba, že jsme z jeho pohledu prostě fenu někam zašantročili. Dneska, když jdeme ven jen s mladším, tak se starý vždycky letí podívat, jestli se s ním i vracíme.
Tak možná jsem mu ji měli ukázat? Otázka ale je, jestli by ji pak stejně nehledal/nečekal, jestli by proběhla ta úvaha "vlastně jsem ji viděl mrtvou, tak už nepřijde".

Nikdy jsme to nedělali. Vlastně jsem nad tím nikdy neuvažovala. Nechci tvrdit, že je to správně, to vůbec, ale nikdy mě to nenapadlo a ani s tím nikdy žádný pes neměl problém. Takže možná proto.

někde jsem kdysi četla, že by u toho druhý pes měl být, přesně kvůli toho uvědomění, že kolega umřel a nemá smysl na něj čekat.

Mousinka napsal(a):
někde jsem kdysi četla, že by u toho druhý pes měl být, přesně kvůli toho uvědomění, že kolega umřel a nemá smysl na něj čekat.

Nevím, co je na tom pravdy, ale o vlcích se traduje, že odcházejí umřít do ústraní.

My jsme fenu psovi neukazovali, pochopil to i bez toho.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nevím, co je na tom pravdy, ale o vlcích se traduje, že odcházejí umřít do ústraní.

My jsme fenu psovi neukazovali, pochopil to i bez toho.

I psi odcházejí umřít do ústraní, pokud tu možnost mají.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
I psi odcházejí umřít do ústraní, pokud tu možnost mají.

do hlavy jim bohuzel nevidíme. možná ze ten vlk než odejde , smečce to "řekne" a zmizí...což pes doma možná nestihne, když je utraceny ... těžko říct... každopádně každý odchod přítele je těžký pro všechny

Zoia napsal(a):
Možná už to tady bylo, ale zeptám se. Kdo máte dva psy, ukazovali jste (byste) po odchodu jednoho z nich toho mrtvého tomu zbylému? My když jsme museli uspat fenu, tak vet dorazil sice do domu, ale se psem jsem odešla a vrátila se, až když byl druhý pes v zemi. Zpětně si říkám, že to možná byla chyba, že jsme z jeho pohledu prostě fenu někam zašantročili. Dneska, když jdeme ven jen s mladším, tak se starý vždycky letí podívat, jestli se s ním i vracíme.
Tak možná jsem mu ji měli ukázat? Otázka ale je, jestli by ji pak stejně nehledal/nečekal, jestli by proběhla ta úvaha "vlastně jsem ji viděl mrtvou, tak už nepřijde".

Ani náš pes mrtvou fenu ( kdysi ) neviděl. Dost dlouho ji hledal.

Víš co Jardo...?
...

fikovnice napsal(a):
Víš co Jardo...?
...

Dobrý den.
Jarda si od nás na chvíli odpočine, zřejmě přehřátí.
S pozdravem
Admin

iFauna napsal(a):
Dobrý den.
Jarda si od nás na chvíli odpočine, zřejmě přehřátí.
S pozdravem
Admin

iFauna napsal(a):
Dobrý den.
Jarda si od nás na chvíli odpočine, zřejmě přehřátí.
S pozdravem
Admin

Už poněkolikáté obdivuji, že fakt stíháte vše pročítat a tak rychle reagovat!
Klobouček!

fikovnice napsal(a):
Už poněkolikáté obdivuji, že fakt stíháte vše pročítat a tak rychle reagovat!
Klobouček!

Děkujeme. :)

A já jsem teď traumatizovaná, protože nevím, co se tu dělo. :)
Ale na jeho obranu - to vedro bylo strašné, doznávám, že lehce hrabalo i mně.