Kvalitní chovatel X kvalitní člověk

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pořád dokola tady někdo opakuje, že chovatel, který chova kvalitně, musí mít doma veterány a psy z chovu vyřazené. Mě to přijde trochu sporné. Proč by člověk, který si u sebe nechává jen produktivní a kvalitní psy nemohl dělat kvalitní chov? Ba naopak. Takový člověk na víc času na studium plemene, péči o produktivní jedince, o štěňata. O tom jaký je to tip člověka když psa "vysaje" a odloží třeba ke známým, to je jiná debata, ale tohle mě opravdu zaráží. Kde se v lidech bere ta jistota, že pokud je někdo "nedobrý člověk" nemůže zákonitě dělat kvalitní, zdravé a vymazlené odchovy...

Máte pravdu, chovatel, který chová kvalitně, nemusí mít doma veterány a psy z chovu vyřazené. Kvalita a etika není totéž. Ovšem já bych si štěně od chovatele, který se nechová eticky, nepořídila. Koneckonců, dát bůhvíkam zvíře, jen proto, že pro mě není ekonomicky únosné, mi přijde jako zrada vůči zvířeti, které jsem si pořídila.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Máte pravdu, chovatel, který chová kvalitně, nemusí mít doma veterány a psy z chovu vyřazené. Kvalita a etika není totéž. Ovšem já bych si štěně od chovatele, který se nechová eticky, nepořídila. Koneckonců, dát bůhvíkam zvíře, jen proto, že pro mě není ekonomicky únosné, mi přijde jako zrada vůči zvířeti, které jsem si pořídila.

Napsala jste to samé, co bych napsala já.
Etika a kvalita jsou dvě různé věci.
Já třeba chápu, že si chovatel koupí štěně na chov a ono s něj nevyroste to, co čekal, tak ho v několika měsících prodá. Mladé zvíře si ještě kdekoliv zvykne a může někomu dělat báječného společníka a bude opečovávaným mazlíčkem, kdežto u chovatele by třeba tolik pozornosti neměl.
Ale zbavit se staršího psa (7, 10, 12 let, který už si bude zvykat hůř), protože už pro mě není perspektivní to se mi moc nepozdává.
Zuzana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Napsala jste to samé, co bych napsala já.
Etika a kvalita jsou dvě různé věci.
Já třeba chápu, že si chovatel koupí štěně na chov a ono s něj nevyroste to, co čekal, tak ho v několika měsících prodá. Mladé zvíře si ještě kdekoliv zvykne a může někomu dělat báječného společníka a bude opečovávaným mazlíčkem, kdežto u chovatele by třeba tolik pozornosti neměl.
Ale zbavit se staršího psa (7, 10, 12 let, který už si bude zvykat hůř), protože už pro mě není perspektivní to se mi moc nepozdává.
Zuzana

tohle chápu, mě spíš šlo o to, kde berou ti zarputilci jistotu, že takový chovatel nemá kvalitní a vymazlené vrhy. Dávání starších psů pryč soudit nemůžu. Je spoustu způsobů, jak to udělat a některé mi tak hrozné nepřijdou (např takový "domov důchodců" u blízkých známých či rodičů.... ), ale zase spousta způsobů, které už tak dobré nejsou. A ono přiznejme si, 9-12 letý pes je v podstatě neudatelný jinde než u známých nebo rodiny, kde psa znají a mají rádi, proto si ho vezmou.

Zas pokud člověk chová s cílem upevnit v chovu žádoucí vlastnosti, barvu apod. musí mít širokou základnu kvalitních jedinců, na kterých odchovává.Tady už nezbývá moc prostoru nechat narůstat množství psů geometrickou řaduo a dostat se k tomu, že mám časem víc psů nechovných(starých) než psů v chovu.Ale je pravda, že když někdo chová na vysoké úrovni s určitým cílem, určitě neuvažuje jak lidi, co mají jednoho, nebo tři psy, i když v chovu.Ono bohužel, když se chce něčeho dosáhnout , tak se zas tak nemůže hledět na city.Proto bych to nikdy dělat nemohla, já mám problém dát pryč i nechtěná koťata!

líbí se mi v tomto případě model, který jsem viděla v několika zahraničních chovatelských stanicích... mají hromadu psů, ale jen některé doma. ostatní využívaní v chovu (ať už feny nebo krycí psi) žijí v jiných rodinách, většinou u přátel. nejspíš ovšem mají nějakou dobře vymyšlenou smlouvu o takovém "spolumajitelství"...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
líbí se mi v tomto případě model, který jsem viděla v několika zahraničních chovatelských stanicích... mají hromadu psů, ale jen některé doma. ostatní využívaní v chovu (ať už feny nebo krycí psi) žijí v jiných rodinách, většinou u přátel. nejspíš ovšem mají nějakou dobře vymyšlenou smlouvu o takovém "spolumajitelství"...

Tak to taky není vůbec špatná nápad! Až chovný jedinec zestárne, zůstane pořád v té rodině a nic se pro něho nemění. To se mi líbí

Ale chov není jen dosažení "cíle" ale taky prožití života s těmi "cíli - tedy psy - živými tvory". Přece není cílem chovatele chovate špičkové jedince proto aby byli chováni, ale proto aby mohli žít s lidmi, ne?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
tohle chápu, mě spíš šlo o to, kde berou ti zarputilci jistotu, že takový chovatel nemá kvalitní a vymazlené vrhy. Dávání starších psů pryč soudit nemůžu. Je spoustu způsobů, jak to udělat a některé mi tak hrozné nepřijdou (např takový "domov důchodců" u blízkých známých či rodičů.... ), ale zase spousta způsobů, které už tak dobré nejsou. A ono přiznejme si, 9-12 letý pes je v podstatě neudatelný jinde než u známých nebo rodiny, kde psa znají a mají rádi, proto si ho vezmou.

Tak u těch známých to není nic hrozného. Já myslela spíš, když dají psa někomu úplně cizímu.
Zuzana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
líbí se mi v tomto případě model, který jsem viděla v několika zahraničních chovatelských stanicích... mají hromadu psů, ale jen některé doma. ostatní využívaní v chovu (ať už feny nebo krycí psi) žijí v jiných rodinách, většinou u přátel. nejspíš ovšem mají nějakou dobře vymyšlenou smlouvu o takovém "spolumajitelství"...

To je běžné hodně ve Skandinávii, v podstatě skoro všichni psi a i hodně fen, které mají chovky na stránkách, nežijí vlastně u nich, u nás si to nedovedu představit, kolik by se asi tak našlo lidí, co by si vzali štěně s tím, že z hlediska chovu s ním celý život manipujuje chovatel? Asi moc ne.
Jinde je běžné to prodávání už nechovných, všichni se vykastrují a jdou z chovky, tam to berou tak, že se v podstatě ze smečky stane opečovávaným jedináčkem a tím si polepší. Možná od velkochovatelů ano, ale jinak nevím, pro mě prostě chovatel, co se zbaví starých psů, nemůže mít k těm psům žádný extra vztah, takže pak nemá žádný vztah ani k těm, co má zrovna doma, možná má kvalitní chov, ale psy jen jako prostředek k němu a to je pro mě nepřijatelné.

Tak to já patřím k těm co jim doma běhá víc nechovných zvířat než chovných :-)) Jednou jsem si je uvázala na krk a mám za ně zodpovědnost a přes to nejede vlak. I kdybych měla polevit v mém chovatelském počínání. Nebo aspoň já to mám takto nastavené a přijde mi to zcela normální. Jednou si naši nejstarší fenku ( pinč, 13,5 roku ) odvezla naše mamka, kterou fenka bezmezně miluje. Za týden byla nazpátek, neboť neustále plakala. A to tam byla jak doma. Nemyslím, že jsem ji chyběla já, ale smečka !!!! Takže podobné pokusy už odmítám. K nám přišli, prožili tady celý svůj život a odtud také půjdou na tu cestu poslední.

Trochu se nám to stáčí jinam Otázka etiky je hodně sporná. Záleží na konkrétním případu, nikdy to nejde přímo odsoudit. Ale mě spíš zajímalo to, kde se vzal názor, že chovatel nevlastnící veterány a nechovné jedince je špatný chovatel, nemá kvalitní odchovy a nebo je to dokonce hnedle množitel. Spousta lidí to tu totiž tak prezentuje, tak mě zajímalo proč. Podle mě tenhle druh etiky nemá nic moc společného s kvalitou odchovu, rodokmenu, výběru krycího psa,.....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Trochu se nám to stáčí jinam Otázka etiky je hodně sporná. Záleží na konkrétním případu, nikdy to nejde přímo odsoudit. Ale mě spíš zajímalo to, kde se vzal názor, že chovatel nevlastnící veterány a nechovné jedince je špatný chovatel, nemá kvalitní odchovy a nebo je to dokonce hnedle množitel. Spousta lidí to tu totiž tak prezentuje, tak mě zajímalo proč. Podle mě tenhle druh etiky nemá nic moc společného s kvalitou odchovu, rodokmenu, výběru krycího psa,.....

Osobně si myslím, že se tento názor objevil v době před cca 15-20 lety, kdy se chov psů stal v podstatě byznysem, takže někteří přišli na ten nápad zbavit se starých nevýdělečných psů, předtím se to nikdy nedělalo, takže logicky na tyto chovaele se koukalo skrz prsty a na koho se kouká skrz prsty, od toho lidi neočekávají nic dobrého, tedy ani kvalitu.

"Jednou jsem si je uvázala na krk a mám za ně zodpovědnost a přes to nejede vlak. I kdybych měla polevit v mém chovatelském počínání"

Paráda. Takové chovatele mám ráda.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Abych nebyla špatně pochopena a nevznikla hádka, tak se tím nikoho nezastávám, jen mě zajímá, kde tenhle názor vznikl a čím je podložený.

Nevím, jestli obecně, ale u mě dlouholetou zkušeností. Člověk, který se nechová eticky ke svým zvířatům, je málokdy schopen zachovávat etiku ve svém chovu - kde těch pokušení je spousta, protože každé pořízení perspektivního psa nebo odchov je i přes maximum nastudovaných informací do jisté míry sázkou do loterie.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nevím, jestli obecně, ale u mě dlouholetou zkušeností. Člověk, který se nechová eticky ke svým zvířatům, je málokdy schopen zachovávat etiku ve svém chovu - kde těch pokušení je spousta, protože každé pořízení perspektivního psa nebo odchov je i přes maximum nastudovaných informací do jisté míry sázkou do loterie.

Ano, s tímhle bych souhlasila. Není to pravidlem, ale už jsem se taky setkala s tím, že kde není etika k psím důchodcům, není etika třeba v chirurgickém odstraňování vad. Ale co si budem nalhávat, může být i jedna hýčkaná fenečka, odstaněná vada a uchovnění + chov.
Jinak podle mě tohle s kvalitou chovu nesouvisí. Třeba jako se tu často hlásá - vemte si štěně od toho, kdo má jednu hýčkanou fenku, tam je to nejlepší! A kolikrát není, ani kvalitou, ani socializací. Proč? Často chybí zkušenosti, znalosti. To chovatel ve větším a bez důchodců a nechovných zvířat zase hodně často má.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nevím, jestli obecně, ale u mě dlouholetou zkušeností. Člověk, který se nechová eticky ke svým zvířatům, je málokdy schopen zachovávat etiku ve svém chovu - kde těch pokušení je spousta, protože každé pořízení perspektivního psa nebo odchov je i přes maximum nastudovaných informací do jisté míry sázkou do loterie.

Souhlasím. A jsem přesvědčená, že toto neplatí jen v chovu psů. Pokud někdo podvádí v jedné oblasti, nebude s tím mít problém ani v úplně jiné.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Souhlasím. A jsem přesvědčená, že toto neplatí jen v chovu psů. Pokud někdo podvádí v jedné oblasti, nebude s tím mít problém ani v úplně jiné.

Tak to by chtělo rovnou výpis z rejstříku trestů

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano, s tímhle bych souhlasila. Není to pravidlem, ale už jsem se taky setkala s tím, že kde není etika k psím důchodcům, není etika třeba v chirurgickém odstraňování vad. Ale co si budem nalhávat, může být i jedna hýčkaná fenečka, odstaněná vada a uchovnění + chov.
Jinak podle mě tohle s kvalitou chovu nesouvisí. Třeba jako se tu často hlásá - vemte si štěně od toho, kdo má jednu hýčkanou fenku, tam je to nejlepší! A kolikrát není, ani kvalitou, ani socializací. Proč? Často chybí zkušenosti, znalosti. To chovatel ve větším a bez důchodců a nechovných zvířat zase hodně často má.

Nemůžu souhlasit beze zbytku. Ano, chovatelé s jedinou hýčkanou fenkou často přistupují k chovu relativně naivně, bez hlubší znalosti plemene i problematiky chovu - od takových je dobré vzít si štěně na mazlíka s tím, že nemohu očekávat příliš fundovaný chovatelský servis. (Na druhou stranu zaplaťpámbu, že se tito nepouštějí do chovu bez PP - takto je aspoň jejich chovatelská činnost zaregistrovaná, a i když třeba nepřinese bombastické výsledky pro plemeno, je to alespoň zdroj informací o genetické výbavě rodičů.)
Ale chovatel "ve větším", který se kvůli perspektivě a snížení nákladů vlastního chovu, má sice pravda větší povědomí o plemeni a více zkušeností s odchovy, ale, vnímá-li své psy pouze jako chovný materiál, ochuzuje se současně o hlubší poznání specifik plemene v podobě jednotlivých zvířat, problematiku seniorského věku, ev. nemocí....tady se nutně taky dostává do roviny teoretika... Takže u mě vedou chovatelé, kteří možná nemají za sebou tak dlouhou řadu odchovů, ale mají zkušenosti se svými zvířaty od začátku až do konce.

Kdysi mi jedna chovatelka, které si vážím za její výsledky v chovu, poradila: "Chceš-li chovat a v chovu jít za určitým cílem, nemůžeš to dělat na jedné feně. Musíš pokračovat v dalších generacích s vytyčeným cílem. A máš dvě možnosti - buď ti bude počet psů v domácnosti a na dvorku narůstat geometrickou řadou, až budeš mít doma víc nechovných či starých jedinců (a pak dojdeš do fáze, kdy na čas budeš nucena chtě-nechtě chov přerušit a vyčkat do přirozené regulace) nebo se holt musíš smířit i s prodejem dospělých jedinců. Já prodávám chovné feny ve věku šesti let. To ještě mají čas se začlenit do nové domácnosti, zvyknout si na péči vymazleného jedináčka a jejich budoucí majitel má ještě šanci na "návrat kupní ceny". A doma se mi tím uvolní místo na pokračování generace."
Hezká rada, přesto jsem nyní ve fázi, kdy se mi to doma změnilo na "domov důchodců"

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kdysi mi jedna chovatelka, které si vážím za její výsledky v chovu, poradila: "Chceš-li chovat a v chovu jít za určitým cílem, nemůžeš to dělat na jedné feně. Musíš pokračovat v dalších generacích s vytyčeným cílem. A máš dvě možnosti - buď ti bude počet psů v domácnosti a na dvorku narůstat geometrickou řadou, až budeš mít doma víc nechovných či starých jedinců (a pak dojdeš do fáze, kdy na čas budeš nucena chtě-nechtě chov přerušit a vyčkat do přirozené regulace) nebo se holt musíš smířit i s prodejem dospělých jedinců. Já prodávám chovné feny ve věku šesti let. To ještě mají čas se začlenit do nové domácnosti, zvyknout si na péči vymazleného jedináčka a jejich budoucí majitel má ještě šanci na "návrat kupní ceny". A doma se mi tím uvolní místo na pokračování generace."
Hezká rada, přesto jsem nyní ve fázi, kdy se mi to doma změnilo na "domov důchodců"

paní chovatelka je realistka, to se mi líbí. A taky se mi líbí, že ač jste se k tomu postavila jinak, nezatracujete tenhle postoj a nenadáváte na takové chovatele jako na množitele bez špetky citu

Ten, kdo je schopen prodávat pravidelně psí seniory, nemá k nim dostatečný citový vztah. Tam kde chybí dostatečný citový vztah, nebude nikdy dokonalá socializace štěňat. Po stránce chovu i kvality je jistě vše v pořádku, ale já si mimo jiné cením i individuálního přístupu ke štěňatům a ten se u člověka, který psy po chovnosti prodává, nedá až tak čekat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ten, kdo je schopen prodávat pravidelně psí seniory, nemá k nim dostatečný citový vztah. Tam kde chybí dostatečný citový vztah, nebude nikdy dokonalá socializace štěňat. Po stránce chovu i kvality je jistě vše v pořádku, ale já si mimo jiné cením i individuálního přístupu ke štěňatům a ten se u člověka, který psy po chovnosti prodává, nedá až tak čekat.

Naprosto souhlasím.

Co tak koukám okolo sebe, mám jasno - pro mě má smysl pouze chovatel, který si nechává svoje seniory doma, a napíšu proč.
Velkochovy s hodně psy a fenami, kde pro staré není místo, určitě udržují vysokou kvalitu EXTERIÉRU. Jedou na počet šampionů a na úspěchy na výstavách. Bohužel, toto ale není všechno. Psa/plemeno dělá i povaha a zdraví, a to u těchto chovatelů většinou dost pokulhává. Protože na to není žádná páka, nikdo to nevyžaduje, zisku šampionů to nebrání.
Chovatel, který nemá zábrany dát pryč své staré psy, nemá zábrany chovat na exteriérově špičkovém jedinci, který ale třeba není dobrý v povaze nebo mu nějak úplně nevyšlo zdraví.
Takový chovatel má navíc sice výstavní úspěchy u svých odchovů, ale také poměrně vysoký odpad, tj. pejsky, kteří jsou nemocní, mají vady apod. Většinou je to důsledek příbuzenské plemenitby, praktikované takovými chovateli. Pár špičkových jedinců a dost "odpadu". Tím "odpadem" se ovšem na webech neprezentují, moc nemáte šanci to zjistit.
Navíc pokud takový chovatel doveze drahou fenu z ciziny, která získá všechny tituly, ale objeví se u ní zdravotní nebo povahový problém, klidně na takové feně chová, protože její tituly jsou to, co jeho stanici proslaví, a o tom ostatním se nemluví.
Takže etika je podle mě velm propojena i s kvalitou.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Naprosto souhlasím.

Co tak koukám okolo sebe, mám jasno - pro mě má smysl pouze chovatel, který si nechává svoje seniory doma, a napíšu proč.
Velkochovy s hodně psy a fenami, kde pro staré není místo, určitě udržují vysokou kvalitu EXTERIÉRU. Jedou na počet šampionů a na úspěchy na výstavách. Bohužel, toto ale není všechno. Psa/plemeno dělá i povaha a zdraví, a to u těchto chovatelů většinou dost pokulhává. Protože na to není žádná páka, nikdo to nevyžaduje, zisku šampionů to nebrání.
Chovatel, který nemá zábrany dát pryč své staré psy, nemá zábrany chovat na exteriérově špičkovém jedinci, který ale třeba není dobrý v povaze nebo mu nějak úplně nevyšlo zdraví.
Takový chovatel má navíc sice výstavní úspěchy u svých odchovů, ale také poměrně vysoký odpad, tj. pejsky, kteří jsou nemocní, mají vady apod. Většinou je to důsledek příbuzenské plemenitby, praktikované takovými chovateli. Pár špičkových jedinců a dost "odpadu". Tím "odpadem" se ovšem na webech neprezentují, moc nemáte šanci to zjistit.
Navíc pokud takový chovatel doveze drahou fenu z ciziny, která získá všechny tituly, ale objeví se u ní zdravotní nebo povahový problém, klidně na takové feně chová, protože její tituly jsou to, co jeho stanici proslaví, a o tom ostatním se nemluví.
Takže etika je podle mě velm propojena i s kvalitou.

Souhlasím.
Navíc pokud má chovatel doma i psí seniory, tak štěnda od nich leccos odkoukají.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Abych nebyla špatně pochopena a nevznikla hádka, tak se tím nikoho nezastávám, jen mě zajímá, kde tenhle názor vznikl a čím je podložený.

Ono když je někdo nemorální člověk, tak asi nebude morální chovatel. To je jako když si budete myslet, že zloděj už si nakradl a má dost. Nemyslím, že by chovatel u sebe měl mít všechny veterány a nepovedené odchovy, ale měl by jim osobně a zodpovědně zajistit dobrý domov.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ono když je někdo nemorální člověk, tak asi nebude morální chovatel. To je jako když si budete myslet, že zloděj už si nakradl a má dost. Nemyslím, že by chovatel u sebe měl mít všechny veterány a nepovedené odchovy, ale měl by jim osobně a zodpovědně zajistit dobrý domov.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Napsala jste to samé, co bych napsala já.
Etika a kvalita jsou dvě různé věci.
Já třeba chápu, že si chovatel koupí štěně na chov a ono s něj nevyroste to, co čekal, tak ho v několika měsících prodá. Mladé zvíře si ještě kdekoliv zvykne a může někomu dělat báječného společníka a bude opečovávaným mazlíčkem, kdežto u chovatele by třeba tolik pozornosti neměl.
Ale zbavit se staršího psa (7, 10, 12 let, který už si bude zvykat hůř), protože už pro mě není perspektivní to se mi moc nepozdává.
Zuzana

Trochu to sice zavedu jinam, ale nedá mi to nereagovat. Mám doma fenu, která se nehodila do chovu. Po přezubení putovala dál. Ovšem ne s odůvodněním, že není plnochrupá, ale znáte to - pod rodinné důvody a pracovní vytížení se schová všechno. Ke mě doputovala roční s reakcemi útulkáče. Dnes, po roce, je z ní celkem pohodový pes. Ale zatím co jiní psi se z každého výletu radují, je pro ni každá cesta autem stresující, toho pocitu odvážení už se asi nezbaví.
( Není to tím, že by jí v autě bylo třeba špatně, při pravidelných, známých cestách je v pohodě. Ale když se jede jinam a jindy než je naučená, je vystresovaná. )
Tak pokud páni chovatelé ( nebo dámy chovatelky) dáváte pryč mlaďocha nevhodného k chovu, nalijte čistého vína a kápněte božskou. Ať ho nečeká strastiplné putování od "chovatele" k "chovateli".

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kdysi mi jedna chovatelka, které si vážím za její výsledky v chovu, poradila: "Chceš-li chovat a v chovu jít za určitým cílem, nemůžeš to dělat na jedné feně. Musíš pokračovat v dalších generacích s vytyčeným cílem. A máš dvě možnosti - buď ti bude počet psů v domácnosti a na dvorku narůstat geometrickou řadou, až budeš mít doma víc nechovných či starých jedinců (a pak dojdeš do fáze, kdy na čas budeš nucena chtě-nechtě chov přerušit a vyčkat do přirozené regulace) nebo se holt musíš smířit i s prodejem dospělých jedinců. Já prodávám chovné feny ve věku šesti let. To ještě mají čas se začlenit do nové domácnosti, zvyknout si na péči vymazleného jedináčka a jejich budoucí majitel má ještě šanci na "návrat kupní ceny". A doma se mi tím uvolní místo na pokračování generace."
Hezká rada, přesto jsem nyní ve fázi, kdy se mi to doma změnilo na "domov důchodců"

Ano, to je velmi racionální přístup. Neodsuzuju úplně, ale dovolím si komentovat - takový chov znamená naplňování ambicí toho konkrétního chovatele, ale bez hlubšího vztahu k jednotlivým psům. Ti jsou tam skutečně pouze jako chovné prostředky. Chovat a naplňovat určité cíle může i chovatel s psími seniory, i když pomaleji - pokud mu ale jde o výsledek co do kvality a ne do kvantity a ne o nějakou vlastní prestiž, pak mu to nevadí...
Nejsem úplně nepřítelem prodeje nebo darování mladých nechovných jedinců, vady bránící chovu lze poznat relativně brzy, takže odchází mladý jedinec, který si ještě na život hýčkaného jedináčka rád zvykne (i když i to je individuální). Ale prodej doslouživších seniorů nebo nemocných psů je podle mě - s prominutím - všivárna, která jednoznačně svědčí o prioritách chovatele. A tato věta:Já prodávám chovné feny ve věku šesti let. To ještě mají čas se začlenit do nové domácnosti, zvyknout si na péči vymazleného jedináčka a jejich budoucí majitel má ještě šanci na "návrat kupní ceny". mi přímo nahání husí kůži - jinými slovy řečeno, "mně už fena vydělala, tak může do světa a budiž mi k dobru, že ani budoucí majitel nepřijde zkrátka"?!
Kladu si otázku, proč to ti lidé dělají? Mluvíme tu o kvalitních chovatelích, tj. ne těch co chovají pro peníze. Jakého ušlechtilého cíle chce nebo může ve svém chovu dosáhnout člověk, který ve jménu plemene a úspěchu přestává pro les vidět stromy?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano, to je velmi racionální přístup. Neodsuzuju úplně, ale dovolím si komentovat - takový chov znamená naplňování ambicí toho konkrétního chovatele, ale bez hlubšího vztahu k jednotlivým psům. Ti jsou tam skutečně pouze jako chovné prostředky. Chovat a naplňovat určité cíle může i chovatel s psími seniory, i když pomaleji - pokud mu ale jde o výsledek co do kvality a ne do kvantity a ne o nějakou vlastní prestiž, pak mu to nevadí...
Nejsem úplně nepřítelem prodeje nebo darování mladých nechovných jedinců, vady bránící chovu lze poznat relativně brzy, takže odchází mladý jedinec, který si ještě na život hýčkaného jedináčka rád zvykne (i když i to je individuální). Ale prodej doslouživších seniorů nebo nemocných psů je podle mě - s prominutím - všivárna, která jednoznačně svědčí o prioritách chovatele. A tato věta:Já prodávám chovné feny ve věku šesti let. To ještě mají čas se začlenit do nové domácnosti, zvyknout si na péči vymazleného jedináčka a jejich budoucí majitel má ještě šanci na "návrat kupní ceny". mi přímo nahání husí kůži - jinými slovy řečeno, "mně už fena vydělala, tak může do světa a budiž mi k dobru, že ani budoucí majitel nepřijde zkrátka"?!
Kladu si otázku, proč to ti lidé dělají? Mluvíme tu o kvalitních chovatelích, tj. ne těch co chovají pro peníze. Jakého ušlechtilého cíle chce nebo může ve svém chovu dosáhnout člověk, který ve jménu plemene a úspěchu přestává pro les vidět stromy?

To je moc hezky napsané. Mě taky už delší dobu zajímá, co jsou to ty vyšší chovatelské cíle, to posouvání plemene. Já to chápu třeba u koz. Tam je to jednoznačné - chci, aby mi koza, při co nejmenší spotřebě doplňkového krmiva ( tedy vlastně na trávě, které je všude dost ), dávala co nejvíc mléka co nejlepší chuti. Tam se od litru denně můžu posunout za pár let třeba ke čtyřem. Mohl by mi ( možná nám, třeba je nás víc, co málo chápeme ), prosím, někdo vysvětlit, na jednom jediném konkrétním příkladě, kam posouvá plemeno ? ( Vynechte zdraví, to chápu, že chovat na nemocných jedincích je prasárna)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Naprosto souhlasím.

Co tak koukám okolo sebe, mám jasno - pro mě má smysl pouze chovatel, který si nechává svoje seniory doma, a napíšu proč.
Velkochovy s hodně psy a fenami, kde pro staré není místo, určitě udržují vysokou kvalitu EXTERIÉRU. Jedou na počet šampionů a na úspěchy na výstavách. Bohužel, toto ale není všechno. Psa/plemeno dělá i povaha a zdraví, a to u těchto chovatelů většinou dost pokulhává. Protože na to není žádná páka, nikdo to nevyžaduje, zisku šampionů to nebrání.
Chovatel, který nemá zábrany dát pryč své staré psy, nemá zábrany chovat na exteriérově špičkovém jedinci, který ale třeba není dobrý v povaze nebo mu nějak úplně nevyšlo zdraví.
Takový chovatel má navíc sice výstavní úspěchy u svých odchovů, ale také poměrně vysoký odpad, tj. pejsky, kteří jsou nemocní, mají vady apod. Většinou je to důsledek příbuzenské plemenitby, praktikované takovými chovateli. Pár špičkových jedinců a dost "odpadu". Tím "odpadem" se ovšem na webech neprezentují, moc nemáte šanci to zjistit.
Navíc pokud takový chovatel doveze drahou fenu z ciziny, která získá všechny tituly, ale objeví se u ní zdravotní nebo povahový problém, klidně na takové feně chová, protože její tituly jsou to, co jeho stanici proslaví, a o tom ostatním se nemluví.
Takže etika je podle mě velm propojena i s kvalitou.

Takže vaše přesvědčení pramení z osobních zkušeností s takovými chovateli?

Souhlas a taky mi přechází husí kůže po zádech z toho jak se "zbavují lidé chovného materiálu" :-(((. Vždyť chov uskutečňujeme právě proto abycho měli v prvé řadě SPOLEČNÍKY, KTEŘÍ NÁS PROVÁZEJÍ NA CESTĚ ŽIVOTEM a až pak to je chovný materiál, šampion práce nebo výstav atd. Proč chovat super špičkové psy, které budeme mít zavřené v kotci nebo kleci a vytáhneme je jen na výstavu nebo cvičák?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To je moc hezky napsané. Mě taky už delší dobu zajímá, co jsou to ty vyšší chovatelské cíle, to posouvání plemene. Já to chápu třeba u koz. Tam je to jednoznačné - chci, aby mi koza, při co nejmenší spotřebě doplňkového krmiva ( tedy vlastně na trávě, které je všude dost ), dávala co nejvíc mléka co nejlepší chuti. Tam se od litru denně můžu posunout za pár let třeba ke čtyřem. Mohl by mi ( možná nám, třeba je nás víc, co málo chápeme ), prosím, někdo vysvětlit, na jednom jediném konkrétním příkladě, kam posouvá plemeno ? ( Vynechte zdraví, to chápu, že chovat na nemocných jedincích je prasárna)

No u psa to samozřejmě tak jednoznačné není, nemůžu mluvit za pracovní psy, tam jistě jde i o ty vlohy, ale u nepracovních plemen jde hlavně o exteriér, kdy se plemeno posouvá k ideálu standardu, jehož výklad se ovšem v čase mění, tudíž plemeno se neustále v čase trochu mění a to je to posouvání plemene, stačí se podívat na fotky nějakého plemene před 50 lety a dnes, rozdíl je patrný na první pohled a pravda je, že dnes jsou psi mnohem líbivější, takový ohař např. jak je dneska elegantní a dříve to podle fotek býval hrubý nevzhledný pes.

Zase se vzdalujeme od tématu, prosím, držte se ho prosím. Téma zní jestli takový chovatel opravdu nemůže chovat kvalitní (exteriérově i povahově) štěňata a proč.

Já chovat neplánuju, ale vím že i kdybych chovala, NIKDY bych žádného svého psa nedala pryč. Stejně chci max. tři jedince, teď máme dva a já si nedovedu představit dát jednoho z nich pryč. Vždyť já ty svoje pejsky tak miluju, opečovávám, věnuju se jim. I kdyby moje fena byla šampionka ověnčená tituly a kvalitní chovná fena, tak bych jí nikdy nedokázala brát prvotně jako "chovný materiál". To pro mě prostě neexistuje. Asi jsem v tomhle moc útlocitná, ale moji psí miláčci se mnou zestárnou stůj co stůj a i kdybych byla chovatelka, stojím si za tím, že tenhle můj přístup by se nezměnil. Moji psi se mnou žijí doma, mají k dispozici zahradu, procházky, výlety, sport a já si stejně myslím že bych se víc než 2-3 psům nebyla schopná plnohodnotně věnovat. Myslím plnohodnotně na moje měřítka. Prostě moji psi se mnou budou do konce života a do posledního dne budou mít dostatek péče a lásky a pelíšek u mé postele. Třeba jednou opravdu chovat budu, ale na tomhle přístupu se nic nezmění.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já chovat neplánuju, ale vím že i kdybych chovala, NIKDY bych žádného svého psa nedala pryč. Stejně chci max. tři jedince, teď máme dva a já si nedovedu představit dát jednoho z nich pryč. Vždyť já ty svoje pejsky tak miluju, opečovávám, věnuju se jim. I kdyby moje fena byla šampionka ověnčená tituly a kvalitní chovná fena, tak bych jí nikdy nedokázala brát prvotně jako "chovný materiál". To pro mě prostě neexistuje. Asi jsem v tomhle moc útlocitná, ale moji psí miláčci se mnou zestárnou stůj co stůj a i kdybych byla chovatelka, stojím si za tím, že tenhle můj přístup by se nezměnil. Moji psi se mnou žijí doma, mají k dispozici zahradu, procházky, výlety, sport a já si stejně myslím že bych se víc než 2-3 psům nebyla schopná plnohodnotně věnovat. Myslím plnohodnotně na moje měřítka. Prostě moji psi se mnou budou do konce života a do posledního dne budou mít dostatek péče a lásky a pelíšek u mé postele. Třeba jednou opravdu chovat budu, ale na tomhle přístupu se nic nezmění.

držte se prosím tématu, díky

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No u psa to samozřejmě tak jednoznačné není, nemůžu mluvit za pracovní psy, tam jistě jde i o ty vlohy, ale u nepracovních plemen jde hlavně o exteriér, kdy se plemeno posouvá k ideálu standardu, jehož výklad se ovšem v čase mění, tudíž plemeno se neustále v čase trochu mění a to je to posouvání plemene, stačí se podívat na fotky nějakého plemene před 50 lety a dnes, rozdíl je patrný na první pohled a pravda je, že dnes jsou psi mnohem líbivější, takový ohař např. jak je dneska elegantní a dříve to podle fotek býval hrubý nevzhledný pes.

Tak to je opravdu málo na to, abyste se kvůli tomu starších psů, kteří si své odpracovali, zbavovali. Na jednu stranu zakážeme kupírování, jako týrání kvůli vzhledu a na druhou stranu zavřeme psy do klecí a kotců a když zestárnou, tak je tak nějak někam vykopneme a budeme tomu říkat posouvání plemene?
Je to jen otázka vkusu. Já ( a dost dalších) třeba nemůžu říct, že by se mi líbilo to, kam se posunuli knírači. Co jim snad bylo přikrášleno na vzhledu, to jim bylo ubráno na použitelnosti ! O německých ovčácích nemluvím, to už tady bylo mockrát !
V loveckých psech se nevyznám. Ale potřebuje ohař, na to aby donesl kachnu, být elegantní ? Nejvíc jeho elegance vynikne, když vyleze z rybníka ! Ale ať je klidně elegantní, pokud s navýšením elegance neubydou jeho pracovní schopnosti !

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Naprosto souhlasím.

Co tak koukám okolo sebe, mám jasno - pro mě má smysl pouze chovatel, který si nechává svoje seniory doma, a napíšu proč.
Velkochovy s hodně psy a fenami, kde pro staré není místo, určitě udržují vysokou kvalitu EXTERIÉRU. Jedou na počet šampionů a na úspěchy na výstavách. Bohužel, toto ale není všechno. Psa/plemeno dělá i povaha a zdraví, a to u těchto chovatelů většinou dost pokulhává. Protože na to není žádná páka, nikdo to nevyžaduje, zisku šampionů to nebrání.
Chovatel, který nemá zábrany dát pryč své staré psy, nemá zábrany chovat na exteriérově špičkovém jedinci, který ale třeba není dobrý v povaze nebo mu nějak úplně nevyšlo zdraví.
Takový chovatel má navíc sice výstavní úspěchy u svých odchovů, ale také poměrně vysoký odpad, tj. pejsky, kteří jsou nemocní, mají vady apod. Většinou je to důsledek příbuzenské plemenitby, praktikované takovými chovateli. Pár špičkových jedinců a dost "odpadu". Tím "odpadem" se ovšem na webech neprezentují, moc nemáte šanci to zjistit.
Navíc pokud takový chovatel doveze drahou fenu z ciziny, která získá všechny tituly, ale objeví se u ní zdravotní nebo povahový problém, klidně na takové feně chová, protože její tituly jsou to, co jeho stanici proslaví, a o tom ostatním se nemluví.
Takže etika je podle mě velm propojena i s kvalitou.

Když se mám držet tématu, tak líp bych to popsat neuměla. Prostě pokud je někdo neetický, nekvalitní člověk, lze se od něj nadíti i lecčeho nedobrého.

Ale vždyť už vám tady odpověděli.
Chovám - delší dobu, jedno plemeno. Důchodci doma a ano musela jsem čekat na pořízení mladších než ti starší zestárli. Kdybych je "prodala" tak jsem mohla mít svá odchovaná štěňata a tedy mladší generaci už před pár lety. Chovám dost intenzivně (1-3 vrhy ročně). Jenže mám vztah ke svým psům a proto je neprodám, to si nezaslouží. A protože mám vztah ke starým mám i vztah ke štěňátkům - každý jedinec i ten nepovedený je pro mě jedinečný a stejně cenný jako ten nejúspěšnější. Navíc z chovatelského hlediska co se týká informací (zdraví, povaha, exteriér) jsou důležití všichni ne jen šampioni.

A ano mám osobní zkušenosti jako majitel štěňat i jako chovatel (tedy se znám s chovateli a zákulisím), že většinou je to spojené a to velmi s etikou. Takže kvalitní člověk má i kvalitní chov (nemusí být špičkový, ale kvalitní kvalitně dělaný s čistými úmysly, většinou hodně na zdraví). Kvalitní chov závisí na mnoha věcech, ale u živých zvířat je na 50% o etice.

Nekvalitní člověk asi nebude dělat kvalitní a vymazlené odchovy, když si "nevymazluje" ani své psy a odkládá je pokud se mu nehodí do chovu, nebo nejsou již chovní, tudíž produktivní. Přece když člověk miluje své psy, trhalo by mu srdce dát je někam, nebo prodat když se na nich již nedá vydělat a zabírají místo, které by mohla zaujmout kvalitní chovná fena, která vydělávat bude. Člověk který takhle přemýšlí se asi nebude štítit i jiných praktik, tudíž o kvalitě jeho odchovů, co se týče vymazlenosti, socializace atd. se dá pochybovat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak to je opravdu málo na to, abyste se kvůli tomu starších psů, kteří si své odpracovali, zbavovali. Na jednu stranu zakážeme kupírování, jako týrání kvůli vzhledu a na druhou stranu zavřeme psy do klecí a kotců a když zestárnou, tak je tak nějak někam vykopneme a budeme tomu říkat posouvání plemene?
Je to jen otázka vkusu. Já ( a dost dalších) třeba nemůžu říct, že by se mi líbilo to, kam se posunuli knírači. Co jim snad bylo přikrášleno na vzhledu, to jim bylo ubráno na použitelnosti ! O německých ovčácích nemluvím, to už tady bylo mockrát !
V loveckých psech se nevyznám. Ale potřebuje ohař, na to aby donesl kachnu, být elegantní ? Nejvíc jeho elegance vynikne, když vyleze z rybníka ! Ale ať je klidně elegantní, pokud s navýšením elegance neubydou jeho pracovní schopnosti !

No problém je v tom, že dříve hodně lidi dali na ty pracovní schopnosti, dneska už pro ně u většiny psů není uplatnění, tak se pozornost přenesla na exteriér. Kolik myslíte procent ohařů skutečně maká na honech a kolik se jich válí na gauči jako čistě rodinní psi? Já tipuju, že dneska už převažují ti druzí. A tak je to u všech pracovních plemen, pracovní vlohy těch psů jsou jim dneska spíše na obtíž.

Ale vždyť už vám tady odpověděli.
Chovám - delší dobu, jedno plemeno. Důchodci doma a ano musela jsem čekat na pořízení mladších než ti starší zestárli. Kdybych je "prodala" tak jsem mohla mít svá odchovaná štěňata a tedy mladší generaci už před pár lety. Chovám dost intenzivně (1-3 vrhy ročně). Jenže mám vztah ke svým psům a proto je neprodám, to si nezaslouží. A protože mám vztah ke starým mám i vztah ke štěňátkům - každý jedinec i ten nepovedený je pro mě jedinečný a stejně cenný jako ten nejúspěšnější. Navíc z chovatelského hlediska co se týká informací (zdraví, povaha, exteriér) jsou důležití všichni ne jen šampioni.

A ano mám osobní zkušenosti jako majitel štěňat i jako chovatel (tedy se znám s chovateli a zákulisím), že většinou je to spojené a to velmi s etikou. Takže kvalitní člověk má i kvalitní chov (nemusí být špičkový, ale kvalitní kvalitně dělaný s čistými úmysly, většinou hodně na zdraví). Kvalitní chov závisí na mnoha věcech, ale u živých zvířat je na 50% o etice.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zase se vzdalujeme od tématu, prosím, držte se ho prosím. Téma zní jestli takový chovatel opravdu nemůže chovat kvalitní (exteriérově i povahově) štěňata a proč.

Takový chovatel teoreticky může odchovávat kvalitní štěńata, jenže v chovu psů nic není stoprocentní a v podstatě nákup štěněte musí být doprovázený důvěrou v chovatele, že chovatel nic nezamlčuje a v chovu tajně nepodvádí a tato důvěra tím zbavováním se starších jedinců je podkopána, takže pak i to, že odchovává kvalitní štěńata bez podvodů mu může být na nic, protože mu to nikdo nevěří, co si budeme nalhávat, ii v chovu psů platí, že prodává image značky a značkou je název chs a image je styl chovu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No problém je v tom, že dříve hodně lidi dali na ty pracovní schopnosti, dneska už pro ně u většiny psů není uplatnění, tak se pozornost přenesla na exteriér. Kolik myslíte procent ohařů skutečně maká na honech a kolik se jich válí na gauči jako čistě rodinní psi? Já tipuju, že dneska už převažují ti druzí. A tak je to u všech pracovních plemen, pracovní vlohy těch psů jsou jim dneska spíše na obtíž.

No právě. A kdyby se plemeno neposouvalo do líbivosti, tak by si ty hrubé neotesance drželi jen lidi k práci do lesa, kam taky ohař patří, ovčáky k ovcím a třeba ke sportu atd., atd. A nebyla by plná města sice krásných, ale do města nevhodných psů a města by nebyla plná jejich exkrementů.
No a už jsme zase někde úplně jinde. Zakládám nové téma.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Takový chovatel teoreticky může odchovávat kvalitní štěńata, jenže v chovu psů nic není stoprocentní a v podstatě nákup štěněte musí být doprovázený důvěrou v chovatele, že chovatel nic nezamlčuje a v chovu tajně nepodvádí a tato důvěra tím zbavováním se starších jedinců je podkopána, takže pak i to, že odchovává kvalitní štěńata bez podvodů mu může být na nic, protože mu to nikdo nevěří, co si budeme nalhávat, ii v chovu psů platí, že prodává image značky a značkou je název chs a image je styl chovu.

Tak v tom případě by asi muselo dost záležet i na stylu, jakým se "nepohodlných psů" zbavuje a na úhlu pohledu zájemce o štěně. Podle mě se prostě nedá říct, že chovatel, který nemá přímo u sebe doma všechny psí seniory a nechovné jedince, které kdy vlastnil, je špatný, neetický chovatel a nedobrý člověk.

No samozřejmě, zjednodušovat nelze, ale pokud si dáte jasná kritéria "kvality", pak podle daných měřítek snadno oddělíte kvalitu/nekvalitu. Ale protože v chovu etika a kvalita úzce souvisí, vyvozovat se celkem dá...

Asi půjdu proti proudu, ale já jsem přesvědčená, že kdybych měla žaludek na to, zbavovat se neperspektivních jedinců - byla bych schopmá dosáhnout ještě lepších výsledků.
I když si nestěžuju, ale právě proto, že mám plný dvůr důchodců, nemůžu si dovolit víc jak jeden vrh do roka -nebo i méně.
Mám feny, které daly jediný vrh a protože výsledky nebyly tak úplně podle mého gusta, tak už zbytek života prožily bez štěňat.
Nevím, proč by chovatel, který si doma drží jen kvalitní chovné jedince,měl mít u psů špatné povahy. Dobrý chovatel (dobrý v tom smyslu, že odchovává kvalitní jedince) ví, že povaha je součástí exteriéru.
Zkrátka - neodsuzuji takové chovatele. Pokud svým psům zajistí dobrý domov, ani bych neřekla že jsou to špatní lidé.
Jak říkám - kdybych to dokázala, taky si uvolním místo. Měla bych pak naopak mnohem víc času na jedince perspektivní a na štěňátka.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No samozřejmě, zjednodušovat nelze, ale pokud si dáte jasná kritéria "kvality", pak podle daných měřítek snadno oddělíte kvalitu/nekvalitu. Ale protože v chovu etika a kvalita úzce souvisí, vyvozovat se celkem dá...

Podle mě se musí oddělit několik věcí - kvalita chovu a kvalita chovatele a jeho lidské vlastnosti. Je to úplně něco jiného. Mám štěně ze zahraničí, který je podle mě pro uživatele tohoto fóra typický množitel. Mně se jeho povahové vlastnosti taky nelíbí, ale mám od něj špičkové zvíže a jeho odchovy fakt dosahují těch nejvyšších kvalit.
Co se tady bere jako "jasná věc" je v mnoha ohledech naprostý nesmysl. Ano, nemá u sebe nechovná a stará zvířata, jakým způsobem jim hledá nový domov netuším. Ale že by se nevěnoval štěňatům? Kdepak, o štěňata je špičkově postaráno, se všmi možnými podměty a vycházkami, že by leckterý páneček jedné chovné fenečky mohl závidět. A víte, proč to dělá? Protože ví, že jen štěně se správnou povahou má na to být špičkovým psem na výstavy. Pokud by do chovu bral nemocná zvířata nebo zatajené vady, vše se provalí - berou si totiž od něj štěňata z celého světa. Chov je to špičkový, kvalita zvířat obrovská. Chovatelský servis relativně přiměřený - má odchovů fakt hodně a nemůže držet za ručičku při všem. Jako člověk mi ale nesedí.
Kvalita chovu opravdu nesouvisí s tím, mít nebo nemít doma veterány. Kvalita chovu není ani o počtu psů. Je to o chovném materiálů, hledání rodičovských párů, tvrdé dřině s rodokmeny a dost o štěstí. Jen prostě každý máme jinak nastavené etické cítění, já mám doma taky všechny psy, co kdy překročili práh domu a na vždy budou u nás. Ale přiznávám, že i neetický chovatel může mít úžasně kvalitní chov.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Takže vaše přesvědčení pramení z osobních zkušeností s takovými chovateli?

No a jak jinak bych na to asi přišla?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Podle mě se musí oddělit několik věcí - kvalita chovu a kvalita chovatele a jeho lidské vlastnosti. Je to úplně něco jiného. Mám štěně ze zahraničí, který je podle mě pro uživatele tohoto fóra typický množitel. Mně se jeho povahové vlastnosti taky nelíbí, ale mám od něj špičkové zvíže a jeho odchovy fakt dosahují těch nejvyšších kvalit.
Co se tady bere jako "jasná věc" je v mnoha ohledech naprostý nesmysl. Ano, nemá u sebe nechovná a stará zvířata, jakým způsobem jim hledá nový domov netuším. Ale že by se nevěnoval štěňatům? Kdepak, o štěňata je špičkově postaráno, se všmi možnými podměty a vycházkami, že by leckterý páneček jedné chovné fenečky mohl závidět. A víte, proč to dělá? Protože ví, že jen štěně se správnou povahou má na to být špičkovým psem na výstavy. Pokud by do chovu bral nemocná zvířata nebo zatajené vady, vše se provalí - berou si totiž od něj štěňata z celého světa. Chov je to špičkový, kvalita zvířat obrovská. Chovatelský servis relativně přiměřený - má odchovů fakt hodně a nemůže držet za ručičku při všem. Jako člověk mi ale nesedí.
Kvalita chovu opravdu nesouvisí s tím, mít nebo nemít doma veterány. Kvalita chovu není ani o počtu psů. Je to o chovném materiálů, hledání rodičovských párů, tvrdé dřině s rodokmeny a dost o štěstí. Jen prostě každý máme jinak nastavené etické cítění, já mám doma taky všechny psy, co kdy překročili práh domu a na vždy budou u nás. Ale přiznávám, že i neetický chovatel může mít úžasně kvalitní chov.

Jenže kolik je takových chovatelů, kteří mají úžasnou pověst, berou od nich štěňata z celého světa a na štěně se čeká? Naprostý zlomek. Tihle lidé vědí, za čím si jdou, mají výborně vymakaný podnikatelský záměr. Kromě chovu musí perfektně zvládat i ekonomiku a marketing. Oni vědí, že aby si vybudovali kvalitní "značku", že podvádět nemůžou.
Ale to je fakt jehla v kupce sena. Drtivá většina ostatních, zvlášť tady v ČR, si jede za rychlým ziskem a spoléhá se na to, že nějaký ten kupec se vždy najde. Nemají na to (znalostně, organizačně apod.), aby se takto vypracovali na špici, tak jim stačí to, co mají.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jenže kolik je takových chovatelů, kteří mají úžasnou pověst, berou od nich štěňata z celého světa a na štěně se čeká? Naprostý zlomek. Tihle lidé vědí, za čím si jdou, mají výborně vymakaný podnikatelský záměr. Kromě chovu musí perfektně zvládat i ekonomiku a marketing. Oni vědí, že aby si vybudovali kvalitní "značku", že podvádět nemůžou.
Ale to je fakt jehla v kupce sena. Drtivá většina ostatních, zvlášť tady v ČR, si jede za rychlým ziskem a spoléhá se na to, že nějaký ten kupec se vždy najde. Nemají na to (znalostně, organizačně apod.), aby se takto vypracovali na špici, tak jim stačí to, co mají.

Ono je možná úplně nejhorší tahle zapštklost proti všemu, co je v ČR a je z ČR. I tady u nás jsou super chovatelé a není jich málo. Ti, co jdou za rychlým ziskem, totiž většinou ani nevydrží tak dlouho, aby se jim feny z produktivního věku dostaly do důchodu.
Podle mě je dost chovatelů, na jejichž odchovy je pořadník dost dlouho dopředu. Ano i tady v ČR.
U většiny plemen je chovatelský svět malý a lidi se znají. Nejen tady u nás, ale za hranicemi. Vše co se podvede, jednou vyplave napovrch. Takže kdo chce uspět, musí se od podvodů oprostit. Ale na rovinu říkám, že mluvím o kvalitních chovech. Ne těch pseudo super hyper u dobře prodejných plemen - ale takových plemen není moc.
Kvalitní chov fakt není o tom, jestli jsou doma veteráni, nebo ne. Znám úžasné chovatele se špičkovým chovem, kteří mají 2-4 feny všech věkových kategorií a jsou dlouhodobou stálicí v chovatelském podvědomí. Pak i takové, co mají 10 fen a žádné veterány a výsledky mají obdobné. Nebo ty, co mají doma 2 fenky a dalších 20 ve spoluvlastnictví - jejich chov, ale bydlí jinde. Tady tohle s nechovnými zvířaty a důchodci je o lidskosti, ne o kvalitě chovu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Asi půjdu proti proudu, ale já jsem přesvědčená, že kdybych měla žaludek na to, zbavovat se neperspektivních jedinců - byla bych schopmá dosáhnout ještě lepších výsledků.
I když si nestěžuju, ale právě proto, že mám plný dvůr důchodců, nemůžu si dovolit víc jak jeden vrh do roka -nebo i méně.
Mám feny, které daly jediný vrh a protože výsledky nebyly tak úplně podle mého gusta, tak už zbytek života prožily bez štěňat.
Nevím, proč by chovatel, který si doma drží jen kvalitní chovné jedince,měl mít u psů špatné povahy. Dobrý chovatel (dobrý v tom smyslu, že odchovává kvalitní jedince) ví, že povaha je součástí exteriéru.
Zkrátka - neodsuzuji takové chovatele. Pokud svým psům zajistí dobrý domov, ani bych neřekla že jsou to špatní lidé.
Jak říkám - kdybych to dokázala, taky si uvolním místo. Měla bych pak naopak mnohem víc času na jedince perspektivní a na štěňátka.

To je zajímavý názor - v jakém smyslu lepších výsledků myslíte, že byste byla schopná dosáhnout?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Osobně si myslím, že se tento názor objevil v době před cca 15-20 lety, kdy se chov psů stal v podstatě byznysem, takže někteří přišli na ten nápad zbavit se starých nevýdělečných psů, předtím se to nikdy nedělalo, takže logicky na tyto chovaele se koukalo skrz prsty a na koho se kouká skrz prsty, od toho lidi neočekávají nic dobrého, tedy ani kvalitu.

Ale to snad ne. Jakýpak byzbys. Podívejte se na některá starší témata a dočtete se, že chov psů je ztrátový. Takže o byznysu se nedá mluvit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ten, kdo je schopen prodávat pravidelně psí seniory, nemá k nim dostatečný citový vztah. Tam kde chybí dostatečný citový vztah, nebude nikdy dokonalá socializace štěňat. Po stránce chovu i kvality je jistě vše v pořádku, ale já si mimo jiné cením i individuálního přístupu ke štěňatům a ten se u člověka, který psy po chovnosti prodává, nedá až tak čekat.

To nemá žádný podnikatel - vztah k seniorům - ani psím, ani lidským. Když zestárnete a nepodáváte patřičné výkony nebo často marodíte, tak se Vásx podnikatel šmahem zbaví, jako někteří psích seniorů, kteří již nejsou produktivní - to je holt tržní ekonomika a tvrdý kapitalismus ...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Asi půjdu proti proudu, ale já jsem přesvědčená, že kdybych měla žaludek na to, zbavovat se neperspektivních jedinců - byla bych schopmá dosáhnout ještě lepších výsledků.
I když si nestěžuju, ale právě proto, že mám plný dvůr důchodců, nemůžu si dovolit víc jak jeden vrh do roka -nebo i méně.
Mám feny, které daly jediný vrh a protože výsledky nebyly tak úplně podle mého gusta, tak už zbytek života prožily bez štěňat.
Nevím, proč by chovatel, který si doma drží jen kvalitní chovné jedince,měl mít u psů špatné povahy. Dobrý chovatel (dobrý v tom smyslu, že odchovává kvalitní jedince) ví, že povaha je součástí exteriéru.
Zkrátka - neodsuzuji takové chovatele. Pokud svým psům zajistí dobrý domov, ani bych neřekla že jsou to špatní lidé.
Jak říkám - kdybych to dokázala, taky si uvolním místo. Měla bych pak naopak mnohem víc času na jedince perspektivní a na štěňátka.

A perspektivní jedinec a štěňata jsou něco víc než pes nebo fena, kteří s Vámi žili 5, 6 nebo více let?
Zuzana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ono je možná úplně nejhorší tahle zapštklost proti všemu, co je v ČR a je z ČR. I tady u nás jsou super chovatelé a není jich málo. Ti, co jdou za rychlým ziskem, totiž většinou ani nevydrží tak dlouho, aby se jim feny z produktivního věku dostaly do důchodu.
Podle mě je dost chovatelů, na jejichž odchovy je pořadník dost dlouho dopředu. Ano i tady v ČR.
U většiny plemen je chovatelský svět malý a lidi se znají. Nejen tady u nás, ale za hranicemi. Vše co se podvede, jednou vyplave napovrch. Takže kdo chce uspět, musí se od podvodů oprostit. Ale na rovinu říkám, že mluvím o kvalitních chovech. Ne těch pseudo super hyper u dobře prodejných plemen - ale takových plemen není moc.
Kvalitní chov fakt není o tom, jestli jsou doma veteráni, nebo ne. Znám úžasné chovatele se špičkovým chovem, kteří mají 2-4 feny všech věkových kategorií a jsou dlouhodobou stálicí v chovatelském podvědomí. Pak i takové, co mají 10 fen a žádné veterány a výsledky mají obdobné. Nebo ty, co mají doma 2 fenky a dalších 20 ve spoluvlastnictví - jejich chov, ale bydlí jinde. Tady tohle s nechovnými zvířaty a důchodci je o lidskosti, ne o kvalitě chovu.

To není zapšklost. Určitě i tady pár takových chovatelů je.
Ale kolik? Podle mě jen nepatrný zlomek.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Podle mě se musí oddělit několik věcí - kvalita chovu a kvalita chovatele a jeho lidské vlastnosti. Je to úplně něco jiného. Mám štěně ze zahraničí, který je podle mě pro uživatele tohoto fóra typický množitel. Mně se jeho povahové vlastnosti taky nelíbí, ale mám od něj špičkové zvíže a jeho odchovy fakt dosahují těch nejvyšších kvalit.
Co se tady bere jako "jasná věc" je v mnoha ohledech naprostý nesmysl. Ano, nemá u sebe nechovná a stará zvířata, jakým způsobem jim hledá nový domov netuším. Ale že by se nevěnoval štěňatům? Kdepak, o štěňata je špičkově postaráno, se všmi možnými podměty a vycházkami, že by leckterý páneček jedné chovné fenečky mohl závidět. A víte, proč to dělá? Protože ví, že jen štěně se správnou povahou má na to být špičkovým psem na výstavy. Pokud by do chovu bral nemocná zvířata nebo zatajené vady, vše se provalí - berou si totiž od něj štěňata z celého světa. Chov je to špičkový, kvalita zvířat obrovská. Chovatelský servis relativně přiměřený - má odchovů fakt hodně a nemůže držet za ručičku při všem. Jako člověk mi ale nesedí.
Kvalita chovu opravdu nesouvisí s tím, mít nebo nemít doma veterány. Kvalita chovu není ani o počtu psů. Je to o chovném materiálů, hledání rodičovských párů, tvrdé dřině s rodokmeny a dost o štěstí. Jen prostě každý máme jinak nastavené etické cítění, já mám doma taky všechny psy, co kdy překročili práh domu a na vždy budou u nás. Ale přiznávám, že i neetický chovatel může mít úžasně kvalitní chov.

Jenže od takového chovatele si vezme štěně zase jen někdo, kdo má tak trochu žaludek jako on.
Zuzana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To je zajímavý názor - v jakém smyslu lepších výsledků myslíte, že byste byla schopná dosáhnout?

Zcela prostě - namísto důchodkyňa důchodců, bych mohla živit mladé naděje.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A perspektivní jedinec a štěňata jsou něco víc než pes nebo fena, kteří s Vámi žili 5, 6 nebo více let?
Zuzana

Přečtěte si zadání - samozřejmě z hlediska zkvalitnění chovu ano. Přečtěte si také komplet co píšu - že já na to žaludek nemám. Nedala bych pryč fenu - ale ani psa, kteří se mnou prožili 5-6 let. Ale tím pádem také tito psi, zabírají místo, které bych mohla obsadit jedinci perspektivními.
Je to zcela logická, rozumová úvaha.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jenže od takového chovatele si vezme štěně zase jen někdo, kdo má tak trochu žaludek jako on.
Zuzana

Proč? Já zrovna od podobné chovatelky štěně importovala. Taky se mně dost dotklo, že po dvou letech nabízela matku mého psa (osmiletou) na dožití do dobrého domova.
Jenže - ona to sice je brnkačka na city , ale nic to nemění na věci, že já od ní mám špičkového psa.
A i když bych se já takto nezachovala, tak pokud bude mít v budoucnu pro mně zajímavé spojení, klidně si od ní koupím štěně zas.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jenže od takového chovatele si vezme štěně zase jen někdo, kdo má tak trochu žaludek jako on.
Zuzana

ale no tak.
Jáe neodsuzuji prodat nebo darovat starého psa, nebo psa nevhodného do chovu.
Ten pes bude mít individuální péči, bude mazlíkem.
Já takhle kupovala sestře labradorku a je spokojená. V chovce by byla "navíc", byt by měla lásku, péči, ale .... takhle si užívá života opečovávaného jedináčka a sestra si mohla koupit PP psa za menší peníze.


Klidně bych si vzala štěně od někoho, kdo má chov jako práci, kdo má cíl, jde za ním a výsledky mluví za vše.

P.S. doma mám jendoho nemocného psa a vykastrovanou fenu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přečtěte si zadání - samozřejmě z hlediska zkvalitnění chovu ano. Přečtěte si také komplet co píšu - že já na to žaludek nemám. Nedala bych pryč fenu - ale ani psa, kteří se mnou prožili 5-6 let. Ale tím pádem také tito psi, zabírají místo, které bych mohla obsadit jedinci perspektivními.
Je to zcela logická, rozumová úvaha.

Já nereaguji na zadání, ale na Váš konkrétní příspěvek. Píšete, že kdybyste na to měla žaludek, tak byste je prodala a byla byste v chovu dál. Proto se ptám, jestli jsou podle Vás perspektivní jedinci a štěňata více než psi, které máte delší dobu? Vím, že jste se psala, že máte důchodce doma. Ale v čem byste si polešila, kdybyste je prodala a nakoupila mladé, chovné, perspektivní feny?
Zuzana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já nereaguji na zadání, ale na Váš konkrétní příspěvek. Píšete, že kdybyste na to měla žaludek, tak byste je prodala a byla byste v chovu dál. Proto se ptám, jestli jsou podle Vás perspektivní jedinci a štěňata více než psi, které máte delší dobu? Vím, že jste se psala, že máte důchodce doma. Ale v čem byste si polešila, kdybyste je prodala a nakoupila mladé, chovné, perspektivní feny?
Zuzana

No - to snad je logické ne? Namísto abych živila důchodce, mohla bych živit perspektivní chovnou fenu, která by dala kvalitní štěňata - pokud by nedala, zbavila bych se jí a zkusila jinou.
Nebo - mohla bych si z kvalitního vrhu ponechat následovnici - namísto živení neperspektivní důchodkyně. Nevím, co je na tom k nepochopení.
Z citového hlediska jsou pro mně samozřejmě víc ti neperspektivní jedinci - proto tu zůstávají. Ale z chovatelského hlediska jsou zcela bezcenní.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jenže od takového chovatele si vezme štěně zase jen někdo, kdo má tak trochu žaludek jako on.
Zuzana

Můžu vás ubezpečit, že stejný žaludek jako chovatel mé feny nemám. Máme 5 fen, 2 již v důchodovém věku, jedna ještě pod 8 let, ale chovat se na ní už nebude, jedna taky pod 8 let a bude mít poslední (druhý!) vrh a pak jedno štěně. Žádná z našich fen nikdy nepůjde z domu, i když v příštím roce to u nás bude 4 vysloužilé feny a 1 mnlaďoučká naděje.
A další štěně od stejného chovatele bych si klidně vzala - odchovy má úžasné, zdravé, skvělá povaha, moc hezký exteriér.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jenže od takového chovatele si vezme štěně zase jen někdo, kdo má tak trochu žaludek jako on.
Zuzana

Můžu vás ubezpečit, že stejný žaludek jako chovatel mé feny nemám. Máme 5 fen, 2 již v důchodovém věku, jedna ještě pod 8 let, ale chovat se na ní už nebude, jedna taky pod 8 let a bude mít poslední (druhý!) vrh a pak jedno štěně. Žádná z našich fen nikdy nepůjde z domu, i když v příštím roce to u nás bude 4 vysloužilé feny a 1 mnlaďoučká naděje.
A další štěně od stejného chovatele bych si klidně vzala - odchovy má úžasné, zdravé, skvělá povaha, moc hezký exteriér.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No a jak jinak bych na to asi přišla?

Třeba si to vycucala z prstu, co já vím.
Zadavatelka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No - to snad je logické ne? Namísto abych živila důchodce, mohla bych živit perspektivní chovnou fenu, která by dala kvalitní štěňata - pokud by nedala, zbavila bych se jí a zkusila jinou.
Nebo - mohla bych si z kvalitního vrhu ponechat následovnici - namísto živení neperspektivní důchodkyně. Nevím, co je na tom k nepochopení.
Z citového hlediska jsou pro mně samozřejmě víc ti neperspektivní jedinci - proto tu zůstávají. Ale z chovatelského hlediska jsou zcela bezcenní.

Nevím, jestli reaguji správně a jste autorkou příspěvku "proti proudu", ale mohla byste mi, prosím, odpovědět na dotaz výše -
"v jakém smyslu lepších výsledků myslíte, že byste byla schopná dosáhnout"? Děkuji.

Nikdo tady nejde proti proudu nebo s proudem....každý jsme jiný, ale...

Víte co je nejdůležitější věcí pro chov? Je to CIT pro chov...neboli čuch na psy. Nemusíte mít školy, nemusíte mít zkušenosti, ale pokud máte onenc cit (nebo čuch nebo jak to nazvat) tak z dvou noname psů "vyrobíte" špičkový vrh. Někdo tomu říká chovatelské štěstí....já to znám pod pojmem chovatelský cit a nemá to nic společného s penězi na chov, krytí, možnostmi, zázemím atd.

Takže ať má někdo 100 fen a super podmínky, nebude onen TOP chovatel (kterého asi hledáte nebo se jím chcete stát) ikdyby se rozkrájel. A takové případy znám osobně.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nikdo tady nejde proti proudu nebo s proudem....každý jsme jiný, ale...

Víte co je nejdůležitější věcí pro chov? Je to CIT pro chov...neboli čuch na psy. Nemusíte mít školy, nemusíte mít zkušenosti, ale pokud máte onenc cit (nebo čuch nebo jak to nazvat) tak z dvou noname psů "vyrobíte" špičkový vrh. Někdo tomu říká chovatelské štěstí....já to znám pod pojmem chovatelský cit a nemá to nic společného s penězi na chov, krytí, možnostmi, zázemím atd.

Takže ať má někdo 100 fen a super podmínky, nebude onen TOP chovatel (kterého asi hledáte nebo se jím chcete stát) ikdyby se rozkrájel. A takové případy znám osobně.

Jo, jednoho takového znám. Pár fen na dvorku, ale fenu se štěňaty u postele. Žádné velké školy, ale psy celý život a odchovy vždycky špičkové. Se psy se moc nepáral, ale když si vytipoval dobrého psa, jel klidně krýt do zahraničí. A psí babičky doma.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nevím, jestli reaguji správně a jste autorkou příspěvku "proti proudu", ale mohla byste mi, prosím, odpovědět na dotaz výše -
"v jakém smyslu lepších výsledků myslíte, že byste byla schopná dosáhnout"? Děkuji.

Jsem autorka ( mně se mnění ajpina, mobilní připojení) a fakt už nevím, jak to vysvětlit.
Myslím že je to docela jasně vysvětlené v příspěvku na který reagujete.
I když si můžu dovolit držet víc psů, nemám nafukovací kapacity. Fena která se neosvědčí v chovu tady blokuje místo feně jiné, která by se osvědčit mohla . Fena která má už "po sezoně"Také blokuje místo jiné feně.

Všem vám děkuji za názory a taky za to, že jste se tu v rámci možností nepohádali, ač se jedná o vcelku sporné téma.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jsem autorka ( mně se mnění ajpina, mobilní připojení) a fakt už nevím, jak to vysvětlit.
Myslím že je to docela jasně vysvětlené v příspěvku na který reagujete.
I když si můžu dovolit držet víc psů, nemám nafukovací kapacity. Fena která se neosvědčí v chovu tady blokuje místo feně jiné, která by se osvědčit mohla . Fena která má už "po sezoně"Také blokuje místo jiné feně.

Aha. Ale píšete "byla bych schopná dosáhnout ještě lepších výsledků" a mně zajímala ta definice "lepšího" výsledku: To co uvádíte, je výhodné z hlediska vaší intenzity chovu či kvantity odchovů, ale kvalitu to nutně neznamená. Nic ve zlém, já si tuto otázku kladu poměrně opakovaně, protože nikdo nemáme nafukovací kapacity. Jak to tak ale sleduji kolem sebe, velké množství či průběžná obměna chovných psů s sebou lepší výsledky sama o sobě nenese, spíš svádí k aktivitám typu pokus-omyl, zatímco znám několik chovů s velmi omezenou chovnou základnou a velmi nepravidelnou chovatelskou činností, ale co vrh to dobře promyšlená, chovatelsky zajímavá záležitost, na kterou si zájemci rádi čekají. A co víc, tito chovatelé jsou studnicí informací nejen o uchovnění a štěňatech, ale i o individuálních povahách, zdravotních problémech, problémech plemene ve stáří apod. To je kvalita (bez ohledu na emoce), které se obdivuji. Ale samozřejmě i já mám u vlastních odchovů pokušení nechat si doma perspetkivní štěně, nebo se dozvím o zajímavém vrhu v zahraničí...a červíček hlodá spolu s představami, "kde už jsem mohla chovatelsky být ", ale rozum zatím vítězí. Tak jsem si říkala, že se třeba dozvím další zkušenost a získám argument..přesto děkuji.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Aha. Ale píšete "byla bych schopná dosáhnout ještě lepších výsledků" a mně zajímala ta definice "lepšího" výsledku: To co uvádíte, je výhodné z hlediska vaší intenzity chovu či kvantity odchovů, ale kvalitu to nutně neznamená. Nic ve zlém, já si tuto otázku kladu poměrně opakovaně, protože nikdo nemáme nafukovací kapacity. Jak to tak ale sleduji kolem sebe, velké množství či průběžná obměna chovných psů s sebou lepší výsledky sama o sobě nenese, spíš svádí k aktivitám typu pokus-omyl, zatímco znám několik chovů s velmi omezenou chovnou základnou a velmi nepravidelnou chovatelskou činností, ale co vrh to dobře promyšlená, chovatelsky zajímavá záležitost, na kterou si zájemci rádi čekají. A co víc, tito chovatelé jsou studnicí informací nejen o uchovnění a štěňatech, ale i o individuálních povahách, zdravotních problémech, problémech plemene ve stáří apod. To je kvalita (bez ohledu na emoce), které se obdivuji. Ale samozřejmě i já mám u vlastních odchovů pokušení nechat si doma perspetkivní štěně, nebo se dozvím o zajímavém vrhu v zahraničí...a červíček hlodá spolu s představami, "kde už jsem mohla chovatelsky být ", ale rozum zatím vítězí. Tak jsem si říkala, že se třeba dozvím další zkušenost a získám argument..přesto děkuji.

Lépe to nešlo vystihnout..děkuji.