Strachová agrese u štěněte?

Přidejte téma Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

27.9.2011 21:17
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.51.10

Byla jsem venčit známé 3,5 měsíční štěně, které znám jinak pouze z podmínek doma. Vykládala mi jaký je posera, ale to co se dělo na procházce, to jsem opravdu valila oči.

Při procházení okolo cizího člověka se pes krčil, jakmile se člověk na nás obrátil a promluvil třeba na mě, tak se pes počůral. V případě, že se k němu někdo naklonil, tak se úplně zhroutil k zemi, cenil zuby a vrčel. Chci se zeptat, sama jasně vidím, že tohle chování malého štěněte není vůbec v pořádku, a zajímalo by mě jaký to může mít důvod.

Buď je štěně opravdu natolik vystrašené, nesocializované a v podstatě bych řekla psychicky zničené? Myslím, že částečnou vinu na tom má i to, že jsem šla s ním já, a ne panička (ovšem já nejsem cizí, se štěnětem trávím doma každý všední den dopoledne, věnuju se mu jen tak v mezičase). Ale snažila jsem se být mu oporou, zachovat chladnou hlavu, kdykoliv jsme prošli kolem člověka a jeho reakce byla spíš nijaká, tak jsem hodně moc chválila, dávala míček, pohrála. Opravdu mi to přišlo děsně smutné, a nevěděla jsem jak reagovat - nikdy jsem neviděla takto v podstatě zdeptané štěně (dospělého psa ano).

Jak na to reagovat? Popřípadě jakou doporučit radu paničce? Napadlo mě snad sehnat pár lidí, které pes nezná, vybavit je notnou dávkou něčeho delikátního a po ulici se kolem nich projít, zastavit a aby mu dávali tyhle dobroty, aby pochopil, že cizích lidí není potřeba se bát? Ovšem nebude to pak na škodu?

Poraďte, díky.

Neregistrovaný uživatel

27.9.2011 21:19
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.185.194

jo bohužel toto jsem měla doma já. moje "špatná ruka" při výběru. štěně absolutně nesocializované po agresivní matce. nebylo to z množárny, byl to hafan z čistých krásných podmínek, bohužel nezkušená majitelka. fena je doted uřvaná, bohužel je na vesnici a moc cizích lidí nepotkala, ale oproti tomu, doma je to pes k nezaplacení, protože doma má tu důvěru a bezpečí, které hledá a tím se odvěčuje

Neregistrovaný uživatel

27.9.2011 21:35
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.51.10

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jo bohužel toto jsem měla doma já. moje "špatná ruka" při výběru. štěně absolutně nesocializované po agresivní matce. nebylo to z množárny, byl to hafan z čistých krásných podmínek, bohužel nezkušená majitelka. fena je doted uřvaná, bohužel je na vesnici a moc cizích lidí nepotkala, ale oproti tomu, doma je to pes k nezaplacení, protože doma má tu důvěru a bezpečí, které hledá a tím se odvěčuje

No, to je zajímavé zjištění. Tento pes je z pěkných podmínek, vyrůstal z různým zvířectvem, na vesnici, do 7 týdnů se ale bohužel nedostal vůbec ven, na ulici nebo podobně. A odběr k majitelce byl až v 2,5 měsících, do té doby pouze na místě narození s pár krátkými procházkami v lese.

Jenže tenhle váš případ je tak trochu ustoupení od problému, prostě doma je hodná a ven nechodíme. Toto je městský pes (sice v domě se zahradou, ne v bytě) a asi by to chtělo řešit, dokud ještě není pozdě. Mám trošku obavy, že za to může paničky tvrdá ruka a tvrzení typu - ten pes mě má respektovat, a taky bude, a podobné (tím nechci samozřejmě hanit, jen hledám důvod). S tím psem trávím každý den dost času, ikdyž ho nevěnuju jen jemu, a přijde mi to špatně a chtěla bych se zaručit o nějakou změnu, radu, než jenom nečinně přihlížet a čekat, až začne stejně chovat ke mě nebo i ostatní, a později se nebude bát kousnout.

Neregistrovaný uživatel

27.9.2011 21:40
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.234.108

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No, to je zajímavé zjištění. Tento pes je z pěkných podmínek, vyrůstal z různým zvířectvem, na vesnici, do 7 týdnů se ale bohužel nedostal vůbec ven, na ulici nebo podobně. A odběr k majitelce byl až v 2,5 měsících, do té doby pouze na místě narození s pár krátkými procházkami v lese.

Jenže tenhle váš případ je tak trochu ustoupení od problému, prostě doma je hodná a ven nechodíme. Toto je městský pes (sice v domě se zahradou, ne v bytě) a asi by to chtělo řešit, dokud ještě není pozdě. Mám trošku obavy, že za to může paničky tvrdá ruka a tvrzení typu - ten pes mě má respektovat, a taky bude, a podobné (tím nechci samozřejmě hanit, jen hledám důvod). S tím psem trávím každý den dost času, ikdyž ho nevěnuju jen jemu, a přijde mi to špatně a chtěla bych se zaručit o nějakou změnu, radu, než jenom nečinně přihlížet a čekat, až začne stejně chovat ke mě nebo i ostatní, a později se nebude bát kousnout.

Hodně záleží na tom o jaké plemeno jde a co se od něj bude v budoucnosti očekávat. Jinak myslím, že není tak starý, aby bylo pozdě na normální socializaci. Tedy pokud má normální paničku - viz vaše narážka.

Neregistrovaný uživatel

27.9.2011 21:45
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.51.10

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hodně záleží na tom o jaké plemeno jde a co se od něj bude v budoucnosti očekávat. Jinak myslím, že není tak starý, aby bylo pozdě na normální socializaci. Tedy pokud má normální paničku - viz vaše narážka.

Je to německý ovčák, pes. Očekává se od něj to, aby to byl pohodový společník, ovladatelný doma i venku, ve městě i v lese. Žádné sportovní výkony, nic takového.

Jak byste radili abych se do toho vložila? Nějaké zkušenosti mám, co se týče pozitivní motivace, poskytnout psovi v sobě oporu, jistotu a podobně. Sama jsem z jednoho špatně socializovaného štěněte (tedy spíš už ročního odrostence) vychovala normálního psa, který zvládá všechny situace. - Jo a tím samozřejmě neříkám, že jsem sežrala všechnu moudrost světa, sama v tomto případě tápu, kde by mohla být chyba a jak na to.

Jak se tváříte na nápad s lidmi na ulici a pamlsky? Není to příliš "léčba šokem"? V případě potřeby se obrátím klidně na psího psychologa, nebo alespoň někoho, kdo psům rozumí po té psí stránce. Po domluvě s paničkou

Neregistrovaný uživatel

27.9.2011 21:47
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.51.10

https://www.ifauna.cz/psi/nemodforum/r/detail/516748/re-bazlive-stene-no-kdo-poradi Objevila jsem tu nakonec podobné téma, a tak nějak v tom, co v něm zadavatelka píše, vidím i tuto mnou řešenou situaci.

Neregistrovaný uživatel

27.9.2011 21:58
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.185.194

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No, to je zajímavé zjištění. Tento pes je z pěkných podmínek, vyrůstal z různým zvířectvem, na vesnici, do 7 týdnů se ale bohužel nedostal vůbec ven, na ulici nebo podobně. A odběr k majitelce byl až v 2,5 měsících, do té doby pouze na místě narození s pár krátkými procházkami v lese.

Jenže tenhle váš případ je tak trochu ustoupení od problému, prostě doma je hodná a ven nechodíme. Toto je městský pes (sice v domě se zahradou, ne v bytě) a asi by to chtělo řešit, dokud ještě není pozdě. Mám trošku obavy, že za to může paničky tvrdá ruka a tvrzení typu - ten pes mě má respektovat, a taky bude, a podobné (tím nechci samozřejmě hanit, jen hledám důvod). S tím psem trávím každý den dost času, ikdyž ho nevěnuju jen jemu, a přijde mi to špatně a chtěla bych se zaručit o nějakou změnu, radu, než jenom nečinně přihlížet a čekat, až začne stejně chovat ke mě nebo i ostatní, a později se nebude bát kousnout.

ono, asi bude dost lidí nesouhlasit, ale mě to až tak nevadí. fena už se vyloženě nebojí a tím, že je na vesnici - chodí na tři procházky denně, mi aspon dělá trochu obranu. není to pes, kterej by zautočil. je to pes, kterej řve a odrazuje. ale to je jen můj případ, váš může být uplně jiný!! nejde na to spoléhat. ale když jde takhle člověk. - mladá ženská sama na půl dne do lesa, tak je na jednu stranu fajn, když je s ní pes, kterej případného vetřelce radši odradí hlasitě předem, a ani ho většinou zlý umysl nenapadne. ale říkám, takhle je to u nás a takhle jsme se vlastně my přizpůsobili vzniklé situaci a povaze psa tak, aby z toho měl prospěch jak pes tak majitel

Neregistrovaný uživatel

27.9.2011 22:03
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.51.10

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ono, asi bude dost lidí nesouhlasit, ale mě to až tak nevadí. fena už se vyloženě nebojí a tím, že je na vesnici - chodí na tři procházky denně, mi aspon dělá trochu obranu. není to pes, kterej by zautočil. je to pes, kterej řve a odrazuje. ale to je jen můj případ, váš může být uplně jiný!! nejde na to spoléhat. ale když jde takhle člověk. - mladá ženská sama na půl dne do lesa, tak je na jednu stranu fajn, když je s ní pes, kterej případného vetřelce radši odradí hlasitě předem, a ani ho většinou zlý umysl nenapadne. ale říkám, takhle je to u nás a takhle jsme se vlastně my přizpůsobili vzniklé situaci a povaze psa tak, aby z toho měl prospěch jak pes tak majitel

Ano, já ten váš případ neodsuzuju a ani neříkám nic proti - pokud jste vy i fenka spokojení, proč ne. Tak by to mělo fungovat. V tomto případě mám spíš strach, že pokud se nebude strach toho pejska řešit už teď, tak časem by to mohlo dojít k tomu, že se jeho reakce úměrně k věku a velikosti přiostří. Nebude to žádný drobek, a že už v tomto věku na člověka na ulici, který se zastaví, cení zuby, vrčí a při případném přiklonění prostě startuje (ano, výpady hlavou s otevřenou tlamou).

Počkám, jestli zkusí poradit ještě někdo nebo alespoň nápad, další zkušenost atd.

Sama nevím, jestli je správné řešení psa kamarádit s kolemjdoucími lidmi a nebo spíš volit formu ignorace, že si jich nebude všímat a podobně.

Neregistrovaný uživatel

27.9.2011 22:06
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.185.194

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano, já ten váš případ neodsuzuju a ani neříkám nic proti - pokud jste vy i fenka spokojení, proč ne. Tak by to mělo fungovat. V tomto případě mám spíš strach, že pokud se nebude strach toho pejska řešit už teď, tak časem by to mohlo dojít k tomu, že se jeho reakce úměrně k věku a velikosti přiostří. Nebude to žádný drobek, a že už v tomto věku na člověka na ulici, který se zastaví, cení zuby, vrčí a při případném přiklonění prostě startuje (ano, výpady hlavou s otevřenou tlamou).

Počkám, jestli zkusí poradit ještě někdo nebo alespoň nápad, další zkušenost atd.

Sama nevím, jestli je správné řešení psa kamarádit s kolemjdoucími lidmi a nebo spíš volit formu ignorace, že si jich nebude všímat a podobně.

ještě vám napíšu jeden případ ze sousedství, ale je to jenom to co vidím. sousedka má psy který neřeší rváče, nic.. má je pořád navolno..co ho mít co nejvíc navolno, třeba i s košem a dovolit mu sám svým tempem zkoumat svět? říká se, že vodítko agresivitu podporuje, navíc pes nemá "kam utéct" je zahnanej do rohu, vodítko ho trochu limituje. ale říkám, toto jen vídám

Neregistrovaný uživatel

27.9.2011 22:14
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.51.10

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ještě vám napíšu jeden případ ze sousedství, ale je to jenom to co vidím. sousedka má psy který neřeší rváče, nic.. má je pořád navolno..co ho mít co nejvíc navolno, třeba i s košem a dovolit mu sám svým tempem zkoumat svět? říká se, že vodítko agresivitu podporuje, navíc pes nemá "kam utéct" je zahnanej do rohu, vodítko ho trochu limituje. ale říkám, toto jen vídám

Já ho na procházce na vodítku vůbec neměla - lajzla jsem si prostě na volno s horou pamlsků po kapsách, a na zavolání doběhl vždy s velkým nadšením, i se držel v mé blízkosti v ne moc velkém radiusu. V případě, že se blížil cizí člověk, tak se ale okamžitě stáhnul ke mně, za mne. Snažila jsem se neřešit, neutěšovat. (ale nevím zda je to správně?) Panička s ním na vodítku chodí, pouští na volno jen u lesa a na poli. Ale nápad je to zajímavý, stojí možná za zvážení.

Jenom tak ještě detail, chování psa nechci řešit já, není můj přece jenom. Chci ale najít možné řešení, které bych prodiskutovala s majitelkou a pomohla jí. Ovšem začínám uvažovat o tom, že ten pes asi nevidí v nikom oporu (ke mě nemá až takový vztah, panička se s ním moc nemaže, pro ránu občas nejde daleko.), takže možná začít pracovat na obnovení důvěry.

Nějak se nedokážu do toho nemotat.

Neregistrovaný uživatel

27.9.2011 22:46
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.226.101

Přijde mi, že problém není v socializaci u chovatele ale spíš ve špatném přístupu současné majitelky. Zkuste jít na procházku současně s ní a sledovat, jak se ke štěněti chová, když začne takhle plašit. tipla bych, že na strach štěněte reaguje sama agresivně, čímž ho ještě víc stresuje.
Kdyby to byl můj pes, asi bych postupovala takto - při strachové reakci neuklidňovat, spíš se ho snažit rozptýlit třeba hračkou. Dojít někam, kde je pohyb lidí, ale můžete být opodál a tam si s pejskem hrát. Postupně se snažit zkracovat tu vzdálenost od lidí. Ten trik s "cizími" lidmi s pamlsky by taky měl pomoci.

Neregistrovaný uživatel

27.9.2011 23:07
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.234.108

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já ho na procházce na vodítku vůbec neměla - lajzla jsem si prostě na volno s horou pamlsků po kapsách, a na zavolání doběhl vždy s velkým nadšením, i se držel v mé blízkosti v ne moc velkém radiusu. V případě, že se blížil cizí člověk, tak se ale okamžitě stáhnul ke mně, za mne. Snažila jsem se neřešit, neutěšovat. (ale nevím zda je to správně?) Panička s ním na vodítku chodí, pouští na volno jen u lesa a na poli. Ale nápad je to zajímavý, stojí možná za zvážení.

Jenom tak ještě detail, chování psa nechci řešit já, není můj přece jenom. Chci ale najít možné řešení, které bych prodiskutovala s majitelkou a pomohla jí. Ovšem začínám uvažovat o tom, že ten pes asi nevidí v nikom oporu (ke mě nemá až takový vztah, panička se s ním moc nemaže, pro ránu občas nejde daleko.), takže možná začít pracovat na obnovení důvěry.

Nějak se nedokážu do toho nemotat.

Tedy nevím, nikdy jsem neměla NO. Ale u 3,5 měsíčního štěněte "nejít pro ránu daleko", to je asi špatně!! Jestli ještě ke všemu jednou pro ránu daleko nejde a jindy stejné chování přejde bez usměrnění, tak se není co divit, že má štěndo v hlavě guláš. Což poslat je do dobré psí školky? Nebo na cvičák, kde se cvičí na základě pozitivní motivace. Nebo ať si o tom aspoň něco přečte. Uhodit 3,5 měsíční štěně, po měsíci u ní, je pěkná srabárna.

Neregistrovaný uživatel

28.9.2011 10:27
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.197.182

To co píšete o jeho paničce - trefila jste hřebíček na hlavičku.
Tohle nemá řešení, takoví lidé si poradit nedají, ani od kamarádů, bohužel. Obávám se, že s tím nic neuděláte.
Jinak by zabralo chodit co nejvíc mezi lidi, nechat ho mazlit (opatrně, postupně), rozhodně nebít!, dodávat sebevědomí i postupně cizím prostředím atd.
Ten pejsek se necítí v bezpečí, u paničky ho nemá, a proto takto reaguje.

Neregistrovaný uživatel

28.9.2011 10:30
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.101.77

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tedy nevím, nikdy jsem neměla NO. Ale u 3,5 měsíčního štěněte "nejít pro ránu daleko", to je asi špatně!! Jestli ještě ke všemu jednou pro ránu daleko nejde a jindy stejné chování přejde bez usměrnění, tak se není co divit, že má štěndo v hlavě guláš. Což poslat je do dobré psí školky? Nebo na cvičák, kde se cvičí na základě pozitivní motivace. Nebo ať si o tom aspoň něco přečte. Uhodit 3,5 měsíční štěně, po měsíci u ní, je pěkná srabárna.

Přesně tak, to je jako mlátit lidské mimino za to, že čůrá do plenek. To štěně se cítí samo bez podpory, nemá důvěru k nikomu ani k paničce. Je mi ho líto.

Neregistrovaný uživatel

28.9.2011 11:42
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.106.200

Brala jsem si fenu NO ve 4 měsících, vyrůstala na zahradě se svými třemi sourozenci bez toho, že by vyšli ven ze vrat, bez kontaktu s cizími lidmi a a psy... Lidí se bála, na psy byla agresivní. Chodila jsem s ní všude mezi lidi a neřešila její strach, chce to hodně vyhledávat ty situace, cizí klidně můžou i krmit, na obranu majitele v dospělosti psa to nemá žádný vliv, pes není blbej... časem se to bez nátlaku zlepšovalo, nejdřív jsem požadovala od "pomocníků" aby si čuby nevšímali a ona, když už se nedržela u mě, chodila mezi nima v pohodě než někdo k ní promluvil nebo natáhl ruku... časem si zvykla i na to, pak si začala brát pamlsky - bez hlazení.. doteď se nerada hladí, ale od známých se nechá - i když to nevyhledává, není to prostě mazlící typ, ani se mnou se nechce mazlit, mezi lidma už je v pohodě a otravuje je házením míčku.. Myslím že následky zanedbaný socializace, si nese pes celý život, nehraje si s ostatními psy i když už se jich nebojí a nevyjíždí na ně, nepere se, prostě si jich nevšímá, lidem pouze nosí předměty na házení když se jí líbí, když se jí nelíbí nevšímá si jich, nebo je vyštěkává, ale na mazlení to prostě není.

Neregistrovaný uživatel

28.9.2011 14:24
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.9.14

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to německý ovčák, pes. Očekává se od něj to, aby to byl pohodový společník, ovladatelný doma i venku, ve městě i v lese. Žádné sportovní výkony, nic takového.

Jak byste radili abych se do toho vložila? Nějaké zkušenosti mám, co se týče pozitivní motivace, poskytnout psovi v sobě oporu, jistotu a podobně. Sama jsem z jednoho špatně socializovaného štěněte (tedy spíš už ročního odrostence) vychovala normálního psa, který zvládá všechny situace. - Jo a tím samozřejmě neříkám, že jsem sežrala všechnu moudrost světa, sama v tomto případě tápu, kde by mohla být chyba a jak na to.

Jak se tváříte na nápad s lidmi na ulici a pamlsky? Není to příliš "léčba šokem"? V případě potřeby se obrátím klidně na psího psychologa, nebo alespoň někoho, kdo psům rozumí po té psí stránce. Po domluvě s paničkou

Jak to ctu, tak ke psychologovi poslete spis panicku toho stenete

Neregistrovaný uživatel

28.9.2011 19:15
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.51.10

Po dnešní společné procházce jsme si udělaly trošku jasněji v čem může být problém - a je jich asi hned několik: nedůvěra u štěněte díky rozdílným reakcím u paničky při stejných situacích (jednou dostane nadáno a jednou to projde bez povšimnutí, pochvala bohužel celkem nikdy); pak podle mě taky pes cítí z paničky nějakou ne vyloženě nevraživost k lidem, ale obecně spíš nedobrý pocit z okolního prostředí, a proto se tak chová i on.

Na dnešní procházce jsme prošli kolem desítek lidí, pes nereaguje, pokud na něj nereaguje člověk. Jakmile se na něj člověk obrátil, že "hele, to je ale krásné štěně", tak automaticky strachové reakce, ale až ty nepřiměřené. Ale postupně během procházky se to lepšilo. A díky bohu, panička sama, ikdyž možná s trochou nechuti z neznámého, má zájem to nějak řešit, protože si moc dobře uvědomila, co by to mohlo znamenat do budoucna.

Takže jsem poradila co nejvíc kontaktu s lidmi, ale především aby se ona věnovala psovi co nejvíc hrou, různým cvičením stylem hry a podobně. Aby si upevnili důvěru k sobě a obecně prostě nasadila pozitivní přístup (ne negativní oslovení, nadávání a tak).

Uvidíme za čas (díky za rady a klidně posílejte i další).

Přidejte reakci

Přidat smajlík