Pes v jednom pokoji

A neřemýšlel jste na menším plemenem? :) Třeba by ho pustili i k sobě. A máte zahradu nebo dostatek času na velkého psa, abyste mu zajistila každodnní vybití energie? Jinak vám doma spát nebude, a vaši rodiče by mohli mít námitky. Přeji hodně úspěchů :-) G

Moje mamka původně taky psa do bytu nechtěla připustit, takže měl skončit původně v kotci. S tím jsem zásadně nesouhlasila, protože zlatý retrívr by tam strádal, kdyby třeba bylo škaredě a on měl bát pořád venku sám. Nakonec to skončilo tak že mám psíka doma, ale pouze v přízemí, do poschodí nesmí. Ale ani mi to celkem nevadí, protože zametat denně někdy i dvakrát úplně celý barák by mě nebavilo, je fakt že ten bordel je (hlavně když líná) a stačí, že ho dělá dole....hodně štěstí při rozhodování.

Mladý velký pes vám ten pokoj rozebere, až bude mít své rozkousávací období... Máte tam věci, skříně, postel, peřiny.... Brrr, mladého psa samotného v takovém "ráji" bych nenechala ani za nic. Od toho je chodba či hala, kde pes může v nepřítomnosti být, ta se vyklidí a nic moc tam nezničí. Takže podle mě je kámen úrazu tohle, ne to omezení pohybu.

Náš pes taky smí být jen v kuchyni a na předsíni. Určitě tím netrpí. Většinou stejně leží pod stolem nebo na pelechu v chodbě. Z venku přijde unavený tak, že lehne a spí.
Je tak zvyklý od malička, klidně necháváme otevřené dveře do zbytku bytu a jeho ani nenapadne, že by měl někde courat.
A žádné věci nezničil, to spíš asi záleží na povaze štěněte než na prostoru, který má k dispozici. My tomu našemu dali hodně různých hraček a ty střídaly, aby se mu neokoukaly.
Pokud je pes v kotci, má často ještě méně prostoru než v nějakém pokoji, navíc je tam mimo procházky nebo výcvik sám, takže ten pokoj, kde je s pánem, považuji za menší zlo.

A jak znám hodně rodin, kde psa chtěla jen část, tak to nakonec často dopadalo tak, že si psa zamilovali i ostatní a pes ležel spokojeně v obýváku na gauči :-) Kdo by odolal pohledu štěněte?

Nebála bych se toho. Taky jsem to tak dřív měla než jsem si pořídila druhého psa a odstěhovala se do svého bytu. Rodiče sice neměli nic proti velkému psovi, ale měli už malého pejska který se hodně bál a tak jsem musela mít svého u sebe v pokoji. Sice jako malý občas překousal kabel, ale jinak nic neničil a hlavně byl stále se mnou což nám vybudovalo dobrý vztah.
Neřešila bych to a psa si pořídila. Časem třeba povolí a pustí ho do celého bytu;)

Neviděla bych v tom žádný problém. Pokud se mu budeš věnovat venku, tak doma stejně většinu času jen proleží.
Spíš mi přijde nelogické to, že bude v ložnici. To půjde přes celý dům do ložnice a nesmí mu cestou upadnout ani chloupek a špína z pacek?

Náš pes po domě taky necourá, má k dispozici jen pidichodbu, přes kterou se dostane na své místo na kraji kuchyně. Umývání pacek jsem si užila dost za mlada, když jsem si vyprosila psa do paneláku a teď už bych do toho teda nešla, po každé procházce běhat s kýblem na chodbu čistit nihy a břicho, sušit ho a pak teprve mohl dál.
Teď uklidím ten kousek po kterém projde a je to.

Všem děkuju za reakce ;)
Jasně že s nepořádkem po cestě se počítá, takoví despotové zas nejsou :) Jak jsem psala, může tam i žrát, chci krmit BARFem tak syrová flákota do ložnice to by asi nebylo to pravé. Tak fajn, uklidnili jste mě že moje rodina zas není až tak divná a že psovi to až tak nevadí, nebudu na ně tlačit a třeba časem svolí sami. Jediné co mě mrzí že v zimě v hale se míň topí a je tam dlažba, tak by se tam mohl chladit, ale pelech by měl tak jako tak u mě v pokoji tak je to už asi jedno :-/ Ještě jednou díky.

Záleží akých máte rodičov,či vás podporujú a pomôžu vám so psíkom. Neviem,či budete ešte študovať alebo chodiť do práce.Ako dlho budete v práci.To sama musíte zvážiť,či ste už pripravená a obetovať toho veľa pre psíka.

Asi už starnu, ale prvni co napadlo, co az se slecna zamiluje a vda, nezustane pes rodicum na krku? Ja jsem si psa poridila az kdyz jsem se osamostatnila. V tom bych videla nejvetsi problem.

Pořídila jsem si psa do odbdobných podmínek - mohl jen do mého pokoje a kuchyně. Pes rozhodně nestrádal a žádné problémy se nekonaly.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Asi už starnu, ale prvni co napadlo, co az se slecna zamiluje a vda, nezustane pes rodicum na krku? Ja jsem si psa poridila az kdyz jsem se osamostatnila. V tom bych videla nejvetsi problem.

No, já se asi hned tak osamostatňovat nebudu, dělám medicínu, takže tam nějaké brzké vlastní vydělávání peněz nehrozí :/ Myslím že jsem docela zodpovědná, pejsek na krku rodičům rozhodně nezůstane ;)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Asi už starnu, ale prvni co napadlo, co az se slecna zamiluje a vda, nezustane pes rodicum na krku? Ja jsem si psa poridila az kdyz jsem se osamostatnila. V tom bych videla nejvetsi problem.

Jediné správné řešení.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Neviděla bych v tom žádný problém. Pokud se mu budeš věnovat venku, tak doma stejně většinu času jen proleží.
Spíš mi přijde nelogické to, že bude v ložnici. To půjde přes celý dům do ložnice a nesmí mu cestou upadnout ani chloupek a špína z pacek?

Náš pes po domě taky necourá, má k dispozici jen pidichodbu, přes kterou se dostane na své místo na kraji kuchyně. Umývání pacek jsem si užila dost za mlada, když jsem si vyprosila psa do paneláku a teď už bych do toho teda nešla, po každé procházce běhat s kýblem na chodbu čistit nihy a břicho, sušit ho a pak teprve mohl dál.
Teď uklidím ten kousek po kterém projde a je to.

Ten, kdo je háklivý na trochu prachu nebo chlupy by si neměl pořizovat psa vůbec! Leštiči jsou nejhorší. Znala jsem paní, co svého dobrmana cpala obden do vany, aby byl čistý a pěkně voněl. Chudák pes se ale hned na další procházce snažil ten podle něho smrad (voněl jak drogerie) přebít něčím lepším a pravidelně se vyválel v ... Dopadlo to tak, jak muselo, pes šel z domu a paní byla spokojená, že má naklizeno.


Zadavatelko, pokud chcete provozovat medicínu, měla byste mít k sobě někoho, kdo vám s péčí o pejska pomůže. Mladí doktoři nejsou v práci 8 hodin, služby jsou dlouhé, to není pro pohodu psa zrovna ideální. Nedovedu si představit, že by to člověk při tomto povolání zvládl sám.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ten, kdo je háklivý na trochu prachu nebo chlupy by si neměl pořizovat psa vůbec! Leštiči jsou nejhorší. Znala jsem paní, co svého dobrmana cpala obden do vany, aby byl čistý a pěkně voněl. Chudák pes se ale hned na další procházce snažil ten podle něho smrad (voněl jak drogerie) přebít něčím lepším a pravidelně se vyválel v ... Dopadlo to tak, jak muselo, pes šel z domu a paní byla spokojená, že má naklizeno.


Zadavatelko, pokud chcete provozovat medicínu, měla byste mít k sobě někoho, kdo vám s péčí o pejska pomůže. Mladí doktoři nejsou v práci 8 hodin, služby jsou dlouhé, to není pro pohodu psa zrovna ideální. Nedovedu si představit, že by to člověk při tomto povolání zvládl sám.

To je asi na jinou diskusi. Ono většina lidí chodí do práce, mají děti, nebo jsou staří a nemocní a k tomu málokdo ví co bude za 5 let dopředu. Medicína je sice náročné povolání, ale nemám ze svého okolí pocit že by vylučovalo mít psa - stejně jako nevylučuje mít děti - spíš je to asi o tom že když se chce, všechno jde. Ono pak by si psa nemohl pořídit skoro nikdo - kromě invalidních důchodců a lidí na sociálních dávkách, kteří mají volno pořád - ale u těch se zase řekne že nemají finance na kvalitní granule. Ideální majitel psa je asi úspěšný podnikatel s obrovskou zahradou, kterému běží zavedená firma a on má čas 5h denně se svým psem běhat po lese a k tomu má bohaté zkušenosti se psy. Akorát že žádného takového člověka neznám :P Ale jinak dík za příspěvek :P

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ten, kdo je háklivý na trochu prachu nebo chlupy by si neměl pořizovat psa vůbec! Leštiči jsou nejhorší. Znala jsem paní, co svého dobrmana cpala obden do vany, aby byl čistý a pěkně voněl. Chudák pes se ale hned na další procházce snažil ten podle něho smrad (voněl jak drogerie) přebít něčím lepším a pravidelně se vyválel v ... Dopadlo to tak, jak muselo, pes šel z domu a paní byla spokojená, že má naklizeno.


Zadavatelko, pokud chcete provozovat medicínu, měla byste mít k sobě někoho, kdo vám s péčí o pejska pomůže. Mladí doktoři nejsou v práci 8 hodin, služby jsou dlouhé, to není pro pohodu psa zrovna ideální. Nedovedu si představit, že by to člověk při tomto povolání zvládl sám.

To je asi na jinou diskusi. Ono většina lidí chodí do práce, mají děti, nebo jsou staří a nemocní a k tomu málokdo ví co bude za 5 let dopředu. Medicína je sice náročné povolání, ale nemám ze svého okolí pocit že by vylučovalo mít psa - stejně jako nevylučuje mít děti - spíš je to asi o tom že když se chce, všechno jde. Ono pak by si psa nemohl pořídit skoro nikdo - kromě invalidních důchodců a lidí na sociálních dávkách, kteří mají volno pořád - ale u těch se zase řekne že nemají finance na kvalitní granule. Ideální majitel psa je asi úspěšný podnikatel s obrovskou zahradou, kterému běží zavedená firma a on má čas 5h denně se svým psem běhat po lese a k tomu má bohaté zkušenosti se psy. Akorát že žádného takového člověka neznám :P Ale jinak dík za příspěvek :P

ahoj budoucí kolegyně... ten čas zvaž, já jsem se první roky v práci chodila domů jen vyspat a ještě ne každou noc. Právě v tuto dobu jsem neměla psa žádného a vůbec si to sama se psem nedokážu přestavit. Nebudeš jen sloužit noční
/ nemusím ti samozřejmě vysvětlovat, že noční není 8 hodin ale 32/, ale budeš jezdit na semináře ev. i vícedenní odborné akce...

Nemalujte si předem , jak to bude perfektní , jak se mu budete věnovat , jak doma bude v kuse spát . . . . .
Nemalujte si to růžově .
Samozřejmě budou dny , kdy není vůbec čas . Kdy budete potřebovat pomoc rodiny - vyvenčit ap.
Píšou sem rozčarované holčiny . Jedna je překvapená jak se štěně ...teriéra vzteká a kouše . . . . druhá
má pocit , že jí mamka pejsana kazí , když ho musí - samozřejmě jen hodně málokdy venčit . . . . ač ho vůbec
domů nechtěla.
Samozřejmě Vám rozumím , prošla jsem si tím . Po psovi jsem taky toužila , všechno se dá zvládnout ,
bude to úžasný , skvělý . . . .(ne vždy)
Počítejte s tím.

Do kelu :/ No asi máte pravdu, uznávám :/ Ale vysvětlete mi: píše sem x lidí, co toho psa (ne-li 2,3,4...) mají. Další desetitisíce co ho mají sem nepíšou. Že chci psa, to vím snad od 5ti a pořád to nějak nešlo. Do 15ti ultimátum že prostě ne, pak mě zase přesvědčili že opravdu pes by byl super ale bude ubírat můj drahocenný čas a já bych se měla věnovat bohulibějším činnostem... a že to není zodpovědný a tak, kdo ví chápe... ale moje myšlenky se k tomu stejně vždycky stočí zpátky, prostě je to sen a asi nemusím říkat že to mám teoreticky nastudované 10X líp než histologii. A teď jsem se teda odhodlala (už takových okamžiků bylo víc a vždycky sem couvla no) ale jak říkáte... Jenže jak píšete za pár let to nebude ideální, pak zase budu mít dítě, tak to zase nepůjde, pak zase určitě něco bude v práci a takhle to podle mě půjde pořád dál až zjistím že mi je 60, tak možná nějakého jorka teda na stáří :/ Já už nechápu, jak to všichni dělaj?

Určitě bych se dohodla s rodiči, jestli toho psa chtějí taky, protože podle výše popisovaného nebudete mít na psa tolik času, kolik by potřeboval.
Zo že se v hale netopí mu bude jen ku prospěchu, alespoň mu v zimě doma nebude horko v přetopené místnosti a venku pak nebude klepat kosu.
Ale jak jsem psala, pokud Vám se psem nebude pomáhat rodina, tak si ho nepořizujte a počkejte s tím třeba až na mateřskou, až budete sama více doma

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Do kelu :/ No asi máte pravdu, uznávám :/ Ale vysvětlete mi: píše sem x lidí, co toho psa (ne-li 2,3,4...) mají. Další desetitisíce co ho mají sem nepíšou. Že chci psa, to vím snad od 5ti a pořád to nějak nešlo. Do 15ti ultimátum že prostě ne, pak mě zase přesvědčili že opravdu pes by byl super ale bude ubírat můj drahocenný čas a já bych se měla věnovat bohulibějším činnostem... a že to není zodpovědný a tak, kdo ví chápe... ale moje myšlenky se k tomu stejně vždycky stočí zpátky, prostě je to sen a asi nemusím říkat že to mám teoreticky nastudované 10X líp než histologii. A teď jsem se teda odhodlala (už takových okamžiků bylo víc a vždycky sem couvla no) ale jak říkáte... Jenže jak píšete za pár let to nebude ideální, pak zase budu mít dítě, tak to zase nepůjde, pak zase určitě něco bude v práci a takhle to podle mě půjde pořád dál až zjistím že mi je 60, tak možná nějakého jorka teda na stáří :/ Já už nechápu, jak to všichni dělaj?

Podívejte, dokud bydlíte u rodičů, tak máte skutečně držet hubu a krok. Taky jsem vždycky chtěla psa nebo aspoň nějaké zvíře a doma to prostě nešlo, tak jsem se s tím smířila. Až se odstěhujete a budete se živit sama, budete mít větší přehled kolik času máte a kolik můžete psovi věnovat - třeba přijdete na to, že ten pes by byl chudák. Přece byste nechtěla kazit nějakému psovi život tím, že skončí nakonec buď jako odložená hračka u rodičů, kteří ho původně nechtěli nebo bude doma zavřený sám dva dny, protože si tam z nemocnice nemůžete odskočit. Naprosto chápu, že psa chcete mít, ale každý majitel psa (i budoucí) by měl vždycky přemýšlet, jestli by u něj chtěl být taky ten pes.

Já jsem si pořídila psa ve 14, kdy jsem akorát šla na střední. Takže hafo času. O psa jsem se starala komplet, ale bez pomoci rodičů bych se neobešla. Pesan byl typ, který nevydržel moc dlouho bez venčení, takže když táta vstával ráno v 5 do práce, šel s ním na krátkou první čůrací procházku on (přiznávám, že vstávat takhle denně bych tenkrát nějak nedala). Já s ním šla ven pak před školou na déle, pak samozřejmě odpoledne a večer, ale kdykoliv byl někdo dřív doma než já, musel se psem on, protože ten už byl vzbuzený a prostě by to nevydržel. Kdo přišel domů první, tak první venčil (i když jen 10 min u domu). Kdybych na to měla být jen sama, nedovedu si to představit. Rodiče jsem tenkrát na psa přemluvila, s tím, že se o něj budu starat já, ale že budou vypomáhat s venčícími procházkami.
Teď bydlím v baráčku, psi jsou přes den venku a tohle řešit naštěstí nemusím.
Takže ta pomoc s venčením je podle mě pro pořízení psa klíčová.

Píše se x lidí , co 2 - 4 psy mají . . . . .(v bytě)

Aspon' s jedním se seznámit , navštívit a posoudit zda tak chcete žít taky. .

tak ještě jednou pro představu - vystudovala jsem medicínu a dalších dvacet let /!/ jsem toužila po psovi, ale prostě to nešlo. Pak jsem ve vedoucí funkci psy měla a vodila jsem je do nemocnice, ale tam byli zavření v mém pokoji a já jsem na ně stejně neměla čas, protože jsem holt pracovala. Po dalších 5 letech jsem přešla do ambulantní sféry, nesloužím, pracuji jako všichni 8 hodin a mám t.č. 5 větších sportovních psů a zvládám v pohodě. Ale ty první roky po škole - resp tech prvních 10 roků, než jsem získala atestace to prostě si vůbec neumím představit - leda by se o psa starala rodina. Opravdu a bez přehánění většinu času seš po nemocnicích a na různých kolečkách a nemůžes spolehnout na to, že včas dojdeš domů. Dále semináře - povinné- jsou po večerech, vícedenní akce obvykle na druhé straně republiky. Pak taky zvaž zahraniční stáže - za nás ještě tolik nebyly, dnes to je skoro nutnost.

tak ještě jednou pro představu - vystudovala jsem medicínu a dalších dvacet let /!/ jsem toužila po psovi, ale prostě to nešlo. Pak jsem ve vedoucí funkci psy měla a vodila jsem je do nemocnice, ale tam byli zavření v mém pokoji a já jsem na ně stejně neměla čas, protože jsem holt pracovala. Po dalších 5 letech jsem přešla do ambulantní sféry, nesloužím, pracuji jako všichni 8 hodin a mám t.č. 5 větších sportovních psů a zvládám v pohodě. Ale ty první roky po škole - resp tech prvních 10 roků, než jsem získala atestace to prostě si vůbec neumím představit - leda by se o psa starala rodina. Opravdu a bez přehánění většinu času seš po nemocnicích a na různých kolečkách a nemůžes spolehnout na to, že včas dojdeš domů. Dále semináře - povinné- jsou po večerech, vícedenní akce obvykle na druhé straně republiky. Pak taky zvaž zahraniční stáže - za nás ještě tolik nebyly, dnes to je skoro nutnost.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Píše se x lidí , co 2 - 4 psy mají . . . . .(v bytě)

Aspon' s jedním se seznámit , navštívit a posoudit zda tak chcete žít taky. .

Přijeďte a můžete posoudit - 3 psi v baráku, venku nespí ani omylem (3letá fena, 4letý pes, půlroční štěně - vše velké plemeno cca 30 - 40 kg)

Jako dítě jsem moc chtěla psa a tatínek nepovolil. Dneska vím, že měl pravdu - nechtěl se uvázat k občasné péči a bez toho by to prostě nešlo. Dneska jsem hlavním venčičm já, pejska má možnost se venčit i na dvorku, ale dvakrát denně stejně musí ven. Občas holt musí zaskočit někdo jiný z rodiny, i když se snažím si organizovat činnost v návaznosti na pejska, stejně občas přijedu hodně pozdě nebo vůbec. Takže pokud by Vaši rodiče nechtěli s péčí pomoci, nechala bych to na pozdější dobu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Asi už starnu, ale prvni co napadlo, co az se slecna zamiluje a vda, nezustane pes rodicum na krku? Ja jsem si psa poridila az kdyz jsem se osamostatnila. V tom bych videla nejvetsi problem.

Taky jsem se několikrát zamilovala, ale každého jsem upozorňovala, že pokud já, psi jdou taky. A mohla jsem být zamilovaná jak jsem chtěla, pokud by je chlap netoleroval, nemohl by mít ani mě. Psi jsou mou součástí.
Tak nechápu, jak vás tohle může napadat.

Nás to nenapadá.
Vidíme to na inzerátech . . . .

proč by pes nemohl být v jednom pokoji. jemu to nevadí když to nebude vadit tobě. někteří psi jsou v kotci ,tvůj bude v pokoji ,já mám dva velké a dva malé psy ,manžela a všichni jsme v jednom pokoji protože pak mám jen kuchyńský kout a ložnici kam psi nesměj ,jim to nevadí ale počítej s tím že ti tam mladý pes udělá kůlničku na dříví

No, ono hodně pracujících má psa, ale jsou to lidi, co pracujou od osmi do čtyř a ten pes si na to prostě zvykne, pokud člověk nemá takovouhle pravidelnou normální pracovní dobu, tak na venčení musí být lidí víc, většinou venčí celá rodina, jinak to prostě nejde pokud nechcete mít prochcaný celý byt. A popravdě všichni víme, že u lékařů jsou ty služby trochu jinak než běžná práce, proto ty reakce tady. Celkem souhlasím, že bez pomoci rodičů se neobejdete. Navíc je třeba vzít v úvahu, že psi jsou různí a někteří jsou zvláště jako mlaďoši schopní opravdu rozebrat byt na prvočinitele bez ohledu na jejich vylítání předem a pokud takového psa necháte v běžně zařízeném pokoju, můžete se rozloučit s většinou vybavení včetně nábytku i elektroniky (která ostatně by při pobytu psa musela být vypojená). Prostě je třeba počítat s tím horším, že třeba takového psa mít budete a co v takovém případě budete dělat a co tomu budou říkat vaši rodiče, až uvidí že je z vašeho pokoje rozervané smetiště.
Osobně bých vámi bych šla buď do kompropisu s rodiči v tom smyslu, že možná by jim nevadil malý pes a byli by ochotní podílet se na péči o něj spíš než u psa velkého a nebo bych si pořídila kočku, pro člověka s životním stylem lékaře si myslím, že je daleko vhodnější.

No a ještě dodám, že je to všechno o zodpovědnosti, to že člověk něco moc a moc chce je sice hezký, ale mělo by to být v rozhodování až to poslední, já sice psa mám, ale úplně jiného než jsem moc a moc chtěla, protože prostě na toho moc a moc chtěného nemám podmínky a popravdě moc a moc chtít je jedna věc a druhá věc je žít příštích 15 let podle psa a kompletně mu přizpůsobit a změnit svůj život, to každý nedá, pro spoustu lidí je mnohem lepší pořídit si zvíře co více zapadá do jejich životního stylu, takže trochu popřemýšlejte, pes je hezká věc, ale podle mě by zase neměl překopat člověku život až od základu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, chci se zeptat na váš názor. Chci si pořídit velkého psa (nejsem puberťačka co přemlouvá maminku s tatínkem, je mi 20), moje rodina s tím nemá žádný problém až na to, že nechtějí aby se zdržoval v jiných pokojích včetně haly apod. než v mém, a to kvůli bordelu apod. Maximálně na krmení prý (plánuju BARF). Kdo si klepete na čelo, taky mi to připadá praštěné. Ale na co se ptám:
Může mít samozřejmě pelech, vodu a všechno co potřebuje u mě v ložnici, ale není to pro něj málo, 1 pokoj? Sice je celkem velký a někteří lidi mají garsonku a pro psa je podstatné jak se mu budu věnovat venku a doma spí, ale.. .:-(
No a hlavně by mě zajímal váš názor na celou věc, jestli jsou fakt vadní a mám je lámat ať psa nechají do celého bytu s tím že to fakt není normální, nebo jestli jsem vadná já a takovou věc po nich požadovat nemůžu - protože je to byt rodičů ne můj - a mám tudíž držet hubu a krok :-/ Jenom prostě nevím o nikom komu by rodina tohle řekla. A alergici nejsou, paradoxně jediný alergik v rodině jsem já, naštěstí ne na zvířata. Díky za vyjádření.

Bohužel, nezbývá než držet hubu a krok. Oni psa prostě nechtějí ,ale máte tu možnost, že si ho s tímhle omezením můžete pořídit. Já jsem se musela stěhovat, abych mohla mít psa.... Jinak mě osobně přijde, že by jeden pokoj stačil v pohodě. Psovi je jedno, jak velký byt má k dispozici. Je pro něj hlavní, jestli ho máte a víte jak unavit a zaměstnat a pak taky být s vámi... Pokud se bojíte ničení, pak jedině do pokoje klec no... já to tak řeším do roku věku psa a ušetřím si tím hodně peněz i trápení (mimo jiné moje současná nejmladší fena je takový magor, že by neměla problém proskočit oknem, ve 3 měsících si uměla otevřít dveře a sežere cokoliv, co se jí vleze do tlamy, takže jsem ráda, že se stěhujeme do domečku a tam bude mít prostor se "vyjádřit", aniž by si ublížila ).

No ale zase to není občas špatný, nechat si překopat život. Já jsem si před XX lety nevědomá pořidila první haskounku. Dnes už mám druhou generaci a jen mlhavě vzpomínám, jaké je to žít bez psů.

A k tomu času-- Jako pracujicí vdaná bezděná jsem stíhala celkem dobře. S jedním dítetem na mateřské taky pohoda. Po nastupu do prace + péče o dítě katastrofa. Vyřešeno druhým dítetem. Dvě děti a ja na mateřské opět pohoda. Po skončení druhe mateřské jsem šla do prace na 8 hodin, Vydržela jsem to 2 měsíce. Nešlo to.

Od té doby vím, že se psy a malými dětmi nemohu dělat na plny uvazek a de facto jsem mojí pracovní karieru obětovala tomu, že mám děti a psy nemohu a nechci byt z domu pryc deset a více hodin. Mam sice maturitu, ale klidne bych šla zametat chodniky, uklizet nebo myt nadobi, kdyz mi bude vyhovovat pracovni doba . A to člověk kterej studuje na doktora asi neudělá, když ho vystudovat stalo tolik casu

U nás jsem to já, kdo si psy pořídil, manzel se o ně staral jen když jsem byla v porodnici. Ale zase mám psy na zahrade, takže mi odpaldy čůrací vychazky a staci jednou denne treba na 2 hodiny. PRO ZADAVATELKU: jestli chce, muze se k nám prijit na pokec, at se kdyztak ozve

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No ale zase to není občas špatný, nechat si překopat život. Já jsem si před XX lety nevědomá pořidila první haskounku. Dnes už mám druhou generaci a jen mlhavě vzpomínám, jaké je to žít bez psů.

A k tomu času-- Jako pracujicí vdaná bezděná jsem stíhala celkem dobře. S jedním dítetem na mateřské taky pohoda. Po nastupu do prace + péče o dítě katastrofa. Vyřešeno druhým dítetem. Dvě děti a ja na mateřské opět pohoda. Po skončení druhe mateřské jsem šla do prace na 8 hodin, Vydržela jsem to 2 měsíce. Nešlo to.

Od té doby vím, že se psy a malými dětmi nemohu dělat na plny uvazek a de facto jsem mojí pracovní karieru obětovala tomu, že mám děti a psy nemohu a nechci byt z domu pryc deset a více hodin. Mam sice maturitu, ale klidne bych šla zametat chodniky, uklizet nebo myt nadobi, kdyz mi bude vyhovovat pracovni doba . A to člověk kterej studuje na doktora asi neudělá, když ho vystudovat stalo tolik casu

U nás jsem to já, kdo si psy pořídil, manzel se o ně staral jen když jsem byla v porodnici. Ale zase mám psy na zahrade, takže mi odpaldy čůrací vychazky a staci jednou denne treba na 2 hodiny. PRO ZADAVATELKU: jestli chce, muze se k nám prijit na pokec, at se kdyztak ozve

tak na tom něco je ,mám sice taky maturitu ale raději dělám ve výrobě protže v půl šesté ráno odjedu a ve dvě a pět minut jsem doma,prací se doma nemusím zabývat ,mám volné víkendy ,svátky , volná odpoledne kdy se můžu věnovat psům, oni jsou zvyklí že jsou dopoledne sami a tak spí. mohla bych dělat lepší práci ale bylo by to časově náročnější a neměla bych na ně tolik času, prostě něco se musí obětovat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
tak na tom něco je ,mám sice taky maturitu ale raději dělám ve výrobě protže v půl šesté ráno odjedu a ve dvě a pět minut jsem doma,prací se doma nemusím zabývat ,mám volné víkendy ,svátky , volná odpoledne kdy se můžu věnovat psům, oni jsou zvyklí že jsou dopoledne sami a tak spí. mohla bych dělat lepší práci ale bylo by to časově náročnější a neměla bych na ně tolik času, prostě něco se musí obětovat.

Jo to je nás víc.
Ačkoliv bych mohla pracovat i jinde, tak svoji práci bych neměnila. Odejdu v 6.50 a v 15.15 jsem doma. Volná odpoledne, víkendy, svátky. A to vše kvůli psům.
Někdy se člověk prostě musí rozhodnout, co je pro něj priortiní.
Kamarádka je taky lékařka a fakt si neumím představit, že by měla psa. Joo, pokud je to potom celá rodina, kde psa venčí manžel, manželka a větší děti, tak tam nevadí, že má jeden časově náročnější práci. Ale kdybych byla sama a měla takhle časově náročnou práci, tak do psa nejdu.
Zuzana

Zase aby to nevyznělo jinak, oni ne že ho nechtějí, psát o nich takhle by bylo ode mě celkem blbé. Oni jen nechtějí aby chodil do jiných místností kvůli nepořádku, ale na venčení (výpomoc) by se právěže celkem těšili. Ale hodně asi kvůli mně, v tomhle zas jsou hodní no... (a kvůli medicíně tuším) a to zas na ně nechci hodit, protože jistě mají svých starostí a zájmů dost :-/ Ale tak je vidět že očekávání a skutečnost se můžou lišit, já bych čekala spíš že nechají psa chodit po bytě a venčit by ho je nebavilo a ono je to spíš obráceně. Tak snad nejsem rozmazlený fakan, jen mi to prostě přišlo strašně divné, že mají takový požadavek. Ale tak jasně s tou medicínou asi je to problém, kor těžko budu dávat ve 30ti mámě psa na venčení, když už asi budu bydlet jinde. Děkuji všem za reakce, jedu teď pryč takže nebudu reagovat, ale pokud nějaké přibudou, určitě si je pak ráda přečtu. Doufám že se tu ještě potkám s paní doktorkou, určitě je víc věcí na které bych se ráda zeptala.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No ale zase to není občas špatný, nechat si překopat život. Já jsem si před XX lety nevědomá pořidila první haskounku. Dnes už mám druhou generaci a jen mlhavě vzpomínám, jaké je to žít bez psů.

A k tomu času-- Jako pracujicí vdaná bezděná jsem stíhala celkem dobře. S jedním dítetem na mateřské taky pohoda. Po nastupu do prace + péče o dítě katastrofa. Vyřešeno druhým dítetem. Dvě děti a ja na mateřské opět pohoda. Po skončení druhe mateřské jsem šla do prace na 8 hodin, Vydržela jsem to 2 měsíce. Nešlo to.

Od té doby vím, že se psy a malými dětmi nemohu dělat na plny uvazek a de facto jsem mojí pracovní karieru obětovala tomu, že mám děti a psy nemohu a nechci byt z domu pryc deset a více hodin. Mam sice maturitu, ale klidne bych šla zametat chodniky, uklizet nebo myt nadobi, kdyz mi bude vyhovovat pracovni doba . A to člověk kterej studuje na doktora asi neudělá, když ho vystudovat stalo tolik casu

U nás jsem to já, kdo si psy pořídil, manzel se o ně staral jen když jsem byla v porodnici. Ale zase mám psy na zahrade, takže mi odpaldy čůrací vychazky a staci jednou denne treba na 2 hodiny. PRO ZADAVATELKU: jestli chce, muze se k nám prijit na pokec, at se kdyztak ozve

Ale tak jistě, já nepsala, že je nějak špatný nechat si od psa překopat celý život, jen že prostě na to každý není aby to udělal, já taky ne, to se radši přizpůsobím ve výběru zvířete nebo alespoň plemene, velikosti, temperamentu psa.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zase aby to nevyznělo jinak, oni ne že ho nechtějí, psát o nich takhle by bylo ode mě celkem blbé. Oni jen nechtějí aby chodil do jiných místností kvůli nepořádku, ale na venčení (výpomoc) by se právěže celkem těšili. Ale hodně asi kvůli mně, v tomhle zas jsou hodní no... (a kvůli medicíně tuším) a to zas na ně nechci hodit, protože jistě mají svých starostí a zájmů dost :-/ Ale tak je vidět že očekávání a skutečnost se můžou lišit, já bych čekala spíš že nechají psa chodit po bytě a venčit by ho je nebavilo a ono je to spíš obráceně. Tak snad nejsem rozmazlený fakan, jen mi to prostě přišlo strašně divné, že mají takový požadavek. Ale tak jasně s tou medicínou asi je to problém, kor těžko budu dávat ve 30ti mámě psa na venčení, když už asi budu bydlet jinde. Děkuji všem za reakce, jedu teď pryč takže nebudu reagovat, ale pokud nějaké přibudou, určitě si je pak ráda přečtu. Doufám že se tu ještě potkám s paní doktorkou, určitě je víc věcí na které bych se ráda zeptala.

Podle mých zkušeností starší lidé více oceňují menší psy, jak už jsem psala, já bych v tomto udělala kompromis. U menšího psa nehrozí vláčení na vodítku, můžou si ho vzít na klín nebo na gauč k televizi, je roztomilejší a když je trochu nevychovaný a neposlouchá je, tak to tolik nevadí a doma je skladnější, vidím to i u mě, mám psa středního a malého a moji rodiče v pohodě a rádi se postarají o malého, má teda 10 kg, takže ne žádný pidipsík, ale je to jejich miláček, ale většího berou jen jako nutnost, protože s ním hůř manipulují.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Podle mých zkušeností starší lidé více oceňují menší psy, jak už jsem psala, já bych v tomto udělala kompromis. U menšího psa nehrozí vláčení na vodítku, můžou si ho vzít na klín nebo na gauč k televizi, je roztomilejší a když je trochu nevychovaný a neposlouchá je, tak to tolik nevadí a doma je skladnější, vidím to i u mě, mám psa středního a malého a moji rodiče v pohodě a rádi se postarají o malého, má teda 10 kg, takže ne žádný pidipsík, ale je to jejich miláček, ale většího berou jen jako nutnost, protože s ním hůř manipulují.

tohle je fakt pravda , malé psy voříšky 9 a 15 kg klidně matka vezme na vodítko a jde se s nima projít ,velké labrador a německý ovčák by ven nevzala ani po jednom, je stará ,špatně chodí a i když poslouchají tak se bojí že se třeba pustí do rvačky s jiným psem , že jí porazí apod. když jí vidím jak chodí ani bych jí je ven nepůjčila. i k tomuhle je třeba přihlédnout.

Tiež sa prikláňam k názorom obstarať si psíka menšieho. Veď aj malý psík Vám dá more lásky .A môžete si ušetriť kopec nepríjemností a starostí.Neberte to zle. Ale skoro všetky psíky tak do 20 mesiacov robia doma neplechu a čím väčší tak väčsiu škodu.Niektorý vytrhávajú aj linoleum,dieru do postele,do dverí, ohlodajú nábytok....nevymýšľam si.

To, co napíšu, se možná některým nebude líbit. Ale slečna touží mít psa velkého plemene. Jak dlouho takoví žijí? šest, sedm let? Tak ať si ho pořídí a splní si svůj sen. Než dostuduje, kdoví, jestli bude pes ještě naživu. Rodiče jsou vlastně hodní, jenom chtěli, aby měla čas na učení. Také toužím celý život po vlkodavovi, a teď když bych ho mít mohla, zjišťuji, že jsou prolezlí nemocemi - a vychovat psa s tím, že mi za pár let chudáček umře? to ne. Ale slečnu chápu. Trochu lituju její rodiče, ale jistě ji mají rádi a nakonec se psem pomůžou, i když jí to jistě občas omlátí o hlavu:-) .. a možná ne, až bude paní doktorka:-)) držím palce:-))

Tak velký pes může žít taky klidně dvanáct let a to už zadavatelka bude nejspíš nejen pryž od rodičů ale i vdaná a s dětmi .
Spíš jde o to, zda jí psa právě rodiče tolikrát neomlátí o hlavu, že to přinese zbytečné hádky do celé rodiny. Sama jsem si pořizovala psa, až když jsem se odstěhovala, protože rodiče nejsou milovníci psů. Dodnes kvůli tomu celkem nerada jezdím na společnou chatu se zbytkem rodiny, protože pokaždé vidím to jejich znechucení z každé ťápoty nebo když se je pokusí olíznout, rozmrzelost, když je ráno zbudí, jak jdu venčit apod. A to je kvůli tomu fakt pes dost vycepovanej. A vím, že oni to nemyslí zle a že ho maj vcelku rádi, ale stejně mě tyhle reakce mrzí. Když si představím, že bych v tom měla dlouhodobě žít... nemůžu si pomoci, ale pořízení psa bych prostě odložila na chvíli, kdy ho členové domácnosti chtěj, ne jen trpí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To, co napíšu, se možná některým nebude líbit. Ale slečna touží mít psa velkého plemene. Jak dlouho takoví žijí? šest, sedm let? Tak ať si ho pořídí a splní si svůj sen. Než dostuduje, kdoví, jestli bude pes ještě naživu. Rodiče jsou vlastně hodní, jenom chtěli, aby měla čas na učení. Také toužím celý život po vlkodavovi, a teď když bych ho mít mohla, zjišťuji, že jsou prolezlí nemocemi - a vychovat psa s tím, že mi za pár let chudáček umře? to ne. Ale slečnu chápu. Trochu lituju její rodiče, ale jistě ji mají rádi a nakonec se psem pomůžou, i když jí to jistě občas omlátí o hlavu:-) .. a možná ne, až bude paní doktorka:-)) držím palce:-))

To je vlasntě pravda. Soused veterinař chová bernské salasnicke a když byl u nás doma uspávat 18 letou fenu ( nezvedla se na nohy atd) a ja bulela, říkal mi a co mám říkat já, když o svoje psy přijdu o deset let dřív.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To je vlasntě pravda. Soused veterinař chová bernské salasnicke a když byl u nás doma uspávat 18 letou fenu ( nezvedla se na nohy atd) a ja bulela, říkal mi a co mám říkat já, když o svoje psy přijdu o deset let dřív.

to je sporné ,každý jedinec je na tom jinak některý uhyne v šesti letech jiný se dožije třeba patnácti ,lidé se také podivovali nad tím že jsme měli 16 letého boxera ,že žádný tak dlouho nevydrží , máme dva desetileté labradory já a sestra ,bezpapíráky bratry z jednoho vrhu ,můj je na tom ještě dobře sestřin už odchází na nohy ,jsou to bratři a každý je na tom jinak, takhle se to nedá brát některý pes odejde jako čtyřletý jiný jako dvacetiletý .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mladý velký pes vám ten pokoj rozebere, až bude mít své rozkousávací období... Máte tam věci, skříně, postel, peřiny.... Brrr, mladého psa samotného v takovém "ráji" bych nenechala ani za nic. Od toho je chodba či hala, kde pes může v nepřítomnosti být, ta se vyklidí a nic moc tam nezničí. Takže podle mě je kámen úrazu tohle, ne to omezení pohybu.

Přesně tak, souhlasím.
To se pak budete s rodiči pořád jen hádat, protože (cituji rodiče jedné holčiny, která to tak má) "ten tvůj pes zase něco rozkousal"

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Do kelu :/ No asi máte pravdu, uznávám :/ Ale vysvětlete mi: píše sem x lidí, co toho psa (ne-li 2,3,4...) mají. Další desetitisíce co ho mají sem nepíšou. Že chci psa, to vím snad od 5ti a pořád to nějak nešlo. Do 15ti ultimátum že prostě ne, pak mě zase přesvědčili že opravdu pes by byl super ale bude ubírat můj drahocenný čas a já bych se měla věnovat bohulibějším činnostem... a že to není zodpovědný a tak, kdo ví chápe... ale moje myšlenky se k tomu stejně vždycky stočí zpátky, prostě je to sen a asi nemusím říkat že to mám teoreticky nastudované 10X líp než histologii. A teď jsem se teda odhodlala (už takových okamžiků bylo víc a vždycky sem couvla no) ale jak říkáte... Jenže jak píšete za pár let to nebude ideální, pak zase budu mít dítě, tak to zase nepůjde, pak zase určitě něco bude v práci a takhle to podle mě půjde pořád dál až zjistím že mi je 60, tak možná nějakého jorka teda na stáří :/ Já už nechápu, jak to všichni dělaj?

Já to chápu, vzala jsem si chlapa, který se psů bál a pořídila jsem si tříkilogramového v 45 proti vůli manžela štkajíc do skříně - já nemůžu mít ani psa!!!!! A posléze při dělení majetku o pár let později já jsem brala psa a on Ford mondeo diesel combi.

Ale.............doporučovala bych menšího psa, kterého zvládnou v případě potřeby i rodiče. Sama mám teď větší psy a i když jsem asi starší než Vaši rodiče, beru jen psa kterého v jeho bezvědomí unesu. Ono není jen o nepořádku, ALE než se naučí udržovat pořádek, bylo by lepší, kdyby rodiče nebyli konfrontováni.....menšímu se menší odpustí rychleji, pokud jde jen o to, sebrat dvěma prstíky toaletním papírem....promiňte mi detaily, ale myslím, že by bylo opravdu lepší pro rodinnou pohodu volit menšího psa, na kterého by si rodiče mohli zvyknout, já osobně bych radila opravdu malého a toho velkého si nechala skutečně až pro dobu, kdy budete samostatná. A ten malý potřebuje také pohyb, ale také sedí na klíně, což s velkým možné není.

Nakonec snad jen, že nikam nebudete moci jet bez něj ....a skoro nikam Vás se psem nevezmou ať se píše co chce, k moři ani na lyže s CK nepojedete, dokonce ani s mrňouskem v tašce Vás nepustí na prohlídku zámku nebo galerie.

Tak to ještě uvažte, psa si pořiďte, ale takového, kterého by rodiče mohli skousnout, zkuste to s nimi prodiskutovat. Regina

Souhlasím s tím pořizovat si takového psa, kterého v případě nouze unesu/uzvednu na veterinární stůl, ono stát se může cokoli a něco prostě neovlivníte.

Ale musím uvést na pravou míru ty zámky - většinou psy nepouštějí, ale na některých psa v tašce nebo v náručí pustí. A cestovat se dá i jinak než jen s CK. (Obojí s přenosným psem provozujeme do sytosti. )

no nevím nějak sem nepochytila jaké plemeno se chystáš koupit, ale s menším psem je opravdu lepší pořízení ,on krysařík ani při největší vůli třeba nedovede uhryznout to co třeba rotvajler takže devastace bytu by byla opravdu menší, jinak o tom kam tě se psem pustí nebo nepustí už tady psali, mám černého labradora, pro lidi je to černý zlý pes a nepustí mě s ním skoro nikam to mám vyzkoušené. vím třeba se ti ti minipsíčci úplně až tak nezamlouvají ,ale co teda zvolit nějakého toho středního tak 10 -15 kg, něco by se snad vybrat dalo ,ono podle mě se velcí psi do bytu moc nehodí ,a do jednoho pokoje už vůbec ne ,sice velkého psa v bytě mám ale je to můj byt, takže tam s ním nikoho neomezuju ,a at si kdo chce říká co chce i když pes je ted už vychovaný a denně uklízím tak pořád je z něj prostě bordel.

Ano, ano, střední pes je mnohem lepší... jako děvče na studiích jsem uvažovala jaké plemeno. Malý pes pod 8 kg už pro mne přestává být prostě psem. Chtěla jsem něco chytrého, skladného do všech dopravních prostředků a schopného ujít stejnou trasu jako já( abych ho nemusela nosit). Pořídila jsem si chlupatou potvůrku- dorostla do 12ti kil. Zničila mi jen 2 drobné věci, její pelech nezabral celý pokoj a snadno se dala očistit po procházce z bláta, případně strčit celá do vany. Nesežere tolik, co velká plemena, v autě je skladná, nezabere celý kufr. V zimě ve vlaku mi hřála kolena. Od malička jsem toužila po velkém psovi, ale vím, že by to bylo velké omezení. Z velkého psa je víc chlupů, víc bahna, výš dosáhne, víc škod.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nemalujte si předem , jak to bude perfektní , jak se mu budete věnovat , jak doma bude v kuse spát . . . . .
Nemalujte si to růžově .
Samozřejmě budou dny , kdy není vůbec čas . Kdy budete potřebovat pomoc rodiny - vyvenčit ap.
Píšou sem rozčarované holčiny . Jedna je překvapená jak se štěně ...teriéra vzteká a kouše . . . . druhá
má pocit , že jí mamka pejsana kazí , když ho musí - samozřejmě jen hodně málokdy venčit . . . . ač ho vůbec
domů nechtěla.
Samozřejmě Vám rozumím , prošla jsem si tím . Po psovi jsem taky toužila , všechno se dá zvládnout ,
bude to úžasný , skvělý . . . .(ne vždy)
Počítejte s tím.

Můžete si ty poznámky nechat pro sebe? nejsem žádná rozčarovaná holčina..je mi 20, za půl roku se stěhuji do (skoro) vlastního bytu. Přesně takové lidi jako jste vy naprosto miluju.. Místo toho abyste poradila, tak jen kritizujete a kritizujete a hledáte chyby a myslíte si, že jsme všichni totálně blbí... Takže bych byla ráda abyste si o mne přestala myslrt, že jsem malé, hloupé dítě, které všechno svede na nebohou maminku. Se psem jsem si pořádek udělala, s rodičema taky...a ano..mámá psa domů nechtěla, ale bez mých keců ho koupila..velmi zajímavé. Asi si o mne myslíte, že jsem rozmazlená malá holka, která bez přestání půl roku vkuse vřeštěla, že chce pejska nebo se nebude s nikým bavit a nebude mít maminku ráda, dostala co chtěla a teď neví co se psem.. Tak si myslete co chcete, ale neznáte mne ani mou rodinu takže nemáte právo soudit..