U veterináře

Vedlejší vlákno jsem nečetla, ale podle mě strach u veta nesouvisí s důvěrou v majitele, ale s povahou psa a jeho zkušenostma z ordinace.

Tak k tématu... Já si nemyslím, že by strach z veterináře měl rozhodovat o vpuštění psa do chovu. ALE je otázka, jestli má pes strach, ale pod dohledem majtele si nechá úkony udělat, nebo potřebuje pomalu ,,přikurtovat", aby se nechal byť jen prohlédnout. Můj pes poté, co se mu veterinářka ,,šťourala" drátem do kousných ran, tak ji taky moc nemusí. Ale prostě drží, spolupracuje, i když na něm vidím, že by nejraději proskočil oknem... Pokud je pes u veterináře přehnaně agresivní nebo bojácný, není to dobře, ale nemusí to být ,,pošahanou" povahou, ale právě třeba i majitelem, který je kolikrát hysteričtější než pes sám...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak k tématu... Já si nemyslím, že by strach z veterináře měl rozhodovat o vpuštění psa do chovu. ALE je otázka, jestli má pes strach, ale pod dohledem majtele si nechá úkony udělat, nebo potřebuje pomalu ,,přikurtovat", aby se nechal byť jen prohlédnout. Můj pes poté, co se mu veterinářka ,,šťourala" drátem do kousných ran, tak ji taky moc nemusí. Ale prostě drží, spolupracuje, i když na něm vidím, že by nejraději proskočil oknem... Pokud je pes u veterináře přehnaně agresivní nebo bojácný, není to dobře, ale nemusí to být ,,pošahanou" povahou, ale právě třeba i majitelem, který je kolikrát hysteričtější než pes sám...

No s tímhle souhlasím. Taky mi někdy přijde, že je to spíše majitelem. Jednou mi například paní v čakárně vyprávěla, že když mají jít k veterináři, tak ONA (ne pes, ale panička) už den před tím nemůže spát a furt se v čekárně pejskovi omlouvala, že ho tam vzala a že mu tam zase paní veterinářka bude ubližovat. No a taky to byl pak cirkus v té odrinaci (šli na řadu před námi, takže jsme to všichni v čekárně slyšeli). V tomhle případě to spíš bylo "pošahanou" povahou paničky.
Taky je mi mého psa líto, kolik nepříjemných věcí si za poslední dobu musel vytrpět, ale prostě se tam musí nechat vyšetřit a tečka.
Zuzana

taky si nemyslim, ze je to o neduvere v panečka...Moje fenka se bojí veterináře a jakmile zajdeme do ulice, kde ma ordinaci, okamžitě by běžela na druhou stranu, i kdyz treba jen prochazime.... a to z toho duvodu, ze byla 3xna operaci, prodelany výplachy analních žlázek, kdy se ji tam veterinářka štourala 15minut, protoze nemohla najit spravnou dírku (fenka jokršíra). Ale kdyz cekame v čekarne, mam ji na klině a je celkem v klidu, jen se občas rozklepe. V ordinaci na stole sedi a drží. Ví že musí... pak dostane pamlsek a letí ven jak tropedo....
A není to žádná hysterka, jen má strach co ji bude zase delat... Nekterí lidé se taky bojí zubařů,, takže proč by se pes nemohl bát veterináře, kdyz neví, co mu bude zase delat??

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
taky si nemyslim, ze je to o neduvere v panečka...Moje fenka se bojí veterináře a jakmile zajdeme do ulice, kde ma ordinaci, okamžitě by běžela na druhou stranu, i kdyz treba jen prochazime.... a to z toho duvodu, ze byla 3xna operaci, prodelany výplachy analních žlázek, kdy se ji tam veterinářka štourala 15minut, protoze nemohla najit spravnou dírku (fenka jokršíra). Ale kdyz cekame v čekarne, mam ji na klině a je celkem v klidu, jen se občas rozklepe. V ordinaci na stole sedi a drží. Ví že musí... pak dostane pamlsek a letí ven jak tropedo....
A není to žádná hysterka, jen má strach co ji bude zase delat... Nekterí lidé se taky bojí zubařů,, takže proč by se pes nemohl bát veterináře, kdyz neví, co mu bude zase delat??

já tedy nikdy žádný problém, malina mi zvládala šití v lokále,současná sice zná jen očkování,ale dotáhne mně k ordinaci,otevře si dveře jde se kuknout onehdá se vet řehtal, že by jim tam měla dělat reklamu pro ty co táhnou pánečky opačným směrem

Lidi, buďme soudní a nechme ta zvířata taky trochu projevovat své přirozené "pocity". Vždyť jsou to živé bytosti ne stroje, jejichž chování lze bezezbytku napovelovat a navázat na lidskou autoritu! Ruku na srdce, kdo z nás nesedí v čekárně u lékaře se staženou zadnicí - a to my narozdíl od našich čtyřnohých přítelíčků víme, proč tam jdeme a co se tam asi bude dít...

Tak u nás je to složitější. Se zánětem oka jsme museli jet za vetem u kterého nikdy nebyla (bohužel jediný ordinoval ráno) čuba se ho hodně bála a skoro na sebe nenechala sáhnout,ovšem od sestřičky co tam měl se nechala,prohlédnout i změřit teplotu v pohodě. Na jaře jsme museli jet na pohotovost do Stodůlek když se čuba přiotrávila,to byla naprosto v pohodě,nechala se prohlédnout,udělat sono (povel hajííí se nám v tomhle suprově osvědčil) dokonce si nechala píchnout bolestivou injekci (to říkala veterinářka ať jí pořádně držím,že jí to bude hodně bolet) a ani sebou necukla. No a naposled jsme museli jet k naší veterinářce se zánětem ucha (bohužel jsme až později zjistili,že se jí zánět dělá z tučnějšího jídla a já jí na přilepšenou dala škvarky a úplně se jí zkroutilo ucho a jen letmí dotyk jí hodně bolel) vetka jí tam šťourala nůžtičkama a vat. tyčinkama,čuba ze začátku protestovala,ale nakonec držela v pohodě a když jsme později jeli na kontrolu tak byla sice v klidu,ale bylo vidět,že by šla raději domu a taky když už jsme šli tak vypálila rychlostí blesku a bylo vidět,že je šťastná,že to má za sebou

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Lidi, buďme soudní a nechme ta zvířata taky trochu projevovat své přirozené "pocity". Vždyť jsou to živé bytosti ne stroje, jejichž chování lze bezezbytku napovelovat a navázat na lidskou autoritu! Ruku na srdce, kdo z nás nesedí v čekárně u lékaře se staženou zadnicí - a to my narozdíl od našich čtyřnohých přítelíčků víme, proč tam jdeme a co se tam asi bude dít...

Hezky napsané.
Proto mě trochu udivoval názor, že PES SE BOJÍ VETERINÁŘE = NEVHODNÝ DO CHOVU. Rozhodně tam záleží na vícero faktorech. Pokud je to pes, který se kromě veterináře bojí i vlastního stínu, tak je to o něčem úplně jiném. Ale posuzovat vhodnost psa do chovu jen podle toho, jak se chová u veta...
Zuzana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hezky napsané.
Proto mě trochu udivoval názor, že PES SE BOJÍ VETERINÁŘE = NEVHODNÝ DO CHOVU. Rozhodně tam záleží na vícero faktorech. Pokud je to pes, který se kromě veterináře bojí i vlastního stínu, tak je to o něčem úplně jiném. Ale posuzovat vhodnost psa do chovu jen podle toho, jak se chová u veta...
Zuzana

Podle mě je to taky blbost, ono úplně stačí flegmatik x cholerik, cholerik se vytočí do obrátek a vypadá to blbě, ale to ještě neznamená, že je to špatně, jsou plemena, která jsou a mají být choleričtější, jiný jsou flegmatičtější a tak všechny věci, i veta, nesou jinak. Pokud se pes bojí veta, ale jinak je v pohodě a žádný bojínek, tak je to pro mě naprostá normálka.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hezky napsané.
Proto mě trochu udivoval názor, že PES SE BOJÍ VETERINÁŘE = NEVHODNÝ DO CHOVU. Rozhodně tam záleží na vícero faktorech. Pokud je to pes, který se kromě veterináře bojí i vlastního stínu, tak je to o něčem úplně jiném. Ale posuzovat vhodnost psa do chovu jen podle toho, jak se chová u veta...
Zuzana

Rozumný a soudný chovatel takto neuvažuje a výkřiky nezkušených všeználků netřeba dlouze rozebírat. Pane jo, kdyby mou "chovnost" někdo lustroval podle toho, jak jsem se v mládí chovala u lékaře...

podle mě to prostě nejde takhle sumarizovat, že kdo se bojí veta, nesmí do chovu. Já mám třeba dva psy. Jeden od mala u veta na injekcích, teploměr do zadečku, zase pigáro,.... a ten se prostě bojí. Jinak veta nikdy nepoznal. No a pak mám fenu, která je od chovatele veterináře. Na jakoukoliv veterinu mě táhne, miluje veterináře, zbožňuje je :-))
Ale vím, že povahově by pes do chovu byl perfektní i přes to, že je u veta ve stresu. Prostě se mu tam vždycky děje něco ošklivého, tak to tam nemá rád. To snad nesvědčí nic špatného o jeho povaze ne?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Lidi, buďme soudní a nechme ta zvířata taky trochu projevovat své přirozené "pocity". Vždyť jsou to živé bytosti ne stroje, jejichž chování lze bezezbytku napovelovat a navázat na lidskou autoritu! Ruku na srdce, kdo z nás nesedí v čekárně u lékaře se staženou zadnicí - a to my narozdíl od našich čtyřnohých přítelíčků víme, proč tam jdeme a co se tam asi bude dít...

Asi tak, už jen ty pachy u veterináře jsou divné. A myslím, že tam ti psi cítí i tu smrt..

Např. naše KAO je u veta úplně v pohodě, nechá si dát injkci bez cuknutí, když jí bylo blbě přímo k němu běžela, že chce pomoct. :) Samojed injekce nesnáší odmala - vždy začne "fňukat" už dopředu. Vlčí špicka je taková vysmátá (doslova) celý život a ani vet jí to nijak nekazí. Briardka ho nemusí, nemá ráda injekce a když na ní někdo cizí sahá /když nemusí, nenechá se hladit/. ode mě si nechá udělat cokoliv, ale já jsem prostě já. :) No a poslední kříženka - ta zatím u veta byla s námi jen 1x, příští týden jdeme na přeočkování. Normálně k němu naklusala, nechala se dát na stůl a když natahoval injekci, tak mu očichávala oblečení. A v pohodě zas šla domů. Žádný stres.

100% Vím, že dělat sono 3 (KAO, NS a křížence), je to ok. Ale u briadky si mylsím by byl problém. I když kdo ví. No, stejně je štěňata žádnou nečekají.

Ale nemyslím, že je směrodatné pro chov, jak se pes chová u veterináře.To už bych spíš koukala na to, jak se chová venku - zda bezdůvodně útočí na lidi /psy., apod. I pro mě je doktor někdy stres. Zvlášť když vím, že mi bude dělat něco bolestivého (vrtání zubů, apod.).

Taky jsem v tom předchozím vláknu přispívala. Ale nepsala jsem o tom, že se nehodí do chovu, jen že by pes neměl vyvádět jak pominutý. Ano, většina psů se bojí, je to normální a přirozené, kdo taky bude nadšeně vyskakovat na stůl, když ví, že ho tam nic dobrého nečeká. Ale měl by se nechat vyšetřit, případně odebrat krev, nemělo by to být rodeo pro všechny zůčastněné. Psala jsem, že by mě kolikrát hamba fackovala - ano, když vidím, jak před námi jdou do ordinace s pejsánkem, vypustí ho a řeknou, že oni na to nemají, ať si ho nějak chytí a něco s ním udělají... a takovýhle pánečků, co nejsou schopni zvládnout svého psa, těch je fakt dost. Jen to asi nejsou lidi na tomhle fóru.
Jinak jak tam bylo poznamenáno, že fena vstřebala kvůli vyšetření sonem, ze stresu - v kolika případech někdo může jasně říct, že fena vstřebala kvůli tomuhle stresu a z žádného jiného důvodu? Podle mě si jistý nemůže být nikdo, že to bylo kvůli tomuhle. Ale vymlouvat se na to, to podle mě už o něčem svědčí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Lidi, buďme soudní a nechme ta zvířata taky trochu projevovat své přirozené "pocity". Vždyť jsou to živé bytosti ne stroje, jejichž chování lze bezezbytku napovelovat a navázat na lidskou autoritu! Ruku na srdce, kdo z nás nesedí v čekárně u lékaře se staženou zadnicí - a to my narozdíl od našich čtyřnohých přítelíčků víme, proč tam jdeme a co se tam asi bude dít...

No tak nějak.. Souhlasím. Navíc ani nemusí mít pes špatné zkušennosti, ale prostě atmosféra čerkárny, veškeré pachy atd. můžou i jinak klidného psa vynervovat. A nemyslím si, že by z tohoto důvodu nebyl pes vhodný do chovu..

Ono je to taky plemenem, jinak se bude chovat třeba kavkaz, jinak NO a jinak třeba pudl. Moje čivavy vždy u sona usínaly, veterinář vždy z legrace říkal, že když jim bude chtít dát narkózu tak je projede sonem. Nevyrovnaný a stresovaný pes do chovu opravdu nepatří

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ono je to taky plemenem, jinak se bude chovat třeba kavkaz, jinak NO a jinak třeba pudl. Moje čivavy vždy u sona usínaly, veterinář vždy z legrace říkal, že když jim bude chtít dát narkózu tak je projede sonem. Nevyrovnaný a stresovaný pes do chovu opravdu nepatří

Naprostý souhlas. Je taky třeba dodat, že ty slabé, bázlivé povahy mají vysokou dědivost.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Naprostý souhlas. Je taky třeba dodat, že ty slabé, bázlivé povahy mají vysokou dědivost.

No možná si tady každý z příspívajících představí pod pojmem "vystrsovaný pes" proto jsou i různé názory. Někdo má psa, který mu na veterině sedí u nohy, ale má vyděšené a oči a malinko se klepe. Do ordinace se však nechá odvést, i když má útrpný výraz. No a někdo si pod tím představí hysterku, která jančí na celý barák. Navíc jsou třeba plemena, která mají k určité "hysterii" věetší sklony - například číňan. Je to extrovert, který projeví vše, co cítí. A to i v kladném směru. Jsou to tak trochu "hérečky". A naopak jiní psi, kteří vypadají na pohled jako že jsou "v poho", ale pak se na stole strachy po..(což je v podstatě také výraz slabé nervové soustavy). Těžko pak soudit, kdo je vhodnější do chovu. Nedá se to takhle zobecňovat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taky jsem v tom předchozím vláknu přispívala. Ale nepsala jsem o tom, že se nehodí do chovu, jen že by pes neměl vyvádět jak pominutý. Ano, většina psů se bojí, je to normální a přirozené, kdo taky bude nadšeně vyskakovat na stůl, když ví, že ho tam nic dobrého nečeká. Ale měl by se nechat vyšetřit, případně odebrat krev, nemělo by to být rodeo pro všechny zůčastněné. Psala jsem, že by mě kolikrát hamba fackovala - ano, když vidím, jak před námi jdou do ordinace s pejsánkem, vypustí ho a řeknou, že oni na to nemají, ať si ho nějak chytí a něco s ním udělají... a takovýhle pánečků, co nejsou schopni zvládnout svého psa, těch je fakt dost. Jen to asi nejsou lidi na tomhle fóru.
Jinak jak tam bylo poznamenáno, že fena vstřebala kvůli vyšetření sonem, ze stresu - v kolika případech někdo může jasně říct, že fena vstřebala kvůli tomuhle stresu a z žádného jiného důvodu? Podle mě si jistý nemůže být nikdo, že to bylo kvůli tomuhle. Ale vymlouvat se na to, to podle mě už o něčem svědčí.

Jo, Vy jste tam právě psala, že byste se styděla, kdyby vaše fena na veterině vyváděla (to jsme na tom stejně) a že by si měla nechat udělat vyšetření sonem, aniž by ji to stresovalo. A mě právě přijde, že tady lidi motají dvě věci dohromady - člověk může mít fenu, kterou i obyčejný ultrazvuk bude stresovat (jak už někdo psal, tak stačí ty pachy a celkově pocit, že je na veterině), ale je natolik vychovaná a ví, že si nesmí dovolit vyvádět. Takže fena zvládne vyšetření relativně v pohodě. Na druhou stranu kdyby tu samou fenu měl člověk, který by měl laxnější přístup k výchově, tak fena bude i u sona skákat po stropě.
Takže spousta psů, může být "jen" slušně vychovaná a pán má pocit, že ho veterina nestresuje, ale opak může být pravdou. Asi to píšu dost kostrbatě, ale snad chápete, co tím chci říct.
Zuzana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No možná si tady každý z příspívajících představí pod pojmem "vystrsovaný pes" proto jsou i různé názory. Někdo má psa, který mu na veterině sedí u nohy, ale má vyděšené a oči a malinko se klepe. Do ordinace se však nechá odvést, i když má útrpný výraz. No a někdo si pod tím představí hysterku, která jančí na celý barák. Navíc jsou třeba plemena, která mají k určité "hysterii" věetší sklony - například číňan. Je to extrovert, který projeví vše, co cítí. A to i v kladném směru. Jsou to tak trochu "hérečky". A naopak jiní psi, kteří vypadají na pohled jako že jsou "v poho", ale pak se na stole strachy po..(což je v podstatě také výraz slabé nervové soustavy). Těžko pak soudit, kdo je vhodnější do chovu. Nedá se to takhle zobecňovat.

To je naprosto jednoduché, ani jeden do chovu nepatří. Mě samotnou prostě děsí, co lidi považují za ok. No jejich chov, jejich plemeno.... oni ho kazí. Není nad to mít vysmátého psa nejenom na veterině, ale prostě všude. Oni Ti povahově slabí se nebojí jenom na veterině, oni většinou bojí i všude jinde ......

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ono je to taky plemenem, jinak se bude chovat třeba kavkaz, jinak NO a jinak třeba pudl. Moje čivavy vždy u sona usínaly, veterinář vždy z legrace říkal, že když jim bude chtít dát narkózu tak je projede sonem. Nevyrovnaný a stresovaný pes do chovu opravdu nepatří

No ale ne každý stojí o trend dnešní doby, aneb psík plyšový, spíš pes hňup. Nechat se hladit od všech, vtírat se cizím, nechat sebou manipulovat za každé situace kýmkoliv. Nejlíp aby neštěkal, v životě se neohnal, neukázal zuby, nechal na sobě dříví štípat, snesl se s každým psem apod.
Pes má být pod majitelovou kontrolou, ale to že se neprojevuje zrovna tím, že u toho spí nebo mu to dokonce působí stres, neznamená, že do chovu nepatří, to laskavě nechte na chovateli ať si to zhodnotí sám z více hledisek. Je povrchní něco soudit jen podle jedné situace, kdy ani nevíte jaké má pes například zkušenosti.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jo, Vy jste tam právě psala, že byste se styděla, kdyby vaše fena na veterině vyváděla (to jsme na tom stejně) a že by si měla nechat udělat vyšetření sonem, aniž by ji to stresovalo. A mě právě přijde, že tady lidi motají dvě věci dohromady - člověk může mít fenu, kterou i obyčejný ultrazvuk bude stresovat (jak už někdo psal, tak stačí ty pachy a celkově pocit, že je na veterině), ale je natolik vychovaná a ví, že si nesmí dovolit vyvádět. Takže fena zvládne vyšetření relativně v pohodě. Na druhou stranu kdyby tu samou fenu měl člověk, který by měl laxnější přístup k výchově, tak fena bude i u sona skákat po stropě.
Takže spousta psů, může být "jen" slušně vychovaná a pán má pocit, že ho veterina nestresuje, ale opak může být pravdou. Asi to píšu dost kostrbatě, ale snad chápete, co tím chci říct.
Zuzana

Ono je občas trochu těžké se vyjádřit správně v psaném textu, ale doufám, že se vzájemně chápem. Netvrdím, že mé feny, nejsou ve stresu, to je prostě skoro každý pes, ale při vyšetření se chovají v rámci jistých mezí, prostě slušných. Stres na ně určitě působí, ale nikdy kvůli tomu nevstřebaly. Něco jiného je, jak se pes u veterináře chová a něco jiného je ono údajné vstřebání ze stresu. Pokud by totiž k tomu došlo (ale jak to zjistit, že to bylo kvůli tomu?), tak to je na tom fena opravdu dost blbě.

Taky se bojím doktora a to strašně velmi moc obzvášť zubaře. Žádný špatný zážitek ovšem nemám. Jako dítě jsme brečela už v čekárně a před zubařem jsem celou noc nespala (to byly doby hromadných školních prohlídek) Tudíž bych neměla mít děti ?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taky se bojím doktora a to strašně velmi moc obzvášť zubaře. Žádný špatný zážitek ovšem nemám. Jako dítě jsme brečela už v čekárně a před zubařem jsem celou noc nespala (to byly doby hromadných školních prohlídek) Tudíž bych neměla mít děti ?

Přesně tohle mne napadlo po přečtení některých zdejších komentářů ohledně "nutnosti" psa nebýt vystresovaných u veta, pokud je chce někdo použít k chovu.. Ale jsem větší srab než vy, tudíž jsem otázku veřejně nepoložila (co kdybych dostala zamítavou odpověď - a já děti chci.. )

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taky se bojím doktora a to strašně velmi moc obzvášť zubaře. Žádný špatný zážitek ovšem nemám. Jako dítě jsme brečela už v čekárně a před zubařem jsem celou noc nespala (to byly doby hromadných školních prohlídek) Tudíž bych neměla mít děti ?

Rozdíl je jeden. O své děti se postaráme my a až vyrostou, postarají se samy o sebe. A jaké geny jim předáme, je jen a pouze naše zodpovědnost. Kdežto pes je celý život závislý na svém majiteli.

Takže jednak musíte štěňatům najít dobré majitele, což je při současném "přebytku" štěňat velice těžké - štěňat je prostě mnohem víc než vhodných majitelů. A za druhé by měl mít pes takové vlastnosti, aby jeho soužití s majitelem bylo co nejsnazší - to znamená snažit se u potomků o maximální zdraví i povahu (podle plemene a předpokládaného využití). Kdyby se chovalo bez rozmyslu na všem, co má čtyři nohy, bude tu obrovská spousta majitelů nešťastných z bázlivých, agresivních a nemocných psů, a naopak spousta psů nešťastných z majitelů, kteří by měli mít psa maximálně plyšového.

Jasně - to, co píšu, je těžká utopie, ale myslím si, že má smysl se nad tím občas zamyslet...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
podle mě to prostě nejde takhle sumarizovat, že kdo se bojí veta, nesmí do chovu. Já mám třeba dva psy. Jeden od mala u veta na injekcích, teploměr do zadečku, zase pigáro,.... a ten se prostě bojí. Jinak veta nikdy nepoznal. No a pak mám fenu, která je od chovatele veterináře. Na jakoukoliv veterinu mě táhne, miluje veterináře, zbožňuje je :-))
Ale vím, že povahově by pes do chovu byl perfektní i přes to, že je u veta ve stresu. Prostě se mu tam vždycky děje něco ošklivého, tak to tam nemá rád. To snad nesvědčí nic špatného o jeho povaze ne?

Ale já myslím, že nikdo to nestaví tak, že kdo se u veta bojí, není vhodný k chovu. Ale slečna psala, že tři lidi měli co dělat s jednou fenou aby ji udrželi při sonu. Pes se bát může, každý se někdy bojí. Ale pak záleží na tom jak se chová, jak si se svým strachem dovede poradit. A to je důležité. Když se pes bojí ale tiše vše strpí, je vše v naprostém pořádku. Pokud ale jen při sonu řádí tak, že s ním mají problém tři lidi, něco asi není v pořádku ...

Naše stará fenka fily je teda hodně sebevědová a nebojí se nikde a ničeho. Přesto je v čekárně u veta značně pokrotlá a i když klidně leží vedle židle, vidím na ní, že je nesvá a nejradši by šla pryč. To jí ale stejně nebrání v tom, že by klidně byla schopná veta kousnout, pokud by si k ní něco dovoloval. Má tedy vždycky na tu chvíli v oridnaci tzv. medvídka ( plátěný náhubek ve kterém neotevře moc tlamu) a i přesto na ní vidím, že má strach co bude. A to opravdu není bázlivá. Myslím, že je to tím prostředím, mojí nervozitou ( já mám strach z doktorů) a celkovou atmosférou strachu, to pes neomylně cítí.

Zajímavé ale je, že naši dva bloodhoundi tam chodí jak domů, vždycky se těší, s doktory se znají od malička, nechají se hladit a sami se lísají. O strachu nemůže být ani řeč. Oni si to užívají. Nakráčí tam ve stylu tak tady mě máte, pojdte mě honem někdo pomazlit.

Já mám naprosto jasno, podle toho, co běžně vídám u veta.
Vždy to je: vyhysterčený páníček = hysterický/bojavý pes. Vždy.
Hrůzu z veterináře u psů vyrábí majitelé. Jednoznačně.
Pes se může bát, cítit se nesvůj či nepříjemně, ale pokud panicky vyvádí a dělá cirkus, je to dané vždy páníčkem (tedy jeho špatným přístupem).

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já mám naprosto jasno, podle toho, co běžně vídám u veta.
Vždy to je: vyhysterčený páníček = hysterický/bojavý pes. Vždy.
Hrůzu z veterináře u psů vyrábí majitelé. Jednoznačně.
Pes se může bát, cítit se nesvůj či nepříjemně, ale pokud panicky vyvádí a dělá cirkus, je to dané vždy páníčkem (tedy jeho špatným přístupem).

Souhlasím, často je to tak. Ale souhlasím i s názorem, že chování na veterině (ale i při stříhání a jiných úkonech, které pes nemá právě v oblibě), souvisí s povahou psa (a každé plemeno je na tom jinak). Ale majitelé jsou schopni psa neskutečně vystresovat, ovšem s oblibou "to pak hodí" na toho dalšího, který s jejich psem přišel do kontaktu. Takže často špatný je veterinář, střihač - "kdoví co s tím chudákem provádí",... Sice stres patří k životu lidí i zvířat, ale někteří majitelé si v něm snad libují. Pracovala jsem na veterině, léta stříhám. Podle chování majitele (často už z otázek v telefonu) bezpečně poznám chování psa.
PS: To je ten důvod, proč střihači nechtějí majitele při úpravě. Je řada lidí, které u úpravy nechávám a řadě dalších tuto možnost tajím. Už v zájmu psa. Přede mnou nemá potřebu hysterčit. Z rozklepané vyjančené chudinky je po zavření dveří normální zvíře. Frekvence dýchání, celkové uvolnění - jednoznačné.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já mám naprosto jasno, podle toho, co běžně vídám u veta.
Vždy to je: vyhysterčený páníček = hysterický/bojavý pes. Vždy.
Hrůzu z veterináře u psů vyrábí majitelé. Jednoznačně.
Pes se může bát, cítit se nesvůj či nepříjemně, ale pokud panicky vyvádí a dělá cirkus, je to dané vždy páníčkem (tedy jeho špatným přístupem).

No vždy to neplatí, můj pes není ani bojácný, má ukázkovou vyrovnanou povahu, ani já nehysterčím a psa v tomto směru negativně neovlivňuju, přesto na veterině předvádí skoro hysterické záchvaty, protože prostě má špatnou zkušenost - dvě operace, nespočet návštěv, zpočátku se choval i na veterině normálně, ale zhoršovalo se to a teď ke stáru už je to děs, protože prostě ví, že nic dobrého ho tam nečeká.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No vždy to neplatí, můj pes není ani bojácný, má ukázkovou vyrovnanou povahu, ani já nehysterčím a psa v tomto směru negativně neovlivňuju, přesto na veterině předvádí skoro hysterické záchvaty, protože prostě má špatnou zkušenost - dvě operace, nespočet návštěv, zpočátku se choval i na veterině normálně, ale zhoršovalo se to a teď ke stáru už je to děs, protože prostě ví, že nic dobrého ho tam nečeká.

No podle mě si drtivá většina majitelů ani neuvědomuje, jak moc psa ovlivňuje.
I u vás nejspíš bude spousta věcí, co by se dala dělat jinak. Někdy stačí obava o psa, obava zda se bude chovat normálně, stud před vetem že tam pes vyvádí atd., a už je problém na světě.
Špatná zkušenost psa udělá hodně, ale spousta psů je u veta pečených vařených a vše je přesto ok (mám takové taky doma).

Já chodím se třemi psy zaráz a každý reaguje jinak.Jeden je opravdu hysterka, ostatní se sice bojí, ale dají se vyšetřit a jsou vpoho. Takže když to shrnu, pes i když má strach, měl by důvěřovat majiteli.Ovšem pokud je labilní, tak ho rozhodí nejen veterinář, ale i jiné situace, tak to možná bylo myšleno, protože jinak se přeci většina psů bojí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No podle mě si drtivá většina majitelů ani neuvědomuje, jak moc psa ovlivňuje.
I u vás nejspíš bude spousta věcí, co by se dala dělat jinak. Někdy stačí obava o psa, obava zda se bude chovat normálně, stud před vetem že tam pes vyvádí atd., a už je problém na světě.
Špatná zkušenost psa udělá hodně, ale spousta psů je u veta pečených vařených a vše je přesto ok (mám takové taky doma).

Jenže tam už pak jde o plemeno, některá plemena jsou hodně vzrušivá a vytočí se do obrátek celkem rychle, takže pak jsou schopní předvést pěkný tóčo a v podsatě to nic neznamená, jen normální reakce, dělají to i v jiných situacích než u veta, i třeba z radosti, zatímco jiná plemena jsou klidná a nic je až tak moc nerozhodí, to se prostě podle mě nedá srovnávat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jenže tam už pak jde o plemeno, některá plemena jsou hodně vzrušivá a vytočí se do obrátek celkem rychle, takže pak jsou schopní předvést pěkný tóčo a v podsatě to nic neznamená, jen normální reakce, dělají to i v jiných situacích než u veta, i třeba z radosti, zatímco jiná plemena jsou klidná a nic je až tak moc nerozhodí, to se prostě podle mě nedá srovnávat.

Tak rozdíly i výjimky tam budou určitě, ale podle mě by se dalo celkem s jistotou říct, že pokud pes dělá hodně pekelný cirkus, bude za tím ve většině případů majitel...

Je to docela zajímavá debata.... Určitě, myslím, že každý souhlasí s tím, že rozklepaný, strachy vystrašený něm. ovčák je špatně a že do chovu to nepatří. Proč to ale nevadí u ostatních plemen. Výsledkem jsou nesnesitelní yorkové a spol.... a není to jenom o majiteli, i když ten dokáže zkazit psa hodně.

Mám divného psa. K veterináři se vyloženě těší - miluje čekárnu, pro ní je to spousta psů na seznámení a pro mě strach, aby něco nechytla. Do ordinace mě odtáhne, přece musí přivítat pana veterináře:) nějaké vyšetření, injekci ani nezaregistruje a ještě po ní veta olíže. Ona má prostě takovou typicky labradoří povahu, že miluje naprosto všechny a všechno si nechá líbit...

Dcera má fenku drsnosrstého jezevčíka. U veterináře bývá často, zranění z lovu a následné šití, očkování, běžné prohlídky. Na sono v březosti jsem s ní šla já, tedy ne "panička" ale její babička. Fenka byla naprosto v klidu u jí neznámé vetky, při sonu ležela na stole rozvalená na zádech a paní veterinářka s ní mohla dle potřeby manipulovat, vrtěla si proutkem. Následně chuděrka absolvovala císařský řez, první štěňátko bylo moc velké aby prošlo cestami . Veterinářů se nadále nebojí, ale ona je velmi ostrá na škodnou a se srdcem bojovnice, která se vrhne do boje s velkým lišákem i statným divočákem. Kupodivu při odběru 4 měsíčního štěněte to byla fenka bázlivější z jí neznámého prostředí i lidí, ale to bylo spíš tím, že jako štěně znala jen kotec a dvorek. Je to naše hvězdička a princezna.

Ještě jsem neměl nikdy žádného psa (od vícero plemen - služební, molos i společenská), který by se bál k veterináři a v čekárně se projevoval nějak bázlivě - a to byli v povahách kolikrát hodně rozdílní jedinci, ale strachem z veterináře netrpěl ani jeden a to podstoupili někteří jedinci dost veterinárních zákroků - v narkoze i v lokále. Tak opravdu, těžko říct, čím to je , že se někteří tak extremně u veta bojí a nechtějí k němu. Je fakt, že všichni moji psi, byli zvyklí cestovat na výstavy, cvičák, výlety, změny prostředí a shluk lidí a psů na malém prostoru jim nedělali žádné problémy. Je to možná i o výchově a socializaci od mala. Také já beru návštěvu veteriny jako samozřejmost, takže ze mně také necítí žádný stres, když jdeme na veterinu. Podle mne , by se měl pes - psychicky vyrovnaný jedinec chovat na veterině normálně, ale těžko zase posoudit, za co může sama povaha psa a za co může jeho kolikrát vystresovaný páníček, který může svojí nervozitu na psa přenést. Podle mne na to nejde jednoznačně odpovědět, jestli pes který se u veta bojí patří do chovu nebo ne.

měla sem za už několik psů a k veterináři šli všichni v klidu ,v čekárně se chovají vzorně sedí mi u nohy jak přibití a vydrží to i dlouho dobu když je v čekárně plno neotravují nelezou po mě nevydávají žádné zvuky jen trpělivě čekají nevšímají si ostatních psů i když venku by se třeba chtěli porvat ,nevšímají si ani ostatních zvířat i když někdo má v náručí třeba králíka nebo kočku,doktor si dělá srandu že by mohli chodit i sami . ošetření snášejí i když jim nepřináší radost ,ale snedou všechno a problémy nemáme. myslím že vím čím to je ,s doktorem jsme přátelé ,mí psi ho sice nemilují ale vycítí ze mě klid a chovají se také klidně, po ošetření dokonce chápou že už je konec ,vrtí ocasem a mají radost. myslím že všechno je to v majiteli ,kamarádka má krysaříka ,nemůže s ním jít ani na očkování ,musí její manžel ,protže ona je z toho hrozně nervozní ,je jí z toho špatně a já nevím co ještě ,její pes dělá na veterině divy ,pokousal manžela i veterináře, ti psi to prostě vycítí z majitele ,když je vystresovaná panička tak nemůže být klidný pes.

Náš jezevčík se v čekárně u veterináře chová úplně příšerně-pokud tam jsou jiná zvířata,kňučí a vyje,když je tam sám,tak jenom kňučí-dělá to odmalička a asi se to neodnaučí,myslím,že mu vadí pachy jiných zvířat..Přitom v ordinaci je úplně v pohodě,na vyšetřovacím stole se sice klepe,ale injekci si nechá dát bez problémů.Jenom se pak vždyky oklepe a už stojí u dveří a chce jít pryč..To náš minulý pes,taky jezevčík tak ten to měl naopak-v čekárně byl klidný,seděl u nohy a nevšímal si okolí,ovšem v ordinaci byl agresivní,kolikrát jsem měla co dělat,abych ho udržela,jina by veterináře pokousal..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jenže tam už pak jde o plemeno, některá plemena jsou hodně vzrušivá a vytočí se do obrátek celkem rychle, takže pak jsou schopní předvést pěkný tóčo a v podsatě to nic neznamená, jen normální reakce, dělají to i v jiných situacích než u veta, i třeba z radosti, zatímco jiná plemena jsou klidná a nic je až tak moc nerozhodí, to se prostě podle mě nedá srovnávat.

A proč jsou některá plemena klidná a jiná "vytáčecí"? Prostě proto, že se u těchto plemen do chovu pouští všechno bez ohledu na povahu. A výsledkem jsou plemena, u kterých je už dnes v podstatě normou bázlivost, lekavost a sklon k hysterii - přesně jak píšete "nic to neznamená, jen normální reakce". Podle mě by takováto povaha neměla být normální u žádného plemene - kdo by chtěl žít s hysterickým psem? Teď samozřejmě nemluvím o situaci, kdy nějaký konkrétní pes zažil u veta něco hodně zlého a reaguje na to, ale o povaze celkově.

Byla bych pro to, aby u všech plemen byla do chovu povinná bonitace exteriéru i povahy.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A proč jsou některá plemena klidná a jiná "vytáčecí"? Prostě proto, že se u těchto plemen do chovu pouští všechno bez ohledu na povahu. A výsledkem jsou plemena, u kterých je už dnes v podstatě normou bázlivost, lekavost a sklon k hysterii - přesně jak píšete "nic to neznamená, jen normální reakce". Podle mě by takováto povaha neměla být normální u žádného plemene - kdo by chtěl žít s hysterickým psem? Teď samozřejmě nemluvím o situaci, kdy nějaký konkrétní pes zažil u veta něco hodně zlého a reaguje na to, ale o povaze celkově.

Byla bych pro to, aby u všech plemen byla do chovu povinná bonitace exteriéru i povahy.

Přeci nemohou být všichni stejní, vy třeba stojíte o klidné psy, mě zas spíše imponují choleričtí psi, hyperaktivní s bystrými smysly, rychlými reakcemi - akce-reakce. A jak bylo psáno u mého plemene v jednom časopise, mezitím co při úleku klidnější plemeno otočí hlavu, naše plemeno "není líné" nadskočit tři metry. To je přesně to co bych řekla, že příznivci na tom mém plemeni milují, potřebují taky trochu jinačí přístup,ale jsou to vynikající psi. Nejsou to psi pro každého. Jo a nebojte bonitaci exteriéru i povahy máme

Moje holčička co není "líná" ty tři metry nadskočit se u vetra chová skvěle i přesto že zkušenosti zas tak skvělé nemá a její panička byla vyklepaná z narkozy už dva dny dopředu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A proč jsou některá plemena klidná a jiná "vytáčecí"? Prostě proto, že se u těchto plemen do chovu pouští všechno bez ohledu na povahu. A výsledkem jsou plemena, u kterých je už dnes v podstatě normou bázlivost, lekavost a sklon k hysterii - přesně jak píšete "nic to neznamená, jen normální reakce". Podle mě by takováto povaha neměla být normální u žádného plemene - kdo by chtěl žít s hysterickým psem? Teď samozřejmě nemluvím o situaci, kdy nějaký konkrétní pes zažil u veta něco hodně zlého a reaguje na to, ale o povaze celkově.

Byla bych pro to, aby u všech plemen byla do chovu povinná bonitace exteriéru i povahy.

To nemáte pravdu, u některých plemen je ta vyšší vzrušivost žádoucí a s povahou jako takovou to nemá co dělat, opravdu se nejedná o bázlivost nebo lekavost, taky mám takové plemeno, u kterrého je to dáno jejich historickým využitím a pes je ukázkově vyrovnané povahy, ale prostě to není kliďas flegmatik, během chvilky se dokáže vytočit do obrátek a je úplně jedno, jeslti je to u veta nebo třeba tančí kolečka a skáče metr do výšky z radosti a jak tu někdo píše, já jsem taky ráda, že taková plemena jsou, protože pes mouchy snězte si mě by mě unudil k smrti.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To nemáte pravdu, u některých plemen je ta vyšší vzrušivost žádoucí a s povahou jako takovou to nemá co dělat, opravdu se nejedná o bázlivost nebo lekavost, taky mám takové plemeno, u kterrého je to dáno jejich historickým využitím a pes je ukázkově vyrovnané povahy, ale prostě to není kliďas flegmatik, během chvilky se dokáže vytočit do obrátek a je úplně jedno, jeslti je to u veta nebo třeba tančí kolečka a skáče metr do výšky z radosti a jak tu někdo píše, já jsem taky ráda, že taková plemena jsou, protože pes mouchy snězte si mě by mě unudil k smrti.

Tak to jsme se nepochopili, já jsem neměla na mysli psy temperamentní a vzrušivé, ale vysloveně bázlivé, kteří se leknou i vlastního stínu a když uvidí popelnici o metr jinde než obvykle, tak dostanou hysterický záchvat. Bohužel i to je u některých plemen téměř norma...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak to jsme se nepochopili, já jsem neměla na mysli psy temperamentní a vzrušivé, ale vysloveně bázlivé, kteří se leknou i vlastního stínu a když uvidí popelnici o metr jinde než obvykle, tak dostanou hysterický záchvat. Bohužel i to je u některých plemen téměř norma...

Aha, tak to jo, bázlivost samozřejmě žádoucí není, ono u těchto vzrušivých plemen se říká že chytnou hysterák, ale ve skutečnosti ono to vypadá trochu jinak než bázlivá reakce a je to spíš jen takový slovní obrat, kdo zná, tak to pozná že pes je jen vytočenej do vyšších obrátek, ale není to strachová reakce, ale vím, že lidi od klidných plemen na to hledí divně, protože to neznají.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak to jsme se nepochopili, já jsem neměla na mysli psy temperamentní a vzrušivé, ale vysloveně bázlivé, kteří se leknou i vlastního stínu a když uvidí popelnici o metr jinde než obvykle, tak dostanou hysterický záchvat. Bohužel i to je u některých plemen téměř norma...

Fakt? Mně to spíš přijde jako dokonalý popis koní, a ne psů