Pes pryč z domu - nejlepší varianta?

Napadlo mě, zkoušela jste sehnat nějaké pěstouny? Někoho, kdo by se pejska ujal, vy byste financovala krmení a další náklady a mohla byste za ním každý den chodit...měla byste ho tím pádem částečně pod kontrolou, byla byste s ním kontaktu a pejsek by nebyl celý den někde sám.

Být vámi, dám fenku úplně pryč. Stejně si na vás odvykne, když vás uvidí jen občas. Když jí necháte nekastrovanou na zahradě bez dozoru, dřív nebo později vám jí nakryje nějaký místní obšourník, ať už přes plot a nebo přeleze nebo se podhrabe. Chcete odchovávat štěńata? Jak?? Necháte fenku porodit a starat se o štěńata bez dozoru?? A co ten pes? Fena si bude štěňata bránit, můžou se se psem rvát a ten může i štěňata zabít. Nebo si vezmete fenu se štěńatama na 2 měsíce domů a na tu dobu vyštvete manžela? Jestli jsem dobře pochopila, oba psi tam mají jen jednu boudu, ono ne všichni psi jsou ochotní sdílet boudu s jiným, mám dva psy a spolu v boudě by nespali ani omylem i když jsou kámoši. Jak v zimě s vodou? Když mrzne, je minimálně 2x denně potřeba jim dát vodu.
Tato vámi popisovaná situace se mi zdá pro fenu dost nešťastná, já bych svého psa nikdy něčemu takovému nevystavila, radši bych se snažila najít nové dobré pánečky, pokud se bojíte množsáren, tak bych fenu nabízela už vykastrovanou.
Prostě spíš mi připadá, že řešíte, jak vy nepřijít o fenu a ne to, co je pro fenu nejlepší.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Napadlo mě, zkoušela jste sehnat nějaké pěstouny? Někoho, kdo by se pejska ujal, vy byste financovala krmení a další náklady a mohla byste za ním každý den chodit...měla byste ho tím pádem částečně pod kontrolou, byla byste s ním kontaktu a pejsek by nebyl celý den někde sám.

Takových všude čeká desetpokud se nejedná o známého,tak pravěpodobnost,že někoho takového seženete,je mizivá. Každopádně mě se varianta přesídlit psa na chatu,nezdá tak nereálná,zvlášť proto,že tam je jiný pes,tudíž by tam nebyla sama (naopak uděláte dobrý skutek pro psa stávajícího). Ale určitě bych se zamyslela nad kastrací feny (sebelepší plot nezabrání náruživému milovníkovi a roztoužené feně)spíš než psa - případný odchov bych si teda taky v těchto podmínkách moc nedokázala představit

Asi dát fenku úplně pryč a co chovatel od kterého jste jí kupovala jestli s pp myslím že nebude problém s množárnama jen si zjistíte podmínky ve kterých psi žijou . je mi vás moc líto také nevím co bych v takové situaci dělala tak vám moc držím palce i vaší fence . Třeba si časem budete moct pořídit psa pro alergiky třeba labradudl nebo jak se to píše .Hodně štěstí. Bobulka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Být vámi, dám fenku úplně pryč. Stejně si na vás odvykne, když vás uvidí jen občas. Když jí necháte nekastrovanou na zahradě bez dozoru, dřív nebo později vám jí nakryje nějaký místní obšourník, ať už přes plot a nebo přeleze nebo se podhrabe. Chcete odchovávat štěńata? Jak?? Necháte fenku porodit a starat se o štěńata bez dozoru?? A co ten pes? Fena si bude štěňata bránit, můžou se se psem rvát a ten může i štěňata zabít. Nebo si vezmete fenu se štěńatama na 2 měsíce domů a na tu dobu vyštvete manžela? Jestli jsem dobře pochopila, oba psi tam mají jen jednu boudu, ono ne všichni psi jsou ochotní sdílet boudu s jiným, mám dva psy a spolu v boudě by nespali ani omylem i když jsou kámoši. Jak v zimě s vodou? Když mrzne, je minimálně 2x denně potřeba jim dát vodu.
Tato vámi popisovaná situace se mi zdá pro fenu dost nešťastná, já bych svého psa nikdy něčemu takovému nevystavila, radši bych se snažila najít nové dobré pánečky, pokud se bojíte množsáren, tak bych fenu nabízela už vykastrovanou.
Prostě spíš mi připadá, že řešíte, jak vy nepřijít o fenu a ne to, co je pro fenu nejlepší.

Tak voda v zimě by se stejně musela tak jako tak řešit pro toho nynějšího psa. Pokud by nechtěli být v jedné boudě, pak by se holt přikoupila druhá. Na ty štěnda jsem si říkala, že opravdu "vyštvu manžela na dva měsíce z baráku" - smaozřejmě ne doslova, ale pokud by se jeho zdravotní stav trochu stabilizoval, tak myslím, že by ty dva měsíce, pokud bych dodržovala přísný vysávací - vytírací režim a pokud by on neflákal léky, tak by šel vydržet. podobně tak i hárání. Pokud by na tom byl blbě, tak asi nechám fenku vykastrovat. Ano, fenky se nechci vzdát, proto hledám co nejlepší řešení pro nás obě, říká se tomu myslím kompromis. Pokud by byl tento kompromis přijatelný pro fenku, tak bych samozřejmě na něj ráda přistoupila. Pokud by přijatelný nebyl, tak holt by šla někam pryč úplně. Jenom teď holt tápu v tom, co je ještě přijatelné a co už ne. Pro někoho je nemyslitelné, aby pes spal jinde než v posteli, pro jiného je pes 23 hodin denně v kotci v pořádku. Já hledám něco mezi - právě i pomocí tohoto dotazu.

Hledat nové pánečky.. také jsme si brali 5letou fenečku která žila v kotci a nebyl na ní čas. Nechodila moc ven. Se psama co měla doma se rvala. U nás má upně jiný život bydlí s námi v domě je s námi všude . Najednou má ohromnou zábavu . Do nové smečky krásně zapadla a je na ní vidět jak je štastná. Svoje pánečky když viděla po měsíci tak si jich pomalu ani nevšimla. Myslím že někdy je lepší pro pejska lepší domov než být někde odstrčený a zavřený..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Asi dát fenku úplně pryč a co chovatel od kterého jste jí kupovala jestli s pp myslím že nebude problém s množárnama jen si zjistíte podmínky ve kterých psi žijou . je mi vás moc líto také nevím co bych v takové situaci dělala tak vám moc držím palce i vaší fence . Třeba si časem budete moct pořídit psa pro alergiky třeba labradudl nebo jak se to píše .Hodně štěstí. Bobulka

S chovatelkou jsem v kontaktu, sice jen pomocí mailu, ale jsem. Je to moc milá osoba a vím, že by mi určitě dokázala poradit, ale nechci ji stresovat, když ještě sama nejsem rozhodlá. Pokud bych se rozhodla pro variantu, že fenka pujde pryč úplně, tak určitě využiju její radu a pomoc, pokud mi ji poskytne. Asi bych si už žádného dalšího psa nikdy nepořídila, nechci riskovat to, že by manžel po pár měsících zase měl záchvat a zase bych musela dát psa pryč. Sice předtím, když jsme ještě nebyli spolu a on bydlel u rodičů, jeho rodiče měli maltézáčka a jeho snášel naprosto v pohodě, ale riskovat to už nebudu. Pořád doufám v to, že třeba za rok se jeho imunitní systém zbrchá natolik, že bychom si mohli vzít fenku zase zpět domů, ale to je spíš jen mé zbožné přání. Nebo se prokáže, že mu astma vyvolává něco úplně jiného a tak přítomnost či nepřítomnost psa je už vedlejší.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
takže.. nemáte asi možnost vyměnit byteček na nějaký baráček kde by mohl hafan bydlet v kotci přímo u vás? pak, napadá mne, tady některé firmy, spíš takové ty starší, jsou rády, když mají psa kterýho v noci vypustí do objektu, možná kdybyste se poptala tak by to šlo domluvit že vy pořídíte kotec a oni vám ho tam nechají, nakrmí vámi koupeným jídlem s tím, že pes jim bude v noci hlídat firmu.. to samé na statcích, měla to tak jedna bývalá spolužačka, že měla psa na statku kam chodila na praxe

No, další stěhování zpět do rodinného domku se zahradou - to v nejbližších 30- ti letech zřejmě neplánujeme. Pes na hlídání objektu - to je dle mě totéž, co pes u známých na zahradě - tzn. byl by sám a jen by čas od času viděl pracovníky objektu u krmení. To podle mě není řešení, ale děkuji za tip.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hledat nové pánečky.. také jsme si brali 5letou fenečku která žila v kotci a nebyl na ní čas. Nechodila moc ven. Se psama co měla doma se rvala. U nás má upně jiný život bydlí s námi v domě je s námi všude . Najednou má ohromnou zábavu . Do nové smečky krásně zapadla a je na ní vidět jak je štastná. Svoje pánečky když viděla po měsíci tak si jich pomalu ani nevšimla. Myslím že někdy je lepší pro pejska lepší domov než být někde odstrčený a zavřený..

Tohohle se právě bojím... Že ji nebude stačit jako smečka ten druhý pes a že bude nešťastná. To, že by zvlčela a už by mě tolik nebrala jako pána, to by mě sice mrzelo ( jedním očkem pokukuju po sportovní kynologii ), ale pokud by si žila jiným životem - psím a byla přitom spokojená, tak to by mi bohatě stačilo.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Takových všude čeká desetpokud se nejedná o známého,tak pravěpodobnost,že někoho takového seženete,je mizivá. Každopádně mě se varianta přesídlit psa na chatu,nezdá tak nereálná,zvlášť proto,že tam je jiný pes,tudíž by tam nebyla sama (naopak uděláte dobrý skutek pro psa stávajícího). Ale určitě bych se zamyslela nad kastrací feny (sebelepší plot nezabrání náruživému milovníkovi a roztoužené feně)spíš než psa - případný odchov bych si teda taky v těchto podmínkách moc nedokázala představit

A proč to nezkusit? Třeba by se někdo ujal pejska, třeba starší lidé, kteří nemají moc peněz na uživení a takhle by získali kamaráda a přitom by je to finančně nezatížilo. Za poptání by to myslím stálo.

Alergie může být na určitý druh srsti, z některých psů mám vyrážku a moji jsou nastěhovaní u mne v posteli...
Teoreticky, jestli teď máte jiné plemeno a předtím to bylo v pohodě, tak bišonek nevadil. Nechat to trochu uklidnit, pár měsíců, vyčistit byt, a zkusit si zamluvit bišonka z malinké čisté stanice, kde budete před odběrem moci otestovat manželovu alergii - abyste nemusela být úplně bez psa.

Fenku si nenechávejte, nedovedete si představit, jak manželovi musí být... tohle pochopí jen ten kdo už to párkrárt zažil. I když ji dáte na chatu, alergen budete mít neustále na sobě a manžela to bude pořád trochu dráždit.

Napište chovatelce, situaci vysvětlete. Taky už jsem řešila nový domov pro štěně, tam byl důvod trochu jiný ale nikdo Vám hlavu neutrhne, nebojte. Bude to nejlepší pro Vaši rodinu i pro psa.

A co zkusit bojovat s manželovou alergií pomocí alternativní medicíny? Nejsem žádný propagátor Desenského, ale on sám se alergie na psy zbavil, možná bych mu zkusila zavolat...

Už jsem zkusila kontaktovat homeopatku, ale problém je v tom, že manžel na tohle moc nevěří a vše kromě klasické medicíny je "šarlatánství", takže tudy cesta nevede...

Zdravím,
rozhodně doporučuji fence sehnat novou rodinu. Pokud je pes zvyklý na denní kontakt s majitelem, bude v takových podmínkách, jaké jste zde nastínila, trpět.
S hledáním nového domova nepospíchejte, nepište a neříkejte nic o PP a buďte až otravná. Nejprve si člověka vyzpovídejte řádně po telefonu, následně jej pozvěte k sobě domů a pokud si s fenkou sednou a budou o ni mít zájem, tak si vyžádejte ještě návštěvu u nich doma (třeba spojenou s předáním). Základem všeho je SMLOUVA! V té mějte uvedeno, že můžete kdykoliv přijet a pokud o psa nebude dobře postaráno, popřípadě pokud dojde k jkémukoliv porušení smlouvy, můžete si psa vzít zpět. Samozřejmě by takový člověk psa nesměl předat dál atd. Prostě klasická smlouva.
Hodně štěstí.

Se svým prvním psem jsem řešila problém zda ho vzít ze zahrady do 2+1, 2x denně krátká procházka, 10 hodin zavřený v bytě. Nic takového neznal, navíc hlídal dům takže byl zvyklý štěkat. Byl to lovecký pes, zvyklý být s námi když jsme byli doma a jinak navolno. Našli jsme mu novou rodinu protože jsem nechtěla mu tak strašlivě změnit život. Našli jsme mu domov u novopečených důchodců,ti se mu věnovali 24 hodin denně. I po 25 letech jsem přesvědčená, že jsem zvolila pro něj nejlepší variantu.

Dobrý den,
nevím na kolik je Vaše situace ještě aktuální.

Osobně, pokud bych měla zvolit variantu "dát psa pryč"...dala bych jej někomu, kdo se mu bude věnovat. Nečetla jsem uplně všechny příspěvky..ale máte psa s PP, měla jste s ním jisté chovatelské plány atd. Už jen proto bych se snažila najít někoho, kdo má podobné plány jako Vy. Pak bude štastný pes i majitel. Nevěřte tomu, že to bude dobré, když necháte psa u příbuzných a budete za ním jezdit. To nebude dobré pro Vás ani pro psa. Akorát v tom bude mít zmatek.

Co se týče alergie, napíši Vám svou vlastní nemalou zkušenost: Jsem alergik a astmatik od svých dvou let.(alergie klasicky na prach, pyly, roztoče, peří, plísně..). Léky na alergii a astma beru od tohoto věku. Za život jsem se několikrát stěhovala, SŠ jsem studovala mimo trvalé bydliště, VŠ také..jako malá (do 2třídy ZŠ) jsem s rodinou bydlela v bytě 4.kategorie (plísně, společná toaleta..) zkrátka pro astmatika prostředí jak vyšité. Od mala mám ráda zvířata, přírodu (dnes pracuji v tomto oboru), vždy jsme měli doma nějakou kočku/psa/papouška/křečka...Jako malá jsem si svých alergií a astmatu skutečně užívala, pohotovost nás navštívila nesčetněkrát (naposledy v r.2002 - vlivem záplav), díky mým astmatickým záchvatům. Jednou se má maminka rozhodla dát pryč papouška, kterého jsme jednu dobu měli..kvůli mě. Co si pamatuji, že doktorka mé mamince jednou řekla, že mám alergii a astma na zvířata a jejich přítomnost mi tedy nedělá dobře, ale také jí řekla, že kdyby jsme ta zvířata dali pryč, tak díky psychice se můj stav ještě zhorší. Tohle mi maminka řekla někdy v době kdy jsem byla na ZŠ. Po papouškovy přišlo brzy jiné zvíře..zkrátka, vždy jsme doma nějaké zvíře měli.
Jak jsme se stěhovali, vystřídala jsem různé alergology. Víceméně všichni kázali sterilní prostředí, každodenní úklidy, žádná zvířata atd. Na konci 2.stupně ZŠ mne dokonce má alergoložka vyhodila, jelikož u mne neměla výsledky jaké by si představovala a protože jsme nedali pryč psa, kterého jsme v té době měli. Šla jsem na SŠ, kde jsem měla spíše udržovací léčbu. I v tuto dobu jsme měli doma zvířata..přesto se mi doma kolikrát dýchalo lépe než na internátě, kde žádná zvířata nebyla.
Během nástupu na VŠ jsem si našla novou alergoložku. Tato mne naprosto fascinovala svým přístupem.."ano..máte psa? Dobře...Nedostala jsem vynadáno za to, že máme doma psa, že v létě když vše kvete chodím do přírody místo co bych seděla ve sterilním bytě apod., naopak mi byla dána důvěra a do jisté míry jsem si korigovala množství léků sama..protože já sama se znám nejlépe. Tato lékařka podporovala mé počínání, nic nezakazovala a během cca 2-3let kdy jsem k ní docházela se můj zdravotní stav neuvěřitelným způsobem zlepšil. Tato alergoložka posléze odešla pracovat do nemocnice a na její místo nastoupila alergoložka jiná. I s touto jsem velmi spokojená, sleduje zdravotní stav, nedává více léků než je nezbytně třeba a chápe, že chcete žít běžný život.
Před 3lety jsem se rozhodla pořídit si psa. Československého vlčáka. Před rokem jsem s přítelem koupila nemovitost - téměř rozpadlou poloroubenku, 7let neobývanou..=spousta prachu, plísní, zatuchlostí..Tak trochu s obavou jsem šla na kontrolu k alergoložce..jako obvykle jsem šla nejprve na spirometrii..následně jsem doktorce vše "vyklopila". Reakce? Vy dnes máte nejlepší spirometrii za tu dobu, co k nám chodíte! A máte takovou zdravou barvu! Vám ten venkov (se všemi těmi alergeny) zjevně svědčí! K psovy a poloroubence máme aktuálně 90slepic a dvě kočky, přesto se cítím stále lépe. Alergoložka mi asi před rokem napsala vakcíny s roztoči, aby tak podpořila dlouhodobě zlepšený stav..Jelikož byl problém s aplikací vakcín, nakonec jsme od tohoto plánu ustoupili s tím, že mám přeci sama okolo sebe dost "přírodních vakcín" které jsem si schopna do značné míry regulovat.

Řekla bych, že v posledních letech se v souvislosti s alergiemi vytváří až přehnaná opatření. Nemůžete jet v autobuse se psem, "protože s námi jezdí také alergici". Nemůžete jet se psem na Vlčí hlídky, "protože je provádí také alergici" (To, že pak přespávají na seníku ve staré stodole nikomu nevadí). To abychom pomalu začali trávu polévat savem, a vůbec vše a všude desinfikovat. Alergenem může být cokoliv a sterilní prostředí náš problém nevyřeší.

Já sama se bez zvířat neobejdu. Vím to. Také vím, že na zvířata mám alergii, že při vstupu do stáje mám do 5min rýmu a večer se mi bude nejspíš zle dýchat, stejně jako když půjdu do velkého kopce.Co se zvířat týče, osobně mám takovou zkušenost, že na ta "svá zvířata" si dříve či později zvyknu. Po přinesení štěněte domů jsem čekala problémy s dýcháním rýmu atd. Kupodivu, dokud mělo štěně svou štěněčí srst, po alergii nebylo vidu ani slechu. Až po přesrstění se ta stará známá ozvala..ale cca po 1-2měsících se na to vykašlala a dala pokoj. Samozřejmě, když přijdu k babičce a vyskočí mi na klín její pes, tak mám min. rýmu jistou..protože "nejsem na babiččiného psa zvyklá, nežiji s ním".
Slepice mají samozřejmě kurník, podestýlku ze slámy-můj další alergen. Běžně jim podestýlku vyměňuji. Když cítím, že už je to přes příliš, poprosím přítele o dodělání.

Když to shrnu, osobně zastávám názor, že vyhýbat se svým alergenům, vytvářet si sterilní prostředí není ta správná cesta (nemůžete navštívit kamarády, protože mají doma koberec a s vámi by to seklo), ale naučit se s nimi žít. Počítat s tím, že někde s něčím může být problém a připravit se na to. Když vím, že půjdu do kopce, vezmu si ssebou Ventolin, když vím, že půjdu čistit slepice, počítám s tím, že pak můžu mít půl dne rýmu (a buď s tím budu "jen" počítat, a nebo se na to připravím - vezmu si 1aerius navíc, pokud je pro mne krátkodobá rýma tak nesnesitelná) a pokud chci mít doma psa, tak počítám s tím,že mi bude nějaký čas trvat, než si na něj zvyknu. Tj. připravím se na rýmu, horší dýchání..ale také budu psa venku(!) vyčesávat a doma budu krátkodobě častěji vytírat, více větrat. Než si na sebe zvykneme.
Taková je má zkušenost. Nikomu nic nevnucuji. Jen bych se nad tím, být Vámi, resp. Vaším mužem, zamyslela, pouvažovala. Nikdo nezná Vašeho manžela lépe, než on sám. A je to především na něm, jak se rozhodne. Možná bych také uvažovala o návštěvě jiného alergologa (nevím, odkud jste).
Znovu upozorňuji, že jde jen o můj osobní názor a zkušenost.
Jani

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,
nevím na kolik je Vaše situace ještě aktuální.

Osobně, pokud bych měla zvolit variantu "dát psa pryč"...dala bych jej někomu, kdo se mu bude věnovat. Nečetla jsem uplně všechny příspěvky..ale máte psa s PP, měla jste s ním jisté chovatelské plány atd. Už jen proto bych se snažila najít někoho, kdo má podobné plány jako Vy. Pak bude štastný pes i majitel. Nevěřte tomu, že to bude dobré, když necháte psa u příbuzných a budete za ním jezdit. To nebude dobré pro Vás ani pro psa. Akorát v tom bude mít zmatek.

Co se týče alergie, napíši Vám svou vlastní nemalou zkušenost: Jsem alergik a astmatik od svých dvou let.(alergie klasicky na prach, pyly, roztoče, peří, plísně..). Léky na alergii a astma beru od tohoto věku. Za život jsem se několikrát stěhovala, SŠ jsem studovala mimo trvalé bydliště, VŠ také..jako malá (do 2třídy ZŠ) jsem s rodinou bydlela v bytě 4.kategorie (plísně, společná toaleta..) zkrátka pro astmatika prostředí jak vyšité. Od mala mám ráda zvířata, přírodu (dnes pracuji v tomto oboru), vždy jsme měli doma nějakou kočku/psa/papouška/křečka...Jako malá jsem si svých alergií a astmatu skutečně užívala, pohotovost nás navštívila nesčetněkrát (naposledy v r.2002 - vlivem záplav), díky mým astmatickým záchvatům. Jednou se má maminka rozhodla dát pryč papouška, kterého jsme jednu dobu měli..kvůli mě. Co si pamatuji, že doktorka mé mamince jednou řekla, že mám alergii a astma na zvířata a jejich přítomnost mi tedy nedělá dobře, ale také jí řekla, že kdyby jsme ta zvířata dali pryč, tak díky psychice se můj stav ještě zhorší. Tohle mi maminka řekla někdy v době kdy jsem byla na ZŠ. Po papouškovy přišlo brzy jiné zvíře..zkrátka, vždy jsme doma nějaké zvíře měli.
Jak jsme se stěhovali, vystřídala jsem různé alergology. Víceméně všichni kázali sterilní prostředí, každodenní úklidy, žádná zvířata atd. Na konci 2.stupně ZŠ mne dokonce má alergoložka vyhodila, jelikož u mne neměla výsledky jaké by si představovala a protože jsme nedali pryč psa, kterého jsme v té době měli. Šla jsem na SŠ, kde jsem měla spíše udržovací léčbu. I v tuto dobu jsme měli doma zvířata..přesto se mi doma kolikrát dýchalo lépe než na internátě, kde žádná zvířata nebyla.
Během nástupu na VŠ jsem si našla novou alergoložku. Tato mne naprosto fascinovala svým přístupem.."ano..máte psa? Dobře...Nedostala jsem vynadáno za to, že máme doma psa, že v létě když vše kvete chodím do přírody místo co bych seděla ve sterilním bytě apod., naopak mi byla dána důvěra a do jisté míry jsem si korigovala množství léků sama..protože já sama se znám nejlépe. Tato lékařka podporovala mé počínání, nic nezakazovala a během cca 2-3let kdy jsem k ní docházela se můj zdravotní stav neuvěřitelným způsobem zlepšil. Tato alergoložka posléze odešla pracovat do nemocnice a na její místo nastoupila alergoložka jiná. I s touto jsem velmi spokojená, sleduje zdravotní stav, nedává více léků než je nezbytně třeba a chápe, že chcete žít běžný život.
Před 3lety jsem se rozhodla pořídit si psa. Československého vlčáka. Před rokem jsem s přítelem koupila nemovitost - téměř rozpadlou poloroubenku, 7let neobývanou..=spousta prachu, plísní, zatuchlostí..Tak trochu s obavou jsem šla na kontrolu k alergoložce..jako obvykle jsem šla nejprve na spirometrii..následně jsem doktorce vše "vyklopila". Reakce? Vy dnes máte nejlepší spirometrii za tu dobu, co k nám chodíte! A máte takovou zdravou barvu! Vám ten venkov (se všemi těmi alergeny) zjevně svědčí! K psovy a poloroubence máme aktuálně 90slepic a dvě kočky, přesto se cítím stále lépe. Alergoložka mi asi před rokem napsala vakcíny s roztoči, aby tak podpořila dlouhodobě zlepšený stav..Jelikož byl problém s aplikací vakcín, nakonec jsme od tohoto plánu ustoupili s tím, že mám přeci sama okolo sebe dost "přírodních vakcín" které jsem si schopna do značné míry regulovat.

Řekla bych, že v posledních letech se v souvislosti s alergiemi vytváří až přehnaná opatření. Nemůžete jet v autobuse se psem, "protože s námi jezdí také alergici". Nemůžete jet se psem na Vlčí hlídky, "protože je provádí také alergici" (To, že pak přespávají na seníku ve staré stodole nikomu nevadí). To abychom pomalu začali trávu polévat savem, a vůbec vše a všude desinfikovat. Alergenem může být cokoliv a sterilní prostředí náš problém nevyřeší.

Já sama se bez zvířat neobejdu. Vím to. Také vím, že na zvířata mám alergii, že při vstupu do stáje mám do 5min rýmu a večer se mi bude nejspíš zle dýchat, stejně jako když půjdu do velkého kopce.Co se zvířat týče, osobně mám takovou zkušenost, že na ta "svá zvířata" si dříve či později zvyknu. Po přinesení štěněte domů jsem čekala problémy s dýcháním rýmu atd. Kupodivu, dokud mělo štěně svou štěněčí srst, po alergii nebylo vidu ani slechu. Až po přesrstění se ta stará známá ozvala..ale cca po 1-2měsících se na to vykašlala a dala pokoj. Samozřejmě, když přijdu k babičce a vyskočí mi na klín její pes, tak mám min. rýmu jistou..protože "nejsem na babiččiného psa zvyklá, nežiji s ním".
Slepice mají samozřejmě kurník, podestýlku ze slámy-můj další alergen. Běžně jim podestýlku vyměňuji. Když cítím, že už je to přes příliš, poprosím přítele o dodělání.

Když to shrnu, osobně zastávám názor, že vyhýbat se svým alergenům, vytvářet si sterilní prostředí není ta správná cesta (nemůžete navštívit kamarády, protože mají doma koberec a s vámi by to seklo), ale naučit se s nimi žít. Počítat s tím, že někde s něčím může být problém a připravit se na to. Když vím, že půjdu do kopce, vezmu si ssebou Ventolin, když vím, že půjdu čistit slepice, počítám s tím, že pak můžu mít půl dne rýmu (a buď s tím budu "jen" počítat, a nebo se na to připravím - vezmu si 1aerius navíc, pokud je pro mne krátkodobá rýma tak nesnesitelná) a pokud chci mít doma psa, tak počítám s tím,že mi bude nějaký čas trvat, než si na něj zvyknu. Tj. připravím se na rýmu, horší dýchání..ale také budu psa venku(!) vyčesávat a doma budu krátkodobě častěji vytírat, více větrat. Než si na sebe zvykneme.
Taková je má zkušenost. Nikomu nic nevnucuji. Jen bych se nad tím, být Vámi, resp. Vaším mužem, zamyslela, pouvažovala. Nikdo nezná Vašeho manžela lépe, než on sám. A je to především na něm, jak se rozhodne. Možná bych také uvažovala o návštěvě jiného alergologa (nevím, odkud jste).
Znovu upozorňuji, že jde jen o můj osobní názor a zkušenost.
Jani

Přiznám se že jsem také alergik a léčim se od malička. ve škole jsem měla neuvěřitelné množství hodin zameškaných protože jsme nejprve chodila na kapaky a pak na injekce pote mi nasadili nějaké kapky drahé a po nějakém čase zjistili že mi nasadili špatné dávkování a že musím celou dávku znova opakovat naši moc peněz neměli a mně bezohlednost lékařů vytočila do běla a na celou milou alergologii jsem se vykašlala nutno podotknout že jsem mezi tím dělala u koní tajně aby o tom moje alergoložka nic nevědělaa měla jsme úlevy od sena. teď mám po porodu a se senem dělám bez problémů občas kýchnu ,ale záchvaty jako jsem měla i když jsem brala léky už nemívám...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přiznám se že jsem také alergik a léčim se od malička. ve škole jsem měla neuvěřitelné množství hodin zameškaných protože jsme nejprve chodila na kapaky a pak na injekce pote mi nasadili nějaké kapky drahé a po nějakém čase zjistili že mi nasadili špatné dávkování a že musím celou dávku znova opakovat naši moc peněz neměli a mně bezohlednost lékařů vytočila do běla a na celou milou alergologii jsem se vykašlala nutno podotknout že jsem mezi tím dělala u koní tajně aby o tom moje alergoložka nic nevědělaa měla jsme úlevy od sena. teď mám po porodu a se senem dělám bez problémů občas kýchnu ,ale záchvaty jako jsem měla i když jsem brala léky už nemívám...

Tak to jsme na tom velice podobně. Jako malá jsem byla víc doma než ve školce, ZŠ velice podobně. Kapky - to budou vakcíny si myslím - jsou pro děti i v podobě kapek ale je to dražší.Moje maminka byla samoživitelka - se 2dětmi..Psa jsme před zmíněnou alergoložkou také tajili..Bohužel, později se ukázalo, že sestřička bydlí přímo naproti:-(.
Podle mě je to hodně o té psychice.

Moc děkuji za oba dva příspěvky. Víte, já sice nežiju v manželově kůži, tak nevím, jak mu je a věřím, že mu je opravdu špatně. Ale také vím, že by si na alergeny dokázal zvyknout. Je to pár let zpět, kdy si manželovy rodiče pořídili britskou kočku. Manžel na ni měl šílenou reakci, smrkal, natekly mu sliznice. Pak jsme dodělávali baráček, tak jsme nějakou dobu bydleli u nich. Měli jsme tam jeden pokoj pro sebe. Manžel tehdy zakázal, aby mu kocour chodil dovnitř, já byla doma s dítětem. I když o tom nevěděl, tak jsem kocoura normálně pouštěla dovnitř ( když jsem ho nepustila, tak se natruc vykadil před svůj záchod ). Vevnitř ležel na svém gauči ( na kterém jsme sice neseděli, ale byly tam naše věci - oblečení apod). Pak se postupně zlepšil. Nijak jsem to nekomentovala. Když jednou ležel na pohovce v posteli, u noh měl stočeného kocoura, tak jsem se ho opratrně zeptala, jak to, že už nekýchá, když je těsně u alergenu. A víte co? Okamžitě se mu spustila rýma. Mám za to, že on podvědomě chce být nemocný. Lékařka mu totiž řekla, že on se z toho vyléčit nemůže a něco jako "zvyknutí na alergen" neexistuje. Že prý je to pouze skrytá forma alergie a stejně mu pořád ubližuje. Manžel totiž bezmezně věří lékařům, " protože oni studovali x let medicínu". Takže např. vesele zobe antibiotika na chřipku ( virového původu ), protože mu je předepsal lékař. Když se ozvu já, že je to hovadina, tak nemám co mluvit, protože nemám vystudovanou medicínu. Bere paraleny, když mu teplota stoupne na 37,5. Jejich rodina např. vůbec neuznává žádné bylinky apod. Když jsme spolu začínali chodit a on byl zase nějaký zakašlaný, tak jsem mu dala slezový květ a doma nasušený jitrocel ( tehdy jsem ještě nevěděla, že je alergik ), prý mu to mamka hned další den vyhodila, protože "takovými sr..mi si zdraví kazit nebudeš, kdoví, co v tom je...". Jani, mohla bys mi dát kontakt na toho tvého alergologa, ať už jsi odkud jsi? Myslím, že když bude mít MUDr před jménem, že bych ho k ní dostala. Jinak k té psychické pohodě - on má fenku rád, ale srdcem není pejskař . On si myslí, že velký pes má být venku na zahradě, že mu je tam nejlíp. Proto na jeho psychiku nijak nebude působit psí nepřítomnost. To já jsem ta, co ji krmí, co s ní běhá na dvouhodinové procházky, co s ní chodí na cvičák a zařizuje papírování, očkování apod. On tohle neřeší.

Jsem alergik, astmatik, suším seno, dělám u koní, mám psy. Když je nejhůř spraví to - pozor - už jen 1/2 prášku. Dříve 3x denně. Chce to čistit játra a krev. je málo takových, co si nezvyknou. POkud se v tom chce manžel bahnit, bude mít alergii na kde co. Sežeňte čaje na čistění jater a krve, pijte to všichni, třeba se přidá.Homeo taky funguje dobře. Dneska má alergii na psa, zítra bude na něco jiného. Takovej terorista. Viděla jste sama, že si na kocoura zvykl. Nevěděl to. Balkon nemáte ? Fenu bych nechávala v předsíni. A manžel by potřeboval psychologa. Je to určitý terorismus, aby vás měl víc pro sebe, pak vám bude zakazovat jezdit za psem, atd. Zamyslete se i nad tímto.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,
nevím na kolik je Vaše situace ještě aktuální.

Osobně, pokud bych měla zvolit variantu "dát psa pryč"...dala bych jej někomu, kdo se mu bude věnovat. Nečetla jsem uplně všechny příspěvky..ale máte psa s PP, měla jste s ním jisté chovatelské plány atd. Už jen proto bych se snažila najít někoho, kdo má podobné plány jako Vy. Pak bude štastný pes i majitel. Nevěřte tomu, že to bude dobré, když necháte psa u příbuzných a budete za ním jezdit. To nebude dobré pro Vás ani pro psa. Akorát v tom bude mít zmatek.

Co se týče alergie, napíši Vám svou vlastní nemalou zkušenost: Jsem alergik a astmatik od svých dvou let.(alergie klasicky na prach, pyly, roztoče, peří, plísně..). Léky na alergii a astma beru od tohoto věku. Za život jsem se několikrát stěhovala, SŠ jsem studovala mimo trvalé bydliště, VŠ také..jako malá (do 2třídy ZŠ) jsem s rodinou bydlela v bytě 4.kategorie (plísně, společná toaleta..) zkrátka pro astmatika prostředí jak vyšité. Od mala mám ráda zvířata, přírodu (dnes pracuji v tomto oboru), vždy jsme měli doma nějakou kočku/psa/papouška/křečka...Jako malá jsem si svých alergií a astmatu skutečně užívala, pohotovost nás navštívila nesčetněkrát (naposledy v r.2002 - vlivem záplav), díky mým astmatickým záchvatům. Jednou se má maminka rozhodla dát pryč papouška, kterého jsme jednu dobu měli..kvůli mě. Co si pamatuji, že doktorka mé mamince jednou řekla, že mám alergii a astma na zvířata a jejich přítomnost mi tedy nedělá dobře, ale také jí řekla, že kdyby jsme ta zvířata dali pryč, tak díky psychice se můj stav ještě zhorší. Tohle mi maminka řekla někdy v době kdy jsem byla na ZŠ. Po papouškovy přišlo brzy jiné zvíře..zkrátka, vždy jsme doma nějaké zvíře měli.
Jak jsme se stěhovali, vystřídala jsem různé alergology. Víceméně všichni kázali sterilní prostředí, každodenní úklidy, žádná zvířata atd. Na konci 2.stupně ZŠ mne dokonce má alergoložka vyhodila, jelikož u mne neměla výsledky jaké by si představovala a protože jsme nedali pryč psa, kterého jsme v té době měli. Šla jsem na SŠ, kde jsem měla spíše udržovací léčbu. I v tuto dobu jsme měli doma zvířata..přesto se mi doma kolikrát dýchalo lépe než na internátě, kde žádná zvířata nebyla.
Během nástupu na VŠ jsem si našla novou alergoložku. Tato mne naprosto fascinovala svým přístupem.."ano..máte psa? Dobře...Nedostala jsem vynadáno za to, že máme doma psa, že v létě když vše kvete chodím do přírody místo co bych seděla ve sterilním bytě apod., naopak mi byla dána důvěra a do jisté míry jsem si korigovala množství léků sama..protože já sama se znám nejlépe. Tato lékařka podporovala mé počínání, nic nezakazovala a během cca 2-3let kdy jsem k ní docházela se můj zdravotní stav neuvěřitelným způsobem zlepšil. Tato alergoložka posléze odešla pracovat do nemocnice a na její místo nastoupila alergoložka jiná. I s touto jsem velmi spokojená, sleduje zdravotní stav, nedává více léků než je nezbytně třeba a chápe, že chcete žít běžný život.
Před 3lety jsem se rozhodla pořídit si psa. Československého vlčáka. Před rokem jsem s přítelem koupila nemovitost - téměř rozpadlou poloroubenku, 7let neobývanou..=spousta prachu, plísní, zatuchlostí..Tak trochu s obavou jsem šla na kontrolu k alergoložce..jako obvykle jsem šla nejprve na spirometrii..následně jsem doktorce vše "vyklopila". Reakce? Vy dnes máte nejlepší spirometrii za tu dobu, co k nám chodíte! A máte takovou zdravou barvu! Vám ten venkov (se všemi těmi alergeny) zjevně svědčí! K psovy a poloroubence máme aktuálně 90slepic a dvě kočky, přesto se cítím stále lépe. Alergoložka mi asi před rokem napsala vakcíny s roztoči, aby tak podpořila dlouhodobě zlepšený stav..Jelikož byl problém s aplikací vakcín, nakonec jsme od tohoto plánu ustoupili s tím, že mám přeci sama okolo sebe dost "přírodních vakcín" které jsem si schopna do značné míry regulovat.

Řekla bych, že v posledních letech se v souvislosti s alergiemi vytváří až přehnaná opatření. Nemůžete jet v autobuse se psem, "protože s námi jezdí také alergici". Nemůžete jet se psem na Vlčí hlídky, "protože je provádí také alergici" (To, že pak přespávají na seníku ve staré stodole nikomu nevadí). To abychom pomalu začali trávu polévat savem, a vůbec vše a všude desinfikovat. Alergenem může být cokoliv a sterilní prostředí náš problém nevyřeší.

Já sama se bez zvířat neobejdu. Vím to. Také vím, že na zvířata mám alergii, že při vstupu do stáje mám do 5min rýmu a večer se mi bude nejspíš zle dýchat, stejně jako když půjdu do velkého kopce.Co se zvířat týče, osobně mám takovou zkušenost, že na ta "svá zvířata" si dříve či později zvyknu. Po přinesení štěněte domů jsem čekala problémy s dýcháním rýmu atd. Kupodivu, dokud mělo štěně svou štěněčí srst, po alergii nebylo vidu ani slechu. Až po přesrstění se ta stará známá ozvala..ale cca po 1-2měsících se na to vykašlala a dala pokoj. Samozřejmě, když přijdu k babičce a vyskočí mi na klín její pes, tak mám min. rýmu jistou..protože "nejsem na babiččiného psa zvyklá, nežiji s ním".
Slepice mají samozřejmě kurník, podestýlku ze slámy-můj další alergen. Běžně jim podestýlku vyměňuji. Když cítím, že už je to přes příliš, poprosím přítele o dodělání.

Když to shrnu, osobně zastávám názor, že vyhýbat se svým alergenům, vytvářet si sterilní prostředí není ta správná cesta (nemůžete navštívit kamarády, protože mají doma koberec a s vámi by to seklo), ale naučit se s nimi žít. Počítat s tím, že někde s něčím může být problém a připravit se na to. Když vím, že půjdu do kopce, vezmu si ssebou Ventolin, když vím, že půjdu čistit slepice, počítám s tím, že pak můžu mít půl dne rýmu (a buď s tím budu "jen" počítat, a nebo se na to připravím - vezmu si 1aerius navíc, pokud je pro mne krátkodobá rýma tak nesnesitelná) a pokud chci mít doma psa, tak počítám s tím,že mi bude nějaký čas trvat, než si na něj zvyknu. Tj. připravím se na rýmu, horší dýchání..ale také budu psa venku(!) vyčesávat a doma budu krátkodobě častěji vytírat, více větrat. Než si na sebe zvykneme.
Taková je má zkušenost. Nikomu nic nevnucuji. Jen bych se nad tím, být Vámi, resp. Vaším mužem, zamyslela, pouvažovala. Nikdo nezná Vašeho manžela lépe, než on sám. A je to především na něm, jak se rozhodne. Možná bych také uvažovala o návštěvě jiného alergologa (nevím, odkud jste).
Znovu upozorňuji, že jde jen o můj osobní názor a zkušenost.
Jani

Koukám, že je nás takových více. Nejsem sice alergička, ale astmatik a kardiak v jednom. Rodiče mi nikdy nekoupili žádné zvíře (jen vodní želvu), abych jim doma neumřela.

Když jsem se od nich odtěhovala, tak jsme si pořídila psa - teď už mám v bytě 4 psy. Jsem na tom stejně jako Vy. Spirometrie v pohodě a jsem na tom lépe i fyzicky - každodenní procházky i pobyt venku za každého počasí mě "zocelil". Už nebývám nemcná ani v zimě (jako dítě jsem byla nemocná furt). Jediné co mi hodně vadí, jsou přílišná vedra v létě kvůli srdci, ale na tom nemají vliv žádná zvířata.

Tím ale nezjednodušuji siutaci zadavatelky - její manžel nejlépe ví, jak na tom je a jestli si doma psa lajzne nebo ne.

Zuzana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jsem alergik, astmatik, suším seno, dělám u koní, mám psy. Když je nejhůř spraví to - pozor - už jen 1/2 prášku. Dříve 3x denně. Chce to čistit játra a krev. je málo takových, co si nezvyknou. POkud se v tom chce manžel bahnit, bude mít alergii na kde co. Sežeňte čaje na čistění jater a krve, pijte to všichni, třeba se přidá.Homeo taky funguje dobře. Dneska má alergii na psa, zítra bude na něco jiného. Takovej terorista. Viděla jste sama, že si na kocoura zvykl. Nevěděl to. Balkon nemáte ? Fenu bych nechávala v předsíni. A manžel by potřeboval psychologa. Je to určitý terorismus, aby vás měl víc pro sebe, pak vám bude zakazovat jezdit za psem, atd. Zamyslete se i nad tímto.

No, s tímhle teda nesouhlasím. Taky jsem astmatik. Sice nemám alergii na srst, ale na peří.
Takže můžu mít psa, ale ne papouška. Vyspat se jednou v péřové dece, tak mě vezou. Měla jsem takévé záchvaty, že jsem upadala do bezvědomí, každou chvíli mě vezla lítačka pod kyslíkem do špitálu. Proto jsme doma zrušili všechno, co kolem peří jen prošlo.
Nemůžeme kvůli mé alergii ani na dovolenou, jednou jsme se ubytovali v horské chatě a na pokoji byla péřová deka.
Zkolabovala jsem a záchranka měla co dělat, málem nedojeli včas.
Neumím si představit, že by mě manžel nutil spát v peří, nebo přitáhnul domů nějakého ptáka a nutil mě pít nějaké čajíčky s tím, že si zvyknu!!!
Nezlobte se na mě, ale takovýhle přístup je pěkně bezohledný. Riskovat zdraví nebo život svého životního partnera kvůli psovi? Já si umím moc dobře představit, jak se cítí manžel zadavatelky. Tu hrůzu a beznaděj, když se při záchvatu dusíte a pomalu ztrácíte vědomí!!! Zažila jste někdy takový záchvat? Asi ne, to byste mluvila jinak.
Jestli doktorka dává manželovi prognózu života do 40, je to myslím hodně na zamyšlenou. A jeho stav bude dost vážný.
Já osobně bych tedy vůbec neváhala a psa dala pryč. Pro mě je zdraví a život můj a mé rodiny přednější, než mít zvíře.
Doufám, že zadavatelka to má stejně

A ještě jedna maličkost- alergie na cokoli může propuknout kdykoli během života, čili to, že si kdysi manžel zvyknul na kočku neznamená, že si zvykne znova právě teď. Ale to jako astmatik jistě víte...

Taky se přidám se svou zkušeností. Jsem od malička alergik, prach a roztoči. Vadila mi i naše kočka, když jsem se s ní mazlila, tak jsem chytla rýmu a všechno mě svědilo. Dle doktorky jsme měli vyházet koberce a záclony a já v žádném případě nesmím vysávat nebo utírat prach (kočka byla venkovní, tak nevadila). V pubertě se mi to šiklo jako výmluva, ale máti byla nekompromisní: uvaž si na obličej mokrý kapesník a běž! U prarodičů jsem uklízela seno také s mokrým kapesníkem. A dneska? Prach mi vůbec nevadí, když je ho moc, akorát se rozkýchám, ale to snad každý. Kočky mám tři, dokonce v domě. A můj manžel byl odjakživa alergický na určité pyly, nikdy nevěděl na jaké, ale vždy v odbobí, kdy kvetly kozičky. Roky jedl na jaře Allermin, spotřeboval vždy 2 balení. Procházka po louce utrpení. 4 roky máme zahradu a musel ji několikrát za rok poséct. První léto těžce zvládal s práškama, druhé bylo relativně v pohodě jen s jedním balením, třetí léto už proběhlo úplně bez prášků a bez potíží. Takže za nás: Alergie se má léčit alergenem a nikdo mi to nevymluví. Petra

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jsem alergik, astmatik, suším seno, dělám u koní, mám psy. Když je nejhůř spraví to - pozor - už jen 1/2 prášku. Dříve 3x denně. Chce to čistit játra a krev. je málo takových, co si nezvyknou. POkud se v tom chce manžel bahnit, bude mít alergii na kde co. Sežeňte čaje na čistění jater a krve, pijte to všichni, třeba se přidá.Homeo taky funguje dobře. Dneska má alergii na psa, zítra bude na něco jiného. Takovej terorista. Viděla jste sama, že si na kocoura zvykl. Nevěděl to. Balkon nemáte ? Fenu bych nechávala v předsíni. A manžel by potřeboval psychologa. Je to určitý terorismus, aby vás měl víc pro sebe, pak vám bude zakazovat jezdit za psem, atd. Zamyslete se i nad tímto.

To snad nemůže být ani pravda, taková demagogie a křeč. Tady zadavatelka píše, že její manžel skončil se záchvatem na pohotovosti a podle vás je simulant a terorista. Je to především zadavatelka, kdo si tady pořídil psa a rozhodnutí je jasné - manžel nebo pes. Vy byste snad člověku s bolestí v krku doporučil aby si vzal čípek do zadku, takto zde vaše názory působí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No, s tímhle teda nesouhlasím. Taky jsem astmatik. Sice nemám alergii na srst, ale na peří.
Takže můžu mít psa, ale ne papouška. Vyspat se jednou v péřové dece, tak mě vezou. Měla jsem takévé záchvaty, že jsem upadala do bezvědomí, každou chvíli mě vezla lítačka pod kyslíkem do špitálu. Proto jsme doma zrušili všechno, co kolem peří jen prošlo.
Nemůžeme kvůli mé alergii ani na dovolenou, jednou jsme se ubytovali v horské chatě a na pokoji byla péřová deka.
Zkolabovala jsem a záchranka měla co dělat, málem nedojeli včas.
Neumím si představit, že by mě manžel nutil spát v peří, nebo přitáhnul domů nějakého ptáka a nutil mě pít nějaké čajíčky s tím, že si zvyknu!!!
Nezlobte se na mě, ale takovýhle přístup je pěkně bezohledný. Riskovat zdraví nebo život svého životního partnera kvůli psovi? Já si umím moc dobře představit, jak se cítí manžel zadavatelky. Tu hrůzu a beznaděj, když se při záchvatu dusíte a pomalu ztrácíte vědomí!!! Zažila jste někdy takový záchvat? Asi ne, to byste mluvila jinak.
Jestli doktorka dává manželovi prognózu života do 40, je to myslím hodně na zamyšlenou. A jeho stav bude dost vážný.
Já osobně bych tedy vůbec neváhala a psa dala pryč. Pro mě je zdraví a život můj a mé rodiny přednější, než mít zvíře.
Doufám, že zadavatelka to má stejně

A ještě jedna maličkost- alergie na cokoli může propuknout kdykoli během života, čili to, že si kdysi manžel zvyknul na kočku neznamená, že si zvykne znova právě teď. Ale to jako astmatik jistě víte...

A ještě jedna maličkost- alergie na cokoli může propuknout kdykoli během života, čili to, že si kdysi manžel zvyknul na kočku neznamená, že si zvykne znova právě teď. Ale to jako astmatik jistě víte...

Ano, s tímto mohu souuhlasit! Alergie může propuknout kdykoliv, ale stejně tak i mizí.... Kolem 17roku mého života jsem měla alergii na seno a pyly, za dva roky už ne, pak přišla kontaktní alergie na kočky - za baj vočko 3-4 roky byla pryč.... teď bojuju s alergií na roztoče ze psů, vadí mi jemná srst... věřím, že zase zmizí.

Každopádně bych neriskovala manželům život.

Máme to podobně.. dcerka, když byla malá, tak byla těžký astmatik a alergik. Náš alergolog (bohužel už nežije) mi tenkrát po testech řekl.. máte zvíře? Já, že ne, kvůli ní.. on.. chyba. Dcera měla sice alergickou reakci i na psí a kočičí chlupy, ale nebyl to hlavní alergen. Řekl nám, že si máme koupit kočku a domluvit se s chovatelkou, že pokud se moc zhorší, tak ji vrátit. Koupili jsme briťáka.. prvních 14 dní bylo příšernejch.. holka se dusila, kašlala, sípala. Už jsem to chtěla vzdát, ale Monty ji v noci když spala vlezl do postele a ona nic.. jak o něm nevěděla, tak se vůbec nedusila. Podle mě je to vždy částečně psychosomatické. Ráno se vzbudila s uvrněným uzlíčkem u nohou a od té doby se její stav jen zlepšoval. Britovi je dnes 6 let, krom něj máme plný byt i jiných zvířat a dcera krom pylové alergie projevující se rýmou a slzením je naprosto v pohodě. Bez vakcín a léků, ty jí dávám jen, když kvete určitý druh trav, které ji fakt vadí. Dokonce jezdí na koni a to bylo dřív nemyslitelné. Podle toho, jak mluvíte, tak se váš manžel hodně lituje..a odtud všechny ty problémy.

Vím dobře, co to je záchranka a špitál,( jsem k tomu ještě alergická na bodnutí hmyzem) i letos už jsem tam jednou byla. Čaje na čištění jater mi neporadil nikdo jiný než lékař. A světe div se, ono to funguje. Projevy alergií jsou menší. Mám doma spoustu léků, foukaček apod. Znám velmi dobře dušení. Nepodceňuji. Ale jak tu někdo napsal, alergie se musí léčit postupným dávkováním alergenů a ne před nimi utíkat. A děkuji, že jsem po jednom 14 denní pobytu ve špitále toho doktora potkala a by´t nevěřila, poslechla. Taky se mi příčilo pití bylinek ( nějaké seno na které jsem alergická), ale ono mi to i chutnalo, asi to tělo potřebovalo, pila jsem to koncem zimy a na jaře a pak při bouřlivém rozkvětu přírody jsem najednou zjistila, že neprskám, nesvědí mě nic, nedusím se. Nějak mě to v první chvíli ani nedošlo. Alergie je odˇpověď i projev znečistěné krve a hlavně jater, která nestíhají čistit. Nikomu to nevnucuji, je na každém, jak se k tomu postaví. Taktéž je i na zadavatelce, co udělá. Zde je pouze diskuse a každý máme právo vyjádřit svůj názor. Také jsem psala, aby uvažovala, nikoliv, že je to musí být pravda. Rozhodnout se musí zadavatelka.

S radostí tu čtu příspěvky alergiků, co se po kontaktu s alergenem zlepšili. Potvrdili jste mi mou domněnku, že opravdu jak se dá alergie získat, tak se dá alergie i ztratit. Kruci, fakt by to chtělo nějakého osvíceného lékaře, aby to řekl i jemu, pak by tomu uvěřil a jeho psychika by konečně začala spolupracovat. Asi to vyzní trochu alibisticky pro mě, ale zkusím teda fenku umístit na pár měsíců na zahradu k tomu druhému psovi a až by se manžel dostal z momentálního akutního stavu a trochu si vysprravil imunitu ( plus zkusím ty čajíky, když mu tam dám pět lžiček cukru, tak vypije všechno ). Je to asi 14 dní, co přestal kouřit ( předtím asi krabku denně ) - právě po tom, co měl ten záchvat, pokud vydrží, tak by se mu mohly ty plíce ještě víc vyčistit. Pokud by fenka strádala, tak zřejmě přistoupím k radikálnějšímu kroku, uvidíme. Dneska odjíždíme na týden k moři , fenka je na hlídání u babičky, ale na dlouho tam být nemůže - babička je už starší, špatně chodí, tak žádné větší procházky nehrozí, ale zase tam bude mít 100%ní péči v krmení, česání atd. Snad mu pomůže i ten mořský vzduch.

vzdyt i lecba alergie se dela postupnym aplikovanim alergenu do tela, zvyknuti a zmirneni alergie je normalni.
Nechapu ty z vas, co se vyzivaji ve svych lergiich a astmatech, jezdi malem denne na pohotovost a dusi se. Sem taky a+a znam pocit duseni velmi dobre, ale stopnu to hned v zacatcich, prasky, inhalator nebo babsky recepty. V nejhorsim memtolova zvejkacka klid a studeny kafe nebo kola. Funguje to. Jakmile nekam jedu a uvedomim si ze nemam prasky, uz zacinam piskat a dusit se. mam za to ze je to vic psychycky nez jakykoliv jin ypovahy.
At manzel zacne brat prasky, pomalu si zvyka a hlavne nepanikari a nehystrci.
Dneska je bohuzel alergiku vic nez pulka populace (kazdej druhej :-D) a zvirata jich ma spousta a taky to nejak jde. U nas by z toho ale partner tak lacino nevysel -pokud by mi dal ultimatum ja nebo pes.

No já nevím, tady čtu příspěvky typu astmatik=simulant, já znám několik případů, kdy se člověk při záchvatu opravdu udusil. Myslíte, že to byli simulanti? A dá se simulovat smrt?
Já za sebe bych v takovém případě neváhala. V okamžiku rovnice - buď manžel nebo pes, tak manžel jednoznačně vítězí.
Protože s manželem budu a chci být celý život, ne se psem.( ani žádný pes tak dlouho nevydrží)
A taky proto, že pokud se něco vážného přihodí mě, manžel se o mě pravděpodobně postará, pes určitě ne.
Většina příspěvků tady( ne všechny) na mě působí hodně sobecky. Stylem JÁ CHCI PEJSKA....a všichni ostatní včetně manžela ( což by měl být hned po dětech ten nejdůležitější tvor) ať se přizpůsobí...co na tom, že s tím nesouhlasí nebo jim pes dokonce vadí, protože JÁ CHCI

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No já nevím, tady čtu příspěvky typu astmatik=simulant, já znám několik případů, kdy se člověk při záchvatu opravdu udusil. Myslíte, že to byli simulanti? A dá se simulovat smrt?
Já za sebe bych v takovém případě neváhala. V okamžiku rovnice - buď manžel nebo pes, tak manžel jednoznačně vítězí.
Protože s manželem budu a chci být celý život, ne se psem.( ani žádný pes tak dlouho nevydrží)
A taky proto, že pokud se něco vážného přihodí mě, manžel se o mě pravděpodobně postará, pes určitě ne.
Většina příspěvků tady( ne všechny) na mě působí hodně sobecky. Stylem JÁ CHCI PEJSKA....a všichni ostatní včetně manžela ( což by měl být hned po dětech ten nejdůležitější tvor) ať se přizpůsobí...co na tom, že s tím nesouhlasí nebo jim pes dokonce vadí, protože JÁ CHCI

Přesně tak

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No já nevím, tady čtu příspěvky typu astmatik=simulant, já znám několik případů, kdy se člověk při záchvatu opravdu udusil. Myslíte, že to byli simulanti? A dá se simulovat smrt?
Já za sebe bych v takovém případě neváhala. V okamžiku rovnice - buď manžel nebo pes, tak manžel jednoznačně vítězí.
Protože s manželem budu a chci být celý život, ne se psem.( ani žádný pes tak dlouho nevydrží)
A taky proto, že pokud se něco vážného přihodí mě, manžel se o mě pravděpodobně postará, pes určitě ne.
Většina příspěvků tady( ne všechny) na mě působí hodně sobecky. Stylem JÁ CHCI PEJSKA....a všichni ostatní včetně manžela ( což by měl být hned po dětech ten nejdůležitější tvor) ať se přizpůsobí...co na tom, že s tím nesouhlasí nebo jim pes dokonce vadí, protože JÁ CHCI

Tak pod tohle se můžu také podepsat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak pod tohle se můžu také podepsat.

Ani hovno tady neni sobecký.
Proboha, ste na psím fóru, tak je jasné, že se každý normálně myslící člověk bude snažit poradit tak, aby mohl ps zůstat. Pokud to napíšete na fórum alergiků a astmatiků, tak vám řeknou pryč s nim. A taky to bude sobecký.
Proberte se.

Člověk přijde uondanej z práce, z politiky a zpráv se mu dělá zle, tak si zajde ne ifaunu něčemu se přiučit, něco si přečíst a eventuálně poradit a čeho se dočká? Jen další špíny. Ach jo. Přispěvatelka která označila manžela zadavatelky za teroristu - psychologa byste měla navštívit vy. Pevně věřím, že toho pána velmi dobře znáte když zde na jeho adresu rozdáváte chytrosti, protože jestli ne, děláte jediné, nediskutujete ale jen pomlouváte druhé. Možná by bylo lépe se napříště mírnit ve vyjadřování, někdo by si vás ještě mohl zaškatulkovat do určité společenské třídy a to by možná bylo škoda.
Pro zadavatelku: pokuste si o problému s manželem v klidu popovídat, hledat řešení hlavně s ním, když se jej to hlavně týká (jistě víc než drben z této diskuze). Nemusí chodit na léčbu hned k šamance, dobrý alergolog poradí víc. Je ale nutno počítat i s eventualitou, že pes bude muset jít pryč, je lepší být připravená.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ani hovno tady neni sobecký.
Proboha, ste na psím fóru, tak je jasné, že se každý normálně myslící člověk bude snažit poradit tak, aby mohl ps zůstat. Pokud to napíšete na fórum alergiků a astmatiků, tak vám řeknou pryč s nim. A taky to bude sobecký.
Proberte se.

Prosím příště se pokuste trošku slušněji - přeci jen nestojíme vedle hromady hnoje!
I zde na psím diskusním fóru jsou lidé, kteří mají rodinu a nežijí jen se a pro psy.

Ale to se tu pořád opakuje. Viz. vlákno, kde se hovořilo o tom, že pes po dobu majitele v práci doma trpí a že nejlépe se mají psi, jejichž páníci pracují doma.

Já mám svého psa ráda, moc ráda. Ale mám ho pro radost, ne pro to, abych ho stavěla nad rodinu a děti.

Všem, co tu píšou, že jsou alergici a astmatici simulanti... těm bych přála mít astmatika doma - to byste teprve koukali, až byste našli manžela, manželku, dítě apod. jak se dusí.
Samozřejmě je rozdíl alergie a alergie - ale věřím, že pes se nedává pryč pouze z důvodu rýmičky nebo slzících očí.


Takže než tady začnete kolem sebe "kopat", podívejte se na to také z té druhé stránky.

Zadavatelko, myslím, že uvažujete dost sobecky, jak vůči manželovi, tak vůči psovi. Chápu, že se psa nechcete vzdát, ale uvědomte si, že pes, který je zvyklý být v bytě, celý den s lidma, bude odstrčený na zahradě hrozný chudák, bude tím velmi trpět a nebude chápat, co se najednou děje. Nemluvím o tom, že pravděpodobnost nechtěného nakrytí je téměř jistá a odchovávat budete, ale nějaké křížence.
A to, jak píšete o manželovi, taky není příliš empatické. Přijde mi, že myslíte jen na sebe, prostě chcete psa a přes to vlak nejede.

tak vyhodte manžela z bytu a je to ... psa kvůli alergii dávat pryč je hřích a Osud vám to nezapomene... čím víc sem v kontaktu s alergenem tím víc alergii ztrácím ... vzpamatujte se, jednou ste si psa pořídila postaráte se o něj do konce, nebo ....! necht utrpení a bolest vás provází

no když se nad tím zamyslíte dřív tolik alergiků nebylo , jako dítě sem měla hroznou vyrážku po ovoci ,meruňky ,broskve apod. v dnešní době by to okamžitě přestali dítěti dávat , já to jedla pořád a patlali na mě různé masti ,už mě to nevadí vůbec ,můžu sníst cokoliv ,mívala sem každé léto záněty v očích z trávy ,dali mě sluneční brýle a bylo ,dneska žádné záněty nemám prostě to tělo si musí zvyknout ,můj muž je nemocný na plíce, vadí mu roztoči ,prach ,chlupy ,peří všechno ,tak jsme prostě vyházeli zbytečnosti jao koberce, záclony ,závěsy a krámy v nichž se drží prach, ale zvířata máme ,dva psy,kočku a spí to s náma v posteli , jeho stav není dobrý ,ale kvůli zvířatům není ani horší, ono už to podle doktorů lepší nikdy nebude jen horší ale pes to asi tolik neovlivňuje . taky mě napadlo píšete že jste se přestěhovali , jen aby se manželův stav nezhoršil spíš než kvůli psovi kvůli tomu novému bytu ,bůhví co mu tam vadí ,nakonec se může stát že se zvavíte psa a ono to bude stejné.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No já nevím, tady čtu příspěvky typu astmatik=simulant, já znám několik případů, kdy se člověk při záchvatu opravdu udusil. Myslíte, že to byli simulanti? A dá se simulovat smrt?
Já za sebe bych v takovém případě neváhala. V okamžiku rovnice - buď manžel nebo pes, tak manžel jednoznačně vítězí.
Protože s manželem budu a chci být celý život, ne se psem.( ani žádný pes tak dlouho nevydrží)
A taky proto, že pokud se něco vážného přihodí mě, manžel se o mě pravděpodobně postará, pes určitě ne.
Většina příspěvků tady( ne všechny) na mě působí hodně sobecky. Stylem JÁ CHCI PEJSKA....a všichni ostatní včetně manžela ( což by měl být hned po dětech ten nejdůležitější tvor) ať se přizpůsobí...co na tom, že s tím nesouhlasí nebo jim pes dokonce vadí, protože JÁ CHCI

já znám několik případů, kdy se člověk při záchvatu opravdu udusil. Myslíte, že to byli simulanti? A dá se simulovat smrt?

Ano dá, dá se tak simulovat, až dotyčný opravdu zemře Víte, kolik lidí s různými problémy, zemře zbytečně, či si problémy natolik zhorší, že jsou pak už opravdu vážně nemocní a na pokraji smrti, a to vše "jen díky své psychice"??? Možná by stálo za to občas poslouchat doktory, některé určitě. Proto jsou někteří doktoři odměření, až i nepříjemní a pacienti melou něco o jejich neschopnosti a nesoucitu....ne, není to ani jedno, ale právě dobrej doktor ihned pozná člověka, kterej si díky své psychice způsobí ze zánětu průdůšek těžké astma, z občasné a neškodné arytmie těžký infarkt......atd. Poznala jsem takových lidí dost osobně a upřímně povětšinou to byli právě muži O hodně z nich platí, že co chlap, to srab. Projevují se různě, jsou zlí, nepříjemní, nebo naopak rádoby oddaní všemu co přijde....
Psychika je mocná a silně podceněná a pokud si vsugeruju, že umírám, tak dřív nebo později, ač vlastně neúmyslně a nechtěně, fakt umřu. A stejně to platí naopak, a to tak že velmi
Tím netvrdím, že lidi s opravdu vážnou alergií a astmatem nejsou, akorát že těch fakt vážných a docela neřešitelných případů je jako šafránu

Jaký je manžel zadavatelky ví jen ona sama ( ačkoliv už její věta o tom, že doma nepřijmuli její bylinky, tže je nepřijmul ani manžel, vypovídá dost ) a jaká je opravdu situace, ví také ona sama. Že nějaký doktor řekl, že 40 let nedožije, hmmm....to je vážně příšerný.....jestli toto bere za samozřejmý a jediný mantinel, taky to dost vypovídá.

Každopádně si myslím, že zadavatelka by si napřed měla vyřešit lidské problémy, svoje i zbytku rodiny, a pak teprve pomýšlet na další věci....

Maťa

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Všem, co tu píšou, že jsou alergici a astmatici simulanti... těm bych přála mít astmatika doma - to byste teprve koukali, až byste našli manžela, manželku, dítě apod. jak se dusí.
Samozřejmě je rozdíl alergie a alergie - ale věřím, že pes se nedává pryč pouze z důvodu rýmičky nebo slzících očí.


Takže než tady začnete kolem sebe "kopat", podívejte se na to také z té druhé stránky.

Přečetla jsem celou diskuzi a ona většina těch diskutujících jsou právě alergici či astamtici.
Znám alergiky, kteří mají zvířata, jezdí na koni a chodí do přírody. A jsou relaticně v pohodě.
Pak znám alergiky, kteří nemají jediné zvíře a víceméně žijí ve sterilním prstředí. A světe div se ti jsou na tom častokrát hůř.
Já osobně souhlasím s názorem, že je to hodně o psychice. Ale rozhodně ničí alergii či astma nezlehčuji.
Zuzana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přečetla jsem celou diskuzi a ona většina těch diskutujících jsou právě alergici či astamtici.
Znám alergiky, kteří mají zvířata, jezdí na koni a chodí do přírody. A jsou relaticně v pohodě.
Pak znám alergiky, kteří nemají jediné zvíře a víceméně žijí ve sterilním prstředí. A světe div se ti jsou na tom častokrát hůř.
Já osobně souhlasím s názorem, že je to hodně o psychice. Ale rozhodně ničí alergii či astma nezlehčuji.
Zuzana

Ano, imunita proti alergenům se dá posilovat. Ale neplatí to u lidí, kteří mají dušnost a jiné záchvaty.
Dá se odbourat alergie taková, která se projevuje svěděním očí, nosu, rýmy apod.... I já jsem byla kdysi alergická na psí srst. Od té doby, co mám psa doma a né na zahradě je to ok, dokonce jsem přestala být alergická i na prach a pyl
Ale né vždy to jde, moje sestra má astma a když k nám přijede, tak pohladí psa, jde si umýt ruce a pak musí pryč, jinak by se začala dusit....

Omlouvám se jestli je to tady už někde napsané (nechtěly se mi číst útrapy alergiků) ale co máte vůbec za pejska) (rasu)a kde bydlíte?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano, imunita proti alergenům se dá posilovat. Ale neplatí to u lidí, kteří mají dušnost a jiné záchvaty.
Dá se odbourat alergie taková, která se projevuje svěděním očí, nosu, rýmy apod.... I já jsem byla kdysi alergická na psí srst. Od té doby, co mám psa doma a né na zahradě je to ok, dokonce jsem přestala být alergická i na prach a pyl
Ale né vždy to jde, moje sestra má astma a když k nám přijede, tak pohladí psa, jde si umýt ruce a pak musí pryč, jinak by se začala dusit....

To je jasné= - u každého je to hrozně individuální. Taky jsem se bála, že doma spy nesnesu, ale naštěstí je to v pohodě.

A jinak abych napsala k tématu - pokud by stav manžela zadavatelky byl opravdu tak vážný, tak bych psa nedávala nikam na zahradu, ale našla mu novou rodinu,kde se mu budou věnovat jako zadavatelka.

Zuzana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
tak vyhodte manžela z bytu a je to ... psa kvůli alergii dávat pryč je hřích a Osud vám to nezapomene... čím víc sem v kontaktu s alergenem tím víc alergii ztrácím ... vzpamatujte se, jednou ste si psa pořídila postaráte se o něj do konce, nebo ....! necht utrpení a bolest vás provází

To zní skoro jako moudro od nějakého člena nebezpečné sekty

ja bych se být vámi zkusila přestěhovat ,někam do baráku aby pes mohl být s vámi , pokud tohle nechcete tak ho dejte pryč ale úplně. na zahradě bude chudák když byl zvyklý s vámi a chudák budete i vy protže budete lítat mezi domovem a psem, je to na houby ,nebudete mít čas ani na jedno ani na druhé a pes bude trpět. dát psa do rodiny kde bude ubytovaný a budou vám ho půjčovat to je utopie ,pokud někdo chce psa tak si ho opatří a nebude se o něj s nikým dělit ,pokud ho nechce není důvod aby u sebe ubytovával psy jiných lidí, takového člověka těžko najdete. prostě najděte feně jiný domov , ona na vás zapomene a vy zapomente na ni.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Moc děkuji za oba dva příspěvky. Víte, já sice nežiju v manželově kůži, tak nevím, jak mu je a věřím, že mu je opravdu špatně. Ale také vím, že by si na alergeny dokázal zvyknout. Je to pár let zpět, kdy si manželovy rodiče pořídili britskou kočku. Manžel na ni měl šílenou reakci, smrkal, natekly mu sliznice. Pak jsme dodělávali baráček, tak jsme nějakou dobu bydleli u nich. Měli jsme tam jeden pokoj pro sebe. Manžel tehdy zakázal, aby mu kocour chodil dovnitř, já byla doma s dítětem. I když o tom nevěděl, tak jsem kocoura normálně pouštěla dovnitř ( když jsem ho nepustila, tak se natruc vykadil před svůj záchod ). Vevnitř ležel na svém gauči ( na kterém jsme sice neseděli, ale byly tam naše věci - oblečení apod). Pak se postupně zlepšil. Nijak jsem to nekomentovala. Když jednou ležel na pohovce v posteli, u noh měl stočeného kocoura, tak jsem se ho opratrně zeptala, jak to, že už nekýchá, když je těsně u alergenu. A víte co? Okamžitě se mu spustila rýma. Mám za to, že on podvědomě chce být nemocný. Lékařka mu totiž řekla, že on se z toho vyléčit nemůže a něco jako "zvyknutí na alergen" neexistuje. Že prý je to pouze skrytá forma alergie a stejně mu pořád ubližuje. Manžel totiž bezmezně věří lékařům, " protože oni studovali x let medicínu". Takže např. vesele zobe antibiotika na chřipku ( virového původu ), protože mu je předepsal lékař. Když se ozvu já, že je to hovadina, tak nemám co mluvit, protože nemám vystudovanou medicínu. Bere paraleny, když mu teplota stoupne na 37,5. Jejich rodina např. vůbec neuznává žádné bylinky apod. Když jsme spolu začínali chodit a on byl zase nějaký zakašlaný, tak jsem mu dala slezový květ a doma nasušený jitrocel ( tehdy jsem ještě nevěděla, že je alergik ), prý mu to mamka hned další den vyhodila, protože "takovými sr..mi si zdraví kazit nebudeš, kdoví, co v tom je...". Jani, mohla bys mi dát kontakt na toho tvého alergologa, ať už jsi odkud jsi? Myslím, že když bude mít MUDr před jménem, že bych ho k ní dostala. Jinak k té psychické pohodě - on má fenku rád, ale srdcem není pejskař . On si myslí, že velký pes má být venku na zahradě, že mu je tam nejlíp. Proto na jeho psychiku nijak nebude působit psí nepřítomnost. To já jsem ta, co ji krmí, co s ní běhá na dvouhodinové procházky, co s ní chodí na cvičák a zařizuje papírování, očkování apod. On tohle neřeší.

Ahoj,
omlouvásm se za pozdní reakci, nečtu iFaunu denně.
Adresa Imunologického centra kam chodím:
Mlynářská 1361
11000 Praha 1

Kontakt:
Tel: 222313388, 222314910
Fax: 224812793
E-mail: imumed@imumed.cz
Web: www imumed.cz

Aktuálně chodím k paní doktorce Pitínové (je nakloněna i alternativní medicíně), ale ta nyní změnila pracoviště:
http://www.poliklinikamodrany.cz/index.php/seznam-lekaru/8-seznamlekaru/109-pitinova

Tak budu držet palce. Z toho co píšete..situaci Vám nezávidím:-/. V první řadě by měl manžel chtít...Pokud si zvykl na kočku, tak tam podle mého laického názoru šance je. Ale chtít musí manžel.
Jani

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No, s tímhle teda nesouhlasím. Taky jsem astmatik. Sice nemám alergii na srst, ale na peří.
Takže můžu mít psa, ale ne papouška. Vyspat se jednou v péřové dece, tak mě vezou. Měla jsem takévé záchvaty, že jsem upadala do bezvědomí, každou chvíli mě vezla lítačka pod kyslíkem do špitálu. Proto jsme doma zrušili všechno, co kolem peří jen prošlo.
Nemůžeme kvůli mé alergii ani na dovolenou, jednou jsme se ubytovali v horské chatě a na pokoji byla péřová deka.
Zkolabovala jsem a záchranka měla co dělat, málem nedojeli včas.
Neumím si představit, že by mě manžel nutil spát v peří, nebo přitáhnul domů nějakého ptáka a nutil mě pít nějaké čajíčky s tím, že si zvyknu!!!
Nezlobte se na mě, ale takovýhle přístup je pěkně bezohledný. Riskovat zdraví nebo život svého životního partnera kvůli psovi? Já si umím moc dobře představit, jak se cítí manžel zadavatelky. Tu hrůzu a beznaděj, když se při záchvatu dusíte a pomalu ztrácíte vědomí!!! Zažila jste někdy takový záchvat? Asi ne, to byste mluvila jinak.
Jestli doktorka dává manželovi prognózu života do 40, je to myslím hodně na zamyšlenou. A jeho stav bude dost vážný.
Já osobně bych tedy vůbec neváhala a psa dala pryč. Pro mě je zdraví a život můj a mé rodiny přednější, než mít zvíře.
Doufám, že zadavatelka to má stejně

A ještě jedna maličkost- alergie na cokoli může propuknout kdykoli během života, čili to, že si kdysi manžel zvyknul na kočku neznamená, že si zvykne znova právě teď. Ale to jako astmatik jistě víte...

Nevím jak autor příspěvku výše, ale já toto zažila, přesto si stojím za svým. Také tuto variantu nikomu nevnucuji, jen konstatuji, že se cítím lépe, než dříve se všemi těmi zákazy atd. Ano, alergie, stejně jako mnoho dalších věcí je dnes hodně velký strašák. Ano, alergie může propuknout v kterémkoliv věku..a proto budeme žít ve sterilním prostředí? A lékař..je taky jen lékař, a co lékař to jiný názor. Řekla bych, že je to vždy o kompromisech..nejen ve vztazích. Pokud se dva mají rádi, tak pro toho druhého lecos překousnou, zkusí, pokud ví, že tomu druhému na něčem hodně záleží.
A možná byste se také divila, jak účinná je ta "běžná domácí medicína" oproti té předražené, chemické organismus zatěžující, ale zato na doporučení "pana lékaře".
Dívám se na to také z druhé strany..Co až se tomu druhému přihodí zas něco dalšího..bude další omezení. Takto jsme se doma také přizpůsobovali a přizpůsobovali a přizpůsobovali "milované osobě"...až z toho maminka skončila u psychologa, kde se dozvěděla, že několik let žila s "pasivním agresorem", přižemž tyto případy končí dost často zabitím agresora obětí. Takže všeho s mírou. Ale to už je z trochu jiného soudku.
V každém případě jsem toho názoru, že pokud se dva mají rádi, tak se budou snažit OBA. Třeba se ukáže, že manžel má se psem jako alergik opravdu problém..a pak asi nezbývá, než najít pejskovy nového páníka. Ale třeba se také ukáže opak...a pak budou štastni všichni tři.
Jani